o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni [částka] (výrok I) a dále uložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení žalovanému [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku do rukou advokáta (výrok II).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovanému náhrady škody spočívající v nákladech na právní zastoupení advokátem vynaložených žalobkyní při vymáhání dluhu ze smluv o zápůjčkách vymezených žalobou. Advokát žalobkyně učinil v zastoupení žalobkyně kvalifikovanou předžalobní výzvu žalovanému ke splnění dluhu a k náhradě škody, a vyúčtoval žalobkyni náklady právního zastoupení v celkové výši [částka] (tvořené tarifní mimosmluvní odměnu za dva úkony právní služby – převzetí případu a kvalifikovanou výzvu k zaplacení dluhu, paušální náhradou hotových výdajů a náhradou DPH). Žalobkyně dne [datum] uhradila vyúčtovaných [částka] svému advokátovi. Žalovaný dne [datum] doplatil žalobkyni zbývající část dluhu ve výši [částka] na její účet, ke dni podání žaloby však nezaplatil žalobkyni náhradu vzniklé škody ve výši [částka].

3. Žalovaný se proti žalobnímu nároku bránil tím, že zápůjčky byly mezi žalobkyní a žalovaným uzavřeny ústní dohodou, a to se splatností ponechanou na dlužníkovi, až bude mít žalovaný peníze, půjčku vrátí. Celý dluh ze zápůjček byl splacen, žádná sankce ani úroky ujednány nebyly, hrazení dalších nákladů je v rozporu s ujednáním žalobkyně a žalovaného ze smluv o zápůjčkách.

4. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku vyšel ze závěru o skutkovém stavu, podle něhož dne [datum] poskytla žalobkyně žalovanému převodem na jeho účet částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka], tj. celkem [částka]. Dle ústní dohody účastníků šlo o prostředky poskytnuté žalobkyní žalovanému dočasně, za účelem zaplacení zálohy na koupi bytu, ve kterém spolu chtěli účastníci i se svou společnou dcerou bydlet, s tím, že žalovaný v budoucnu žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky vrátí. Partnerský vztah účastníků se rozpadl v létě [rok]. Žalovaný žalobkyni vrátil dne [datum] částku [částka], částku [částka] však žalobkyni po jejich rozchodu nevrátil. Žalobkyně si proto v říjnu 2020 zajistila služby advokáta, za jehož právní pomoc zaplatila [částka]. Advokát zaslal žalovanému dne [datum] předžalobní výzvu, ve které žalovaného vyzval k zaplacení dlužné částky [částka] a nákladů žalobkyně na právní služby ve výši [částka]. Na tuto výzvu žalovaný reagoval [datum] tak, že deklaroval vůli vrátit žalobkyni dlužnou částku [částka] ve splátkách, advokát žalobkyně následně [datum] opakovaně vyzval žalovaného k úhradě [částka] do [datum], načež žalovaný dne [datum] uhradil částku [částka], částku [částka] však žalobkyni nezaplatil.

5. Zjištěný skutkový stav po právní stránce posoudil soud prvního stupně dle ustanovení § 1958, § 1960, § 2913 a § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž uzavřel po právní stránce i s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, která připouští za určitých okolností, aby náklady na právní zastoupení v důsledku prodlení dlužníka byly posouzeny jako skutečná škoda vzniklá v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním dlužníka (zejména rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), že vzhledem k tomu, že v tomto případě bylo dohodou stran určení splatnosti zápůjček ponecháno na žalovaném coby dlužníku a ten splatnost neurčil, pohledávky žalobkyně nebyly splatné, nešlo je vymáhat ani žalobou, pročež dlužník nebyl v prodlení a právní služby poskytnuté advokátem nebyly vyvolány porušením právní povinnosti žalovaným. K tomu zdůraznil soud prvního stupně i to, že skutkový základ věci ohledně splatnosti poskytnutých zápůjček byl účastníky budován na odlišných tvrzeních o obsahu jednotlivých ústních smluv o zápůjčce, bylo břemenem žalobkyně vyvrátit obranu žalovaného, že splatnost byla ponechána na vůli dlužníka a prokázat svou verzi určení splatnosti (tj., že splatnost pohledávek žalobkyně nastala v jí uvedených dnech), to se žalobkyni přes poučení soudem podle § 118a odst. 3 o. s. ř. nepodařilo. Soud prvního stupně uzavřel, že splatnost dluhu v tomto případě mohla nastat pouze jasným a určitým projevem vůle dlužníka, že určuje splatnost dluhu, případně určením času plnění soudem na základě žaloby věřitele podané podle § 1960 o. z. Jelikož žalobkyně neprokázala, že žalovaný porušil svou smluvní povinnost a že by se svou žalobou vůči žalovanému na zaplacení dlužné částky mohla uspět, žalovaný jí za vzniklou majetkovou újmu neodpovídá.

6. Proti napadenému rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, kterým navrhovala změnu napadeného rozsudku tak, aby žalobě bylo v celém rozsahu vyhověno. Žalobkyně namítala, že dostatečně prokázala, že dluh žalovaného ze zápůjček byl v době, kdy se obrátila na svého právního zástupce se žádostí o právní pomoc, již splatný, a to zejména svým výslechem při soudním jednání konaném dne [datum]. Žalobkyně opětovně zdůrazňovala, že datum splatnosti bylo žalovanému předem známo, neboť také pouze pár dní po splatnosti částečně plnil, a že by žalovanému tak vysoké finanční prostředky neposkytla, pokud by nebylo jasné, kdy má dojít k jejich vrácení. Splatnost ke dni [datum], resp. [datum], byla zvolena proto, že v tuto dobu dostával žalovaný pravidelně prémie a dalo se tedy důvodně předpokládat, že bude schopný dluh splnit. Dále žalobkyně namítala, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, když e-mail žalovaného ze dne [datum] nepovažoval za určení času plnění ve smyslu § 1960 o. z. Žalovaný slíbil žalobkyni vrácení zápůjčky„ do půlky října“, ust. § 1959 písm. b) o. z. stanoví, že polovinou měsíce se rozumí období od 10. do 20. dne v měsíci, ke splatnosti dluhu žalovaného tak muselo dojít nejpozději [datum]. Podle žalobkyně tak čas plnění určen byl, žalobní nárok byl v době poskytování právních služeb splatný a škoda na straně žalobkyně v podobě vynaložených nákladů na právní zastoupení vznikla v příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti žalovaným.

7. K odvolání žalobkyně se vyjádřil žalovaný tak, že považoval napadený rozsudek za věcně správný a navrhl jeho potvrzení. Žalovaný uvedl, že žalobkyně se opětovně odvolává na nepravdivé tvrzení, že žalovaný žalobkyni slíbil vrácení částky do určitého data. Takový slib ze strany žalovaného nebyl nikdy dán, což je doloženo a prokázáno výslechem žalovaného. Text e-mailu ze dne [datum], na který žalobkyně v odvolání poukazuje, zní tak, že„ peníze, které jsi mi půjčila, je oněch [částka], které se budu snažit do půlky října sehnat a vrátit.“ Uvedený text při pouhém zběžném přečtení neobsahuje žádný slib, či závazek. V textu je uveden příslib toho, že obžalovaný se bude snažit peníze vrátit, za logického předpokladu, že dlužnou částku nejdříve sežene. Bohužel se tak nestalo, a tak jediným závazkem zůstává původní dohoda, že peníze budou vráceny, až je bude mít žalovaný k dispozici.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a odst. 5 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. V souladu s ustanovením § 214 odst. 3 o. s. ř. odvolací soud věc rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s tímto postupem souhlasili, resp. se k výzvě odvolacího soudu opačně nevyjádřili.

9. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně v projednávané věci provedl dokazování v potřebném rozsahu, dokazování směřovalo k objasnění rozhodných skutečností, výsledky tohoto dokazování zhodnotil postupem podle § 132 o. s. ř. a dospěl na základě provedeného dokazování ke správným skutkovým zjištěním, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje a na něž pro stručnost odkazuje. Tento skutkový základ nedoznal změny ani v odvolacím řízení. Odvolací soud zároveň konstatuje, že vzhledem k přiléhavě aplikovaným ustanovení dotčených právních norem (zejména § 1960 o. z.) soud prvního stupně správně zaměřil pozornost na ujednání stran o stanovení splatnosti zápůjček, jakož i v tomto směru na skutkové objasnění toho, zda byla splatnost ponechána na vůli dlužníka, či byla sjednána jiným způsobem, přičemž za tím účelem správně rozložil břemena tvrzení a důkazní stranám vždy k jejich verzi a správně rovněž adresoval poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o jejich neunášení. Za této situace odvolací soud nespatřuje žádný deficit v dokazování skutkového základu, provedené důkazy považuje za přiléhavě hodnocené na základě jejich věrohodnosti a vypovídací schopnosti, na základě vzájemných logických souvislostí. Zcela se odvolací soud ztotožňuje s hodnocením důkazu citovaným e-mailem žalovaného ze dne [datum], který rovněž v očích odvolacího soudu jasné a určité určení času plnění neobsahuje, pročež se považují skutkové závěry soudu prvního stupně za správné a odpovídající provedenému dokazování. A to zejména za situace, kdy výpovědi obou účastníků, na něž se oba odkazují, předstíraly soudu v rozhodných otázkách diametrálně odlišné skutečnosti a skutečně je nelze hodnotit jinak, než jako„ tvrzení proti tvrzení“.

10. Ani právnímu posouzení učiněnému soudem prvního stupně není co vytknout, soud prvního stupně aplikoval přiléhavá ustanovení zákona, přičemž se opíral i o aktuální a případnou judikaturu Nejvyššího soudu k posuzované právní otázce odpovědnosti za škodu vzniklou vynaložením nákladů na právní zastoupení v souvislosti s porušením právní povinnosti dlužníkem při porušení smlouvy a nesplnění dluhu (citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud takto tedy považuje za správné právní posouzení, jak jej učinil soud prvního stupně, odvolací soud k němu nemá co dodat, odvolací námitky nejsou s to zvrátit správnost závěrů soudu prvního stupně. Rovněž na toto posouzení se pro stručnost odkazuje, je zbytečné je opakovat. Lze jen uzavřít, že bylo břemenem žalobkyně prokázat dohodu stran, kterou by byla stanovena konkrétní splatnost dluhu, a při ponechání určení splatnosti na žalovaném bylo břemenem žalobkyně prokázat, že došlo k jednoznačnému, jasnému a určitému určení splatnosti žalovaným, případně toto nahradit rozhodnutím soudu o určení času plnění, to vše časově předcházející vynaložení nákladů na právní služby, v nichž se spatřuje škoda. Žalobkyně byla o tom řádně poučena, rozhodnutí soudu prvního stupně nemůže být pro ni překvapivým výsledkem neprokázání její verze skutkového základu žalobního nároku.

11. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky řízení navzájem.

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, když tyto nevznikly.