o odvolání žalobkyň proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o určení, že listina předložená první žalovanou v dědickém řízení po zůstaviteli [jméno] [příjmení] jako jeho pravá holografní závěť, jejíž text je přepsán do výroku rozsudku, není pravou listinou jím vyhotovenou a není ani jeho závětí (výrok I). Neúspěšným žalobkyním uložil povinnost zaplatit na náhradu nákladů řízení žalovaným částku [částka] (výrok II) a státu částku [částka] (výrok III).

2. Rozhodl tak o žalobě zákonných dědiček po zůstaviteli [jméno] [příjmení], zemřelém [datum], kterou podaly na základě výzvy (odkazu) soudní komisařky JUDr. [jméno] [příjmení] v dědickém řízení, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně jako dcery zůstavitele se tak podle odkazu notářky domáhají proti jeho manželce a synovi (nevlastnímu bratrovi) uvedených určení, když v dědickém řízení a následně i v návrhu na zahájení řízení namítly, že po formální i obsahové stránce nemůže listina jako holografní závěť obstát (zpochybňují zůstavitelovo autorství i jednoznačnost vyjádření vůle odkázat nemovitost pro případ smrti synovi) a že v době jejího údajného vyhotovení (v den smrti [datum]) nebyl pro svůj zdravotní stav a medikaci léky zůstavitel schopen samostatného právního jednání (plně způsobilý k právním úkonům).

3. V žalobě zejména akcentovaly, že listina v dědickém řízení předložená jako holografní závěť je pro svou neurčitost, zmatečný obsah s nesrozumitelnými formulacemi a škrty neplatná. Z jejího obsahu není jasné, zda zůstavitele měl v úmyslu pořídit závěť a nedostatečně specifikovanou nemovitost, označenou pouze jako dům v [obec a číslo] – [část obce], [anonymizována tři slova], pro případ smrti tak synovi (druhému žalovanému) odkázat nebo vzhledem k opakovanému užití termínu dar mu ji darovat. Dále namítly, že uvedené rozpory spolu se závažností jeho zdravotnímu stavu, brzkého očekávání konce s vědomím nevyléčitelnosti onkologického onemocnění a k podávané medikaci pro útlum bolesti vypovídají o tom, že v době sepisu listiny nebyl schopen tak závažného právního úkonu. V této souvislosti rovněž zdůraznily, že otec byl právně dostatečně erudovaný, a proto uvedený zjevný rozpor v užité terminologii svědčí buď o úmyslné snaze zneplatnit závěť sepsanou na naléhání manželky či o jeho momentální [anonymizováno] nezpůsobilosti k pořízení závěti těsně před smrtí. Vyjádřily i přesvědčení, že rukopis zůstavitele neodpovídá rukopisu jejich otce, a že různé mezery mezi slovy působí dojmem dodatečného doplnění textu listiny.

4. Mezi účastníky je nesporné, že ve věci zůstavitele [jméno] [příjmení], zemřelého [datum], je vedeno dědické řízení před Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka]. Předmětem dědictví je i nemovitost dosud nezapsaná v katastru nemovitostí, která je v závěti, předložené manželkou zůstavitele (první žalovanou) označena jak dům v [obec a číslo] - [část obce], [anonymizována tři slova]. Dědické řízení projednává soudní komisařka JUDr. [jméno] [příjmení], která po uplatnění výhrad k předložené závěti, součástí které je předmětná nemovitost, vyzvala žalobkyně k podání této žaloby.

5. Soud prvního stupně při hodnocení okolností sepsání holografní závěti a způsobilosti zůstavitele k jejímu pořízení vzal za prokázané, že zůstavitel [anonymizována čtyři slova]. Na [anonymizováno] a [jméno] [rok] byl na vlastní žádost propuštěn z nemocnice Poslední den v roce strávil doma se svojí rodinou, za přítomnosti manželky a syna (žalovaných), tchýně, sestry a dcery [jméno] (žalobkyně b)). Závěť sepsal [datum] mezi [anonymizováno] až [údaj o čase] hod., kdy s ním zůstala vzhůru již jen manželka [jméno] [příjmení] (žalovaná a)). Po sepsání závěti, v počátečních hodinách [ulice] roku ([datum]) se jeho zdravotní stav zhoršil natolik, že rodina [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova], [anonymizována čtyři slova]. Při převozu i při přijetí do nemocnice byl při vědomí. V době sepisu posuzované listiny nejednal v [anonymizována dvě slova] a ani jinak jeho zdravotní stav neomezoval jeho rozhodovací, rozumové a volní schopnosti. Posuzovaná listina je jeho závětí, kterou sepsal a podepsal vlastní rukou spolu s uvedením dne, měsíce a roku jejího pořízení.

6. Dále vyšel z obsahu posuzované listiny, ve které je uvedeno:„ Závěť vlastní rukou, závěť. Já [příjmení] [příjmení], [rodné číslo], bytem [ulice a číslo], stanovuji po zralé úvaze, daruji, dům v [obec a číslo] – [část obce], Na [anonymizována dvě slova] svému synovi [jméno] [příjmení] [rodné číslo], bytem [adresa] [příjmení] [příjmení]. Tento dar není započítán do dědického řízení.“

7. Vzhledem k tomu, že zůstavitel zemřel [datum], uvedené skutečnosti (zjištění) právně hodnotil dle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., platného do [datum] (občanský zákoník, dále jen„ obč. zák.“). Aplikoval zejména ustanovení § 34 a násl., § 476, § 476a obč. zák.

8. Uzavřel, že předmětná holografní závěť je platná, když splňuje jak základní náležitosti právních úkonů, tak zákonem předepsanou formu. Zůstavitelem byla vlastnoručně sepsána, podepsána, obsahuje den, měsíc a rok podpisu (§ 40 ve spojení s § 476, § 476a obč. zák.), jedná se o právní úkon učiněný vážně, svobodně, určitě a srozumitelně (§ 37 obč. zák.) a v době sepisu tohoto úkonu nebyl pisatel omezen ve způsobilosti k právním úkonům, nejednal v [anonymizována dvě slova] či v jiném zdravotním stavu, který by jeho rozhodovací, rozumové a volní schopnosti omezoval (§ 38 obč. zák.).

9. Argumentoval rovněž tím, že písemný právní úkon je dostatečně určitý a srozumitelný, když z jeho obsahu jednoznačně vyplývá vůle zůstavitele učinit závěť (nikoli darování), označit dědice i majetek, kterého se mu po jeho smrti má dostat. Skutečnost, že předmětný dům nebyl v rozhodné době kolaudován (jednalo se o rozestavěný dům bez přiděleného čísla popisného), a byl tedy označen jen adresou, na srozumitelnosti závěti neubírá, když jiná stavba ve vlastnictví zůstavitele se v době jeho úmrtní na uvedené adrese (ani jinde v [obec]) nenacházela.

10. Žalobu proto jako nedůvodnou zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle zásady úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 a § 148 odst. 1 o. s. ř.), když neúspěšné žalobkyně zavázal, aby žalovaným na náhradu účelně vynaložených nákladů zaplatily částku [částka] a státu [částka].

11. Proti tomuto rozsudku podaly žalobkyně včasné odvolání. Ohradily se zejména proti způsobu hodnocení předmětné listiny, když setrvaly na své žalobní argumentaci, že je nezbytné ji vyložit dle § 35 odst. 2 obč. zák. jako darovací smlouvu nebo jako neplatnou závěť pro neurčitost obsahu, kterou nelze překlenout výkladem. Zopakovaly zejména, že pokud zemřelý v závěru listiny uvedl, že dar není započítáván do dědického řízení, nepochybně tak reagoval na ustanovení zákona, podle kterého se v dědickém řízení přihlíží k darům, které dědicové nabyli za života zůstavitele. Rovněž opětovně akcentovaly, že zůstavitel před smrtí [anonymizováno] velikými bolestmi, které jej omezovaly v písemném projevu, což podporuje jejich zásadní pochybnosti o způsobilosti zemřelého k sepsání vlastnoruční závěti krátce před smrtí. V této souvislosti poukázaly na závěry odborného vyjádření soudního znalce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Navrhly proto, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přízná jim i plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

12. Žalovaní se plně ztotožnili se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, které ve vyjádření zčásti zopakovali či parafrázovali, a vyvraceli tak námitky žalobkyň. Odmítli jejich odvolací argumentaci o neurčitosti a nejasnosti závěti i nezpůsobilosti zůstavitele učinit tento právní úkon. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal jim i plnou náhradu nákladů odvolacího řízení.

13. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyň není důvodné.

14. Soud prvého stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy řádně hodnotil v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. a učinil správný skutkový závěr, když v odůvodnění rozhodnutí v souladu s ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. uvedl, které skutečnosti má za prokázány a proč.

15. V jeho odůvodnění jsou skutková zjištění jasná, přehledná, z nich učiněný skutkový závěr je jejich logickým, výstižným shrnutím a je i dostatečným podkladem a východiskem pro právní hodnocení věci. Odvolací soud se ztotožňuje i s tímto podrobným, pečlivým právním hodnocením a v plném rozsahu na ně odkazuje.

16. Při rozhodování správně aplikoval právo platné v den smrti zůstavitele, tedy zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31. 12. 2013 (srov. § 3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

17. Lze pak plně souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že holografní závěť není neplatná z důvodu nezpůsobilosti zůstavitele k právním úkonům v době pořizování závěti. Soud při posouzení způsobilosti zůstavitele sepsat závěť správně posuzoval nejen to, zda v době pořizování závěti byl zůstavitel způsobilý k právním úkonům (§ 38 odst. 1 obč. zák.), ale zabýval se i tím, zda v rozhodné době netrpěl [anonymizováno] poruchou, která jej činila k tomuto právnímu úkonu neschopným (odst. 2). Jeho závěry plně korespondují s výpovědí svědků, kteří se zůstavitelem trávili poslední hodiny roku [rok], ze kterých vyplynulo, že zůstavitel byl až do posledních okamžiků svého života (před svým převozem do [anonymizováno] nemocnice) schopen normálně komunikovat, zajímal se o své okolí, o své blízké. Rovněž nelze učinit závěr, že v době pořízení závěti byly jeho rozhodovací, rozumové a volní schopnosti narušené, potlačené z důvodů aplikace utišujících léků, opiátů, když na základě provedených zjištění bylo dostatečně prokázáno, že nebyl pod vlivem léků, které by měly zásadní vliv na jeho způsobilost k právním úkonům či mohly nastolit takový [anonymizováno] stav, který by tyto schopnosti ovlivnil.

18. Vzhledem k tomu, že v řízení byly skutkovými zjištěními dostatečně vyvráceny i pochybnosti žalobkyň o pravosti závěti, autorství zůstavitele a dodatečných zásazích do textu posuzované listiny, je možné rovněž souhlasit se závěrem, že holografní závět zároveň vyhovuje formálním požadavkům ustanovení § 476 a § 476a obč. zák., podle kterých podmínkou platnosti vlastnoruční (holografní) závěti je její sepsání a podepsání zůstavitelem vlastní rukou a uvedení dne, měsíce a roku, kdy byla pořízena. V této souvislosti lze odkázat na závěr soudu prvního stupně, že soudní znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] přesvědčivým způsobem obhájil svůj závěr o autorství zůstavitele, vlastnoručním sepisu jejího celého textu i o vyloučení dodatečných zásahů a úprav.

19. Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal také s námitkami neurčitosti a nejasnosti testamentu, které jsou sporem o výklad obsahu tohoto právního úkonu, tedy sporem o skutkových okolnostech rozhodných pro posouzení dědického práva. Hodnocení závěti po obsahové stránce je správné, když testament obsahuje jasné vyjádření svobodné a vážné vůle zůstavitele jak pro případ smrti naložit se stavbou, která je součástí jeho majetku. Z jejího obsahu lze seznat, že zůstavitel chtěl, aby po jeho smrti přešlo vlastnické právo k stavbě na jeho syna. Nic na tom nemění ani užití slovesa darovat, která je běžně užíváno při popisu vůle převést na druhého bezplatně předmět svého vlastnictví. Pokud jej zůstavitel užil ve spojení darovat pro případ smrti, pak nepochybně měl v úmyslu vyjádřit přání, aby po smrti se stal jejím výučným vlastníkem jeho syn. Toto hlavní sdělení nemůže zpochybnit ani dodatek pod závětí, ze kterého by bylo možné usuzovat na snahu, aby při dělení zbylého majetku nebylo k tomuto testamentárnímu dědictví přihlíženo. Navíc tento dovětek nemá žádnou právní validitu právě proto, že není předsazen podpisu zůstavitele (není součástí vlastního textu testamentu).

20. Nastolené právní otázky platnosti závěti, které představují otázky prejudiciální k posouzení určení dědického práva, byly soudem prvního stupně posouzeny správně, a proto odvolací soud postupoval dle § 219 o. s. ř. a napadený zamítavý rozsudek jako věcně správný potvrdil. Učinil tak i s vědomím, že v případě zamítavého rozhodnutí trvat na vhodnější formulaci žalobního petitu by v důsledku vedlo jen k prodloužení tohoto i dědického řízení, když i v případě řešení správné formulace k posouzení dědického práva by byly opětovně řešeny sporné právní otázky platnosti závěti jako předběžné se shodným výsledkem.

21. Spolu s věcným výrokem potvrdil i akcesorické nákladové výroky, když prvostupňový soud aplikoval přiléhavá ustanovení procesního předpisu (§ 142 odst. 2, § 148 odst. 1 o. s. ř.), a jejich výši správně stanovil (v souladu s vyhláškou 177/1996 Sb.).

22. O nákladech odvolacího řízení pak rozhodl rovněž v souladu se zásadou úspěchu ve věci, vyjádřenou v ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., přičemž stejně jako soud prvního stupně při stanovení tarifní hodnoty vyšel z hodnoty předmětné nemovitosti ([částka]). Náklady účelně vynaložené úspěšnými žalovanými tak v tomto stádiu řízení sestávají ze dvou úkonů právní služby po [částka] vynásobených dvěma (počet žalovaných) a snížených o 20% dle § 12 odst. 4 vyhl., dvou náhrad hotových výdajů po [částka] a 21% DPH ([částka]); celkem tak činí [částka].