pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na určení neplatnosti elektronické veřejné dražby opakované, která se konala dne [datum] na adrese www. [webová adresa], id. dražby [číslo], a byla prováděna dražebníkem [právnická osoba], [IČO] (žalovaná 1)), se sídlem [adresa] (dále též„ předmětná dražba“), na základě které Ing. [jméno] [příjmení], [datum narození] (žalovaný 2)), bytem [adresa], jako vydražitel vydražil spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2 pozemku parc. [číslo] – orná půda, v katastrálním území Řeporyje, obec Praha, zapsáno na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, ve vlastnictví společnosti [osobní údaje žalobkyně] (žalobkyně), se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (výrok I). Výroky II a III pak uložil žalobkyni povinnost zaplatit každému z žalovaných náhradu nákladů řízení ve výši [částka].

2. Takto rozhodl o žalobě žalobkyně, která požadovala určení neplatnosti předmětné dražby z důvodu, že žalovaná 1) pro účely opakované dražby nevyhotovila dražební vyhlášku a tuto nedoručila.

3. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby, neboť dle jejich názoru při opakované dražbě nebyla žalovaná 1) povinna vyhotovit a doručit dražební vyhlášku.

4. Soud prvního stupně svá skutková zjištění shrnul v bodě 4. napadeného rozsudku. Odvolací soud z důvodu stručnosti na jeho skutková zjištění plně odkazuje a z těchto vychází. V bodě 5. napadeného rozsudku pak učinil soud prvního stupně tento skutkový závěr: Žalovaný 2) jako zástavní věřitel žalobkyně a žalovaná 1) uzavřeli dne [datum] smlouvu o provedení výkonu zástavního práva a dražby nedobrovolné, přičemž součástí této smlouvy učinili pro případ nevydražení předmětu dražby ujednání o opakované veřejné dražbě nedobrovolné. Ve sjednané lhůtě 3 dnů, tj. [datum] žalovaná 1) žalobkyni zaslala oznámení o dražbě nedobrovolné ze dne [datum], dražební vyhlášku ze dne [datum], oznámení o započetí výkonu zástavního práva ze dne [datum]. Dražební vyhlášku k dražbě dne [datum] žalovaná 1) zveřejnila na tzv. centrální adrese. Při dražbě konané dne [datum] nebyl předmět dražby vydražen, o čemž žalovaná 1) žalobkyni vyrozuměla zasláním oznámení ze dne [datum] s protokolem o provedené dražbě. Dne [datum] žalovaná 1) na tzv. centrální adrese zveřejnila oznámení o konání opakované dražby nedobrovolné, a to dne [datum]. Průběh opakované dražby nedobrovolné dne [datum] osvědčil notář JUDr. [jméno] [příjmení] a žalovaná 1) vyhotovila protokol o provedené dražbě opakované a vyhotovila potvrzení o nabytí vlastnictví v dražbě opakované nedobrovolné.

5. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil věc dle § 43 odst. 1 – 7, § 48 odst. 3 a 4 a § 49 odst. 1 – 6 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách (dále jen „zákon [číslo] Sb.“), kdy uvedená ustanovení citoval. Uvedl, že pokud žalovaná ohledně veřejné dražby nedobrovolné dne [datum] na tzv. centrální adrese zveřejnila dražební vyhlášku, s ohledem na dikci § 49 odst. 4 zákona č. 26/2000 Sb. nebyla povinna i přes znění § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 26/2000 Sb. vyhotovovat dražební vyhlášku na opakovanou dražbu konanou dne [datum]. Stačilo, aby na tzv. centrální adrese žalovaná 1) zveřejnila oznámení o konání opakované veřejně dražby nedobrovolné. Pokud žalovaná 1) na tzv. centrální adrese zveřejnila oznámení o konání opakované veřejné dražby nedobrovolné dne [datum], shledal soud prvního stupně dražbu platně provedenou, a proto žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.) a každému ze žalovaných přiznal náhradu nákladů řízení za právní zastoupení, tj. 4 x [částka] za hlavní úkon právní služby (převzetí věci, podání vyjádření ze dne [datum] a [datum], účast při jednání soudu), 4 x [částka] paušální náhrada nákladů dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., a dále částku [částka] na 21 % DPH.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, ve kterém namítala nesprávné právní posouzení učiněné soudem prvního stupně. Žalobkyně setrvala na své argumentaci, že bylo povinností dražebníka, tedy žalované 1) v případě opakované dražby vyhotovit dražební vyhlášku. Uvedla, že soud prvního stupně nekonkretizoval, z jakého důvodu dospěl k závěru, že tuto povinnost žalovaná 1) při opakované dražbě neměla. Dle jejího názoru tuto skutečnost nelze ze znění zákona dovodit. Pokud by zákonodárce měl v úmyslu stanovit, že v případě opakované dražby není dražebník povinen vyhotovovat a doručovat dražební vyhlášku, pak by tuto skutečnost výslovně uvedl v zákoně. Z ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 26/2000 Sb., však naopak vyplývá, že je tak povinen učinit, že zde nejde jen o dobrovolnost či alternativnost stanovené povinnosti. Navrhla proto změnu napadeného rozsudku a vyhovění žalobě.

7. Žalovaní v podrobném vyjádření k odvolání k námitce žalobkyně, že pokud by zákonodárce měl v úmyslu stanovit, že v případě opakované dražby není dražebník povinen vyhotovovat a doručovat dražební vyhlášku, pak by tuto skutečnost výslovně uvedl v zákoně, odkázali na důvodovou zprávu k § 25 zákona č. 26/2000 Sb., resp. k § 24 původního návrhu zákona, a argumentovali, že dle této důvodové zprávy dražebník v případě opakované dražby již není povinen vyhotovit dražební vyhlášku a zveřejnit ji. Ustanovení § 25 zákona č. 26/2000 Sb. sice upravuje dobrovolnou dražbu, ale znění § 25 odst. 4 zákona č. 26/2000 Sb. je shodné jako znění § 49 odst. 4 zákona č. 26/2000 Sb. v případě opakované dražby nedobrovolné. Z důvodové zprávy je jednoznačně seznatelný úmysl zákonodárce ulevit dražebníkovi od administrativní zátěže tím, že dražebník, který již v rámci (první) dražby přímo a adresně informoval dotčené osoby o existenci dražebního procesu mj. i zasláním oznámení o dražbě a dražební vyhlášky, není povinen v případě opakované dražby určité úkony, včetně vyhotovování nové dražební vyhlášky, opětovně provádět. V tomto případě zákonodárce výslovně vyjádřil obsah normy, kdy sám uvedl, že zákonná úprava opakované dražby povinnost vyhotovit opětovně dražební vyhlášku neukládá. Pokud jde o druhou námitku žalobkyně, že povinnost vyhotovit dražební vyhlášku dražby opakované vyplývá ze znění § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 26/2000 Sb., ani s tímto závěrem žalovaní nesouhlasili a poukázali na to, že opět zcela totožné znění jako má § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 26/2000 Sb. obsahuje i § 20 odst. 1 písm. a) tohoto zákona upravující náležitosti dražební vyhlášky dražby dobrovolné. Zákonodárce v důvodové zprávě k § 25 zákona č. 26/2000 Sb. výslovně uvedl, že dražebník není při opakované dražbě povinen dražební vyhlášku vyhotovit, a to i navzdory znění § 20 odst. 1 písm. a) zákona č. 26/2000 Sb. Je tedy zřejmé, že zákonodárce formulací § 20 odst. 1 písm. a) zákona č. 26/2000 Sb. a stejně jako § 43 odst. 1 písm. a) tohoto zákona, neměl v úmyslu povinnost vyhotovit novou dražební vyhlášku při opakované dražbě dražebníkovi uložit ani při dražbě nedobrovolné a není tak možné tuto povinnost z těchto ustanovení dovodit.

8. Dále argumentovali, že ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 26/2000 Sb. je aplikovatelné i na vyhotovení oznámení o konání opakované dražby, které dle § 49 odst. 4 tohoto zákona musí obsahovat náležitosti„ podle § 43 odst. 1 písm. a) až e) a k )“. Oznámení o konání opakované dražby tak musí obsahovat informaci dle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 26/2000 Sb., tedy informaci, že se jedná o dražbu opakovanou. Obsah § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 26/2000 Sb. proto i přes svoje výslovné znění nesměřuje pouze na dražební vyhlášky, ale i na oznámení o konání opakované dražby. Ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 26/2000 Sb. v části ukládající dražebníkovi uvést v dražební vyhlášce, resp. v oznámení o konání opakované dražby, informaci, že se jedná o dražbu opakovanou, má své opodstatnění, nicméně jiné než mu přisuzuje žalobkyně. Dovozování povinnosti vyhotovit dražební vyhlášku opětovně i při opakované dražbě ze znění § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 26/2000 Sb. je tak pouhou dezinterpretací. Opakované dražby podléhají speciální úpravě § 49 zákona č. 26/2000 Sb. Tato úprava zohledňuje skutečnost, že dražba a s ní spojené úkony dle § 40 a násl. zákona č. 26/2000 Sb. již byly jednou provedeny, což se projevuje podstatným zjednodušením postupů, které je nezbytné při opakované dražbě vykonat. Ustanovení § 49 odst. 4 zákona č. 26/2000 Sb. je proto speciální a výlučnou úpravou povinností dražebníka týkajících se oznamování informací o opakované dražbě. Žádné jiné povinnosti týkající se oznamovaní opakované dražby, než jsou stanoveny v § 49 odst. 4 zákona č. 26/2000 Sb., dražebníkovi tento zákon neukládá.

9. Na podporu své argumentace žalovaní dále uvedli, že jak plyne ze znění § 49 odst. 4 zákona č. 26/2000 Sb., dražebník je pro případ opakované dražby povinen vyhotovit speciální„ kvalifikované“ oznámení, které, na rozdíl od oznámení o dražbě vyhotoveného při první dražbě dle § 40 tohoto zákona, obsahuje podstatné obsahové náležitosti dražební vyhlášky. I z této skutečnosti lze dovodit, že dražebník není povinen dražební vyhlášku při opakované dražbě vyhotovit. V opačném případě by byl nucen k nedůvodné duplicitní činnosti, jelikož by musel vyhotovit dva dokumenty, tj. dražební vyhlášku dražby opakované a oznámení o konání opakované dražby, s překrývajícím se obsahem, což by bylo opět v rozporu s úmyslem zákonodárce zjednodušit dražebníkovi přípravu opakované dražby. Je tak evidentní, že argumentace žalobkyně, dle které by byl dražebník při opakované dražbě, tedy při postupu, který má být administrativně a technicky jednodušší než dražba první, povinen namísto jednoduchého oznámení dle § 40 zákona č. 26/2000 Sb. vyhotovit kromě dražební vyhlášky i obsáhlejší oznámení dle § 49 odst. 4 tohoto zákon, které po obsahové stránce duplikuje většinu obsahu dražební vyhlášky (tedy vydávat při opakované dražbě dva prakticky totožné dokumenty za stavu, kdy při první dražbě tuto povinnost dražebník neměl), postrádá logiku. Navíc by dražebník byl povinen v dražební vyhlášce dražby opakované stanovit a provést další dvě prohlídky předmětu dražby, opětovně tuto dražební vyhlášku dražby opakované dle § 43 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. uveřejnit a zaslat ji adresátům uvedeným v § 43 odst. 5 tohoto zákona, a to vše ve lhůtě 60 dnů před konáním této opakované dražby. Nejednalo by se tak fakticky o opakovanou dražbu, ale o dražbu zcela novou, která by byla bez racionálního důvodu administrativně i technicky náročnější než dražba předcházející. Skutečnost, že dražebník není povinen při opakované dražbě vyhovit novou dražební vyhlášku tak vyplývá nejen ze znění § 49 odst. 4 zákona č. 26/2000 Sb., ale i ze smyslu úpravy opakované dražby. Žalovaní odkázali též na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 33/97, k otázce priority teleologického výkladu, ze kterého citovali tuto pasáž:„ Jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě. Je pouze východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd.). Mechanická aplikace abstrahující, resp. neuvědomující si, a to buď úmyslně, nebo v důsledku nevzdělanosti, smysl a účel právní normy činí z práva nástroj odcizení a absurdity.“ Dále uvedli, že žalobkyně měla dostatečnou možnost se o termínech dražby dozvědět. Pokud se tak z její viny nestalo, jde to k její tíži. Žalovaní proto navrhli potvrzení rozsudku jako věcně správného.

10. V rámci doplnění vyjádření k odvolání žalovaní namítli nedostatek pasivní legitimace, neboť žaloba nebyla podána vůči Finančnímu úřadu pro [územní celek] a Městské správě sociálního zabezpečení [obec], kteří jsou nositeli práva k předmětu dražby. Přiložili též výklad JUDr. [jméno] [příjmení], autora komentáře k zákonu č. 26/2000 Sb. k ustanovení § 49 tohoto zákona podporující stanovisko žalovaných.

11. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. a odvolání neshledal důvodným.

12. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav procesně správným postupem v rozsahu dostačujícím pro jeho rozhodnutí, proto odvolací soud z takto zjištěného skutkového stavu vychází a na soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav odkazuje. Tento skutkový stav soud prvního stupně i správně právně posoudil.

13. Odvolací soud sice neshledává důvodnou námitku žalovaných ohledně nedostatku pasivní legitimace, když má za to, že všechny osoby, které se musejí dle ustálené judikatury tohoto řízení účastnit, jsou v posuzovaném případě jeho účastníky, tedy žalovaný 2) jako navrhovatel dražby, současně zástavní věřitel žalobkyně a vydražitel, žalobkyně jako spoluvlastník dražené nemovitosti (dražena byla ideální polovina nemovitosti), a žalovaná 1) jako dražebník. Zde srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. S ostatními argumenty žalovaných se však odvolací soud plně ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje, tak jak jsou popsány pod body 7. až 10 tohoto rozsudku. Dále tedy jen krátce rekapituluje.

14. Podle § 20 odst. 1 písm. a) zákona č. 26/2000 Sb. dražebník vyhlásí konání dražby dražební vyhláškou, v níž uvede, že jde o dražbu dobrovolnou, a jde-li o opakovanou dražbu, i tuto skutečnost,

15. Podle § 25 odst. 4 zákona č. 26/2000 Sb. jestliže byla dražební vyhláška uveřejněna na centrální adrese, uveřejní dražebník oznámení o konání opakované dražby s náležitostmi podle § 20 odst. 1 písm. a) až f) na centrální adrese nejméně 10 dnů před zahájením dražby.

16. Podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 26/2000 Sb. dražebník vyhlásí konání dražby dražební vyhláškou, v níž uvede, že jde o dražbu nedobrovolnou, a jde-li o opakovanou dražbu, i tuto skutečnost,

17. Podle § 49 odst. 1 zákon č. 26/2000 Sb. jestliže byla dražební vyhláška uveřejněna na centrální adrese, uveřejní dražebník oznámení o konání opakované dražby s náležitostmi podle § 43 odst. 1 písm. a) až e) a k ) na centrální adrese, nejméně 10 dnů před zahájením dražby.

18. Argumentace žalobkyně ve prospěch závěru, že i při opakované dražbě byla žalovaná 1) povinna zveřejnit opakovaně dražební vyhlášku s odkazem na § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 26/2000 Sb., není správná. Odvolací soud shodně s žalovanými vychází z důvodové zprávy k § 25 tohoto zákona (respektive v návrhu zákona se jednalo o důvodovou zprávu k § 24), kde bylo uvedeno, že opakovaná dražba se koná na základě smlouvy o provedení opakované dražby uzavřené mezi dražebníkem a navrhovatelem předchozí dražby v případě, že předmět dražby nebyl vydražen nebo v případě zmaření dražby vydražitelem. Je nutno postupovat obdobně jako při nové dražbě, dražebník však není povinen vyhotovit dražební vyhlášku a zveřejnit ji; pouze ve stanovených případech je dražebník povinen zveřejnit na Internetu oznámení o konání opakované dražby. Odvolací soud také neshledává důvod pro rozdílný postup u dražby dobrovolné a nedobrovolné a v souladu s teleologickým výkladem má za to, že záměrem zákonodárce (vyjádřeným i v důvodové zprávě, viz výše) nebylo postup při opakované dražbě dražebníkovi ztěžovat, nýbrž jej zjednodušit, přičemž práva dotčených osob jsou současně dostatečně chráněna povinností dražebníka zveřejnit oznámení o konání opakované dražby. Veškeré nezbytné údaje včetně informace za jakých podmínek proběhne opakovaná dražba v posuzovaném případě žalovaná 1) jako dražebník zveřejnila již v rámci uveřejnění dražební vyhlášky před konáním první dražby. Následně, v souvislosti s přípravou opakované dražby, tedy v souladu s 49 odst. 4 zákona č. 26/2000 Sb. zveřejnila již jen oznámení o konání dražby opakované. Lpění na opakovaném zveřejnění dražební vyhlášky by bylo přílišným formalismem, a jak již bylo výše konstatováno, tento výklad není v souladu s vůlí zákonodárce. Odvolací soud dále konstatuje, že tento jeho názor je i v souladu s názorem vyjádřeném v komentáři k zákonu č. 26/2000 Sb. (srov. [příjmení], J. in [příjmení], A., [příjmení], J., [příjmení], J. Zákon o veřejných dražbách. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 337). Ostatně na shodné stanovisko JUDr. [jméno] [příjmení], spoluautora uvedeného komentáře, žalovaní odkazují v doplnění odvolání. Odvolací soud tedy shodně se soudem prvního stupně neshledal pochybení v postupu dražebníka při předmětné dražbě.

19. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný včetně věcně správného výroku o náhradě nákladů řízení, kdy soud prvního stupně, přestože to výslovně nevyjádřil, zohlednil při určení odměny za úkon, že se jednalo o zastupování dvou osob jedním advokátem a výši hodnoty úkonu snížil v souladu s § 12 odst. 1 a. t.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 o. s. ř. a přiznal žalovaným náhradu nákladů právního zastoupení za dva úkony dle § 11 odst. 1 písm. g) a k) a. t. za účast na jednání odvolacího soudu a vyjádření k odvolání (odvolací soud považuje za účelné jen jedno vyjádření k odvolání, v rámci něhož měla být přednesena veškerá argumentace); odměna za úkon byla stanovena dle § 6 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. a) a § 12 odst. 4 a. t. ve výši [částka], při zastupování dvou osob jde tedy o částku [částka] za každou z nich, tj. při dvou úkonech, 4 x [částka], a současně 4 x [částka] jako paušální náhrada výdajů (§ 13 odst. 4 a. t.), vše zvýšeno o 21 % DPH. Celková výše nákladů řízení tak činí [částka] a dle § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil odvolací soud žalobkyni povinnost zaplatit tyto náklady k rukám právního zástupce žalovaných, a to v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).