pro zaplacení částky 106 991 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl v celém rozsahu žalobu na zaplacení částky 106 991 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a na zaplacení náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I). O nákladech řízení rozhodl tak, že uložil žalobkyni povinnost k jejich náhradě ve výši 46 125 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky žalované (výrok II).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně (coby pojistitel) domáhala, aby soud uložil žalované (jakožto zasílateli) povinnost zaplatit žalobní částku s příslušenstvím jako regresní náhradu podle ustanovení § 2820 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a to z titulu vyplaceného pojistného plnění poškozenému (společnosti [právnická osoba]) za škodu na zásilce obuvi vzniklou v průběhu námořní přepravy; dále požadovala zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení a paušální náklady spojené s uplatněním pohledávky 1 200 Kč. Žalovaná zajišťovala na základě smlouvy o přepravě, kterou uzavřela se společností [právnická osoba] (dále též „příkazce“ nebo i „příjemce“) námořní přepravu 7 160 párů obuvi v celkové hodnotě 11 890 EUR. Zboží ve dvou přepravních kontejnerech bylo poškozeno z důvodu zatečení vody, došlo k navlhnutí zboží a jeho napadení plísní. Žalobkyně vyplatila poškozené společnosti [právnická osoba], podle pojistné smlouvy pojistné plnění ve výši 106 991 Kč. Vyplacením pojistného plnění přešlo na žalobkyni právo na náhradu škody z poškozené společnosti vůči žalované. Žalovaná však ani po obdržení předžalobní výzvy neuhradila ničeho.

3. Žalovaná se bránila proti žalobě nedostatkem aktivní legitimace žalobkyně, jelikož nárok poškozeného ([právnická osoba]) vůči žalované vůbec nevznikl. Dále uvedla, že sama vystupovala v předmětném vztahu jako zasílatel a obstarala přepravu pod dodací podmínkou FOB (Free on Board), podle níž odpovídá za balení, naložení do kontejneru a jeho způsobilost odesílatel; v případě nevhodného balení nebo vadného kontejneru tak odpovědnost leží na odesílateli, nikoliv na zasílateli.

4. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku vyšel ze skutkových zjištění (uvedených v bodech 5. – 20. odůvodnění napadeného rozsudku), na něž se pro stručnost odkazuje, jež shrnul v následujícím skutkovém závěru (viz bod 22. odůvodnění). Vyslovil tak, že bylo prokázáno, že žalovaná a společnost [právnická osoba], uzavřely dohodou, jejímž obsahem byla povinnost žalované obstarat přepravu zásilky obsahující 7 160 párů obuvi z [adresa] do [adresa] a tomu odpovídající povinnost společnosti [právnická osoba], zaplatit žalované za obstarání přepravy zásilky tomu odpovídající odměnu. Žádné specifické podmínky (povinnosti) pro obstarání přepravy ani žádné speciální zájmy společnosti [právnická osoba], při sjednání zasilatelské smlouvy sjednány, resp. sděleny, nebyly. Součástí dohody byla i doložka FOB, dle které za naložení zboží do kontejneru a jeho odvoz do přístavu ([adresa]) odpovídá odesílatel zboží ([právnická osoba], dále jen „odesílatel“). Při převzetí zásilky zaměstnancem společnosti [právnická osoba], v místě určení dle dohody bylo zjištěno, že došlo k průsaku vody do prostoru dvou kontejnerů, v důsledku čehož přepravované zboží navlhlo a bylo napadeno plísní. Společnost [právnická osoba], proto uplatnila vůči žalobkyni nárok na pojistné plnění ve výši 116 991 Kč, což je výše nákladů na uvedení zboží do původního stavu spočívajících především v nákladech na mzdu pracovníků a na použité čistící prostředky. Žalobkyně společnosti [právnická osoba], plnění (ponížené o spoluúčast poškozené společnosti ve výši 10 000 Kč vyplatila), a následně uplatnila regresní nárok vůči žalované. Žalobkyně však v řízení netvrdila, a to ani k poučení soudu, čím konkrétně měla žalovaná porušit potřebnou nezbytnou péči v rámci obstarání přepravy, jakou konkrétní povinnost vyplývající ze zasilatelské smlouvy měla žalovaná porušit, že jejím porušením byla způsobena tvrzená škoda, ani jaké konkrétní zájmy sdělené ze strany [právnická osoba], žalované v rámci obstarání přepravy měla žalovaná pominout, že to vedlo ke vzniku tvrzené škody.

5. Skutkový základ věci soud prvního stupně posoudil dle ustanovení § 2471 odst. 1, § 2475, § 2478, § 2820 a 2913 o. z., přičemž dospěl k právním závěrům (viz body 29. – 36. odůvodnění), na jejichž základě neshledal žalobu opodstatněnou a v celém rozsahu ji zamítl. Přitom vyslovil (i s odkazem usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1045/2016), že z provedených listinných důkazů nikterak nevyplynulo by příkazce ([právnická osoba]) měl speciální požadavky na druh a způsob přepravy zboží, ostatně to ani žalobkyně v probíhajícím řízení netvrdila, a to ani k poučení soudu. Z listinných důkazů doložených žalovanou bylo naopak prokázáno, že žádné specifické požadavky na způsob přepravy smluveny nebyly. Žádné výhrady neměl příkazce ani poté, co mu byly sděleny detaily ohledně plánované realizace přepravy zboží žalovanou obstaraným přepravcem. Za situace, kdy ze skutkových zjištění nevyplynulo, že by příkazce upozorňoval žalovanou na zvýšenou možnost ohrožení zásilky vlhkostí a v tomto směru požadoval zvláštní způsob provedení přepravy, nelze zvláštní požadavky na způsob a podmínky přepravy v daném případě považovat za zájmy příkazce ve smyslu § 2547 o. z., jež by byly zasílateli známé, a to ani v případě, že žalovaná je společností, která se dlouhodobě zabývá zajišťováním přepravy zboží. Soud prvního stupně se proto dále zabýval otázkou, zda žalovaná ve smluvním vztahu dodržela výše popsaný obecný standard odborné péče dle § 2475 o. z. a § 5 odst. 1 o. z. a dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno žádné konkrétní porušení povinností ze strany žalované, když žalobkyně v řízení žádné konkrétní porušení povinností žalované vyplývajících z § 2475 o. z. ani netvrdila, a to ani poté, co byla k dotvrzení konkrétních skutečností vyzvána soudem a v tomto směru neučinila ani žádné důkazní návrhy.

6. Nad rámec toho soud prvního stupně dodal, že i kdyby žalobkyně tvrdila, že škoda byla způsobena nevhodným výběrem kontejnerů určených k přepravě zboží, které neposkytovaly dostatečnou ochranu před vlhkostí, v rámci provedeného dokazování bylo prokázáno, že mezinárodní námořní přeprava byla sjednána pod doložkou FOB vztahující se na mezinárodní přepravu zboží definovanou pravidly [podezřelý výraz]. Ta specifikuje, kdy a kde přechází náklady a riziko spojené s přepravou zboží z prodávajícího na kupujícího. V daném případě tak za balení nákladu, jeho naložení do vhodných kontejnerů a odvoz do určeného přístavu lodění – [adresa], odpovídal prodávající (odesílatel), poté rizika a náklady přešla na kupující (příjemce, [právnická osoba]). Ve světle sjednané doložky FOB soud prvního stupně vyložil ustanovení § 2478 o. z., podle něhož zasílatel odpovídá za škodu vzniklou na převzaté zásilce při obstarávání přepravy, pokud neprokáže, že vzniku škody nemohl zabránit. Vzhledem k tomu, že doložka FOB byla sjednána nejen mezi prodávajícím (odesílatelem) a kupujícím (příjemcem), ale podle provedeného dokazování i ve vztahu k zasílateli, a že tato doložka výslovně určuje okamžik převzetí zásilky a přechod odpovědnosti za škodu, soud prvního stupně uzavřel, že zasílatel v daném případě zásilku vůbec nepřevzal a jeho plnění dle zasílatelské smlouvy spočívalo pouze ve sjednání příslušných dopravců. K převzetí zásilky zasílatelem tedy v daném případě vůbec nedošlo, tím nebyla naplněna podmínka vzniku odpovědnosti za škodu dle § 2478 o. z. Proto soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neprokázala odpovědnost žalované za vzniklou škodu v režimu zasílatelské smlouvy, a tudíž jí nesvědčí ani regresní právo podle § 2820 o. z. vůči žalované a žaloba je tak nedůvodná (IX).

7. Výrokem II soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky, podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalovanou plnou náhradu nákladů řízení ve výši 46 125 Kč (viz bod 37. odůvodnění napadeného rozsudku).

8. Proti napadenému rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalovaná, kterým napadla rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu. Žalovaná nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že odpovědnost za škodu na zásilce nemohla na žalovanou (zasilatele) přejít z důvodu sjednání dodací podmínky FOB (Free on Board). Tvrdila, že i přes existenci této podmínky byla zásilka žalovanou převzata, a tudíž odpovědnost za škodu přešla na ni. Žalobkyně dále namítala nesprávnost závěru, že žalovaná splnila své povinnosti ze zasilatelské smlouvy, a nesouhlasila s konstatováním, že sama netvrdila konkrétní porušení povinností žalovaného. Podle žalobkyně soud prvního stupně nesprávně vyložil právní režim FOB a jeho dopad na zasilatelskou smlouvu, čímž vyloučil odpovědnost žalované, což odporuje smyslu a účelu uzavřeného smluvního vztahu.

9. Žalovaná namítala že soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav, když dovodil, že žalovaná zásilku vůbec nepřevzala. Tvrdila, že z provedených důkazů (zejména e-mailová komunikace a námořní konosament) vyplynulo, že lodění zásilky proběhlo dne [datum], zatímco přepravce zásilku převzal až [datum]. V mezidobí tak podle odvolatelky odpovídala za zásilku žalovaná zasilatelka na základě uzavřené zasilatelské smlouvy. Žalobkyně rovněž namítala, že soud nesprávně dovodil existenci podmínky FOB v rámci zasilatelské smlouvy, ačkoliv tato byla uzavřena ústně a FOB se vztahuje pouze na přepravní smlouvy, nikoliv na smlouvy příkazního typu. Žalobkyně dále namítala, že soud prvního stupně nesprávně aplikoval ustanovení § 2478 o. z., které zakotvuje objektivní odpovědnost zasilatele za škodu na převzaté zásilce, pokud neprokáže, že škodu nemohl odvrátit. Podle žalobkyně bylo důkazní břemeno na žalované, nikoliv na žalobkyni. Soud prvního stupně však přijal závěr o liberaci žalované, aniž by ta prokázala, že škodu nemohla odvrátit. Žalobkyně zdůraznila, že sama skutečnost, že zásilka byla doručena poškozená, prokazuje porušení povinností žalované. Dále namítala nesprávný výklad § 2475 občanského zákoníku, podle něhož měla žalovaná povinnost ujednat způsob a podmínky přepravy s vynaložením potřebné péče tak, aby co nejlépe vyhovovaly zájmům příkazce. Přitom žalovaná tuto povinnost porušila, neboť nezohlednila povahu zásilky (obuv) a riziko jejího poškození při námořní přepravě. Žalobkyně dále namítala, že soud prvního stupně nepostupoval správně podle § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu, když ji nevyzval k doplnění tvrzení a důkazů ohledně převzetí zásilky zasilatelem a nepoučil ji o následcích nesplnění této výzvy. Žalobkyně uzavřela, že výklad soudu prvního stupně fakticky vyloučil odpovědnost zasilatele za škodu při sjednání podmínky FOB, což odporuje účelu zasilatelské smlouvy. Zdůraznila, že poškozená společnost uzavřela zasilatelskou smlouvu právě proto, aby se vyhnula komunikaci se zahraničním dopravcem a uplatňování nároků v zahraničí. Žalovaná jednala v rozporu s požadavkem odborné péče (§ 5 odst. 1 o. z.), když při volbě dopravce zohlednila pouze předchozí spolupráci, nikoliv specifika zásilky a rizika přepravy. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení.

10. K odvolání žalované se vyjádřila žalobkyně tak, že považovala rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a navrhla jeho potvrzení. Žalovaná uvedla, že žalobkyně v odvolání postupuje selektivně a účelově při rekapitulaci skutkového stavu a důkazů, poukázala na to, že žalobkyně v žalobě původně tvrdila, že žalovaná je dopravcem, a až v průběhu řízení připustila existenci zasílatelské smlouvy, avšak v odvolání opět zaměňuje povinnosti dopravce a zasílatele. Podle žalované žalobkyně odvozuje porušení odborné péče pouze z toho, že zásilka byla doručena poškozená, aniž by konkretizovala, v čem žalovaný pochybil. Žalovaná zdůraznila, že příjemce ([právnická osoba]) nedal žádné zvláštní pokyny ani nepožadoval specifické podmínky přepravy, a žalovaná proto nemohla rozhodovat o jiném druhu přepravy než o námořní přepravě, ani o době přepravy. Zvolila zkušeného partnera v přístavu [adresa], s nímž má dlouhodobé pozitivní zkušenosti při obstarání cca 180 přeprav pro žalovanou. Žalovaná nikdy nevznesla výhrady k volbě partnera ani nereklamovala přepravu. Žalovaná dále argumentovala, že příjemce neuplatnil vůči ní nárok na náhradu škody a v oznámení škodní události uvedl, že regres nebude požadován. Zdůraznila, že vlhkost v kontejneru je běžný jev při námořní přepravě způsobený klimatickými podmínkami, kondenzací a nedostatečným větráním, což není v moci zasílatele ovlivnit. Podle žalované není jeho nedostatečnou odbornou péčí, že nemohla těmto jevům zabránit. Žalovaná dále polemizovala s tvrzením žalobkyně, že z provedeného dokazování nevyplývá existence dodací podmínky FOB. Tato podmínka byla prokázána řadou důkazů (e-mailovu komunikací, [podezřelý výraz], avízem o příchodu zásilky), a má zásadní význam pro rozsah služeb zasílatele i pro celní řízení. Nesouhlasila s tvrzením žalobkyně, že žalovaná převzala zásilku od odesílatele; podle žalované bylo odpovědností odesílatele řádné naložení zboží a kontrola kontejneru, což vyplývá z podmínky FOB. Žalovaná rovněž odmítla tvrzení žalobkyně, že měla zvolit jiný druh přepravy nebo jinou dobu přepravy, protože tyto parametry byly dány příkazem příjemce a výrobními podmínkami u odesílatele. Polemizovala s tvrzením žalobkyně o datu lodění ([datum]), které označila za chybné; podle žalované e-mail z [datum] obsahoval pouze potvrzení objednávky a předpokládaný čas lodění na [datum], skutečné nalodění proběhlo [datum], což je doloženo konosamentem. Žalovaná souhlasila s tím, že odpovědnost zasílatele je koncipována jako objektivní (§ 2478 občanského zákoníku), avšak zdůraznila, že to neznamená automatické přičtení jakékoli škody zasílateli v rozporu s provedeným dokazováním. Žalovaná znovu připomněla, že žalobkyně v řízení ani v odvolání nekonkretizovala, jaké povinnosti měla žalovaná jakožto zasílatel porušit, v čem nejednala v souladu se zájmy příkazce a co měla učinit navíc. Příjemce nedal žádné zvláštní pokyny, nečinil žalovanou odpovědným za škodu, nereklamoval přepravu a v oznámení škodní události uvedl, že regres nebude požadován. Dodací podmínka FOB byla prokázána a určila odpovědnost odesílatele za naložení zboží a kontrolu kontejneru. Zdůraznila, že vlhkost v kontejneru je běžný jev při námořní přepravě, způsobený faktory, které zasílatel nemůže ovlivnit, a že není jeho nedostatečnou odbornou péčí, že těmto jevům nezabránil. Upozornila na chybné interpretace důkazů žalobkyní (datum lodění, výše odměny) a na to, že účelově pominula informace obsažené v jí předložených důkazech (protokoly o stavu zboží, zápis o poškození věcí).

11. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a odst. 5 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně v projednávané věci provedl dokazování v potřebném rozsahu, dokazování směřovalo k objasnění rozhodných skutečností, výsledky tohoto dokazování náležitě zhodnotil postupem podle § 132 o. s. ř. a dospěl na základě provedeného dokazování ke správným skutkovým zjištěním, s nimiž se odvolací soud zcela ztotožňuje, k nimž nemá výhrad ani z hlediska procesu dokazovaní, ani z hlediska hodnocení důkazů, na odůvodnění soudu prvního stupně v tomto pro stručnost odkazuje. Skutková zjištění soudu prvního stupně odpovídají provedeným důkazům, dokazování bylo zaměřeno k relevantním skutečnostem z hlediska právního základu věci, odvolací soud nespatřuje ve skutkových zjištěních soudu prvního stupně logické rozpory.

13. Zároveň odvolací soud považuje za správné právní posouzení, jak jej učinil soud prvního stupně, odvolací soud k němu nemá co dodat. Jelikož i právní posouzení věci učiněné soudem prvního stupně odvolací soud považuje za správné, úplné a přiléhavé, nemá sám k věci příliš co doplnit.

14. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že smlouva mezi účastníky byla uzavřena jako zasílatelská ve smyslu § 2471 a násl. občanského zákoníku. Povinností zasílatele je obstarat přepravu zásilky vlastním jménem na účet příkazce a sjednat způsob a podmínky přepravy s vynaložením potřebné péče tak, aby co nejlépe vyhovovaly zájmům příkazce (§ 2475 o. z).

15. Odvolací soud konstatuje, že z provedených důkazů vyplynulo, že přeprava byla sjednána pod podmínkou FOB, která určuje okamžik přechodu rizik mezi odesílatelem a příjemcem. V režimu FOB odpovídá odesílatel za balení a naložení zboží do kontejneru a za jeho dopravu do přístavu. Zasílatel v tomto režimu zásilku fyzicky nepřebírá; jeho povinnost spočívá v obstarání přepravy od přístavu nalodění. Nelze proto dovodit, že žalovaná převzala zásilku ve smyslu § 2478 o. z. Odpovědnost zasilatele za škodu na zásilce proto nevznikla.

16. K námitce porušení odborné péče odvolací soud uvádí, že žalobkyně neprokázala konkrétní pochybení žalované. Volba dopravce s dlouhodobou praxí v přístavu [adresa] a absence zvláštních pokynů příkazce neodůvodnila závěr o porušení § 2475 o. z. Samotná skutečnost, že zásilka byla doručena poškozená, nepostačuje k závěru o porušení povinností zasílatele, zejména za situace, kdy příčinou poškození byla vlhkost v kontejneru, kterou zasílatel nemohl ovlivnit.

17. Odvolací soud neshledal ani vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Poučení podle § 118a o. s. ř. bylo poskytnuto v rozsahu nezbytném; žalobkyně měla možnost tvrdit a prokazovat skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.

18. Odvolací soud dodává, že nebylo ani prokázáno, kdy přesně ke škodě došlo, a toto bylo břemenem žalobkyně. Zboží se pohybovalo od čínského odesílatele do přístavu, následně přes palubu lodi a poté cestou do místa dodání. Bez určení okamžiku vzniku škody nelze odpovědnost zasílatele dovodit, neprokázání této skutečnosti jde k tíži žalobkyně. V tomto ohledu nadto odvolací soud souhlasí i s argumentem žalované, že způsob řešení věci prostřednictvím pojistného plnění a následného regresu vůči zasílateli byl zvolen bez předchozího zkoumání škodněprávního vztahu. Přestože je odvolací soud vědom prejudiciální povahy této otázky, podmínky pro vznik odpovědnosti zasílatele na platformě tohoto sporného řízení o regresním nároku neshledal.

19. Odvolací soud uzavírá, že žádnou z odvolacích námitek žalované nepovažuje za způsobilou otřást správností napadeného rozsudku.

20. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek potvrdil dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný ve vyhovujícím meritorním výroku (I), jakož i ve správném výroku o náhradě nákladů řízení (II).

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s nimiž procesně úspěšné žalobkyni náleží k náhradě částka 14 108,60 Kč sestávající z mimosmluvní odměny advokáta žalobkyně po 5 380 Kč za dva úkony právní služby – sepis vyjádření k odvolání ve výši a účast u jednání odvolacího soudu [§ 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d), k) advokátního tarifu], dále z paušální náhrady hotových výdajů souvisejících s tímto úkonem ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), a z náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny za zastupování a náhrad, tj. 7 254,97 Kč, kterou je advokát povinen odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Lhůta k splnění povinnosti k náhradě nákladů je třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.); náhrada nákladů řízení se platí do rukou advokáta účastníka, jemuž byla přisouzena (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).