o odvolání žalobkyně i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 10 C 128/2020-94,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na jejich náhradě [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku do rukou advokáta žalobce (výrok III).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka] s příslušenstvím, která mu vznikla nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 354/2009. Uvedl, že nároky ostatních žalobců z posuzovaného řízení byly vyloučeny, z důvodu úmrtí účastníka, jehož je žalobce nástupcem, k samostatnému projednání do vedlejšího řízení pod sp. zn. 15 C 143/2014, přičemž nebylo důvodu, aby věc žalobce nebyla projednána společně vzhledem k průběhu dědického řízení. Posuzované řízení probíhalo pouze na prvním stupni, nebylo nařízeno žádné jednání a ani meritorně rozhodováno a řízení probíhalo s průtahy. Žalovaná se proti žalobě bránila tím, že sice shledala délku posuzovaného řízení nepřiměřenou, nicméně navrhla žalobu zamítnout z důvodu, že žalobci při mimosoudním projednání poskytla dobrovolně odškodnění ve výši [částka]. Žalovaná uvedla, že vůči žalobci činila délka řízení 10 let a 11 měsíců. Žalobce vstoupil do řízení jako procesní nástupce zemřelého [jméno] [příjmení] na základě usnesením ze dne [datum]. Soud rozhodoval o zastavení řízení, vyloučení nároků, procesním nástupnictví, přerušení řízení a o návrhu žalobců na nařízení předběžného opatření. V procesních otázkách bylo rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy. Žalovaná při stanovení výše zadostiučinění vyšla ze základní částky ročního odškodnění [částka] a tuto ponížila o 75 % s ohledem na složitost věci, podíl na délce řízení a význam řízení pro žalobce. Předmětem řízení byla žaloba o určení vlastnictví k pozemkům ve výši spoluvlastnických podílů žalobců na obytných budovách a stavbách, které se nacházejí na předmětných pozemcích; dokazování bylo rozsáhlé; řízení bylo přerušeno do skončení řízení vedeného pod sp. zn. 15 C 143/2014 a do skončení dědického řízení po zemřelé [jméno] [příjmení]; počet žalobců vystoupal na 120 a následně soud řízení vůči některým z nich zastavil; žalovaných bylo původně 9 a proti 3 z nich bylo řízení postupně zastaveno; žalobce i jeho právní předchůdce se na délce řízení podíleli (opakované výzvy k doplnění podání); žalobci jako spoluvlastníci podílů na sporných nemovitostech újmu sdíleli; význam řízení snižuje i okolnost, že žalobce byl procesním nástupcem, a proto se ho předmět řízení přímo nedotýkal. Žalobce vzal žalobu zpět v rozsahu [částka] z důvodu dobrovolného plnění žalované, soud prvního stupně řízení v této části zastavil. Předmětem řízení zůstal nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

3. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku vyšel ze skutkových zjištění uvedených v bodech 6. – 8. odůvodnění napadeného rozsudku, na něž se pro stručnost odkazuje, jež shrnul v následujícím relevantním skutkovém závěru. Dne [datum] přistoupil právní předchůdce žalobce [jméno] [příjmení] k již podané žalobě a začal se tak účastnit posuzovaného řízení, dnem [datum] byla z posuzovaného řízení sp. zn. 15 C 354/2009 vyloučena věc naprosté většiny zbývajících žalobců, která byla dále vedena Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 143/2014, nárok uplatněný [jméno] [příjmení] zůstal veden pod původní spisovou značkou 15 C 354/2009. Původní žalobce [jméno] [příjmení] zemřel a dnem [datum] se stal jeho procesním nástupcem žalobce. Od [datum] do [datum] bylo posuzované řízení pravomocně přerušeno do skončení řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 143/2014 (dále jen„ vedlejší řízení“). Posuzované řízení pak bylo pravomocně skončeno řízení dne [datum]. [ulice] řízení běželo od [datum] do pravomocného skončení dnem [datum]. Soud prvního stupně posuzoval věc samostatně pro období od [datum] do [datum], kdy se řízení účastnil právní předchůdce žalobce [jméno] [příjmení], a dále pro období od [datum] do dne [datum], kdy se řízení účastnil žalobce jako jeho právní nástupce; nicméně pro závěr o tom, zda v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, posuzoval celkovou délku řízení od [datum] do [datum]. Takto vymezená délka naříkaného řízení činila 10 let a 10 měsíců.

4. V rovině právního posouzení dospěl soud prvního stupně na základě kritérií uvedených v § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ OdpŠk“ k závěru, že celková délka řízení byla nepřiměřená, řízení bylo zatíženo průtahy v období od [datum] do [datum], nevhodným procesním postupem vůči žalobci, kdy nárok jeho právního předchůdce nebyl vyloučen k samostatnému řízení vedenému pod sp. zn. 15 C 143/2014 (k vedlejšímu řízení), aniž by následně po vyřešení právního nástupnictví byla věc spojena s věcí vedenou pod sp. zn. 15 C 143/2014 tak, aby se i žalobce se mohl na vedení tohoto řízení aktivně podílet a ovlivňovat jeho výsledek. Za zásadní považoval soud prvního stupně průběh vedlejšího řízení vedeného pod sp. zn. 15 C 143/2014, které bylo rovněž zatíženo průtahy, kdy trvalo 3 roky, než se podařilo spis řádně předložit odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání. Naopak soud prvního stupně neshledal důvody na straně jednání poškozeného, pro něž by bylo možno délku řízení akceptovat, ani význam předmětu řízení nebyl marginálním. Na základě toho dospěl soud prvního stupně k závěru, že došlo k porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, v důsledku toho vznikla nemajetková újma, kterou je nutno odškodnit v penězích.

5. Výši přiměřeného zadostiučinění stanovil soud prvního stupně postupem podle stanoviska Nejvyššího sp. zn. Cpjn 206/2010, základní částku odškodnění posuzovaného řízení, jež trvalo 10 let a 10 měsíců, určil částkou [částka] za každý další rok řízení (a za každý z prvních dvou let řízení její polovinou). Ve vztahu k části řízení za dobu účasti původního žalobce [jméno] [příjmení] od [datum] do [datum] (tj. 5 let a 6 měsíců) tak původnímu žalobci náleží základní, nemodifikovaná částka finančního zadostiučinění ve výši [částka]; za délku řízení za dobu účasti žalobce od [datum] do [datum] (tj. 5 let a 4 měsíců) žalobci náleží základní, nemodifikovaná částka finančního zadostiučinění ve výši [částka] (zde soud již neponižoval podruhé základní odškodnění na 50 % pro prvé dva roky řízení po vstupu). Dále soud prvního stupně modifikoval takto stanovenou základní částku odškodnění dle kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, přičemž shledal extrémní procesní složitost danou množstvím účastníků (120 na straně žalobců a 9 na straně žalovaných) a souvisejícím procesním rozhodováním, pro niž ponížil základní částku odškodnění o 40 %. Kritérium jednání poškozeného, kterým by původní či aktuální žalobce přispěli k průtahům v řízení, soud prvního stupně v řízení neshledal a pro toto kritérium základní odškodnění nemodifikoval. Naopak soud prvního stupně shledal důvody pro navýšení základní částky odškodnění pro kritérium postupu soudů, a to celkově o 20 %. Konečně význam předmětu řízení pro poškozeného shledal soud prvního stupně standardním, bez vlivu na výši základní částky, avšak z důvodu sdílení újmy snížil o 20 %. Celkem tak po provedené modifikaci soud prvního stupně snížil základní částku odškodnění o 40 % a uzavřel, že původnímu žalobci náleží odškodnění ve výši [částka], aktuálnímu žalobci pak [částka]. V souhrnu je tak důvodným nárok žalobce v celkové výši [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci již poskytl, jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení částku [částka], pak soud žalobci přiznal zbývající část důvodného odškodnění ve výši [částka] a ve zbytku žalobního požadavku (co do částky [částka]) žalobu zamítl. Zároveň soud prvního stupně přiznal nárok na příslušenství v podobě úroku z prodlení dle § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk. Úroky z prodlení pak soud přiznal z částky finančního zadostiučinění, kterou shledal, z důvodů uvedených výše, za důvodnou. Soud přiznal úroky z prodlení ve výši požadované žalobcem, když tato nekoliduje s výší zákonnou.

6. Rozsudek soudu prvního stupně napadli včasným a přípustným odvoláním žalobce i žalovaná, žalobce v rozsahu výroku II, jímž byla žaloba v části zamítnuta a v akcesorickém výroku III o nákladech řízení, žalovaná pak v rozsahu výroků I a III, jimiž bylo žalobci vyhověno a přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

7. Žalobce ve svém odvolání namítal, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil kritérium postupu rozhodujícího orgánu z hlediska vadnosti postupu rozhodujícího orgánu. Žalobce uvedl, že posuzované řízení bylo v roce [rok] přerušeno do právní moci dědického řízení, které bylo již v době přerušení řízení již pravomocně skončeno, tedy zjevně nebyl důvod cokoliv přerušovat. Tato skutečnost svědčí o extrémní vadnosti postupu rozhodujícího orgánu, který porušil podstatným způsobem samotné základní principy procesních pravidel. Dále žalobce namítal, že řízení bylo stiženo zjevnými a extrémními průtahy, že soud prvního stupně neprovedl test proporcionality vlivu jednotlivých skutečností na celkovou délku řízení a z toho nevyvodil důvody pro navýšení či snížení základní částky. Dále namítal proti rozhodnutí o nákladech řízení, že soud nepřiznal úkon uplatnění nároku v rámci předběžného projednání nároku a dále opomněl přiznat odměnu za některé žalobcem provedené úkony právní služby. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, přiznal žalobci další odškodnění a zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení.

8. Žalovaná ve svém odvolání připomněla, že sama v rámci předběžného projednání uplatněného nároku dospěla k závěru, že délku řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 354/2009 lze hodnotit jako nepřiměřenou, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk a za vzniklou nemajetkovou újmu žalovaná poskytla žalobci zadostiučinění ve výši [částka]. Takové zadostiučinění žalovaná považovala za dostačující a přiměřené všem okolnostem daného případu a plně způsobilé reparovat vzniklou nemajetkovou újmu. Proti napadenému rozsudku (vyhovujícímu výroku I) žalovaná namítala, že soud prvního stupně vyšel ze základní částky [částka] za jeden rok řízení, což nepovažovala za odůvodněné, poukazovala, že řízení bylo po nějakou dobu přerušeno, žalovaná neviděla důvod pro zvýšení základní částky zadostiučinění. Dále žalovaná považovala za nesprávné navýšení základní částky zadostiučinění o 20 % v kritériu postupu orgánu veřejné moci. Žalovaná namítala, že spatřuje-li soud prvního stupně důvod v nekoncentrovanosti řízení, tak že právě ta je příčinou nepřiměřené délky celého řízení, nemůže tak představovat okolnost vedoucí k navýšení odškodnění. Dalším důvodem pro navýšení základní částky v tomto kritériu mělo být opakované vracení spisu bez rozhodnutí od odvolacího soudu. K tomu však docházelo v řízení vedlejším vedeném pod sp. zn. 15 C 143/2014 (pro něž bylo posuzované řízení přerušeno), tato skutečnost tak nemůže mít vliv na hodnocení postupu soudu v posuzovaném řízení. Navíc pokud byla věc vracena z důvodu nesprávného označení žalobců, měla by tato skutečnost být kladena k tíži zejména právě žalobcům, resp. jejich právní zástupkyni, která ani přes opakované výzvy soudu v posuzovaném řízení nebyla schopna správně označit své vlastní klienty, které zastupovala. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá, a ve výroku o nákladech řízení tak, že žalovaná má nárok na přiznání nákladů řízení.

9. Účastníci se vzájemně ke svým odvoláním nevyjádřili.

10. Odvolací soud odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce ani odvolání žalované nejsou důvodná.

11. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění tak, jak byly popsány soudem prvního stupně, neboť průběh posuzovaného soudního řízení zjištěný soudem prvního stupně nebyl mezi účastníky sporný, spornou zůstala pouze otázka výše přiměřeného zadostiučinění.

12. Odvolací soud dále shledal, že soud prvního stupně skutková zjištění správně a přiléhavě posoudil, odvolací soud pro stručnost na skutkové i právní závěry soudu prvního stupně odkazuje, neboť je zbytečné je opakovat.

13. Délka posuzovaného řízení činila 10 let a 10 měsíců, řízení bylo zatíženo průtahy v řízení. Uvedené skutečnosti jednoznačně opodstatňují závěr, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu představovanému nepřiměřenou délkou řízení. Zároveň vzhledem k celkové délce řízení, již soud prvního stupně správně posuzoval v celkovém souhrnu, je správný závěr soudu prvního stupně, že v tomto případě konstatování porušení práva není dostačující formou zadostiučinění za nemajetkovou újmu, a je namístě poskytnutí zadostiučinění v penězích. Správně soud prvního stupně posuzoval délku řízení ve vztahu k žalobci i jeho právnímu předchůdci; s určením výše přiměřeného zadostiučinění ve vztahu každému z nich se lze ztotožnit. Odvolací soud v tomto případě nemá důvody odlišně od soudu prvního stupně hodnotit kritéria rozhodná pro posouzení výše zadostiučinění, pročež dospěl k závěru, že naprosto obstojí závěr soudu prvního stupně jak co do způsobu stanovení základní částky zadostiučinění, tak co do její následné modifikace na základě kritérií stanovených v § 31a odst. 3 OdpŠk.

14. K odvolacím námitkám odvolací soud dodává následující. Jde-li o námitku žalobce, že soud prvního stupně nedostatečně zohlednil vady řízení mající vliv na jeho délku, zejména skutečnost, že došlo k přerušení řízení, pak lze jen dodat, že soud prvního stupně při posuzování délky řízení vycházel z celkové délky řízení, do níž zahrnul i délku vedlejšího řízení, pro něž bylo posuzované řízení přerušeno, čímž zcela respektoval závěry stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, podle něhož do doby řízení je v zásadě třeba započítávat i dobu, po níž bylo řízení přerušeno, pouze je třeba dbát toho, aby nebyl uplatňován duplicitně – za přerušené i vedlejší řízení. V tomto případě není rozhodné, zda posuzované řízení muselo být přerušeno do skončení vedlejšího řízení, do něhož byly vyloučeny nároky většiny žalobců, podstatné je, že délka vedlejšího řízení byla do celkové délky řízení započtena a zohledněna – a to jak v rovině stanovení základní částky odškodnění, s níž se lze ztotožnit, tak v rovině zvýšení odškodnění při následné modifikaci pro okolnost postupu orgánu veřejné moci (zde soudu), k němuž soud prvního stupně následně přistoupil. K námitce žalované, že soud prvního stupně nezdůvodnil základní částku odškodnění ve výši [částka] za rok řízení (a za první dva roky řízení polovinu), odvolací soud má za to, že takové určení výše přiměřeného zadostiučinění je v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu, přičemž ani odvolací soud neshledal důvody pro použití částky nižší (či naopak vyšší). Tato částka odškodnění je stanovena při dolní hranici rozmezí vymezeného stanoviskem, naopak částky při horní hranici rozmezí jsou v soudní praxi používány při odškodnění extrémně dlouhých řízení, mezi něž posuzované řízení zas až tak svou délkou nepatří. Odvolací soud souhlasí se závěry soudu prvního stupně i v tom, že nekoncentrovaný postup soudu a zatížení řízení průtahy v posuzovaném řízení jde k tíži státu nejen v rámci úvahy o stanovení základní částky odškodnění, ale i v následné modifikaci při hodnocení kritéria postupu orgánu veřejné moci, kam patří i to, že je povinností soudu při vedení řízení se efektivně a bez průtahů postarat i o odstranění případných vad podání účastníků, k čemuž zákon soudu dává příslušné procesní nástroje a odpovědnost za jejich důsledné nevyužití nelze přenášet na účastníky řízení.

15. Po zohlednění výše uvedených skutečností odvolací soud shledal napadený rozsudek soudu prvního stupně věcně správným, proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný v obou meritorních výrocích.

16. Soud prvního stupně rozhodl správně o nákladech řízení vedeného soudem prvního stupně potud, pokud přiznal právo na jejich náhradu úspěšnému žalobci, kdy dosažení zadostiučinění v penězích (byť nikoliv v rozsahu celého žalobního požadavku) se považuje za úplný úspěch ve věci; nesprávně však soud prvního stupně stanovil výši náhradové povinnosti, když některé úkony právní služby neshledal účelnými, byť v řízení účelně vykonány byly.

17. Takto odvolací soud stanovil výši nákladů řízení žalobce v řízení vedeném před soudem prvního stupně tak, že jejich výše činí [částka] a jsou tvořeny vynaloženým soudním poplatkem ve výši [částka], odměnou advokáta žalobce za 6 úkonů právní služby po [částka] (převzetí zastoupení a příprava, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne [datum] a [datum], účast při jednání soudu dne [datum] a dne [datum] – viz § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a), d), g), vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)), 6 paušálních náhrad hotových výdajů advokáta po [částka] (viz § 13 odst. 3 advokátního tarifu) a z náhrady 21 % DPH ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Kč. Naopak odvolací soud neshledal důvod navýšit mimosmluvní odměnu advokáta žalobce za úkon právní služby – uplatnění nároku k předběžnému projednání – když zákon č. 82/1998 Sb. výslovně stanoví, že poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu (§ 31 odst. 4 OdpŠk).

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., podle výsledku řízení, když žádná ze stran se svým odvoláním meritorně neuspěla.