o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 C 119/2021 - 130

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.).

2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] z titulu mezi účastníky ústně uzavřené smlouvy o zápůjčce. Žalobce poskytl žalovanému ve dnech [datum] až [datum] finanční částky, které ve svém souhrnu dávaly částku [částka], přičemž část zápůjčky ve výši [částka] mu žalovaný vrátil.

3. Žalovaný s nárokem nesouhlasil a bránil se proti němu tvrzením, že předmětná částka nebyla zápůjčka, nýbrž poskytnutá investice do [právnická osoba] s.r.o, [IČO], v níž je jednatelem a společníkem, o čemž svědčil i fakt, že peníze byly zasílány žalobcem na účet této společnosti.

4. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování listinami, kdy považoval za nadbytečné doplnit dokazování výslechem obou účastníků, svědkyně (matky žalovaného) a dalších neupřesněných svědků, účetnictvím žalovaného, výpisy z osobních účtů žalovaného a znaleckým posudkem k posouzení manipulace s komunikací mezi účastníky řízení přes aplikaci WA (WhatsApp), vyšel ze zjištění, že žalobce a žalovaný jsou bývalými partnery. V době trvání jejich partnerství žalobce poskytl žalovanému celkem částku [částka], a to konkrétně v období od [datum] do [datum]. Žalobce peníze poskytoval žalovanému jako svému příteli, fyzické osobě, neboť se žalovaný ocitl v určitých životních nesnázích, v důvěře, že mu je žalovaný vrátí. Peníze poslal žalobce žalovanému na účet, který mu žalovaný sdělil, jednalo se o účet vedený na jméno [právnická osoba] s.r.o., v níž žalovaný působí jako jednatel. Jediným společníkem této společnosti je t1 group s.r.o., jejímž jednatelem je žalovaný, základní kapitál společnosti činí [částka] a společnost má od [datum] vymazán předmět podnikání. Žalovaný žalobci vrátil celkem částku [částka], zbytek zapůjčené částky mu nevrátil. Následně došlo mezi partnery k rozchodu a žalobce zaslal žalovanému dne [datum] (e-mailem) a dne [datum] poštou výzvu k vrácení finančních prostředků a současně jej vyzval k podepsání splátkového kalendáře; celková částka k vrácení činila [částka]. Žalovaný se vrácení částky nebránil, opakovaně žalobci sliboval prostřednictvím e-mailu (z [datum]) i prostřednictvím aplikace WA, že mu dlužnou částku vrátí. Následně již na výzvy k sepsání uznání dluhu a splátkového kalendáře přestal reagovat. Právnímu zástupci žalobce sdělil, že s žalobcem žádnou smlouvu tohoto typu neuzavřel a jemu osobně žalobce žádné finanční prostředky nepůjčil. Neeviduje proto žádný závazek vůči žalobci. Z obsahu komunikace je zřejmé, že e-mail ze dne [datum] obsahující výzvu žalobce k vrácení finančních prostředků žalovaný obdržel.

5. Po právní stránce soud I. stupně posoudil věc s odkazem na § [číslo], § 2393 odst. 1 o. z. a § 6 odst. 1, 2 o. z. Nejprve se soud I. stupně zabýval žalovaným vznesenou námitkou nedostatku pasivní věcné legitimace, když podle žalovaného byly peněžní prostředky investovány do [právnická osoba] s.r.o., na jejíž účet byly peněžní prostředky poskytnuty. Tato verze se však soudu I. stupně jevila jako nevěrohodná, a to i poté, co žalovanému podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poskytl poučení, zejména stran doplnění tvrzení ohledně konkrétního investičního záměru žalobce do této společnosti, na což nebyl žalovaný schopen adekvátně reagovat, když toliko uvedl, že jde o blíže nespecifikované provozní náklady a mzdové výdaje s tím, že konkrétní investice je předmětem obchodního tajemství. Žalovaný podle názoru soudu I. stupně neunesl břemeno tvrzení, natož břemeno důkazní. Soudu I. stupně se jako vnitřně rozporné jevilo i tvrzení žalovaného, že žalobci měl být vyplácen podíl na zisku řádově v letech nekonkrétně určených, zatímco některé platby poskytnuté žalobcem mu vrátil ještě týž den. Obdobně pak skutečnost, že by žalobce investoval do společnosti, která má od května 2021 vymazán z obchodního rejstříku předmět podnikání a jejíž základní kapitál tvoří částka [částka]. Soud I. stupně naopak dospěl k závěru, že žalobce posílal žalovanému jako fyzické osobě finanční částky, neboť v té době byli účastníci řízení partneři a žalobce se proto žalovanému pokusil finančně vypomoct, bez ohledu na skutečnost, že se peníze reálně ocitly v dispozici [právnická osoba] s.r.o. Dále soud I. stupně posoudil jednání žalovaného, který následně informace o účtu dané společnosti využil a svou obranu založil na tvrzení, že částky byly poskytnuty právnické osobě, nikoliv jemu, jako nepoctivé jednání, které nemůže požívat právní ochrany podle ust. § 6 odst. 1, 2 o. z. Nad to, tato obrana žalovaného nemá podle soudu I. stupně oporu v provedeném dokazování. Ani další argument žalovaného, že zaplatil nadstandardní cenu zájezdu na Maledivy, dovolené v Rakousku, na Mauriciu, což odpovídá dobré finanční situaci, nemůže podle soudu I. stupně obstát. Naopak nelze vyloučit, že žalovaný se ocitl ve špatné finanční situaci právě z důvodu, že měl v době trvání vztahu s žalobcem (a pravděpodobně před ním i po něm) nadstandardní výdaje. Ani skutečnost, že snad [právnická osoba] s.r.o. poskytnuté finanční prostředky zaúčtovala do svého účetnictví, nemůže, jak naznal soud I. stupně, vyvrátit soubor listinných důkazů, který tvoří uzavřený celek a jehož závěrem je, že žalobce poskytl finanční prostředky žalovanému jako fyzické osobě k překlenutí jeho finanční tísně (která mohla být způsobena i působením ve vícero právnických osobách). Soud I. stupně proto uzavřel, že úmyslem žalobce nebylo poskytnout zápůjčku právnické osobě ani se podílet na investování do některé ze společností, ve kterých žalovaný působí jako statutární orgán, ale poskytnout finanční prostředky jako zápůjčku k překlenutí nespecifikovaných finančních problémů žalovanému jako osobě fyzické. Tedy, mezi účastníky řízení byly uzavřeny smlouvy o zápůjčkách, které byly vypovězeny dopisem žalobce ze dne [datum]. Splatnost jednotlivých zápůjček nastala uplynutím lhůty 6 týdnů a následně se žalovaný dostal do prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný poskytnutou částku nevrátil, uznal jej soud I. stupně k dané povinnosti včetně uhrazení úroku z prodlení podle § 1970 o. z.

6. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení, které tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a náklady zastoupení advokátem spočívající v odměně advokáta za 7 úkonů právní služby po [částka] z tarifní hodnoty [částka] podle § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, podání ve věci samé ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], podání ve věci samé ze dne [datum], účast u jednání dne [datum]), náhrada hotových výdajů za 7 úkonů právní služby po [částka] a náhrada za DPH ve výši 21 %, tj. celkem [částka].

7. Žalovaný napadl rozsudek soudu I. stupně odvoláním, ve kterém namítal, že na základě provedených důkazů dospěl soud I. stupně k nesprávným skutkovým zjištěním, když navíc neprovedl žalovaným navrhované důkazy a věc také nesprávně právně posoudil. Jsou tak naplněny odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř. Podle přesvědčení žalovaného není žalovaný ve věci pasivně legitimován, když [právnická osoba] s.r.o. uznala uvedený závazek vůči žalobci a tento rovněž eviduje ve svém účetnictví. Z provedeného dokazování naopak vyplývá, že uvedené finanční prostředky byly zapůjčeny této společnosti, kterou žalovaný ovládá, nikoli žalovanému jako fyzické osobě (viz vzájemná e-mailová komunikace). Žalobce také musel vědět, na jaký účet (tj. komu) finanční prostředky posílá, když tyto byly poskytnuty opakovaně. Příjemcem finančních plateb je proto [právnická osoba] s.r.o., na jejíž bankovní účet byly zaslány, a tudíž povinnost k jejich vrácení svědčí této společnosti, nikoli žalovanému. Žalobce poskytl dané částky této společnosti, když se mu žalovaný svěřil o finančních problémech [právnická osoba] s.r.o. a žalobce se proto rozhodl do této společnosti investovat, přičemž s odstupem času měla být investice žalobci navrácena a rovněž mu měl být vyplacen podíl na zisku. Dále žalovaný sdělil, že je to naopak žalobce, který musí nést břemeno tvrzení a břemeno důkazní, kdy tento netvrdil, natož aby prokázal, nevědomost o tom, že finanční prostředky neposkytoval této společnosti, nýbrž žalovanému. Žalovaný se necítí být zavázán vůči žalobci osobně, tedy jako fyzická osoba. Podle názoru žalovaného je tak nutné postavit na jisto, zda šlo o investici nebo o zápůjčku, přičemž žalovaný nadále tvrdí, že se jednalo o investici do [právnická osoba] s.r.o., kdy tato svůj závazek uznala co do důvodu a výše. Závěrem žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

8. Žalobce ve vyjádření k odvolání sdělil, že rozsudek soudu I. stupně považuje za věcně správný, odkazujíc na přiléhavé odůvodnění. Mezi žalobcem a žalovaným nikdy nedošlo k jakékoli dohodě o investici žalobce do [právnická osoba] s.r.o. Naopak, vždy se jednalo o zápůjčky, které byly sjednány mezi účastníky řízení doma, když v té době byli partnery a měly řešit špatnou finanční situaci žalovaného. Navíc daná zápůjčka byla ze strany žalovaného opakovaně potvrzena a přislíbeno její navrácení. Nad to, aktuálně [právnická osoba] s.r.o. je v likvidaci, a proto je obrana žalovaného stran neexistence pasivní legitimace účelová, ve snaze žalovaného vyhnout se plnění svých závazků a placení dluhů. Pokud tedy žalobce poskytl žalovanému uvedené částky a tyto byly na výslovnou žádost žalovaného zaslány na účet [právnická osoba] s.r.o., je to právě žalovaný, kdo má pohledávku vůči této společnosti, nikoli žalobce. Žalobce závěrem navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil.

9. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání, po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou a splňuje náležitosti uvedené v § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházející podle § 212, § 212a odst. 1 až 5 o. s. ř. a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

10. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal řádná skutková zjištění (viz odst. 4 až 19). Se skutkovým závěrem soudu I. stupně (viz odst. 21) se odvolací soud jako se správným ztotožňuje, kdy soud I. stupně uzavřel, že účastníci jsou bývalí partneři, a to i v době od [datum] do [datum], v níž mezi nimi byly uzavřeny smlouvy o zápůjčce ústní formou, na základě kterých poskytl žalobce žalovanému celkem částku [částka], kterou mu měl žalovaný vrátit. Doba splatnosti nebyla sjednána. Tato částka byla v rámci jednotlivých zápůjček zaslána žalobcem na účet, který mu žalovaný sdělil, přičemž se jednalo o účet [právnická osoba] s.r.o., v níž byl žalovaný jednatelem. Žalovaný žalobci vrátil celkem částku [částka] ve dnech [datum], [datum] a [datum]. Zbývající částku [částka] žalobci přes jeho četné upomínky, nezaplatil. Žalobce dne [datum] vypověděl smlouvy o zápůjčce a opětovně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky.

11. Soud I. stupně zjištěné skutečnosti posoudil zcela správně i po stránce právní, odkazují na správná zákonná ustanovení občanského zákoníku. Jeho závěrům nemá odvolací soud co vytknout a odvolací námitky žalovaného tak nemohou přivodit ani změnu ani zrušení napadeného rozsudku. Odvolací soud proto zcela souhlasí a považuje za správné i důvody, o které své závěry soud I. stupně opřel, tak, jak je pečllivě rozvedl v odůvodnění napadeného rozsudku, na které pro stručnost v podrobnostech odvolací soud v plném rozsahu odkazuje.

12. Odvolací soud v první řadě uvádí, že soud I. stupně se nejprve zcela správně zabýval vznesenou námitkou nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaného. V tomto směru odvolací soud nesdílí názor žalovaného, že tento není ve věci pasivně legitimován, když předmětná finanční částka, jež je podkladem této žaloby, byla zaslána na účet [právnická osoba] s.r.o. Zde je podstatné posouzení, které učinil i soud I. stupně, zda byly mezi účastníky řízení uzavřeny smlouvy o zápůjčkách, jak tvrdí žalobce či smlouva o investicích do [právnická osoba] s.r.o., jak tvrdí žalovaný. Soud I. stupně v tomto směru odpovídajícím způsobem uzavřel, že pro druhou zmíněnou variantu nesvědčí žádné okolnosti ani provedené důkazy. Naopak, jak soud I. stupně zjistil, veškerá komunikace, ať již formou e-mailu či formou WhatsApp, týkající se vrácení dané částky, není vedena žalovaným, jakožto jednatelem [právnická osoba] s.r.o., když ani v jednom případě v komunikaci není tato společnost žalovaným zmíněna. Právě naopak, z komunikace se podává, že proběhla mezi dvěma fyzickými osobami, bývalými partnery, přičemž žalobce se po žalovaném domáhá (žádá jej) opakovaně o vrácení zapůjčené částky popř. uznání dluhu a žalovaný mu opakovaně slibuje její vrácení. Odvolacímu soudu není zřejmé, z čeho žalovaný usuzuje, že žalobce měl tuto částku poskytovat do [právnická osoba] s.r.o. a z čeho tak případně měl usoudit sám žalobce, když z jejich komunikace se vůbec nepodává, že by žalobce během uvedených kontraktů měl mít povědomí, že tuto částku půjčuje [právnická osoba] s.r.o., resp. do této společnosti investuje. O tom, že se zcela jistě jednalo o zápůjčky mezi fyzickými osobami (partnery), svědčí podpůrně i další obecná konverzace mezi účastníky řízení, potažmo mezi žalobcem a rodiči žalovaného, týkající se vzájemných osobních vztahů a osobních problémů žalovaného a jeho psychického a fyzického rozpoložení. Soud I. stupně proto správně z provedených důkazů uzavřel, že se jednalo o zápůjčku, nikoli o investici. V této souvislosti je také odpovídající sdělení soudu I. stupně, že pokud by se jednalo o investici, jak žalovaný tvrdí, tato nebyla přes výzvu soudu I. stupně nijak rozumně a určitě konkretizována a vysvětlena, jednalo se pouze o neurčité tvrzení, ze kterého nebylo možné usoudit, čeho se předmětná investice s případným podílem na zisku [právnická osoba] s.r.o. měla týkat. Rovněž také odvolací soud sdílí úvahu soudu I. stupně, že pakliže by se jednalo o investici do této společnosti s návratností v řádu několika let, jak tvrdil žalovaný, není pravděpodobné (a žalovaný si v tomto odporuje), že by část peněz žalovaný, resp. uvedená společnost, vracela již několik dnů po poskytnutí první zápůjčky (dne [datum]). Tomuto jednání žalovaného tak tvrzení o investičním vkladu neodpovídá.

13. Odvolací soud se proto zcela ztotožňuje s názorem soudu I. stupně, že uvedená obrana žalovaného je pouze účelová s cílem vyhnout se vrácení poskytnuté zápůjčky. Odvolací soud je zajedno se soudem I. stupně, že v rozhodném období došlo mezi účastníky řízení k uzavření smluv o zápůjčkách podle § 2390 o. z., na základě kterých žalobce v uvedeném období poskytl žalovanému částku ve výši [částka], resp. [částka], kterou žalovaný, ač opakovaně sliboval její uhrazení, nevrátil. Žalovanému proto svědčí pasivní věcná legitimace ve sporu. Nepřípadná je i námitka žalovaného, že částka byla zaslána na účet [právnická osoba] s.r.o., nikoli žalovaného a tato společnost ji vede ve svém účetnictví. Odvolací soud dodává, že podstatné je, co bylo mezi účastníky řízení ujednáno, tj. s jakým úmyslem žalobce žalovanému předmětnou částku poskytoval. Jak soud I. stupně naznal ve svém rozhodnutí a vzal za prokázané, předmětnou částku žalobce žalovanému poskytl jako svému příteli, tedy fyzické osobě, za účelem pomoci mu vyřešit jeho životní situaci a je proto nepodstatné, na jaký účet byly peníze žalobcem zaslány, když žalovaný v této souvislosti pouze určil platební místo. Jeví se jako logické, že žalobce peněžní prostředky žalovanému poslal na platební místo podle zadání žalovaného. I v tomto případě soud I. stupně správně dovodil, že skutečnost, že žalovaný má, jak uvádí, žalovanou částku zanesenou ve svém účetnictví, neříká nic o tom, že by žalobce nemohl tuto částku žalovanému půjčit s vědomím, že ji půjčuje svému příteli. Jinak řečeno, tento důkaz není s to vyvrátit soudem I. stupně zjištěnou skutečnost o mezi účastníky uzavřených smlouvách o zápůjčkách. Soud I. stupně proto nepochybil, když neprovedl dokazování účetnictvím žalovaného. Obdobné pak platí i v případě návrhu žalovaného na výslech svědkyně (matky žalovaného), která měla osvědčit, že žalovaný měl v rozhodné době dostatek finančních prostředků. Ani tento důkaz, tj. případné zjištění o dostatečných financích žalovaného, není schopen vyvrátit možnost sjednané zápůjčky mezi účastníky řízení, resp. nevylučuje, že by si žalovaný finanční prostředky nemohl zapůjčit. Naposledy pak odvolací soud dodává, že soud I. stupně rovněž správně v souladu s § 2393 odst. 1 o. z. stanovil dobu, od které byl žalovaný v prodlení s úhradou zapůjčené částky, když splatnost zápůjčky nebyla mezi účastníky řízení sjednána. Tato proto nastala v souvislosti s výpovědí smlouvy o zápůjčce, představující šesti týdenní výpovědní dobu, běžící od data výpovědi ze dne [datum].

14. Odvolací soud s ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti rozsudek soudu I. stupně o věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku o nákladech řízení, jehož znění odpovídá § 142 odst. 1 o. s. ř.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšnému žalobci přísluší náhrada nákladů řízení odpovídající mimosmluvní odměně advokáta ve výši [částka] podle § 7, § 8 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (2 úkony právní služby po [částka] – vyjádření k odvolání a účast na odvolacím jednání dne [datum]), náhradě hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 1, 4 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. k ), g) citované vyhlášky a daně z přidané hodnoty ve výši [částka] (21%), jíž je právní zástupce žalobce plátcem.