o vypořádání zaniklého SJM po rozvodu manželství

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o vypořádání zaniklého společného jmění manželů (výrok I), zároveň zamítl vzájemné návrhy žalované ze dne [datum] a ze dne [datum] (výrok II) a současně rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal vypořádání zaniklého společného jmění účastníků (dále jen „SJM“), kdy předmětem řízení učinil bankovní účet č. [č. účtu] vedený u [právnická osoba]., školné na vzdělání dětí, byt pro děti účastníků ve [adresa], osobní motorové vozidlo [podezřelý výraz] a podíl v obchodní korporaci [právnická osoba], ve které je žalovaná jediným společníkem. Tvrdil, že manželství účastníků bylo rozvedeno, přičemž manželé ještě za trvání manželství notářským zápisem zúžili zákonný režim jejich SJM tak, že žádný majetek v budoucnu kýmkoli z nich převzatý, či žádný dluh jimi v budoucnu převzatý se nestane součástí SJM. Tato úprava manželského majetkového režimu se přitom nevztahovala na majetek, který nabyli do SJM v době od vzniku manželství do okamžiku podpisu smlouvy, tedy v době od [datum] do [datum]. Žalobce se tak domáhal vypořádání zaniklého SJM nabytého právě v této době, svůj návrh však posléze změnil tak, že pokud bylo SJM zúženo notářským zápisem ze dne [datum] a žaloba na vypořádání SJM byla podána až dne [datum], není co vypořádávat a postupuje se podle § 741 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalobce tudíž nesouhlasil s výkladem žalované, která na vypořádání SJM i přesto trvala a navrhl zastavení řízení.

3. Žalovaná se návrhem ze dne [datum], doplněným dne [datum], domáhala vypořádání dalších položek, které byly ve společném jmění účastníků, a to majetku nacházejícího se v [adresa]. Jednalo se o běžný účet č. [hodnota], spořící účet č. [hodnota], byt č. [hodnota] o velikosti 2+kk, byt č. [hodnota] o velikosti 4+kk a podíl ve společnosti [právnická osoba]. Žalovaná uvedla, že zúžení manželského majetkového režimu se týkalo jen majetku nabytého a dluhů převzatých v budoucnu, tedy od [datum], přičemž majetek nabytý účastníky od uzavření manželství dne [datum] do sepsání notářského zápisu dne [datum] byl součástí SJM až do rozvodu jejich manželství rozsudkem ze dne [datum].

4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, zprostředkovaných účastníkům pod body 4. až 6. odůvodnění napadeného rozsudku, jejichž obsah není třeba pro stručnost rozsudku odvolacího soudu opakovat, přičemž v bodě 7. tohoto odůvodnění vyjmenoval důkazy, které neprovedl z důvodu, že nebyly relevantní pro prokázání skutečností významných pro rozhodnutí ve věci.

5. Zjištěný skutkový stav posoudil zejména podle § 716 odst. 1 a 2, § 717 odst. 1, § 736 a § 741 o. z. a uzavřel, že účastníci byli manželé až do [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek, jímž bylo jejich manželství rozvedeno. Za trvání manželství uzavřeli dne [datum] smlouvu o manželském majetkovém režimu ve formě notářského zápisu, kterou si ujednali majetkový režim odlišný od režimu zákonného, a to tak, že žádný majetek nabytý v budoucnu kýmkoliv z účastníků a ani žádný dluh jimi v budoucnu převzatý se nestane součástí jejich společného jmění. Tato úprava manželského majetkového režimu se však nevztahovala na majetek, který účastníci nabyli do SJM v době od vzniku manželství do okamžiku podpisu této smlouvy, a na dluhy, které se staly součástí jejich SJM v této době, tedy v době od [datum] do [datum].

6. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v současné době již neexistuje žádný majetek ani dluh, který by byl součástí SJM, a který by bylo možné vypořádat, a to s ohledem na skutečnost, že došlo k vypořádání SJM podle zákonné domněnky uvedené v ustanovení § 741 o. z. Účastníci si totiž za trvání manželství ujednali manželský majetkový režim odlišný od režimu zákonného, kdy zúžili rozsah společného jmění tak, že majetek či dluh nabytý po podpisu smlouvy se neměl stát součástí SJM, přičemž tato úprava se nevztahovala na majetek, který nabyli do SJM v době od vzniku manželství do jeho zániku. Protože si účastníci po dobu tří let od sepsání notářského zápisu společné jmění nevypořádali, nastala podle § 741 o. z. nevyvratitelná zákonná domněnka vypořádání.

7. Konstatoval rovněž, že účastníci si notářským zápisem ze dne [datum] ujednali zúžení rozsahu společného jmění v zákonném režimu, a ačkoli v notářském zápisu nebylo výslovně uvedeno, že si sjednali režim oddělených jmění, fakticky se o smluvený režim oddělených jmění jednalo. Účastníci totiž nezúžili své SJM jen co do části stávajícího společného jmění, nýbrž co do veškerého jmění (aktiv i pasiv) v budoucnu nabytého. Zároveň si byli vědomi, že stávající jmění, které nabyli v době od vzniku manželství do okamžiku podpisu této smlouvy, zůstává nadále součástí jejich SJM. Proto fakticky došlo ke zrušení stávajícího SJM a účastníci byli od té doby majetkově odděleni, jejich vůle tedy směřovala k tomu, aby jim v budoucnu již SJM nevznikalo.

8. Vzhledem ke skutečnosti, že si účastníci dne [datum] ujednali smluvený režim odlišný od zákona, kdy bylo jejich společné jmění de facto zrušeno, začala jim od tohoto okamžiku plynout tříletá lhůta pro vypořádání SJM, tedy jmění, které nabyli v době od vzniku jejich manželství do podpisu smlouvy dne [datum]. Soud prvního stupně přitom odmítl výklad žalované, že se zúžení manželského majetkového režimu týkalo jen majetku nabytého a dluhů převzatých v budoucnu, tedy v době od [datum], přičemž majetek nabytý účastníky od uzavření manželství do sepisu notářského zápisu dne [datum] měl být součástí SJM až do rozvodu manželství. Dovodil, že běh lhůty pro vypořádání SJM započal již dne [datum] a do [datum] tudíž mělo dojít k jeho vypořádání. Žalobce však podal návrh na vypořádání SJM až dne [datum], žalovaná jej doplnila dne [datum] a dne [datum] jej rozšířila ještě o další položky, které měly být součástí SJM. Oba účastníci tudíž podali návrh na vypořádání SJM až po uplynutí tříleté lhůty, soud prvního stupně proto již neměl co vypořádávat, neboť ze zákona nastala nevyvratitelná domněnka vypořádání. Žalobu tak zamítl jak v části, která se týkala návrhu žalobce na vypořádání SJM (výrok I), tak v části, ve které se téhož vypořádání domáhala žalovaná (což vyjádřil ve výroku II napadeného rozsudku). Poté rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky podle § 151 odst. l zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ani jeden z nich nebyl v řízení úspěšný.

9. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, ve kterém namítla, že soud prvního stupně nepřihlédl k jejím tvrzením a navrhovaným důkazům, věc nesprávně posoudil po právní stránce a také neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl důkazy žalovanou navržené. Zejména se jednalo o stanovisko notáře, jehož jménem byl předmětný notářský zápis sepsán, přičemž tento důkaz žalovaná považovala za klíčový. Vytkla soudu prvního stupně rovněž nesprávný výklad dohody o zúžení SJM a namítla, že při aplikaci nevyvratitelné domněnky vypořádání SJM postupoval v rozporu se zákonem. Z notářského zápisu totiž podle žalované vyplývá, že se zúžení manželského majetkového režimu týkalo jen majetku nabytého a dluhů převzatých v budoucnu, tedy v době od [datum]. Majetek nabytý účastníky v době od uzavření manželství do sepsání notářského zápisu dne [datum] potom byl součástí SJM až do právní moci rozvodového rozsudku dne [datum].

10. Žalovaná tudíž poukázala na to, že k vypořádání SJM účastníků v rozsahu majetku nabytého mezi daty [datum] až [datum] nemohlo dojít na základě nevyvratitelné domněnky uvedené v ustanovení § 741 o. z. uplynutím tří let od sepsání notářského zápisu, tedy ke dni [datum], jak nesprávně uzavřel soud prvního stupně. Tato domněnka nemohla být účinná ani v okamžiku podání žaloby ani v okamžiku podání vzájemných návrhů žalované. Jiný výklad by znamenal, že by si manželé nemohli zúžit rozsah SJM. Žalobce proto podal žalobu v zákonné tříleté lhůtě od zániku manželství a soud prvního stupně měl majetek tvořící SJM nabytý mezi daty [datum] a [datum] vypořádat. Žalovaná tak navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k novému řízení.

11. Žalobce se ve vyjádření k odvolání zcela ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně prezentovaným v napadeném rozsudku a měl za to, že v den podání žaloby již bylo SJM manželů vypořádáno; navrhl proto potvrzení napadeného rozsudku.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to dle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

13. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy řádně hodnotil v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. a učinil z nich správný skutkový závěr, když v odůvodnění rozhodnutí v souladu s ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. uvedl, které skutečnosti měl za prokázané a z jakých důvodů. Skutková zjištění obsažená v odůvodnění napadeného rozsudku jsou jasná, přehledná a z nich učiněný skutkový závěr je jejich logickým, výstižným shrnutím, přičemž je i dostatečným podkladem a východiskem pro právní hodnocení věci. Odvolací soud se navíc ztotožňuje i s tímto právním hodnocením a v plném rozsahu na něj odkazuje.

14. Podle § 708 odst. 1 věta první o. z. to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů.

15. Podle § 708 odst. 2 o. z. společné jmění podléhá zákonnému režimu, nebo smluvenému režimu, anebo režimu založenému rozhodnutím soudu.

16. Podle § 716 odst. 1 o. z. snoubenci a manželé si mohou ujednat manželský majetkový režim odlišný od zákonného režimu. Ujednají-li si smluvený režim manželé, upraví zpravidla své povinnosti a práva týkající se již existujícího společného jmění. Ujedná-li se pro smluvený režim zpětný účinek, nepřihlíží se k tomu.

17. Podle § 717 odst. 1 o. z. smluvený režim může spočívat v režimu oddělených jmění, v režimu vyhrazujícím vznik společného jmění ke dni zániku manželství, jakož i v režimu rozšíření nebo zúžení rozsahu společného jmění v zákonném režimu. Ustanovení o režimu oddělených jmění se použijí obdobně v režimu vyhrazujícím vznik společného jmění ke dni zániku manželství.

18. Podle § 736 o. z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

19. Soud prvního stupně správně zjistil, že účastníci byli manželé v době od [datum] do [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek o rozvodu jejich manželství. Za jeho trvání dne [datum] manželé v souladu s ustanovením § 716 odst. 1 o. z. uzavřeli formou notářského zápisu smlouvu, jejímž obsahem byla změna manželského majetkového režimu stanoveného zákonem (srov. ustanovení § 709 až § 712 o. z, v nichž je konkretizována vlastní úprava zákonného režimu, tedy co do něho patří a co nikoli) na režim smluvený. Tato úprava zákonného manželského majetkového režimu se nevztahovala na majetek, který účastníci do SJM nabyli v době od vzniku manželství do okamžiku podpisu smlouvy, a na dluhy, které se staly součástí jejich SJM v době od [datum] do [datum]. Ode dne účinnosti smlouvy ([datum]) tedy manželský majetkový režim účastníků spočíval v režimu oddělených jmění (srov. § 717 odst. 1 o. z.), přičemž soud prvního stupně z obsahu smlouvy dovodil, že tím fakticky došlo k zúžení rozsahu společného jmění v zákonném režimu. Poté s odkazem na odbornou literaturu konstatoval, že v případě sjednání režimu oddělených jmění za trvání manželství dochází de facto ke zrušení stávajícího SJM, přičemž manželé jsou od té doby nadále majetkově odděleni. Dále dovodil, že po zrušení SJM je třeba provést jeho vypořádání (srov. § 736 o. z., podle kterého jde o likvidaci dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním).

20. Odvolací soud především konstatuje, že zákonodárce v příslušných ustanoveních občanského zákoníku předvídá možnost zániku SJM za trvání manželství a jeho zrušení. Soud prvního stupně přitom správně poukázal na skutečnost, že základní odlišnost (mezi zánikem a zrušením SJM – pozn. odvolacího soudu) je třeba patrně spatřovat především v tom, že zatímco zánik je vedlejším důsledkem určité právní skutečnosti, která primárně směřuje k jiným cílům (např. potrestání v případě uložení trestu propadnutí majetku či vyřešení úpadku nebo hrozícího úpadku dlužníka v případě prohlášení konkursu), zrušení je důsledkem právní skutečnosti, která k danému cíli (tedy zrušení SJM) přímo směřuje. K takové situaci dochází v případě: a) zrušení společného jmění rozhodnutím soudu (§ 724 odst. 1 o. z.), smluveného režimu oddělených jmění (§ 717 odst. 1 o. z.) či smluveného režimu vyhrazujícího vznik SJM ke dni zániku manželství (§ 717 odst. 1) [srov. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975), 2. vydání, 2020, s. 288–304: J. Psutka]. Stejný autor dále dospívá k závěru, že „vypořádání SJM musí následovat i v případě zúžení stávajícího rozsahu již existujícího SJM. K zúžení může dojít v zásadě dvěma způsoby. Zúžit lze primárně smlouvou manželů (§ 717 odst. 1). Jde o jeden z typů smluveného manželského majetkového režimu, kterým se modifikuje rozsah společného jmění manželů. Druhou možností je zúžení rozsahu SJM na základě soudního rozhodnutí (§ 724 odst. 1). (...) V obou uvedených situacích musí po zúžení následovat vypořádání těch majetkových hodnot, které přestaly být součástmi SJM. K vypořádání je možné užít všechny způsoby předvídané v § 738 až 742“.

21. Odvolací soud se s tímto posouzením zcela ztotožňuje, a proto ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že smlouvou uzavřenou mezi manžely dne [datum] došlo k zúžení stávajícího SJM a tím fakticky k jeho zrušení (od [datum] totiž existoval pouze režim oddělených jmění účastníků, neboť již společně nenabývali žádný majetek a nezavazovaly je ani žádné dluhy), pročež stávající jmění, které nabyli v době od sňatku do uzavření smlouvy o smluveném režimu oddělených jmění, zůstalo součástí jejich zrušeného SJM. Za situace, kdy bylo třeba po zúžení SJM majetkové hodnoty v něm se nacházející vypořádat, a manželé se ve lhůtě tří let od uzavření smlouvy (do [datum]) nevypořádali dohodou a ani nepodali k soudu návrh na vypořádání SJM, platí domněnka vypořádání uvedená v ustanovení § 741 o. z., tedy že se manželé (nyní již bývalí manželé) vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.

22. Odvolací soud proto považuje za zcela správný závěr prvostupňového soudu, že v důsledku absence vypořádání SJM (dohodou manželů nebo podáním návrhu k soudu) v zákonem stanovené lhůtě tří let od jeho zrušení (zúžení) zde již nejsou majetkové hodnoty, které by mohly být v soudním řízení vypořádány. Z toho rezultuje také správný závěr o nemožnosti vyhovět žalobě o vypořádání SJM podané žalobcem dne [datum], natož žalobě podané žalovanou dne [datum] a rozšíření dne [datum]. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek v obou meritorních výrocích (I a II) jako věcně správný potvrdil.

23. Stejně postupoval i ve vztahu k akcesorickému nákladovému výroku, když nepřiznání nákladů řízení žádnému z účastníků je plně v souladu s judikaturou Ústavního soudu (stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), které sjednotilo dosavadní nejednotnou praxi ohledně náhrady nákladů řízení v řízeních majících povahu iudicii duplicis (např. zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vypořádání SJM).

24. Shodným způsobem odvolací soud postupoval také při rozhodování o nákladech odvolacího řízení, kdy pro povahu sporu (iudicii duplicis) jejich náhradu žádnému z účastníků nepřiznal, přičemž v tomto stádiu řízení nejsou dány žádné důvody pro opačný mimořádný postup (absentuje zlý úmysl, šikanózní či obstrukční charakter jednání jednoho z účastníků).