o zaplacení 26 676 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 26 676 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 12. 2023 do zaplacení (výrok I) a uložil mu povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč (výrok II).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného před Okresním soudem v [místo] pod sp. zn. [spisová značka], které trvalo 4 roky a 4 měsíce. Jednalo se o řízení trestní, žalobce byl zproštěn obžaloby. Žalobce uplatnil u žalované v souvislosti se vzniklou újmou za dobu od 7. 11. 2018 do 27. 3. 2023 nárok ve výši 66 676 Kč, žalovaná mu na tuto újmu zaplatila částku 40 000 Kč. V souběžně probíhajícím řízení byl žalobce ze stejného řízení odškodněn za nezákonné trestní stíhání, a to v rozsahu nemajetkové újmy a náhrady majetkové škody (nákladů na obhajobu).

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění o celkovém průběhu trestního řízení, které učinil z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 21. 5. 2024, č. j. [spisová značka], kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 35 000 Kč s příslušenstvím a co do částky 34 482,40 Kč s příslušenstvím byla jeho žaloba zamítnuta. V bodě 30. odůvodnění tohoto rozsudku dovodil, že žalobci vznikla újma představovaná zásahem do jeho práva na dobrou pověst, jeho renomé a nejistotu v plánování rozhodování, dále v tom, že se nemohl starat o svého otce v nemoci tak, jak by chtěl, neboť ho nemohl odvážet autem a doprovázet při jeho návštěvách v nemocnici, protože musel vzhledem k pravomocnému rozhodnutí v trestní věci odevzdat svůj řidičský průkaz. V bodě 28. odůvodnění zmíněného rozsudku učinil závěr o tom, že žalobcovo trestní stíhání trvalo od 7. 11. 2018, kdy bylo vydáno usnesení o jeho zahájení, do 27. 3. 2023, kdy nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v [adresa], č. j. [spisová značka], kterým byl žalobce zproštěn obžaloby. Za nesporné považoval tvrzení, že žalobce předběžně uplatnil svůj nárok u žalované dne 30. 5. 2023, a také tvrzení, že částka 40 000 Kč byla žalobci žalovanou již uhrazena. Průběh žalobcova trestního řízení vedeného u Okresního soudu v [místo] pod sp. zn. [spisová značka] považoval rovněž za nesporný, kdy vyšel ze závěru, že usnesením [správní orgán 2] [místo], ze dne 7. 11. 2018, č. j. [spisová značka], bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 9. 11. 2018, dne 13. 11. 2018 proti němu podal stížnost, která byla usnesením Okresního státního zastupitelství v [místo] ze dne 9. 1. 2019, č. j. [spisová značka], zamítnuta jako nedůvodná. Dne 17. 7. 2019 byla na žalobce u Okresního soudu v [místo] podána obžaloba. Trestním příkazem tohoto soudu ze dne 5. 9. 2019, č. j. [spisová značka], byl žalobce uznán vinným a byl mu uložen trest odnětí svobody na 6 měsíců se zkušební dobou 12 měsíců a zákaz řízení motorových vozidel na 12 měsíců. Proti tomuto trestnímu příkazu podali žalobce i státní zástupkyně odpor. Dne 16. 9. 2019 Okresní soud v [místo] nařídil hlavní líčení na den 13. 11. 2019. Ve dnech 13. 11. 2019 a 15. 1. 2020 se konala hlavní líčení, na nichž byly provedeny výslechy svědků a obžalovaného (žalobce), přičemž hlavní líčení bylo odročeno na 18. 3. 2020. Dne 13. 3. 2020 byla soudu doručena žádost žalobce o jeho odročení, soud jí vyhověl. Dne 20. 4. 2020 bylo hlavní líčení nařízeno na 5. 8. 2020. Na tomto hlavním líčení byl proveden výslech znalce. Dne 16. 12. 2020 Okresní soud v [místo] nařídil hlavní líčení na den 10. 2. 2021, to však bylo zrušeno. Dne [datum] se konalo hlavní líčení, na němž byl vyhlášen rozsudek č. j. [spisová značka], kterým byl žalobce uznán vinným a odsouzen k trestu odnětí svobody na 6 měsíců se zkušební dobou 12 měsíců a zákazem řízení motorových vozidel na 12 měsíců. Proti tomuto rozsudku podali žalobce i státní zástupkyně odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 30. 6. 2021, č. j. [spisová značka], byl zrušen napadený rozsudek a bylo rozhodnuto znovu tak, že žalobce byl uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví podle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 1 roku se zkušební dobou 18 měsíců a zákazem řízení motorových vozidel na 18 měsíců. Dne 15. 9. 2021 podal žalobce proti tomuto rozsudku dovolání. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2021, č. j. [spisová značka], byla zrušena rozhodnutí soudů obou stupňů. Dne 9. 5. 2022 Okresní soud v [místo] přibral znalce k vypracování revizního znaleckého posudku. Dne 11. 10. 2022 byl soudu předložen vypracovaný znalecký posudek. Dne 31. 10. 2022 Okresní soud v [místo] nařídil hlavní líčení na den 9. 11. 2022. Jeho rozsudkem ze dne 9. 11. 2022, č. j. [spisová značka], byl žalobce zproštěn obžaloby s odůvodněním, že nebylo prokázáno, že skutek spáchal. Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 27. 3. 2023, č. j. [spisová značka], byl napadený rozsudek zrušen a bylo rozhodnuto znovu tak, že žalobce byl zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) trestního řádu. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 27. 3. 2023.

4. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil podle § 1 odst. 1, § 5, § 7 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, zabýval se i aplikací Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (publikováno sdělením federálního ministerstva zahraničních věcí pod č. 209/1992 Sb., dále jen Úmluva) a zohlednil příslušnou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“), přičemž dospěl k závěru (srov. body 17. až 19. odůvodnění napadeného rozsudku), že celková délka posuzovaného řízení činila 4 roky a 4 měsíce. V průběhu tohoto soudního řízení rozhodoval soud prvního stupně třikrát, soud druhého stupně dvakrát a Nejvyšší soud jednou. Přípravné řízení probíhalo po dobu deseti měsíců, řízení před soudem pak po dobu tří a půl roku. Uzavřel, že v posuzovaném trestním řízení nedošlo k průtahům ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení, a tudíž nelze konstatovat, že by žalobci mohla vzniknout nemajetková újma způsobená jeho nepřiměřenou délkou. Poukázal na to, že soud posuzuje délku trvání řízení komplexně, zabývá se plynulostí jednání ve věci, činěním úkonů v přiměřených lhůtách, procesní aktivitou účastníků i složitostí věci. Délka řízení je z podstatné části způsobena procesní aktivitou účastníků, kdy k nápravě věcně či právně nesprávných rozhodnutí soudu jsou účastníku řízení zákonem poskytnuty prostředky k ochraně jeho práv, tedy opravné prostředky a mimořádné opravné prostředky, které má ve stanovených lhůtách možnost využít, což mu pochopitelně nelze přičítat k tíži. Jestliže ovšem účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů. Soud prvního stupně tak uzavřel, že úkony byly prováděny v řádných lhůtách, přičemž ve věci rozhodovaly soudy všech stupňů soudní soustavy. Řízení bylo po skutkové i procesní stránce poměrně složité, byly zpracovány dva znalecké posudky, byli vyslýchání znalci a celá řada svědků, k prodlevám mezi jednotlivými úkony na straně soudu nedocházelo, v řízení bylo postupováno plynule a koncentrovaně, proto celková doba řízení v trvání 4 roky a 4 měsíce není nepřiměřená. Odškodnění žalobce relutární satisfakcí proto prvostupňový soud nepovažoval za nezbytné, když není vázán tím, že žalovaná žalobci sama relutární satisfakci poskytla. Není tedy dán nesprávný úřední postup v řízení způsobený jeho nepřiměřenou délkou, proto soud prvního stupně žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a žalované přiznal jejich plnou náhradu spočívající ve 4 paušálních náhradách po 300 Kč.

5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání, ve kterém považoval za nelogický a nesprávný závěr soudu prvního stupně o přiměřenosti délky žalobcova trestního stíhání. Soud prvního stupně také bagatelizoval závažnost újmy, která žalobci vznikla, nepřihlédl k celkové délce, průběhu a složitosti řízení, ani k postupu orgánů veřejné moci. Složitost věci chybně dovozoval ze skutečnosti, že v řízení byly vyhotoveny dva znalecké posudky, že byli vyslýcháni znalci a že řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. U znaleckých posudků však nereflektoval, že jeden z posudků byl revizní, a byl proveden až poté, co Nejvyšší soud vrátil celou věc soudu prvního stupně k novému projednání z důvodu pochybení soudů obou stupňů při hodnocení důkazů, které byly hodnoceny selektivně a v neprospěch obviněného v extrémním rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Na základě tohoto usnesení Nejvyššího soudu byl do řízení přibrán znalec k vypracování revizního znaleckého posudku. Skutečnost, že byl v řízení vypracován revizní znalecký posudek, proto nelze přičítat k tíži žalobce. K tíži mu nelze přičítat ani to, že v řízení využil všech svých procesních práv a dostupných prostředků k tomu, aby se domohl spravedlnosti. Tyto prostředky vedly ke zprošťujícímu rozsudku, přičemž jejich důvodnost plyne z toho, že žalovaná neprokázala, že žalobce předmětný skutek spáchal. Za nelogické považoval žalobce i to, že mu prvostupňový soud přičítá k tíži skutečnosti, že řízení probíhalo na více stupních. Žalobce v průběhu celého řízení neustále opakoval své námitky k věci, vyjadřoval se, spolupracoval, svým jednáním proto nezavdal příčinu k prodlužování řízení. Dlouhodobě také upozorňoval na chybný postup soudů, které provedené důkazy posuzovaly selektivně a slepě se zaměřovaly pouze na určení žalobcovy viny, nereflektovaly zjištěný skutkový stav, a hodnotily důkazy v extrémním rozporu s ním. Délku řízení v trvání 4 let a 4 měsíců nepovažoval za běžnou či dokonce zanedbatelnou, její nepřiměřenost dával do souvislosti i s tím, že se jednalo o trestní věc, která je už ze své podstaty významným zásahem do soukromého života jedince, ale také do jeho života pracovního, nemluvě o zásahu do psychického stavu. V té souvislosti poukázal na své postavení v době trestního stíhání, jeho tehdejší rodinnou situaci, kdy mu bylo rozhodnutím soudů, které bylo poté zrušeno, zamezeno se dostatečně starat o jeho otce, kterého žalobce nemohl vozit na příslušná vyšetření, což mělo dopad nejen na žalobce, ale také na celou rodinu a jeho blízké okolí. Jemu blízké osoby byly zasaženy také veřejným rozebíráním žalobcovy situace, což rodinnému životu rozhodně nepřispívá. Vzhledem ke skutečnosti, že postup soudů obou stupňů byl přinejmenším pochybný, lze předpokládat již z podstaty věci, že zásah do žalobcova života byl významný a nemůže se proto jevit jako nepatrný. Žalobce je ve svém městě veřejnou osobou, tudíž se jeho jméno stalo skloňovaným a bylo tak zasaženo do jeho práva na dobrou pověst, a i když stále funguje presumpce neviny, ve veřejném prostoru neměla velkého zastání. Žalobce se stal veřejným tématem, řízení zasáhlo integritu jeho rodiny a také do jeho osobnosti.

6. Žalobce tak odvolacímu soudu navrhl, aby změnil výrok I napadeného rozsudku tak, že žalované bude uložena povinnost zaplatit mu částku 26 676 Kč s příslušenstvím a přiznány náklady řízení, případně aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalovaná se k podanému odvolání vyjádřila při jednání odvolacího soudu, kdy poukázala na to, že žalobce byl z titulu délky řízení odškodněn v rámci předběžného projednání nároku částkou 40 000 Kč, což je zcela dostačující, navíc v souběžném řízení, které se týkalo jeho nároku na odškodnění za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání, byla již v jeho prospěch zohledněna délka řízení jakožto skutečnost, která měla toto odškodnění navýšit. Žalovaná proto navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

8. Odvolací soud odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a odst. 5 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

9. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění, která byla popsána soudem prvního stupně, neboť jím zjištěný průběh posuzovaného soudního řízení nebyl mezi účastníky zásadně sporný. Spornou skutečností bylo pouze to, zda v posuzovaném řízení vzhledem k jeho okolnostem došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě jeho nepřiměřené délky.

10. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Odvolací soud zcela aproboval závěry soudu prvního stupně, jimiž nebyl shledán nesprávný úřední postup státu v posuzovaném řízení, když nezbylo než konstatovat, že celková délka tohoto řízení 4 roky a 4 měsíce rozhodně nebyla nepřiměřená, neboť odpovídala skutkové a právní složitosti projednávané trestní věci a množství provedených důkazů. V řízení nedošlo k průtahům ze strany orgánů veřejné moci, délka řízení se primárně odvíjela od procesní aktivity stran, zejména využití řádných a mimořádných opravných prostředků. To, že účastníci trestního řízení takové prostředky využili, samozřejmě nelze klást k jejich tíži, nicméně právě v důsledku využití těchto zákonných prostředků došlo k prodloužení řízení, neboť bylo třeba se s nimi předepsaným procesním způsobem vypořádat. Soudní řízení je totiž procesem, jehož účelem je především vydání rozhodnutí, přičemž za tímto účelem soud postupuje podle zákona, vede jednání (hlavní líčení) a na nich provádí důkazy, které posléze hodnotí podle zásady volného hodnocení důkazů. Nelze mu přitom vyčítat, jakým způsobem provedené důkazy hodnotí, neboť právě pro zabránění chybnému hodnocení důkazů v jejich vzájemné souvislosti je v soudním systému nastavena možnost přezkumu rozhodnutí soudy vyšších stupňů.

12. Vzhledem k uvedenému je proto správný závěr soudu prvního stupně, že v tomto případě nebyly shledány důvody pro odškodnění újmy za nepřiměřenou délku řízení, proto byl napadený rozsudek jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen, a to včetně správného rozhodnutí o nákladech řízení.

13. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle úspěchu žalované v odvolacím řízení (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.), když žalobce se svým odvoláním ve věci samé neuspěl. Výše nákladů odvolacího řízení dosáhla 600 Kč a tvoří ji paušální náhrada hotových výdajů za přípravu a účast u jednání odvolacího soudu [§ 151 odst. 3 o. s. ř., § 1 odst. 3 písm. b) a c), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.].