o zaplacení 162 766 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. září 2024, č. j. 19 C 180/2022-293, ve znění opravného usnesení ze dne 21. října 2024, č. j. 19 C 180/2022-299,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 70 725,20 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 28. 10. 2022 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 92 040,80 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 28. 10. 2022 do zaplacení, zamítl (výrok II.). Výrokem III. rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 330 546,50 Kč od 28. 10. 2022 do 23. 1. 2023 do 15 dnů od právní moci rozsudku. Současně vyslovil, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce se žalobou ze dne 27. 10. 2012 domáhal po žalované náhrady škody způsobené mu v souvislosti s nezákonným trestním stíháním vedeným u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], a to zaplacení částky 738 493,25 Kč coby náhrady nákladů a zaplacení částky 39 528 Kč coby náhrady cestovného.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila s tím, že co do částky 324 098,50 Kč (nárok na obhajné) a co do částky 6 448 Kč (nárok na cestovné) žalobci již hradila. Dále uvedla, že ve zbytku uplatněným nárokům nevyhověla, neboť dle jejího názoru nejsou splněny podmínky odpovědnosti státu za škodu dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“).

4. Na základě částečných zpětvzetí žalobce pak soud prvního stupně usnesením ze dne 21. 3. 2023 řízení částečně zastavil co do částky 593 727,25 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 23. 1. 2023 do zaplacení a usnesením ze dne 22. 5. 2023 co do částky 507 Kč včetně úroků z prodlení od 28. 10. 2022 do zaplacení.

5. Předmětem řízení tak zůstal nárok na náhradu škody týkající se náhrady nákladů obhajoby a cestovného, které žalovaná neuznala. Tyto žalobce podrobně specifikoval ve svém podání ze dne 15. 3. 2023.

6. Rozsudkem ze dne 8. 6. 2023 soud prvního stupně žalobci vyhověl co do částky 162 766 Kč (výrok I.) a co do úroků z prodlení z dobrovolně plněné částky 330 546,50 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení (výrok III.) a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení (výrok IV.). V rozsahu částky 20 675 Kč žalobu zamítl (výrok II.).

7. Odvolací soud usnesením ze dne 24. 1. 2024 k odvolání žalované zrušil rozsudek soudu prvního stupně z 8. 6. 2023 ve výrocích I., III. a IV. a věc vrátil soudu prvního stupně v tomto rozsahu k dalšímu řízení. Předmětem řízení zůstal nárok na náhradu nákladů obhajoby a cestovné žalobce v celkové výši 162 766 Kč s příslušenstvím.

8. Na základě výzvy dané žalobci soudem prvního stupně na ústním jednání dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby konkretizoval svá žalobní tvrzení týkající se jednotlivých úkonů právní služby, jejichž náhrada nákladů je předmětem řízení, a to tak, aby bylo možné posoudit jejich povahu a účelnost jejich vynaložení, pak žalobce svým podáním ze dne 21. 6. 2024 tvrzení doplnil.

9. Soud prvního stupně dále konstatoval, že účastníci učinili nesporným, že žalobce uplatnil u žalované dne 29. 4. 2022 nárok na náhradu nákladů obhajoby ve výši 738 493,25 Kč a nárok na náhradu cestovného ve výši 39 528 Kč. Škoda měla být žalobci způsobena v souvislosti s trestním stíháním jeho osoby vedeným u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná dne 13. 1. 2023 zaslala žalobci své stanovisko, ve kterém konstatovala, že jeho nárok je co do základu důvodný, neboť jím vzniklo právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, jímž je usnesení o zahájení předmětného trestního stíhání. Nároku na náhradu škody v částce nákladů obhajoby bylo vyhověno co do částky 324 098,50 Kč, a nároku na náhradu cestovného bylo vyhověno co do částky 6 448 Kč. Ve zbytku byl nárok zamítnut s odůvodněním, že v této části nebyly splněny podmínky odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk. Nesporným účastníci učinili i existenci nezákonného rozhodnutí ve smyslu ust. § 8 odst. 1 OdpŠk, jímž bylo usnesení [orgán] [nazev] [adresa] ze dne 17. 8. 2015, č. j. [číslo], na které je třeba hledět, jako na nezákonné rozhodnutí z důvodu rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne 30. 4. 2019, č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 28. 5. 2019, a kterým byl žalobce zproštěn obžaloby.

10. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce v rámci řízení prokázal, že mu byly v souvislosti s předmětným nezákonným řízením poskytnuty právní služby, které specifikoval ve svém podání ze dne 15. 3. 2023, a že odměnu za tyto služby uhradil svým obhájcům, resp. se zavázal je uhradit společnosti [právnická osoba], čímž mu vznikla škoda v podobě dluhu. Skutečnosti rozhodné pro výpočet výše cestovného pak byly žalobcem prokázány osvědčením o registraci vozidla reg. zn. [SPZ], jehož je majitelem. Na základě obranných tvrzení žalované zpochybňujících účast obhájce žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] u výslechů svědků dne 30. 3. 2016 a 31. 3. 2016 ve [adresa] soud prvního stupně provedl důkazy navržené žalobcem, ze kterých bylo zjištěno, že se [tituly před jménem] [jméno FO] daných výslechů zúčastnil, a to i přes dílčí chyby v textech daných protokolů, na které žalovaná upozorňovala (stejný čas dvou výslechů, chybějící podpis obhájce žalobce na některých z protokolů), ale které soud prvního stupně zhodnotil jako chyby v psaní daných protokolů, neboť všechny důkazy jako celek přítomnost obhájce žalobce u daných výslechů prokázaly.

11. S odkazem na příslušná zákonná ustanovení §§ 1 odst. 1, 2, 3, 5 písm. a), b, 7 odst. 1, 8 odst. 1, 9 odst. 1 a 26 OdpŠk soud prvního stupně shrnul, že v řízení nebylo sporu o tom, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok ve smyslu ust. § 14 OdpŠk. Uspokojen byl pouze částečně, a to po uplynutí šestiměsíční lhůty k projednání nároku a po podání žaloby, věc tudíž proto mohla být projednána před soudem (ust. § 15 odst. 2 OdpŠk).

12. Za prokázané soud prvního stupně vzal, že proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání, které bylo zahájeno usnesením [orgán], [nazev], [adresa] ze dne 17. 8. 2015, č. j. [číslo], pro zvlášť závažný zločin podvodu podle ust. § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. z. s tím, že byl rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 30. 4. 2019, č. j. [spisová značka], zproštěn obžaloby. V daném případě tak byl naplněn první z předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu či nemajetkovou újmu, tedy vydání nezákonného rozhodnutí. Soud prvního stupně dále zkoumal, zda byly dány i další z předpokladů vzniku odpovědnosti státu, tedy vznik škody či nemajetkové újmy na straně žalobce a příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem újmy. Pokud jsou splněny tyto tři předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu, pak se stát této odpovědnosti nemůže zprostit.

13. Soud prvního stupně dovodil, že na straně žalobce vznikla škoda v podobě uhrazených nákladů obhajoby, když se jedná o takové náklady, které byly poškozeným účelně vynaloženy na dosažení pro žalobce příznivého rozhodnutí, v daném případě zprošťujícího rozsudku. Je tedy dána příčinná souvislost mezi trestním stíháním žalobce, které skončilo zprošťujícím rozsudkem a škodou v podobě nákladů obhajoby, které v řízení vynaložil. Vzhledem k tomu, že soudu nepřísluší, aby posuzoval, zda z hlediska taktiky obhajoby bylo potřebné, aby se obhájce účastnil některých úkonů právní služby, soud prvního stupně pouze posuzoval, zda obhájce vykonal úkony právní služby tak, jak byly žalobcem tvrzeny a obhájcem účtovány (srov. rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. [spisová značka]). Výše odměny byla stanovena ve smyslu ust. § 31 odst. 3 OdpŠk podle zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, tedy podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměně advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“). Soud prvního stupně vycházel z ustanovení advokátního tarifu platného v době, kdy byly jednotlivé úkony právní služby konány. V souladu s ust. § 7 AT tak sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činila 2 300 Kč. Advokát měl rovněž nárok na náhradu hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, a to v paušální částce 300 Kč za jeden úkon právní služby (ust. § 13 AT).

14. Co se týká nároku na náhradu škody v podobě nákladů obhajoby žalobce, které zůstaly předmětem řízení, soud prvního stupně vycházel z žalobních tvrzení uvedených v podání ze dne 15. 3. 2023 a následného doplnění ze dne 21. 6. 2024.

15. Soud prvního stupně při svém rozhodování o náhradě škody vzniklé vynaloženými náklady na obhajobu, kterou převzal [tituly před jménem] [jméno FO], advokát, vycházel z toho, že žalobce prokázal vznik škody ve vztahu vynaložení nákladů souvisejících s jeho účastí v trestním řízení (odměnu za tyto služby uhradil svým obhájcům, resp. se zavázal uhradit společnosti [právnická osoba], čímž mu vznikla škoda v podobě dluhu). Ohledně jednotlivých úkonů právní služby, jejichž úhradu žalobce požadoval, jak plyne z jeho tvrzení, doplněného po výzvě dle ust. § § 118a, po provedeném dokazování, dospěl soud prvního stupně ohledně konkretizovaných úkonů právní služby k následujícím závěrům:

- Porada s klientem dne 22. 9. 2015 (17:00-18:30; 2. úkon) je prokázána potvrzením o poradách ze dne 28. 4. 2022 s tím, že ji soud považuje za účelnou, neboť bezprostředně předcházela výslechu svědků [jméno FO] a [jméno FO] dne 24. 9. 2015 (srov. protokoly z výslechů svědků ze dne 24. 9. 2015).

- Porada s klientem dne 15. 10. 2015 (16:00-17:30; 5. úkon) je prokázána potvrzením o poradách ze dne 28. 4. 2022 s tím, že ji soud považuje za účelnou, neboť bezprostředně předcházela výslechu svědků [jméno FO] a [jméno FO] dne 16. 10. 2015 (srov. protokoly z výslechů svědků ze dne 16. 10. 2015).

- Porada s klientem dne 18. 11. 2015 (16:30-18:00; 8. úkon) je prokázána potvrzením o poradách ze dne 28. 4. 2022 s tím, že ji soud považuje za účelnou, neboť bezprostředně předcházela výslechu svědků [jméno FO] a [jméno FO] dne 20. 11. 2015 (srov. protokoly z výslechů svědků ze dne 20. 11. 2015).

- Porada s klientem dne 23. 11. 2015 (16:00-17:30; 9. úkon) je prokázána potvrzením o poradách ze dne 28. 4. 2022 s tím, že ji soud považuje za účelnou, neboť bezprostředně předcházela výslechu svědků [jméno FO] a [jméno FO] dne 24. 11. 2015 (srov. protokoly z výslechů svědků ze dne 24. 11. 2015).

- Porada s klientem dne 28. 3. 2016 (17:00-18:30; 10. úkon) je prokázána potvrzením o poradách ze dne 28. 4. 2022 s tím, že ji soud považuje za účelnou, neboť bezprostředně předcházela výslechu svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] ve dnech 30. a 31. 3. 2016 (srov. protokoly z výslechů svědků ze dne 30. 3. 2016 a dne 31. 3. 2016).

- Porada s klientem dne 1. 5. 2019 (16:00-17:30; 18. úkon) je prokázána potvrzením o poradách ze dne 28. 4. 2022 s tím, že ji soud považuje za účelnou, neboť byla vedena za účelem zhodnocení vyhlášeného rozsudku a případného podání opravného prostředku.

- Porada s klientem dne 17. 9. 2015 (16:30-18:00; 1. úkon), dne 5. 10. 2015 (17:00-18:30; 3. úkon), dne 14. 10. 2015 (17:00-18:30; 4. úkon), dne 19. 10. 2015 (16:30-18:00; 6. úkon), dne 11. 11. 2015 (16:00-17:30; 7. úkon), dne 4. 4. 2016 (16:30-18:00; 11. úkon), dne 18. 8. 2016 (13:30-15:00; 12. úkon), dne 20. 9. 2017 (14:15-15:30; 13. úkon), dne 27. 3. 2018 (10:15-11:30; 14. úkon), dne 25. 6. 2018 (11:00-12:30; 15. úkon), dne 5. 4. 2019 (17:00-18:30; 17. úkon) se nejeví soudu účelná, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by byly východiskem nějakého následujícího účtovatelného úkonu.

- Porada s klientem dne 26. 2. 2019 (16:30-17:10; 16. úkon) se nejeví soudu účelná, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by byly východiskem nějakého následujícího účtovatelného úkonu. Navíc ani nepřesahuje jednu hodinu (srov. § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu).

Soud prvního stupně tak při svém rozhodování vycházel z toho, že žalobce prokázal vynaložení nákladů na obhajobu ve vztahu k 6 úkonům právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v sazbě 2 300 Kč, celkem tedy v částce 13 800 Kč. Na každý úkon právní služby podle ust. § 13 odst. 4 AT soud prvního stupně přiznal náhradu hotových výdajů 300 Kč, celkem tedy 1 800 Kč, včetně 21 % DPH ve výši 3 276 Kč, neboť obhájce byl plátcem této daně. Celkem 18 876 Kč.

16. Při svém rozhodování o náhradě škody vzniklé vynaloženými náklady na obhajobu, kterou převzal [tituly před jménem] [jméno FO], advokát, vycházel soud prvního stupně z toho, že žalobce prokázal vznik škody ve vztahu vynaložení nákladů souvisejících s jeho účastí v trestním řízení (odměnu za tyto služby uhradil svým obhájcům, resp. se zavázal uhradit společnosti [právnická osoba], čímž mu vznikla škody v podobě dluhu). Ohledně jednotlivých úkonů právní služby pak soud prvního stupně dospěl k následujícím závěrům:

- Porada s klientem dne 11. 9. 2015 (16:00-17:30; 19. úkon) je prokázána potvrzením o poradách ze dne 28. 4. 2022 s tím, že ji soud považuje za účelnou, neboť bezprostředně předcházela výslechu žalobce dne 15. 9. 2015 (srov. protokol z výslechu žalobce ze dne 15. 9. 2015).

- Porada s klientem dne 9. 10. 2015 (16:15-17:45; 22. úkon) je prokázána potvrzením o poradách ze dne 28. 4. 2022 s tím, že ji soud považuje za účelnou, neboť bezprostředně předcházela výslechu svědků [jméno FO] a [jméno FO] dne 13. 10. 2015 (srov. protokoly z výslechu svědků ze dne 13. 10. 2015).

- Porada s klientem dne 28. 3. 2016 (17:00-18:30; 26. úkon) je prokázána potvrzením o poradách ze dne 28. 4. 2022 s tím, že ji soud považuje za účelnou, neboť bezprostředně předcházela výslechu svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] ve dnech 30. a 31. 3. 2016 (srov. protokoly z výslechů svědků ze dne 30. 3. 2016 a dne 31. 3. 2016).

- Účast na výslechu svědka [jméno FO] dne 30. 3. 2016 (10:00-10:50; 27. úkon) je prokázána protokolem z výslechu svědka ze dne 30. 3. 2016.

- Účast na výslechu svědka [jméno FO] dne 30. 3. 2016 (12:00-13:10; 28. úkon) je prokázána protokolem z výslechu svědka ze dne 30. 3. 2016.

- Účast na výslechu svědka [jméno FO] dne 30. 3. 2016 (10:00-10:50; 29. úkon) je prokázána protokolem z výslechu svědka ze dne 30. 3. 2016.

- Účast na výslechu svědka [jméno FO] dne 31. 3. 2016 (09:00-09:40; 30. úkon) je prokázána protokolem z výslechu svědka ze dne 31. 3. 2016.

- Účast na výslechu svědka [jméno FO] dne 31. 3. 2016 (12:00-12:50; 31. úkon) je prokázána protokolem z výslechu svědka ze dne 31. 3. 2016.

- Účast na výslechu svědka [jméno FO] dne 31. 3. 2016 (13:00-13:45; 32. úkon) je prokázána protokolem z výslechu svědka ze dne 31. 3. 2016.

- Porada s klientem dne 1. 5. 2019 (16:00-17:30; 40. úkon) je prokázána potvrzením o poradách ze dne 28. 4. 2022 s tím, že ji soud považuje za účelnou, neboť byla vedena za účelem zhodnocení vyhlášeného rozsudku a případného podání opravného prostředku.

- Porada s klientem dne 17. 9. 2015 (16:30-18:00; 20. úkon), dne 28. 9. 2015 (16:30-18:00; 21. úkon), dne 19. 10. 2015 (16:30-18:00; 23. úkon), dne 20. 11. 2015 (17:00-18:30; 24. úkon), dne 26. 11. 2015 (16:30-18:00; 25. úkon), dne 4. 4. 2016 (16:30-18:00; 33. úkon), dne 18. 8. 2016 (13:30-15:00; 34. úkon), dne 17. 5. 2017 (08:30-10:00; 35. úkon), dne 27. 3. 2018 (10:15-11:30; 36. úkon), dne 25. 6. 2018 (11:00-12:30; 37. úkon), dne 26. 2. 2019 (16:30-17:10; 38. úkon), dne 5. 4. 2019 (17:00-18:30; 39. úkon) se nejeví soudu účelná, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by byly východiskem nějakého následujícího účtovatelného úkonu.

Soud prvního stupně shrnul, že žalobce prokázal vynaložení nákladů na obhajobu ve vztahu k 10 úkonům právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v sazbě 2 300 Kč, celkem tedy v částce 23 000 Kč. Na každý úkon právní služby podle ust. § 13 odst. 4 AT dále přiznal náhradu hotových výdajů 300 Kč, celkem tedy 3 000 Kč, včetně 21 % DPH ve výši 5 460 Kč, neboť obhájce byl plátcem této daně. Celkem 31 460 Kč.

17. V souvislosti s náhradou škody vzniklé vynaloženými náklady na obhajobu, kterou převzal [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], advokát, vycházel soud prvního stupně z toho, že žalobce prokázal vznik škody ve vztahu vynaložení nákladů souvisejících s jeho účastí v trestním řízení (odměnu za tyto služby uhradil svým obhájcům, resp. se zavázal uhradit společnosti [právnická osoba], čímž mu vznikla škoda v podobě dluhu). Ve vztahu ke konkretizovaným úkonům dospěl k následujícím závěrům:

- Porada s klientem dne 1. 5. 2019 (16:00-17:30; 45. úkon) je prokázána potvrzením o poradách ze dne 28. 4. 2022 s tím, že ji soud považuje za účelnou, neboť byla vedena za účelem zhodnocení vyhlášeného rozsudku a případného podání opravného prostředku.

- Porada s klientem dne 24. 2. 2019 (19:00-21:30; 41. úkon) a dne 25. 2. 2019 (07:30-09:00; 42. úkon) se nejeví soudu zcela účelná s ohledem na délku a aktivitu obhájce při hlavním líčení dne 25. 2. 2019 (srov. protokol o hlavním líčení ze dne 25. 2. 2019), proto soud dospěl k závěru, že žalobci za tyto úkony nebude přiznána náhrada.

- Porada s klientem dne 5. 4. 2019 (17:00-18:30; 44. úkon) se nejeví soudu účelná, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by byly východiskem nějakého následujícího účtovatelného úkonu.

- Porada s klientem dne 26. 2. 2019 (16:30-17:10; 43. úkon) se nejeví soudu účelná, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by byly východiskem nějakého následujícího účtovatelného úkonu. Navíc ani nepřesahuje jednu hodinu (srov. § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu).

Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce prokázal vynaložení nákladů na obhajobu ve vztahu k 1 úkonu právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v sazbě 2 300 Kč, celkem tedy v částce 2 300 Kč. K uvedenému úkonu právní služby podle ust. § 13 odst. 4 AT přiznal náhradu hotových výdajů 300 Kč, celkem tedy 300 Kč, včetně 21 % DPH ve výši 546 Kč, neboť obhájce byl plátcem této daně. Celkem 3 146 Kč.

18. Dále soud prvního stupně rozhodoval o náhradě škody vzniklé vynaloženými náklady na obhajobu, kterou převzal [Jméno advokáta], advokát, když ve vztahu k jeho osobě (shodně jak uvedeno shora) dospěl ohledně jednotlivých úkonů právní služby k závěrům:

- Porada s klientem dne 1. 5. 2019 (16:00-17:30; 47. úkon) je prokázána potvrzením o poradách ze dne 28. 4. 2022 s tím, že ji soud považuje za účelnou, neboť byla vedena za účelem zhodnocení vyhlášeného rozsudku a případného podání opravného prostředku.

- Porada s klientem dne 26. 2. 2019 (16:30-17:10; 46. úkon) se nejeví soudu účelná, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by byly východiskem nějakého následujícího účtovatelného úkonu. Navíc ani nepřesahuje jednu hodinu (srov. § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu).

I v tomto případě soud prvního stupně vyšel toho, že žalobce prokázal vynaložení nákladů na obhajobu ve vztahu k 1 úkonu právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v sazbě 2 300 Kč, celkem tedy v částce 2 300 Kč. K uvedenému úkonu právní služby podle ust. § 13 odst. 4 AT dále přiznal náhradu hotových výdajů 300 Kč, včetně 21 % DPH ve výši 546 Kč, neboť obhájce byl plátcem této daně. Celkem 3 146 Kč.

Celkem tak soud prvního stupně přiznal na nákladech obhajoby částku 56 628 Kč.

19. Dále jako účelné soud prvního stupně posoudil žalobcem prokázané náklady na ubytování žalobce ze dne 24. 9. 2020 v částce 2 470 Kč, náklady na ubytování obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 25. 2. 2019 ve výši 2 800 Kč a ze dne 1. 4. 2019 ve výši 2 800 Kč a náklady na ubytování obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 25. 2. 2019 ve výši 2 800 Kč.

20. Konečně pak soud prvního stupně přiznal žalobci náhradu nákladů na cestovné ponížené o amortizaci ve výši nákladů na pohonné hmoty za 4 cesty k úkonům (kromě cesty na jednání 5. 4. 2019 na poradu po hlavním líčení), tj. v celkové výši 4 x 806,80 Kč, celkem tedy 3 227,20 Kč. V této souvislosti podotkl, že v rámci cestovních výdajů žalobce není možné zohlednit amortizaci vozidla. Amortizace představuje synonymum pro pojem odpis, který se používá u většiny položek dlouhodobého majetku a vyjadřuje opotřebení takového majetku v důsledku používání (fyzický odpis) nebo nepoužívání – zastarávání (fyzický odpis) tohoto majetku a nelze ji podřadit pod pojem skutečné škody, neboť se jedná o fiktivní částku sloužící pouze pro účely účetnictví (viz např. Městský soud v [adresa] sp. zn. [spisová značka]). Žalobce přitom byl stíhán jako fyzická osoba, nikoli jako podnikající subjekt.

21. S ohledem na uvedené tak soud prvního stupně přiznal žalobci náhradu nákladů obhajoby za 18 úkonů právní služby po 2 300 Kč spolu s režijními paušály ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby, celkem tedy 56 628 Kč, náhradu za ubytování v celkové výši 10 870 Kč a náhradu za cestovné ve výši 3 227,20 Kč, celkem tedy částku 70 725,20 Kč. Ve zbylé částce pak soud prvního stupně žalobu zamítl.

22. Soud prvního stupně dále vyhověl žalobci co do úroků z prodlení u žalovanou částečně plněných částek, ale to za období od uplynutí lhůty 6 měsíců od předběžného uplatnění nároku žalobce u žalované do doby uhrazení této částky.

23. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z nich právo na jejich náhradu, a to vzhledem k tomu, že účastníci měli i po započítání částky, do které bylo řízení částečně zastaveno pro pozdní plnění ze strany žalované, přibližně stejný úspěch ve věci.

24. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, které směřovalo do výroku II. a IV.

Zdůraznil předně, že úkony, tak jak je tvrdil, byly účelné, a to zejména z následujících důvodů:

- [tituly před jménem] [jméno FO], u kterého z celkových 18 požadovaných úkonů právní služby přiznal soud prvního stupně 6 úkonů, 12 nepřiznal; konktrétně se jedná o nepřiznané porady konané ve dnech 17. 9. 2015, 5. 10. 2015, 14. 10. 2015, 19. 10. 2015, 11. 11. 2015, 4. 4. 2016, 18. 8. 2016, 20. 9. 2017, 27. 3. 2018, 25. 6. 2018 a dne 5. 4. 2019.

- Porada dne 17. září 2015

▪ Jednalo se o poradu za účelem zhodnocení jeho výslechu, tedy o poradu navazující na nějaký úkon.

▪ Předmětem bylo zhodnocení obsahu výpovědi žalobce a zejména poté odhadnutí vlivu jeho výpovědi na další řízení.

- Porada dne 5. října 2015

▪ Jednalo se o poradu následující po výslechu svědka [jméno FO] konaného dne 2. října 2015.

▪ Bylo zapotřebí žalobci sdělit obsah výpovědi a to, jaký vliv může tato výpověď mít na řízení

- Porada dne 14. října 2015

▪ Porada následovala po výsleších svědků [jméno FO] a [jméno FO] ze dne 13. října 2015

▪ Předmětem porady bylo zhodnocení výslechu těchto osob a vyvození dalšího postupu ve věci.

- Porada dne 19. října 2015

▪ Předmětem porady bylo zhodnocení výslechů svědků [jméno FO] a [jméno FO] konaných dne 16. října 2015 a nastínění vlivu těchto výpovědí na další řízení.

- Porada dne 11. listopadu 2015

▪ Porada se konala po výslechu svědkyně [jméno FO] konaného dne 9. listopadu 2015

▪ Předmětem porady bylo zhodnocení výslechu svědkyně, jaký vliv může mít na závěry orgánů činných v trestním řízení a jak bude potřeba dále postupovat.

- Porada dne 4. dubna 2016

▪ Předmětem porady bylo zhodnocení výslechů svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], které se konaly 30. a 31. března 2016.

▪ Bylo zapotřebí vyvodit závěry výslechů a zejména vliv výpovědí těchto svědků na trestní řízení.

- Porada dne 18. srpna 2016

▪ Předmětem porady bylo zhodnotit stav spisu po skončení vyšetřování, jakož i případné navržení doplnění vyšetřování či vyjádření k němu.

- Porada dne 20. září 2017

▪ Porada následovala po zpětvzetí obžaloby státním zástupcem, proto bylo potřeba vyvodit z tohoto kroku důsledky a stanovit další postup, včetně podání případných návrhů na doplnění vyšetřování a vyjádření ke zpětvzetí.

- Porada dne 27. března 2018

▪ Předmětem porady byla omluva z úkonu spočívající v nemožnosti účasti na prostudování spisu dne 28. března 2018 a stanovení dalšího postupu, zvážení podání návrhu na doplnění vyšetřování.

▪ Po poradě následoval omluvný e-mail na č. l. 3791 trestního spisu.

- Porada dne 25. června 2018

▪ Na této poradě byl hodnocen stav spisu po dalším skončení vyšetřování, bylo zapotřebí analyzovat, co do spisu přibylo a co naopak bylo odebráno, jakož i zvážit, zda navrhnout doplnění vyšetřování.

- Porada dne 5. dubna 2019

▪ Porada se konala po hlavním líčení konaného ve dnech 1. – 4. dubna 2019, tedy po několika dnech, nikoli každý den zvlášť.

▪ Předmětem porady bylo zhodnocení hlavního líčení, skutečností vyplývajících z jeho průběhu a dokazování a jak dále postupovat.

Shrnul, že výše uvedené porady s obhájcem prokazatelně proběhly a byly účelné, neboť bezprostředně navazovaly na nějaký úkon přípravného řízení. Porady byly vykonány v souladu s advokátním tarifem a jsou úkony právní služby. Pokud jde o poradu konanou dne 26. února 2019, kterou soud prvního stupně nepřiznal, jelikož byla neúčelná a nepřesahovala jednu hodinu, nezpochybnil, že skutečně jednu hodinu neprobíhala, jak advokátní tarif pro její uznání jako úkonu právní služby požaduje.

- Obhájce [tituly před jménem] [jméno FO], u kterého z celkových 22 požadovaných úkonů právní služby přiznal soud prvního stupně 10 úkonů, 12 nepřiznal; konkrétně se jedná o nepřiznané porady konané ve dnech 17. 9. 2015, 28. 9. 2015, 19. 10. 2015, 20. 11. 2015, 26. 11. 2015, 4. 4. 2016, 18. 8. 2016, 17. 5. 2017, 27. 3. 2018, 25. 6. 2018, 26. 2. 2019 a dne 5. 4. 2019.

- Porada dne 17. září 2015

▪ Předmětem porady bylo vyhodnocení výpovědi žalobce ze dne 15. září 2015 a jejího možného vlivu na řízení. Při poradě byl dále zvažován další postup ve věci.

- Porada dne 28. září 2015

▪ Porada se konala po výslechu svědků [jméno FO] a [jméno FO] konaných dne 24. září 2015

▪ Předmětem porady bylo zhodnocení výpovědi těchto svědků, vyvození jejího vlivu na řízení, jakož i stanovení dalšího postupu.

- Porada dne 19. října 2015

▪ Porada proběhla v reakci na výpovědi svědků [jméno FO] a [jméno FO] konaných dne 16. října 2015, přičemž bylo nutné zhodnotit vliv těchto výpovědí a vyvodit možné závěry orgánů činných v trestním řízení.

- Porada dne 20. listopadu 2015

▪ Předmětem porady bylo zhodnocení výpovědi svědků [jméno FO] a [jméno FO] konaných téhož dne, jaký vliv výpovědi mohou mít na průběh řízení, a zvažování možného dalšího postupu.

- Porada dne 26. listopadu 2015

▪ Porada následovala po výslechu svědků [jméno FO] a [jméno FO] konaným dne 24. října 2015.

▪ Předmětem porady bylo zhodnotit výpověď svědků a vyvodit možné důsledky výpovědi na řízení.

- Porada dne 4. dubna 2016

▪ Předmětem porady bylo zhodnocení výslechů svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] ze dne 4. dubna 2016.

▪ Jednalo se o výslech několika svědků, tudíž bylo zapotřebí jej zhodnotit a vyvodit možné závěry orgánů činných v trestním řízení, včetně stanovení dalšího postupu ve věci.

- Porada dne 18. srpna 2016

▪ Na této poradě byl zhodnocen stav spisu po dalším skončení vyšetřování a jeho prostudování 18. srpna 2018, co do spisu přibylo a co bylo odebráno, zda se vyjádřit či navrhnout doplnění vyšetřování.

- Porada dne 17. května 2017

▪ Porada s klientem proběhla z důvodu podávání žádosti o odročení hlavního líčení a zhodnocení nemožnosti účasti na hlavním líčení, jakož i zvážení dalšího postupu

- Porada dne 27. března 2018

▪ Jednalo se o poradu za účelem přípravy omluvy z úkonu, jakož i za účelem dalšího postupu ve věci.

▪ Předmětem porady bylo zhodnotit nemožnost účasti na prostudování spisu dne 28. března 2018 a zvážení dalšího postupu, včetně podání návrhu na doplnění vyšetřování.

- Porada dne 25. června 2018

▪ Předmětem porady bylo zhodnocení stavu spisu po dalším skončení vyšetřování po jeho prostudování ze dne 23. dubna 2018.

▪ Bylo zapotřebí zanalyzovat novou podobu spisu, tedy toho, co do spisu přibylo a co bylo odebráno. Stejně tak se zvažovalo případné podání návrhu na doplnění vyšetřování.

- Porada dne 26. února 2019

▪ Předmětem porady bylo hodnocení proběhlého hlavního líčení konaného 25. a 26. února 2019, skutečností, které z dokazování vyplynuly, včetně jejich vlivu na řízení.

- Porada dne 5. dubna 2018

▪ Porada následovala hlavnímu líčení konanému ve dnech 1. – 4. dubna 2019.

▪ Bylo zapotřebí toto hlavní líčení zhodnotit, zejména poté skutečnosti, které z jeho průběhu a dokazování vyplynuly, jejich možný vliv na závěry soudu.

Shrnul, že porady skutečně proběhly a byly účelné, když vždy následovaly po úkonu právní služby, a bylo zapotřebí tyto úkony řádně zhodnotit a vyvodit z nich patřičné závěry pro další postup v řízení.

- Obhájce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], u kterého z celkem požadovaných 4 úkonů právní služby soud prvního stupně přiznal 1, 3 nepřiznal; konkrétně se jednalo o porady ve dnech 24. 2. 2019 a 5. 4. 2019, neboť je nepovažoval za účelné, a poradu 26. 2. 2019 nepřiznal, jelikož se jeví rovněž neúčelná a nepřesahující jednu hodinu.

- Porada dne 24. února 2019

▪ Předmětem porady byla příprava na hlavní líčení konané ve dnech 25. a 26. února 2019, stanovení strategie a předpokládaných důkazů.

- Porada dne 26. února 2019

▪ Předmětem porady bylo zhodnocení proběhlého hlavního líčení konaného ve dnech 25. a 26. února 2019, zejména poté skutečností z jeho průběhu a vliv těchto na možné závěry soudu.

▪ Porada se konala od 15:30 do 18:10, jak také žalobce dne 21. června 2024 ve vyhovění výzvě soudu prokázal.

- Porada dne 5. dubna 2019

▪ Předmětem porady bylo hodnocení proběhlého hlavního líčení konaného ve dnech 1. – 4. dubna 2019, skutečností z jeho průběhu a jejich vlivu na možné závěry soudu, včetně stanovení dalšího postupu.

Dovozoval, že bylo prokázáno, že uvedené porady skutečně proběhly a byly účelné, neboť se vztahovaly k jednotlivým úkonům trestního řízení.

- Obhájce [Jméno advokáta], u kterého z celkem dvou požadovaných úkonů právní služby přiznal soud prvního stupně jeden; konkrétně se jedná o nepřiznanou poradu konanou dne 26. 2. 2019, jelikož se jevila jako neúčelná, nepřesahující současně jednu hodinu.

- Porada dne 26. února 2019

▪ Porada se konala od 16:30 do 18:10 za účelem zhodnocení hlavního líčení, jak také žalobce dne 21. června 2024 ve vyhovění výzvě soudu prokázal.

▪ Předmětem porady bylo zhodnocení průběhu hlavního líčení a skutečností na něm proběhlých včetně provedených důkazů.

Soud prvního stupně tak nesprávně uzavřel, že porada nebyla účelná a nepřesahovala jednu hodinu.

Na základě uvedeného shrnul, že soudem prvního stupně nebyly porady správně hodnoceny, neboť všechny uvedené se prokazatelně konaly a byly účelné. Všechny porady se vztahovaly k jednotlivým úkonům trestního řízení. Ve vztahu k nákladům řízení podotkl, že pokud bude mít v odvolacím řízení úspěch, bude mu náležet jejich náhrada. V konečném důsledku navrhoval, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že „I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 157 320 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. ročně od 28. října 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 3 146 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně do 28. října 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení před soudem I. stupně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. IV. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady odvolacího řízení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce“.

25. Proti rozsudku soudu prvního stupně svým odvoláním brojila i žalovaná. Podala odvolání do výroku I. v rozsahu 54 995,20 Kč a dále do výroků I. a III. co do určení počátku prodlení žalované. Nesouhlasila předně s přiznáním náhrady za následující úkony:

1) Porady žalobce s [tituly před jménem] [jméno FO]

• Porada s klientem dne 22. 9. 2015 (17:00-18:30; 2. úkon)

• Porada s klientem dne 15. 10. 2015 (16:00-17:30; 5. úkon

• Porada s klientem dne 18. 11. 2015 (16:30-18:00; 8. úkon

• Porada s klientem dne 23. 11. 2015 (16:00-17:30; 9. úkon)

• Porada s klientem dne 28. 3. 2016 (17:00-18:30; 10. úkon)

• Porada s klientem dne 1. 5. 2019 (16:00-17:30; 18. úkon)

Ve vztahu k těmto poradám setrvala na svém dosavadním stanovisku, že tyto nelze považovat za účelné. Účelnost porad nebyla nikterak prokázána s tím, že by byla nutná ingerence obžalovaného za účelem dalšího úspěšného vedení obhajoby ze strany obhájce. Obhajobu vede obhájce, nikoli klient, a ve věci žalobce nevyvstala potřeba znalostí nebo vědomostí, kterými by oplýval pouze žalobce. Obhajoba žalobce byla relativně konstantní, a uvedené porady tak nemohly přinést žádnou zásadní změnu v taktice obhajoby a postupu ve věci. V souhrnu tak považovala přiznání částky 18 876 Kč za nedůvodné.

2) Porady žalobce s [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]

• Porada žalobce s [tituly před jménem] [jméno FO] dne 1. 5. 2019

• Porada žalobce s [tituly před jménem] [Jméno advokáta] dne 1. 5. 2019

• Porada žalobce s [tituly před jménem] [jméno FO] dne 1. 5. 2019

Pokud jde o porady z 1. 5. 2019 s [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], odkázala na rozhodnutí Městského soudu v [adresa] ze dne 27. 9. 2022, č. j. [spisová značka], s tím, že v samotném úkonu podání odvolání je obsažen informativní aspekt, který zahrnuje poradu s klientem ohledně dalšího postupu ve věci. Navíc žalobce byl rozsudkem ze dne 1. 5. 2019 zproštěn, tudíž předmětem porady tak mohl být pouze zákonný důvod zproštění. Z tohoto důvodu se tak nejedná o složité právní posouzení věci, a tím spíše je nutné uvedené rozhodnutí aplikovat i na tento případ. Za této situace nepovažovala přiznání částky 9 438 Kč za důvodné.

3) Výslechy svědků v přípravném řízení 30. 3. 2016

30. 3. 2016 se konaly výslechy svědků [jméno FO] a [jméno FO], a to ve stejný čas 10:00 – 10:50. Dovozovala, že účast obhájce u obou výslechů zároveň je nemožná, neboť probíhaly paralelně ve stejnou dobu. S ohledem na uvedené považovala přiznání částky 9 438 Kč za nedůvodné.

4) Výslechy svědků v přípravném řízení 31. 3. 2016

Výslechy [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] konané dne 31. 3. 2016 proběhly v 12:00 – 12:50 ([jméno FO]) a[Anonymizováno]v 13:00– 13:45 ([jméno FO]). S ohledem na ust. § 14 odst. 4 AT měly být uznány dohromady jako jeden úkon.

• Výslech [tituly před jménem] [jméno FO]

Dle soudu prvního stupně je účast [tituly před jménem] [jméno FO] na výslechu [tituly před jménem] [jméno FO] prokázána „protokolem z výslechu svědka“, k tomuto byla provedena listina nazvaná „zápis o výslechu svědka z[Anonymizováno]31. 3. 2016“, na které však chybí podpis u jména obhájce [tituly před jménem] [jméno FO]. Absence podpisu tak prokazuje neúčast obhájce na daném úkonu, neboť není jiného logického důvodu, pro který by podpis na listině chyběl. Účast obhájce na úkonu tak prokázána nebyla, proto je nutné považovat

přiznání náhrady za nedůvodné. S ohledem na uvedené žalovaná považovala přiznání částky 3 146 Kč za nedůvodné.

5) Náklady na ubytování [tituly před jménem] [jméno FO] 25. 2. 2019

Přiznání náhrady nákladů za ubytování [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 25. 2. 2019 ve výši 2 800 Kč měla za nedůvodné, neboť jak hlavní líčení dne 25. 2. 2019, tak hlavní líčení dne 26. 2. 2019 bylo zahájeno v 9:00, a proto s ohledem na délku trvání cesty právního zástupce ze sídla jeho advokátní kanceláře do sídla soudu nebyla potřeba ubytování za účelem účasti u hlavního líčení dne 25. 2. 2019 a 26. 2. 2019 účelná, nadto faktura za ubytování byla dodavatelem [právnická osoba] vystavena za ubytování 2 osob.

6) Náklady na ubytování [tituly před jménem] [jméno FO] 25. 2. 2019 a 1. 4. 2019

Přiznání náhrady nákladů na ubytování [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 25. 2. 2019 ve výši 2 800 Kč měla taktéž za nedůvodné ze shodných důvodů uvedených pod bodem 5) s tím rozdílem, že faktura za ubytování dodavatelem [právnická osoba] vystavena za ubytování 2 osob, a to za období od 24. 2. 2019 až do 27. 2. 2019. Stejné stanovisko zaujala žalovaná k přiznání náhrady nákladů na ubytování [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 1. 4. 2019 ve výši 2 800 Kč, neboť opět jak hlavní líčení dne 1. 4. 2019, tak hlavní líčení dne 2. 4. 2019 bylo zahájeno v 9:00, a proto s ohledem na délku trvání cesty právního zástupce ze sídla jeho advokátní kanceláře k soudu nebyla potřeba ubytování za účelem účasti u hlavního líčení dne 1. 4. 2019 a 2. 4. 2019 vyhodnocena jako účelná, nadto faktura za ubytování byla dodavatelem [právnická osoba] vystavena na 3 noci, od 31. 3. 2019 do 2. 4. 2019.

7) Náklady na ubytování žalobce 24. 9. 2020

Dovozovala, že přiznání náhrady za ubytování žalobce ze dne 24. 9. 2020 ve výši 2 470 Kč je nedůvodné, jelikož nebyla prokázána účelnost tohoto nákladu a zároveň ani vznik škody jako takový.

8) Cestovné žalobce

Namítala, že soud prvního stupně neprovedl k důkazu technický průkaz vozidla, když tak nelze ověřit správnost výpočtu cestovného. Dále platí, že jde o cestu na poradu 1. 5. 2019, kterou považovala za neúčelnou, a cestu k jednání dne 5. 4. 2019, kdy cesta je pro včasné zrušení tohoto jednání neúčelná. V souhrnu nepovažovala za důvodné přiznání částky 3 227,20 Kč.

9) Úrok z prodlení

Podle jejího názoru soud prvního stupně přiznal sice úrok z prodlení, avšak chybně určil jeho počátek, když žádost byla žalované doručena dne 29. 4. 2022, ovšem úrok byl určen již ode dne 28. 10. 2022, ačkoli se dostala do prodlení až 30. 10. 2022. Úrok z částky přiznané žalobci mimosoudně, který byl přiznán výrokem III. předmětného rozsudku, trpí stejným nedostatkem.

S ohledem na uvedené navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil ve výroku I. tak, že žaloba se co do částky 54 995,20 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 28. 10. 2022 do zaplacení a co do úroku z prodlení z částky 15 730 Kč ve výši 15 % ročně od 28. 10. 2022 do 29. 10. 2022 zamítá; ve výroku III. změnil tak, že žaloba se co do úroku z částky 330 546,50 Kč od 28. 10. 2022 do 29. 10. 2022 zamítá a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

26. Žalobce se s argumentací žalované ve svém vyjádření k jejímu odvolání ze dne 6. 2. 2025 neztotožnil. Co se týká porad s [tituly před jménem] [jméno FO] rekapituloval, že žalovaná nesouhlasila s poradami ve dnech 22. září 2015, 15. října 2015, 18. listopadu 2015, 23. listopadu 2015, 28. března 2016 a 1. května 2019. Všechny namítané porady vyjma 1. května 2019 byly účelné, neboť předcházely výslechům svědků. Pokud jde o poradu 1. května 2019, tato byla rovněž účelná, jelikož spočívala ve zhodnocení hlavního líčení a jeho dopadu pro další postup v řízení. Zdůraznil, že trestní řízení je vedeno vůči klientovi advokáta, nikoli advokátu samotnému. Advokát je povinen řídit se pokyny klienta. Ohledně porady s [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] konané dne 1. května 2019, když žalovaná opírala svou argumentaci o rozhodnutí Městského soudu v [adresa] ze dne 27. září 2022, č. j. [spisová značka], uvedl, že předmětem porady nebylo jen zvážení podání odvolání, ale obsahem bylo celkové zhodnocení proběhlého hlavního líčení a vyhlášení rozsudku. K výslechu svědků 30. března 2016 uvedl, že se konaly výslechy svědků [jméno FO] a [jméno FO], a to ve stejný čas 10:00 – 10:50. V této souvislosti dovozoval, že nesrovnalosti v dataci uvedených výslechů již byly uvedeny na pravou míru. Zopakoval, že pochyby vznikly z důvodu formální písařské chyby protokolu o výslechu [jméno FO]. Na jeho první straně je uvedeno datum 30. března 2016, avšak v záhlaví tohoto protokolu se na všech dalších stránkách objevuje správné datum konání výslechu, a sice datum 31. března 2016. Tedy chybné datum je uvedeno pouze na první straně, avšak všechny ostatní strany obsahují datum správné. Navíc na protokolech je uveden a podepsán tentýž vyšetřovatel, a to npor. [tituly před jménem] [jméno FO], tudíž situace, kdy jeden vyšetřovatel v jednu chvíli činí dva různé úkony v podobě výslechů dvou odlišných svědků, je nemožná. Datum na č. l. 386 je chybně zapsané. Pokud jde o výslech svědka [jméno FO], tento trval od 12:00 do 13:10, a tudíž není důvod, proč by tento úkon neměl být posouzen podle ust. § 11 odst. 1 písm. e) AT. Ohledně výslechu svědků 31. 3. 2016, kdy se jednalo o výslech [tituly před jménem] [jméno FO] (12:00 – 12:50) a [jméno FO] (13:00 – 13:45), uvedl, že v případě absence podpisu[Anonymizováno][tituly před jménem] [jméno FO] se jednalo pravděpodobně o administrativní chybu. Ve vztahu k nákladům na ubytování [tituly před jménem] [jméno FO] dne 25. února 2019 podotkl, že by bylo neúčelné a zejména nehospodárné, aby se obhájce večer po hlavním líčení vracel zpět do [adresa], kde měl sídlo své kanceláře, a druhý den ráno jel znovu do [adresa] k danému hlavnímu líčení. Navíc doprava zrovna na cestě [adresa]-[adresa] je často velmi nevyzpytatelná. Výtka žalované týkající se počtu osob na faktuře je lichá. Z faktury je zjevné, že cena za jednu noc ubytování za jeden pokoj činila vždy 2 800 Kč. Údaj o počtu osob je ryze informativním o počtu lůžek na pokoji, nikoli o počtu skutečně ubytovaných osob a s cenou za ubytování žádným způsobem nesouvisí. V případě nákladů na ubytování [tituly před jménem] [jméno FO] 25. února 2019 a 1. dubna 2019 sdělil, že odkazuje na předchozí argumentaci týkající se nákladů za ubytování. Shrnul, že náklady za ubytování jsou účelné a hospodárné, neboť výdaje za jednotlivé cesty z [adresa] do [adresa] a zpět by přesahovaly výdaje za ubytování. Poukázal, že požaduje náhradu pouze za jednu noc, a to z 1. do 2. dubna, nikoli za tři dny. V souvislosti s náklady ubytování žalobce 24. září 2020 s názorem žalované nesouhlasil, neboť den následující, tj. 25. září 2020 se v 9:00 u Krajského soudu v [adresa] konalo veřejné zasedání o návrhu státního zástupce na obnovu řízení. Vzhledem k bydlišti žalobce bylo účelné a zejména efektivní, aby tento vynaložil náklad na ubytování, než aby ráno v den konání veřejného zasedání strávil hodiny na cestě s nejasným časem dojezdu. Co do cestovného žalobce a neprovedení důkazu technickým průkazem s názorem žalované nesouhlasil, neboť z protokolu o jednání ze dne 21. března 2023 vyplývá, že jako důkaz bylo provedeno osvědčení o registraci vozidla registrační značky [SPZ]. Ač z protokolu není jasné, na kterém listu se tento průkaz nachází, ve spise se na č. l. 114 a 115 technický průkaz vozidla nachází, a jiný technický průkaz dané registrační značky se ve spise nenachází. Správnost výpočtu cestovného tak lze jednoznačně ověřit. Pokud se jedná o neúčelnost cesty na poradu 1. května 2019 a cesty na jednání 5. dubna 2019, jelikož bylo jednání včas zrušeno, sdělil, že si není jist, o kterou cestu na jednání se mělo dne 5. dubna 2019 jednat, když hlavní líčení se konalo 4. dubna a 5. dubna bylo zapotřebí a účelné, aby se žalobce sešel se svými obhájci, kteří mu zrekapitulovali průběh hlavního líčení a nastínili závěry, které z něj mohou pro další řízení plynout. Pokud jde o poradu 1. května 2019, tato se konala ke zhodnocení hlavního líčení, které proběhlo den předtím, tj. 30. dubna 2019. Opět tedy bylo zapotřebí, aby se žalobce sešel se svými obhájci. Na základě uvedeného tak lze uzavřít, že všechny žalovanou namítané cesty byly potřebné a účelné. V návaznosti na odvolání žalované navrhoval, aby odvolací soud „I. V souladu s § 219 OSŘ ve spojení s § 223 OSŘ potvrdil výrok I. a výrok III. napadeného rozsudku jako věcně správný. II. V souladu s § 220 odst. 1 OSŘ ve spojení s § 223 OSŘ výrok II. napadeného rozsudku změnil tak, že: a) Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 88 894,80 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 30. 10. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. b) Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 3 146 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 30. 10. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. V souladu s § 220 odst. 1 OSŘ ve spojení s § 223 OSŘ výrok IV. napadeného rozsudku změnil tak, že žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně i před odvolacím soudem, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce“.

27. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně z podnětu podaných odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212 a ust. § 212a, ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.), a poté dospěl k následujícím závěrům.

28. Odvolací soud v daném případě seznal, že soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná a pro rozhodnutí o věci samé plně postačující skutková zjištění, a takto zjištěný skutkový stav posoudil v zásadě správně i po stránce právní s uvedením pro věc přiléhavých zákonných ustanovení.

29. Lze tak na tomto místě odkázat na předchozí rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 24. 1. 2024, č. j. [spisová značka], ve kterém bylo rekapitulováno, že žalobce se žalobou ze dne 27. 10. 2022 domáhal po žalované zaplacení částky 778 075,25 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která mu byla způsobena v souvislosti s trestním stíháním jeho osoby vedeným u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Nárokovaná částka sestávala z náhrady škody za vynaložené náklady za právní zastoupení ve výši 738 493,25 Kč a za hotové výdaje v podobě cestovného a „ubytovaného“ ve výši 39 582 Kč.

30. Žalobkyně nezpochybňovala, že odpovědnostní titul spočívající ve vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu ust. § 7 odst. 1 OdpŠk, kterým bylo usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 17. 8. 2015, je co do základu dán, když žalobce byl následně pravomocným rozsudkem obžaloby zproštěn. Žalovaná reagovala taktéž tím, že předběžně uplatněný nárok žalobce byl co do částky 324 098,50 Kč (náklady obhajoby) a co do částky 6 448 Kč (náklady cestovného) uspokojen. Ve zbývajícím rozsahu nárokům nevyhověla, když dovozovala, že nebyly splněny podmínky odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk. Po překontrolování předloženého vyúčtování právních služeb s trestním spisem a porovnání účtovaných úkonů se zněním advokátního tarifu dospěla k závěru, že nelze přiznat (popř. lze přiznat ve snížené výši) některé položky z vyúčtování. S ohledem na následná částečná zpětvzetí žaloby žalobcem soud prvního stupně postupoval ve smyslu ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. s tím, že řízení usneseními ze dne 21. 3. 2023, č. j. [spisová značka], a ze dne 22. 5. 2023, č. j. [spisová značka], co do částky 593 727,25 Kč, zákonných úroků z prodlení z částky 263 180,75 Kč, zákonných úroků z prodlení z částky 330 546,50 Kč, počítaných ode dne 23. 1. 2023 do zaplacení a co do částky 507 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 507 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení, zastavil.

31. S ohledem na následná částečná zpětvzetí žaloby žalobcem soud prvního stupně postupoval ve smyslu ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. s tím, že řízení usneseními ze dne 21. 3. 2023, č. j. [spisová značka], a ze dne 22. 5. 2023, č. j. [spisová značka], co do částky 593 727,25 Kč, zákonných úroků z prodlení z částky 263 180,75 Kč, zákonných úroků z prodlení z částky 330 546,50 Kč, počítaných ode dne 23. 1. 2023 do zaplacení a co do částky 507 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 507 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení, zastavil.

32. V obecné rovině pak nebylo výhrad, že náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (ust. § 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují však pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška č. 177/1996 Sb.

33. Proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání usnesením [orgán], [adresa], ze dne 17. 8. 2015, č. j. [číslo], pro zvlášť závažný zločin podvodu podle ust. § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. z. Po zpětvzetí původní obžaloby byla na žalobce podána obžaloba znovu dne 30. 5. 2018, které byl rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. [spisová značka], zproštěn podle ust. § 226 písm. c) tr. ř. s tím, že nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný. Rozsudek nabyl právní moci dne 28. 5. 2019. Soud prvního stupně správně dovodil, že za situace, kdy žalobci hrozil v případě odsouzení trest odnětí svobody v délce 5 až 10 let, výše mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činila z tarifní hodnoty 30 000 Kč, která nebyla mezi stranami sporná, částku 2 300 Kč (ust. §§ 7 bod 5., 10 odst. 3 písm. c/ AT), spolu s hotovými výdaji dle ust. § 13 odst. 4 AT ve výši 300 Kč za úkon.

34. Odvolací soud zdůrazňuje, že náhrada nákladů zastoupení dle ust. § 31 OdpŠk je založena na tom, že stát za stanovených podmínek hradí účelně či důvodně vynaložené náklady a že hrazení zjevně bezúčelných nákladů by znamenalo popření předpokladů pro náhradu škody, zejména pak příčinné souvislosti. Vztah účelnosti staví citované ustanovení na tom, zda vynaložené náklady vedly ke zrušení nebo změně nezákonného rozhodnutí nebo k nápravě nesprávného úředního postupu. Účelnost vynaložených nákladů tak lze posuzovat jen ve vztahu k výsledku trestního stíhání, přičemž úkony obhajoby, které nemohou přispět k příznivému výsledku trestního stíhání pro poškozeného, kvalifikoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2533/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 29/2014, jako úkony, jež „… byly vynaloženy, aniž mohly odstranění závadného stavu způsobit“, čímž mínil, jak vysvětlil v rozsudku ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4870/2014, úkony nemající jakýkoliv potenciál být poškozenému prospěšné, a současně úkony, u nichž je absence takového potenciálu zcela zjevná již v době jejich vykonání (tj. v reálném čase, bez znalosti výsledku trestního stíhání a věcných důvodů, které k takovému výsledku vedly). V rozsudcích ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2533/2013, a ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3166/2012, pak Nejvyšší soud rozvedl, že je samozřejmě na tom, kdo uplatňuje nárok na náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených na obhajobu v trestním řízení, aby účelnost takto vynaložených nákladů tvrdil a prokázal, obvykle se tak stane poukazem na rozhodnutí, jímž bylo trestní řízení skončeno. Poukaz na výjimku by pak měl tvrdit a prokazovat žalovaný škůdce.

35. Po vydání rozsudku soudem prvního stupně ze dne 8. 6. 2023, č. j. [spisová značka], a kasačního usnesení odvolacího soudu ze dne 24. 1. 2024, č. j. [spisová značka], zůstal předmětem řízení nárok na náhradu škody nákladů obhajoby a cestovného, ubytovaného, v celkové výši 162 766 Kč s příslušenstvím, které žalovaná neuznala.

36. Je třeba zdůraznit, že soud prvního stupně v daném případě postupoval zcela v intencích zrušovacího rozhodnutí, když po náležitém poučení a provedeném dokazování dospěl k závěrům, které podrobně rozvedl v rámci odůvodnění svého rozhodnutí, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje. Odvolací námitky žalobce ani žalované nebyly nikterak relevantní, aby zpochybnily názory soudu prvního stupně, který se s jejich opakovaně namítanou argumentací ve svém rozhodnutí jednoznačně vypořádal.

37. Žalobce předně zdůrazňoval, že trestní řízení je vedeno vůči klientovi, nikoli vůči advokátu. Advokát je přitom podle ust. § 16 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, povinen se řídit pokyny klienta. Podle čl. 9 odst. 1 usnesení představenstva ČAK č. 1/1997 Věstníku, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky, advokát je povinen klienta řádně informovat, jak vyřizování jeho věci postupuje, a poskytnout mu včas vysvětlení a podklady potřebné pro uvážení dalších příkazů. Advokát tedy není oprávněn vést obhajobu bez zapojení klienta, resp. pakliže klient vyžaduje své zapojení do přípravy na úkony právní služby a své informovanosti o jejich výsledcích, advokát takový požadavek nemůže odmítnout, neboť by se dopustil kárného provinění.

38. V kontextu s uvedeným však soud prvního stupně přesto postupoval správně, když s řádným odůvodněním u jednotlivých advokátů konkretizované úkony právní služby ne/shledal za účelné.

39. Naproti tomu odvolací soud nepřisvědčil ani námitkám žalované, když rozvedla svou polemiku, že obhajobu vede obhájce, nikoli klient, a ve věci žalobce nevyvstala potřeba znalostí nebo vědomostí, kterými by oplýval pouze sám, což by potřebu a účelnost častých porad odůvodňovalo ve vztahu k poradám ohledně zproštění obžaloby. Podle jejího názoru byla obhajoba žalobce relativně konstantní, porady by tak nemohly přinést žádnou zásadní změnu v taktice obhajoby. Odvolací soud tuto argumentaci však shledává nepřijatelnou, spekulativní. V kontextu s obrannými námitkami žalované odvolací soud uvádí, že se i v případě stejného času výslechu, jakož i chybějícího podpisu na protokolu, jedná zjevně o chyby v psaní, resp. administrativní nedopatření. Skutečností, že [tituly před jménem] [jméno FO] nepodepsal protokol, a skutečnost, že [tituly před jménem] [jméno FO] v tutéž chvíli činí dva úkony, nelze podporovat (neprokázaný) závěr o neúčelnosti provedených úkonů.

40. Lze shrnout, co se týká obhajného, odvolací soud neshledal v žádném z namítaných úkonů rozpor v náležitém odůvodnění rozsudku (srov. bod 27–30 odůvodnění napadeného rozhodnutí), přičemž odvolací námitky byly konzistentní tak, jak byly opakovaně prezentovány před soudem prvního stupně.

41. Odvolací soud se nerozešel se závěry soudu prvního stupně ani ohledně cestovného či ubytování, neboť argumentace žalované v tomto směru opět byla pouze v pouhé rovině úvah, domněnek. Žalovaná namítala delší pobyt v ubytovacím zařízení, větší neidentifikovatelný počet osob apod. Skutečností zůstává, že byl nárokován pouze pobyt za jednu osobu v rozhodné době s přespáním. Dvoulůžkový pokoj skutečně nesvědčí o počtu osob, není pak rozhodný ani ve vztahu k délce pobytu. Lze se ztotožnit, že s ohledem na vzdálenost bydliště žalobce (obžalovaného), jakož i jeho zástupců, byla účast u hlavních líčení účelná a úsporná v rozsahu dovozeném soudem prvního stupně (srov. bod 32., 33. odůvodnění napadeného rozhodnutí). Nadto důkaz osvědčením o registraci byl skutečně proveden.

42. Bez ohledu na uvedené odvolací soud uvádí, že se rozešel se soudem prvního stupně pouze potud, pokud stanovil počátek běhu úroků z prodlení od 28. 10. 2022. Jinými slovy řečeno, žalovaná namítala, že soud prvního stupně chybně určil počátek přiznaného úroku z prodlení, když žádost byla doručena 29. 4. 2022 (pátek). V tomto ohledu lze žalované přisvědčit. Podle ust. § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Za rozhodný den je třeba považovat den 31. 10. 2022, neboť den 29. 10. 2022 připadl na sobotu a prvním následujícím pracovním dnem je 31. 10. 2022, tj. první nejblíže následující pracovní den (srov. ust. § 607 o. z.).

43. Pouze pro přehlednost odvolací soud konstatuje, že žalovaná navrhovala, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že žaloba se co do částky 54 995,20 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 28. 10. 2022 do zaplacení a co do úroku z prodlení z částky 15 730 Kč ve výši 15 % ročně od 28. 10. 2022 do 29. 10. 2022 zamítá; ve výroku III. tak, že žaloba se co do úroku z částky 330 546,50 Kč od 28. 10. 2022 do 29. 10. 2022 zamítá a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Žalobce požadoval, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 88 894,80 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 30. 10. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 3 146 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 30. 10. 2022 do zaplacení, se zamítá. Žalobce současně požadoval náklady řízení před soudy obou stupňů.

44. V kontextu s uvedeným tak lze uzavřít, že výrok rozsudku soudu prvního stupně byl ve výroku I. potvrzen co do namítané částky 54 995,20 Kč s 15 % úrokem z prodlení od 31. 10. 2022 do zaplacení. Ohledně úroku z prodlení z této částky od 28. 1. 2022 do 30. 10. 2022 a z částky 15 730 Kč od 28. 10. 2022 do 29. 10. 2022 byl rozsudek změněn tak, že se žaloba zamítá (ust. §§ 219, 220 o. s. ř.).

45. Výrok II. rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud potvrdil co do částky 88 894,80 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 30. 10. 10. 2022 do zaplacení, ve smyslu ust. § 219 o. s. ř., přičemž v nenapadeném rozsahu (částka 3 146 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 30. 10. 2022 do zaplacení) tento výrok nabyl samostatně právní moci (ust. § 206 o. s. ř.).

46. Ve výroku III. odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 220 o. s. ř. tak, že žaloba se co do úroků z částky 330 546,50 Kč od 28. 10. 2022 do 29. 10. 2022 zamítá.

47. Výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně byl potvrzen dle ust. § 219 o. s. ř. a ust. § 224 o. s. ř., jelikož nebyly shledány žádné výhrady k rozhodnutí.

48. Ohledně náhrady nákladů řízení odvolacího řízení (ust. §§ 142 odst. 2, 224 o. s. ř.) odvolací soud rozhodl za situace, že poměr ne/úspěchu byl kompenzován.