pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 7 C 23/2019-113,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zrušil společné nájemní právo účastníků k družstevnímu bytu [číslo] o velikosti 3+1, situovanému ve čtvrtém patře domu [adresa] v [obec a číslo], [ulice a číslo], a žalobkyni určil jeho výlučnou nájemkyní a členkou družstva (výrok I). Žalovanému stanovil povinnost předmětný byt vyklidit a vyklizený jí předat do 30ti dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III) a žalovanému uložil zaplatit státu náklady ve výši [částka] (výrok [příjmení]).

2. Vyšel ze zjištění, že účastníci byli manželé od [datum] do [datum] [rok] (datum právní moci rozsudku o rozvodu jejich manželství). Za trvání manželství získali společné členství v Bytovém družstvu [ulice a číslo], se kterým je spojeno právo jejich společného nájmu předmětného bytu. Ten společně (nejprve se svými dcerami a po jejich odstěhování již sami) obývali do ledna [rok], kdy žalovaný znemožnil žalobkyni jeho užívání, když vyměnil zámky od vstupních dveří a odepřel jí do bytu vstup. Byla tak nucena se nejprve přestěhovat k jedné ze zletilých dcer účastníků, a posléze si zajistit nájemní bydlení, ve kterém žije dodnes. Sám žalovaný valnou část bytového vybavení přestěhoval do domu v obci [obec], který v té době užíval se svou novou životní partnerkou a nyní zde bydlí i s jejich dcerou, která se jim v průběhu řízení v říjnu [rok] narodila. Jeho životní partnerka je majitelkou domu, finanční částku, kterou jí pomohl dům získat (vydražit), si mezi sebou vypořádali. V roce [rok] žalovaný inicioval prodej předmětného bytu, který nevyšel pro změnu postoje tehdejšího zájemce o koupi. Po zahájení řízení však počal tvrdit, že došlo ke změně jeho stanoviska, když se s partnerkou rozhodli v budoucnu přestěhovat do [obec] a předmětný byt využít.. Předseda představenstva družstva preferuje jako nájemce žalobkyni, se kterou se na schůzích družstva setkával (žalovaného viděl jen jednou).

3. Po rozvodu se účastníci na dalším užívání bytové jednotky nedohodli, oba požadují, aby se stali výlučnými nájemci a členy družstva. Žalobkyně akcentuje, že byt využije pro sebe, když pracuje v hlavním městě, nemá jinou trvalou možnost bydlení, a bydlí proto v nájmu. Žalovaný rovněž tvrdí, že jej chce pro sebe a pro svou novou rodinu (s partnerkou uvažují o sňatku), když se svou partnerkou a jejich dcerou se chtějí v budoucnu přestěhovat do [obec], má přislíbeno, že pak bude moci pracovat na pobočce v [obec], a dům, kde dnes bydlí, buď pronajmou či prodají. Akcentoval rovněž, že o získání bytu se zasloužil více než žalobkyně, když mu byl přidělen v době, kdy byl důstojníkem čsl. armády.

4. Uvedená zjištění hodnotil dle § 768 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), a dospěl k závěru, že zjištěné skutečnosti více svědčí ve prospěch žalobkyně. Zejména vzal zřetel na stanovisko pronajímatele a vlastníka předmětného bytu (družstva), který ji jednoznačně preferoval, a dále přihlédl k dlouhodobému místu výkonu její práce i způsobu zajištění bytové potřeby. V kontrastu s tím pak hodnotil možnost bydlení žalovaného v rodinném domě ve vlastnictví jeho životní partnerky, se kterou plánují společnou domácnost a vychovávají jejich šestiměsíční dceru, jako nadstandardní, plně vyhovující k uspokojení bytové potřeby rodiny s dítětem. Zásluhu žalovaného o získání bytu jeho činností v čsl. armádě posoudil jako nevýznamnou s tím, že žalobkyně se rovněž podílela na zajišťování rodinných potřeb a vykonávala zaměstnání učitelky. Podstatným neshledal ani jeho tvrzení o lepší finanční situaci, která by mu umožnila lépe uspokojit nároky žalobkyně vzešlé z vypořádání družstevního podílu, když konstatoval, že za situace, kdy probíhá samostatné řízení o vypořádání společného jmění manželů, ve kterém dojde k vyjasnění společných aktiv a pasiv účastníků, jsou tyto úvahy v současné době předčasné. Vyhověl proto požadavku žalobkyně, když ji určil výlučnou nájemkyní předmětného bytu i členkou družstva, a uložil žalovanému předmětný byt vyklidit a vyklizení jí ve lhůtě 30 dnů odevzdat. Při rozhodování o nákladech řízení s odkazem povahu sporu (iudicium duplex) aplikoval § 153 a § 142 odst. 2 o. s. ř., a žádnému z účastníků proto náhradu nákladů řízení nepřiznal. Náklady státu pak uložil zaplatit žalovanému podle zásady úspěchu ve věci vyjádřené v ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že jeho návrhu na způsob uspořádání vztahů nebylo v řízení vyhověno.

5. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Ohradil se zejména proti skutkovým závěrům soudu prvního stupně, když namítl nekritická hodnocení provedených důkazů a z nich vyplývající nesprávná skutková zjištění. Vymezil se dále proti jednostrannému hodnocení rozhodných kritérií ve prospěch žalobkyně s tím, že soud při rozhodování nepřihlédl k jeho zásluze o získání bytu ani ke skutečnosti, že jeho výdělková a majetková situace mu lépe umožňuje žalobkyni poskytnout přiměřené finanční vypořádání družstevního podílu. Uvedl, že podstatnou a soudem opomenutou okolností pro rozhodnutí věci je však skutečnost, že předmětný byt nyní užívá a nemá jinou možnost bydlení. V současné době vztah s jeho partnerkou a matkou dítěte prochází krizí, a není tak možné jejich společné bydlení. [příjmení] tak možnost užívat dům ve [adresa], který přesto do té doby využíval pouze k víkendovým pobytům. Jeho zdravotní stav je negativně ovlivněn operací kyčelního kloubu, která si vyžádá jeho delší hospitalizaci v [obec], na který naváže léčebný pobyt v lázních. Zopakoval rovněž, že nelze přihlédnout k výpovědi jeho dcery, která vypovídala zcela tendenčně ve prospěch své matky (žalobkyně), a je proto rozhodnut na ni podat trestní oznámení pro křivou výpověď. Navrhl proto, aby odvolací soud změnil napadené meritorní rozhodnutí tak, že jej určí výlučným nájemcem a členem družstva a přizná mu plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, popř. rozsudek zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalobkyně se ve svém vyjádření plně ztotožnila se skutkovými i právními závěry soudu prvého stupně. Zopakovala, že z předmětného bytu neodešla dobrovolně, ale byt to žalovaný, kdo ji svým protiprávním jednáním v přístupu do bytu zamezil. O jeho chování k ní i k ostatním členům domácnosti vypovídá nejen způsob, kterým jí připravil ze dne na den o domov, ale i hrozba trestními oznámeními, naposledy trestním oznámením za pomluvu přítelkyně, se kterou podle jeho účelového tvrzení již nežije. V této souvislosti akcentovala, že k vyhlášení rozhodnutí soud přistoupil koncem dubna, a tedy pokud došlo v poměrech žalovaného k zásadní změně dva měsíce před tímto datem, nepochybně nelze k této skutečnosti přihlédnout. K tvrzené zásluze žalovaného o získání předmětného bytu opětovně sdělila, že pokud by neměl rodinu s dětmi na Slovensku, byt by mu nebyl přidělen. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a žalovanému uložil uhradit jí náklady řízení.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), se závěrem, že odvolání není důvodné.

8. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy řádně hodnotil, a to jak každý jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti. Správný je i jeho skutkový závěr, který v odůvodnění napadeného rozhodnutí v souladu s ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. jasně rozvedl, když ujasnil, které skutečnosti má za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se řídil a proč. V odůvodnění napadeného rozsudku jsou jeho skutková zjištění jasná a přehledná, z nich učiněný skutkový závěr je jejich logickým a výstižným shrnutím, a je i dostatečným podkladem a východiskem pro právní hodnocení věci. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se skutkovými i právními závěry prvostupňového soudu a v plném rozsahu na ně odkazuje.

9. Odvolací námitky žalovaného se týkají zejména hodnocení provedených důkazů, když odvolacímu soudu předkládá vlastní verzi tohoto hodnocení. Uvedené výhrady však odvolací soud nesdílí; prvostupňový soud svá zjištění učinil z poznatků a dojmů získaných z důkazů, které v řízení správně provedl, a napadený rozsudek obsahuje i jejich řádné zhodnocení (§ 132 o. s. ř.).

10. Při rozhodování o dalším nájmu družstevního bytu a osudu členského podílu po rozvodu manželství účastníků soud prvního stupně aplikoval správné ustanovení občanského zákoníku (§ 768 o. z.), podle kterého„ zaniklo-li manželství rozvodem, a manželé měli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, nebo společné právo, a nedohodnou-li se, kdo bude v domě nebo bytě dále bydlet, zruší soud na návrh jednoho z nich podle okolností případu dosavadní právo toho z rozvedených manželů, na kterém lze spravedlivě žádat, aby dům nebo byt opustil, a popřípadě zároveň rozhodne o způsobu náhrady za ztrátu práva; přitom přihlédne zejména k tomu, kterému z rozvedených manželů byla svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali, jakož i ke stanovisku pronajímatele, půjčitele nebo jiné osoby v obdobném postavení“.

11. Za situace, kdy děti rozvedených účastníků jsou již zletilé, soud prvního stupně nepochybil, když přihlédl k dalším hlediskům a konkrétním okolnostem projednávané věci, zejména vzal v úvahu stanovisko pronajímatele, způsob ukončení společného soužití manželů v předmětném bytě a možné využití bytu účastníky, tedy uspokojení jejich bytových potřeb i v souvislosti na jejich pracovní vázanost k hlavnímu městu [obec] (v místě předmětného bytu).

12. Lze přisvědčit soudu prvního stupně, že uvedená kritéria a konkrétní okolnosti věci svědčí ve prospěch žalobkyně, když po celou dobu je pracovně vázaná k hlavnímu městu [obec], svou bytovou potřebu uspokojuje výhradně prostřednictvím nájemního práva, a navíc ji jako nájemnici a členku družstva preferuje vlastník předmětného bytu - družstvo.

13. Oproti tomu žalovaný v současné době byt nevyužívá, svědčí mu odvozené právo bydlení k rodinnému domu, který vlastní jeho družka a kde společně vychovávají svou v říjnu 2020 narozenou dceru; jeho tvrzení o možném využití bytu i pracovní pozici pak mají formu pouze budoucích plánů, když doposud nemá vyjasněno, jak spolu se svou partnerkou naloží se svým současným bydlením.

14. Také způsob, kterým žalovaný zamezil žalobkyni v užívání předmětného bytu a skutečnost, že jej v té době k zajištění své bytové potřeby ani nepotřeboval, když k bydlení využíval dům své družky, se kterou plánoval svatbu a založil novou rodinu (půl roku před vydáním konečného rozhodnutí se jim narodila dcera), nestaví žalovaného do výhodnější pozice, naopak představuje skutečnost, která také svědčí ve prospěch žalobkyně.

15. Pro rozhodnutí věci pak nejsou podstatná nová tvrzení žalovaného, uplatněná jím až v rámci odvolacího řízení o tom, že dva měsíce před vyhlášením napadeného rozsudku nastala významná změna jeho rodinných a bytových poměrů, když koncem února vznikly závažné rozpory mezi ním a matkou jeho dítěte, a tedy již nelze hovořit o uspokojení jeho bytové potřeby. Jednak se jedná o novou skutečnost uplatněnou až v odvolacím řízení v rozporu s ust. § 205a o. s. ř., navíc však ani toto tvrzení nevypovídá o tak zásadní a trvalé změně, jež by mohla být důvodem pro jiný závěr odvolacího soudu, když tyto tvrzené subjektivní důvody žalovaného pak v porovnání s objektivními důvody žalobkyně (zamezení užívání jednáním žalobcem, které nebyla schopna zamezit) jako pádný důvod pro změnu hodnocených hledisek neobstojí.

16. Soud prvního stupně rovněž nepochybil, když s ohledem na uvedené skutečnosti převažujícím hlediskem pro rozhodnutí věci neshledal ani žalovaným tvrzenou zásluhu na získání bytu v době před více jak třiceti lety, když Československá armáda mu v roce 1991 byt přidělila za trvání manželství, a tedy nelze hodnotit, zda právě manželství a potřeba zajištění bytové potřeby rodinných příslušníků, kteří se stěhovali ze Slovenska do [obec], neovlivnily podstatnou měrou tehdejšího zaměstnavatele žalovaného při rozhodování o způsobu uspokojení jeho bytové potřeby.

17. Odvolací soud rovněž souhlasí se závěrem prvostupňového soudu, že v daném řízení není podstatné tvrzení žalovaného, že jeho majetková situace mu spíše umožní v rámci dělení společného jmění manželů vypořádat družstevní podíl. Jak správně soud konstatoval, v současné době o vypořádání společného jmění je vedeno samostatné řízení (přerušené do skončení tohoto sporu), ve kterém se nejedná o jedinou vypořádávanou majetkovou hodnotu, a tedy nelze předpokládat jaká další aktiva a pasiva budou tvořit součást dělených majetkových hodnot, kdo, komu a jaké finanční prostředky v rámci konečného vypořádání poskytne. O nevyjasněnosti těchto otázek navíc svědčí i nepřesná a zpočátku rozporná tvrzení žalovaného o vztahu účastníků k domu na adrese [adresa], od které měl obdržet„ řádově asi [částka]“ (viz tvrzení žalovaného při jednání [datum] a [datum]).

18. Za situace, kdy skutkovému závěru soudu prvního stupně i jeho právnímu hodnocení není možné nic vytknout, postupoval odvolací soud dle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek ve výrocích I, II a IV jako věcně správný potvrdil.

19. Přistoupil pouze ke změně nákladového výroku (III), když i při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je rozhodný procesní úspěch v řízení. Jestliže soud žalobě vyhověl a vypořádal právo společného nájmu a členství v družstvu způsobem, který žalobkyně navrhovala, je namístě dodržet postup podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Opuštění principu úspěchu ve věci je možné jen v případě existence výjimečných okolností konkrétního případu. Takové okolnosti však v daném případě nenastaly, když žalovaný v průběhu řízení opakovaně, účelově měnil svá skutková tvrzení tím, že nejprve tvrdil, že předmětný byt soustavně užívá, aby po předložení dokladů o nulové spotřebě svá tvrzení změnil na užívání občasné a v odvolacím řízení počal tvrdit, že jeho bytová potřeba v domě v obci [obec] již není uspokojena poté, kdy se koncem února 2021 nepohodl se svou partnerkou [jméno] [příjmení], která je matkou jeho dcery a majitelkou domu.

20. Úspěšnou žalobkyní účelně vynaložené náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], osmi úkonů právní pomoci po [částka] (§ 9 odst. 3, § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.) za převzetí a přípravu, sepis žaloby, repliku z [datum], vyjádření z [datum], závěrečný návrh z [datum] a účast při jednání ve dnech [datum], [datum], [datum] a jednoho polovičního úkonu ve výši [částka] za účast při publikaci rozsudku (§ 11 odst. 2 písm. f) vyhl.). Dále je tvoří i devět paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] (§ 13 odst. 3 vyhl.) a 21% DPH připočtená k odměně a paušálním náhradám ve výši [částka]; celkem tak činí [částka].

21. O nákladech odvolacího řízení pak rozhodl odvolací soud rovněž podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.. Ty sestávají z jedné odměny advokáta za vyjádření k odvolání ve výši [částka], jedné paušální náhrady hotových výdajů [částka] a 21 % DPH ve výši [částka] (celkem [částka]).