pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] (výrok I), na nákladech řízení [částka] (výrok III) a zavázal ji k náhradě nákladů státu ve výši [částka] (výrok II).

2. Vyhověl tak již podruhé (první rozsudek odvolací soud zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení) žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty.

3. Vyšel ze shodných skutkových zjištění, která byla podkladem jeho prvního, odvolacím soudem zrušeného meritorního rozhodnutí, které prakticky v nezměněné podobě do přezkoumávaného rozsudku převzal (bod 5 až 39 rozsudku).

4. Uzavřel, že žalovaná porušila články 3. 2 a 3. 3 Smlouvy o ochraně důvěrných informací ze dne [datum] (dále jen Smlouva), když žalobkyni nepředložila ke schválení seznamy osob, které měla v úmyslu obeznámit s důvěrnými informacemi včetně dohod o mlčenlivosti, a neoprávněně tak bez jejího předchozího souhlasu s těmito důvěrnými údaji obeznámila několik desítek svých zaměstnanců (dopis Ing. [jméno] [příjmení] z [datum]). Rovněž přisvědčil žalobkyni, že důvodnost uplatněného nároku navíc podporuje i skutečnost, že žalovaná poskytovala důvěrné informace i dalším subjektům za účelem vypracování znaleckých posudků k posouzení její zakázky.,

5. Nárok na úhradu smluvní pokuty dle [ustanovení pr. předpisu] posoudil jako plně důvodný a neshledal podmínky pro její částečnou moderaci dle [ustanovení pr. předpisu]. Konstatoval, že požadovaná výše smluvní pokuty odpovídá významu chráněných hodnot, když pokutou zajištěné povinnosti měly ochránit nejen důvěrné informace, ale v konečném důsledku i bezpečnost zaměstnanců a koncových zákazníků. Akcentoval rovněž, že ze sedmi smluvních povinností uložených smlouvou žalovaná nedodržela ani jednu. Žalobě proto v plném rozsahu vyhověl, o nákladech řízení mezi účastníky rozhodl dle zásady úspěchu ve věci vyjádřené v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a o nákladech státu dle § 148 odst. 1 o. s. ř.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Opětovně namítla zejména nepřezkoumatelnost rozsudku pro absenci řádného odůvodnění, nedostatečné zhodnocení provedených důkazů, absenci jednoznačných pro rozhodnutí podstatných skutkových zjištění, tedy i nejasnost skutkového závěru a jeho právního hodnocení. Uvedla, že odůvodnění rozhodnutí se až na přesun některých bodů neliší od původního nepřezkoumatelného rozsudku, a nadále je tak nepřehledné a nesrozumitelné.

7. Akcentovala, že prvostupňový soud si přes jednoznačný apel odvolacího soudu nevyjasnil, co je předmětem řízení, když žalobkyni nevedl k upřesnění obecných žalobních tvrzení o porušení článků Smlouvy, které upravují nakládání s důvěrnými informacemi. V průběhu celého řízení a ani v dotčeném rozsudku se tak soudu nepodařilo vyjasnit, které důvěrné informace a kterým třetím osobám po uzavření Smlouvy poskytla, jakého porušení smluvní pokutou sankcionované povinnosti se dopustila. Průběh dokazování i téměř doslovný přepis důkazních prostředků bez uvedení jasných pro rozhodnutí podstatných zjištění tomu (neujasněnosti předmětu řízení) odpovídá.

8. Prvostupňový soud se tak ani nepokusil vypořádat s její námitkou litispendence a překážkou rei iudicata, když v odůvodnění dovodil její porušení smluvní povinnosti mimo jiné i tím, že měla s důvěrnými informacemi seznámit osoby (subjekty) za účelem vypracování znaleckých posudků, což je předmětem jiného soudního sporu u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka].

9. Ohradila se rovněž proti extenzivnímu výkladu ujednání o smluvní pokutě, přičemž znovu zdůraznila, že pokud byla adresátem informací, nezbytných k jejímu provozu, pak za třetí osoby nelze označit její zaměstnance, kteří by bez odpovídajících informací nemohli svou každodenní pracovní činnost vykonávat. V této souvislosti poukázala i na zavedenou praxi účastníků, ze které je nepochybné, že si po celou dobu byla žalobkyně vědoma, že zaměstnanci České pošty s případnými„ důvěrnými“ informacemi jsou a nadále budou seznamováni, a podle toho také s nimi přímo jednala či prostřednictvím rozesílaných emailových zpráv s nimi komunikovala (věděla a byla žalovanou upozorňována, kteří konkrétní zaměstnanci jsou adresáty provozních sdělení). Až v okamžiku, kdy bylo žalobkyni zřejmé, že smluvní vztah hodlá Česká pošta ukončit (po dvou letech zavedené praxe), počala seznamy požadovat.

10. Setrvala tak na svém stanovisku, že žádné důvěrné údaje, splňující smluvní definici důvěrné informace od žalobkyně neobdržela, třetím osobám neposkytla, a pokud někoho seznámila s informacemi o způsobu fungování a provozu svého bezpečnostního zařízení a zabezpečovacího systému pak pouze vlastní zaměstnance tak, aby je mohli užívat. [příjmení] pouze s informacemi, které jí byly známé jako vlastníku, tedy je pro sebe nezneužila ani nepředávala třetí osobě k jejich možnému zneužití.

11. Konečně soudu vytkla i absenci přezkoumatelné úvahy o možné moderaci smluvní pokuty dle § 301 obch. zák.. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu jako nedůvodnou zamítne a přizná jí plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.

12. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání odmítla námitky žalované jako účelové s tím, že v řízení bylo dostatečně prokázáno porušení dvou smluvních povinností sankcionovaných smluvní pokutou. Zdůraznila, že zaplacení smluvní pokuty se v daném případě domáhá proto, že žalovaná nesplnila dvě povinnosti uložené v článku 3. 3. Smlouvy, když jí nepředložila jednak seznam svých zaměstnanců, kteří přijdou do styku s důvěrnými informacemi, a dále nepředložila dohody o mlčenlivosti uzavřené s těmito zaměstnanci, které jsou nedílnou součástí Smlouvy. Poukázala na účel porušeného smluvního ujednání i možné následky, které mohly zapříčinit nejen ztrátu jejího cenného [anonymizováno], ale i ohrozit bezpečí zaměstnanců a klientů žalované. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal jí i plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení.

13. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně dle § 212 a § 212a o. s. ř. a po vyjasnění předmětu řízení dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

14. Žalobkyně v reakci na odvolání žalované v replice ze dne [datum] jednoznačně vymezila a konkretizovala své žalobní důvody, když uvedla, že smluvní pokuty ve výši [částka] se v tomto řízení domáhá pro porušení dvou povinností žalované, specifikovaných v článku 3. 3. Smlouvy. Jednak z důvodu nepředložení seznamu svých zaměstnanců, kteří přijdou do styku s důvěrnými informacemi, a dále z důvodu nepředložení dohod o mlčenlivosti, uzavřených s těmito zaměstnanci, které se měly stát nedílnou součástí této Smlouvy.

15. Při jednání odvolacího soudu pak žalobce na výzvu soudu toto vymezení předmětu řízení zopakoval, a konečně tak vyjasnil předmět řízení, který s ohledem na dosavadní obecná, povšechná tvrzení o mnohačetném porušení smlouvy předáním nekonkrétních„ důvěrných“ informací blíže nespecifikovaným osobám (subjektům) nebyl dostatečně určitý, a to přesto, že odvolací soud v kasačním rozhodnutí soud prvního stupně vyzval, aby v tomto směru postupoval (prvostupňový soud si předmět řízení nevyjasnil a spokojil se s převzetím žalobních tvrzení i právní kvalifikace žalobkyně).

16. Odvolací soud tak hodnotil, zda nepředložení seznamu zaměstnanců a dohod o mlčenlivosti před uzavřením smlouvy jednou ze stran kontraktu tak, aby se mohly stát nedílnou součástí písemné smlouvy, je možné sankcionovat smluvní pokutou dle článku 5. 2. Smlouvy.

17. Zvažoval, zda za situace, kdy strany smlouvy přistoupily k podpisu písemné dohody, aniž byla tato deklarovaná podmínka splněna, může se následně jedna z nich (byť původně její nedodržení respektovala a smlouvu uzavřela) po dvou letech domáhat jejího dodatečného splnění či vymáhat smluvní pokutu za porušení smluvně dojednané povinnosti.

18. První věta čl. 3 3 Smlouvy, ze které žalobkyně dovozuje svůj nárok na zaplacení smluvní pokuty, zní následovně:„ ČP a [příjmení] před podpisem této dohody předloží seznamy svých zaměstnanců, kteří jako jediní přijdou do styku s důvěrnými informacemi a předloží dohody o mlčenlivosti uzavřené s takovými zaměstnanci, přičemž tyto seznamy a dohody jsou nedílnou součástí této smlouvy.“

19. V této souvislosti je třeba připomenout, že jednou z náležitostí právního úkonu je dle § 37 obč. zák. nejen jeho určitost a srozumitelnost (odst. 1), ale i možnost (odst. 2), kterou se rozumí možnost plnění v době uzavření smlouvy. Za situace, kdy v době podpisu nebyla splněna povinnost, kterou měla žalovaná a [právnická osoba] splnit před podpisem dohody – tj. předložit seznamy svých zaměstnanců a dohody o mlčenlivosti uzavřené s nimi, aby se staly součástí Smlouvy - není možné tuto povinnost zajistit smluvní pokutou, která ke své platnosti a účinnosti vyžaduje výhradně písemnou formu a může zajišťovat jen ty povinnosti, které je třeba splnit na základě uzavřené písemné dohody (tj. po jejím uzavření, podpisu písemné smlouvy).

20. Smluvní pokuta, kterou v době uzavření smlouvy účinný občanský zákon (zákon č. 40/1964 Sb.) upravoval jako zajišťovací instrument v ustanovení § 544, je smluvní sankcí zásadně peněžité povahy, která je stranami závazkového vztahu sjednána pro případ porušení smluvní povinnosti (tedy povinnosti tvořící obsah daného závazkového právního vztahu). Její právní podstatou je tedy povinnost zaplatit určitou částku, kterou si smluvní strany dohodly pro případ, že po uzavření smlouvy dojde k porušení ve smlouvě dojednané, tedy i po podpisu smlouvy splnitelné povinnosti, a to bez ohledu na zavinění. Akcesorická povaha zajišťovacího závazku tedy vyžaduje, aby v době sjednání smluvní pokuty existoval splnitelný závazek, který má smluvní pokuta zajišťovat. Bez zajišťovaného splnitelného závazku nemůže zajišťovací závazek vzniknout.

21. V daném případě proto nešlo o povinnost dojednanou uzavřením smlouvy a sankcionovanou v téže smlouvě smluvenou smluvní pokutou, ale o deklarovanou podmínku, která měla být splněna před jejím uzavřením tak, aby bylo zřejmé, že v případě předložení dohod a seznamu před podpisem smlouvy se stávají její součástí. O tom svědčí i to, že předložení seznamů není formulované jako povinnost, kterou žalovaná a [příjmení] musí splnit vůči žalobkyni.

22. Tím, že kontraktační proces byl přesto dokončen, je nepochybné, že na této podmínce žalobkyně netrvala, tento stav respektovala. S tím koresponduje i skutečnost, že nesplnění této podmínky nebylo překážkou toho, aby obligační vztah účastníků nejen vznikl, ale bez výhrad po dlouhou dobu i trval, a že žalovaná se předložení seznamu a dohod po dobu téměř dvou let nedomáhala. Učinila tak až v situaci, kdy bylo zřejmé, že žalovaná reviduje uzavření smluvního vztahu a zvažuje jeho ukončení.

23. Jinými slovy přísně formalizovaný institut smluvní pokuty (obligatornost písemné smlouvy), který si strany písemně dojednaly až v době, kdy již bylo zřejmé, že došlo k porušení této podmínky, nemohl zajišťovat její nemožné dodatečné splnění (ze smlouvy neplyne povinnost tyto listiny předložit po sepsání Smlouvy tak, aby se posléze staly její součástí, např. jako její dodatky).

24. Za situace, kdy smluvní pokuta nemohla zajišťovat předložení předmětných listin před uzavřením Smlouvy, odvolací soud podle § 220 o. s. ř. napadený rozsudek změnil tak, že žalobu jako nedůvodnou zamítl.

25. O nákladech řízení před soudy obou stupňů pak rozhodl dle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. podle zásady úspěchu ve věci vyjádřené v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalované přiznal jejich plnou náhradu před soudy obou stupňů. Ty sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši [částka] a dvaceti dvou paušalizovaných náhrad po [částka] (v celkové výši [částka]) dle [ustanovení pr. předpisu], a to za písemná vyjádření ze dne [datum], [datum], [datum], sdělení ze dne z [datum], [datum], [datum], závěrečný návrh z [datum], odvolání z [datum], replika z [datum], odvolání z [datum], účast na jednání [datum], [datum], [datum], [datum] a příprava na ně, dvě účasti při přípravě (nahlížení do spisu ve dnech [datum] a [datum]); celkem tak činí [částka].

26. Ze stejného důvodu neúspěšnou žalobkyni zavázal i k náhradě nákladů státu ve výši [částka] (§ 148 odst. 1 o. s. ř.), které soud v průběhu řízení vyplatil na svědečném.