pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím (výrok I) a na nákladech řízení částku [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu dosud neuhrazené postoupené pohledávky od [právnická osoba], s. r. o., (dále též“ původní věřitelka“) ze dne [datum]. Žalobkyně uvedla, že pohledávka vznikla na základě ústní smlouvy mezi původní věřitelkou a dlužníkem, která byla následně podložena písemnou Dohodou o narovnání, uznání dluhu a převzetí dluhu (dále jen„ Dohoda“), která byla uzavřena mezi původní věřitelkou a dlužníkem dne [datum]. Dlužník na základě této dohody uznal svůj dluh ve výši [částka] a zavázal se jej (ponížený o částku [částka]) splácet měsíčními splátkami v minimální výši [částka], splatnými do 10. dne v měsíci, počínaje měsícem [anonymizováno] [rok], pod ztrátou výhody splátek. Žalobkyně také poukázala na rozhodnutí zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], týkající se práv a povinností z totožné Dohody mezi týmiž účastníky ohledně částky [částka].

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, navrhl žalobu zamítnout. Namítl především promlčení nároku žalobkyně s tím, že promlčecí lhůta uplynula v [anonymizováno] 2014. Dále namítal, že původní závazek žalovaného specifikovaný v článku II./2. Dohody byl nahrazen závazkem v článku III./2. Žalovaný dále argumentoval neplatností uznání původního závazku a neexistencí původního závazku. Dále mimo jiné uvedl, že obsah ujednání v článku II./2. Dohody je nesrozumitelný a neurčitý a nelze je vykládat jako platný právní úkon s účinky uznání dluhu.

4. Soud prvního stupně činil svá skutková zjištění v bodech 5 až 7 napadeného rozsudku, odvolací soud pro stručnost na tato zjištění odkazuje. Soud prvního stupně především zjistil, že původní věřitelka [právnická osoba], s. r. o., [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] uzavřeli Dohodu. V článku II. této Dohody, který byl nazván Uznání dluhu, v odstavci 2., je uvedeno mimo jiné, že [jméno] [příjmení], tedy žalovaný, má dluh za [právnická osoba], s. r. o., [částka] [anonymizováno], [částka] a že svůj závazek vůči [právnická osoba], s. r. o., [částka] [anonymizováno], [částka] uznává bez výhrad co do výše i právního důvodu. V článku III., který je nazván„ Dohoda smluvních stran o vypořádání závazku“, v odstavci 2. je uvedeno, že:„ [jméno] [příjmení] se zavazuje zaplatit svůj dluh, který má vůči [právnická osoba], s. r. o., ve výši [částka], který písemně uznal (článek II. odst. 1 této dohody) a to nejpozději do [datum]“. Dále je mimo jiné uvedeno, že:„ Dluh se zavazuje splácet v měsíčních splátkách vždy nejpozději do desátého kalendářního dne v měsíci, počínaje měsícem [anonymizováno] [rok]. Minimální výše splátky bude činit [částka]“. Dále je uvedeno, že:„ Prodlením se splacením byť i jediné splátky řádně a včas se stává splatným celý dluh…“. Svá zjištění pak soud prvního stupně shrnul ještě v bodě 9 napadeného rozsudku, ve kterém uvedl následující skutečnosti. Žalobkyně se stala věřitelem žalovaného na základě dohody o postoupení pohledávky uzavřené mezi [právnická osoba], s. r. o., a žalobkyní. Pohledávka [právnická osoba], s. r. o., za žalovaným vznikla na základě Dohody o narovnání, uznání dluhu a převzetí dluhu ze dne [datum] mezi smluvními stranami [právnická osoba], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Tato dohoda obsahovala řadu smluvních ujednání, jejichž obsah lze zcela oddělit, neboť se jedná o různá právní jednání mezi zúčastněnými smluvními stranami na jedné listině. Žalovaného se mimo jiné týká ujednání o uznání dluhu k článku II. odst. 2. a ujednání v článku III. 2., které se týká vypořádání závazků. V článku III. 2. na druhém řádku tohoto odstavce v textu v závorce je však písařská chyba, kde je uvedeno:„ článek II. odst. 1 této dohody“. Z kontextu celého ujednání je však zřejmé a evidentní, že správně mělo být uvedeno:„ článek II. odst. 2. této dohody“. Žalovaný ke svým tvrzením nenabídl žádné důkazy a omezil se na výklad svého pohledu na obsah dohody ze dne [datum] a argumentaci promlčení nároku žalobkyně.

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil dle § 558, § 110 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Soud prvního stupně mimo jiné uvedl, že ačkoliv v Dohodě je žalovaný označen i za pomocí IČO, uzavřel ji jako fyzická osoba. Soud prvního stupně věc tedy uzavřel, že v daném případě bylo jednoznačně prokázáno, že dluh žalovaného za věřitelkou, [právnická osoba], s. r. o., v době uznání dluhu existoval. Naopak nebylo prokázáno, že by na dluh žalovaný byť jen částečně plnil. Uznání dluhu žalovaným v listině ze dne [datum] má veškeré zákonem požadované náležitosti a je platné. V článku II. odst. 2. Dohody žalovaný svůj dluh uznal. V článku III. 2. Dohody se žalovaný zavázal ke splátkám uznaného dluhu. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil ani první splátku, kterou měl zaplatit do [datum], stal se od [datum] splatný celý dluh. Od [datum] běží žalobkyni jako právní nástupkyni původního věřitele desetiletá promlčecí doba. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána soudu dne [datum], byla podána včas a námitka promlčení je nedůvodná. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

6. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání. Namítal, že na jednání dne [datum] bylo žalovanému dáno soudem poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Na toto poučení reagoval žalovaný svým písemným podáním ze dne [datum], kterým doplnil řadu svých tvrzení ohledně neexistence uznávaného závazku a navrhl i řadu důkazů. Při jednání dne [datum] ani jindy v průběhu řízení před soudem prvního stupně soud neučinil vůči účastníkům poučení dle § 118b odst. 1 o. s. ř. a řízení tak nebylo nikdy fakticky koncentrováno. V rozporu s občanským soudním řádem pak soud prvního stupně neprovedl žádný z žalovaným navržených důkazů a ani v odůvodnění rozsudku neuvedl, proč důkazní návrhy žalovaného pominul. Soud prvního stupně také neuvedl, z jakých důkazů učinil závěr, že dluh v době uznání existoval. Žalovaný dále namítal, že v Dohodě nedošlo řádně k uznání dluhu včetně dluhu předmětného, neboť tento dluh nebyl dostatečně specifikován co do svého důvodu. Pokud původní věřitelka ([právnická osoba], s. r. o.) jako nájemce platila [právnická osoba], s. r. o., jako pronajímateli nájem, plnila tak smluvní závazek vůči svému smluvnímu partnerovi. Pokud se měl žalovaný zavázat vložit původní věřitelce částku [částka] odpovídající zaplacenému nájemnému věřitelkou, není zřejmé, co bylo důvodem tohoto závazku a o jaký„ vklad“ do společnosti věřitelky se mělo jednat, když nebyly splněny podmínky, za kterých vzniká společníkovi povinnost vkladu. Nemohlo jít ani o plnění za jiného, neboť původní věřitelka jako nájemce platila nájem, což byla její povinnost vyplývající z nájemní smlouvy. Z uvedených důvodů shledal žalovaný napadený rozsudek nepřezkoumatelným a navrhl jeho zrušení.

7. Žalobkyně ve svém vyjádření nesouhlasila s argumentací žalovaného. Uvedla, že na jednání dne [datum] bylo mimo jiné sděleno, že po uplynutí poskytnuté lhůty jednoho měsíce od doručení protokolu o jednání dojde ke koncentraci řízení ve smyslu § 118b o. s. ř., koncentrace řízení tak nastala ke dni [datum]. Během jednání dne [datum] pak žalovaný žádné písemné podání neučinil. Následně měl soudu prvního stupně doručit již jen závěrečný návrh. Soud prvního stupně neprovedl jen jeden důkaz, ale provedl tři důkazy. Dohoda pak dostatečně podrobně, srozumitelně a určitě popisuje hospodářskou kauzu závazku žalovaného, a to v čl. I. Žalovaný a jeho manželka užívali ke svému podnikání nebytové prostory, které měla pronajaty [právnická osoba], s. r. o. Tato společnost předmětné prostory neužívala, ale platila za ně nájem. Žalovaný v předmětných prostorách provozoval prodejnu ovoce a zeleniny. Manželka žalovaného, paní [jméno] [příjmení], v předmětných prostorách provozovala kosmetické studio. Dohoda pak upravila finanční vypořádání mezi stranami. Dluh žalovaného má tedy faktický i právní základ. Opakované tvrzení žalovaného o neexistenci závazku je tak nedůvodné. Uznání dluhu je dostatečně určité a srozumitelné v kontextu ostatních ustanovení Dohody. Pojmem vložit do společnosti původní věřitelky měly strany na mysli uhradit či poskytnout finanční částku a tak se vypořádat. Navrhla tedy potvrzení rozsudku jako věcně správného.

8. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a o. s. ř. a odvolání shledal důvodným, byť z jiných důvodů, než tvrdí žalovaný.

9. Odvolací soud především konstatuje, že neshledal žádné procesní pochybení soudu prvního stupně. Žalovaný se mýlí, pokud soudu prvního stupně vyčítá, že neprovedl jím navržené důkazy, které provést měl, neboť řízení nebylo zkoncentrováno. Je třeba přisvědčit argumentaci žalobkyně, že součástí poučení učiněného soudem prvního stupně při jednání dne [datum] bylo i poučení dle § 118b o. s. ř. o koncentraci řízení ve lhůtě jednoho měsíce od doručení protokolu o jednání. Toto poučení následovalo krátce po výzvě žalovanému dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a je na shodné straně protokolu o jednání. Tento protokol byl právnímu zástupci žalovaného doručen dne [datum]. Žalovaný podal dne [datum] ve věci vyjádření, ve kterém však nenavrhl žádné důkazy. Vyjádření ze dne [datum], na které ve svém odvolání odkazuje, s dalším doplněním tvrzení a označením důkazů včetně závěrečného návrhu podal žalovaný až dne [datum] po skončení jednání konaného téhož dne, tedy již po uplynutí lhůty jednoho měsíce od doručení protokolu o jednání konaném dne [datum], tedy po uplynutí lhůty k doplnění tvrzení a důkazů k této otázce jakož i veškerých dalších tvrzení a důkazů. K těmto tvrzením a důkazům již tedy nebylo možné přihlížet, a soud prvního stupně postupoval správně, pokud navrhované důkazy neprovedl, byť pochybil, pokud se s touto otázkou v odůvodnění svého rozsudku nevypořádal. To však nyní napravil odvolací soud. Tuto námitku tedy nelze považovat za důvodnou.

10. Odvolací soud se dále zabýval vznesenou námitkou promlčení. Odvolací soud nesouhlasí s posouzením soudu prvního stupně, který na věc aplikoval ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, konkrétně § 558 obč. zák. a § 110 odst. 1 obč. zák.

11. Podle § 261 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“) tato část zákona (dále upravující závazkové vztahy) upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti.

12. Podle § 2 odst. 1 obch. zák. podnikáním se rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku.

13. Podle § 2 odst. 2 obch. zák. podnikatelem podle tohoto zákona je a) osoba zapsaná v obchodním rejstříku, b) osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění, c) osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů, d) osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu.

14. Podle § 269 odst. 2 věta první obch. zák. účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy.

15. Podle § 323 odst. 1 obch. zák. uzná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se za to, že v uznaném rozsahu tento závazek trvá v době uznání. Tyto účinky nastávají i v případě, kdy pohledávka věřitele byla v době uznání již promlčena.

16. Podle § 407 odst. 1 uzná-li dlužník písemně svůj závazek, běží nová čtyřletá promlčecí doba od tohoto uznání. Týká-li se uznání pouze části závazku, běží nová promlčecí doba ohledně této části.

17. Jak plyne z Dohody provedené k důkazu již soudem prvního stupně, byly v ní komplexně písemné zakotveny dosavadních faktické obchodní vztahy mezi účastníky této Dohody, a to původní věřitelkou, [jméno] [příjmení] (jednatelem původní věřitelky) a žalovaným. Z Dohody plyne, že původní věřitelka (podnikající i v oboru pronájem nemovitostí) měla od třetí společnosti, [právnická osoba], pronajaty nebytové prostory, které však fakticky neužívala, a část z nich v období od [datum] do [datum] užíval s jejím souhlasem žalovaný jako svou provozovnu, kde prodával ovoce a zeleninu (k této činnosti měl oprávnění dle živnostenského listu), v další části těchto nebytových prostor provozovala i v době uzavření Dohody kosmetické studio manželka žalovaného. Žalovaný a [jméno] [příjmení] byli dohodnuti, že rekonstrukci těchto nebytových prostor a jejich přizpůsobení potřebám podnikání žalovaného a jeho manželky provede původní věřitelka. Žalovaný a [jméno] [příjmení] poskytnou každý původní věřitelce polovinu takto vynaložených nákladů. Žalovaný měl pak„ vložit“ do [právnická osoba], s. r. o., tedy do společnosti původní věřitelky, vedle poloviny nákladů na rekonstrukci též částku [částka] jako„ úhradu nedoplatku nájemného vzniklého v roce [rok]“, který tato původní věřitelka uhradila pronajímateli dotčených nebytových prostor, což žalovaný též do doby sepsání Dohody neučinil. Uznaná částka [částka] byla pak v Dohodě ponížena o 100 000 z důvodu převzetí dluhu žalovaným od společnosti původní věřitelky vůči věřiteli [právnická osoba] [právnická osoba] Ze stručné rekapitulace výše uvedených obchodních vztahů je pak zřejmé, že částka [částka], resp. žalovaná částka [částka], odpovídá plnění žalovaného za užívání nebytových prostor, jež měla původní věřitelka v nájmu, za rok roce [rok].

18. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že pokud jde o úhradu žalovaným uznané částky [částka], z níž bylo po zohlednění jiného převzatého dluhu žalovaným, požadováno zaplacení již jen částky [částka] za užívání nebytových prostor žalovaným, resp. i jeho manželkou, za rok [rok], je nutné na tento vztah mezi původní věřitelkou a žalovaným pohlížet jako na vztah mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti ve smyslu § 261 odst. 1 obch. zák. Jednalo se o nepojmenovanou smlouvu ve smyslu § 269 odst. 2 obch. zák., dostatečně určitě vymezenou. I uznání dluhu a jeho následky ve vztahu k promlčecí době je tak třeba posuzovat dle právní úpravy uvedené v obchodním zákoníku, který obsahuje jak samostatnou úpravu uznání závazku v § 323 obch. zák., tak samostatnou úpravu promlčení. I po uznání závazku žalovaným tak sice začala běžet nová promlčecí doba od tohoto uznání, resp. jak správně dovodil soud prvního stupně od splatnosti první nezaplacené splátky, nicméně tato promlčecí doba nebyla desetiletá, jako při aplikaci občanského zákoníku, nýbrž byla v souladu s § 407 odst. 1 obch. zák. jen čtyřletá. Uplynula tak v [anonymizováno] [rok], a pokud byla žaloba podána až v [anonymizováno] [rok], je nárok žalobkyně, která je právní nástupkyní původní věřitelky, promlčen. K otázce aplikace obchodního zákoníku odkazuje odvolací soud na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, reprezentovanou např. rozsudkem ze dne [datum], ve věci sp. zn. [spisová značka], publikovaným ve Sbírce pod [číslo] použitelnou obdobně i v tomto případě, kdy jde o tzv. relativní obchod. Na tomto názoru odvolacího soudu nemůže nic změnit ani skutečnost, že byl jiný nárok vyplývající z Dohody rozhodnutím jiného soudu prvního stupně a jiného senátu odvolacího soudu shledán důvodným, neboť v odkazovaném řízení se otázkou, zda jde o obchodně závazkový vztah, tedy relativní obchod nebo absolutní obchod ve smyslu předchozí úpravy obchodního zákoníku, soudy vůbec nezabývaly.

19. Z uvedených důvodů odvolací soud změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. napadený rozsudek tak, že žalobu zamítl.

20. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud dle zásady úspěchu ve věci vyjádřené v § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř. a plně úspěšnému žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši [částka], šesti úkonech právní služby, které odvolací soud shledal účelnými, po [částka] (převzetí zastoupení, sepis vyjádření, účast na jednání dne [datum], vyjádření z [datum], účast na jednání dne [datum], vyjádření k odvolání) a jednom úkonu úkonů právní služby v poloviční výši [částka] za účast při vyhlášení rozsudku a 7 náhradách paušálních výdajů po [částka] dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 a § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, přičemž odměna advokáta a náhrada paušálních výdajů byly zvýšeny o 21 % DPH. Celkové náklady žalovaného činí [částka] a byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).