pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 18 C 108/2020-51,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně konstatoval, že nesprávním úředním postupem Českého telekomunikačního úřadu, který o návrhu vedeném u něj pod č. j. ČTÚ 36520/2015 a ČTÚ [číslo] 2016, nerozhodl ve lhůtě stanovené v ustanovení § 129 odstavec 1 zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických telekomunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, bylo porušeno právo žalobce (výrok I), dále zamítl návrh žalobce na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím (výrok II) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] způsobené mu nesprávným úředním postupem žalované. Ten měl spočívat v nepřiměřené délce správních řízení vedených u žalované pod sp. zn. ČTÚ [číslo] ve spojení s řízením sp. zn. ČTÚ [číslo] 2016 (dále též„ posuzované řízení“). Posuzované řízení bylo zahájeno již dne [datum] a probíhalo více jak 4 rody. Žalobce byl po celou dobu v nejistotě ohledně výsledku řízení, což se negativně projevilo v jeho psychické sféře dlouhodobými stavy úzkosti a duševními útrapami.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Poukázala na rozpor ve formulaci petitu a žalobních tvrzení, když v rámci tvrzení žalobce zmiňuje posuzované řízení, v petitu však odkazuje na postup správního úseku Městského soudu v Praze. Dále uvedla, že předmětem posuzovaného řízení byla úhrada částky kolem [částka], vzhledem k tomu, je požadovaná nemajetková újma s ohledem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu nepřiměřená. Žalobce byl po celou dobu posuzovaného řízení, které trvalo od ledna [rok] do ledna [rok] pasivní. Navíc žalovaná se mu za délku posuzovaného řízení omluvila dopisem předsedkyně Rady ČTÚ ze dne [datum], což je třeba považovat za dostatečnou satisfakci.

4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že:

-) návrhem adresovaným dne [datum] žalované se [právnická osoba] [právnická osoba], domáhala vůči žalobci zaplacení částky [částka] (správně šlo o částku [částka] - pozn. odvolacího soudu), a to jednak z titulu neuhrazených plateb za poskytování služeb elektronických komunikací na základě uzavřené smlouvy, jednak z titulu smluvní pokuty,

-) dne [datum] byl žalobce vyrozuměn o zahájení správního řízení týkajícího se podané žaloby [právnická osoba] [právnická osoba] vůči žalobci znějící na částku [částka]. Zásilka byla zasílána jak [právnická osoba] [právnická osoba], tak i žalobci, a zásilka zasílaná žalobci byla tomuto uložena na poště dne [datum] a následně po uplynutí úložní doby, byla dne [datum] vložena do domovní schránky žalobce,

-) dne [datum] bylo ve věci rozhodnuto a žalobě bylo vyhověno jen částečně co do úhrad za poskytnutí služeb elektronických komunikací, ohledně smluvní pokuty ve výši [částka], nebylo návrhu vyhověno. Proti tomuto rozhodnutí podali oba účastníci rozklad,

-) o rozkladu obou účastníků tj. jak [právnická osoba], tak i žalobce, rozhodoval ČTÚ dne [datum rozhodnutí], pod č. j. ČTÚ-41 904/2016-603, a rozhodnutí ČTÚ z [datum rozhodnutí], č. j. ČTÚ-36 520/2015-636/IV.vyř.-Koe potvrdil. Rozhodnutí bylo doručováno jak [právnická osoba] [právnická osoba], tak i žalobci, když zásilka zasílaná žalobci byla uložena na poště dne [datum] a po uplynutí úložní lhůty dne [datum] byla žalobci vhozena do domovní schránky,

-) dopisem ze dne [datum] sdělila žalovaná žalobci, že dne [datum] obdržela jeho žádost na zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka], která žalobci měla vzniknout v souvislosti se správním řízením vedeným u žalované. Dnem [datum] je datována omluva předsedkyně Rady ČTÚ Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] adresovaná žalobci, a to za nepřiměřenou délku řízení vedeného u žalované pod č. j. ČTÚ-36 520/2015-636 a navazujícího řízení o rozkladu č. j. ČT [číslo] [rok] [číslo]. Z omluvy rovněž vyplývá, že v posuzovaném správním řízení nebyly dodrženy zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí a k nesprávnému úřednímu postupu tak došlo a proto se žalovaná žalobci omluvila, čímž považovala jednání o mimosoudním vyrovnání za ukončené.

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 13 odst. 1 a 2, § 15 odst. 2, § 31a odst. 1 až 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ OdpŠk“. Dále věc posuzoval dle § 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., zákona o elektronických komunikacích a změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon č. 127/2005 Sb.“), § 71 odst. 1 a 3, § 88 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s. ř.“). Uvedená ustanovení ve svém rozhodnutí citoval.

6. Konstatoval, že se nejprve zabýval otázkou, zda správní orgán rozhodl ve stanované lhůtě a shledal, že nikoliv. Uvedl tedy, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Současně však konstatoval, že žalobce své duševní úzkosti a útrapy nijak nekonkretizoval ani neprokázal, k jednání soudu se nedostavil, nemohl být proto vyzván dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k doplnění tvrzení a důkazů. Tvrzení žalobce o vzniku nemajetkové újmy tak zůstala v obecné rovině bez jakékoliv konkretizace. Dále konstatoval, že bylo prokázáno, že se žalobce o řízení nezajímal, nepřebíral si řádně poštu, vyjádřil tedy pochybnosti nad mírou nemajetkové újmy, kterou mu řízení o zaplacení částky cca [částka] mohlo způsobit. Dále uvedl, že nemajetková újma, kterou žalobce utrpěl, bude dostatečně napravena samotným konstatování porušení práva, proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. napadeného rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy míru úspěchu a neúspěchu shledal v zásadě shodnou.

7. Proti tomuto rozsudku, a to do všech výroků, podal žalobce včasné a přípustné odvolání, a to ze všech důvodů § 205 odst. 2 písm. a) až g) o. s. ř. Namítal s četnými obecnými odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů, nesprávně a nedostatečně zjištěný skutkový stav, souhrnná zjištění. Dále namítal nesprávné právní posouzení věci. Argumentoval, že dané řízení spadá pod čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod publikované pod [číslo] Sb. (dále jen„ Úmluva“), nemajetková újma by tedy měla být presumovaná. Nad to setrval na tvrzení o výrazné psychické újmě, kterou utrpěl v důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení a která nebyla prokázána jen nedostatečným zjištěním skutkového stavu. Namítal, že význam řízení pro žalobce by měl být posuzován s ohledem na jeho osobní, majetkové a výdělkové poměry, které byly soudu prvního stupně známy. Byla to naopak žalovaná, která nedoložila nižší význam daného správního řízení pro žalobce. Trval na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích. Tvrdil, že posuzované řízení nebylo nijak složité (kritérium § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk), namítal též nesprávné zhodnocení kritérií § 31a odst. 3 písm. c) a d) OdpŠk. V rámci doplnění odvolání žalobce v zásadě zopakoval svou dosavadní argumentaci, a odkázal dále na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 570/20. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě plně vyhověl.

8. Proti tomuto rozsudku, a to do výroku I podala včasné a přípustné odvolání i žalovaná. Ztotožnila se sice se závěry soudu prvního stupně v otázce vzniku újmy na straně žalobce a s jeho úvahou vedoucí k určení přiměřeného zadostiučinění za jakoukoliv možnou nemateriální újmu, uvedla nicméně, že tyto závěry nenašly svůj odraz ve výrokové části rozsudku. Trvala na tom, že žaloba měla být zamítnuta jako celek, neboť žalovaná již konstatovala porušení práva a žalobci se omluvila dopisem ze dne [datum]. Na podporu své argumentace odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu a navrhla, aby byl výrok I napadeného rozsudku zrušen.

9. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a o. s. ř. a odvolání žalobce shledal částečně důvodným, což vyústilo i ve změnu žalovanou napadeného výroku I.

10. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav procesně správným postupem v rozsahu dostačujícím pro jeho rozhodnutí, proto odvolací soud z takto zjištěného skutkového stavu vychází a jde-li o rozhodná skutková zjištění, na něj odkazuje. Odvolací soud však ne zcela souhlasí s právním posouzením provedeným soudem prvního stupně.

11. Pokud jde o výtku žalované vůči nesrovnalosti mezi zněním žaloby a petitu, kdy z obsahu žaloby je zřejmé, že žalobce brojí proti nepřiměřené délce posuzovaného správního řízení, ač v petitu žaloby mj. mluví o postupu správního úseku Městského soudu v Praze Odvolací soud tuto skutečnost považuje za zjevnou nesprávnost, tedy písařskou chybu, neboť právě z obsahu žaloby je zřejmé, že žalobce brojí proti nepřiměřeně dlouhému řízení před ČTÚ. Ostatně není ani povinností žalobce petit přesně formulovat. Z obsahu žaloby je tak dostatečně zřejmé, že žalobce požaduje úhradu částky [částka] z důvodu nepřiměřené délky posuzovaného řízení.

12. Pokud jde o námitku nepřezkoumatelnosti rozsudku, ta též není důvodná. Soud prvního stupně své závěry dostatečně odůvodnil tak, aby žalobce mohl tento rozsudek napadnout odvoláním. O případ nepřezkoumatelnosti rozsudku se tedy v daném případě nejedná (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 2543/2011).

13. S žalobcem lze souhlasit, že v posuzovaném správním řízení nebylo rozhodnuto v zákonem stanovených lhůtách uvedených v § 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb. Žalobce však dle obsahu žaloby uplatňuje nárok na nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou celého posuzovaného správního řízení. Ve světle této skutečnosti je proto nutné na danou věc aplikovat nejnovější judikaturu Nejvyššího soudu, a to rozsudek velkého senátu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 31 Cdo 2402/2020, publikovaný ve sbírce pod [číslo] dle kterého právo na projednání věci v přiměřené době, které je obsahově shodné s právem na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základní práv a svobod, mají i účastníci správních řízení, na něž dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, nebo jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, a to bez ohledu na to, zda na dané správní řízení navazoval soudní přezkum. Přiměřenost posuzovaného správního řízení je tak třeba hodnotit jako celek (§ 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk) a aplikovat stanovisko Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“). Ve smyslu rozsudku sp. zn. 30 Cdo 344/2014 jde totiž v posuzovaném řízení o právo, na které dopadá čl. 6 Úmluvy, neboť nárok na úhradu za službu elektronických komunikací je sporem o právo, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, má svůj základ ve vnitrostátním právu (viz zákon č. 127/2005 Sb.), a je též soukromoprávní povahy. Pro posuzované řízení se tedy uplatní presumpce nemajetkové újmy a je možné postupovat dle Stanoviska. Za této situace, nebylo potřeba, aby žalobce dále tvrdil a prokazoval vznik skutečné nemajetkové újmy. Naopak žalovaná v rámci svých tvrzení existenci nemajetkové újmy nijak nevyvrátila.

14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. V dané je nutné dospět k závěru o nepřiměřené délce posuzovaného řízení právě pro délku přezkumného řízení o rozkladu, které trvalo déle jak tři a půl roku. Odvolací soud má pak za to, že se již nejedná o případ, kdy by dostačujícím zadostiučiněním bylo možné shledat některou z forem morální satisfakce (zejména konstatování porušení práva dle § 31a odst. 2 OdpŠk). A to ani s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalobce není zdejšímu soudu osoba neznámá, neboť odvolacímu soudu je známo z jeho činnosti, a vyplývá to ostatně i z informačního systému zdejšího soudu, že žalobce zde převážně na straně žalující vede desítky řízení odvolacích a desítky řízení o žalobách pro zmatečnost. V posuzovaném řízení však žalobce vystupoval na straně žalované, nejde tedy o spor jím iniciovaný, byť vyvolaný jeho porušováním smluvních povinností. Posuzované řízení trvalo od [datum], kdy bylo zahájeno, do doručení rozhodnutí o rozkladu ze dne [datum], kterém bylo žalobci uloženo na poště dne [datum] a následně vhozeno do domovní schránky dne [datum] O zahájení řízení byl žalobce vyrozuměn až listinou ze dne [datum], uloženou mu na poště dne [datum], vhozenou mu následně dne [datum] do domovní schránky. Žalobce tak mohl být ve faktické nejistotě ohledně posuzovaného řízení od [datum] do [datum], tj. 3 roky a 11 měsíců. Základní částka přiměřeného zadostiučinění tak činí [částka] ([částka] + [částka] + [částka] + [částka]) při ročním zadostiučinění [částka], když za první dva roky se přiměřené zadostiučinění krátí na polovinu. Odvolací soud s ohledem na předmět sporu v posuzovaném řízení a jeho délku neshledává důvod pro navýšení samotné roční základní částky. Pokud jde o modifikaci této částky ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk odvolací soud neshledal důvod pro ponížení ani navýšení částky pro složitost řízení (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk), neshledal ani podíl žalobce na délce řízení, když samotná skutečnost, že se o řízení reálně nezajímal, zásilky si nechal vhazovat do schránky a vydání rozhodnutí nijak neurgoval, tímto důvodem být nemůže (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk). Jde-li o postup orgánu veřejné moci, zde právě nepřiměřená délka řízení o rozkladu je tím důvodem, proč již odvolací soud shledal délku posuzovaného řízení nepřiměřenou (§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk). Význam řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk) odvolací soud hodnotí jako snížený i s ohledem na výše řečené, kdy vedení soudního, obdobně jako i správního řízení, není pro žalobce věcí neznámou. Odvolací soud dále postupoval dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu, dle které, je-li předmětem posuzovaného řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby zadostiučinění přiznané v penězích svou výší finančně vyjádřený předmět posuzovaného řízení přesahovalo (zde srovnej např. rozsudek sp. zn. 30 Cdo 3412/2011, sp. zn. 30 Cdo 2396/2011). Do předmětu řízení spadá i příslušenství (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 6056/2016 a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1500/2018). V posuzovaném řízení byl žalobce žalován o částku [částka]. Příslušenství ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu trvání posuzovaného řízení, cca 4,5 roku, tak činí cca [částka]. Odvolací soud proto uzavřel, že zjištěným okolnostem případu odpovídá jako přiměřená finanční satisfakce za žalobcem utrpěnou nemajetkovou újmu částka [částka] sestávající z toho, o co v posuzovaném řízení šlo, tedy z jistiny [částka] a příslušenství [částka]. Za situace, kdy bylo žalobci přiznáno přiměřené zadostiučinění v penězích, pak již není nutné konstatovat porušení práva, neboť to je již v peněžitém plnění obsaženo.

16. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil výrok I napadeného rozsudku, že se porušení práva nekonstatuje, a dále částečně změnil výrok II napadeného rozsudku tak, že žalobě co do částky [částka] vyhověl, včetně příslušenství přiznaného od uplynutí 6 měsíců po uplatnění nároku u žalované, což bylo dne [datum], tedy od [datum], a to v zákonné výši, což bylo ke dni [datum] dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 10 % ročně. Ve zbývající části zamítavý výrok II dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalobci přiznal náhradu tří úkonů po [částka], které shledal účelnými, dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to podání žaloby, podání žádosti o osvobození od soudních poplatků (bylo vyhověno) a podání odvolání. Pokud žalobce odvolání několikrát doplňoval, nelze tento postup považovat za účelný ve smyslu nároku na úhradu jednotlivých úkonů.