pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku.

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. [spisová značka].

3. Soud prvního stupně provedl dokazování spisem Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. [spisová značka] a svá skutková zjištění podrobně popsal v odst. 4. svého rozsudku. Na jejich základě učinil závěr, že celková délka posuzovaného řízení činila [anonymizováno] let a 8 měsíců (žaloba byla podána [datum] a řízení bylo pravomocně skončeno [datum] usnesením odvolacího soudu o zrušení rozhodnutí o povinnosti žalobců zaplatit náklady řízení státu). Pro žalobkyni bylo řízení relevantní od [datum], kdy jí byl doručen platební rozkaz spolu se žalobou, čímž se o řízení dozvěděla, do [datum], kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení odvolacího řízení. Následně již soud rozhodoval pouze o povinnosti žalobců nahradit náklady řízení státu, což se žalobkyně již žádným podstatným způsobem nedotýkalo. Délka řízení, po kterou byla žalobkyně aktivní účastnicí řízení, tak trvala od [datum] do [datum], tj. 6 let a 11 měsíců. Rozsudek ve věci samé nabyl právní moci [datum], tj. po 3 letech a [anonymizováno] měsících od doručení žaloby žalobkyni, vyhlášen byl po 3 letech a 3 měsících. Soud prvního stupně věc právně posoudil podle § 1, 13 odst. 1 a 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále„ OdpŠk) a aplikoval judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz. odst. 9., 17. napadeného rozsudku). Po zhodnocení všech relevantních kritérií dospěl k závěru, že věc byla projednána v době odpovídající skutkové, procesní a právní složitosti věci a nedošlo tak k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, a to jak ve věci samé, tak ohledně procesních rozhodnutí (ustanovení znalců, znalečné, nákladech řízení státu, námitce podjatosti). Řízení vykazovalo po skutkové stránce značnou míru složitosti (jednalo se o sousedský spor s nutností znaleckého zkoumání z oboru hydrogeologie, s velkým množstvím listinných důkazů, výslechem svědka a znalce). Po procesní stránce bylo řízení zkomplikováno zejména nutností ustanovit znalce, problémy při zajištění kompetentního znaleckého ústavu, dále změnou žaloby, řešením námitky podjatosti, změnám v právním zastoupení tří z celkem šesti žalobců. V postupu soudu došlo pouze k drobnému průtahu ve fázi vyměření soudního poplatku, což však bylo v době před doručením žaloby žalobkyni. Jinak bylo v řízení postupováno plynule, bez zbytečných průtahů. Žalobkyně (v postavení žalované) se na délce řízení nepodílela a řízení pro ni mělo standardní význam. Jelikož soud prvního stupně neshledal existenci odpovědnostního titulu, nezabýval se již zbylými předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání a navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Soudu prvního stupně vytýkala, že nesprávně posoudil otázku přiměřenosti délky řízení, zaměřil se pouze na neexistenci průtahů. Odkázala na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. [stanovisko NS] (dále„ Stanovisko“), z jehož závěrů vyvodila, že na úrovni dvou instancí soudní soustavy by řízení mělo obvykle trvat dva roky. Celková délka posuzovaného řízení [anonymizováno] let a 9 měsíců je tedy téměř čtyřnásobná a blíží se spíše extrémní délce řízení (podle judikatury +/- 10 let). Sporovala též, že by jako důvod nepřiměřené délky řízení měla být zohledněna složitost věci, kterou též zpochybnila. Poukázala na to, že soud prvního stupně nezohlednil průtahy v odvolacím řízení a průtahy způsobené prodlevami při vypracování znaleckého posudku.

5. Žalovaná vyjádřila s rozsudkem soudu prvního stupně souhlas a navrhla jeho potvrzení.

6. Rozsudek soudu prvního stupně byl k odvolání žalobkyně rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] částečně změněn tak, žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení a ve zbytku, tj., co do částky [částka] s příslušenstvím byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen (výrok I.) a žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).

7. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, ztotožnil se s určením celkové délky namítaného řízení relevantní pro žalobkyni, tj. 6 let a 11 měsíců. Dospěl však k odlišnému závěru ohledně přiměřenosti délky posuzovaného řízení. Přisvědčil tvrzení žalobkyně, že délka namítaného řízení byla nepřiměřená a došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu, a to povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že posuzované řízení bylo po procesní a zejména skutkové stránce řízením složitým (věc si vyžádala obsáhlé dokazování s nutností odborného posouzení, byl vypracován znalecký posudek a revizní znalecký posudek, nastaly komplikace při komunikaci se znaleckými ústavy ohledně jejich schopnosti posudek zpracovat, ve věci se konalo šest ústních jednání, bylo prováděno značné množství listinných důkazů, byl vyslechnut svědek, u dvou jednání byl vyslýchán znalec, po procesní stránce byla věc protahována zvýšenou procesní aktivitou účastníků (zejména tehdejších žalobců), na složitost věci usuzoval i s ohledem na počet instancí, na nichž byla věc řešena). Naopak nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že ke složitosti řízení přispělo rozhodování o nákladech řízení státu, neboť k němu došlo až po ukončení doby trvání řízení relevantní pro žalobkyni. Shodně jako soud prvního stupně hodnotil význam řízení pro žalobkyni (jako standardní) a skutečnost, že sama žalobkyně k délce řízení nijak významně nepřispěla. Soudu první stupně vytkl, že přehlédl delší období bezdůvodné nečinnosti soudu, což se negativně promítlo do délky posuzovaného řízení (celkové průtahy ve fázi odvolacího řízení činily 20,5 měsíce). Právě tyto průtahy zapříčinily podle odvolacího soudu porušení práva žalobkyně na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené době. V odst. 25. se odvolací soud vypořádal s odvolacími námitkami žalobkyně týkajícími se srovnávacích rozhodnutí v jiných případech, přičemž tyto dovolací námitky neshledal opodstatněnými. Po vypořádání se s jednotlivými kritérii dospěl k závěru, že žalobkyni je třeba poskytnout zadostiučinění v penězích (viz podrobněji odst. 28. jeho rozsudku) a stanovil základní částku přiměřeného zadostiučinění ve výši [částka], když vyšel z délky řízení relevantní pro žalobkyni, tj. 6 let a 11 měsíců, z částky [částka] za první dva roky trvání řízení a částky [částka] za každý další rok (2 x [částka] + 4 x [částka] + 11 x [částka]). Základní částku snížil o 30 % vzhledem ke složitosti věci (více instancí, procesní a skutková složitost) a zvýšil o 10 % za postup soudu (průtahy tvořící téměř ¼ celkové délky řízení). Takto dospěl k přiměřené částce zadostiučinění ve výši [částka]. Žalobkyni dále přiznal zákonný úrok z prodlení. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl podle zásad úspěchu ve věci.

8. K dovolání žalobkyně, které podala v rozsahu zamítnuté částky [částka] s příslušenstvím, Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] rozsudek odvolacího soudu ve výroku I. co do částky [částka] s příslušenstvím a v závislém výroku II. (o nákladech řízení) zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

9. Dovolací soud zrekapituloval dosavadní průběh řízení a obsah napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (část I. jeho rozsudku), obsah dovolání a vyjádření k němu (část II. jeho rozsudku), vyjádřil se k přípustnosti dovolání ve vztahu k jednotlivým žalobkyní uplatněným námitkám a dovodil, že dovolání je přípustné pouze pro otázku krácení roční náhrady za nepřiměřenou délku řízení z důvodu zohlednění počáteční doby řízení, dozvěděla-li se dovolatelka o probíhajícím řízení později, nežli došlo k jeho počátku podle procesních předpisů, neboť při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (část III. rozsudku, zejm. odst. 22.). V tomto směru také shledal dovolání důvodným. Své úvahy rozvedl v části IV. rozsudku. Citoval ze Stanoviska Nejvyššího soudu, část VI. s tím, že zásadně je považováno za rozumné, jestliže první dva roky (24 měsíců) řízení budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší než částka v rozmezí [anonymizována dvě slova] – [částka] za jeden rok, tj. za první dva roky [anonymizována dvě slova] – [částka] za jeden rok. Dále odkázal na svá rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], v nichž zaujal stanovisko, že z hlediska případného zadostiučinění není bez významu, kdy se poškozený o řízení samotném fakticky dozvěděl, neboť v řadě případů může probíhat bez jeho vědomí. V takovém případě se při stanovení výše zadostiučinění za období, kdy si účastník probíhajícího řízení ještě nebyl vědom, nepřihlíží. Na druhou stranu dozvěděl-li se poškozený o řízení po více než dvou letech jeho průběhu, není již důvod pro krácení roční náhrady za nepřiměřenou délku řízení z důvodu zohlednění počáteční doby řízení. Krácení základní částky zadostiučinění na polovinu za první dva roky zohledňuje skutečnost, že každé řízení nějakou dobu trvá. Proto je toto krácení třeba vztahovat k objektivně určenému počátku řízení vyplývajícího z procesních předpisů, nikoli k relevantnímu počátku řízení pro toho kterého účastníka. Posuzované řízení započalo objektivně [datum], žalobkyně se o něm dozvěděla [datum]. Za této situace mělo být krácení provedeno v rozsahu menším než za první dva roky počítané od [datum]. V tomto směru tedy dovolací soud shledal rozsudek odvolacího soudu nesprávným.

10. Odvolací soud poté ve věci jednal podle § 243g odst. 1 o.s.ř.

11. Žalobkyně setrvala na svých námitkách uplatněných v podaném odvolání a dovolání a navrhla, aby odvolací soud v těchto intencích napadený rozsudek soudu prvního stupně ve zbývajícím rozsahu změnil a přiznal jí náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů.

12. Žalovaná odkázala na svá dosavadní podání a vyjádřila názor, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu, které již bylo žalobkyni na základě předchozího rozhodnutí odvolacího soudu poskytnuto, je zcela dostačující a přiměřené okolnostem případu. Z jednání odvolacího soudu se omluvila a souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Odvolací soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 o.s.ř. za použití § 211 o.s.ř.

13. Odvolací soud znovu přezkoumal k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku I. co do částky [částka], a to včetně řízení, které jeho vydání přecházelo podle § 212 a 212a o.s.ř., a vázán závazným právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1 ve spojení s § 226 odst. 1 o.s.ř.) dospěl k následujícím závěrům:

14. Dovolací soud se ve svém rozhodnutí podrobně vyjádřil k jednotlivým námitkám žalobkyně, které se v zásadě týkaly toho, jak odvolací soud hodnotil jednotlivá kritéria pro stanovení výše peněžitého zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení a jaké z nich vyvodil závěry, tj. kterými brojila proti výši přiznaného peněžitého zadostiučinění. Aproboval závěr odvolacího soudu, že s rostoucím počtem soudních instancí (popř. stupňů jiných orgánů veřejné moci), které se do řešení věci zapojují, přirozeně narůstá délka řízení. Tato skutečnost se tedy má projevit v úvaze o odpovídajícím snížení základní částky. Stejně tak souhlasil se způsobem, jakým odvolací soud vyčíslil celkovou částku přiměřeného zadostiučinění, tedy že vyšel ze základní částky, kterou modifikoval procentuálně ve vztahu k jednotlivým kritériím. Zdůraznil, že v rámci dovolacího přezkumu posuzuje jen správnost základních úvah soudu nalézacího, jež jsou podkladem pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění (např. to, zda byly splněny podmínky pro jeho snížení z důvodu obstrukčního jednání účastníka), nikoli již to, zda měly soudy zadostiučinění snížit o 10, 20 či 30 %. Uvedl, že odvolací soud se postupem soudu v posuzovaném řízení řádně zabýval, existence průtahů vedla právě k závěru o nepřiměřené délce řízení, a dále z důvodu průtahů byla navýšena základní částka zadostiučinění o 10 %. Podle dovolacího soudu se odvolací soud řádně zabýval i délkou doby vypracování znaleckých posudků. Dovolací soud se též vyjádřil k rozmezí základní částky přiměřeného zadostiučinění [anonymizována dvě slova] – [částka] a odkázal na nedávný nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], v němž Ústavní soud i v současné době shledal vymezenou částku jako přiměřenou a odpovídající životní úrovni.

15. Dovolací soud považoval předchozí rozhodnutí odvolacího soudu za nesprávné pouze v tom směru, že byla krácena základní částka zadostiučinění na polovinu za první dva roky trvání řízení, přičemž tyto dva roky byly počítány nikoli od objektivního počátku posuzovaného řízení (tj. od [datum]), ale až od počátku řízení relevantního pro žalobkyni (tj. od [datum]). Ke krácení tak mělo dojít v menším rozsahu.

16. S ohledem na výše uvedené odvolací soud neshledal důvod měnit své předchozí úvahy a závěry týkající se nepřiměřenosti délky posuzovaného řízení a hodnocení jednotlivých kritérií pro stanovení formy a výše tohoto zadostiučinění, neboť ke změně skutkového stavu od doby předchozího rozhodování odvolacího soudu a dovolacího soudu nedošlo. Odvolací soud proto v tomto směru pro stručnost odkazuje na své předchozí rozhodnutí (viz odst. 6. výše). Odvolací soud shledal jako odpovídající základní částku zadostiučinění částku [částka] za jeden rok řízení, tj. [částka] za jeden měsíc. Odvolací soud ničeho nezměnil ani na svých předchozích závěrech o modifikaci základní částky, a to snížení o 30 % za složitost věci (více instancí, procesní a skutková složitost) a zvýšení o 10 % za postup soudu (průtahy tvořící téměř ¼ celkové délky řízení).

17. Odvolací soud postupoval v intencích závazného právního názoru dovolacího soudu při výpočtu základní částky přiměřeného zadostiučinění takto:

18. Celková délka řízení od podání žaloby do posledního pravomocného rozhodnutí činila [anonymizováno] let, 8 měsíců a 3 dny (od [datum] do [datum]). Celková délka řízení relevantní pro žalobkyni činila 6 let a 11 měsíců (od [datum] do [datum]). Doba 24 měsíců od objektivního počátku řízení, tj. od [datum], za kterou by bylo možno krátit přiměřené zadostiučinění o polovinu (v souladu se Stanoviskem), skončila [datum]. Ve vztahu k žalobkyni, která se o řízení dozvěděla až dnem [datum], je proto odůvodněným krácení výše zadostiučinění nikoli za celé první dva roky, ale pouze za období od [datum] do [datum], tj. za 18,5 měsíce. Za prvních 18,5 měsíců trvání řízení ve vztahu k žalobkyni činí základní částka [částka] ( (18,5 x [částka]): 2). Za období od [datum] do [datum], tj. 5 let, 4 měsíce a [anonymizováno] dnů činí základní částka [částka] (5 x [částka] + 4,5 x [částka]). Celkem tak základní částka činí [částka] ([částka] + [částka]). 20 % z částky [částka] činí [částka] (snížení o 30 % a zároveň zvýšení o 10 %). Výsledná částka přiměřeného zadostiučinění tak činí [částka] ([částka] – [částka]). Žalobkyni již bylo v předchozí fázi řízení přiznáno [částka]. Žalovaná jí tak má zaplatit ještě [částka].

19. Na základě výše uvedeného tedy odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. v části, jíž byla žaloba zamítnuta co do částky [částka] s příslušenstvím, změnil jen tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, a ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky [částka] s příslušenstvím jej jako věcně správný potvrdil.

20. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce [anonymizováno] dnů vzhledem k provozním odlišnostem v nakládání s penězi na straně orgánů státní správy.

21. Odvolací soud pouze podotýká, že co do částky [částka] s příslušenstvím, která byla žalobkyni přiznána předchozím rozsudkem odvolacího soudu (čl. 151) a co do částky [částka] s příslušenstvím, ohledně níž byla žaloba zamítnuta napadeným rozsudkem soudu prvního stupně (čl. 97) ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu čl. 151 je řízení již pravomocně skončeno.

22. O náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů (prvního stupně, odvolacího a dovolacího) rozhodl odvolací soud podle § 243g odst. 1 věty druhé o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení co do základu úspěšná, neboť jí bylo přiznáno peněžité zadostiučinění, což je třeba hodnotit jako plný úspěch (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Žalovaná je tedy povinna žalobkyni zaplatit náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k uplatnění práva.

23. Žalobkyni vznikly náklady řízení za právní zastoupení advokátem a zaplacením soudního poplatku za dovolání ve výši [částka]. Při určení výše odměny advokáta vyšel odvolací soud ze závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], podle kterého se odměna advokáta za jeden úkon právní služby v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí vypočte z tarifní hodnoty stanovené v [ustanovení pr. předpisu] (dále„ [anonymizováno]“), tj. z částky [částka]. Podle výše uvedeného činí odměna za jeden úkon právní služby [částka] (§ 7 bod 5. AT).

24. V řízení před soudem prvního stupně učinil advokát celkem 9 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, odvolání proti usnesení o vyslovení místní nepříslušnosti, dovolání proti usnesení odvolacího soudu čl. 19, návrh na zrušení rozhodnutí asistentky o vyměření soudního poplatku, písemná podání ve věci samé z [datum] a [datum], účast u jednání soudu dne [datum] a [datum]). Za úkon odvolání proti usnesení o vyslovení místní nepříslušnosti a návrh na zrušení rozhodnutí asistentky o vyměření soudního poplatku přiznal odvolací soud odměnu ve výši ½ podle § 11 odst. 2 písm. c) AT Celkem odměna za právní zastoupení v této fázi řízení činí [částka]. Advokátovi dále náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] za jeden úkon podle § 13 odst. 4 AT, tj. 9 x [částka] a náhrada za 21% DPH ve výši [částka]. Účelně vynaložené náklady v této fázi řízení tedy činí celkem částku [částka]. V předchozím odvolacím řízení učinil advokát celkem 3 úkony právní služby účelné k uplatňování práva (odvolání, účast na jednání odvolacího soudu, důvodná námitka podjatosti – ve výši ½ - podle § 11 odst. 2 písm. d) a odst. 3 AT). Odměna za tuto fázi řízení tedy činí [částka], paušální náhrada hotových výdajů [částka] a 21 % DPH ve výši [částka], celkem účelně vynaložené náklady [částka]. V dovolacím řízení učinil jeden úkon (podání dovolání). Náklady řízení tak činí [částka] + [částka] + 21% DPH [částka], tj. celkem [částka]. V následném odvolacím řízení učinil rovněž jeden úkon – účast na jednání odvolacího soudu Náklady řízení tak činí [částka] + [částka] + 21% DPH [částka], tj. celkem [částka]. Náklady na právní zastoupení, které žalobkyně účelně vynaložila k uplatňování práva před soudy všech stupňů, tedy činí celkem [částka] (33 275 + 10 466,50 + 4 114 + 4 114).

25. Na základě výše uvedeného uložil odvolací soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (51 969 + [anonymizována dvě slova]), a to v téže lhůtě jako plnění ve věci samé.