o odvolání účastníků proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované uhradit žalobci [částka] s 8,25% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.), co do částky [částka] spolu se zbylým příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.) a co do základu úspěšnému žalobci přiznal na nákladech řízení částku [částka] (výrok III.).

2. Částečně tak vyhověl požadavku žalobce na zaplacení relutární náhrady ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce řízení u Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. [spisová značka].

3. Vyšel zejména ze skutkových zjištění ohledně průběhu naříkaného (posuzovaného) řízení, ze kterých vzal za prokázané, že žalobce v posuzovaném řízení čelil finančnímu požadavku leasingové společnosti [právnická osoba], když nesplnil svůj závazek z leasingové smlouvy. Řízení bylo zahájeno v [anonymizováno] [rok] a ukončeno rozsudkem pro zmeškání ze dne [datum], kterým byla žalobci v procesním postavení žalovaného uložena povinnost uhradit žalobkyni [částka] z titulu neuhrazených leasingových splátek a smluvních sankcí. Právní moc tohoto konečného rozhodnutí byla soudem vyznačena dnem [datum]. Jako vykonatelný exekuční titul byl rozsudek podkladem exekuce, v jejímž průběhu se žalobce v lednu [rok] o existenci exekučního titulu dozvěděl. V únoru [rok] podal prostřednictvím své právní zástupkyně odvolání, ve kterém namítl, že s rozsudkem se mohl seznámit až v únoru [rok] při nahlížení do procesního spisu. O soudním jednání ani rozsudku se nedozvěděl, neboť na adrese, kam mu byly zásilky soudu zasílány, se v době doručování nezdržoval, když dlouhodobě pobýval od roku [rok] do listopadu [rok] v [země]. Poté měl trvalé bydliště registrované na adrese [adresa]. V reakci na podané odvolání a zahájené odvolací řízení Obvodní soud pro Prahu 5 zjistil, že procesní spis, do kterého žalobce nahlížel před podáním opravného prostředku, se ztratil. V [anonymizováno] [rok] proto soud zahájil rekonstrukci spisu a vyžádal si od účastníků veškeré listiny, které byly jeho součástí či jinak s řízením souvisí, mimo jiné i protokol o nahlížení do spisu. V [anonymizováno] [rok] žalobce kopii tohoto protokolu soudu zaslal. V [anonymizováno] [rok] soud rozhodl o záměně žalobkyně, když připustil, aby na místo dosavadní společnosti do řízení vstoupila [právnická osoba] [anonymizováno] žalobce k úhradě soudního poplatku z podaného odvolání a následně rozhodoval usnesením o jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků. Rekonstruovaný spis byl tak Městskému soudu v Praze předložen s odvoláním v lednu [rok]. Ve stejný měsíc se spis vrátil prvostupňovému soudu k dalšímu řízení, když bezprostředně po jeho předložení odvolací soud napadený rozsudek pro zmeškání zrušil s tím, že nebyly splněny zákonné podmínky pro jeho vydání. V březnu [rok] se konalo první jednání po zrušení konečného meritorního rozhodnutí, které soud odročil na červen [rok] za účelem mimosoudní dohody účastníků. K té však nedošlo a žalobce namítl, že leasingovou smlouvu neuzavřel a podpis na smlouvě není jeho. Soud proto v [anonymizováno] [rok] ustanovil znalkyni z oboru písmoznalectví, v [anonymizováno] [rok] žalobce uhradil zálohu na vypracování znaleckého posudku. V září [rok] byl spis zaslán znalkyni, která jej vrátila s vypracovaným znaleckým posudkem v dubnu [rok]. Ze závěru znalecké expertízy vyplynulo, že leasingovou smlouvu žalobce podepsal. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením z [anonymizováno] [rok] přiznal znalkyni znalečné, proti tomuto rozhodnutí žalobce podal nedůvodné odvolání, když Městský soud v Praze výši znalečného potvrdil. Meritorně soud prvního stupně rozhodl v [anonymizováno] [rok], kdy rozsudkem ze dne [datum] žalobě plně vyhověl. Žalobce napadl rozsudek neúplným odvolání, které doplnil až na výzvu soudu v [anonymizováno] [rok]. V listopadu byl spis předložen s odvoláním Městskému soudu v Praze, který rozsudkem z [datum] napadené rozhodnutí ohledně částky [částka] potvrdil a co do zbylé části [částka] s celým příslušenstvím věc vrátil prvoinstančnímu soudu k dalšímu řízení. Následně nařízené jednání před soudem prvního stupně již neproběhlo, když mezi účastníky došlo k mimosoudní dohodě, a leasingová společnost proto zbylou část předmětu řízení vzala zpět. Posuzované řízení tak bylo ve zbylém rozsahu ukončeno usnesením o zastavení řízení ze dne [datum], které nabylo právní moci [datum].

4. Dále vyšel z nesporných skutečností, že žalobce v [anonymizováno] [rok] uplatnil u žalované požadavek na zaplacení relutární náhrady ve výši [částka] za újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým nalézacím řízením v trvání [anonymizována dvě slova] dní a že žalovaná částečně uznala oprávněnost tohoto nároku, když mu vyplatila částku [částka].

5. Po právním posouzení uvedených skutkových zjištění, vycházejícím zejména z aplikace § 13 odst. 1, 2 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná.

6. Konstatoval, že ačkoli celkovou délku posuzovaného řízení vymezil žalobce od podání žaloby ze dne [datum] do usnesení o zastavení řízení ze dne [datum], je třeba se při posouzení existence nesprávného úředního postupu i přiměřené formy odškodnění imateriální újmy poškozeného zabývat dobou od ledna [rok], kdy se žalobce o posuzovaném řízení prokazatelně dověděl, do června [rok], kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení zbylé části předmětu řízení.

7. Takto vymezenou rozhodnou délku posuzovaného řízení v trvání 3 let a 6 měsíců, po kterou mohl v procesním postavení žalovaného průběh naříkaného řízení vnímat a pociťovat nejistotu ohledně jeho výsledku, pak hodnotil již jako nepřiměřenou, když přihlédl jak k zákonným hlediskům § 31 a zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen OdpŠk), tak zejména ke stanovisku žalované (stanovisko ze dne [datum]), která žalobce odškodnila již částkou [částka].

8. Výši přiměřeného zadostiučinění pak stanovil z roční částky [částka] za měsíc řízení, redukovanou na ½ za první dva posuzované roky. Takto stanovenou základní částku [částka] zvýšil o 10 % dle jednotlivých kritérií upravených v § 31a odst. 3 OdpŠk., když z důvodu složitosti věci - zahrnující jak skutkovou, tak procesní složitost – redukoval základní částku o 20 % a naopak ji navýšil o 10 % za žalobcovu zvýšenou aktivitu v době vedení posuzovaného řízení a o dalších 20 % z důvodu zvýšeného významu řízení pro poškozeného, když celková hrozba finančního plnění nebyla pro něj zanedbatelná. Od takto stanovené částky [částka] odečetl plnění, které se žalobci od žalované již dostalo, a dospěl k závěru, že žaloba je co do částky [částka] důvodná. Spolu s příslušenstvím dle § 26 OdpŠk ve spojení s § 1970 o. z. tak v rozsahu výrokem I přiznaného plnění žalobě vyhověl a ve zbylém rozsahu ji výrokem II zamítl. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř.

9. Proti tomuto rozsudku podali oba účastníci včasné odvolání.

10. Žalovaná opravný prostředek směřovala proti vyhovujícímu meritornímu a akcesorickému nákladovému výroku (I a III). Ohradila se zejména proti závěru, že jsou splněny podmínky pro navýšení základní částky, přičemž setrvala na svém stanovisku, že s ohledem na složitost věci je odškodnění, které již žalobci poskytla, zcela dostatečné Namítla, že zvýšený význam řízení nebyl žalobcem ani tvrzen, natož v řízení prokázán, a že aktivita žalobce v daném řízení nemůže být důvodem jakéhokoli navýšení jednak proto, že nespadá pod rozhodná zákonná kritéria a rovněž ji nelze hodnotit ani jako mimořádnou. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený meritorní vyhovující výrok změnil tak, že žalobu i v tomto rozsahu zamítne a přizná jí plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení před soudy obou stupňů.

11. Žalobce se vymezil proti správnosti meritorního zamítavého a nákladového výroku (II, III). Setrval na požadavku odškodnění celé délky posuzovaného řízení, když namítl, že nebylo v řízení prokázáno, že se o probíhajícím řízení dověděl až v lednu [rok]. Zopakoval své tvrzení o tom, že leasingová společnost ho o svém záměru podat proti němu žalobu o zaplacení dlužné částky informovala telefonicky již v roce [rok], tedy věděl, že soudní řízení v [země] nepochybně probíhá. Pociťoval tedy nejistotu z konečného výsledku od jeho počátku, a přísluší mu tak právo na odškodnění těchto útrap již od zahájení posuzovaného řízení. Navrhl proto, aby odvolací soud změnil zamítavý výrok tak, že mu i v tomto rozsahu vyhoví a přizná náklady odvolacího řízení.

12. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

13. Soud I. stupně dostatečným způsobem zjistil skutkový stav věci, z odůvodnění jeho rozhodnutí je zřejmý postup soudů v posuzovaném řízení včetně časové posloupnosti rozhodných procesních úkonů, a lze tedy v plném rozsahu na něj odkázat.

14. Odvolací soud souhlasí i s celkovou délkou hodnoceného řízení, vymezenou podáním žaloby a právní moci usnesení o zastavení řízení, i se závěrem, že ve vztahu k žalobci je třeba hodnotit pouze délku 3 let a 6 měsíců, po kterou jako žalovaný mohl pociťovat obavu o výsledek posuzovaného řízení. Náhrada nemateriální újmy slouží ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl udržován, a proto je možné mu toto odškodnění přiznat pouze za dobu, po kterou byl prokazatelně seznámen s tím, že je účastníkem posuzovaného řízení. Nepostačuje subjektivní přesvědčení poškozeného dlužníka, že jeho věřitel své finanční nároky, představující jím vědomě nesplněné smluvní závazky, již nepochybně u soudu žalobním žádáním uplatnil.

15. Námitka žalobce, že se žalované nepodařilo prokázat, že o řízení nevěděl od podání žaloby (od jeho zahájeného řízení) není důvodná, když soud prvního stupně závěr o žalobcově vědomosti učinil na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu a své úvahy dostatečně účastníkům zprostředkoval.

16. Objektivní skutečností, kdy se poškozený v posuzovaném řízení v procesním postavení žalovaného dozvídá o zahájení soudního řízení je v převážné většině okamžik doručení žaloby či jiné soudní zásilky, ze které lze na probíhající soudní řízení usuzovat. V tomto řízení však bylo prokázáno, že žalobce se o tomto konkrétním soudním řízení dověděl až v lednu [rok], kdy se seznámil s exekučním titulem, na podkladě kterého byla vedena exekuce na jeho plat u tehdejšího zaměstnavatele. Žádné jiné soudní zásilky mu nebyly řádně doručeny, což bylo také důvodem, pro který byl zrušen rozsudek pro zmeškání. Skutečnosti, na základě kterých žalobce tvrdí dostatečnou vědomost o probíhajícím soudním sporu jsou natolik vágní a neurčité, že z nich nelze, a to ani v případě jejich prokázání, učinit jednoznačný závěr o tom, kdy se fakticky dověděl o tom, že u Obvodního soudu pro Prahu 5 je proti němu vedeno z podnětu leasingové společnosti soudní řízení, ve kterém se na něm domáhá konkrétního peněžitého plnění.

17. Odvolací soud sice respektuje závěr soudu prvního stupně o nesprávném úředním postupu, když jeho existenci uznala sama žalovaná, neztotožňuje se však s hodnocením zákonných kritérií § 31a OdpŠk, které byly důvodem navýšení jinak správně stanovené základní odškodňovací částky.

18. Neexistuje žádný důvod, aby v rámci korekce základní částky bylo zvažováno její navýšení jako bonus za to, že účastník delší průběh řízení nezavinil svým jednáním, na výzvy soudu reagoval v přiměřených lhůtách či se nedožadoval zjevně nedůvodných procesních postupů, tedy postupoval tak jak zákon vyžaduje (procesně korektně). Tento postup je naopak předpokládán a opačný přístup k procesním povinnostem či zneužívání procesních práv může být důvodem jen pro snížení přiměřeného odškodnění. Navíc závěr o mimořádně vzorném procesním jednání poškozeného, který tak sledoval cíl co nejvíce urychlit průběh soudního řízení, je v rozporu s jeho neúplným odvoláním proti rozsudku soudu prvního stupně. Soud prvního stupně tak nadbytečně vyzýval poškozeného k doplnění opravného prostředku o zákonem stanovené náležitosti.

19. V této souvislosti není bez významu ani to, jaký způsob procesní obrany žalobce volil, když poté kdy selhala mimosoudní jednání, přišel se zjevně nepravdivým tvrzením, že nikdy nebyl účastníkem závazkového právního vztahu, když leasingovou smlouvu neuzavřel. Odhlédnuto od stále platné morální premisy, že účastníci i v civilních řízeních mají mluvit pravdu, byť důsledky nepravdivých tvrzení nejsou prakticky žádné (pouze neúspěch ve sporu), pak toto lživé tvrzení muselo být vyvráceno znaleckým zkoumáním z oboru písmoznalectví, které významně protáhlo důkazní řízení posuzovaného sporu. Zcela na místě je tak snížení základní částky nejméně o 20 % z důvodu vyšší složitosti sporu, a to jak důkazního řízení, tak i pro počet soudních instancí (spis byl dvakrát postoupen odvolacímu soudu) i nezbytná dílčí procesní rozhodnutí (usnesení o osvobození od soudních poplatků, o záměně žalobkyně, o znalečném).

20. Lze rovněž přisvědčit námitce žalované, že finanční závazek, který byl předmětem soudního řízení a o němž žalovaný věděl již před jeho zahájením (viz jeho tvrzení o vědomosti probíhajícího soudního sporu i existence předpokladu, že leasingová věřitelka se na něm bude domáhat splnění smluvních povinností), není důvodem pro navýšení základní částky, když nezvyšuje význam tohoto řízení.

21. Lze plně souhlasit se žalovanou, že konkrétní okolnosti posuzovaného řízení nesvědčí pro přiznání vyšší relutární náhrady, než žalobci poskytla v rámci předběžného projednání jeho nároku. Posuzovaná část naříkaného řízení nebyla zatížena zásadní nečinností soudů, které v převážné většině činily úkony v přiměřených lhůtách (o zrušení rozsudku pro zmeškání odvolací soud rozhodl sedm dní po předložení odvolání), a ani takto obecně zvažovanou délka řízení nelze samu o sobě s ohledem na okolnosti věci hodnotit jako výrazně nepřiměřenou, spíše jako hraniční, při které by mohla v úvahu přicházet i jiná forma imateriální satisfakce (konstatování porušení práva).

22. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o. s. ř., když zamítavý výrok (II) potvrdil, a dle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. napadený vyhovující výrok (I) změnil tak, že žalobu i co do částky [částka] s příslušenstvím jako nedůvodnou zamítl.

23. O nákladech odvolacího řízení pak rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalované přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení před soudy obou stupňů, které představují jedenáct paušálních náhrad po [částka] za sepis vyjádření ze dne [datum], účast na jednání ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], replika ze dne [datum], odvolání ze dne [datum] a čtyř přípravy na soudní jednání (vyhláška č. 254/2015 Sb.).