o zaplacení částky 380 000 Kč s příslušenstvím,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 380 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky za dobu od 1. 9. 2006 do zaplacení (výrok I.), a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Rozhodl tak v řízení, jehož předmětem byl nárok žalobce z titulu pojistné smlouvy č. [číslo] ze dne 30. 4. 2004, na jejímž základě si žalobce u žalované sjednal pojištění podnikatelských rizik, a to od 1. 5. 2004. Dne 26. 4. 2006 žalobce nahlásil pojistnou událost vzniklou utržením části zdi pod [místo] v důsledku povodně. Vzhledem k tomu, že tuto opravu zdi provedl svépomocí, uplatnil v rámci nároku na pojistné plnění alespoň náhradu nákladů opravy, kterou na téže zdi zajistil již o rok dříve [jméno FO]. Vznesený nárok činil částku 380 000 Kč, žalovaná však pojistné plnění vyplatit odmítla.

3. Žalovaná se proti žalobě bránila s odkazem na svá zjištění, že rozplavená část zdi tvořila kamenný násyp a neměla charakter stavby ani stavebních součástí, které by byly pojištěním kryty. Ve svém vyjádření k žalobě sporovala rovněž vznik škody i její výši.

4. Soud prvního stupně vyšel v napadeném rozsudku ze zjištěného skutkového stavu věci (viz body 5. až 7. odůvodnění), přičemž odmítl přihlédnout k listinám založeným do spisu při jednání dne 25. 6. 2024, neboť je žalobce předložil až po uplynutí koncentrační lhůty. Na tomto základě poté uzavřel, že mezi účastníky řízení vznikl spor ohledně rozsahu sjednaného pojištění v tom smyslu, zda poškozená zeď tvořila předmět pojištění či jeho součást. Žalobce i přes opakovaná poučení soudem dle § 118a odst. 3 o. s. ř. neunesl důkazní břemeno ve vztahu k této skutečnosti, neboť z uzavřené pojistné smlouvy jím tvrzený rozsah pojištění nevyplynul. Stejně tak neprokázal, že by zeď v okamžiku pojistné události existovala. Z tohoto důvodu soud prvního stupně žalobnímu nároku nepřisvědčil a rozhodl o zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

5. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky rozhodl soud prvního stupně dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, přiznal částku v celkové výši 1 200 Kč odpovídající náhradě za čtyři úkony nezastoupeného účastníka po 300 Kč v souladu s vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška“).

6. Proti shora citovanému rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání, v němž vytkl soudu prvního stupně, že nesprávně a neúplně zjistil skutkový stav věci a tím dospěl též k nesprávným právním závěrům. Odvolatel zdůraznil, že žalovaná plnila z totožné pojistné smlouvy již rok před nahlášenou pojistnou událostí za zcela identický předmět pojištění. Dle jeho názoru je nesporné, že zeď tvořila předmět pojištění a v době pojistné události existovala. Na základě výše uvedeného navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žalované ukládá zaplatit žalobci částku 380 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 1. 9. 2006 do zaplacení a náklady řízení před soudy obou stupňů.

7. K odvolání žalobce se žalovaná vyjádřila tak, že považuje napadený rozsudek za věcně správný, a navrhla jeho potvrzení. Soud prvního stupně dle žalované nepochybil, když dospěl k závěru, že žalobce existenci předmětu pojištění k okamžiku pojistné události neprokázal. V této souvislosti rovněž popřela, že by za totožný předmět pojištění v minulosti poskytla jakékoli plnění, a naopak poukázala, že ve světle výsledků vlastního místního šetření toto plnění pro neexistenci předmětu pojištění poskytnout odmítla.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadené rozhodnutí, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo [§ 212 a § 212a odst. 5 o. s. ř.], přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

9. Městský soud v Praze předně shledal, že napadený rozsudek není zatížen žádnou vadou řízení ani dokazování. Odůvodnění rozsudku nadto splňuje veškeré náležitosti dle § 157 odst. 2 o. s. ř., kdy je zřejmé, o jaké skutkové a právní závěry jsou výroky rozhodnutí soudu prvního stupně opřeny.

10. Stran meritorního přezkumu projednávané věci je poté třeba konstatovat, že zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně je založeno výlučně na neunesení důkazního břemene žalobce, který i přes poučení soudu nesplnil svou povinnost v souladu s § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a neprokázal, že poškozená zeď byla součástí předmětu pojištění sjednaného se žalovanou ani že v době nahlášené pojistné události nadále existovala. Přestože hmotněprávní úprava ve smyslu § 2758 odst. 1 o. z. zakotvuje právo pojištěného na pojistné plnění, došlo-li v důsledku pojistné události k úbytku majetku tvořícího předmět pojištění, je výlučně na pojištěném, tj. ve zdejším řízení na žalobci, aby dané skutečnosti, jež mu jsou ku prospěchu, v řízení doložil (prokázal) do té míry, že soud shledá jeho tvrzení za pravdivá (zjištěná). K témuž závěru dospěl ve věci týkající se závazku z pojištění i Nejvyšší soud, který potvrdil, že povinnost doložit vznik práva na plnění z pojistné smlouvy stíhá toliko pojištěného, nestanoví-li občanský zákoník výjimku z této zásady (viz např. usnesení ze dne 23. 1. 2006, sp. zn. 32 Odo 1260/2004).

11. Co se týče samotného důkazního břemene žalobce, tímto institutem se obecně rozumí procesní odpovědnost účastníka za to, že během řízení nebyla prokázána jeho skutková tvrzení, a z tohoto důvodu tak muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je tedy umožnit soudu meritorně rozhodnout i v takových případech, kdy výsledky vyhodnocení provedených důkazů neumožňují přijmout závěr ať už o pravdivosti určité skutečnosti významné dle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, či o tom, že by tato skutečnost byla nepravdivá (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002 sp. zn. 21 Cdo 762/2001).

12. Soudu prvnímu stupně lze v této souvislosti přisvědčit, že za stávajícího důkazního stavu v řízení nebylo možné žalobnímu nároku vyhovět. Z žalobcem předložených listin nebylo patrné, zda se sjednané pojištění vztahovalo i na části zdi, jejíž poškození měla zapříčinit povodeň v roce 2006. V této souvislosti bylo zcela na místě přistoupit k poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., jak ostatně soud prvního stupně učinil. Obsah tohoto poučení přitom odvolací soud považuje za dostatečný, a to i s ohledem na okruh skutečností, jež mezi účastníky řízení zůstaly sporné. Již ze samotného vyjádření žalované k žalobě lze dovodit, že do tohoto okruhu spadalo nejen vymezení předmětu pojištění, ale též prostá existence tohoto předmětu v okamžiku vzniku škodné události. Není tak přiléhavá odvolací námitka žalobce, že uvedená tvrzení již nebylo v řízení nezbytné z jeho strany prokazovat.

13. Městský soud v Praze tak shledal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako správné, a to jak po skutkové, tak též právní stránce, přičemž na jeho precizní odůvodnění lze v plném rozsahu odkázat. Odvolací soud tak napadený rozsudek v souladu s § 219 o. s. ř. potvrdil.

14. O nákladech odvolacího řízení poté rozhodl dle úspěchu žalované v odvolacím řízení v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce podal odvolání ve věci samé a to, aniž by v rámci odvolacího řízení byl schopen vyvrátit důvody, pro něž byla žaloba meritorně zamítnuta pro nedostatečnost důkazního podkladu. Za této situace není důvod, aby žalovaná nesla náklady odvolacího řízení, do něhož byla žalobcem vtažena, sama. Procesně úspěšné žalované tak náleží podle § 2 odst. 3 vyhlášky celková částka 900 Kč, sestávající ze tří paušálních náhrad za úkony nezastoupeného účastníka, a to za vyjádření k odvolání ze dne 27. 9. 2024 podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky, dále přípravu účasti na jednání dle § 1 odst. 3 písm. b) vyhlášky a za účast na jednání dne 28. 11. 2024 podle § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky.