o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. června 2024, č. j. 6 C 256/2022-195

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I), o nákladech řízení mezi účastnicemi rozhodl tak, že žádná z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice svědečné ve výši [částka] (výrok III) a žalované povinnost zaplatit stejnou částku (výrok IV), žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice znalečné v rozsahu jedné poloviny částky snížené o [částka] složené zálohy, jejíž výše bude uvedena v samostatném usnesení, kterým bude rozhodnuto o celkové výši přiznaného znalečného (výrok V), žalované uložil povinnost zaplatit České republice znalečné v rozsahu jedné poloviny částky, jejíž výše bude uvedena v samostatném usnesení, kterým bude rozhodnuto o celkové výši přiznaného znalečného (výrok VI) a žalované rovněž povinnost zaplatit České republice soudní poplatek ve výši [částka] (výrok VII).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou žalobkyně po žalované požadovala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tvrzením, že dne [datum] utrpěla při autonehodě závažné akutrauma pravého ucha a kontuzi palce levé ruky. Krátce po nehodě se u ní začal projevovat tinnitus, který byl diagnostikován právě jako následek akutraumatu pravého ucha. Žalovaná je pojistitelem odpovědnosti z provozu motorového vozidla BMW 640D RZ: [SPZ], jehož řidič nehodu zavinil. Žalobkyně podstoupila vyšetření k ohodnocení trvalých následků poškození sluchu u znalce [tituly před jménem] [jméno FO], jehož posudek ohodnotil ztížení společenského uplatnění (dále jen „ZSU“) žalobkyně v souvislosti s následky nehody částkou [částka] a za vypracování posudku mu žalobkyně zaplatila odměnu ve výši [částka]. Žalobkyně uplatnila u žalované nárok na odškodnění ZSU, žalovaná jí vyplatila zálohu ve výši [částka] s tím, že hodnocení provedené [tituly před jménem] [jméno FO] nepovažovala za adekvátní. Žalobkyně proto souhlasila s tím, že se podrobí vyšetření u znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], k němuž se dostavila, a aniž by jí žalovaná znalecký posudek zaslala, vyzvala ji k vrácení části údajně bezdůvodně vyplacené zálohy ve výši [částka], když za adekvátní odškodnění považovala částku [částka]. Žalobkyně v žalobě podrobně popsala následky poranění pravého ucha, kdy trpí zhoršeným soustředěním, častou únavou, bolestí hlavy, záchvaty závratě, pocity tlaku a plnosti ucha, zvukovými vjemy, jakými jsou zvonění, klepání, pískání, šumění, bzučení, skřípání, syčení a bušení, je nedoslýchavá a při záchvatu tinnitu neslyší vůbec nic. Podobně popsala, v jakých oblastech života je tímto poraněním omezena.

3. Žalobkyně v žalobě uplatnila rovněž nárok na náhradu škody vzniklé jí zničením osobního vozu [název] když tvrdila, že jí žalovaná vyplatila náhradu škody ve výši [částka], což však neodpovídalo skutečné ceně vozidla v době nehody. Tato cena činila alespoň [částka], proto žalobkyně požadovala přiznat rozdíl těchto částek ve výši [částka].

4. Žalovaná sice nesporovala průběh škodní události, tedy že dne [datum] došlo ke střetu vozidla [název] řízeného žalobkyní s vozidlem [název], nesporovala ani to, že ke dni nehody byla právní předchůdkyně žalované, společnost [právnická osoba]., pojistitelem odpovědnosti z provozu vozidla zn. [název], avšak k uplatněnému nároku na doplatek pojistného plnění za totální škodu na [název] vznesla námitku nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně, neboť k tomuto dni byla vlastníkem a provozovatelem vozidla společnost [jméno FO], s. r. o., na jejíž účet bylo také právní předchůdkyní žalované vyplaceno pojistné plnění ve výši [částka]. Namítala rovněž nedůvodnost nároku žalobkyně na odškodnění ZSU v částce [částka] s příslušenstvím, neboť v této výši ještě před zahájením řízení žalobkyni plnila. Žalovaná přitom odkazovala na znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], který stanovil výši ZSU částkou [částka] s tím, že trvalý následek nehody shledal pouze v [podezřelý výraz] (tinnitus), který však žalobkyni zcela zjevně neomezuje ve společenských aktivitách natolik, jak tvrdí. Vycházela rovněž z lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno] ze dne [datum], podle které jsou sluchové potíže žalobkyně převážně subjektivního charakteru. Podotkla rovněž, že žalobkyně si za účelem stanovení výše ZSU nechala vypracovat znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno], ten však žalované nikdy nepředložila, pouze k němu dodala fakturu. Vyslovila domněnku, že žalobkyně tento posudek nepředložila z důvodu maximalizace svého nároku, pročež si nechala vypracovat další znalecký posudek znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], který stanovil míru vyřazení žalobkyně ze společenského života na 11,88 %, což vůbec neodpovídá jejímu stávajícímu způsobu života. Žalovaná dále upozornila na to, že žalobkyně byla před škodní událostí ze dne [datum] účastnicí několika dopravních nehod, a to [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Žalované se podařilo zjistit, že minimálně v důsledku dopravní nehody ze dne [datum] bylo žalobkyni vyplaceno pojistné plnění odpovídající náhradě za ZSU ve výši [částka], nezjistila však, zda také v důsledku ostatních dopravních nehod vznikla žalobkyni újma na zdraví. Při nehodě ze dne [datum] však žalobkyně utrpěla poškození páteře, přičemž příčinou tinnitu mohou být také problémy s páteří. Žalovaná proto i z posudku [tituly před jménem] [jméno FO] dovodila, že se u žalobkyně jedná o zhoršení již nastalého [podezřelý výraz], nikoliv o vznik nových trvalých následků v souvislosti s nehodou ze dne [datum]. Sporovala proto skutečnost, že škodní událost z tohoto dne přispěla k poškození zdraví žalobkyně natolik zásadní měrou, aby odůvodňovala odškodnění ZSU v částce [částka]. Žalovaná dále při likvidaci pojistné události provedla šetření v místě bydliště žalobkyně a dále konfrontovala tvrzení žalobkyně s její aktivitou na sociálních sítích Instagram a Facebook, na kterých intenzivně zveřejňuje příspěvky ze svého bohatého rodinného, společenského a pracovního života. K nákladům na vypracování znaleckého posudku žalovaná namítla, že jsou příslušenstvím pohledávky a neměly by být žalobou požadovány v rámci jistiny.

5. Žalobkyně vzala podáním ze dne [datum] žalobu zpět do částky [částka] s příslušenstvím a co do částky [částka] s příslušenstvím, soud prvního stupně proto řízení v tomto rozsahu usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) zastavil.

6. Soud prvního stupně vyšel v napadeném rozsudku ze skutkových zjištění popsaných v bodech 5 až 26 jeho odůvodnění, která není třeba z důvodu stručnosti opakovat, přičemž svůj závěr o skutkovém stavu shrnul v bodě 29 odůvodnění tak, že žalobkyně byla dne [datum] účastníkem dopravní nehody, při které utrpěla akutrauma pravého ucha a kontuzi palce levé ruky. [právnická osoba] zavinil řidič vozidla [název], které bylo pojištěno u právní předchůdkyně žalované. Po nehodě se u žalobkyně začal projevovat tinnitus, který byl diagnostikován jako následek [podezřelý výraz]. Soudem ustanovený znalec [tituly před jménem] [jméno] stanovil výši bodového ohodnocení ZSU částkou [částka], když vzal po vyšetření žalobkyně, včetně vyšetření z ORL a vyhodnocení [podezřelý výraz] v úvahu nejen její subjektivní stesky, ale i objektivní nálezy vzešlé právě z vyšetření a [podezřelý výraz]. Znalec označil vznik tinnitu mechanismem dopravní nehody ze dne [datum] za ne zcela typický, zároveň jej ale nevyloučil a shledal jeho jasnou časovou souvislost s nehodou, neboť žalobkyně si začala stěžovat na obtíže (pískání) v pravém uchu velmi krátce po ní, přičemž přítomnost tinnitu před nehodou u ní nebyla shledána. V důsledku zranění při nehodě, které u ní vyvolalo tinnitus, je žalobkyně částečně omezena v osobním, rodinném i pracovním životě, a také ve volnočasových aktivitách, kdy své pracovní povinnosti i volnočasové aktivity zvládá jen se zvýšeným úsilím.

7. Soud prvního stupně dále vyšel ze závěru, že žalovaná zaplatila žalobkyni již před podáním žaloby na ZSU částku [částka] a v průběhu řízení, po vypracování znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno], na stejný nárok další částku [částka]. Žalobkyně z tohoto důvodu vzala podáním ze dne [datum] žalobu zpět do částky [částka] s příslušenstvím, a proto prvostupňový soud se souhlasem žalované řízení co do této částky usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zastavil.

8. Skutkový základ věci posoudil podle § 6 odst. 2 písm. a), § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném do [datum] (dále jen „ZPOPV“) a podle § 94 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v platném znění, přičemž při nesporném skutkovém základu věci ohledně existence nároku žalobkyně na náhradu za ZSU dospěl k závěru o příčinné souvislosti mezi jejím poraněním při dopravní nehodě ze dne [datum] a vznikem tinnitu. Při určování výše ZSU žalobkyně vyšel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno] s odůvodněním, že jeho objektivní závěry vycházejí z pečlivého prostudování [podezřelý výraz], z osobního vyšetření žalobkyně, a z konzultace s [právnická osoba]. Nevzal však v úvahu alternativní výpočty ZSU zpracované tímto znalcem k návrhu žalobkyně, která požadovala alternativní modelaci u domény d115 (naslouchání), neboť i když znalec tyto alternativy zpracoval, neshledal pro další zvýšení ZSU opodstatnění, když taková zvýšení u domény d115 neodpovídají míře postižení žalobkyně, které znalec zjistil jejím vyšetřením, a nemají tedy objektivní podklad, pročež nadále setrval na závěrech svého znaleckého posudku.

9. Znalecký posudek znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], ani znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] prvostupňový soud nepovažoval za spolehlivé a objektivní podklady pro své rozhodnutí, což vysvětlil tím, že znalkyně [jméno FO] nepochybně zásadně korigovala závěry svého posudku vlastním šetřením na sociálních sítích žalobkyně a znalec [tituly před jménem] [jméno FO] přikládal, jak se k tomu ostatně vyjádřil i znalec [tituly před jménem] [jméno], neúměrnou váhu jejím subjektivním steskům, což závěry jeho znaleckého posudku značně ovlivnilo, a proto nekorelovaly s výsledky ORL vyšetření žalobkyně. Pokud se týká výpovědí svědků, prvostupňový soud vzal při hodnocení jejich vypovídací hodnoty v úvahu, že se jedná (vyjma svědka [tituly před jménem] Sovy) o osoby žalobkyni blízké, a to rodinně (svědek [jméno FO] – manžel žalobkyně, svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] – sestra žalobkyně), osobně přátelsky (svědkyně [jméno FO] a svědkyně [jméno FO] – přítelkyně žalobkyně) nebo pracovně (svědkyně [jméno FO] a svědkyně [jméno FO] – spolupracovnice). Dovodil, že všichni tito svědci jsou nepochybně nepřímo citově ovlivněni ztíženou životní a pracovní situací žalobkyně i jejími stesky. Skutečnost, že projevy tinnitu ovlivňují kvalitu života žalobkyně ve všech jeho sférách, soud prvního stupně nezpochybnil, měl však za to, že míra ZSU žalobkyně je rovna bodovému ohodnocení stanovenému znalcem [tituly před jménem] [jméno], jemuž odpovídá částka [částka].

10. S ohledem na skutečnost, že žalovaná již před podáním žaloby zaplatila žalobkyni na odškodnění ZSU částku [částka] a v průběhu řízení dne [datum] další částku [částka], tedy celkem [částka], přičemž žalobkyně nadále setrvala na požadavku na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, soud prvního stupně žalobu v celém rozsahu zamítl.

11. Výrokem II soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky s tím, že žalobkyně v řízení uplatnila dva samostatné nároky – na odškodnění ZSU a na doplacení ceny vozidla poškozeného při dopravní nehodě. V této druhé části vzala žalobu zpět poté, kdy žalovaná namítla nedostatek její věcné aktivní legitimace. Zpětvzetím žaloby proto žalobkyně zavinila ve smyslu § 146 odst. 1 věta prvá o. s. ř., že řízení bylo v této části zastaveno, a svědčila by jí tak povinnost zaplatit žalované náklady řízení. V části nároku na odškodnění ZSU byla žaloba co do základu důvodná, žalovaná by proto byla povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení. Protože každá z účastnic byla v řízení úspěšná z jedné poloviny, soud prvního stupně ani jedné z nich náklady řízení nepřiznal.

12. Výroky III a IV napadeného rozsudku odůvodnil podle § 148 odst. 1 o. s. ř., když vyšel z toho, že celková výše přiznaného svědečného činí [částka] a vzhledem k polovičnímu úspěchu účastnic v řízení rozdělil tuto částku rovnou měrou mezi ně.

13. Výroky V a VI odůvodnil rovněž podle § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy celkové znalečné činilo [částka] a ke dni vyhlášení napadeného rozsudku bylo znalci nepravomocně přiznáno v další částce [částka], takže s ohledem na poloviční úspěch účastnic v řízení tyto náklady rozdělil rovným dílem mezi ně, když z podílu žalobkyně odečetl jí složenou zálohu [částka].

14. Výrok VII odůvodnil za použití § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění s tím, že žalované soudní poplatek z žaloby vyměřil z částky [částka] ([částka] – [částka]), kterou žalovaná zaplatila žalobkyni před podáním žaloby, a to ve výši stanovené podle položky 1 b) Sazebníku soudní poplatků.

15. Proti napadenému rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, kterým napadla všechny jeho výroky, přičemž primárně brojila proti zamítavému výroku po částečném zpětvzetí žaloby, k němuž došlo pro chování žalované, která dodatečně část žalované částky uhradila. Brojila také proti akcesorickým výrokům o nákladech řízení, byť byla srozuměna s tím, že v případě jakéhokoli pravomocného výsledku sporu po žalované nebude žádat náhradu nákladů řízení s ohledem na spletité cesty, kterými se ubíraly její jednotlivé žalobní nároky. Rozhodnutí o nákladech státu ponechala na úvaze soudů obou stupňů podle konečného výsledku řízení, podotkla pouze, že žaloba byla co do části týkající se újmy na zdraví podána důvodně, což mezitím částečně uznala i žalovaná svou dodatečnou platbou podle znaleckého posudku revizního znalce.

16. Důvody svého odvolání soustředila primárně do námitky nesprávných skutkových zjištění soudu prvního stupně, který při svém hodnocení vyšel jednostranně z posudku [tituly před jménem] [jméno] a náležitě se nevypořádal s důkazy ostatními, zejména svědeckými výpověďmi. Míru ZSU žalobkyně totiž hodnotil výhradně podle uvedeného posudku, ačkoli hodnocení ZSU podle metodiky Nejvyššího soudu vyžaduje práci s obecnými skutečnostmi, které znalec nemůže z povahy svých kompetencí hodnotit. Soud prvního stupně si to zřejmě uvědomil, neboť se pouze velmi krátce, a to velmi nepřesvědčivým způsobem, který nebyl adekvátní rozsahu provedeného dokazování, vypořádal s četnými svědeckými výpověďmi. Výpovědím svědků z okolí žalobkyně přisoudil en bloc nízkou váhu právě pro jejich vztah k žalobkyni a dále obsah jejich výpovědí nehodnotil. Sám přitom vyšel ze skutkového zjištění, že trvalé následky z předmětné dopravní nehody mají u žalobkyně širokospektrální dopad, pokud však jde o míru jejich závažnosti, považoval za jediný relevantní důkaz revizní posudek [tituly před jménem] [jméno]. Taková úvaha při hodnocení důkazů v jejich souhrnu není adekvátní, neboť revizní znalec, proti jehož posudku žalovaná výhrady nevznáší, hodnotil ZSU podle metodiky Nejvyššího soudu striktně (a správně) dle objektivního lékařského nálezu, avšak prvostupňový soud jeho nález pouze mechanicky přejal, aniž vzal v úvahu četné důkazy obecných skutečností, v jejichž světle by bylo třeba kalkulaci ZSU korigovat. Přitom výpovědi svědků blízkých žalobkyni s paušálním odůvodněním právě neurčitě specifikované blízkosti k ní z hodnocení vyřadil.

17. Žalobkyně dále poukazovala na nesprávné právní hodnocení věci soudem prvního stupně, který sice k hodnocení ZSU správně použil Metodiku Nejvyššího soudu (dále též jen „Metodika NS“) klasifikovanou v jeho rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nesprávně však mechanicky převzal hodnocení ZSU podle závěrů revizního znalce. V této souvislosti poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle něhož znalci z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy, nepřísluší, aby na základě Metodiky NS k náhradě nemajetkové újmy na zdraví sám stanovil a určil částku náhrady za ZSU. Znalec nemůže z povahy svých kompetencí hodnotit obecné skutečnosti a zohlednit tak třeba i individuální rysy případu, či hodnotit způsob a míru předúrazového uplatnění zkoumané osoby, ani hodnotit konečné dopady objektivizovaných trvalých následků do životní sféry zkoumaného. Žalobkyně přitom nabízela soudu prvního stupně zadání několika alternativních kalkulací reviznímu znalci, které by lépe korespondovaly s ostatními provedenými důkazy. Soud prvního stupně na tento návrh nejprve přistoupil a zadal znalci doplnění posudku v tomto rozsahu, přičemž sama žalobkyně se po dodatečném vysvětlení ze strany revizního znalce přiklonila k nejskromnější alternativní kalkulaci. Prvostupňový soud však nakonec v tomto přístupu nepokračoval a bez dalšího mechanicky přejal původní závěry revizního znalce se závěrem, že věří pouze objektivnímu znaleckému nálezu.

18. Soud prvního stupně podle žalobkyně rovněž pominul právní aspekty příčinné souvislosti v tom smyslu, že původce škody odpovídá také za těžší následek toho, co způsobil, jestliže úraz představoval v řetězci příčin condition sine qua non. Proto je třeba korigovat nález konzultanta znalce z oboru ORL, který se ke stížnostem žalobkyně na únavu, zvracení, nutnost přerušovat práci vyjadřoval v tom smyslu, že jde o její nezdravou fixaci na postižení a navrhl vyšetření u [podezřelý výraz] a nasazení odpovídající medikace. Bylo však na soudu prvního stupně, a ne na znalci, aby odpověděl na otázku příčinné souvislosti s předmětnou dopravní nehodou a hodnotil ZSU žalobkyně ve světle všech okolností případu. Žalobkyně přitom za správný považovala postup soudu prvního stupně, který při svém hodnocení nevyšel ani z jednoho z posudků předložených stranami, neboť hodnocení [tituly před jménem] [jméno FO] považoval za zřejmě příliš vysoké a neodpovídající recentní rozhodovací praxi, a přístup [tituly před jménem] [jméno FO] byl zjevně aktivistický, když ta své hodnocení fakticky založila na údajném odhalení žalobkyně na sociálních sítích. Proto právě revizní posudek [tituly před jménem] [jméno] podle žalobkyně představuje solidní základ pro závěr o spravedlivé výši ZSU. Žalobkyně proto z uvedených důvodů navrhla odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

19. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, když především nesouhlasila s její argumentací, že se soud prvního stupně řídil závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno] a nenavýšil jím provedené hodnocení dle vlastní úvahy s ohledem na výpovědi svědků. Podle žalované jde o odbornou otázku, na kterou znalec opakovaně odpověděl, proto se soud prvního stupně správně neřídil nepodloženými subjektivními pocity žalobkyně. Kromě toho se námitkami žalobkyně zodpovědně zabýval, a dokonce uložil znalci, aby provedl hodnocení podle jejího požadavku. Znalec přesto na svých závěrech setrval a s alternativami podle návrhu žalobkyně nesouhlasil, přičemž vysvětlil, že při svém hodnocení ZSU vzal v úvahu celý obsah spisu.

20. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a odst. 5 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. V souladu s ustanovením § 214 odst. 3 o. s. ř. věc rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s tímto postupem souhlasili, resp. se k výzvě odvolacího soudu opačně nevyjádřili.

21. Odvolací soud především shledal, že soud prvního stupně v projednávané věci provedl dokazování v potřebném rozsahu, toto dokazování směřoval k objasnění rozhodných skutečností, jeho výsledky řádně zhodnotil postupem podle § 132 o. s. ř. a na základě provedeného dokazování dospěl ke správným skutkovým zjištěním, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje a na něž pro stručnost odkazuje. Tento skutkový základ nedoznal změny ani v odvolacím řízení, když polemiku se skutkovými zjištěními prvostupňového soudu do odvolacího řízení vnesla pouze žalobkyně, a to jen do způsobu, kterým posoudil váhu jednotlivých provedených důkazů.

22. Odvolací soud se tedy zcela ztotožňuje s hodnocením skutkového stavu, jak jej provedl soud prvního stupně, který nejprve správně vyhodnotil otázku odpovědnosti provozovatele vozidla zn. BMW, který byl pro případ vzniku odpovědnosti za újmu způsobenou provozem jeho vozidla pojištěn u právní předchůdkyně žalované, dále správně posoudil otázku vzniku škody na straně žalobkyně spočívající v poranění jejího pravého ucha při dopravní nehodě ze dne [datum] s následným vznikem tinnitu, správně vyhodnocena byla také otázka příčinné souvislosti mezi škodnou událostí a jejími následky na [podezřelý výraz] žalobkyně.

23. Za správná odvolací soud považuje i postupem soudu prvního stupně podle § 132 o. s. ř. řádně zhodnocená skutková zjištění týkající se závěrů v řízení provedených znaleckých posudků a výslechů jejich zpracovatelů v souvislosti s výpověďmi žalobkyně a jednotlivých svědků. Odpovídající je zejména hodnocení nepoužitelnosti žalobkyní předloženého znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], jehož závěry o rozsahu škody a výši ZSU žalobkyně zjevně neodpovídaly skutečnosti, neboť tento znalecký posudek při existenci prakticky stejných podkladů a zpracovaný podle shodné metodiky stanovil výši ZSU na částku [částka], což několikanásobně převyšuje výsledek revizního znaleckého posudku. Stejné platí pro správnost hodnocení znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který se zabýval působením žalobkyně na sociálních sítích více než posuzováním objektivních skutečností plynoucích z vlastního vyšetření žalobkyně a lékařských zpráv, pročež dospěl k hodnocení ZSU pouze ve výši [částka]. Konečně za zcela správné odvolací soud považuje hodnocení revizního znaleckého posudku [tituly před jménem], který ostatně i žalobkyně považovala za solidní základ pro spravedlivé odškodnění ZSU, neboť tento posudek vycházel z objektivních zjištění plynoucích z vyšetření žalobkyně znalcem a konzultantem z oboru ORL, z posouzení dostupné zdravotnické dokumentace a konzultace s [právnická osoba] a praktickým lékařem žalobkyně, včetně výpisu z jeho dokumentace.

24. Jestliže soud prvního stupně při svém hodnocení tohoto zjevně nejkomplexněji zpracovaného znaleckého posudku vyšel z jeho jasně formulovaného závěru, který se opíral o objektivní zjištění, znalecké zkušenosti a konzultaci s odborníkem z oboru ORL, a nevycházel z alternativních výpočtů ZSU zpracovaných stejným znalcem k návrhu žalobkyně, nelze jeho postupu ničeho vytknout. Je tomu tak proto, že revizní znalec setrvání na svých předchozích závěrech o rozsahu poškození žalobkyně a výši jejího odškodnění dostatečně obhájil při svém výslechu vysvětlením, že nepovažoval žalobkyní modelovaná zvýšení u domény d115 za odpovídající míře jejího postižení. Pokud soud prvního stupně při hodnocení možného navýšení ZSU nad výši zjištěnou revizním znaleckým posudkem nepřikládal zásadní význam výpovědi žalobkyně či svědků z jejího okolí, které se zabývaly především subjektivními pocity žalobkyně, případně projevy těchto pocitů na její okolí, opět nelze jeho postupu ničeho vytknout. Prvostupňový soud totiž postup svého hodnocení dostatečně jasně vysvětlil, když poukázal zejména na osobní blízkost většiny svědků k žalobkyni (s výjimkou svědka [tituly před jménem] Sovy, jehož výpověď o pátrání na sociálních sítích však správně nehodnotil v její neprospěch), přičemž z těchto důkazů správně dovodil, že žalobkyně má projevy tinnitu ovlivněnu kvalitu svého osobního i pracovního života, nicméně toto negativní ovlivnění je možné objektivizovat právě jen v rozsahu hodnocení revizního znaleckého posudku.

25. S odvolacími námitkami žalobkyně, které byly soustředěny do nesprávnosti hodnocení revizního znaleckého posudku bez zásadního vlivu ostatních provedených důkazů, se proto odvolací soud neztotožňuje. Zároveň považuje za správné také právní posouzení věci soudem prvního stupně, k němuž nemá co dodat. Těžiště námitek žalobkyně proti výši přiznaného plnění žalované (a podle toho i odvolacích námitek) směřovalo do skutkového základu věci, když nebyly zpochybněny ani vlastní závěry revizního znaleckého posudku, z něhož při určení výše náhrady za ZSU soud prvního stupně vycházel. Za této situace odvolací soud neshledal odvolací argumentaci žalobkyně za opodstatněnou, když konstatuje, že v intenci relevantní soudní judikatury (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) soud prvního stupně správně zjistil předpoklady pro určení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění na základě znaleckého posudku, který v tomto případě vytvořil pro soud dostatečně podrobný, strukturovaný a pochopitelný skutkový podklad, obsahující odborný lékařský závěr o míře vyřazení poškozené žalobkyně ze životních činností definovaných v Metodice. Soud prvního stupně následně učinil odpovídající právní závěr o výši náhrady za nemajetkovou újmu, s nímž se odvolací soud ztotožňuje.

26. Odvolací soud tak zcela souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalobou uplatněný nárok není dán z důvodu, že byl žalovanou již zcela vykompenzován prostřednictvím dvou předchozích plnění. Žaloba byla totiž podána o zaplacení náhrady za ZSU ve výši [částka] s příslušenstvím (zároveň byla samostatně žalována náhrada věcné škody ve výši [částka] s příslušenstvím), žalovaná však ještě před podáním žaloby plnila na náhradu ZSU žalobkyně částku [částka], o kterou žalobkyně opomněla ponížit žalovanou částku. K dalšímu snížení žalované částky o [částka] došlo v důsledku zpětvzetí žaloby pro plnění žalované po vypracování revizního znaleckého posudku, čímž byl mezi účastníky zcela vypořádán nárok na náhradu újmy, která žalobkyni na ZSU vznikla, když celková akceptovatelná výše odškodnění dosahovala částky [částka] a plnění žalované dosáhlo dokonce částky [částka]. Žaloba tak nebyla důvodná co do částky [částka], když původně byla předmětem řízení částka [částka], v důsledku zpětvzetí snížená o [částka], avšak soud prvního stupně následně připustil její navýšení o [částka].

27. Žalobkyně přitom v odvolání uvedla, že je připravena spokojit se s nejnižší náhradou ZSU dle alternativních výpočtů revizního znaleckého posudku, tedy s částkou [částka], přesto k dalšímu snížení žalobního požadavku z původně žalované částky nepřistoupila, proto odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky řízení navzájem (výrok II), který odpovídá procesnímu úspěchu a neúspěchu obou stran v řízení o žalobě o náhradu věcné škody a žalobě o náhradě nemajetkové újmy. Správné jsou také výroky III, IV, V a VI napadeného rozsudku, které jsou odůvodněny podle § 148 odst. 1 o. s. ř., když rovněž odráží míru úspěchu a neúspěchu stran v řízení a správné je odůvodnění výroku VII, vycházející z přenesené poplatkové povinnosti žalované podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění.

28. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když vyšel ze správného závěru soudu prvního stupně o procesním úspěchu každé ze stran.