o vyklizení bytu, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 218/2019 - 36 a opravnému usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 218/2019 - 59

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem ze dne 5. 12. 2019, č. j. 14 C 218/2019 - 36, uložil žalovanému povinnost vyklidit byt [číslo] ve třetím nadzemním podlaží domu [adresa] v [obec a číslo], Trmické ulici [číslo] k. ú. [část obce], obec Praha, o velikosti 1+kk, celkové podlahové ploše 38 m2, sestávající z pokoje s kuchyňským koutem, koupelny s WC a předsíně a vyklizený jej předat žalobkyni do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I), výrokem II uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku.

2. Při svém rozhodování vycházel z toho, že žalobkyně je vlastník uvedené vyklízené bytové jednotky a v řízení se domáhala, aby žalovaný byl povinen ji vyklidit a vyklizenou žalobkyni předat. Se žalovaným uzavřela nájemní smlouvu na dobu určitou do [datum], nájemní vztah byl dodatkem ze dne [datum] prodloužen do [datum]. Poté žalovaný byt dobrovolně nevyklidil a žalobkyni nepředal. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Stvrdil mezi nimi uzavřenou nájemní smlouvu včetně dodatků, sporoval však den ukončení nájmu, neboť dopisem ze dne [datum] žalobkyni žádal o prodloužení nájmu do [datum]. V dodatku je však bez jakéhokoliv odůvodnění uvedeno pouze datum [datum]. Do dnešního dne žalobkyni pravidelně platí částku sjednanou v nájemní smlouvě včetně záloh za služby. Žalobkyni naopak vyčítal, že mu za léta 2017 a 2018 nepředložila vyúčtování za služby. Ohradil se i proti lhůtám, které mu žalobkyně k vyklizení stanovila, neboť jsou podle něj nereálně krátké. Podle něj nebyl naplněn důvod k výpovědi nájmu bytu.

3. Soud prvního stupně nařídil jednání na den [datum], žalovaný se z něj omluvil, ale souhlasil s jednáním v nepřítomnosti. Soud tedy věc projednal v nepřítomnosti žalovaného. Mezi účastníky nebylo sporné, že byt je ve vlastnictví žalobkyně. Z nájemní smlouvy ze dne [datum] soud prvního stupně zjistil, že předmětem smlouvy je nájem předmětného bytu na dobu určitou. Žalovaný dopisem ze dne [datum] žádal žalobkyni o prodloužení doby nájmu do [datum]. Dodatkem [číslo] ze dne [datum], označeným jako smlouva o prodloužení nájmu, žalobkyně i žalovaný prodloužili nájemní smlouvu na další období do [datum], tj. na rok. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně žalovanému oznámila, že nájemní smlouva skončila ke dni [datum], a proto jej„ vypovídá z bytu“, který přijde převzít dne [datum] v 16:00 hodin. Žalovaný dopisem ze dne [datum] sdělil, že s výpovědí nájmu bytu nesouhlasí, podle něj je neplatná a urgoval předložení vyúčtování záloh za služby za rok 2017. Nabídl jako termín předání bytu den [datum]. Právní zástupkyně žalobkyně posléze výzvou ze dne [datum] vyzvala žalovaného k dobrovolnému vyklizení bytu.

4. Návrhy žalovaného na provedení dalších listinných důkazů soud prvního stupně pro nadbytečnost zamítl. Uvedl, že v řízení o vyklizení bytu soud zkoumá pouze to, zda žalovanému svědčí právo byt užívat a zda tak skutečně činí, další okolnosti jsou nerozhodné. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně je vlastníkem předmětného bytu, který žalovaný do dne [datum] užíval na základě uzavřené nájemní smlouvy včetně jejího dodatku. Po tomto datu mu právo nájmu nesvědčí. Žalovaný nesplnil svoji povinnost ve smyslu § 2292 zákona č. 89/2012 Sb. – občanského zákoníku (dále jen o. z.). Nájemní vztah skončil uplynutím sjednané doby nájmu ke dni [datum]. Žalovaný sice navrhoval prodloužení do [datum], se žalobkyní se však dohodl nakonec na prodloužení pouze na kratší dobu dle dodatku [číslo]. V něm je uvedeno konkrétní datum, je podepsán oběma smluvními stranami a soud zároveň neměl pochybnosti o pravosti dodatku. Oba účastníci předložili totožnou kopii listiny. Doplnil i to, že nebylo podstatné, zda žalovaný hradil řádně nájemné včetně souvisejících plateb. Byť je nehrazení nájemného důvodem jednostranné výpovědi nájmu bytu ze strany žalobkyně, toto nebyl případ projednávané věci. Rovněž je nerozhodné, zda žalobkyně jako pronajímatel řádně plnila své povinnosti předkládat žalovanému vyúčtování záloh na služby. Shrnul, že nájemní vztah skončil uplynutím doby, a protože žalovaný byt dosud neoprávněně užívá, žalobkyně se oprávněně domáhá ochrany svého vlastnického práva cestou vyklizení nemovitosti ve smyslu § 1040 o. z. O lhůtě k vyklizení rozhodl ve smyslu § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. – občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a uložil žalovanému povinnost byt vyklidit v patnáctidenní lhůtě od právní moci rozsudku.

5. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve věci plně procesně úspěšná. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka] a dále odměnou zástupce žalobkyně za zastupování. Sestává z náhrady za čtyři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1, písm. a/, d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu, sepis žaloby a účast při jednání soudu prvního stupně dne [datum], spolu s paušálními náhradami nákladů a 21 % náhrady daně z přidané hodnoty ve výši [částka]. Dále soud přiznal částku [částka] jako jízdné vlakem k jednání a zpět pro žalobkyni a její zástupkyni na trase [obec], kde má žalobkyně bydliště a zástupkyně sídlo, do [obec] a zpět a čtyři paušální částky náhrad za čas zástupkyně žalobkyně promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby po [částka] za každou půl hodinu, celkem včetně DPH [částka]. Celkovou částku [částka] soud prvního stupně ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně. Třídenní lhůtu odůvodnil odkazem na § 160 odst. 1 o. s. ř.

6. Usnesením ze dne 24. 4. 2020, č. j. 14 C 218/2019 - 59, soud prvního stupně opravil rozsudek soudu prvního stupně v části poučení (výrok I), výrokem II zamítl návrh žalovaného na odklad právní moci a vykonatelnosti rozsudku ze dne 5. 12. 2019, č. j. 14 C 218/2019 - 36. Tento postup odůvodnil tím, že při přepisu rozsudku ze dne 5. 12. 2019, č. j. 14 C 218/2019 - 36, došlo ke zjevné nesprávnosti, a proto ji ve smyslu § 164 o. s. ř. a § 167 odst. 2 téhož zákona opravil tím, že uvedl gramaticky správné označení účastníků řízení (výrok I). Výrokem II rozhodl o návrhu žalovaného, který se domáhal, aby kvůli opravované nesprávnosti obsažené v poučení rozsudku soud odložil právní moc a vykonatelnost rozsudku. Citoval § 164 o. s. ř. a zamítavé rozhodnutí o žádosti žalovaného na odklad odůvodnil tím, že není splněna podmínka § 164 o. s. ř., jíž je, aby opravovaná nesprávnost byla ve výroku rozsudku a rozsudek nenabyl právní moci ani vykonatelnosti, neboť žalovaný proti němu podal odvolání.

7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný včasné odvolání s návrhem na jeho změnu tak, že žaloba na vyklizení bytu se zamítá a rozsudek soudu prvního stupně je ve výroku I neplatný. Soud prvního stupně podle něj dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a neprovedl přezkoumání důkazů k prokázání rozhodných skutečností tak, jak navrhoval ve vyjádření k žalobě ze dne [datum]. Nebyl vyzván právní zástupkyní žalobkyně k vyklizení a předání bytu. Dopis, pojmenovaný jako výzva k vyklizení bytu, neuvádí ustanovení zákona a neobsahoval podle jeho mínění termín k vyklizení a předání bytu žalobkyni. Šlo pouze o oznámení právní zástupkyně žalobkyně dopisem bez dodejky. Čekal proto na stanovení lhůty na vyklizení bytu přímo žalobkyní. Ta mu žádnou lhůtu k vyklizení bytu v termínu do [datum] nestanovila. Tohoto dne se ani nedostavila k předání klíčů od bytu. Právní zástupkyně žalobkyně naproti tomu neprokázala soudu doručení písemnosti ze dne [datum] potvrzením o přijetí, opatřeným datem a podpisem příjemce. Na výzvu soudu pouze doplnila podání podacím archem o doručení písemnosti pošta – online, sledování zásilek. [jméno] bylo mimo jiné uvedeno, že zásilka je uložena do dne [datum]. I proto je termín [datum] podle žalovaného pouze termínem oznamovacím, v němž měl od žalobkyně obdržet reálný termín na vyklizení bytu. Nesouhlasil s odůvodněním soudu prvního stupně v bodě 2, zdůraznil, že žalobkyně mu nestanovila lhůtu k vyklizení bytu. Proto se proti ní nemohl ohradit. Rozporoval i ukončení nájemního bytu, neboť podle něj nájemní vztah trvá. V bytě od [datum] reálně dlouhodobě bydlí, řádně a včas platí nájemné a zálohy na služby včetně záloh na elektřinu v dobré víře, že mu svědčí nájemní právo. Protože pokračuje v užívání bytu, nájem se podle něj obnovil a nezanikl uplynutím sjednané doby, ale byl prodloužen a znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše na dobu dvou let. Trval na tom, že byt užívá oprávněně. Patnáctidenní lhůta, kterou mu soud uložil na vyklizení a předání bytu, je podle něj krátká. Rozsudku soudu prvního stupně vytýkal i to, že nebyl řádně poučen o možnosti podat odvolání.

8. Později doplnil, že žalobkyně výzvu ze dne [datum], zaslanou téhož dne, osobně nepřevzala. Proto ji žalobkyni opakovaně zaslal dne [datum]. Uvedl dále, že žalobkyně mu zaslala dne [datum] bez vysvětlení poštovní poukázkou částku [částka] a označila ji jako vyúčtování za rok 2019. Po opakovaných urgencích dne [datum] provedla vyúčtování záloh na služby bytu za rok 2019 a vyúčtování záloh na elektrickou energii za období od [datum] do [datum]. Protože žalobkyně nereaguje na věci ohledně bytu, který žalovaný obývá, uvádí nesprávné a vyšší skutečné náklady, vyjádřil pochybnosti, jestli tento přístup žalobkyně, zapsané v katastru nemovitostí jako majitelka bytu [číslo] je přístupem skutečné majitelky bytu, která nezná výši zálohových plateb.

9. K odvolání žalovaného se vyjádřila žalobkyně s návrhem na potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako správného. Uvedla, že nájem bytu skončil žalovanému dnem [datum]. Ve vyjádření k žalobě žalovaný přiznal, že výzvu k vyklizení bytu obdržel, jeho námitky ohledně nedoručení výzvy jsou tak liché. Uvedla, že žalovaný sice poukazuje na svá práva, avšak práva žalobkyně nerespektuje. Není namístě ani jeho námitka ohledně krátkosti lhůty k vyklizení bytu. Žalovaný měl ode dne [datum] dostatek času k vyklizení, dodnes tak však neučinil. Jeho odvolání je účelové, aby mohl byt nadále užívat za nízký nájem.

10. Žalovaný podal odvolání i proti opravnému usnesení, konkrétně výroku II. Uvedl, že nebyl řádně poučen o možnosti podat odvolání. Soud prvního stupně neuvedl příslušné zákonné ustanovení. Proto navrhoval usnesení ve výroku změnit tak, že soud uvede příslušné zákonné ustanovení na odvolání a dále počet rovnopisů odvolání.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně opravného usnesení postupem dle § 212, § 212a o. s. ř., v rozsahu dle odvolání žalovaného, v režimu dle § 214 odst. 3 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolací námitky žalovaného nemohou být důvodné.

12. Žalobkyně se žalobou ve smyslu § 1040 odst. 1 o. z. domáhá ochrany svého vlastnického práva. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně jako majitelka a pronajímatelka bytu se domáhala jeho vyklizení proti žalovanému, jemuž skončila doba nájmu. Ani doba skončení nájmu nebyla v řízení sporná, žalovaný pouze namítal, že navrhoval prodloužení nájmu do jiné doby (do [datum]), ale účastníci se dohodli na prodloužení doby nájmu pouze do [datum], což oba, tedy i žalovaný, stvrdili podepsaným dodatkem [číslo] k nájemní smlouvě.

13. Žalovaný v odvolání tvrdil, že došlo k obnovení jeho nájemního práva k bytu. Podle § 2285 o. z.„ pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného“. V dané věci žalobkyně žalovaného již dopisem ze dne [datum] upozornila na nutnost vyklizení bytu k [datum] (jak bylo mezi nimi ujednáno). Ačkoli tak učinila v době před skončením nájemního vztahu, ve smyslu subsidiárního použití § 2230 odst. 2 o. z. k obnovení nájmu bytu nedojde ani tehdy, pokud před uplynutím doby nájmu dá strana v přiměřené době najevo, že nájem skončí nebo již dříve nájem vypověděl, a žalobkyně tak učinila již výzvou ze dne [datum]. Lze proto shrnout, že žalovaný od [datum] byt obývá protiprávně, a žalobkyně se tak důvodně domáhá ochrany svého vlastnického práva proti žalovanému, který jí do tohoto práva nedůvodně zasahuje.

14. Poukazy žalovaného na nesprávné vyúčtování služeb poskytovaných v souvislosti s nájmem bytu ze strany žalobkyně s meritem dané věci nesouvisí a na trvání nájemního vztahu mezi účastníky nemají žádný vliv. Nedůvodná je i námitka žalovaného o krátké lhůtě k vyklizení bytu. Občanský soudní řád v § 160 odst. 1 o. s. ř. pro vyklizení bytu stanoví lhůtu patnáctidenní. Za situace, kdy žalovaný měl se žalobkyní sjednán nájem na dobu určitou do [datum] a žalobkyně jej nadto již měsíc dopředu písemně upozornila na nutnost vyklidit byt do tohoto data, nelze hovořit o tom, že by mu k vyklizení bytu poskytla krátkou lhůtu. Ani tato námitka žalovaného tak nemá opodstatnění.

15. Opravnému usnesení soudu prvního stupně ze dne 24. 4. 2020, č. j. 14 C 218/2019 - 59, žalovaný vytýkal, že nebyl řádně poučen o možnosti podat proti němu odvolání. Podání odvolání upravuje § 204 odst. 1 o. s. ř. tak, že se podává do patnácti dnů od doručení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Soud prvního stupně se od této úpravy neodchýlil. Protože jeho odvolání směřovalo proti celému výroku II, dovodil odvolací soud, že žalovaný nesouhlasí se zamítavým rozhodnutím odkladu právní moci a vykonatelnosti rozsudku. Jak již správně uvedl soud prvního stupně, rozsudek není do doby rozhodnutí o podaném odvolání ani pravomocný a ani vykonatelný. Návrh žalovaného na odklad právní moci a vykonatelnosti tak nemůže být důvodný. Je tak správné i usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II.

16. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně včetně správného akcesorického výroku o nákladech řízení mezi účastníky a opravné usnesení – výroku II postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdil a rozhodl i o nákladech řízení mezi účastníky.

17. K žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 39 Co 120, 173/ 2020 - 85, Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 39 Co 120, 173/ 2020 - 156, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 39 Co 120, 173/ 2020 - 85, zrušil. Uvedl, že podle obsahu spisu, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 14 C 218/2019, bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 9 dne [datum] doručeno podání žalovaného ze dne [datum] označené jako„ doplněné odvolání a vyjádření se k vyjádření žalobkyně k odvolání žalovaného“. K tomuto odvolání žalobce připojil jako přílohu 20 písemností vzniklých v období od [datum] do [datum]. Tvrdil, že v mezidobí došlo ke zvýšení nájemného, kdy žalobkyně žalovanému navrhla zvýšení nájmu v maximální zákonné výši 20 %, a žalovaný toto akceptoval, čímž dle žalovaného došlo k uzavření dohody ohledně trvání nájemního vztahu. Toto doplnění odvolání je zažurnalizováno na č. l. 88 až 92 a jsou na něm úřední záznamy, podle kterých toto podání bylo do spisu založeno až po vrácení spisu z odvolacího řízení u Městského soudu v Praze (záznam ze dne [datum] na č. l. 88). V souladu s tímto zjištěním je rovněž odůvodnění napadeného rozsudku, podle kterého se odvolací soud odvolacími důvody obsaženými v doplnění odvolání ze dne [datum] vůbec nezabýval. Městský soud v Praze, rozhodující o podané žalobě pro zmatečnost, se proto zabýval tím, zda odůvodnění napadeného rozhodnutí je natolik komplexní, že vypořádává též odvolací argumentaci, která v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu mu nebyla známa (ač mu známa měla být), tedy otázkou toho, že až po vydání rozsudku soudem prvního stupně ([datum]) byla na jaře [rok] uzavřena dohoda o prodloužení nájemního vztahu tím, že se účastníci dohodli na zvýšení nájemného. Z odůvodnění napadeného rozsudku je však zřejmé, že touto problematikou se odvolací soud vůbec nezabýval. Proto uzavřel, že zjištěná zmatečnostní vada je dostatečně závažná. Okolnost, že žalovaný se mohl dostavit na jednání odvolacího soudu a mohlo se tak ještě před vydáním napadeného rozhodnutí zjistit, že došlo ke ztrátě jeho podání, nemá žádný vliv na skutečnost, že k danému procesnímu pochybení ze strany soudů skutečně došlo. Proto soud napadené rozhodnutí zrušil (§ 235e odst. 2 věta první o. s. ř.) a uvedl, že o nákladech tohoto řízení bude rozhodnuto v novém rozhodnutí odvolacího soudu o odvolání žalobce proti rozsudku obvodního soudu (§ 235i odst. 1 o. s. ř.). K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 4 Co 173/2021 - 183, usnesení Městského soudu v Praze ze dne ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 39 Co 120, 173/ 2020 - 156 potvrdil (v opraveném znění).

18. Žalobkyně se poté ve věci znovu vyjádřila, znovu navrhovala potvrzení napadeného rozsudku. Uvedla, že placením nájemného ať již ve stávající či zvýšené částce nemůže dojít k prodloužení nájemního vztahu. Žalobkyni jako vlastníku bytu náleží náhrada za protiprávní užívání bytu žalovaným. Zdůraznila, že žalovaný jí omezuje ve vlastnickém právu, brání jí s bytem disponovat, tedy pronajmout jej za obvyklé nájemné v daném místě a čase. Navýšená náhrada za protiprávní užívání bytu žalovaným výše obvyklého nájemného nedosahuje. Poukázala na to, že žalovaný se tímto postupem bezdůvodně obohacuje, protože za byt platil dosud pouze [částka], požadovala náhradu o [částka] vyšší. Zdůraznila, že ve svém požadavku na zvýšení měsíčních plateb výslovně uvedla, že jde o platbu za neoprávněné užívání bytu s poukazem na dopis ze dne [datum]. Nelze z něj dovodit, že by její projev směřoval k prodloužení původní nájemní smlouvy. Nájemní vztah skončil ke dni [datum]. Žalovaný toto ani nerozporoval, sám žalobkyni navrhl, že byt vyklidí [datum]. Dodnes tak však neučinil.

19. Vyjádřil se i žalovaný s návrhem na změnu napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby. Upozornil na změnu příjmení žalobkyně, která i nadále přijímá jeho platby zvýšeného nájemného a záloh na služby za nájem předmětného bytu. Uvedl, že v bytě stále bydlí. Připojil [list vlastnictví], týkající se předmětného bytu v k. ú. [část obce] a [list vlastnictví] v k. ú. [obec] n. [příjmení]. V reakci na vyjádření žalobkyně doplnil, že mu žalobkyně navýšila nájem na [částka] a zálohy na služby [částka] měsíčně. Byt užívá v souladu se smlouvou. Řízení probíhá, žalobkyně na něj nemůže nahlížet tak, že v bytě bydlí neoprávněně. Ve vyjádření ze dne [datum] žalobkyně neuvedla, že mu zvýšila nájem. Nesouhlasil ani s tím, že nerozporoval ukončení nájmu ke dni [datum]. Poukázal i na oznámení soudu ze dne [datum], v němž vyjádřil pokus o mimosoudní dohodu z titulu snahy předčasného vyklizení bytu, bude-li žaloba vzata zpět. Žalobkyni vytkl nezaslání vyúčtování za rok 2021, a to, že nepřebírá poštovní zásilky, připojil poštovní zásilky s dodejkou ze dne 20. 4. a [datum].

20. Odvolací soud postupem dle § 213 odst. 4 o. s. ř. dokazování doplnil a vzal za prokázané následující:

21. Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne [datum] to, že žalobkyně žalovanému za neoprávněné užívání bytu od [datum] navýšila platbu na částku [částka] měsíčně. V příloze zaslala i vyúčtování el. en. 2017 a 2018 a navýšení platby za byt od [datum] včetně stvrzenky, že posílá peníze.

22. Z dopisu ze dne [datum] žalovaného žalobkyni souhlas žalovaného se zvýšením nájmu, které hodnotil jako nabídku prodloužení nájmu bytu. Připojil podací lístek ze dne [datum] a doklad o převzetí žalobkyní dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] oznámil započetí plateb zvýšeného nájemného.

23. Z dopisu ze dne [datum] žalovaného žalobkyni žádost o prodloužení nájmu bytu do [datum], žádost o nový měsíční předpis záloh na služby a zaslání vyúčtování služeb za rok 2019. Připojil podací lístek ze dne [datum] a doklad o převzetí žalobkyní dne [datum].

24. Z dokladu nazvaného vyúčtování za rok 2019, provedeného žalobkyní dne [datum] s podpisem to, že žalobkyně po provedení výpočtů žalovanému sdělila výši nedoplatku [částka].

25. Z poštovní poukázky ze dne [datum] poukázání částky [částka] žalobkyní žalovanému.

26. Z dopisu ze dne [datum] žalovaného žalobkyni to, že žalovaný urgoval vyúčtování záloh za služby za rok 2019 a měsíční předpis záloh. Současně oznámil nepřevzetí částky [částka] pro neprokazatelný výsledek vyúčtování za rok 2019. Uvedl, že vyúčtování za rok 2019 od SVJ, ručně napsané a neadresné s rozdílnými výsledky, považuje za zmatečné. Proto [částka] nepřevzal. Odkázal na smlouvu o nájmu bytu ze dne [datum] s tím, že nemá vůči žalobkyni žádný dluh. Připojil podací lístek ze dne [datum] a doklad o převzetí žalobkyní dne [datum].

27. Z dokladu nazvaného vyúčtování za rok 2019, provedeného žalobkyní dne [datum] s podpisem to, že žalobkyně po provedení výpočtů žalovanému sdělila výši nedoplatku [částka].

28. Z dopisu ze dne [datum] žalovaného žalobkyni to, že žalovaný vznesl námitku proti vyúčtování za r. 2019, záloh na el. energii od [datum] do [datum], požádal o zaslání podkladů dodavatele el. energie za toto období a urgoval měsíční předpis záloh za rok 2020. Připojil podací lístek bez čitelného data a doklad o převzetí žalobkyní dne [datum].

29. Odvolací soud po doplnění dokazování opětovně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně opravného usnesení postupem dle § 212, § 212a o. s. ř., v rozsahu dle odvolání žalovaného, v režimu dle § 214 odst. 3 o. s. ř., a dospěl k závěru, že ani po doplnění dokazování nemohou být odvolací námitky žalovaného důvodné a nemohou zvrátit správnost závěrů soudu prvního stupně.

30. Žalobkyně je vlastníkem bytu [číslo] ve třetím nadzemním podlaží domu [adresa] v [obec a číslo], [uvedené] ulici [číslo] k. ú. [část obce], obec Praha, o velikosti 1+kk, celkové podlahové ploše 38 m2, sestávající z pokoje s kuchyňským koutem, koupelny s WC a předsíně, k němuž měl žalovaný dle nájemní smlouvy, uzavřené na dobu určitou ze dne [datum], do dne [datum] nájemní právo. Dodatkem ze dne [datum] došlo mezi účastníky k prodloužení doby nájmu do [datum]. S dalším prodloužením nájmu do [datum], tak jak navrhoval žalovaný, již žalobkyně nesouhlasila a naopak žalovanému oznámila, že byt přijde převzít dne [datum].

31. Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

32. Jak odvolací soud již jednou uvedl, žalobkyně se žalobou ve smyslu tohoto ustanovení domáhá ochrany svého vlastnického práva, neboť se jako majitelka a pronajímatelka bytu domáhala jeho vyklizení proti žalovanému, jemuž skončila doba nájmu. Ani otázka skončení nájmu nebyla v řízení sporná, žalovaný pouze namítal, že navrhoval prodloužení nájmu do [datum], jak sám uvedl v dopise žalobkyni ze dne [datum], s čímž ale žalobkyně již neprojevila souhlas, neboť účastníci posléze dodatkem nájemní vztah prodloužili pouze do [datum]. Po tomto datu se proto žalobkyně důvodně domáhá ochrany svého vlastnického práva po žalovaném, který její byt neoprávněně okupuje.

33. Podle § 2285 o. z. pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného.

34. Podle § [číslo] odst. 1 užívá-li nájemce věc i po uplynutí nájemní doby a pronajímatel ho do jednoho měsíce nevyzve, aby mu věc odevzdal, platí, že nájemní smlouva byla znovu uzavřena za podmínek ujednaných původně. Byla-li původně nájemní doba delší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na jeden rok; byla-li kratší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na tuto dobu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se ustanovení odstavce 1 nepoužije přesto, že nájemce věc dál užívá, dala-li strana v přiměřené době předem najevo, že nájem skončí nebo již dříve nájem vypověděla.

35. Žalovaný v odvolání tvrdil, že došlo k obnovení jeho nájemního práva k bytu. V dané věci však žalobkyně žalovaného již dopisem ze dne [datum] upozornila na nutnost vyklizení bytu k [datum] (jak bylo mezi nimi ujednáno). Ačkoli tak učinila v době před skončením nájemního vztahu, ve smyslu subsidiárního použití § 2230 odst. 2 o. z. k obnovení nájmu bytu nedojde ani tehdy, pokud před uplynutím doby nájmu dá strana v přiměřené době najevo, že nájem skončí nebo již dříve nájem vypověděl, a žalobkyně tak učinila již výzvou ze dne [datum]. Lze proto shrnout, že žalovaný od [datum] byt obývá protiprávně (dopouští se tak přečinu dle § 208 odst. 1 trestního zákona), a žalobkyně se tak důvodně domáhá ochrany svého vlastnického práva proti žalovanému, který jí do tohoto práva nedůvodně zasahuje.

36. Žalovaný v odvolání poukazoval i na to, že žalobkyně mu nabídla prodloužení nájmu bytu tím, že mu nájem dopisem ze dne [datum] navýšila na částku [částka] měsíčně za situace, kdy on dopisem ze dne [datum] se zvýšením nájmu souhlasil. Tato interpretace korespondence mezi účastníky žalovaným je však v naprostém rozporu s výsledky dokazování, neboť žalobkyně dopisem ze dne [datum] žalovanému za neoprávněné užívání bytu od [datum] navýšila platbu z částky [částka] na částku [částka] měsíčně, tedy výslovně mu nenabídla prodloužení nájmu, ale pouze so domáhala úhrady bezdůvodného obohacení, které žalovanému na její úkor průběžně vzniká tím, že po skončení nájemní smlouvy v bytě i nadále bydlí.

37. K dalším poukazům žalovaného na nesprávné vyúčtování služeb poskytovaných v souvislosti s nájmem bytu ze strany žalobkyně včetně stanovení záloh na služby odvolací soud uvádí, že tyto okolnosti s meritem věci nesouvisí a na trvání nájemního vztahu mezi účastníky nemají žádný vliv. Nedůvodná je i dříve vznesená námitka žalovaného o krátké lhůtě k vyklizení bytu. Občanský soudní řád v § 160 odst. 1 o. s. ř. pro vyklizení bytu stanoví lhůtu patnáctidenní. Za situace, kdy žalovaný měl se žalobkyní sjednán nájem na dobu určitou do [datum] a žalobkyně jej nadto již měsíc dopředu písemně upozornila na nutnost vyklidit byt do tohoto data, nelze hovořit o tom, že by mu k vyklizení bytu poskytla krátkou lhůtu navíc za situace, kdy dle aktuálních informací žalovaný byt obývá i nadále.

38. Ohledně závěrů o opravném usnesení soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 218/2019 - 59, odvolací soud odkazuje na již dříve uvedené. S ohledem na obsah spisu odvolací soud uvádí i to, že po dobu do právní moci rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 39 Co 120, 173/ 2020 - 139, nařídil odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 39 Co 120, 173/ 2020 - 85.

39. Ze všech těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně včetně správného akcesorického výroku o nákladech řízení mezi účastníky a opravného usnesení – výroku II postupem dle § 219 o. s. ř. znovu potvrdil.

40. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. neboť žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná. Náleží jí tak náhrada nákladů řízení, vynaložených na právní zastoupení, tvořených odměnou za tři úkony právní služby, jimiž jsou sepisy vyjádření k odvolání žalovaného ve dnech 6. 4. a [datum] a po zrušení rozsudku odvolacího soudu ještě dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d/ a. t.) po [částka] (§ 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), spolu se třemi paušálními náhradami hotových výdajů po [částka] a náhradou 21 % DPH ([částka]) celkem [částka]. Za řízení o zmatečnosti odvolací soud náhradu žalobkyni nepřiznal, protože v tomto řízení nebyla úspěšná. Uvedenou částku odvolací soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).