o odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobcům částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I) a uložil žalobcům povinnost k náhradě nákladů řízení žalované ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobci domáhali proti žalované zaplacení částky [částka] (každý ve výši [částka]) s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu paušální náhrady škody dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne [datum], kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje Nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen„ Nařízení“), za zpoždění letu číslo [anonymizováno] [číslo] z [anonymizováno] do [obec], který se uskutečnil dne [datum]. Žalobci tvrdili, že toho dne se účastnili letu, který operovala žalovaná jako letecký dopravce, a který byl o více než 3 hodiny zpožděn na příletu oproti plánovanému času příletu. Žalovaná se žalobou nesouhlasila s tvrzením, že operujícím leteckým dopravcem byla společnost [anonymizováno], které pronajala letadlo spolu s posádkou; žalovaná se bránila nedostatkem své pasivní legitimace k žalobou uplatněnému nároku.

3. Soud prvního stupně vyšel v napadeném rozsudku ze závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož se žalobci dne [datum] účastnili letu č. [anonymizováno] [číslo] z [anonymizováno] do [obec], kdy přílet letu byl stanoven na [údaj o čase] hod., avšak fakticky se uskutečnil až dne [datum] v 02:10 hod., přičemž let byl realizován posádkou a letadlem žalované, které k tomuto účelu žalovaná pronajala [právnická osoba] [anonymizována tři slova]). Žalobci uplatnili u žalované nárok na paušální kompenzaci ve výši [částka], přičemž žalovaná žalobcům řádnou náhradu neposkytla.

4. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil dle článku 2 písm. b) Nařízení, podle něhož je provozujícím leteckým dopravcem letecký dopravce, který provádí nebo zamýšlí provést let podle smlouvy s cestujícím nebo v zastoupení jiné právnické nebo fyzické osoby, která uzavřela smlouvu s tímto cestujícím. Přitom soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a to pro nedostatek věcné pasivní legitimace žalované, která není nositelem hmotněprávní povinnosti k paušální náhradě nemajetkové újmy za zpoždění předmětného letu č. [anonymizováno] [číslo], neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná na tento let pronajala letadlo s posádkou [právnická osoba] [anonymizována tři slova]). Subjektem povinným ke splnění povinnosti k náhradě škody za zpoždění letu je provozující letecký dopravce, kterým se dle článku 2 písm. b) Nařízení rozumí letecký dopravce, který uskutečňuje nebo má v úmyslu uskutečnit let podle smlouvy s cestujícím nebo v zastoupení jiné právnické nebo fyzické osoby, která uzavřela smlouvu s tímto cestujícím. Soud prvního stupně odkázal na rozhodnutí Soudního dvora EU v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. C [číslo], v němž Soudní dvůr podal výklad, podle něhož povinnosti vyplývající z Nařízení mají spočívat na provozujícím leteckém dopravci bez ohledu na to, zda let uskutečňuje vlastním letadlem anebo letadlem pronajatým i s posádkou. Naproti tomu letecký dopravce, který jinému leteckému dopravci pronajme své letadlo a posádku v rámci smlouvy o pronájmu letadla s posádkou ([anonymizována dvě slova]), provozní odpovědnost za lety nenese, a to ani tehdy, když potvrzení o rezervaci místa na letu či vydané cestujícím či letenky uvádí, že tento let provozuje prvně uvedený dopravce. V daném případě žalovaná, která své letadlo s posádkou pronajala jinému leteckému dopravci, tedy nebyla provozujícím leteckým dopravcem předmětného letu, za jeho zpoždění neodpovídá a tudíž jí ani nemůže být uložena povinnost k náhradě škody dle Nařízení. Na této skutečnosti nemůže ničeho změnit ani to, že byla na potvrzení o rezervaci předmětného letu, popř. na elektronických letenkách, vydaných [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] uvedená jako operující letecký dopravce právě žalovaná, popř. že žalovaná byla za operujícího leteckého dopravce označena na výpisu letu doloženém žalobci. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl a dodal, že žalovaná má navíc ve smyslu ust. § 13 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“), legitimní právní důvod očekávat, aby tato věc byla posouzena obdobně jako další typově shodná věc vedená u téhož soudu pod sp. zn. [spisová značka], v níž soudy prvního a druhého stupně (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) žalobu již dříve pravomocně zamítly z téhož důvodu (pro nedostatek věcné pasivní legitimace žalované z důvodu pronájmu letadla a posádky). O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud prvního stupně rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. podle výsledku řízení, jejíž výši stanovil dle ust. § 1 a 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

5. Proti napadenému rozsudku podali žalobci včasné a přípustné odvolání, v němž namítali, že po zpožděném letu se žalobci správně obrátili se stížností na žalovanou, protože se řídili několika pro spotřebitele určujícími indiciemi: žalovaná byla uvedena na palubním lístku, letadlo, kterým se žalobci letecky přepravovali, neslo logo a jméno žalované, žalovaná byla uvedena na elektronickém potvrzení rezervace, žalovaná byla uváděna v letištní komunikaci a je uvedena na výpisu z letu, žalovaná je zavedenou leteckou společností, která má kanceláře pro veřejnost na letišti v [obec], jakož i na dalších letištích. Žalovaná stížnost žalobců přijala a vyřizovala, aniž [anonymizováno] kdykoliv namítla, že není operujícím leteckým dopravcem, po dobu vyřizování stížnosti vzbuzovala dojem, že je odpovědným subjektem a pokud tomu tak již tehdy nebylo, pak neinformovala dostatečně o této skutečnosti stěžovatele, uvedla je v omyl. [příjmení] žalované postavená na její neodpovědnosti s poukazem na neveřejnou smlouvu o tzv.„ [anonymizována dvě slova]“ je proti dobrým mravům. Žalobci dále argumentovali, že ustanovení čl. 15 Nařízení zakazuje, aby se jakýkoliv letecký dopravce (v tomto případě společnost [právnická osoba], jako pasivně legitimovaná žalovaná nebo [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] – [anonymizováno], na kterou se odkazuje) zprostil či omezil odpovědnosti vůči cestujícím ustanovením v přepravní smlouvě (v žalovaném případě v dokumentu„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“). Výkladem, který použil soud prvního stupně, se z Nařízení stal pouhý formální dokument bez předpokládaného účinku pro cestující a tento výklad aprobuje klamání spotřebitele. Žalobci dále namítali, že skutkové okolnosti tohoto případu jsou odlišné a aplikace Rozsudku C [číslo] ze strany soudu prvního stupně je nepřiléhavá. Argumentovali, že dle definice čl. 2 písm. b) Nařízení je provozujícím leteckým dopravcem letecký dopravce, který provádí nebo zamýšlí provést let podle smlouvy s cestujícím nebo v zastoupení jiné právnické nebo fyzické osoby, která uzavřela smlouvu s tímto cestujícím. Rozsudek C [číslo] se vymezoval proti příliš extenzivnímu výkladu a v podstatě stanovil, na jakého leteckého dopravce se odpovědnost nevztahuje (podmínky negativního vymezení). Judikoval podmínku (i) dalšího závazkového vztahu mimo závazku s cestujícím (v Rozsudku C [číslo] uváděná smlouva o pronájmu letadla s posádkou –„ [anonymizována dvě slova]“), a (ii) zproštění se provozní odpovědnosti. Skutkový základ Rozsudku C [číslo] je založen v podstatě na předpokladu, že odpovědnou není ta společnost, která v přímém kontaktu s cestujícím neurčuje trasu letu a za tuto službu si neinkasuje odměnu. Rozsudek C [číslo] už však nijak neřešil vliv čl. 15 Nařízení a materiální zproštění se odpovědnosti odkazem na smlouvu mimo vztah cestujícího s leteckým dopravcem. Nelze tedy uzavřít, že pouhá existence smlouvy o„ [anonymizována dvě slova]“ znamená změnu věcné pasivní legitimace z jednoho leteckého dopravce na druhého. [příjmení] žalované a její implikace v odpovědnosti je mnohem hlubší právě s ohledem na provozní odpovědnost, protože se nejedná o pouhého pronajímatele letadel a posádky, ale především o společnost, která sama vytváří nabídky letecké dopravy a operuje lety. Žalobci poukazovali na to, že jejich právo na paušální náhradu za zpoždění letu ve smyslu Nařízení bylo výkladem přijatým soudem prvního stupně vyprázdněno, neboť byla-li [anonymizováno] operujícím dopravcem [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] – [anonymizováno], tak se cestující nemohou domáhat kompenzace, ačkoliv [anonymizováno] na ni jinak vznikl nárok. V tomto případě [anonymizováno] tak cestující nemohli kompenzaci požadovat, protože let nebyl operován„ dopravcem Společenství“ (Dubai [anonymizována dvě slova] – [anonymizováno]) a„ cestující odlétali z letiště umístěného na území třetí země“ (Spojené arabské emiráty), tj. není dána působnost Nařízení. Žalobci uzavřeli, že takový výklad nemůže být správný, neboť [anonymizováno] na základě soukromoprávní smlouvy o„ [anonymizována dvě slova]“ došlo ke zrušení odpovědnosti dle přímo aplikovatelného předpisu EU – předmětného Nařízení. Žalobci navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. K odvolání žalobců se žalovaná písemně nevyjádřila a k jednání odvolacího soudu se nedostavila.

7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Soud prvního stupně si opatřil dostatek podkladů pro rozhodnutí ve věci a na základě správných a úplných skutkových zjištění posoudil věc správně i po právní stránce. Náležitě se vypořádal s otázkou pasivní legitimace žalované na základě posouzení, zda žalovaná byla operujícím leteckým dopravcem a má hmotněprávní povinnost k paušální náhradě nemajetkové újmy za zpoždění letu číslo [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], kterého se účastnili žalobci. Při posouzení věci správně vycházel z čl. 2 písm. b) Nařízení a přiléhavého rozsudku Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo], [jméno] [příjmení] a další proti [právnická osoba], v němž Soudní dvůr podal výklad pojmu provozující letecký dopravce, který je podle čl. 7 Nařízení osobou odpovědnou za újmu vzniklou zpožděním letu. Skutečnost, že žalovaná nemá věcnou pasivní legitimaci, byla v řízení prokázána smlouvou mezi žalovanou a společností [anonymizováno], a byla zřejmá i z potvrzení rezervace letu („ [anonymizováno 5 slov], jakož i z e-mailu„ [anonymizována tři slova]“ ze dne [datum]“), které žalobci předložili. Uvedený závěr nebyl v řízení vyvrácen ani výpisem ze specializovaného internetového webu [webová adresa] s textem„ [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]“, neboť tento důkaz nevypovídá o tom, že [anonymizováno] provozujícím leteckým dopravcem ve smyslu čl. 2 písm. b) Nařízení byla žalovaná. Soud prvního stupně s odkazem na rozsudek Soudního dvora ve věci C [číslo] správně konstatoval, že povinnosti vyplývající z nařízení má provozující letecký dopravce bez ohledu na to, zda let uskutečňuje vlastním letadlem anebo letadlem pronajatým i s posádkou. Letecký dopravce, který jinému leteckému dopravci pronajme své letadlo a posádku, provozní odpovědnost za lety nenese, a to ani tehdy, když potvrzení o rezervaci místa na letu vydané cestujícím uvádí, že tento let provozuje letecký dopravce, který letadlo pronajal. Žalobci náležitě nerozlišují mezi leteckým dopravcem a provozujícím leteckým dopravcem, kdy povinnost k náhradě újmy za zpoždění letu podle Nařízení jednoznačně nese provozující letecký dopravce. Naproti tomu letecký dopravce, který jinému leteckému dopravci pronajme své letadlo a posádku, provozní odpovědnost za lety nenese (a to dokonce ani tehdy, když potvrzení o rezervaci místa na letu uvádí, že let provozuje letecký dopravce, který letadlo pronajal).

9. Důvodem pro zamítnutí žaloby tedy nebyla„ mezera“ v právní úpravě, v jejímž důsledku [anonymizováno] žalobci byli (oproti jiným cestujícím a bez rozumného důvodu) z práva na kompenzaci vyloučeni, nýbrž to, že žalobci směřovali žalobu proti subjektu, který není nositelem tvrzené povinnosti. Pro posouzení pasivní věcné legitimace účastníka řízení jsou rozhodné skutkové okolnosti, z nichž vyplývá jeho hmotněprávní vztah k povinnosti, která je předmětem řízení, a tyto okolnosti jsou i předmětem dokazování (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). V této souvislosti lze připomenout, že žalobci netvrdili, že [anonymizováno] jim vznikla konkrétní újma (ať již majetková či nemajetková), která [anonymizováno] měla svou příčinu právě ve zpožděném letu a jejíž kvantifikace [anonymizováno] vycházela z individuálních okolností případu, ale zcela jasně si nárokovali paušální náhradu, která se opírá o čl. 7 odst. 1 Nařízení a která v obdobných případech přísluší všem cestujícím zpožděného letu v rámci zde poskytované ochrany, čemuž odpovídalo i vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě. Právě tyto skutečnosti jako jsou doba zpoždění letu a jeho délka (vzdálenost mezi místem odletu a cílovou destinací), jakož i to, kdo let uskutečnil, pak byly pro posouzení věci relevantní, a nebyl důvod zabývat se jí i z jiného pohledu, pro který žaloba postrádala jakoukoliv oporu.

10. Konečně odvolací soud v projednávané věci vycházel při svém rozhodnutí i ze zásady vtělené do § 13 o. z., podle níž každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích (a byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky). Odvolací soud konstatuje, že nemá důvod odchýlit se od rozhodnutí Městského soudu v Praze jakožto soudu odvolacího ve skutkově totožných věcech, rozhodovaných rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], týkajícím se letu ze dne [datum] č. [anonymizováno] [číslo] z [obec] do [anonymizováno], jakož i rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], týkajícím se letu ze dne [datum] č. [anonymizováno] [číslo] z [anonymizováno] do [obec]. V obou těchto případech šlo o nárok na paušální náhradu za zpoždění letu dle čl. 7 odst. 1 Nařízení proti téže žalované a řešila se tatáž otázka pasivní legitimace provozujícího leteckého dopravce z důvodu pronájmu letadla žalované i s posádkou letecké [právnická osoba] [anonymizována tři slova]). Citované případy se shodují s projednávanou věcí ve všech podstatných skutkových okolnostech, proto není důvod pro odlišné rozhodnutí v této věci.

11. Argumentace rozporem obrany žalované postavené na nedostatku své pasivní legitimace s dobrými mravy (za situace, kdy žalovaná původně stížnost žalobců přijala, vyřizovala a navozovala dojem, že je odpovědným subjektem, čímž měla uvádět žalobce v omyl), není důvodná; taková argumentace [anonymizováno] mohla mít své opodstatnění, pokud [anonymizováno] například v důsledku popsaného jednání žalované došlo vůči ní k promlčení žalobního nároku a ztrátě možnosti jeho uspokojení. To však není tento případ, žaloba byla zamítnuta z důvodu, že žalovaná nenese hmotněprávní odpovědnost z hlediska aplikovaného Nařízení a nikoliv skutečnost, že [anonymizováno] došlo ke zmaření nároku pro její nemravné jednání.

12. Odvolací soud z uvedených důvodů napadený rozsudek potvrdil dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný v napadeném výroku o věci samé, jakož i ve výroku o nákladech řízení, který byl rovněž správný co do určení náhradové povinnosti a její výše.

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když žalovaná v odvolacím řízení sice uspěla, avšak žádné náklady řízení jí nevznikly.