o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 15 C 234/2020-52,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil první žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I), dále zamítl žalobu, aby druhý žalovaný byl povinen společně a nerozdílně s první žalovanou zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II) a o nákladech řízení rozhodl tak, že první žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni [částka] (výrok III) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit druhému žalovanému [částka] (výrok [příjmení]).

2. Takto rozhodl soud prvního stupně o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení společně a nerozdílně žalobní částky s příslušenstvím z důvodu, že žalobkyně uzavřela první žalovanou dne [datum] příkazní smlouvu, kterou se pro ni zavázala vyrábět, distribuovat a prodávat jejím jménem a na její účet vstupenky na akce MAGNETIC Festival, konaný vždy v květnu a prosinci roku [rok] až [rok] v PVA Expo [obec], jejichž byla první žalovaná pořadatelem. Dne [datum] uzavřela žalobkyně s oběma žalovanými dohodu o zálohách s ručitelským závazkem, na základě které poskytla žalobkyně první žalované zálohu ve výši [částka], kterou jí poukázala převodem na bankovní účet dne [datum]. Dále byl v této dohodě sjednán ručitelský závazek druhého žalovaného. Akce plánovaná na květen [rok] se neuskutečnila, navíc se první žalovaná rozhodla svěřit prodej vstupenek na jí pořádanou akci MAGNETIC FESTIVAL plánovanou na prosinec 2020 ještě jiné ticketingové společnosti, a proto ji žalobkyně vyzvala dopisem ze dne [datum] k vrácení poskytnuté zálohy ve výši [částka] do [datum]. Výzva byla zaslána na vědomí druhému žalovanému coby ručiteli. E-mailem byla výzva zaslána oběma žalovaným dne [datum]. Žalovaní nereagovali ani na upomínku žalobce ze dne [datum] a ze dne [datum].

3. Soud prvního stupně žalobě vyhověl vůči první žalované (výrokem I), když ve skutkové rovině uzavřel, že bylo prokázáno uzavření příkazní smlouvy ze dne [datum], jejímž předmětem byla dohoda účastníků, že žalobkyně bude pro první žalovanou zajišťovat jejím jménem a na její účet za úplatu výrobu, distribuci a prodej vstupenek na akce a nabízet veškeré služby vztahující se k prodeji vstupenek, a to prostřednictvím své prodejní sítě. Dne [datum] žalobkyně a oba žalovaní uzavřeli dohodu o zálohách s ručitelským závazkem, podle které žalobkyně mohla v souvislosti s prodejem vstupenek podle příkazní smlouvy poskytnout první žalované zálohu, které bude zúčtována proti příjmům za prodej vstupenek. Žalobkyně dne [datum] poskytla první žalované zálohu ve výši [částka], dne [datum] vyzvala žalobkyně první žalovanou k jejímu vrácení podle čl. I. bodu 3 a 6 dohody o zálohách s ručitelským závazkem. Soud prvního stupně shledal žalobu právně opodstatněnou s tím, že žalobkyně má na vrácení zálohy ve výši [částka] právo, a to na základě čl. I. bodu 6 dohody o zálohách s ručitelským závazkem, podle níž žalobkyně mohla kdykoli žádat vrácení poskytnutých záloh v souvislosti s příkazní smlouvou. Naopak soud prvního stupně neshledal důvod pro vrácení zálohy i podle čl. I. bodu 3 dohody o zálohách s ručitelským závazkem, podle něhož v případě zrušení akce anebo v případě, že se akce vůbec neuskuteční, byla první žalovaný povinna vrátit žalobkyni všechny finanční prostředky, které obdržela na zálohách v souvislosti s touto akcí, a to za účelem vrácení vstupného držitelům vstupenek, a to do 5 pracovních dnů následujících po oznámení zrušení akce anebo poté, co bude zřejmé, že se akce neuskuteční (podle toho, co nastane dříve). Soud prvního stupně vyslovil, že dosud nebyla naplněna podmínka uvedená v čl. 1 bodu 3 dohody o zálohách s ručitelským závazkem, tedy akce nebyla dosud zrušena a ani není zřejmé, že se akce neuskuteční. Dále soud prvního stupně neshledal opodstatněnou námitku první žalované, která uplatnila započtení ve výši [částka], když tato částka představuje finanční prostředky, které byly vybrány za prodej vstupného a v případě zrušení akce je bude třeba v souladu se zákonem č. 247/2020 Sb. platícím zákazníkům vrátit. Nejedná se o finanční prostředky, na které by měla první žalovaná nárok, tudíž nejde o splatnou pohledávku první žalované vůči žalobkyni způsobilou k započtení. Soud prvního stupně neshledal opodstatněnou ani námitku žalovaných, že žalobní nárok je uplatněn v rozporu s dobrými mravy. Poukázal na to, že všichni účastníci uzavřeli smluvní vztahy dobrovolně, včetně ujednání čl. I. bodu 6 dohody o zálohách s ručitelským závazkem, podle něhož mohla žalobkyně kdykoli žádat vrácení záloh poskytnutých v souvislosti s příkazní smlouvou, aniž by musela takovou žádost zdůvodňovat. Žalobkyně pouze využila svého práva z dohody o zálohách s ručitelským závazkem; jelikož záloha nebyla vrácena, uplatnila žalobkyně nárok žalobou. Takový postup není v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobkyně neúspěšně třikrát ([datum], [datum] a [datum]) vyzývala žalované k vrácení zálohy a vzhledem k postoji žalovaných žalobci nezbylo, než aby se se svým nárokem dne [datum] obrátil na soud. Soud prvního stupně přiznal i právo na příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení.

4. Soud prvního stupně naopak neshledal žalobu důvodnou vůči druhému žalovanému jakožto ručiteli (výrok II) s odůvodněním, že ručení je subsidiárním závazkem ve vztahu k zajištěnému závazku z hlavního smluvního vztahu, proto musí věřitel o splnění požádat nejprve hlavního dlužníka, přičemž ručitelova povinnost je podmíněna tím, že dlužník dluh nesplnil, ačkoliv k tomu byl písemně vyzván a marně uplynula dlužníkovi přiměřená doba ke splnění hlavního smluvního závazku. V tomto případě žalobkyně vyzvala hlavního dlužníka (první žalovanou) k vrácení zálohy dopisem ze dne [datum] a poskytla jí lhůtu pro vrácení zálohy 10 dnů od jeho doručení, teprve po uplynutí této lhůty mohla vyzvat druhého žalovaného coby ručitele k plnění za dlužníka z titulu jeho ručitelského závazku. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně vyzvala k plnění současně dlužníka i ručitele, což mělo za následek, že výzva vůči ručiteli byla učiněna předčasně, a tudíž ručitel nemá povinnost na základě takové výzvy žalobci plnit.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, jímž napadla zamítavý výrok II a akcesorický výrok IV o nákladech řízení. Rozsudek v odvoláním nenapadených výrocích I a III vůči první žalované tak nabyl samostatně právní moci.

6. Žalobkyně spatřovala nesprávnost napadeného rozsudku v zamítavém výroku II v nesprávném právním posouzení věci a rovněž v nesprávných skutkových zjištěních, jež vyústily v nesprávný závěr, že žaloba je vůči ručiteli předčasná, neboť výzvou k plnění ze dne [datum] byli nesprávně vyzváni k plnění současně oba žalovaní a výzva druhému žalovanému coby ručiteli tak byla předčasná a tomu tak nevznikla povinnost k plnění. Žalobkyně poukázala na to, že v řízení bylo prokázáno, že dne [datum] žalobkyně doporučeným dopisem zaslala první žalované výzvu k vrácení poskytnuté zálohy ve výši [částka], k čemuž jí poskytla lhůtu 10 dnů ode dne doručení tohoto dopisu. Tuto výzvu současně stejným způsobem zaslala na vědomí i druhému žalovanému coby ručiteli, který je nadto současně i jediným jednatelem a společníkem první žalované. Žalovaní si tento doporučený dopis převzali dne [datum]. Podle této výzvy tedy byla první žalovaná coby hlavní dlužník povinna žalobkyni žalovanou částku zaplatit nejpozději do [datum]. Dále bylo prokázáno, že dne [datum] tutéž výzvu ze dne [datum] žalobkyně poslala oběma žalovaným ještě e-mailem, a to na e-mailové adresy, prostřednictvím nichž strany komunikovaly. Dále dne [datum] žalobkyně oběma žalovaným zaslala doporučeným dopisem předžalobní výzvu ze dne [datum], v níž první žalovanou coby hlavního dlužníka a druhého žalovaného coby ručitele vyzvala k vrácení poskytnuté zálohy ve výši [částka]. Tato předžalobní výzva byla rovněž oběma žalovaným téhož dne zaslána ještě e-mailem na jejich e-mailové adresy. Konečně dne [datum] žalobkyně oběma žalovaným zaslala ještě e-mailem na jejich e-mailové adresy poslední pokus o smír obsahující výzvu k zaplacení žalované částky ve lhůtě 7 dnů od jeho odeslání. Žalobkyně dále argumentovala, že z ustanovení § 2021 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, nevyplývá, že by věřitel byl povinen vyzývat ručitele k plnění za hlavního dlužníka, uzavřel-li soud prvního stupně, že žalobkyně měla vyzvat druhého žalovaného teprve poté, co první žalované uplynula poskytnutá lhůta k plnění, nemá tento právní názor soudu prvního stupně vůbec oporu v hmotném právu. Žalobkyně poukázala, že ustanovení § 2021 odst. 1 o. z. převzalo znění § 306 odst. 1 zrušeného zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, dále jen„ obch. zák.“. Z tohoto důvodu lze aplikovat ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu vztahující se k ust. § 306 odst. 1 obch. zák. i na ust. § 2021 odst. 1 o. z. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 405/2005 anebo sp. zn. 20 Cdo 3003/2010, argumentovala, že povinnost informovat ručitele o tom, že dlužník svůj splatný závazek nesplnil, a povinnost tohoto vyzvat k plnění ručitelského závazku pro věřitele z ustanovení § 306 odst. 1 obchodního zákoníku (ani z jeho dalších ustanovení upravujících ručení) dovodit nelze a věřitel se tak může domáhat splnění závazku na ručiteli, aniž by ho k takovému plnění musel předem vyzvat. Kromě tohoto soud prvního stupně nepřihlédl ke všem výzvám, které žalobkyně oběma žalovaným před podáním žaloby zasílala, zejména pak k tomu, že dne [datum] žalobkyně oběma žalovaným zaslala poslední pokus o smír, ve kterém znovu vyzvala k zaplacení dlužné částky, a to ve lhůtě 7 dnů ode dne jeho odeslání. Není tak pravdou, že žalobkyně poté, co první žalované marně uplynula lhůta k vrácení poskytnuté zálohy na základě výzvy ze dne [datum], nevyzvala druhého žalovaného k plnění za první žalovanou. Byla-li první žalovaná povinna žalobkyni na základě výzvy k plnění ze dne [datum] zaplatit žalovanou částku do deseti dnů, tj. nejpozději do [datum], tak byl požadavek soudu prvního stupně splněn minimálně již tím, že žalobkyně oběma žalovaným, tj. i druhému žalovanému, zaslala dne [datum] ještě onen poslední pokus o smír. Konečně žalobkyně poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1644/2010, sp. zn. 21 Cdo 1662/2012 anebo sp. zn. 29 Odo 583/2004, z nichž plyne, že samotná žaloba je výzvou k plnění a doručením žaloby, obsahující výzvu dlužníku k plnění, statutárnímu orgánu dlužníka, nastávají účinky výzvy dlužníku k plnění podle ustanovení § 306 odst. 1 obch. zák. Nejvyšší soud vyslovil, že domáhá-li se věřitel stejnou žalobou plnění po dlužníkovi a současně i po ručiteli, nelze s ohledem k důvodnosti žaloby a ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř., podle něhož je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení, pochybovat o tom, že k datu vyhlášení rozhodnutí soudu již přiměřená doba vzhledem k délce soudního řízení pro splnění závazku dlužníkem uplynula. Žalobkyně proto navrhla změnu napadeného výroku tak, aby žalobě bylo vůči druhému žalovanému coby ručiteli vyhověno.

7. První žalovaná ani druhý žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřili.

8. Odvolací soud podle § 212 a násl. o. s. ř. přezkoumal v rozsahu podaného odvolání napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně postupu předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

9. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl ve věci samé dokazování v potřebném rozsahu, a dospěl na základě provedeného dokazování ke správným skutkovým závěrům (jež nedoznaly změny ani v odvolacím řízení). Z těchto skutkových závěrů odvolací soud vycházel, avšak věc právně posoudil odlišně od soudu prvního stupně, a to právě ve sporné otázce, zda byl žalobní nárok ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně splatný tak, aby mu bylo možno vyhovět.

10. V tomto případě v době rozhodování odvolacího soudu již nebylo sporu o tom, že žalobní nárok na vrácení zálohy vůči první žalované jakožto hlavnímu dlužníku z předmětného právního vztahu byl po právu, ostatně rozhodnutí soudu prvního stupně vůči první žalované nebylo napadeno odvoláním, nabylo samostatně právní moci.

11. Jde tak jen o posouzení toho, zda žalobní nárok vůči druhému žalovanému coby ručiteli byl ke dni rozhodnutí soudu dospělý, tj. splatný.

12. Podle § 2021 odst. 1 o. z. má věřitel právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní.

13. Na základě provedeného dokazování je evidentní, že jak první žalovaná coby hlavní dlužník, tak druhý žalovaný coby ručitel, byli řádně před podáním žaloby vyzváni k plnění dluhu (vrácení zálohy), přičemž jim k tomu byla poskytnuta přiměřená lhůta. V tomto se odkazuje na skutkové závěry soudu prvního stupně.

14. Nesprávný je právní závěr soudu prvního stupně, že v tomto případě byla výzva žalobkyně k plnění učiněná vůči ručiteli dopisem ze dne [datum] neúčinná pro předčasnost plynoucí z toho, že hlavnímu dlužníku nebyla před tím poskytnuta přiměřená lhůta k plnění. Jak správně poukázala odvolatelka, pro rozsudek je rozhodující stav ke dni vyhlášení rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Ke dni vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně bylo naprosto nepochybné, že první žalovaná jako hlavní dlužník svůj dluh nesplnila (předmětnou zálohu nevrátila), ačkoliv k tomu byla citovaným dopisem vyzvána, a to ani ve lhůtě výzvou poskytnuté, ani ke dni podání žaloby, ani kdykoliv později. Za té situace je naplněna hypotéza citovaného § 2021 o. z., podle něhož má věřitel právo požadovat splnění na ručiteli tehdy, nesplnil-li (hlavní) dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Stejně tak bylo ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně nepochybné, že byl dospělý (splatný) žalobní nárok i vůči druhému žalovanému coby ručiteli, když ten byl k plnění ručitelského závazku vyzván naposledy podáním žaloby (a jejím doručením), neboť s odkazem na odvolatelkou zmiňovanou konstantní judikaturu je nutno uzavřít, že i podání a doručení žaloby plní funkci výzvy k plnění. Z hlediska splatnosti ručitelského závazku tak nakonec není podstatné, byl-li ručitel vyzván před podáním žaloby k plnění, když je nepochybné, že se tak stalo nejpozději žalobou, která byla v řízení druhému žalovanému doručena. Odvolací soud uzavírá, že žalobní nárok vůči druhému žalovanému byl uplatněn řádně, je po právu a splatný.

15. Odvolací soud proto shledal žalobu opodstatněnou i vůči druhému žalovanému v části žalobního požadavku uplatněného z titulu ručitelského závazku, jenž byl soudem prvního stupně zamítnut. Jelikož soud prvního stupně rozhodl nesprávně, ačkoliv správně zjistil skutkový stav, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé (II) změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalobě vyhověl, jak se podává z výroku I tohoto rozsudku.

16. Vzhledem k společnému závazku obou žalovaných k rozsudečnému plnění odvolací soud vyjádřil, že povinnost k plnění jednoho z žalovaných zaniká plněním toho druhého v rozsahu jeho plnění.

17. Vzhledem ke změně napadeného rozsudku soudu prvního stupně rozhodl odvolací soud v souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. nově o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a druhým žalovaným vynaložených v řízení před soud obou stupňů. K tomu se jen podotýká, že není pochyb z hlediska práva na náhradu nákladů řízení ani o tom, že druhý žalovaný byl k plnění vyzván předžalobní výzvou nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení (§ 142a o. s. ř.), za tuto výzvu lze zajisté považovat shora citovanou předžalobní komunikaci stran, jak plyne ze skutkových zjištění soudu prvního stupně.

18. Náklady řízení žalobkyně před soudem prvního stupně dosáhly celkem částky [částka] (viz odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, vyčíslení nákladů soudem prvního stupně je správné), náklady odvolacího řízení činí [částka] a jsou tvořeny soudním poplatkem za odvolání ve výši [částka], mimosmluvní odměnou advokáta za dva úkony právní služby – sepis odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, po [částka] za úkon, tj. celkem [částka] (§ 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)), paušální náhradou hotových výdajů připadající na dva úkon právní služby po [částka] (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a náhradou daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny za zastupování a náhrad, tj. [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celková výše nákladů řízení tedy dosáhla částky [částka].

19. Lhůta k splnění povinnosti k náhradě nákladů je třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.); náhrada nákladů řízení se platí do rukou advokáta účastníka, jemuž byla přisouzena (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k společné povinnosti obou žalovaných k placení náhrady nákladů řízení odvolací soud vyjádřil, že povinnost k plnění jednoho z žalovaných zaniká plněním toho druhého v rozsahu jeho plnění.