pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 4 C 49/2020-71,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z jednotlivých dílčích samostatných nároků (výrok I) a náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II).

2. Zcela tak vyhověl žalobě, kterou se žalobkyně domáhala úhrady čtyř samostatných peněžitých nároků, a to tří z titulu nezaplacené kupní ceny dodaného zboží, když žalovaná od žalobkyně odebrala materiál v hodnotě

-) [částka] (dodávku systému BIODEX – 7 ks BIODEX HB á 15L a 1 ks BONDPRIME á 25L), vyúčtovaný žalované fakturou [číslo] splatnou dne [datum],

-) [částka] (systém FLEXCRETE – 34 m. j. CEMPROTEX ELASTIC 30 kg pack), který žalobkyně vyúčtovala žalované fakturou [číslo] se splatností ke dni [datum]

-) [částka] (systému Gaco Roof – 3 m. j. GacoPro Eco Solvent Free bílá 5 gal), vyúčtovaný žalované fakturou [číslo] se splatností ke dni [datum]

a dále zaplacení částky [částka] z nevrácené zápůjčky ze dne [datum], splatné [datum]. V rámci žalobních tvrzení dále žalobkyně uvedla, že všechny tyto nároky vznikly v době, kdy byl jejím společníkem tehdejší společník a jednatel žalované [jméno] [příjmení] (a zároveň společníci žalobkyně byli společníky žalované), který si z jejího skladu podle potřeb žalované odebíral materiál, jenž žalobkyně následně žalované fakturovala. Oficiální objednávky na dodávky materiálu ani dodací listy k dodávkám nebyly vystavovány. Poté, kdy účastnice ukončily svou spolupráci (v důsledku rozkolu mezi společníky žalobkyně a společníkem žalované [jméno] [příjmení]), uzavřely dodatek [číslo] ke smlouvě o převodu obchodního podílu ze dne [datum], kterým žalovaná uznala předmětné pohledávky jako svůj dluh, potvrdila jejich existenci a zavázala se, že je žalobkyni nejpozději do [datum] uhradí.

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě popřela žalobní důvody, zpochybnila uznání pohledávek a namítla jejich zánik v důsledku započtení. V obranných tvrzeních akcentovala zejména, že žalobní nároky zanikly započtením, když proti nim řádně uplatnila kompenzabilní pohledávku, kterou nabyla postoupením od [jméno] [příjmení]. Ta představuje peněžitou pohledávku vůči žalobkyni vzniklou z titulu vypořádání obchodního podílu [jméno] [příjmení], a to na základě smlouvy o převodu podílu ve znění dodatku [číslo] kterou jmenovaný bývalý společník žalobkyně převedl na [jméno] [příjmení] svůj 30% obchodní podíl ve [právnická osoba], s. r. o., za částku [částka]. Ačkoli byl převod schválen valnou hromadou žalobkyně, část této částky ve výši [částka] (v rozsahu žalobního nároku) mu nebyla z advokátní úschovy protiprávně vyplacena, když podmínky pro její výplatu jsou pro rozpor se zákonem neplatné.

4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně dodala žalované na základě objednávek jednatele žalované [jméno] [příjmení] předmětné zboží v celkové ceně [částka], kterou vyúčtovala shora citovanými fakturami a kterou žalovaná nezaplatila. Dále žalobkyně zapůjčila žalované [datum] částku [částka], kterou jí přes výzvu žalovaná nevrátila. Žalovaná existenci i důvod těchto peněžitých závazků uznala dodatkem [číslo] ze dne [datum] ke smlouvě o převodu podílu z téhož dne, kterým se zavázala dluh uhradit bezodkladně, nejpozději do [datum].

5. Závěr o existenci peněžitých nároků tedy učinil zejména z prohlášení obsaženého v čl. 2 dodatku [číslo] ze dne [datum] ke smlouvě o převodu podílu z téhož dne, které soud hodnotil jako uznání dluhu co do důvodu a výše dle § 2053 o. z.

6. Výslovnou deklaraci žalované, že„ bezodkladně po uzavření tohoto dodatku nejpozději do [datum] uspokojí pohledávku žalobkyně sestávající z neuhrazené faktury [číslo] za dodávku materiálu ve výši [částka] se splatností ke dni [datum], z neuhrazené faktury [číslo] za dodávku materiálu ve výši [částka] se splatností ke dni [datum], z neuhrazené faktury [číslo] za dodávku materiálu ve výši [částka] se splatností ke dni [datum] a z neuhrazené půjčky ve výši [částka] poskytnuté dne [datum] převodem na bankovní účet [právnická osoba]“ shledal natolik jednoznačnou, jasnou, že jí nelze přikládat jiný význam.

7. Konstatoval rovněž, že plně koresponduje i s vystavenými fakturami, na které prohlášení odkazuje, a které před podáním žaloby žalovaná aktivním jednáním (například jejich vrácením žalobkyni) nezpochybnila.

8. Uvedený skutkový stav soud právně posoudil tak, že ve vztahu k objednanému a dodanému zboží strany uzavřely kupní smlouvu dle § 2079 a násl. o. z., kterou se žalobkyně jako prodávající zavázala žalované jako kupující odevzdat věc, která byla předmětem koupě, a umožnit jí nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavázala věc převzít a zaplatit za to prodávající kupní cenu. Ve vztahu k poskytnuté peněžní částce soud posoudil věc jako smlouvu o zápůjčce dle § 2390 o. z., kterou žalobkyně jako zapůjčitel přenechala žalované jako vydlužitelce předmětnou peněžní částku, aby ji užila dle libosti a po čase vrátila, přičemž doba vrácení nebyla ujednána (§ 1958 odst. 1 o. z.). Proto byla žalovaná povinna předmět zápůjčky vrátit ihned, jakmile byla žalobkyní jako věřitelkou požádaná (§ 1958 odst. 2 o. z.).

9. Námitku započtení uplatněnou žalovanou k obraně proti žalobnímu nároku neshledal důvodnou, když pohledávku použitou k započtení (tzv. aktivní pohledávku) vůči žalobní pohledávce žalobkyně (tzv. pohledávce pasivní) shledal nezpůsobilou k započtení pro nejistotu (neurčitost) dle § 1987 odst. 2 o. z.

10. Odkázal na rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, ve kterém dovolací soud judikoval, za jakých podmínek lze aktivní pohledávku použitou k započtení prohlásit za nejistou nebo neurčitou (v tomto případě za nejistou, jde o nejistotu aktivní pohledávky, neboť její nejistota spočívá ve sporu účastníků o tom, zda zanikla před započtením či nikoliv).

11. V této souvislosti prvostupňový soud akcentoval, že aktivní pohledávka použitá k započtení nepochází z téhož vztahu jako pohledávka (dílčí pohledávky) pasivní (byť žalovaná tvrdí opak), když aktivní pohledávka je pohledávkou postoupenou z původního věřitele [jméno] [příjmení] na žalovanou, a jde tak o pohledávku nabytou od odlišné osoby, než která byla účastna právních vztahů z koupě a zápůjčky, z nichž vzešla pohledávka pasivní.

12. Dále uvedl, že aktivní pohledávka má svůj původ v korporátních vztazích [jméno] [příjmení] k žalobkyni (jejím právním důvodem má být vyplacení podílu na zisku společníka obchodní společnosti), přičemž tento (korporátní) právní vztah nijak nesouvisí s kupními smlouvami a smlouvou o zápůjčce, z nichž vznikla pasivní pohledávka žalobkyně.

13. Zdůraznil rovněž, že řešení skutkových i právních důvodů, kterými žalovaná odůvodňuje existenci své pohledávky, a které závisí zejména na posouzení vysoce sporných korporátních otázek, například

-) zda nebylo právně možné smluvně ujednat zánik (či prekluzi) práva [jméno] [příjmení] na vyplacení podílu na zisku

-) zda vázání výplaty podílu na zisku na úhradu pohledávek žalované bylo nepoctivé či nemravné a sloužilo k „ vylákání“ plnění, či naopak, zda právo [jméno] [příjmení] na vyplacení podílu na zisku zaniklo v důsledku naplnění smluvního ujednání tím, že schovatelce JUDr. [příjmení] nebyl předložen doklad o úhradě dluhu žalované

-) nebo zda toto právo na výplatu zisku [jméno] [příjmení] v době postoupení pohledávky na žalovanou již nesvědčilo, neboť přešlo na [jméno] [příjmení] v důsledku toho, že došlo k převodu obchodního podílu před vyplacením zisku (v intenci usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 27 Cdo 1499/2017)

vyžaduje plnohodnotné, samostatné a časově náročné soudní řízení.

14. Dospěl tak k závěru, že za situace, kdy aktivní a pasivní pohledávky nepochází z téhož vztahu, žalovanou tvrzená korporátní pohledávka vyžaduje posouzení řady sporných skutkových i právních otázek, jejichž řešení by si za standardních okolností zasloužilo samostatné řízení v korporátním soudnictví, pak nelze úhradu jasné likvidní pasivní pohledávky oddalovat komplikovaným zkoumáním a posuzováním vysoce sporné (ilikvidní) korporátní pohledávky.

15. Žalobě proto v plném rozsahu vyhověl, když v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přiznal spolu s požadovanými jistinami i zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl podle zásady úspěchu ve věci, vyjádřené v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když neúspěšné žalované uložil i povinnost zaplatit žalobkyni plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši [částka].

16. Proti tomuto rozhodnutí podala žalovaná včasné odvolání. Ohradila se zejména proti závěru o nezpůsobilosti její pohledávky k započtení a zopakovala či parafrázovala svá dosavadní skutková tvrzení i právní argumentaci. Akcentovala zejména, že k prokázání existence započtené pohledávky není třeba vést široké dokazování, a ani složitost právních otázek nemůže být důvodem k závěru o její nekompenzabilitě. Namítla rovněž, že mezi pohledávkami je nepochybně právní i skutková souvislost, když důvodem uznání bylo právě vypořádání majetkového podílu [jméno] [příjmení], který byl společníkem obou stran sporu. Jednalo se tak o způsob komplexního vypořádání vzájemných vztahů účastnic tohoto řízení, kdy úhrada zažalovaných pohledávek byla podmíněna vyplacením obchodního podílu společníka opouštějícího vlastnické struktury žalobkyně, který byl zároveň vlastníkem žalované. Skutečnost, že původním věřitelem aktivní pohledávky byl [jméno] [příjmení], se pak s ohledem na uvedené jeví jako nepodstatná, a chybný je tak i závěr, že aktivní a pasivní pohledávky nevycházejí ze stejného právního vztahu. Vzájemná provázanost a podmíněnost mezi uznáním, úhradou zažalovaných pohledávek a vyplacením obchodního podílu je natolik úzká, že nelze deklaraci existence pohledávek a příslib jejich uhrazení hodnotit jako bezpodmínečné uznání dluhu dle 2053 o. z.. Navrhla, aby odvolací soud zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně se závazným pokynem, aby se zabýval existenci kompenzované pohledávky a posoudil, zda došlo k zániku žalobou uplatněných nároku v důsledku započtení.

17. Žalobkyně se plně ztotožnila se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, které ve vyjádření zčásti zopakovala či parafrázovala, a vyvracela tak námitky žalované. Odmítla argumentaci žalované o provázanosti a podmíněnosti uznávacího prohlášení v dodatku č 1 s tím, že závazek žalované k úhradě dlužných částek nebyl ničím podmíněn, ale naopak to byla výplata části vypořádacího obchodního podílu J. [příjmení], která byla podmíněna předchozí úhradou zažalovaných pohledávek. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal jí i plnou náhradu nákladů odvolacího řízení.

18. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

19. Soud prvého stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy řádně hodnotil v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. a učinil správný skutkový závěr, když v odůvodnění rozhodnutí v souladu s ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. uvedl, které skutečnosti má za prokázány a proč.

20. V jeho odůvodnění jsou skutková zjištění jasná, přehledná, z nich učiněný skutkový závěr je jejich logickým, výstižným shrnutím a je i dostatečným podkladem a východiskem pro právní hodnocení věci. Odvolací soud se ztotožňuje i s tímto podrobným, pečlivým a pregnantním právním hodnocením a v plném rozsahu na ně odkazuje.

21. Lze plně souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že prohlášení žalované obsažené v čl. 2 dodatku [číslo] ze dne [datum], je uznáním dluhu co do důvodu a výše dle § 2053 o. z., které má za následek předpoklad jeho existenci v době uznání. Prohlášení, ve kterém se žalovaná jednoznačným způsobem přihlásila k peněžitým závazkům, specifikovaným nejen důvodem jejich vzniku, ale i následnou fakturací, a zavázala se k jejich splnění, nelze tak hodnotit jinak, než jako jejich úplné a bezpodmínečné uznání.

22. Nedůvodná je námitka žalované, že se jedná pouze o podmíněný příslib úhrady, když zaplacení uznaných dlužných částek není ničím podmíněno. Je tomu právě naopak, když výplata části vypořádacího obchodního podílu, představující bývalým jednatelem a společníkem žalobkyně postoupenou pohledávku, kterou se v rámci kompenzačního projevu bránila žalobním nárokům, je podmíněna právě úhradou uznaných dlužných částek.

23. Nic nelze vytknout ani úvahám prvostupňového soudu o nepřesvědčivosti a nevěrohodnosti zcela obecných, nekonkrétních obranných tvrzení žalované, která se spokojila s pouhou negací žalobního tvrzení o vzniku a trvání žalobních nároků, aniž by uvedla jakékoli konkrétní skutečnosti, svědčící o její odmítavé reakci na jejich fakturaci, a naopak v rozporu s tímto odmítavým stanoviskem se k nim výslovně (s jejich přesnou specifikací) přihlásila v citovaném dodatku [číslo]

24. Žalovaná vědoma si tohoto nedostatku svou obranu převážně vystavěla na tvrzení o existenci započitatelné pohledávky. Soud prvního však tuto kompenzační námitku správně vyhodnotil jako nejistou a neurčitou (§ 1987 o. z.). V této souvislosti přiléhavě odkázal na rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 31 Cdo 684/2020, který stanoví kritéria, podle nichž je nezbytné posuzovat nemožnost započtení pohledávky pro nejistotu a neurčitost kompenzabilního návrhu.

25. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně tato kritéria bezezbytku reflektoval a v obšírně a přesvědčivě pojatém odůvodnění hledisek vymezených citovanou judikaturou dovolacího soudu velmi důsledně přistoupil k posouzení přípustné míry nejistoty, spornosti i určitosti kompenzované pohledávky pro její možné projednání v tomto řízení. Vzhledem k tomu, že s tímto právním hodnocením se lze plně ztotožnit a odvolací námitky představují pouze nepřesvědčivou a nedůvodnou polemiku, se kterou se již prvostupňový soud dostatečně vypořádal, odvolací soud i na tuto část odůvodnění v plném rozsahu odkazuje.

26. Z výše uvedených důvodů proto napadený výrok o věci samé jako věcně správný potvrdil. Stejně postupoval i ve vztahu k nákladovému výroku, když prvostupňový soud přiléhavou aplikací ustanovení procesního předpisu (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) neúspěšnou žalovanou zavázal k náhradě nákladů řízení, jejichž výši správně stanovil (v souladu s vyhláškou 177/1996 Sb.).

27. O nákladech odvolacího řízení rozhodl rovněž dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když i v tomto stadiu řízení byla žalobkyně plně úspěšná. Ty sestávají z odměny advokáta za 2 úkony právní pomoci po [částka] (z tarifní hodnoty [částka]) dle § 7, § 8, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za vyjádření k odvolání a účast při odvolacím jednání [datum], ze dvou náhrad hotových výdajů po [částka] (§ 13 odst. 3 vyhlášky) a 21% DPH ve výši [částka]; celkem tak činí [částka].

28. Lhůta ke splnění povinnosti k náhradě nákladů je třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.); náhrada nákladů řízení se hradí do rukou advokáta účastníka, jemuž byla přisouzena (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).