pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení od [datum] do [datum] z částky [částka] (výrok I), žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok III).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky, jakožto přiměřeného zadostiučinění za nezákonně vykonanou vazbu.

3. Ke skutkovému stavu soud prvního stupně konstatoval, že mezi účastníky nebyla sporná skutečnost, že žalobkyně předběžně uplatnila u žalované svůj nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši [částka] z titulu nezákonného rozhodnutí o vzetí žalobkyně do vazby dne [datum]. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne [datum], přičemž žalovaná konstatovala, že v [anonymizováno] řízení vedeném u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. [spisová značka] bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 9 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ OdpŠk“, a z tohoto titulu byla žalobkyni přiznána na nemajetkové újmě částka ve výši [částka]. Proti žalobkyni bylo zahájeno [anonymizováno] stíhání na základě usnesení Policie ČR ze dne [datum] pro spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. a), b), c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen„ tr. zák.“). Žalobkyně byla následně vzata do vazby dne [datum] se započtením od [datum]. Následně došlo k podání obžaloby k Okresnímu soudu Plzeň-jih, který rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zprostil žalobkyni obžaloby podle § 226 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád (dále jen „tr. ř.“) Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Současně v tomto rozhodnutí bylo rozhodnuto o propuštění žalobkyně z vazby na svobodu. Žalobkyně byla ve vazbě od [datum] do [datum].

4. Dále soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně je matkou tří nezletilých dětí – [jméno] [příjmení], [datum narození], [jméno] [příjmení], [datum narození] a [jméno] [jméno] [příjmení], [datum narození]. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum] byla zrušena pěstounská péče [jméno] [příjmení] (babička nezletilých) o nezletilé, která byla založena rozsudkem téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací] z důvodu výkonu trestu odnětí svobody otce a vazebního stíhání matky (žalobkyně). Pěstounská péče babičky [jméno] [příjmení] byla ponechána i poté, co byla matka (žalobkyně) propuštěna z vazby na svobodu, neboť po určitou dobu trpěla psychickými problémy a nebyla proto schopna o nezletilé řádně pečovat. Z lékařské zprávy soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně v důsledku vzetí do vazby trpí [anonymizováno 22 slov] [role v řízení] [anonymizováno 18 slov]. Žalobkyně byla na základě [anonymizována dvě slova] Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum] odsouzena pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v délce trvání 30 měsíců. Z výpovědi žalobkyně soud prvního stupně pak zjistil, že tato byla nejprve na samotce, kde neměla žádnou korespondenci, nemohla telefonovat a vůbec proto neměla informace o svých nezletilých dětech. Vzhledem k tomu, že byl její manžel také zadržen, nevěděla, co se s dětmi děje, kdo se o ně stará apod. Jednou za dva, tři dny se mohla dívat na televizi, jinak byla na cele stále sama. Situaci velmi špatně zvládala, myslela i na sebevraždu, nejvíc se obávala toho, že přijde o děti a co s nimi bude. V té době musela ve vazbě dostávat uklidňující léky – [anonymizováno]. Poté, co odpadl důvod koluzní vazby, byla převedena mezi ostatní vězeňkyně. I zde pro ni byla situace stresující, byla s vězeňkyněmi, které byly stíhány pro zvlášť závažné trestné činy, například pro [anonymizováno]. Dozvěděla se, že například jedna vězeňkyně je tam v souvislosti s vraždou svého novorozeněte, což pro ni byla velmi stresující informace. Také se bála, aby jí ostatními vězeňkyněmi nebylo ublíženo, když jí například vyhrožovaly. Nevěděla, co od těchto lidí může čekat. Poté, co byla převedena mezi ostatní vězeňkyně, mohla mít již návštěvy rodiny. Ty se uskutečnily vždy třikrát nebo čtyřikrát do měsíce, vždy za přítomnosti dvou dospělých a dvou dětí, neboť byl omezen počet návštěv. Nikdy tedy neviděla děti pohromadě, tyto se střídaly. Také volila méně časté návštěvy z důvodu, že návštěvy byly vždy od osmi hodin ráno a vzhledem ke vzdálenosti jejich bydliště od [stát. instituce] (žalobkyně žije v [obec], pozn. soudu), musely by děti vstávat kolem třetí až čtvrté hodiny ráno, což nechtěla. V té době mohla využívat telefon pro kontakt s rodinou, a to 20 minut každý den. Také hygienické podmínky byly zhoršené, mohla se sprchovat jedenkrát týdně. Ve vazbě trpěla nechutenstvím v důsledku stresů, výrazně zhubla, před vzetím do vazby měla 87 kg a po propuštění 58 kg. Po propuštění z vazby se u ní projevily psychické obtíže, začala mít problémy mezi lidmi, nemohla být tam, kde se vyskytovalo více lidí, například v obchodech apod. V takové situaci se jí začne dělat špatně, musí se vydýchat, odpočinout a pak jít třeba nakoupit znovu. Také se u ní projevují úzkosti, začne se dusit, má bušení srdce, brečí, točí se jí hlava a je jí na omdlení. Tyto situace se opakují tak třikrát až čtyřikrát do týdne, přičemž takovéto stavy se objevují z ničeho nic. V souvislosti s prodělanou vazbou jí byla diagnostikována posttraumatická stresová porucha, užívá antidepresiva a při úzkostech lék [anonymizováno]. Dochází do ambulantní [anonymizována dvě slova].

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil dle § 1, § 5, § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 9 odst. 1, § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk. Uvedl, že žalobkyně má v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. [spisová značka]) nejen nárok na náhradu škody (majetkové újmy), ale i odškodnění újem nemajetkové povahy vztahovaných jak k tzv. nezákonnému (v odškodňovacím smyslu) trestnímu stíhání, tak omezení osobní svobody (trestně stíhané osoby typicky vazbou) v jeho rámci. Stejně tak není mezi účastníky řízení sporu o tom, že rozsudek zprošťující obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř. (správně dle § 226 písm. c) tr. ř.) je právě jedním z těch rozhodnutí, jež ruší účinky zahájeného [anonymizováno] stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo [anonymizováno] stíhání zahájeno, ve smyslu odškodňovacího zákona (pouze pro jeho účely)„ nezákonným“, čímž zakládá nejen nárok na náhradu škody, ale i odškodnění nemajetkové újmy ve smyslu ustanovení § 1, 2 OdpŠk. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si zahájení [anonymizováno] stíhání (či vazbu) zavinil sám, ten, kdo byl obžaloby zproštěn, nebo proti němu bylo [anonymizováno] stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost, nebo že trestný čin byl amnestován. Existenci jakýchkoliv shora uvedených skutečností vylučujících odpovědností titul (tj. zejména zavinění žalobkyně na zahájení [anonymizováno] stíhání proti její osobě anebo vzetí do vazby) však žalovaná ani netvrdila. Odpovědnostní titul představovaný nezákonným„ nedůvodným“ [anonymizováno] stíháním (resp. neoprávněným výkonem vazby) ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1, § 7 odst. 1 a § 9 odst. 1 OdpŠk je ve věci nepochybně dán. Žalobkyně má proto ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení nárok na náhradu nemajetkové újmy, která jí v souvislosti s [anonymizováno] stíháním (výkonem vazby) vznikla. V případě odškodnění za nezákonný výkon vazby se újma na straně poškozeného ve smyslu již ustálené judikatury Nejvyššího soudu presumuje, tzn. nemajetkovou újmu v daném případě není potřeba prokazovat. Dále soud prvního stupně konstatoval, že při stanovení formy a výše odškodnění je třeba vyjít z judikatury Nejvyššího soudu, zde odkázal na rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] nebo sp. zn. [spisová značka], ve kterých byl formulován zásadní závěr, že„ při úvaze o formě a výši odškodnění v případě nezákonného omezení osobní svobody je třeba přihlédnout ke třem základním kritériím, kterými zpravidla jsou: 1) povaha [anonymizováno] věci, 2) celková délka omezení osobní svobody a 3) následky v osobní sféře poškozené osoby. Samotné držení ve vazbě má z povahy věci negativní dopady do svobody pohybu či práva na soukromí a v tomto ohledu výkon vazby sám o sobě působí újmu na základních právech, svobodách a důstojnosti dotčené osoby, z čehož pak vychází fakt, že tato újma je presumována. Adekvátním odškodněním je pak podle judikatury Nejvyššího soudu částka v rozmezí 500 až [částka] za den trvání vazby, v jejímž rámci soud promítne zde uvedené a i případně další rozhodné skutečnosti pro své posouzení. K tomuto rozmezí je však nutno přistupovat pouze jako k orientačnímu s tím, že podléhá toliko úvaze soudu v konkrétním případě, k jaké částce dospěje“, zdůrazňuje tedy zásadu finančního odškodnění této nemajetkové újmy, neboť bez dalšího dochází k zásahu do vůbec nejzákladnějších práv jedince, počínaje negací svobody, pohybu a práva na soukromí; konstatování porušení práva se již proto bez dalšího jeví jako nedostatečná forma odškodnění, při současném zohlednění všech individuálních okolností dané věci. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] vyplývá, že„ při hodnocení následku neoprávněného držení ve vazbě v osobní sféře poškozené osoby, je nutno vycházet z toho, že samotné držení ve vazbě má z povahy věci negativní dopady do svobody pohybu či práva na soukromí a že v tomto ohledu výkon vazby sám o sobě působí újmu na základních právech, svobodách a důstojnosti dotčené osoby. Dále působí stres, nejistotu, úzkost apod. Navíc je třeba přihlédnout i k dalším individuálním okolnostem jednotlivého případu, jakými mohou být životní podmínky ve vazební věznici, možnost kontaktu poškozené osoby s rodinnými příslušníky a okolím, s tím související porušení práva na rodinný život atd. Popřípadě je třeba zabývat se též dopadem uvalení vazby do profesního života jedince, do jeho společenské pověsti a cti; v tomto ohledu může být popřípadě relevantní i skutečnost, že informace o zatčení a vzetí do vazby byla šířena a za jakých okolností.“ Ustanovení § 31a odst. 2 OdpŠk je zjevným případem normy s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností“ – viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka].

6. Soud prvního stupně tedy dospěl k závěru, že žalovanou poskytnuté denní odškodnění ve výši [částka] denně je nedostatečné. Žalobkyně byla v [anonymizováno] věci ohrožena vysokým trestem odnětí svobody (až 10 let), kdy s ohledem na povahu trestného činu a předešlé odsouzení, žalobkyni hrozil nepodmíněný trest. Žalobkyně ve vazbě trpěla velkým stresem, o čemž svědčí jednak výrazný váhový úbytek a jednak i léčba uklidňujícími léky. Pokud jde o samotný výkon vazby, žalobkyně nejprve jeden měsíc, z důvodu koluzní vazby, byla na samotné cele, bez kontaktu s dalšími vězni, rovněž bez kontaktu s okolím ať již v podobě návštěv, či telefonátů s příbuznými. Jediná komunikace s vnějším světem byla pomocí písemné korespondence. Žalobkyně tedy po tuto dobu byla bez kontaktu jak se svojí rodinou a nejbližšími, tak i s ostatními vězeňkyně, tj. v naprosté izolaci, bez sociálního kontaktu, což samozřejmě velmi výrazným způsobem působí na psychiku jedince. Pokud jde o zásah do osobnostních sfér života žalobkyně, žalobkyně v tomto směru tvrdila zásah do rodinného života, protože nemohla být se svými třemi nezletilými dětmi a dále zásah do oblasti zdraví. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně má tři nezletilé děti v nízkém věku. V podstatě po dobu jednoho roku, kdy trvalo vazební stíhání, s nimi byla ve velmi omezeném kontaktu (cca jedenkrát měsíčně), což jí působilo stres, neboť se svými dětmi, obzvláště takto malými, které tím spíše vyžadují osobní péči matky, nemohla být v každodenním kontaktu, nemohla s nimi trávit Vánoce a významné okamžiky jejich života (například narozeniny, nástup jedné z nezletilých dcer do první třídy). Takováto situace samozřejmě byla pro matku tří nezletilých dětí velmi psychicky náročná. Dále bylo v řízení prokázáno, a to jednak lékařskými zprávami a jednak výpovědí žalobkyně, že po dobu trvání vazby trpěla [anonymizována dvě slova], který přetrvával i po dobu propuštění z vazby. Po propuštění z vazby žalobkyně začala trpět panickými ataky, strachem z míst, kde se shlukuje větší množství lidí, doprovázeného somatickými obtížemi. V této souvislosti jí pak byla diagnostikována [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], s následnou léčbou [anonymizováno], přičemž tato situace trvá dodnes. Tedy je zřejmé, že v důsledku vazebního stíhání došlo k výraznému zásahu do oblasti jejího zdraví. Soud prvního stupně také přihlédl k tomu, že podmínky ve vazební věznici, které jsou víceméně obecně dané, byly zhoršené, přičemž byly nejhorší v období prvého měsíce v podobě naprosté sociální izolace žalobkyně a i poté, v podobě zhoršených hygienických podmínek (sprchování jedenkrát týdně) a v podobě sdílení vazebního prostředí s ženami, které zde byly pro nejzávažnější trestné činy. Celkové tedy shledal poskytnuté odškodnění za nedostatečné. V tomto směru soud samozřejmě přihlédl i k předchozímu odsouzení žalobkyně, neboť v této souvislosti nelze na žalobkyni hledět jako na osobu bezúhonnou. Odškodnění je tak nižší, než by soud zvolil v případě, že by se jednalo o osobu netrestanou. Soud prvního stupně v tomto případě vyšel z doporučeného odškodnění stanovené Nejvyšším soudem v rozmezí od [částka] do 1 500 [spisová značka] a žalobkyni tak za dobu trvání 27 dnů koluzní vazby přiznal částku 1 500 [spisová značka], neboť po tuto dobu bylo vazební stíhání více psychicky náročnější, a za dobu 353 dnů trvání vazby částku 1 300 [spisová značka], celkem tedy částku ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaná mimosoudně žalobkyni hradila částku [částka] (kdy řízení v rozsahu této částky bylo usnesením Okresního soudu Plzeň-jih ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací] zastaveno) přiznal žalobkyni ještě částku ve výši [částka], výrokem I. rozsudku. Soud prvního stupně přiznal žalobkyni i zákonné příslušenství a náhradu nákladů řízení.

7. Proti tomuto rozsudku, a to výroku II a III, podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Namítala nesprávná skutková zjištění soudu prvního stupně a nesprávné právní posouzení. Soudu prvního stupně vytkla, že přihlédl k předchozímu odsouzení žalobkyně, kdy uvedl, že na ni nelze pohlížet jako na osobu bezúhonnou, proto stanovil odškodnění nižší. Argumentovala, že k tomuto předchozímu odsouzení se nemá přihlížet. Navíc k tomuto odsouzení došlo [anonymizováno] příkazem, doručeným žalobkyni až začátkem května 2018, tedy na konci doby listopad 2017 až květen 2018, kdy mělo docházet k trestné činnosti, pro kterou byla žalobkyně vazebně stíhána. Jediné odsouzení žalobkyně v jiné věci tak nemohlo být důvodem jejího vazebního stíhání. Žalobkyně má za to, že je třeba rozlišovat, jaký počet záznamů má posuzovaná osoba v opisu z rejstříku trestů. Újma, kterou žalobkyně utrpěla, by neměla být zlehčována přihlédnutí k předchozím odsouzením [anonymizováno] příkazem. Hrozba vysokého trestu by navíc existovala i bez předchozího odsouzení žalobkyně. Navrhla proto, aby odvolací soud změnil zamítavý výrok tak, že žalobě vyhoví.

8. Proti napadenému rozsudku, a to do výroků I a III podala odvolání i žalovaná. Stručně zrekapitulovala napadené rozhodnutí a hlavní závěry soudu prvního stupně a vyjmenovala důkazy, ze kterých soud prvního stupně vycházel. Namítla však, že soud prvního stupně neprovedl důkazy navržené žalovanou a jejich neprovedení žádným způsobem nezdůvodnil. Jedná se o důkaz spisem Okresního soudu Plzeň-jih, sp. zn. [spisová značka], jehož provedení bylo žalovanou navrženo ve vyjádření k žalobě ze dne [datum]. Žalovaná také označila listiny, které z tohoto spisu požadovala provést, když uvedla tvrzení, která mají být označenými listinami prokázána. Žalovaná také soudu prvního stupně vytkla, že soud učinil některá skutková zjištění z důkazů, ze kterých taková zjištění nevyplývají, např. z ambulantní zprávy ze dne [datum] nelze prokázat, že léčba žalobkyně antidepresivy trvá dodnes. Naopak je z ní zřejmé, že poprvé psychiatrickou ambulanci navštívila až půl roku po propuštění z vazby. V ambulantní zprávě také není jediná zpráva o dřívější medikaci, a to ani v době trvání vazby. III. Žalovaná uvádí, že ačkoliv nikterak nezpochybňuje, že pobyt ve vazbě zasahuje do života stíhané osoby v řadě jeho rovin, [anonymizováno] se ztotožnit s přiznáním peněžitého zadostiučinění na samé horní hranici judikatorního rozmezí, když navíc soud prvního stupně uvádí, že v případě bezúhonnosti žalobkyně by přiznal odškodnění i nad tímto limitem. Žalovaná upozorňovala na to, že žalobkyně již byla pravomocně odsouzena za obdobnou trestnou činnost a byla dokonce v době namítaného řízení v podmínce uložené jí v řízení vedeném u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka] – ostatně i kvůli tomu jí hrozil vyšší trest odnětí svobody. Na tuto skutečnost také poukazoval opakovaně soud rozhodující o vazbě žalobkyně. Podle žalované tak není správná úvaha soudu prvního stupně (bod 8. napadeného rozsudku), že okolností zvyšující kompenzaci je ohrožení žalované vysokým trestem odnětí svobody. Žalovaná též uvedla, že soud prvního stupně měl při stanovení výše odškodnění přihlédnout i k tomu, že žalobkyně uváděla v rámci celého [anonymizováno] stíhání, že ví o drogové závislosti svého muže i tom, že prodává pervitin, a že žalobkyně se i po svém pravomocném odsouzení dobrovolně zdržovala v závadovém prostředí. Žalovaná má za to, že nemajetková újma nebyla dostatečně prokázána. Mimosoudně poskytnuté zadostiučinění s ohledem na výše uvedené okolnosti považuje za přiměřené a spravedlivé. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení nebo aby napadený rozsudek změnil tak, že žaloba se zamítá a žalované přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. V rámci vyjádření k odvolání žalované pak žalobkyně argumentovala, proč její předchozí odsouzení [anonymizováno] příkazem není relevantní a dále uváděla, že pokud věděla o trestné činnosti manžela, šlo o jeho předchozí trestnou činnost a neznamená to, že by ji schvalovala a souhlasila s ní. S manželem však žila ve společné domácnosti s třemi malými dětmi, nemohla nikam odejít. K zdravotním následkům uvedla, že tyto vyplývají z lékařské zprávy ze dne [datum], nejen z poukazu na vyšetření ze dne [datum].

11. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a o. s. ř. a shledal, že odvolání žalobkyně ani žalované nejsou důvodná.

12. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav v zásadě v míře dostatečné pro své rozhodnutí. Odvolací soud s přihlédnutím k odvolací námitce žalované částečně skutková zjištění ještě doplnil a prohloubil. Mezi stranami nebylo sporu o průběhu [anonymizováno] řízení vedeného následně po podání obžaloby pod sp. zn. [spisová značka] u Okresního soudu Plzeň-jih. V rámci tohoto [anonymizováno] řízení byla žalobkyně vzata do vazby z důvodu uvedených v § 67 písm. a), b) tr. ř., jak vyplývá z usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Následně bylo toto usnesení odvolacím soudem zrušeno a žalobkyně byla vzata do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. ř. a nebyl přijat její písemný slib (viz. usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla žalobkyně zproštěna obžaloby pro [anonymizováno 15 slov] § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), c) tr. zák. Ve zprošťujícím výroku zůstal pak tento rozsudek v rámci odvolacího řízení nedotčen a nabyl právní moci dne [datum]. Žalobkyně v rámci svého prvního výslechu po zadržení dne [datum] mj. uvedla, že její manžel [jméno] [příjmení] je drogově závislý na heroinu, užíval i metadon, v minulosti byl ve výkonu trestu, kde se seznámil s [jméno] [jméno] a ona se pak seznámila s [jméno] [příjmení], přítelkyní [jméno] [jméno]. Vzájemně se navštěvovali. V den zadržení vezli [jméno] a [jméno] do [obec] a zastavili u p. [příjmení], bývalého manžela [jméno], a [jméno] něco vyndal z kufru a nesl mu to. Popsala, jak následně [jméno] zase vyzvedli a pak je zadržela policie. Také uvedla, že její manžel jezdil za p. [příjmení] jednou až dvakrát týdně, pokaždé pak přivezl peníze (15 000 – [částka]) nebo nějakou elektroniku, občas jí nějaké peníze dával. Věděla, že manžel v minulosti prodával pervitin, což jí řekl, také jí říkal, že jí do toho nic není a že se do toho nemá míchat. [příjmení] žádný pervitin nebyl. O tom, že by měli vézt v autě nějaký pervitin, což bylo zjištěno při zadržení, nic neví (viz protokol o výslechu zadržené osoby ze dne [datum] na č. l. 28 spisu). [anonymizována čtyři slova] u žalobkyně v souvislosti s výkonem vazby plyne z Ambulantní zprávy ze dne [datum], lékařka MUDr. [jméno] [příjmení], na č. l. 44 p. v. spisu. V lékařské zprávě ze dne [datum], na č. l. 36 spisu, lékařka MUDr. [jméno] [příjmení], je jako diagnóza žalované v souvislosti s výkonem vazby uváděna porucha přizpůsobení a [anonymizována dvě slova] (epizodická záchvatovitá úzkost) a je uvedena i aktuální medikace, lék [anonymizováno] a [anonymizováno]. Jak již uvedl i soud prvního stupně pěstounská péče tchýně žalobkyně [jméno] [příjmení], [datum narození], nad nezletilými dětmi žalobkyně byla zrušena až rozhodnutím ze dne [datum], důvodem proč k tomu nedošlo dříve, byly psychické problémy žalobkyně.

13. Po takto doplněném dokazování a zhodnocení všech rozhodných skutečností shledal odvolací soud výši přiměřeného zadostiučinění stanovenou soudem prvního stupně za zcela přiměřenou a odpovídající všem rozhodným kritériím. V otázce právního posouzení lze tak zcela odkázat na precizní, podrobné a správné odůvodnění soudu prvního stupně uvedené především v bodech 7. a 8. napadeného rozsudku včetně odkazů na přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu, které bylo shrnuto i výše (viz body 5. a 6. tohoto rozsudku) s výhradou, která bude rozvedena dále v rámci vypořádání se s odvolacími námitkami.

14. K odvolacím námitkám odvolací soud uvádí následující závěry. Žalobkyně brojila proti závěru soudu prvního stupně, který uvedl, že přihlédl i k předchozímu odsouzení žalobkyně, neboť v této souvislosti nelze na žalobkyni hledět jako na osobu bezúhonnou a proto je odškodnění nižší, než by zvolil v případě, že by se jednalo o osobu netrestanou, a argumentovala, že k tomuto předchozímu odsouzení se nemá přihlížet, neboť k němu došlo [anonymizováno] příkazem, doručeným žalobkyni až začátkem května 2018, tedy na konci doby listopad 2017 až květen 2018, kdy mělo docházet k trestné činnosti, pro kterou byla žalobkyně vazebně stíhána, a jediné odsouzení žalobkyně v jiné věci tak nemohlo být důvodem jejího vazebního stíhán, proto je třeba rozlišovat, jaký počet záznamů má posuzovaná osoba v opisu z rejstříku trestů, a že újma, kterou žalobkyně utrpěla, by neměla být zlehčována přihlédnutí k předchozím odsouzením [anonymizováno] příkazem. Odvolací soud níže vysvětlí, proč předchozí odsouzení může mít vliv na výši přiměřeného zadostiučinění za nezákonnou vazbu, kdy tento vliv je nepřímý, což měl zřejmě na mysli i soud prvního stupně. V posuzovaném případě předchozí odsouzení žalobkyně odůvodňovalo kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu dle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., jednání žalobkyně bylo celkově kvalifikováno i dle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), c) tr. zák., tedy kvalifikovaná skutková podstat byla odůvodněna nejen předchozím odsouzením, ale i působením v organizované skupině a značným rozsahem trestné činnosti. Ve druhém odstavci bylo pak rozpětí trestu od 2 do 10 let. I bez předchozího odsouzení by tedy došlo ke stíhání žalobkyně v kvalifikovaném odstavci. Je však nepochybné, že z hlediska výše trestu by bylo jinak orgány činnými v [anonymizováno] řízení pohlíženo na osobu dosud netrestanou a jinak na osobu odsouzenou za trestnou činnost shodného charakteru, tedy určitá obava žalobkyně z vyššího trestu, než by jí hrozil za situace, kdyby nebyla dosud odsouzena, byla namístě. Avšak toto nebezpečí vyššího trestu, tedy přitěžující okolnost danou předchozím odsouzením, si žalobkyně způsobila výlučně sama svým chováním, a to tím, že si např. do doručeného [anonymizována dvě slova] nepodala odpor, když tvrdila, že v té věci (svého předchozího odsouzení) byla obviněna neprávem. Hrozbu vyššího trestu v důsledku předchozího odsouzení, a to za shodnou trestnou činnost, tak nelze přičítat k tíži žalované. Žalobkyně se také pohybovala v rizikovém prostředí, když věděla, že její manžel užívá drogy, věděla, že minulosti drogy prodával, a musela tušit, že k nějakému obchodování s drogami může docházet ze strany jejího manžela a přátel, jakkoliv tedy jí žádné zapojení do trestné činnosti nebylo nakonec prokázáno. V případě jejího zadržení, jakkoli šokující to pro ni muselo být, měla tedy povědomost, proč k tomu asi došlo a proč je s trestnou činností celé skupiny spojována. Na tom [anonymizováno] nic změnit skutečnost, kterou žalobkyně tvrdí, a to, že od manžela neměla kam odejít. Nicméně pokud žalobkyně dříve ve vazbě ještě nebyla ani nevykonávala nepodmíněný trest odnětí svobody, [anonymizováno] toto předchozí odsouzení mít vliv na dopad výkonu vazby do osobního i rodinného života, neboť žalobkyně musela čelit této situaci poprvé a o to více stresu to pro ni znamenalo.

15. Pokud žalovaná namítala nedostatečně zjištěný skutkový stav, jak bylo uvedeno výše, tento byl zjištěn v zásadě dostatečně, a odvolací soud dokazování dále doplnil, přičemž samotný průběh [anonymizováno] řízení není mezi stranami sporný, proto by bylo nadbytečné připojovat celý obsáhlý [anonymizováno] spis. Dopad výkonu vazby na psychický stav žalobkyně, je pak dostatečně prokazován lékařskými zprávami na č. l. 36 a č. l. 44 p. v. spisu. Je uváděno, že žalobkyně trpí posttraumatickou stresovou poruchou, poruchou přizpůsobení, panickou poruchou, je uváděna medikace. Skutečnost, že žalobkyně užívala léky i v době svého pobytu ve vazbě, vyplývá z její výpovědi. Je tak zřejmé, že pobyt ve vazbě měl dopad i na zdravotní stav žalobkyně, a to po stránce psychické, který se projevil i po fyzické stránce (výrazný úbytek na váze), a žalobkyně po propuštění musela být dále léčena, přičemž skutečnost, že první lékařská zpráva je až z období cca 6 měsíců po propuštění, není rozhodná. A došlo nepochybně i k výraznému zásahu do jejího rodinného života, jak již popsal a podrobně zhodnotil soud prvního stupně, když v době zadržení byla matkou tří malých dětí, od kterých byla na více jak rok odloučena. Za tohoto stavu je výše přiměřeného zadostiučinění poskytnutá soudem prvního stupně v zásadě na samé horní hranici rozpětí stanoveného judikaturou ([částka] až [částka] denně) za dobu koluzní vazby a dále blízko této hranice za zbývající dobu vazby zcela přiměřená konkrétním okolnostem případu, přičemž nebylo důvodu jít nad rámec tohoto rozmezí s ohledem na výše řečené (nebezpečí vysokého trestu učinila žalobkyně pravděpodobnější svým předchozím odsouzením a pohybovala se mezi lidmi drogy užívajícími a s nimi obchodujícími a musela s eventualitou svého zadržení počítat). Na druhé straně však délka vazby byla velmi dlouhá, přesáhla jeden rok a žalobkyně byla propuštěna až v souvislosti se zproštěním obžaloby a zásah do jejího zdravotního stavu i rodinného života byl enormní. Z těchto důvodů ani odvolací soud nepovažoval částku [částka] denně poskytnutou žalovanou za dostatečnou.

16. Z uvedených důvodů odvolací soud shledal napadený rozsudek věcně správným, proto jej postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně správného výroku o nákladech řízení.

17. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., když odvolání podaly obě strany sporu, ani jedna však nebyla se svým odvoláním úspěšná.