pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem pro uznání ve vztahu k žalovanému 1) a rozsudkem pro zmeškání ve vztahu k druhému žalovanému 2) soud prvního stupně uložil žalovaným, aby žalobci společně a nerozdílně zaplatili [částka] spolu s úroky z prodlení specifikovanými ve výroku I rozsudku do tří dnů od právní moci rozsudku a dále na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku do rukou advokátky žalobce.

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po obou žalovaných zaplacení žalobní částky s příslušenstvím z důvodu, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], byl žalobce spolu s žalovanými 1) a 2) zavázán zaplatit [právnická osoba], částku [částka] s příslušenstvím a na nákladech částku [částka] na úhradu soudního poplatku a částku [částka] na nákladech řízení, přičemž žalobce spolu s žalovaným 2) ručili žalovanému 1) za půjčku v uvedené výši. Žalovaný 1) na svůj dluh ničeho nezaplatil, [právnická osoba], přistoupila k výkonu rozhodnutí s tím, že žalobce, první a druhý žalovaný jsou povinni společně a nerozdílně uhradit vedle nákladů nalézacího řízení i náklady řízení exekučního a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrok z úvěru ve výši 7,3 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a náklady exekuce soudního exekutora v částce [částka]. Žalovaný 1) a žalovaný 2) na tuto pohledávku ničeho nezaplatili, proto žalobce zaplatil celou pohledávku v celkové výši [částka] sám ve splátkách za oba žalované. Žalobce oba žalované vyzval k zaplacení pohledávky, ti mu ničeho nezaplatili.

3. Ve vztahu k žalovanému 1) soud prvním rozsudkem rozhodl rozsudkem pro uznání dle § 153a odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný žalobní nárok v celém rozsahu výslovně uznal; vůči žalovanému 2) pak soud prvního stupně rozhodl rozsudkem pro zmeškání dle § 153b odst. 1 o. s. ř.

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný 1) včasné a přípustné odvolání, jímž napadl rozsudek soudu prvního stupně v obou jeho výrocích. Žalovaný 1) v odvolání namítal, že usnesením Městského soudu v Praze jako soudu insolvenčního ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] insolvenční soud vzal na vědomí splnění podmínek oddlužení žalovaného 1) a osvobodil ho od placení pohledávek zahrnutých i nezahrnutých do oddlužení (kam patří žalobní pohledávka) v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Žalobní pohledávka včetně příslušenství měla být přihlášena do insolvenčního řízení vedeného vůči žalovanému 1), je věcí žalobce, že tak neučinil, osvobození od placení se na žalobní pohledávku vztahuje.

5. K odvolání žalovaného 1) se vyjádřil žalobce tak, že insolvenční návrh podal na sebe sám žalovaný 1), v návrhu svůj závazek vůči žalobci neuvedl. Žalobce se o insolvenčním řízení dozvěděl až z usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Dále žalobce uvedl, že odvolání podané prvním žalovaným proti napadenému rozsudku ve skutečnosti odvoláním není, neboť nesplňuje náležitosti předvídané ust. § 205b o. s. ř., neobsahuje žádné odvolací důvody a je spíše informací pro soud prvního stupně o skončeném insolvenčním řízení.

6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadený rozsudek pro zmeškání z hlediska splnění předpokladů pro jeho vydání (§ 212, 212a odst. 4 a § 205b o. s. ř.), včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. V souladu s ustanovením § 214 odst. 3 o. s. ř. odvolací soud věc rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s tímto postupem souhlasili, případně se k výzvě odvolacího soudu opačně nevyjádřili. Odvolání žalovaného 1) odvolací soud považoval za způsobilé projednání, byť odvolací argumentaci proti naplnění předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání vůči prvnímu žalovanému neobsahovalo. Argumentace zánikem žalobní pohledávky v důsledku osvobození od placení v rámci oddlužení žalovaného 1) je hmotněprávní argumentace zánikem dluhu, která – jak bude níže rozvedeno – sice není způsobilým odvolacím důvodem proti rozsudku pro uznání, avšak lze jí úspěšně uplatnit v případné exekuci.

7. Odvolacím důvodem proti rozsudku pro uznání mohou být jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. (tj. nedostatek podmínek řízení, věcná nepříslušnost soudu prvního stupně, vyloučení soudce nebo nesprávné obsazení soudu prvního stupně) a dále to, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání (§ 205b o. s. ř.). Existence vad uvedených v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebyla žalovaným 1) tvrzena a ani odvolací soud existenci těchto vad neshledal. Proto se odvolací soud dále zabýval pouze tím, zda byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání.

8. V projednávané věci je předmětem řízení pohledávka žalobce vůči oběma žalovaným z titulu popsaného v žalobě (viz bod 2. odůvodnění tohoto rozsudku). Žalobou uplatněný nárok je v žalobě dostatečně individualizován a ve skutkové rovině vymezen.

9. V tomto případě není pochyb o tom, že žalovaný 1) takto individualizovaný a skutkově vymezený nárok výslovně uznal, a to podáním (vyjádřením k žalobě) ze dne [datum]. Tím došlo k jednoznačnému naplnění podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání vůči žalovanému 1) dle § 153a odst. 1 o. s. ř. Zároveň nešlo o věc, v níž by bylo vydání rozsudku pro uznání vyloučeno § 153a odst. 2 o. s. ř., tj. nešlo o věc, v níž by nebylo možno uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.).

10. Odvolací námitka žalovaného 1) zánikem pohledávky v důsledku osvobození od placení pohledávky usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], není v rámci přezkumu napadeného rozsudku pro uznání rozhodná. Hmotněprávní námitka zánikem dluhu není způsobilým odvolacím důvodem proti rozsudku pro uznání, odvolací soud se v rámci přezkumu může zabývat pouze předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání (§ 212a odst. 4 a § 205b o. s. ř.). Ty v projednávané věci splněny byly vzhledem k výslovnému uznání žalobní pohledávky žalovaným 1), proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žalovanému 1) potvrdil (§ 219 o. s. ř.) jako věcně správný, a to včetně správného výroku o nákladech řízení.

11. Ve vztahu k žalovanému 2) nebyl rozsudek soudu prvního stupně odvoláním napaden a nabyl tak samostatně právní moci (§ 206 o. s. ř.).

12. Námitku zániku pohledávky přiznané exekučním titulem však lze uplatnit v případné exekuci vedené na základě takového titulu, a to návrhem na zastavení exekuce z důvodu, že právo exekučním titulem přiznané zaniklo po jeho vydání – viz § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř.

13. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 150 o. s. ř. tak, že povinnost k jejich náhradě v odvolacím řízení úspěšnému žalobci nepřiznal. Důvody zvláštního zřetele hodné pro tento postup spatřuje odvolací soud v tom, že není důvodu k dluhu žalovaného 1) zaniklému v důsledku naplnění podmínek oddlužení vytvářet další příslušenství v podobě dalších nákladů řízení, jež by měly být předmětem samostatného vymáhání tam, kde vlastní hlavní dluh vymáhat podle zákona nelze.