pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zcela vyhověl požadavku žalobkyně, když výrokem I uložil žalované vystavit jí písemné potvrzení, že na pohledávku [anonymizována dvě slova] pro [část Prahy] [země], [spisová značka]: [číslo], jejíž správu vykonává: [anonymizována dvě slova] pro hlavní město Prahu, [ulice a číslo], [část obce], [číslo] [obec a číslo], ve výši [částka], a ve výši [částka], tj. v celkové výši [částka], s příslušenstvím, zajištěnou dle rozh. správce daně o zříz. zást. práva (§ 72 zák. č.337/92 Sb.) [číslo] zástavním právem nemovitostmi zapsanými v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek] a [anonymizována dvě slova] [část obce] u [stát. instituce], [stát. instituce] jako pozemek - parcela [číslo] — zastavěná plocha a nádvoří o výměře [výměra], na němž stojí stavba občanské vybavenosti [adresa] v [část obce], pozemek — parcela [číslo] — ostatní plocha (ostatní komunikace) o výměře [výměra], pozemek — parcela [číslo] — ostatní plocha (ostatní komunikace) o výměře [výměra], stavba v [adresa] — stavba občanské vybavenosti na parcele [číslo] vše v obci [obec] a k. ú. [část obce], žalobkyně zaplatila dne [datum] na účet konkursní podstaty úpadce [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], č. účtu [bankovní účet], částku [částka] a dne [datum] na účet konkursní podstaty úpadce [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], č. účtu [bankovní účet], částku [částka].

Výroky II a III pak plně vyhověl i vzájemné žalobě žalované, když naopak žalobkyni uložil povinnost vystavit a podepsat žalované písemná potvrzení jednak o tom, že dne [datum] obdržela na bankovní účet č. [bankovní účet], vedený u [právnická osoba] znějící na jméno žalobkyně, částku ve výši [částka], jakožto vrácenou platbu z konkursní podstaty úpadce [právnická osoba] hrazenou z účtu žalované, a dále o tom, že obdržela na bankovní účet č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] znějící na jméno žalobkyně částku ve výši [částka], jakožto vrácený úrok z částky [částka] za období od [datum] do [datum] z konkursní podstaty úpadce [právnická osoba] hrazený z účtu žalované, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku;

a dále, že dne [datum] obdržela na bankovní účet č. [bankovní účet], vedený u [právnická osoba] znějící na jméno žalobkyně, částku ve výši [částka], jakožto vrácenou platbu z konkursní podstaty úpadce [právnická osoba] hrazenou z účtu žalované, a dále o tom, že obdržela na bankovní účet č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] znějící na jméno žalobkyně částku ve výši [částka] z konkursní podstaty úpadce [právnická osoba] hrazenou z účtu žalované ve smyslu výzvy žalobkyně o vrácení částky ze dne [datum], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Výrokem IV žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení o žalobě, výrokem V uložil žalobkyni zaplatit úspěšné žalované náhradu nákladů řízení o vzájemné žalobě ve výši [částka] a konečně výrokem VI uložil žalobkyni zaplatit České republice soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení o vzájemném návrhu ve výši [částka].

2. Jedná se již o druhé rozhodnutí obecných soudů, když soud prvního stupně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], potvrzeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zamítl požadavek žalobkyně, aby žalované byla uložena povinnost vydání písemného potvrzení o tom, že na pohledávku [anonymizována dvě slova] pro [část Prahy] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“) ve výši [částka] a [částka] s příslušenstvím zaplatil do konkursní podstaty úpadce dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka], čímž zaniklo zástavní právo zřízené rozhodnutím správce daně k zajištění předmětné pohledávky na označených nemovitostech.

3. Tato konečná rozhodnutí před dovolacím soudem neobstála, když z podnětu žalobkyně oba zamítavé rozsudky Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. V tomto velice instruktivním rozhodnutí na základě skutkových zjištění obecných soudů zodpověděl dovolací soud zásadní otázky projednávané věci a ve vztahu k dovoláním otevřeným právním otázkám dospěl k následujícím (pod body a) až e) citovaným) závěrům:

a/„ Ve sporu o vydání písemného potvrzení (kvitance) o tom, že zástavní dlužník uhradil zajištěnou pohledávku a že touto úhradou zaniklo zástavní právo váznoucí na jeho nemovitostech, sepsaných do konkursní podstaty osobního dlužníka (úpadce), není obecný soud oprávněn řešit otázku, zda nemovitosti byly (a jsou) oprávněně sepsány do konkursní podstaty.

b/ Jestliže zástavní dlužník před zpeněžením zástavy sepsané do konkursní podstaty osobního dlužníka postupem podle § 27 odst. 5 ZKV uhradí do konkursní podstaty úpadce celou zajištěnou pohledávku, a posuzuje-li se zánik zástavního práva podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do [datum], zástavní právo tím zaniká bez zřetele k tomu, že se tak stalo po marném uplynutí lhůty k tomu určené ve výzvě správce konkursní podstaty a po pravomocném zamítnutí žaloby, kterou se zástavní dlužník domáhal vyloučení zástavy z konkursní podstaty úpadce; to, že zástavní dlužník již nemá k dispozici právní nástroj, jehož prostřednictvím by si za trvání konkursu mohl vynutit vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, nemá na uvedený závěr žádný vliv.

c/ Nevydá-li správce konkursní podstaty osobního dlužníka zástavnímu dlužníku potvrzení o tom, že úhradou zajištěné pohledávky do konkursní podstaty zaniklo zástavní právo váznoucí na nemovitostech, které pohledávku zajišťovaly, a posuzuje-li se zánik zástavního práva podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do [datum], může se zástavní dlužník úspěšně domáhat žalobou podanou proti správci konkursní podstaty určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem; právo domáhat se soudně vydání potvrzení o zániku zástavního práva, zástavní dlužník nemá.

d/ Nevydá-li správce konkursní podstaty osobního dlužníka zástavnímu dlužníku na jeho žádost písemné potvrzení (kvitanci) o tom, že do konkursní podstaty zcela nebo zčásti uhradil zajištěnou pohledávku, a posuzuje-li se splnění povinnosti vystavit takové potvrzení podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do [datum], může se zástavní dlužník úspěšně domáhat žalobou podanou proti správci konkursní podstaty u obecného soudu vydání (vystavení) takového potvrzení bez zřetele k tomu, že pokyn, aby správce konkursní podstaty takové potvrzení (kvitanci) vystavil, odmítl udělit konkursní soud (při výkonu dohlédací činnosti).

e/ Zástavní právo k nemovitostem sepsaným do konkursní podstaty osobního dlužníka, které zajišťují pohledávku zástavního věřitele, zaniká okamžikem, kdy zástavní dlužník uhradí do konkursní podstaty zajištěnou pohledávku. Jestliže správce konkursní podstaty takto uhrazenou částku nesprávně vrátí zástavnímu dlužníku, účinky zániku zástavního práva dle § 170 odst. 1 písm. a/ obč. zák. tím nepomíjejí a zástavní právo se neobnovuje; takové plnění správce konkursní podstaty je (již) plněním bez právního důvodu“.

V poměrech projednávané věci tak sice přisvědčil závěru odvolacího soudu, že žalobkyně se nemůže s úspěchem domáhat vydání potvrzení o zániku zástavního práva, odmítl však závěr o nemožnosti domoci se vydání kvitance o úhradě úpadcova dluhu podle § 569 odst. 1 obč. zák. s tím, že tuto povinnost má správce konkurzní podstaty jako každá jiná osoba v pozici věřitele. Proto obě dotčená rozhodnutí obecných soudů zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Soud prvního stupně při novém rozhodování vyšel z dosavadních skutkových zjištění, se kterými pracoval i dovolací soud. Vyhověl nejprve návrhu žalobkyně na změnu žalobního petitu (částečného zpětvzetí), kterým se již s ohledem na stanovisko dovolacího soudu nadále nedomáhala vydání potvrzení o zániku zástavního práva. Vázán pak jeho právním závěrem o možnosti žalobkyně jako zástavní dlužnice požadovat na správci konkurzní podstaty vydání potvrzení o úhradě zajištěné pohledávky, zbylému požadavku na vydání kvitance o zaplacení úpadcova dluhu v konkrétních dnech a částkách na účet konkurzní podstaty vyhověl (výrok I).

6. Vyhověl rovněž vzájemnému návrhu správkyně, když uložil výrokem II žalobkyni povinnost vystavit a podepsat žalované písemná potvrzení o tom, že ve dnech [datum] a [datum] jí byly na účet z konkurzní podstaty úpadce vráceny částky tam specifikované. Argumentoval tím, že oprávněnost požadavku správkyně vyplývá z § 569 odst. 1) a simili, obč. zák., ve spojení s § 3028 odst. 3 obč. zák., když toto právo by mělo logicky náležet i správci konkursní podstaty jako věřiteli úpadcova dlužníka, který uhrazenou pohledávku od dlužníka (žalobkyně) vrátil zpět žalobkyni (dlužníkovi), jak zjevně vyplývá i z výpisů z účtu žalobkyně i žalované.

7. Proti tomuto rozsudku podali oba účastníci včasné odvolání.

8. Žalovaná svůj opravný prostředek směřovala proti vyhovujícímu výroku I. Částečně zopakovala či parafrázovala své dosavadní obranné námitky, když akcentovala, že platbu v roce [rok] v částce [částka] žalobkyně dostatečně nespecifikovala, a tedy nebylo zřejmé, zda částečně hradí pohledávku [anonymizována dvě slova] pro [část Prahy] celkové výši [částka], zajištěnou zástavním právem. Výrok, kterým se domáhá vydání potvrzení, že touto platbou plnila uvedenou pohledávku správce daně na účet konkurzního správce dlužníka, neodpovídá realitě, když potvrzení neodráží její jednostranné, neurčité právní jednání, ze kterého není patrný účel platby. V této souvislosti opětovně upozornila i na písemnou výzvu žalobkyně, kterou správkyni vyzvala k vrácení celé částky [částka] a ze které lze dovodit, že částečnými, neidentifikovanými plněními neměla ve skutečnosti v úmyslu pohledávku [anonymizována dvě slova] pro [část Prahy] dlužníka splnit. Setrvala rovněž na své výhradě, že žalobkyně nebyla zástavním dlužníkem, když její nabývací titul k zastaveným nemovitostem je od počátku absolutně neplatný, neboť se jednalo o zákonem zakázaný případ propadné zástavy. Za situace, kdy žalobkyně nikdy nenabyla spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech, nemohla plnit dluh úpadce [právnická osoba] do konkurzní podstaty jako zástavní dlužník. Konečně akcentovala, že žalobě nelze vyhovět, když text kvitance, který je výhradně v kompetenci žalobkyně, neodpovídá skutečnosti. Požadavek na vydání potvrzení, že ve dnech [datum] a [datum] zaplatila [anonymizováno] částky na účet konkurzní podstaty, není pravdivý, a tedy mu nelze vyhovět, když v uvedené dny [anonymizováno] prostředky nedošly na účet konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] V uvedené dny žalobkyně patrně vydala bankovnímu ústavu pouze platební pokyny k provedení těchto finančních transakcí (bankovních převodů). Poukázala na kogentní ustanovení nového občanského zákoníku (§ 1957 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.), které výslovně stanoví, že ke splnění peněžitého dluhu prostřednictvím poskytovatele platebních služeb dochází až připsáním [anonymizováno] částky na účet věřitele. Navrhla proto, aby odvolací soud změnil dotčený výrok I. tak, že žalobu zamítne. Ve vztahu ke zbylým meritorním výrokům (II. a III.), kterými prvostupňový soud vyhověl jejímu vzájemnému návrhu na vydání potvrzení o vrácení peněžitých částek zpět na účet žalobkyně, naopak navrhla, aby je odvolací soud jako věcně správné potvrdil a uložil žalobkyni zaplatit náklady řízení před soudy všech stupňů.

9. Žalobkyně se opravným prostředkem ohradila proti meritorním výrokům II. a III. a akcesorickým nákladovým výrokům IV. až VI. Rovněž setrvala na svých dosavadních obranných tvrzeních, když po parafrázi části podstatných skutkových zjištění namítla, že správce konkurzní podstaty nelze považovat za věřitele úpadcova dlužníka, a tedy ve vztahu k němu nikdy nemohla být v postavení dlužníka či věřitele. Navrhla proto, aby odvolací soud změnil rozsudek tak, že vzájemnou žalobu žalované zamítne a přizná jí plnou náhradu účelně vynaložených nákladů celého dosavadního řízení, když výrokem I. zcela dosáhla účelu sledovaného žalobním žádáním.

10. Odvolací soud přezkoumal v rozsahu podaného odvolání napadený rozsudek, včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání obou účastnic jsou důvodná.

11. Při jednání nejprve seznámil obě strany s tím, že důvodná je námitka žalované o nesprávně zjištěném skutkovém stavu, když obecné soudy zamítavá rozhodnutí vystavěly na jiné právní argumentaci, a doposud tak nepřihlédly ke kogentnímu ustanovení § 1957 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ), tedy nevěnovaly dostatečnou pozornost momentu, kdy žalobkyně uhradila do konkurzní podstaty zajištěnou pohledávku. Tento okamžik je rozhodný nejen pro zánik zástavního práva, který žalobkyně sleduje tímto řízením (srov. odstavec 31, 32 a [číslo] zrušujícího rozsudku Nejvyššího soudu), ale zejména je nezbytný k posouzení oprávněnosti (věcné správnosti) žalobkyní formulované kvitance.

12. Jak odvolací soud již konstatoval, dosavadní skutkový závěr, že žalobkyně doplatkem zbývající částky [částka] dne [datum] uhradila celou zajištěnou pohledávku, a tedy ve stejný okamžik došlo i k zániku zástavního práva váznoucího na předmětných nemovitostech ve prospěch [anonymizována dvě slova] nebyl správný, když vycházel pouze ze zjištění o tom, kdy žalobkyně dala pokyn k peněžnímu bankovnímu transferu. Dovolacímu soudu, který není instancí skutkovou, nezbylo než pracovat s tímto závěrem, navíc za situace, kdy v rámci dovolacího řízení nebyl skutkový stav zpochybněn a ani argumentace ustanovením § 1957 OZ (§ 657 obč. zák. ve vztahu k prvnímu částečnému plnění) nebyla v dovolání akcentována, neboť dovolatelkou byla žalobkyně, které tento argument nesvědčí (nebyla proto ani předmětem úvah a přezkumu dovolacího soudu).

13. Vzhledem k tomu, že obecné úvahy dovolacího soudu o oprávněnosti žalobního nároku na vydání kvitance vzešly i z účelu tohoto požadavku (viz odkaz v odst. 11), zjišťoval odvolací soud i stávající důvod podané žaloby za situace, kdy v mezidobí byly předmětné nemovitosti v rámci konkurzního řízení prostřednictvím dražby zpeněženy (obě strany toto učinily nesporným). Žalobkyně však důvod proč i po realizované dražbě zastavených nemovitostí a vrácení jí uhrazeného plnění správkyní konkurzní podstaty, které Nejvyšší soud kvalifikoval jako její bezdůvodné obohacení, se nadále domáhá vydání písemného potvrzení v požadované podobě, odvolacímu soudu nesdělila. Vůči postupu odvolacího soudu relevantní námitky nevznesla.

14. Odvolací soud proto zopakoval dokazování výpisy z účtů obou stran sporu z [anonymizováno] [rok] a [anonymizováno] [rok] a zjistil, že ve dnech [datum] a [datum] na účet konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] žalobkyní tvrzené [anonymizováno] prostředky připsány nebyly.

15. Vzhledem k tomu, že nelze odhlédnout od kogentních ustanovení § 1957 odst. 1 OZ (úhrada z [anonymizováno] [rok]) a § 567 obč. zák. (plnění z [anonymizováno] [rok]), podle kterých při plnění peněžitého dluhu prostřednictvím poskytovatele platebních služeb je dluh splněn připsáním peněžní částky na účet poskytovatele platebních služeb věřitele (viz i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), nemohlo v uvedené dny dojít k zaplacení dluhu zástavního dlužníka (úpadce), a proto požadavku na vystavení kvitance, který se výslovně (expressis verbis) domáhá této deklarace, nelze vyhovět.

16. Oprávněná je však i námitka vůči důvodnosti vzájemné žaloby, když lze plně souhlasit s tím, že žalovaná vrácením finančních prostředků žalobkyni bez právního důvodu (odst. 4 písm. e) výše) neplnila žádnou smluvní či zákonnou povinnost, a tedy nemá povinnost dle § 569 o. z. vydat kvitanci o splnění dluhu.

17. Nad rámec uvedeného odvolací soud konstatuje, že vedené insolvenční řízení, zpeněžení předmětu zástavy v dražbě i vrácení finančních částek žalobkyni zpochybňují praktické dopady požadovaného žalobního žádání do právních vztahů účastníků. Pokud tedy Nejvyšší soud smysl vydání kvitance dovodil z možnosti dokladovat zánik zástavy zaplacením žalobkyní tvrzených částek, pak tento význam z pohledu změny zápisu do katastru nemovitostí ztratil zcela smysl.

18. Odvolací soud proto postupoval dle § 220 odst. 1 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, jak je uvedeno v enunciátu výše.

19. O nákladech celého dosavadního řízení (před soudy všech stupňů) pak rozhodl podle zásady poměru konečného úspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), když žádný z účastníků nebyl v dané věci převážně úspěšný (oba byli stejně úspěšní i neúspěšní), a tedy nemá právo na jejich náhradu.