o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), dále zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta (výrok III).

2. Takto rozhodl soud prvního stupně o žalobě, jíž se žalobce coby vlastník bytové jednotky [číslo] v domě spravovaném žalovaným (dále jen„ předmětná bytová jednotka“) domáhal po žalovaném coby společenství vlastníků jednotek zaplacení žalobní částky s příslušenstvím z důvodu, že žalovaný v rámci správy domu zadal v roce [rok] provedení oprav balkonů a teras jako součásti společných částí domu, opravy prováděla firma [právnická osoba], na základě smlouvy o dílo, uzavřené dne [datum]. Opravy byly provedeny vadně, což se projevovalo přetékáním vody na fasádu a následným zatékáním do bytů, k nimž vadně provedené balkony a terasy přiléhají a pod dlažbu samotných teras. Mezi byty postižené zatékáním patřil i byt žalobce. Žalobce tvrdil, že přestože smlouva o dílo obsahovala tříletou záruku, žalovaný řádně práva ze záruky nikdy neuplatnil, vady nereklamoval a musí tak zajistit provedení nových oprav. Žalobce svou bytovou jednotku pronajímal [jméno] [jméno] [příjmení] jakožto nájemci, ten se v [anonymizováno] [rok] kvůli zatékání do bytu odstěhoval. Žalobce hodlal předmětný byt pronajmout prostřednictvím společnosti [právnická osoba], ta byt však odmítla převzít do nájmu z důvodu uvedené vady, v současné době je tak byt žalobce prázdný a nepronajatelný. Výše obvyklého tržního nájemného za předmětný byt činí [částka] měsíčně, žalobci takto za období [anonymizována tři slova] [rok] ušel zisk ve výši [částka] a dále byl nucen vynaložit částku [částka] za znalecký posudek a částku [částka] za právní služby. Žalobce tvrdil, že mu škoda vznikla v přímé příčinné souvislosti s vadně provedenými opravami společných částí domu, které žalovaný ani přes výzvy neodstranil, a proto za tyto škody odpovídá, přesto žalobci ničeho nezaplatil, ačkoliv byl k tomu vyzván dne [datum].

3. Žalovaný se bránil proti žalobě tím, že se [anonymizováno] někdy v [anonymizováno] [rok] dozvěděl, že došlo k zatečení do bytu žalobce, přitom není jasné, co je vlastně příčinou a následkem zatékání do bytu žalobce. Tvrzení žalobce, že nebylo reklamováno dílo u zhotovitele, se na pravdě nezakládá, firma, která opravy prováděla, neuznala reklamaci žalovaného, avšak poskytla slevu z ceny díla 8,5 %. Žalovaný nezpochybňoval, že došlo k ukončení nájmu bytu žalobce jeho nájemcem, považoval to za nesporné, stejně jako výši ušlého nájemného žalobce; žalovaný však zpochybnil částku vynaloženou na znalecký posudek a další částky dle příjmových dokladů od firmy [právnická osoba], jakož i náklady na právní zastoupení žalobce.

4. Soud prvního stupně vyšel v napadeném rozsudku ze závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož žalobce je vlastníkem předmětné bytové jednotky a členem společenství vlastníků jednotek žalovaného. Opakovaně došlo k zatečení atmosférických srážek do bytu žalobce a žalobce o tom opakovaně žalovaného informoval a žádal nějakou nápravu. Ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], a jeho výpovědi před soudem vzal za prokázané, že v domě, ve kterém se nachází i jednotka žalobce, se vyskytuje celá řada závad, ať již starších, na klempířských prvcích, či vzniklých z důvodu nevhodně a nekvalitně provedené opravy teras, umístěných nad bytem žalobce. V každém případě se jedná o závady, vyskytující se na společných částech domu. Na vzniklém stavu bytu žalobce se může podílet větší množství příčin, nebylo zjištěno, že by stav bytu žalobce vznikl nějakým nevhodným používáním bytu žalobcem. V řízení bylo prokázáno, že žalobce v minulosti svůj byt pronajímal, po ukončení nájmu předchozího nájemce ho chtěl pronajmout prostřednictvím společnosti [právnická osoba], tato však byt odmítla k pronájmu převzít, v důsledku zatékání do předmětného bytu. Žalobce doložil, že jeho byt by bylo možno pronajmout za částku [částka] měsíčně, tuto částku žalovaný ani nezpochybňoval. Žalobce prokázal, že za dobu [anonymizováno] – [anonymizováno] [rok] vznikla žalobci škoda v podobě ušlého zisku ve výši [částka], a že ani v současnosti žalobce nemůže byt pronajmout. Soud prvního stupně skutkový závěr uzavřel, že žalovaný nezabránil opakovanému zatékání nejen do bytu žalobce a vzniku další újmy, mezi touto nečinností žalovaného a škodou žalobce je příčinná souvislost.

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil dle ustanovení § [číslo] odst. 1, § [číslo], § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 2, § [číslo] písm. e), bod 2, § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1 a § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do nároku na ušlý zisk žalobce ve výši [částka], coby majetkové újmy, která mu vznikla, když žalovaný nijak nezpochybňoval výši nájemného, za který je možno předmětný byt pronajmout, přičemž žalobce vyšel z aplikace [anonymizováno] a ušlé nájemné uplatnil v jeho středním pásmu – optimu [částka] měsíčně. Dále soud prvního stupně žalobě vyhověl co do částky vynaložené žalobcem na znalecký posudek ve výši [částka], který žalobce nechal zpracovat před podáním žaloby a následně použil v řízení k prokázání nároku. Soud prvního stupně naopak neshledal žalobní nárok důvodný co do částky [částka] představující rovněž náklad na znalecký posudek s tím, že šlo o částku zaplacenou jinému subjektu než znalci, přičemž nebylo ani jasné, za co žalobce tuto částku uvedené zaplatil. Rovněž pokud šlo o náklady žalobce vynaložené na právní služby spojené s uplatněním nároku, soud prvního stupně posoudil jako účelně vynaložený náklad před podáním žaloby jednu poradu s advokátem ve výši [částka] ([částka] plus DPH 21 %), ve zbývající části těchto nákladů soud prvního stupně nárok nepovažoval za důvodný, když náklady na další právní služby advokáta žalobce jsou již součástí nákladů tohoto řízení.

6. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil výsledkem řízení, poměrem úspěchu účastníků dle § 142 odst. 2 o. s. ř., který shledal v poměru 85 % úspěchu žalobce ku 15 % neúspěchu, a přiznal žalobci právo na úhradu 70 % vzniklých nákladů řízení, jež byly tvořeny soudním poplatkem ve výši [částka], odměnou advokáta žalobce po [částka] za úkony právní služby převzetí zastoupení, předžalobní výzvu, za sepis žaloby, vyjádření k podání žalovaného, trojí účast u jednání soudu, dále [anonymizováno] paušálními náhradami výdajů po [částka] a náhradou DPH, celkem [částka].

7. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání, jímž napadl zamítavý výrok II a akcesorický výrok III o nákladech řízení. Rozsudek v odvoláním nenapadeném vyhovujícím výroku I tak nabyl samostatně právní moci.

8. Žalobce spatřoval nesprávnost napadeného rozsudku v zamítavém výroku II v tom, že šlo-li o část žalobního nároku spočívající v nákladech vynaložených žalobcem na právní pomoc, poskytnutou žalobci advokátem před zahájením soudního řízení, soud prvního stupně žalobci nesprávně přiznal pouze v rozsahu jedné porady se svým advokátem, a to s odůvodněním, že další pomoc žalobci je i součástí nákladů v tomto řízení. Žalobce přitom namítal, že sám jako právní laik potřeboval právní pomoc nejen k sepisu předžalobní výzvy a žaloby, ale ještě předtím, aby se vůbec mohl rozhodnout, zda se do sporu pustit, advokát se proto musel s celou záležitostí seznámit, nebylo možné odpovědně nastudovat celou problematiku a ještě dát klientovi řádnou radu stran zahájení či nezahájení sporu v rámci jedné hodiny. Advokát žalobce za celou předprocesní přípravu vyúčtoval žalobci částku [částka] včetně DPH, po odečtení odměny za sepis předžalobní výzvy částku [částka] včetně DPH. To žalobce považoval za přiměřený náklad na právní pomoc odpovídající rozsahu nezbytnému pro přípravu sporu. Dále šlo-li o část nároku spočívající v odměně znalce ve výši [částka] (dle dokladu ze dne [datum]), tato byla součástí služeb poskytnutých znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] žalobci. Žalobci bylo znalcem vysvětleno, že se jednalo o zálohu na znalecký posudek, která byla později vyúčtována dokladem znalce ze dne [datum]. Znalec to takto při svém výslechu potvrdil s tím, že celkové náklady na vypracování posudku činily součet obou žalobcem zaplacených částek, tedy [částka]. Skutečnost, že jako příjemce zálohy byl uveden nikoliv přímo znalec, ale společnost [právnická osoba], jíž je znalec jediným společníkem, nemohl žalobce nijak ovlivnit. Žalobce uzavřel, že vynaložil na vypracování znaleckého posudku, který vzal soud prvního stupně za základ svého závěru o příčinách zatékání do bytu žalobce, celkovou částku [částka]. Žalobce navrhl změnu napadeného rozsudku tak, aby žalobě bylo vyhověno i v rozsahu, v němž žaloba byla zamítnuta a žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů řízení vedeného před soudy obou stupňů.

9. K odvolání žalobce se vyjádřil žalovaný tak, že rozsudek soudu prvního stupně považoval v jeho napadených výrocích II a III za věcně i právně správný a navrhl jeho potvrzení. Žalovaný uvedl, že soud prvního stupně po provedeném dokazování po právu neuznal jako účelně vynaložený náklad v souvislosti s řízením částku [částka] žalobcem zaplacenou jinému subjektu než znalci, když důvod této platby nebyl vysvětlen ani soudu prvého stupně, ani v odvolání. Soud prvního stupně rozhodl správně i o náhradě nákladů řízení.

10. Odvolací soud podle § 212 a násl. o. s. ř. přezkoumal v rozsahu podaného odvolání napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně postupu předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je částečně důvodné.

11. Odvolací soud vzhledem k tomu, že vyhovující výrok I rozsudku nebyl odvoláním napaden a nabyl tak samostatně právní moci, se zabýval toliko správností zamítavého výroku II z hlediska odvolatelem uplatněných námitek a argumentů. Základ žalobního nároku tak byl vyřešen pravomocným výrokem I napadeného rozsudku (z hlediska předpokladů odpovědnosti žalovaného za škodu vzniklou žalobci), šlo tak jen o výši škody, jež má být nahrazována, v rozsahu zamítnutých částí uplatněného nároku coby nákladů na znalecký posudek a na právní pomoc vynaložených žalobcem před zahájením řízení. Odvolací soud tak řešil pouze otázku, zda uplatněné (a zamítnuté) náklady jsou rovněž součástí škody vzniklé žalobci, když vzhledem k právní moci vyhovujícího výroku a obsahu podaného odvolání a vyjádření k němu měl za to, že o předpokladech odpovědnosti žalovaného (porušení právní povinnosti, vzniku škody a příčinné souvislosti) již není mezi účastníky sporu.

12. Jde-li o část žalobního nároku ve výši [částka], nemá odvolací soud pochybnost, že byla vynaložena žalobcem jakožto náklad na zpracování znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], jenž byl použit v řízení jako důkaz opodstatněnosti a výše nároku žalobce. [jméno] skutečnost, že příjmový doklad znalec vystavil prostřednictvím právnické osoby, na tom nic nemění, je věc znalce, jakým způsobem vede své účetní doklady, z hlediska občanskoprávní odpovědnosti (jde o hledisko výše škody) je rozhodné, že žalobce uvedenou částku znalci zaplatil, znalec v rámci svého výslechu při jednání soudu konaném dne [datum] vysvětlil, že šlo o jím přijatou zálohu na odměnu za znalecké služby, a že celková výše nákladů na znalecký posudek činila [částka], včetně uvedené zálohy. Za té situace není rozhodnutí soudu prvního stupně správné potud, že uvedený náklad do výše škody nezahrnulo, přičemž jde o součást škody vzniklé žalobci v podobě nákladů vynaložených na znalecký posudek.

13. Odvolací soud proto shledal žalobu důvodnou i co do této části žalobního nároku, jenž byl soudem prvního stupně zamítnut. Jelikož soud prvního stupně rozhodl v této části nesprávně, ačkoliv správně zjistil skutkový stav, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé (II) změnil v uvedené části podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalobě v tomto rozsahu vyhověl co do částky [částka] s příslušenstvím, jak se podává z výroku I tohoto rozsudku odvolacího soudu.

14. Ve zbytku však odvolací soud zamítavý výrok II napadeného rozsudku potvrdil jako věcně správný, neboť odvolání žalobce neshledal důvodným v části týkající se nároku na náhradu nákladů vynaložených na právní pomoc advokáta před zahájením řízení (nad rámec těch přiznaných soudem prvního stupně výrokem I rozsudku, jenž odvoláním napaden nebyl).

15. Občanské soudní řízení sporné spočívá na zásadě, že soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí, rozhodne bez návrhu o právu účastníků řízení navzájem k náhradě nákladů řízení (§ 151 odst. 1 o. s. ř.), a to podle výsledku řízení (§ 142 odst. 1, 2 o. s. ř.), podle něhož přizná úspěšnému účastníku proti neúspěšnému právo na náhradu nákladů řízení. V soudní praxi je jednoznačně zaujímáno, že rozhodnutí soudu o nákladech řízení je rozhodnutím konstitutivním, jímž se právo na náhradu nákladů řízení zakládá a stanoví jeho výše (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a řadu dalších). Z toho plyne, že právo na náhradu nákladů řízení do doby jeho konstituování soudem neexistuje a vznikne pouze v tom rozsahu, v němž jej soud svým rozhodnutím (výrokem o nákladech řízení) založí. Přitom soud je ve svém rozhodování o nákladech řízení vázán zákonem, který stanoví, jaké náklady řízení lze přiznat a v jaké výši, co je zohlednitelným nákladem řízení (§ 137 o. s. ř.), přičemž musí jít vždy o náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Výši nákladů řízení pak soud určuje podle § 151 odst. 2 o. s. ř., má-li být součástí nákladů řízení i odměna za právní zastoupení advokátem, postupuje soud podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“)).

16. Jestliže je v tomto případě nárokována jako součást nároku na náhradu škody i odměna advokáta za služby (úkony právní pomoci) poskytnuté před zahájením řízení, nelze je přiznat jako škodu nad rámec nákladů řízení stanovených advokátním tarifem, byť by byly žalobcem vynaloženy a třebas i účelně. To vyplývá z toho, že jde stále o náklady spojené s řízením, přičemž jak uvedeno výše, soud v rámci svého rozhodování o nákladech řízení nepřiznává veškeré účastníkem vynaložené náklady, ale jen ty, které zákon a advokátní tarif stanoví. Jde tedy o paušalizovanou náhradu stanovenou právní úpravou, jež vylučuje náhradu skutečných nákladů. Připustil-li by soud transformaci nákladů řízení do nároku na náhradu škody, ztratila by celá právní úprava nákladů řízení v občanském soudním řádu i advokátním tarifu svůj smysl (význam a účel), neboť veškeré náklady, jež by soudem nebyly přiznány v rámci výroku o nákladech řízení, by mohly být uplatňovány jako škoda. To záměrem zákonodárce jistě nebylo a šlo by o jasné obcházení zákona, jež nepožívá soudní ochrany. Jestliže, jak uvedeno výše, právo na náhradu nákladů řízení neexistuje, dokud není rozhodnutím soudu konstituováno, nelze jej přiznat formou věcného rozhodnutí jako škodu, neboť meritorní rozhodnutí soudu o náhradě škody má povahu deklaratorního rozhodnutí (deklaruje se jím, že škoda v minulosti vznikla) a nelze jím deklarovat právo (nárok), který neexistuje.

17. Proto v tomto rozsahu není odvolání žalobce důvodné a odvolací soud zamítavý výrok II v této části potvrdil jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.).

18. Vzhledem ke změně napadeného rozsudku soudu prvního stupně rozhodl odvolací soud v souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. nově o nákladech řízení vedeného před soudy obou stupňů, a to tak, že povinnost k jejich náhradě uložil žalovanému podle výsledku řízení, když poměr úspěchu a neúspěchu žalobce a žalovaného v řízení činil 86,5 % ku 13,5 %, žalobce tak má právo na náhradu 73 % účelně vynaložených nákladů řízení. Výše nákladů řízení žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně dosáhla [částka] a tvoří je soudní poplatek za žalobu [částka], dále mimosmluvní odměna advokáta žalobkyně za [anonymizováno] úkonů právní služby po [částka] (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, vyjádření ve věci samé, trojí účast u jednání soudu), paušální náhrada hotových výdajů po [částka] připadající na těchto [anonymizováno] úkonů právní služby (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a náhrada 21 % daně z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Výše nákladů odvolacího řízení dosáhla [částka] a tvoří je soudní poplatek za odvolání [částka], dále mimosmluvní odměna advokáta žalobkyně za jeden úkon právní služby po [částka] (sepis odvolání) a paušální náhrada hotových výdajů připadající na jeden úkon právní služby po [částka] (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a náhrada 21 % daně z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celková výše nákladů řízení vedeného před soudy obou stupňů tak činí [částka], žalobce má právo na náhradu 73 % z nich, tj. [částka].

19. Lhůta k splnění povinnosti k náhradě nákladů je třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.); náhrada nákladů řízení se platí do rukou advokáta účastníka, jemuž byla přisouzena (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).