o určení nájemného, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I zamítl žalobu, aby žalovanému bylo určeno nájemné na byt [číslo] o rozloze [výměra], [anonymizováno], situovaný ve třetím nadzemním podlaží domu [adresa], vše zapsáno na [list vlastnictví], vedeném [anonymizována dvě slova] pro [anonymizováno] [obec], [stát. instituce], v [katastrální uzemí] (dále jen byt), ve výši [částka], od [datum]. Výrokem II. žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

2. V odůvodnění uvedl, že žalobou, doručenou [datum], se žalobce domáhal určení nájemného žalovanému ve výši [částka] s tím, že dne [datum] s žalovaným jako nájemcem uzavřel nájemní smlouvu k bytu, nájemné na základě dodatků 1 ze dne [datum], 2 z [datum] a následné akceptace návrhu na zvýšení nájemného ze dne [datum] činilo [částka] a zálohy na úhradu nákladů za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním bytu [částka]. Dne [datum] žalobce žalovanému učinil návrh na zvýšení nájemného na [částka], na výši nového nájemného se nedohodli. Žalobce proto podal návrh k soudu a požadoval stanovení obvyklého nájemného v daném místě a čase.

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že navrhované zvýšení přesahuje zákonem stanovených 20 % za poslední tři roky. Podle něho se naposledy dohodli na nájemném ve výši [částka] na základě dodatku ze dne [datum]. Pokud v roce [rok] platil vyšší částky, bylo to proto, že navýšil zálohy na služby na [částka] měsíčně s ohledem na nedoplatek za rok 2013 ve výši [částka].

4. Soud prvního stupně nejprve uvedl, že je podle článku 24 odst. 1 [nařízení EP] soudem příslušným s ohledem na polohu bytu. S ohledem na článek 4 odst. 1 písm. c) nařízení [anonymizována dvě slova] a Rady (ES) č. 593/2008 aplikoval právo české.

5. Soud prvního stupně se nejprve zabýval otázkou aktivní legitimace žalobce. Z výpisu z katastru nemovitostí, [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [anonymizována dvě slova] pro [anonymizováno] [část Prahy], zjistil, že podílovými spoluvlastníky jsou žalobce s podílem [číslo] a [právnická osoba], a.s., [IČO], s podílem [číslo]. Ze smlouvy o nájmu z [datum] a dodatků 1 a 2 zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi [právnická osoba], a.s., jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem na dobu určitou od [datum] do [datum]. Dodatkem [číslo] byla doba nájmu upravena na dobu neurčitou. Dodatky 1 a 2 uzavírala za pronajímatele [právnická osoba], a.s. Z návrhu z [datum] zjistil, že žalobce zaslal žalovanému návrh na zvýšení nájemného, který žalovaný dopisem z [datum] odmítl.

6. Soud prvního stupně odkázal na ust. § 3072 odst. 1 věta prvá před středníkem občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ([účinnost] – dále jen o. z.), podle něhož se nájem řídí tímto zákonem, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem, dále na ust. § 2249 odst. 1 o. z., podle něhož pronajímatel může v písemné formě navrhnout nájemci zvýšení nájemného až do výše srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě a čase, pokud navržené zvýšení spolu s tím, k němuž došlo v posledních třech letech, nebude vyšší než dvacet procent, a na § 1128 odst. 1 o. z., podle něhož o běžné správně věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů.

7. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná již proto, že žalobu podal menšinový spoluvlastník, kterému náleží 1 % podíl, aniž doložil existenci dohody spoluvlastníků ohledně nakládání se společnou věcí či souhlas většinového spoluvlastníka s podáním žaloby. Totéž se týká i návrhu na zvýšení nájemného, který rovněž podepsal jen žalobce. Aniž by se tak zabýval námitkami žalovaného, žalobu zamítl. Uvedl, že poučení o tom, že na straně žalobce má vystupovat i většinový spoluvlastník, nemohl žalobci poskytnout, neboť nejde o poučení o procesních právech, k tomu odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález].

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení za 3 úkony právní služby advokáta (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání) po [částka], tři paušály po [částka] a náhradu za 21 % DPH.

9. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, kterým se domáhal jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání namítal, že soud prvního stupně učinil nedostatečná skutková zjištění a v důsledku toho vyšel z nesprávného skutkového stavu a věc nesprávně právně posoudil. Konkrétně uvedl, že je jediným společníkem a členem představenstva [právnická osoba], a.s., k čemuž odkázal na výpis z obchodního rejstříku. Dále odkázal na ust. § 1115 a § 1117 o. z., podle nichž se spoluvlastníci považují za jedinou osobu a jako jediná osoba s ní nakládají a že každý spoluvlastník má právo k celé věci.

10. Žalovaný ve svém písemném vyjádření navrhl potvrzení napadeného rozsudku a požadoval přiznání náhrady nákladů řízení. Pokud jde o tvrzení žalobce, že je jediným společníkem a členem představenstva [právnická osoba], uvedl, že se objevilo až v odvolání a zdůraznil, že řízení bylo koncentrováno. S ohledem na projednací zásadu (§ 120 o. s. ř.) dovozoval, že soud se může zabývat jen skutečnostmi a důkazy, které byly účastníky tvrzeny. Pokud jde o aktivní legitimaci menšinového spoluvlastníka ve věci, odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]. Zdůraznil, že žalobce měl svou aktivní legitimaci tvrdit a prokázat. Žalobce se k jednání před soudem prvního stupně nedostavil, řízení bylo koncentrováno, skutečnosti, které by jeho aktivní legitimaci osvědčily, neuvedl. Na základě důkazu výpisem z katastru nemovitostí dospěl soud prvního stupně ke správným závěrům, že nemovitost je ve spoluvlastnictví a žalobce je menšinovým spoluvlastníkem. Při absenci dalších tvrzení ze strany žalobce neprokázal svou aktivní legitimaci.

11. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř. – ve lhůtě patnácti dnů od doručení), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř. – účastníkem řízení), že po obsahové stránce splňuje náležitosti, vyžadované ust. § 205 o. s. ř., postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného rozsudku a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Žalobce byl k jednání před odvolacím soudem řádně obeslán, z jednání se ze [anonymizována dvě slova] omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti žalobce (§ 101 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).

13. Žalovaný se k jednání před odvolacím soudem dostavil a trval na potvrzení napadeného rozsudku z [anonymizováno], které uvedl ve svém vyjádření.

14. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že je dána mezinárodní příslušnost soudů [země] podle článku 24 bod 1) [nařízení EP], neboť podle tohoto ustanovení v případě nájmu nemovitosti je příslušný soud členského státu, kde se nemovitost nachází.

15. Pokud jde o rozhodné právo, soud prvního stupně správně tuto otázku posuzoval podle nařízení [anonymizována dvě slova] a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy ([anonymizováno] I), přehlédl ale, že článek 4 se uplatní v případě neexistence volby práva. V posuzovaném případě byla smlouva o nájmu uzavřena podle zákona č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, čímž účastníci ve smyslu článku 3 bod 1 provedli volbu práva, kterým se jejich vztah bude řídit. Právní vztah se tak řídí právem [země], neboť si ho účastníci zvolili.

16. To, že se v řízení postupuje podle českých procesních předpisů (konkrétně podle občanského soudního řádu [číslo] Sb. v platném znění), vyplývá z ust. § 8 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém.

17. Žalobce navrhoval provedení důkazu výpisem z obchodního rejstříku [právnická osoba], a.s. Ze spisu vyplývá, že v žalobě žalobce tvrdil, že je vlastníkem bytu, o spoluvlastnictví zde není žádná zmínka, důkaz výpisem z obchodního rejstříku nebyl navržen. Jednání nařízeného na [datum] se žalobce neúčastnil, ač mu předvolání bylo řádně doručeno (doručenka mezi č. l. 30, 31 spisu). Při tomto jednání byl proveden důkaz nájemní smlouvou, kterou se žalovaným uzavřela [právnická osoba], a.s., dále výpisem z katastru nemovitostí, z něhož bylo zjištěno, že nemovitost (byt) je ve spoluvlastnictví.

18. Po soudem prvního stupně provedeném dokazování vyšlo najevo, že skutečnosti jsou v žalobě vylíčeny nedostatečně, neboť zde nebylo uvedeno nic o tom, že byt je ve spoluvlastnictví a nebylo vysvětleno, proč žalobu podává menšinový spoluvlastník. Příslušné poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o tom, že žalobce nevylíčil všechny potřebné rozhodné skutečnosti, případně nenavrhl důkazy k jejich prokázání, ale soud prvního stupně žalobci nemohl poskytnout, neboť takové poučení se poskytuje při jednání soudu a žalobce tím, že se jednání neúčastnil, se práva na takové poučení vzdal.

19. Žalovaný namítal, že došlo ke koncentraci řízení podle ust. § 118b o. s. ř., proto k novým skutečnostem a důkazům nelze přihlížet. Podle obsahu protokolu z jednání ale podle tohoto ustanovení účastníci nebyli poučeni, proto podle tohoto ustanovení ke koncentraci řízení nedošlo (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]).

20. Účastníci, resp. přítomný žalovaný, byl poučen podle ust. § 119a odst. 1 o. s. ř. o tom, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v § 205a (o. s. ř.). Takové poučení platí i pro účastníky, kteří se práva účasti na jednání vzdali. Protože žádný z případů uvedených v ust. § 205a o. s. ř. nenastal, nemohl žalobce uvádět v odvolání nové skutečnosti a důkazy. Navíc jeho tvrzení, že je jediným společníkem a členem představenstva [právnická osoba], nemohlo na věci nic změnit, jak bude vysvětleno níže.

21. Z ust. § 1128 odst. 1 o. z. vyplývá, že o běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů. Za situace, kdy bylo z výpisu z katastru nemovitostí zjištěno, že žalobce je menšinovým spoluvlastníkem s podílem [číslo] a většinovým spoluvlastníkem je [právnická osoba], s podílem [číslo], bylo možné věcnou aktivní legitimaci k podání žaloby dovodit v případě, že by žalobu podali oba spoluvlastníci, nebo pokud by žalobce doložil dohodu spoluvlastníků o tom, že je oprávněn podávat žaloby na zvýšení nájemného, případně jednorázový souhlas většinového spoluvlastníka s podáním této žaloby (obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]). V posuzovaném případě ale žalobu podal jen menšinový spoluvlastník, dohodu ani souhlas většinového spoluvlastníka nedoložil, existenci spoluvlastnictví v žalobě zamlčel, ač nájemní smlouvu uzavíral právě většinový spoluvlastník. Jestliže nebylo doloženo, že došlo k hlasování, jehož výsledkem by bylo schválení dohody o tom, že žaloby v těchto věcech bude podávat menšinový spoluvlastník, či že byl menšinovému spoluvlastníku udělen souhlas k podání této žaloby většinovým spoluvlastníkem, nelze dovodit jeho věcnou aktivní legitimaci. Samotné personální propojení nesvědčí o tom, že k hlasování došlo. Odvolací soud proto se závěry soudu prvního stupně souhlasí.

22. Žalobě nebylo možné vyhovět proto, že již z žalobních tvrzení vyplývala její nedůvodnost, jak uváděl žalovaný. Žalobce tvrdil, že se účastníci naposledy dohodli na zvýšení nájemného na [částka], podle ust. § 2249 odst. 1 o. z. žádal o zvýšení nájemného na [částka]. Jestliže vůbec netvrdil, že by na věc dopadalo ustanovení § 3074 odst. 2 o. z. (že nájemné bylo stanoveno na základě jiného právního předpisu), platí omezení vyplývající z ust. § 2249 odst. 1 o. z., podle něhož lze nájemné zvýšit o 20 % s tím, že se přihlíží ke zvýšením v posledních třech letech (viz též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], k němuž se přihlásil i v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka]). Z [částka] činí 20 % [částka], žalobce ale zvýšení na [částka] žalobou nepožadoval, chtěl částku podstatně vyšší. Navíc tvrzení o zvýšení nájemného na [částka] žalovaný zpochybňoval. Pak by k návrhu na zvýšení nájemného na [částka] nebylo možné přihlížet, neboť při nájemném [částka] přesahoval 20 % ([částka]).

23. S ohledem na uvedené odvolací soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek je ve výroku I. o věci samé věcně správný, proto ho podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

24. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně správně rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšnému žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Výpočet výše nákladů řízení provedl nesprávně. Nejvyšší soud ČR již např. ve svých rozhodnutích sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] vysvětlil, že předmětem řízení je určovací žaloba, jejíž hodnotu nelze vyjádřit v penězích, proto odměna podle ust. § 7 bod 4, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif – dále a. t.) činí [částka], což při 3 úkonech činí [částka], k odměně je třeba připočítat náhradu hotových výdajů 3 x [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a k částce [částka] dle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhradu za DPH ve výši 21 %, náklady tak činí [částka] Odvolací soud proto ohledně výše nákladů řízení výrok II. rozsudku soudu prvního stupně podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil a ve zbylé části tento výrok podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a ve věci samé plně úspěšnému žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů řízení za jeho zastoupení advokátem, a to za dva úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) po [částka], dvě náhrady hotových výdajů po [částka] a náhradu za 21 % DPH z částky [částka], celkem [částka], a to podle ustanovení advokátního tarifu uvedených výše.

26. O lhůtě k plnění odvolací soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. a o tom, že tyto náklady je třeba zaplatit k rukám advokáta, podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.