o zaplacení 162 683,24 Kč s příslušenstvím,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 162 683,24 Kč spolu s 14,75% úrokem z prodlení ode dne doručení žaloby do zaplacení (výrok I) a neúspěšnému žalobci uložil povinnost nahradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 67 082,40 Kč (výrok II).

2. Rozhodl tak o požadavku žalobce na náhradu škody, představující náklady na pořízení nového samostatného zdroje tepla (nákup a montáž), kterým byl nucen nahradit stávající způsob dodávek teplé vody, když žalovaná mu protiprávně vypověděla smlouvu o dodávce tepelné energie, čímž jej postavila do situace, kdy hrozilo, že v blížící se topné sezóně zůstane dům bez možnosti vytápění.

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, popsaných pod body 11. až 18. odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud plně odkazuje. Vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalované uzavřela s žalobcem smlouvu o dodávce tepelné energie, v roce 2019 žalovaná sdělila žalobci, že stejně jako u dalších bytových domů v lokalitě [adresa], tak i do jím spravovaného domu přestane v budoucnu dodávat tepelnou energii (ukončí dodávku tepelné energie). [orgán] v červenci 2020 rozhodl o zániku jejího oprávnění k provozování licencované činnosti v provozovně [adresa] (odebrání licence) ke dni 31. 12. 2021. Nejpozději 12. 3. 2021 žalovaná písemně informovala žalobce, že ke konci roku mu přestane dodávat tepelnou energii a vyzvala jej, aby zahájil přípravy k přechodu na vlastní zdroj tepla z důvodu ukončení dodávky tepelné energie. V květnu 2021 pak žalovanému ke dni 31. 12. 2021 smlouvu o dodávce energie vypověděla. V červenci 2021 v reakci na tuto výpověď žalobce sdělil žalované, že ukončení smlouvy považuje za neplatné. Žalovaná mu před ukončením distribuce tepla nabídla zajištění dodávky tepelné energie od jiného subjektu ([právnická osoba]) počínaje lednem 2022 do konce března 2022 za jiných smluvních podmínek. Žalobce si ke konci roku 2021 zajistil zprovoznění vlastního zdroje tepla (dvou plynových kotlů, bojlerové stanice a fasádního spalinovodu). Při vybudování tohoto nového zdroje mu vznikly náklady, hrazené fakturou vystavenou v prosinci 2021 na částku 188 651 Kč.

4. S ohledem na povahu škodního nároku (náhradu skutečné, hmotné škody) se dále soud zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady odpovědnosti za škodu, která je založena na současném splnění čtyř podmínek – 1) porušení právní povinnosti, 2) existence tvrzené škody, 3) vztah příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a škodou a 4) zavinění. V této souvislosti odkázal na ustanovení § 77 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění účinném v rozhodném období, podle kterého má odběratel tepelné energie právo na náhradu škody při nedodržení základních parametrů dodávky tepelné energie. Právo na náhradu škody je vyloučeno v případech podle § 76 odst. 4. Rovněž aplikoval i ustanovení § 2894 a § 2913 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném v rozhodném období (dále jen: „o. z.“).

5. Akcentoval, že žalobce se domáhá náhrady skutečné škody, která by mu vznikla v případě, že by došlo ke zmenšení jeho majetku v důsledku protiprávního jednání škůdce. Mělo-li dojít u žalobce (případně u vlastníků bytových jednotek) ke vzniku skutečné škody, musela by být celková bilance jeho (jejich) majetku po tvrzeném škodlivém zásahu záporná. V teoretické rovině by v posuzovaném případě škodou mohlo být například poškození nemovitosti v souvislosti s odstraněním původních rozvodů tepla, poškození v souvislosti s nedodáním tepelné energie (mrazem), rozdíl ceny za tepelnou energii dodanou jiným subjektem oproti původní smlouvou stanovené ceně atp., neboť ve všech právě vymezených případech se jedná o zmenšení majetku poškozeného (viz bod 22. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

6. Tato situace však v projednávaném případě nenastala, když po tvrzeném škodlivém zásahu (vypovězení smlouvy a ukončení dodávky tepla) nebyla celková bilance žalobcova majetku záporná, neboť za vynaložené finanční prostředky získal majetkovou protihodnotu, spočívající ve zhodnocení společných částí domu zřízením kotelny (§ 1160 o. z.). Majetek žalobce (respektive vlastníků bytových jednotek) se tak zvýšil nikoli zmenšil, a náklady na vybudování kotelny nezpůsobily snížení hodnoty žalobcova majetku (vlastníků bytových jednotek), a tedy nenaplňují definiční znaky pojetí skutečné škody.

7. Z důvodu absence tvrzené (žalobou skutkově vymezené) škody proto žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I) a o nákladech řízení rozhodl podle zásady úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1, 2 o. s. ř.).

8. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Ohradil se proti závěru o absenci škody, přičemž odkázal na konečné meritorní rozhodnutí (rozsudek) zdejšího odvolacího soudu ze dne 7. 11. 2024, č. j. [spisová značka], ve kterém soud existenci škody v důsledku protiprávního vypovězení smlouvy o dodávce tepla shledal. V této souvislosti poukázal na porušení zásady legitimního očekávání (§ 13 o. z.). Namítl, že soud prvního stupně bez jím navrhovaného znaleckého zkoumání neměl dostatečný skutkový podklad pro závěr, že vybudováním dvou nových plynových kotlů (vynaložením nákladů na zajištění nového zdroje tepla) došlo ke zvýšení hodnoty jeho majetku. V této souvislosti rovněž uvedl, že ekologická likvidace předchozího, nahrazeného zařízení, které sloužilo k příjmu tepelné energie, rovněž není zdarma. Argumentoval i tím, že za skutečnou škodu je třeba obdobně posuzovat i finanční prostředky vynaložené vlastníkem okradeného vozidla na nákup vozidla nového, když není myslitelné, aby argumentací o zvýšení hodnoty majetku byl tento nárok odmítnut. Vytkl soudu rovněž procesní pochybení, kterého se měl dopustit nepřipuštěním změny žaloby. Navrhl proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a přiznal mu plnou náhradu nákladů řízení.

9. Žalovaná ve svém stanovisku k odvolání žalobce se plně ztotožnila s napadeným rozsudkem. V rámci polemiky s odvolacími námitkami zopakovala či parafrázovala své dosavadní obranné argumenty či odůvodnění prvostupňového soudu a plně se ztotožnila se závěrem o absenci tvrzené škody. Vymezila se proti žalobcově příměru o nutnosti pořízení nového vozu v případě krádeže starého vozidla s tím, že na danou věc je zcela nepřiléhavý. V návaznosti na tento příměr uvedla, že „žalobci vůz neodcizila, nezničila, pouze jej odmítla nadále dopravovat z důvodu ztráty licence taxislužby; navíc nový vůz žalobci umožňuje vlastní, levnější přepravu“, a tedy je nezbytné tento nákup považovat za investici, za kterou se mu dostalo odpovídající protihodnoty, nikoli za majetkovou újmu. Odmítla rovněž odvolatelovu námitku nedostatečně zjištěného skutkového stavu (neprovedení znalecké expertizy) s tím, že žalobce znalecký posudek navrhoval ke zjištění rozsahu a hodnoty činností osob (členů SVJ) při zajištění a organizaci instalace nového topného zdroje, které si vysoko ocenil a o tento nárok požadoval žalobu rozšířit. Nepřipuštění žaloby bylo proto správné, navíc žádným způsobem neovlivnilo správnost rozhodnutí o dosavadním předmětu řízení. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

11. Soud prvního stupně vycházel správně z toho, že obecná odpovědnost je založena na současném splnění čtyř podmínek – vzniku škody, porušení právní povinnosti, vztahu příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a škodou (kauzální nexus) a dále presumovaným zaviněním.

12. Správně proto řešil existenci v žalobních tvrzeních vymezené škody jako základního předpokladu odpovědnosti za škodu. K jejímu posouzení provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy řádně hodnotil v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř., když v odůvodnění rozhodnutí v souladu s ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. uvedl, které skutečnosti má za prokázané a proč. V jeho odůvodnění jsou skutková zjištění jasná, přehledná, z nich učiněný skutkový závěr je jejich logickým, výstižným shrnutím a je i dostatečným podkladem a východiskem pro právní hodnocení věci. Odvolací soud se ztotožňuje i s tímto pečlivým, pregnantním právním hodnocením a v plném rozsahu na ně odkazuje.

13. Lze tedy plně přisvědčit závěru soudu prvního stupně, že žalobními tvrzeními vymezený nárok nepředstavuje skutečnou škodu jako majetkovou újmu, spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného, nastalou v důsledku škodné události (vypovězení smlouvy) a v příčinné souvislosti s ní.

14. V této souvislosti soud prvního stupně správně připomněl, že skutečná škoda je definována jako majetková ztráta, snížení hodnoty majetku poškozeného v důsledku protiprávního jednání škůdce. Náklady na pořízení nové plynové kotelny však nepředstavují finanční ztrátu nastalou vypovězením smlouvy o dodávce tepla, když za nárokovanou peněžitou částku na základě svého rozhodnutí získal žalobce nový, vlastní tepelný zdroj, technologicky odlišný od původního způsobu vytápění. Za vynaložené prostředky, které mají představovat škodu (v žalobě je takto vymezena), mu byla dodána odpovídající majetková protihodnota v podobě dvou nových tepelných zdrojů.

15. Pokud by měl odvolací soud zůstat u ne zcela přiléhavého žalobcova příměru s náklady na nově zakoupené vozidlo po ztrátě starého vozu v důsledku krádeže škůdcem, pak je třeba konstatovat, že žalobce se chybně domnívá, že náklad na nákup nového vozidla je bez dalšího plně reparovatelným, odškodnitelným nákladem, vynaloženým na odstranění škody. Skutečná škoda jako újma objektivně vyjádřitelná penězi by odpovídala obvyklé ceně starého vozu, o který poškozený v důsledku krádeže přišel, a to bez ohledu na způsob jím zvoleného řešení, nikoli v nákladech na pořízení nového vozu. Při stanovení výše náhrady škody na věci je třeba vycházet z nákladů (jejich ceny), které je třeba vynaložit na uvedení věci do původního stavu, popřípadě k vyvážení důsledků vyplývajících z toho, že nedošlo k uvedení v předešlý stav.

16. V daném případě je podstatné, že žalobce se rozhodl již dříve žalovanou avizované ukončení dodávky tepla (později potvrzené vypovězením smlouvy), řešit zbudováním nového vlastního zdroje tepla, který již nevyžadoval obnovení dodávky, čímž se mu dostalo odpovídající majetkové protihodnoty, a tedy v žalobě uplatněné náklady na vybudování dvou plynových kotlů nejenže nepředstavují škodu na věci, spočívající v nákladech na uvedení poškozené věci v předešlý stav, ale nejsou ani v příčinné souvislosti s výpovědí smlouvy a následným ukončení dodávky (absentuje i kauzální nexus), které žalobce považuje za porušení právní povinnosti. Povinnost uhradit náklady na vybudování zcela nového tepelného zdroje žalobci vznikla v souvislosti s jeho rozhodnutím, jak nadále řešit vytápění spravované nemovitosti; vznikla v důsledku smluvních závazků, za které získal dojednané plnění, čímž došlo k rozšíření jeho majetku, tedy jeho majetkový stav se nesnížil. V daném případě žalobce ani netvrdí, že následkem protiprávního jednání mělo dojít k poškození původního systému vytápění či jeho úplnému znehodnocení, které by vyžadovalo pro uvedení do původního stavu před vznikem škody (resp. k odstranění následků toho, že uvedení v předešlý stav není možné pro úplné zničení, znehodnocení věci) obstarání zcela nového, technologicky rozdíleného způsobu vytápění (původní systém teplovodní přípojky zůstal funkční).

17. V této souvislosti je třeba přisvědčit argumentaci žalované, že pokud by výpověď smlouvy a následné ukončení dodávek bylo možné zvažovat jako porušení právní povinnosti, pak škodu by mohl představovat rozdíl cen dodávek tepla od žalované a od jiného možného dodavatele tepla (po dobu pevně fixované nižší ceny), který byl ochoten dodávku obnovit (pro žalobce zajistit). Přiléhavá je i úvaha soudu o možném škodním následku, který jako možný odškodnitelný následek připustil náklad na odstranění původních, nevyužitelných (v důsledku protiprávního jednání znehodnocených) rozvodů tepla, znehodnocených investic do stávající přípojky či poškození nemovitosti mrazem apod. (viz bod 22. odůvodnění napadeného rozsudku).

18. Skutečnost, že zdejší soud v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], o úhradu dlužné platby za dodávku tepla (v procesně opačném postavení účastníků), dospěl k závěru, že existence protiprávního jednání je důvodem pro nepřiznání dlužné bagatelní částky, není v projednávané věci rozhodná, když odvolací soud se podrobně zabýval výhradně porušením právní povinnosti. Výše uvedená argumentace je pak dostatečnou právní polemikou k vyvrácení závěrů o existenci škody a příčinné souvislosti.

19. Nedůvodná je rovněž námitka odvolatele, že soud bez podpory odborného posudku učinil závěr o zhodnocení nemovitosti a vyjádřil přesvědčení o výhodnosti vynaložených nákladů (investice do nových kotlů), když žalobce ani snížení hodnoty nemovitosti netvrdil a rozdíl v hodnotách nemovitosti před a po následcích tvrzeného protiprávního jednání nahradit nepožadoval. Ze stejného důvodu jsou irelevantní nově žalobcem uplatněné zcela obecné výhrady o ekonomické návratnosti emisního zdroje a pravděpodobných, budoucích nákladů likvidace původního zařízení, když žalobce se nedomáhal ani nahrazení ekonomické ztráty v důsledku vyšší ekonomické náročnosti vytápění oproti původně garantovaným (fixně stanoveným) nákladům, ani zaplacení nezbytných, účelně vynaložených nákladů na ekologickou likvidaci nyní již nevyužitelného zařízení.

20. Z vyložených důvodů odvolací soud potvrdil napadený rozsudek dle § 219 o. s. ř. ve výroku o věci samé (I) jako věcně správný. Shodně postupoval i ve vztahu k nákladovému výroku (II), když se ztotožnil s aplikací zásady úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1, 2 o. s. ř.), podle které má úspěšná žalovaná právo na náhradu nákladů potřebných k účelné obraně svého procesního postavení, i s jejich řádným vyčíslením. Na odůvodnění tohoto enunciátu rovněž v plném rozsahu odkazuje.

21. Podle zásady úspěchu ve věci rozhodl odvolací soud i o nákladech tohoto stádia řízení (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř.) a žalobci přiznal jejich plnou náhradu. Ty sestávají ze dvou úkonů právní služby po 7 620 Kč (za vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu, z částky 162 683,24 Kč dle § 9 odst. 1, § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb.), dvou náhrad hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl.) a 21 % DPH (3 389,40 Kč); celkem tak činí 19 529,40 Kč.