o uplatnění nároků z vadného plnění z kupní smlouvy, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 24 C 295/2020-94

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] (výrok I.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka], do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám jejího právního zástupce (výrok II.) a současně uložil žalobkyni zaplatit státu náklady řízení ve výši, která bude vyčíslena samostatným usnesením, a to na účet Obvodního soudu pro Prahu 9 (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] z titulu vadného plnění z kupní smlouvy. Tato částka má představovat slevu z kupní ceny v celkové výši [částka], kterou žalobkyně, jakožto kupující uhradila žalované, jakožto prodávající. Účastníci řízení uzavřeli dne [datum] kupní smlouvu, jejímž předmětem byla koupě motorového vozidla Subaru Forester 2.0XT Sport, [příjmení]: JF1SJGL85JG378646. K převzetí vozidla došlo dne [datum], přičemž v předávacím protokolu je uvedeno datum [datum]. Také v předávacím protokolu byl zaznamenán počet km 10, ačkoli s vozidlem bylo najeto celkem 118 km při předváděcí jízdě. Po kontrole vozidla v rámci záruční prohlídky dne [datum], po ujetí 5 000 km, byly na vozidle zjištěny tyto vady: přepálený vnitřní levý přední blatník od otěru pneumatiky při křížení náprav, přeražený a poškrábaný spodní kryt motoru, zvlněný levý přední brzdový kotouč a nadměrné opotřebení pneumatik, zvýšená koroze na podvozku spojovacích částí úchytů výfukového potrubí a brzdové soustavy. Tyto vady značí, že s automobilem bylo ježděno v extrémních podmínkách (terénu), přičemž vady na automobilu byly již v době převzetí vozidla žalobkyní, jakožto kupujícím. Žalobkyně rozhodně vozidlo tímto způsobem nepoužívala, jezdila s ním řádně po zpevněných silnicích. Žalovaná zřejmě používala vůz jako předváděcí a jezdila s ním v terénu, avšak žalobkyni bylo vozidlo prodáno jako nové bez zjevných vad a poškození. Žalobkyně tyto vady uplatnila u žalované dne [datum], tedy poté, co si existenci uvedených vad ověřila ještě vypracovaným znaleckým posudkem ze dne [datum], což žalovaná nijak nereflektovala, resp. tato souhlasila toliko s promáčklým krytem, který byl zaznamenán v předávacím protokolu vozidla (resp. pouze v kopii, nikoli již v originálu), jinak s vytčenými vadami nesouhlasila. Žalobkyně proto požadovala slevu z kupní ceny ve výši 50 %.

3. Soud I. stupně poté, co provedl dokazování listinami, výslechem jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení] a svědka [jméno] [příjmení], skutkově uzavřel, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl automobil Subaru Forester 2.0XT Sport, [příjmení]: JF1SJGL85JG378646, na základě konkrétní objednávky žalobkyně. Vozidlo bylo dodáno od výrobce z Japonska, přes Rotterdam do celního skladu [obec] – [obec]. Vozidlo bylo při dodání zkontrolováno (předservis) a žádné vady nebyly na vozidle zjištěny, vyjma jedné závady – promáčklině o velikosti 2 – 3 cm na hliníkovém krytu motoru, čehož si všiml sám jednatel žalobkyně a toto bylo zaznamenáno svědkem [příjmení] do kopie předávacího protokolu. Po domluvě s žalobkyní byl objednán nový kryt na motor a tento byl naskladněn u žalované dne [datum]. V originálu předávacího protokolu bylo uvedeno, že vozidlo je bez závad. V předávacím protokole byl také zaznamenán stav počítadla 10 km, ačkoli byla s vozidlem učiněna cesta z [obec] do [obec] za účelem kontroly originality automobilu a na tachometru vozidla byl údaj 118 km. Této předváděcí jízdy se dne [datum] účastnil svědek [příjmení] a jednatel žalobkyně pan [příjmení], přičemž vzdálenost činila cca 106 km. Kupní cena byla žalobkyní na základě žalovanou vystavených faktur uhrazena. Na automobil byla záruka 24 měsíců od uplynutí záruk výrobce nebo maximálně 200 000 najetých kilometrů. Záruka byla převzata dne [datum] a strany svými podpisy v záruční a servisní knížce potvrdily bezvadný stav vozidla v den předání. Žalovaná také poskytla žalobkyni záruku za funkčnost dílů uvedených v záručním ujednání s výjimkami v záručních podmínkách uvedených (záruční podmínky – plná záruka F22A). Při servisní prohlídce provedené dne [datum] [právnická osoba] s. r. o. byly zjištěny závady na vozidle spočívající v poškození krytu motoru, prodření podblatníku a zrezivění výfukového potrubí. Znalecký posudek ze dne [datum] zmiňuje poškození vozidla spočívající konkrétně v proděravělém podblatníku levého předního kola, jehož nejpravděpodobnější příčinou byla jízda ve značně obtížném terénu. Dále byla znalcem zjištěna zvýšená koroze na podvozku spojovacích částí, úchytů výfukového potrubí, včetně celého potrubí a zadních tlumičů výfuku a na částech brzdné soustavy vozidla, což je následkem nedostatečné antikorozní ochrany vozidla ve výrobě nebo použitím agresivní chemie při čištění podvozku. Také byl zjištěn poškozený kryt motoru, což vzniklo najetím na tvrdou překážku, zvlněný brzdový kotouč na levém předním kole, což vzniká přehřátím. Znalec rovněž zjistil, že pneumatiky byly používané během jízdy v náročném terénu s prokluzem kol. Dopisem ze dne [datum] uplatnila žalobkyně u žalované právo na slevu z kupní ceny ve výši 50 % a požadovala výměnu poškozených dílů, neboť žalobkyně měla za to, že žalovaná úmyslně manipulovala s počítadlem kilometrů a také, že někdo s vozidlem jezdil v extrémně těžkém terénu, čemuž odpovídají zjištěné vady a opotřebované pneumatiky. Vozidlo tak bylo ježděné a nikoli nové a tyto vady byly na vozidle již v době, kdy žalobkyně vůz od žalované převzala. Žalovaná odmítla uplatněný nárok, neboť ze závad, které byly zjištěny, je zjevné, že žalobkyně užívala vozidlo v terénu. Poškození krytu motoru je zaznamenáno v předávacím protokolu ze dne [datum] a bylo způsobeno při přepravě vozidla přepravní společností. Žalovaná na to konto objednala kryt nový, žalobkyně se však nedostavila k provedení výměny. Žalobkyně také nedodržela termín servisní prohlídky stanovené výrobcem v intervalu 1 rok nebo 15 000 ujetých kilometrů, a proto žalobkyně ztratila právo ze záruky. Navíc reklamace byla učiněna opožděně, když tato musí být bez zbytečného odkladu.

4. Po právní stránce posoudil soud I. stupně věc podle § 2099 odst. 1 o. z., § 2100 odst. 1 o. z., § 2103 o. z., § 2014 o. z. a § 2112 o. z. Žalobkyně podle názoru soudu I. stupně neuplatnila právo na slevu z kupní ceny v důsledku výše popsaných vad včas, tj. bez zbytečného odkladu, jak stanoví § 2112 o. z., kdy tuto lhůtu je třeba chápat jako velmi krátkou. Žalobkyně vady na automobilu zjistila dne [datum], avšak tyto uplatnila u žalované dopisem až dne [datum], tedy téměř po třech měsících od doby zjištění. Z tohoto důvodu soud I. stupně naznal, že právo z vadného plnění nelze žalobkyni přiznat. Dále soud I. stupně postavil své zamítavé rozhodnutí na tom, že v řízení nebylo prokázáno, že v době předání vozidla dne [datum] byly na vozidle specifikované vady, vyjma poškození krytu, o jejíž existenci svědčila poznámka na předávacím protokolu, když v tomto směru soud I. stupně uvěřil výpovědi svědka [jméno] [příjmení] a tuto shledal jako věrohodnou a korelující s ostatními důkazy. Navíc, danou závadu uznala i žalovaná a nabízela bezplatnou výměnu tohoto krytu. Vady na vozidle byly zjištěny dne [datum] při servisu vozidla po najetých 5 000 kilometrů, tj. téměř dva roky po koupi a předání vozidla, přičemž nebylo prokázáno, že tyto vady byly na vozidle již v době jeho předání a rovněž nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že by žalovaná užívala vozidlo v těžkém terénu. Ohledně vadných pneumatik soud I. stupně ozřejmil, že standardně jsou vozidla dovážena na letních pneumatikách, jako v tomto případě, a rovněž byly v rámci řízení před soudem I. stupně vysvětleny žalobkyní označované rozpory se zápisem stavu počítadla kilometrů.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšné žalované celkem částku [částka], když vycházel z tarifní hodnoty v době započetí toho kterého úkonu právní služby při přepočtu podle aktuálního kurzu EUR (stanoveného ČNB) ke dni vykonaného úkonu. Náklady řízení sestávají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši [částka] podle § 8, § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 6 úkonů právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, písemné podání z [datum] a 3x účast na jednání, náhrady hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 1, 4 a ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) cit. vyhlášky a daně z přidané hodnoty ve výši [částka] (21 %).

6. O nákladech řízení, představující svědečné, ve vztahu ke státu, rozhodl soud I. stupně podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a vzhledem k procesnímu neúspěchu žalobkyně dal i tyto žalobkyni k úhradě. Jelikož jejich výši v době rozhodování neznal, rozhodl toliko o jejich základu.

7. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, kterým se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Namítala, že soud I. stupně nesprávně právně posoudil neoznámení vad bez zbytečného odkladu, neboť žalobkyně zjištěné vady při servisní prohlídce oznámila žalované ihned, a to telefonicky. Na to žalovaná reagovala tím, že se žalobkyni co nejdříve ozve, k čemuž však nedošlo. Žalobkyně má za to, že prokázala, že při předávání vozidla žalovaný úmyslně zakryl vady na vozidle (které následně při servisní prohlídce byly zjištěny), ačkoli na vozidle nepochybně byly. Žalovaná věděla o poškození vozidla, minimálně o poškozeném krytu vozidla, jak potvrdil svědek [příjmení]. Žalobkyně o jakémkoli poškození vozidla při přebírání vozidla nevěděla a nebyla ze strany žalované nijak informována. Naopak žalovaná tyto vady žalobkyni zatajila, falšovala protokol o odevzdání vozidla, když svědek [příjmení] sám dopisoval vady do předávacího protokolu. Žalobkyně soudu I. stupně předložila protokol, kde je uvedeno, že je vozidlo bez závad. Znalecký posudek zcela jednoznačně prokázal, jaké vady na vozidle byly a z jakých příčin vznikly, čímž se soud I. stupně nezaobíral. Není možné, aby takové vady byly způsobeny najetím 5 000 kilometrů, což je vzdálenost, kterou žalobkyně s vozidlem najela. Ze znaleckého posudku je také zřejmé, že s vozidlem muselo být ježděno v těžkém terénu, kde došlo k poškození a opotřebení dílů na vozidle, k čemuž došlo zcela jistě u prodejců. Žalobkyně závěrem shrnula, že ze strany žalované byly při předání vozidla zatajeny vady a následně bylo manipulováno s doklady při převzetí a odevzdání vozidla. Rovněž není pravdivé tvrzení žalované, že servisní knížky jsou dodávané již s vyplněným [příjmení] kódem od výrobců. Údaje do servisní knížky zapisovala sama žalovaná, a to před žalobkyní. Také stav kilometrů opisovala žalovaná přímo z tachometru vozidla. Žalovaná o vadách jednoznačně věděla a tyto úmyslně zatajila, žalovaná proto nemá právo na námitku, že vady byly žalobkyní uplatněny pozdě.

8. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání uvedla, že tvrzení žalobkyně, že servisní knížky nejsou dodávané už s vyplněným [příjmení] kódem od výrobce, je zcela nové a nelze jej v rámci odvolacího řízení použít. Nad to není zřejmé, k čemu tato námitka směřuje a jaký má mít význam pro rozhodnutí ve věci samé. [příjmení] [příjmení] kód je v servisní knize předem vyplněn a pouze zbylé údaje jsou doplněny prodejcem při prodeji vozidla (např. údaje o zákazníkovi, datum převzetí vozidla, stav počítadla km při předání, číslo motoru, číslo převodovky apod.). Žalovaná dále upozornila na to, že žalobkyně neprokázala včasnou reklamaci vozidla. Tvrzení, že vady oznámila žalované telefonicky hned v den servisní prohlídky dne [datum], nebylo prokázáno, resp. k tomuto žalobkyně nenavrhla jediný důkaz. [jméno] žalobkyně tvrzené vady popisuje jako zjevné a je tedy vůbec otázkou, za situace, kdyby skutečně telefonicky k reklamaci došlo, což žalovaná popírá, zda by se jednalo o včasnou reklamaci zjevných vad, když žalobkyně měla vozidlo v držení téměř dva roky a měla tedy dostatek času na jejich zjištění a oznámení. Žalobkyně rovněž neprokázala, že by vady na vozidle byly v okamžiku přechodu nebezpečí škody ze žalované na žalobkyni. Poškozený kryt motoru žalovaná uznala od samého počátku a navrhla jeho výměnu, na což žalobkyně nepřistoupila. Ani ze znaleckého posudku nevyplývá, že by vady na vozidle byly k okamžiku převzetí vozidla. Obdobně tak mohlo dojít k poškození vozidla v době, kdy jej měla ve svém držení již žalobkyně, tedy právě v oněch dvou letech od převzetí vozidla. Žalobkyně pak uplatnila právo na přiměřenou slevu z kupní ceny, nikoli ze záruky za jakost, tedy neměla žádnou lhůtu dvou let k uplatnění tohoto práva, jak se domnívá, když kupní smlouva byla uzavřena mezi podnikateli a tato námitka proto nemá z pohledu správnosti napadeného rozhodnutí žádnou relevanci.

9. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání, po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou a splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházející podle § 212, § 212a odst. 1 až 5 o. s. ř., a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně stran věci samé není důvodné.

10. Prvotně odvolací soud uvádí, že ve věci je dán mezinárodní prvek, neboť žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území Slovenské republiky. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení peněžité částky z titulu vadného plnění na základě mezi účastníky uzavřené kupní smlouvy, který lze podřadit pod pojem„ věci občanské a obchodní“ podle čl. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o uznávání a výkonu soudních rozhodnutí („ Brusel I bis“); mezinárodní příslušnost soudů České republiky je dána podle čl. 4 odst. 1 Brusel I bis, tedy podle bydliště (sídla) žalované, které je na území České republiky. Rozhodným právem je podle čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy („ Řím I“), právo České republiky, neboť podle tohoto článku se smlouva o koupi zboží řídí právem země, v níž má prodávající obvyklé bydliště. Prodávajícím je v tomto případě žalovaná s bydlištěm (sídlem) na území České republiky.

11. V souladu s § 213 odst. 4 o. s. ř. odvolací soud doplnil dokazování dokladem o pravidelné servisní prohlídce vozidla SUBARU, ze kterého zjistil, že podle předpisu výrobce vozidel SUBARU se má uskutečnit pravidelná servisní prohlídka po 1 roce nebo ujetí 15 000 km po uvedení vozidla do provozu.

12. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná skutková zjištění (o uzavření kupní smlouvy mezi účastníky řízení dne [datum], převzetí vozidla žalobkyní dne [datum], zjištění vad na automobilu při servisní prohlídce dne [datum] značící jízdu s automobilem v těžkém terénu /vyjma vady – promáčklině na krytu motoru, která byla přítomna již při předání automobilu/ a následnému uplatnění vad a nároku na slevu z kupní ceny žalobkyní u žalované dne [datum]), se kterými se odvolací soud jako správnými ztotožňuje a v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje. Tato skutková zjištění vyplývají z provedených důkazů, které soud I. stupně hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř., tzn. podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, když přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo.

13. Takto správně zjištěný skutkový stav posoudil přiléhavým způsobem i po stránce právní, aplikoval přitom (správně) příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Jeho závěrům nemá odvolací soud co vytknout a odvolací námitky žalobkyně tak nemohou přivodit ani změnu ani zrušení napadeného rozsudku. Odůvodnění napadeného rozsudku soudu I. stupně též odpovídá požadavkům § 157 odst. 2 o. s. ř.

14. K odvolacím námitkám žalobkyně odvolací soud uvádí následující: pokud žalobkyně sdělila, že soud I. stupně neprovedl, resp. se nezaobíral důkazy, které žalobkyně navrhla, poukazuje odvolací soud na § 120 odst. 1 věta druhá o. s. ř., ze kterého vyplývá, že soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede a které nikoli. Tedy soud I. stupně není povinen provést všechny účastníky navržené důkazy, nýbrž je oprávněn (a povinen) v každé fázi řízení vážit, které důkazy vzhledem k uplatněnému nároku či tvrzením jednotlivých účastníků je třeba provést. Je oprávněn posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z těchto důkazů provede, a současně i rozhodnout, že neprovede ty z důkazů, jimiž mají být prokazovány skutečnosti, které jsou pro posouzení uplatněného nároku nevýznamné nebo které již byly prokázány jinými důkazy (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 2363/2012). Zároveň je povinností soudu I. stupně v odůvodnění svého rozsudku uvést, proč neprovedl i další důkazy (§ 157 odst. 2 o. s. ř.) Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí velmi podrobně a logicky vysvětlil, které důkazy považoval ve věci za podstatné a proč provedl výslech jednatele žalobkyně a svědka [příjmení] a které skutečnosti měl za hodnověrné a pro zjištění skutkového stavu za důležité. Obdobně pak vycházel z čestného prohlášení paní [příjmení] a ze znaleckého posudku Ing. [ulice]. V tomto směru nemá odvolací soud, co by postupu soudu I. stupně vytkl.

15. Nelze také nic vytknout závěru soudu I. stupně, že v řízení nebylo prokázáno, že by zjištěné vady byly na vozidle v okamžiku jeho předání, tj. přechodu nebezpečí škody na žalobkyni. V této souvislosti vyšel soud I. stupně ze znaleckého posudku Ing. [ulice], který prokazuje zjištěné vady v podobě proděravělého podblatníku levého předního kola, zvýšené koroze na podvozku spojovacích částí, úchytů výfukového potrubí, včetně celého potrubí a zadních tlumičů výfuku a na částech brzdné soustavy vozidla, zvlněného brzdového kotouče na levém předním kole a opotřebení pneumatik, vše značící jízdu v náročném terénu s prokluzem kol. Z uvedeného znaleckého posudku však nijak nevyplývá, že by tyto vady byly přítomny v době jeho převzetí žalobkyní jako kupujícím dne [datum]. Jediná závada – promáčklina krytu motoru - byla k datu převzetí uznána žalovanou, avšak o této vadě žalobkyně v době převzetí vozidla věděla. Jednak o tom svědčí výpověď svědka [příjmení], který se vyjádřil tak, že si dané vady všiml sám jednatel žalobkyně pan [příjmení] a na tuto svědka [příjmení] upozornil (kdy následně si oba lehli pod vůz, aby závadu viděli) a jednak skutečnost, že dne [datum] byl žalované dodán nový kryt na motor, který objednal. [příjmení] souvislost od zjištění této závady dne [datum] a dodání tohoto náhradního dílu dne [datum] svědčí o tom, že žalovaná o této závadě věděla a že o ní věděla i žalobkyně. Těžko by žalovaná objednávala nový kryt na motor automobilu, kdyby o závadě nevěděla a žalobkyně by s výměnou nesouhlasila, resp. o poškození krytu motoru nevěděla. Je pravdou, že v originálu předávacího protokolu je uvedeno, že vozidlo je bez závad a tento je podepsán žalobkyní a svědkem [příjmení] oproti kopii tohoto protokolu, kde je závada v podobě promáčklého krytu motoru již rukou svědka [příjmení] zaznamenána, tedy tyto listiny se svým obsahem liší, avšak rozdíl může svědčit o tom, že svědek [příjmení] následně závadu (po jejím zjištění) zapsal již pouze do kopie předávacího protokolu, který si ponechávala žalovaná. Nemusí to však nutně znamenat, že by došlo k falšování dokumentů či zakrývání této vady. Nad to svědek [příjmení] při svém výslechu tuto závadu nezatajoval, resp. hovořil pouze o zjištění této vady, když vypovídal pod sankcí trestní odpovědnosti. Žalovaná tedy závadu nijak nezakrývala, jak se snaží dovodit žalobkyně.

16. Žalovaná dále osvětlila rozpor v zapsaných kilometrech v protokole o prohlídce vozidla (prohlídka originality), když tam byl zapsán stav kilometrů 118 km, což odpovídalo jednak počtu kilometrů na vozidle při dodání žalované od výrobce, což bylo cca 10 km a počtu ujetých kilometrů z [obec] do [obec], kterou vykonal svědek [příjmení] s panem [příjmení] za účelem kontroly originality vozidla, což činilo cca 106 km. Do protokolu o předání vozidla a do servisní knížky však byl zapsán stav kilometrů na tachometru vozidla před touto jízdou, protože tato byla vykonána ještě před předáním vozidla, tedy před započetím plynutí záruční doby. Ani z této odvolací námitky proto podle názoru odvolacího soudu nelze dovodit, že by vozidlo bylo žalovaným používáno, než bylo předáno žalobkyni.

17. Odvolací soud dále konstatuje, že nelze přihlédnout k tvrzení žalobkyně v rámci podaného odvolání, že servisní knížky nejsou dodávány s vyplněným [příjmení] vozidla, resp. že toto [příjmení] bylo napsáno jiným pisatelem než další údaje v servisní knížce. Jak správně podotkla žalovaná, jedná se o tvrzení nové, které nebylo učiněno již v rámci řízení před soudem I. stupně a k němuž v odvolacím řízení nelze přihlédnout, neboť nenaplňuje podmínku uvedenou § 205a odst. 1 o. s. ř. Sdělené obdobně platí pro důkazní návrh navržený žalobkyní v rámci odvolacího řízení - při ústním jednání konaném dne [datum] - v podobě záznamu GPS komunikace, jež měla prokazovat cesty, které byly s předmětným automobilem vykonány v době, kdy automobil byl ještě u žalovaného, tj. před jeho předáním žalobkyni. I v tomto případě se jedná o nepřípustnou novotu a k tomuto důkazu nemůže odvolací soud přihlédnout, neboť odvolací řízení je ovládáno zásadou neúplné apelace.

18. Odvolací soud také sdílí úvahu soudu I. stupně, že vady nebyly žalobkyní oznámeny včas, tedy„ bez zbytečného odkladu“ podle § 2112 o. z. Soud I. stupně správně poukázal na to, že lhůta k oznámení vad se týká jak věci, které kupující zjistí při prohlídce věci podle § 2104 o. z. a § 2105 o. z., tak i vad skrytých, které se projeví až po přechodu nebezpečí škody na věci, které nebyly zjistitelné při prohlídce věci. Jestliže kupující vadu neoznámí prodávajícímu bez zbytečného odkladu poté, co vadu zjistil nebo ji alespoň při zachování dostatečné péče zjistit měl a mohl, pak soud k námitce prodávajícího kupujícímu právo z vadného plnění nepřizná. Zjištěné vady pak musí být kupujícím oznámeny bez zbytečného odkladu. Lhůta bez zbytečného odkladu je myšlena tak, že se jedná o relativně velmi krátkou lhůtu, nepřekračující několik dní od zjištění vady. Jedná se o bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti (zde notifikační). Pojem bez zbytečného odkladu je třeba vykládat vždy s ohledem na okolnosti konkrétního případu s tím, že v každém konkrétním případě je třeba zkoumat, zda byly bezodkladně využity všechny možnosti ke splnění této povinnosti, případně jaké skutečnosti tomu bránily. Odvolací soud je proto zajedno se soudem I. stupně, že pakliže žalobkyně zjistila popsané vady při servisní prohlídce dne [datum] a tyto uplatnila až dne [datum], což je po 3 měsících od jejich zjištění, nelze tuto dobu považovat za dobu„ bez zbytečného odkladu“, když nebylo nic, co by žalobkyni bránilo v uplatnění uvedených vad v nepoměrně kratší době. To, že žalobkyně u žalované uplatnila vady telefonicky ihned poté, co je zjistila, nebylo v řízení jednak prokázáno a jednak i kdyby tomu tak skutečně bylo a žalobkyně neměla od žalované žádnou odezvu (jak tvrdí), věc stejně neřešila dříve, ale až dne [datum], kdy tyto závady uplatnila u žalované písemně. Také se sluší podotknout, že ve smyslu § 2112 o. z. mohla žalobkyně při dostatečné péči tyto vady zjistit již nepoměrně dříve a podstatně dříve (tedy včasně, bez zbytečného odkladu) je uplatnit u žalované, neboť podle předpisu výrobce vozidel SUBARU měla být pravidelná servisní prohlídka učiněna po 1 roce nebo ujetí 15 000 km po převzetí automobilu. Žalobkyně měla servisní prohlídku na vozidle udělat již po 1 roce (nikoli téměř po 2 letech) po uvedení do provozu a uvedené závady by tak (pokud by se na vozidle nacházely již v době jeho převzetí) zjistila podstatně dříve. I za této popsané situace proto žalobkyně neoznámila vady bez zbytečného odkladu, když je mohla zjistit již v září 2019 a následně je u žalované uplatnit. Podle názoru odvolacího soudu se pak jednalo o vady zjevné (minimálně u rezavého podvozku a ojetých pneumatik očividné i laickým pohledem), které bylo možné odhalit (zjistit) poté, co automobil byl vyzdvihnut na zvedák (kdy ostatně takto vady byly zjištěny při servisní prohlídce dne [datum], kterou si žalobkyně nechala provést [právnická osoba] s. r. o.), tedy byly by odhaleny již při řádné servisní prohlídce po 1 roce od uvedení vozidla do provozu. Jelikož žalovaná namítla, že právo z vad nebylo žalobkyní uplatněno včas, správně soud I. stupně uzavřel, že právo z vadného plnění nelze žalobkyni přiznat a žalobu jako neopodstatněnou zamítl, neboť bez řádného oznámení se právo kupujícího z vadného plnění promlčí.

19. Odvolací soud proto ze všech výše uvedených důvodů rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. o věci samé a ve výroku III. o nákladech řízení ve vztahu ke státu podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný.

20. Žalované náleží náhrada nákladů řízení před soudem I. stupně podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť ve věci měla plný úspěch. Náklady řízení se skládají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši [částka] podle § 7, § 8 vyhl. č. 177/1998 Sb., advokátní tarif, počítáno z tarifní hodnoty [částka] při kurzu 25, [částka] EUR (stanovené ČNB) ke dni vyhlášení rozsudku soudu I. stupně (5 úkonů právní služby po [částka] - převzetí a příprava věci, vyjádření ve věci samé a 3x účast na jednání dne [datum], [datum] a [datum]), náhrady hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 1, 4 ve spojení s § 11 písm. a), d), d) citované vyhlášky (5 úkonů právní služby po [částka] – převzetí a příprava věci, vyjádření ve věci samé a 3x účast na jednání dne [datum], [datum] a [datum]) a daně z přidané hodnoty ve výši [částka] (21 %), jíž je právní zástupce žalované plátcem.

21. Odvolací soud neshledal jako účelně vynaložený úkon právní služby ze dne [datum], neboť tímto podáním právní zástupce žalované sděloval soudu toliko výsledky mimosoudního jednání mezi účastníky. Tento úkon nelze hodnotit jako úkon právní služby podle ustanovení § 11 odst. 1, 2 advokátního tarifu, a není proto opodstatněný. K uvedenému odvolací soud uvádí, že i v advokátní praxi se vyskytuje řada činností, které účtovatelnými úkony nejsou. Takové činnosti vykonává advokát zdarma (resp. v rámci svých„ režijních nákladů“), a účtuje-li odměnu mimosmluvní, nemůže za ně účtovat ani požadovat žádné částky (srov. [příjmení], D. a kol. Advokátní tarif. Odměna advokáta. Komentář Wolters Kluwer, [obec a číslo], § 11). Žalovaný tak má právo na náhradu nákladů právního zastoupení před soudem I. stupně ve výši [částka]

22. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně v napadeném nákladovém výroku II. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalované, do tří dnů od právní moci rozsudku.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšné žalované náleží náhrada nákladů řízení ve výši [částka], sestávají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši [částka] podle § 7, § 8 vyhl. č. 177/1996 Sb., počítáno z tarifní hodnoty [částka] při kurzu 25,865 Kč/EUR (stanovené ČNB) ke dni rozhodnutí odvolacího soudu (2 úkony právní služby po [částka] – vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání), z náhrady hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 1, 4 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. k ), g) citované vyhlášky (2 úkony právní služby po [částka] – vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) a daně z přidané hodnoty ve výši [částka] (21 %).

24. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.; k určení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách neshledal odvolací soud důvod. O povinnosti žalobkyně zaplatit náklady řízení k rukám advokáta žalované bylo rozhodnuto podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.