pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem zrušil soud prvního stupně podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k bytové jednotce [číslo] v budově [adresa], postavené na pozemcích parc. [číslo] s podílem ve výši [číslo] na společných částech budovy, vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] [číslo] pro [územní celek], [katastrální uzemí] v [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], [stát. instituce], a k pozemkům parc. [číslo] zapsaným na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek], [katastrální uzemí] v [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], [stát. instituce], a uvedené nemovitosti se přikázal do výlučného vlastnictví žalobce (výrok I). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému částku [částka] do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III). O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok [příjmení]). O nákladech státu rozhodl tak, že žalobce a žalovaný jsou povinni zaplatit každý jednu polovinu České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 10 na nákladech řízení vzniklých státu v souvislosti se zpracováním znaleckého posudku, a to na účet Obvodního soudu pro Prahu 10 do 15 dnů od právní moci samostatného rozhodnutí, kterým výše těchto nákladů bude stanovena (výrok V).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k bytové jednotce [číslo] v budově [adresa], postavené na pozemcích, parc. [číslo] s podílem ve výši [číslo] na společných částech budovy, vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] [číslo] pro [územní celek], [katastrální uzemí] v [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], [stát. instituce], a k pozemkům parc. [číslo] zapsaným na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek], [katastrální uzemí] v [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], [stát. instituce] (dále též„ předmětný byt“). Svůj návrh odůvodnil žalobce tím, že nechce nadále setrvávat ve spoluvlastnictví se žalovaným, a to zejména proto, že nejsou schopni se dohodnout na způsobu užívání společných věcí ani na správě společné věci. Žalobce se opakovaně pokoušel se žalovaným dohodnout na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví tak, že se výlučným vlastníkem shora uvedených [anonymizováno] stane žalovaný, který na žalobce převede družstevní podíl na [anonymizována dvě slova] [ulice] – [ulice], jehož je členem. Žalovaný družstevní byt, jehož je nájemcem, neužívá a pronajímá jej. Po zjištění, že žalovaný má vůči [anonymizováno] závazky z neplacení nájemného, přestal žalovaný s žalobcem komunikovat. S ohledem na uvedené navrhoval žalobce zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k předmětnému bytu tak, že se stane jeho výlučným vlastníkem, neboť žalovaný je nájemcem družstevního bytu a má možnost svoji bytovou potřebu uspokojit jinak, zatímco žalobce disponuje dostatečnou finanční částkou na vypořádání spoluvlastnického podílu, když obvyklá cena předmětného bytu je stanovena částkou [částka]. V průběhu řízení žalobce pak rozšířil svůj nárok o tzv. širší vypořádání a požadoval úhradu nákladů vynaložených v souvislosti s předmětným bytem, jak bylo specifikováno v podání ze dne [datum].

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, která podrobně popsal v bodech 3 až 27 napadeného rozsudku. Odvolací soud na tato zjištění pro stručnost odkazuje. Soud prvního stupně učinil následující závěr o skutkovém stavu, pokud jde o otázku samotného zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, a to, že žalobce a žalovaný jsou spoluvlastníky předmětného bytu včetně podílů na společných částech domu a pozemku, a to v poměru vyplývajícím z výpisu z [anonymizována dvě slova]. Vztahy mezi účastníky jsou dlouhodobě narušeny, žalobce nechce ve spoluvlastnictví s žalovaným nadále setrvávat a navrhuje proto zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví tak, že by se on stal výlučným vlastníkem předmětného bytu a žalovaného by vyplatil. Žalovaný však s ohledem na citové pouto k předmětnému bytu požadoval též jeho přikázání do svého výlučného vlastnictví. Soud prvního stupně též zjistil, že žalobce k vyplacení vypořádacího podílu disponuje částkou cca [částka], žalovaný pak částkou [částka], přičemž hodnota předmětného bytu včetně spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemku činí [částka].

4. K otázce širšího vypořádání učinil soud prvního stupně tato zjištění: Žalobce zaplatil za žalovaného ve prospěch [anonymizována dvě slova] [ulice a číslo] – [číslo] (dále jen„ [anonymizováno]“) částku [částka]. U Obvodního soudu pro Prahu 5 probíhalo řízení pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém se [anonymizováno] domáhalo po žalobci a žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Toto řízení bylo zastaveno a žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobce za bránění svého práva vynaložil částku [částka]. V rámci dědického řízení po matce účastníků vedeného pod sp. zn. [spisová značka] žalobce zaplatil částku [částka], dědické řízení bylo pravomocně skončeno ke dni [datum]. Z tržního posouzení předmětného bytu vyplývá bezdůvodné obohacení za leden 2018 až červen [rok] (správně zřejmě až [anonymizováno] [rok]) ve výši [částka].

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil dle § [číslo] odst. [anonymizováno], § [číslo] odst. [anonymizováno] a 2, § [číslo] odst. [anonymizováno], § [číslo], § [číslo] odst. [anonymizováno] a 2, § 1147 a § 1148 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

6. Konstatoval, že v daném případě bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce a žalovaný jsou spoluvlastníky společné věci a že se nedohodli o rozdělení společné věci, přičemž tyto skutečnosti nebyly mezi účastníky sporné. Sporná byla otázka, jakým způsobem má být spoluvlastnictví vypořádáno. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že v tomto případě může zrušit spoluvlastnictví dle § 1143 o. z., neboť v řízení bylo prokázáno, že účastníci jsou spoluvlastníky bytové jednotky a o zrušení spoluvlastnictví se nedohodli.

7. Soud prvního stupně neshledal žádné překážky, které by bránily vypořádání spoluvlastnictví, tzn. že by bylo žádáno o vypořádání v nevhodné době nebo k újmě jednoho ze spoluvlastníků. Zabýval se tedy dále otázkou, jakým způsobem spoluvlastnictví vypořádat. Prvním zákonným způsobem, jakým může soud vypořádat zrušené spoluvlastnictví, je rozhodnutí o rozdělení společné věci dle § 1144 o. z. K tomu uvedl, že závěr o tom, zda věc, která je předmětem spoluvlastnictví, lze či nelze rozdělit, závisí výlučně na povaze věci, jejím účelovém určení a může záviset i na dalších okolnostech, které se týkají věci samotné. Případné rozdělení společné věci však nesmí být na újmu osobě, která má ke společné věci věcné právo, a že musí být zákonným způsobem naloženo s věcnými právy a služebnostmi. Při rozdělení soud nemusí přihlížet ani k velikosti spoluvlastnických podílů, oproti předchozí úpravě zákonem č. 40/1964 Sb., ani k účelnému využití věci, kdy rozhodné je to, zda věc má jako celek sloužit určitému účelu (§ 1142 odst. 1 o. z.) Vedle posouzení, zda lze věc rozdělit při dodržení pravidel stanovených § 1142 o. z. a dodržení pravidel na ochranu třetích osob při rozdělení společné věci dle § 1150 až 1153 o. z., musí soud zkoumat především to, zda rozdělením společné věci nedojde k podstatnému snížení její hodnoty. Podstatné snížení hodnoty zřejmě nemusí nutně znamenat jen snížení ceny věci ve smyslu § 492 odst. 1 o. z., ale také omezení nebo zbavení možností jejího řádného užívání, funkčnosti nebo účelného využití, což by mělo odpovídat smyslu a účelu této normy. Dospěl proto k závěru, že bytovou jednotku nelze rozdělit, aniž by tím nedošlo ke snížení její hodnoty s ohledem na nemožnost bytovou jednotku rozdělit bez vynaložení vysokých nákladů. V úvahu tedy přichází přikázat věc do vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků dle § 1147 o. z. za přiměřenou náhradu. Základem pro přiměřenou náhradu je hodnota věci, tedy cena obvyklá (§ 492 odst. 1 o. z.). Věc uzavřel, že s ohledem na skutečnost, že žalovaný nemá dostatečné finanční prostředky na poskytnutí přiměřené náhrady žalobci a zároveň následnou správu předmětného bytu, považoval soud prvního stupně za nejvhodnější přikázat předmětný byt v souladu s § 1147 o. z. do vlastnictví žalobce, který disponuje dostatečným zůstatkem na bankovním účtu k poskytnutí přiměřené náhrady žalovanému, aniž by tím ohrozil následující úhrady za správu nemovité věci a hospodaření s ní. Soud prvního stupně m. j. i konstatoval, že žalobce opakovaně uvedl, že je ochoten nechat žalovaného v předmětném bytě bydlet za úplatu, bude-li mít o to žalovaný vážný zájem. Žalobci proto uložil výrokem II povinnost zaplatit žalovanému přiměřenou náhradu, jejíž výše vychází z obvyklé ceny bytové jednotky ke dni [datum] dle znaleckého posudku, vypracovaného soudním znalcem [jméno] [příjmení], kterou znalec stanovil jako tržní hodnotu posuzovaných nemovitých věcí. Lhůtu k plnění stanovil soud v délce 15 dnů dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť na základě prokázané disponibilní částky na bankovním účtu žalobce neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

8. Ve výroku III soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dluh ve výši [částka], skládající se z úhrady dluhů vůči [anonymizována dvě slova] jednotek bytového domu [ulice a číslo] [číslo], [obec a číslo], ve výši [částka] vč. příslušenství; nákladů vzniklých v řízení, vedeném pod sp. zn. [spisová značka], ve výši [částka] vč. příslušenství; úhrady nákladů za úkony soudního komisaře ve výši [částka] vč. příslušenství; a vydání bezdůvodného obohacení za výlučné užívání předmětné nemovitosti ve výši [částka] vč. příslušenství, neboť tyto pohledávky souvisejí se spoluvlastnictvím v souladu s § 1148 odst. 1 o. z.

9. Výrokem IV. rozhodl soud o náhradě nákladů řízení tak, že v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je tzv. iudiciorum duplicium a všichni účastníci v něm mají postavení žalobců i žalovaných. V takových řízeních se jako spravedlivé jeví obecně to, aby každý z účastníků nesl sám své náklady řízení. Zde odkázal na nález Ústavního soudu z [datum], sp. zn. [ústavní nález].

10. Ve výroku V. soud prvního stupně v souladu s ustanovením § 148 o. s. ř. uložil každému z účastníků povinnost zaplatit náklady řízení vzniklé státu v souvislosti se zpracováním znaleckého posudku, přičemž opět uvedl, že s ohledem na výše uvedenou povahu sporu určil, že se na těchto nákladech budou účastníci podílet každý v rozsahu jedné poloviny dle samostatného rozhodnutí.

11. Proti tomuto rozsudku podal včasné a přípustné odvolání žalovaný. Souhlasil sice se zrušením podílového spoluvlastnictví účastníků k předmětnému bytu, nesouhlasil však se způsobem vypořádání. Tvrdil, že je většinovým spoluvlastníkem předmětného bytu a po zaplacení dluhů je schopen okamžitě žalobci vyplatit [částka]. [příjmení] jeho podílu je schopen zaplatit do dvou let. Žalobce je finančně silný, proto může na zbytek podílu počkat. Žalovaný prožil v předmětném bytě s rodiči a posléze se svou matkou velkou část svého života, má k předmětnému bytu silný citový vztah, bude pro něj proto velkým otřesem, když o tento byt přijde. Peníze mu nemohou nahradit tuto ztrátu. S touto skutečností se soud prvního stupně náležitě nevyrovnal. Žalovaný nesouhlasí také s povinností vydat žalobci bezdůvodné obohacení za výlučné užívání předmětného bytu ve výši [částka] podle třetího výroku rozsudku. Žalobce nikdy neprojevil zájem v předmětném bytě bydlet, a kdyby tento zájem projevil, žalovaný by mu rád vyhověl. Nechtěl bydlet osamocen. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení nebo jej změnil a vyhověl návrhu žalovaného.

12. Proti výroku III a IV napadeného rozsudku podal odvolání i žalobce. Pokud jde o výrok III namítl, že soud prvního stupně pochybil, pokud běh úroku z prodlení omezil dnem [datum], tedy dnem vyhlášení rozsudku. Za první den prodlení dlužníka se považuje den následující po dni splatnosti pohledávky. Posledním dnem prodlení je den, v němž peněžitý dluh zanikl, proto je dlužník povinen ještě i za tento den zaplatit věřiteli úroky z prodlení. Zde odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Prodlení tedy skončí dnem následujícím po dni úhrady pohledávky. Úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] měl být přiznán za dobu od [datum] do zaplacení, jak bylo navrhováno, a nikoli do [datum], jak je uvedeno v napadeném rozsudku. Dále odvolání směřoval do výroku o nákladech řízení IV, kdy namítal s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] a [ústavní nález], že je dána specifická situace, pro postup dle zásady úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř. (žalobce předmětný byt neužívá, užívá jej výlučně žalovaný, který nehradil řádně platby a zatížil předmětný byt exekucemi). Argumentoval tedy, že se dlouhou dobu před podáním žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictvím snažil s žalovaným dohodnout na uspořádání poměrů. Byl ochoten uzavřít dohodu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem v k. ú. [část obce] a v k. ú. [část obce], podle které by žalovaný převzal do výlučného vlastnictví všechny nemovitosti a na vypořádání hodnot by žalovaný na žalobce převedl družstevní podíl v [anonymizována dvě slova] [ulice] – [ulice] s právem nájmu k bytu [číslo]. K uzavření dohody nedošlo, neboť žalovaný přestal s žalobcem komunikovat a později v průběhu tohoto soudního řízení vyšlo najevo, že žalovaný byl z družstva pro neplacení nájmu vyloučen a uznán povinným družstevní byt vyklidit. Žalobce pak přikročil k podání žaloby o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví až poté, kdy byl vyzván [anonymizována dvě slova] jednotek bytového domu [ulice a číslo] [číslo], [obec a číslo] jakožto spoluvlastník předmětného bytu k úhradě dluhů vůči [anonymizováno] a tyto uhradil, ačkoli v bytě nebydlel a tento neužíval. V průběhu soudního řízení došlo k zatížení všech [anonymizováno] ve spoluvlastnictví účastníků, resp. spoluvlastnických podílů žalovaného, exekučními příkazy a nařízením elektronické dražby na spoluvlastnický podíl žalovaného na nemovitostech v k. ú. [část obce]. Přestože v rámci této dražby došlo k prodeji dražených spoluvlastnických podílů žalovaného a tento obdržel dle jeho vyjádření částku cca [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], přesto zatížil předmětné nemovitosti v k. ú. [část obce] další exekucí sp. zn. [spisová značka] k [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]. Navrhl tedy změnu napadeného rozsudku v části příslušenství a v otázce nákladů řízení.

13. K odvolání žalovaného se vyjádřil i žalobce. Namítal nemožnost přikázání bytu žalovanému z důvodu jeho nesolventnosti. Žalobce se navíc vlastním zaviněním připravil o byt, který mohl žalobci převést v rámci vypořádání. Pokud si žalovaný bude své povinnosti vůči vlastníku bytu řádně plnit, bude moci byt, k němuž má dle svého vyjádření silnou citovou vazbu, i nadále užívat. K otázce bezdůvodného obohacení ve výši [částka] žalobce uvedl, že právo spoluvlastníka na náhradu za to, že neužívá věc v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu, vyplývá z práva spoluvlastníka podílet se na užívání společné věci v míře odpovídající jeho podílu. Soud prvního stupně rozhodl v souladu s rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia sp. zn. [spisová značka] ([spisová značka]):„ Užívá-li tedy spoluvlastník bez právního důvodu (zejména bez rozhodnutí většiny spoluvlastníků, nebo bez dohody spoluvlastníků, anebo bez rozhodnutí soudu) společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, je povinen vydat to, oč se takovým užíváním obohatil, ostatním spoluvlastníkům podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení.“ Výklad podílového spoluvlastnictví, podaný Nejvyšším soudem, má nyní výslovnou oporu v zákoně. Nový občanský zákoník obsahuje právní normy o povaze podílového principu. Spoluvlastník má právo k celé věci. Právo podílového spoluvlastníka je ovšem omezeno právy všech spoluvlastníků. Tvrzení žalovaného, že by žalobce v bytě nechal rád bydlet, pokud by tento projevil o společné bydlení zájem, považuje žalobce za ryze účelové a alibistické. Žalobce se od počátku snažil se žalovaným na urovnání společných majetkových poměrů dohodnout, a to i bez respektování spoluvlastnických podílů, resp. byl ochoten převzít hodnoty, které nedosahovaly hodnot jeho spoluvlastnických podílů (družstevní byt žalovaného) za současného doplacení dluhů na tomto družstevním bytě, žalovaný však žalobce od počátku při těchto jednáních uváděl v omyl, když zamlčel, že byl z družstva kvůli dluhům vyloučen a rozsudkem byl uznán povinným družstevní byt vyklidit, a posléze přestal se žalobcem i jeho právní zástupkyní zcela komunikovat. Navrhl proto potvrzení napadeného rozsudku v bodech I až III.

14. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání za splnění podmínek § 214 odst. 3 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobce do výroku III není přípustné, odvolání žalovaného pak není důvodné.

15. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav v míře dostatečné pro své rozhodnutí a tento i správně právně posoudil, jen při rozhodování o tzv. širším vypořádání (výrok III napadeného rozsudku) nerozhodl o části příslušenství, což je také důvodem, proč mu je věc vracena k vydání doplňujícího rozsudku ohledně části příslušenství, která bude specifikována dále, a proto také byly zrušeny nákladové výroky IV a V.

16. Pokud jde o doplnění dokazování, zástupkyně žalobce iniciovala u znalce původně ustanoveného soudem prvního stupně aktualizaci obvyklé ceny (tržní ceny) předmětného bytu, která dle původního posudku téhož znalce ze dne [datum] činila [částka]. Proti této ceně tehdy žalovaný nevznášel námitky ani nepožadoval výslech znalce, též vůči osobě znalce ničeho nenamítal. Vzhledem k odvolání žalovaného a plynutí doby však ke dni jednání odvolacího soudu uplynulo téměř 9 měsíců a i s ohledem na mezinárodní situaci a rostoucí sazby hypoték dochází ke snižování cen starších bytů, což je obecně známá skutečnost, která byla i na jednání odvolacího soudu konstatována. Odvolací soud tedy neshledal překážku pro provedení aktualizovaného znaleckého posudku k důkazu (§ 213 odst. 4 o. s. ř.), neboť pohyb cen [anonymizováno] považuje za novou skutečnost, která nastala až po vyhlášení napadeného rozsudku soudem prvního stupně, a tato skutečnost je právě aktualizovaným znaleckým posudkem prokazována. Provedení tohoto důkazu tak není v rozporu s § 205a písm. f) o. s. ř. Výtky proti tomu, aby doplněk znaleckého posudku, resp. aktualizaci ceny, prováděl shodný znalec, neshledal odvolací soud důvodnými, když žalovaný proti znalci před soudem prvního stupně ničeho nenamítal ani nepožadoval slyšení znalce, není tedy nyní důvod pro ustanovení jiného znalce. Tímto důvodem nemůže být ani skutečnost, že znalce k aktualizaci vyzvala zástupkyně žalobce. Tato námitka je tak nedůvodná. Z aktualizace znaleckého posudku zpracované znalcem dne [datum] na předmětný byt (tedy byt o dispozici 3 + [anonymizováno] o výměře 69 m2 s lodžií a sklepní kójí) tak odvolací soud zjistil, že k tomuto datu činila tržní cena předmětného bytu [částka]. Z této ceny podílu žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] o velikosti [číslo] [částka] odpovídá částka [částka], podílu žalovaného [jméno] [příjmení] o velikosti [číslo] [částka] odpovídá částka [částka].

17. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle odst. 2 téhož ustanovení rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

18. Z obsahu spisu a skutkových zjištění soudu prvního stupně je zjevné, že ani žalobce ani žalovaný nechtějí ve spoluvlastnictví nadále setrvávat. Za této situace se pak soud prvního stupně správně zabýval otázkou jakým způsobem spoluvlastnictví vypořádat. Odvolací soud zcela souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v případě předmětné nemovitosti, a to bytu o velikosti 3 + [anonymizováno] v panelovém bytě, tuto nemovitost nelze rozdělit, aniž by tím nedošlo k podstatnému snížení její hodnoty a vůbec možnosti funkčního využití. Tuto skutečnost u klasického„ panelákového“ bytu s jedním vchodem, bytovým jádrem, kuchyní a příslušenstvím není třeba zkoumat znalecky. V úvahu tedy skutečně přichází za situace, kdy oba spoluvlastníci mají o věc zájem, přikázání věci do vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků dle § 1147 o. z. za přiměřenou náhradu. Soud prvního stupně správně uvedl s odkazem na § 492 odst. 1 o. z., že základem pro přiměřenou náhradu je cena obvyklá. Ta byla stanovena výše a upřesněna aktualizací znaleckého posudku. I po snížení obvyklé ceny předmětného bytu je však stále skutečností, že žalovaný nemá dostatek prostředků na vyplacení žalobce, když jeho disponibilní hotovost nepřekračuje částku [částka], zatímco žalobce disponuje dostatkem hotovosti k vyplacení žalovaného, nyní částky [částka], neboť má k dispozici cca [částka]. Soud prvního stupně tedy správně přikázal předmětný byt do vlastnictví žalobce a jako stěžejní hodnotil otázku solventnosti, která je zásadní. Jak konstatoval Nejvyšší soud, např. v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], solventnost spoluvlastníka, jemuž má být věc přikázána do výlučného vlastnictví, má být v zásadě prokázána již k okamžiku vydání soudního rozhodnutí. Účastník musí s finančními prostředky odpovídajícími vypořádacímu podílu disponovat nebo musí relevantně prokázat, že je schopen si finanční prostředky opatřit. Toliko výjimečně je možné spoluvlastníku přikázat společnou věc, ačkoliv finančními prostředky nezbytnými na vyplacení vypořádacího podílu v době rozhodnutí nedisponuje, za předpokladu, že z dokazování vyplyne jednoznačný závěr, že daný spoluvlastník potřebné finanční prostředky v přiměřené době získá. Není-li najisto postaveno, že spoluvlastník finančními prostředky již disponuje či je v přiměřené době získá, podmínka solventnosti není splněna. Taktomu je i v posuzovaném případě u žalovaného, který nemá k dispozici [částka] k vyplacení žalobce ani není zřejmé, že by tuto částku mohl v dohledné době získat. Navíc se z obsahu spisu podává, že žalovaný nehospodaří s finančními prostředky a majetkem zcela odpovědně. Žalobce mu původně s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalovaný v předmětném bytě žil dlouhou dobu s rodiči a po smrti otce se staral dle svých možností o [anonymizováno] [role v řízení], má k předmětnému bytu vztah, prožil tam velkou část svého života, nabízel převod svého spoluvlastnického podílu na předmětném bytu a podílu na nemovitostech v [část obce] za převod družstevního podílu k bytu v [obec a číslo] O tento byt (v [obec a číslo]) však žalovaný v důsledku neplacení úhrad přišel, nemá tedy nyní co jako protihodnotu nabídnout. Tuto situaci si však žalovaný zavinil sám, nelze ji přičítat k tíži žalobce. Žalovaný navíc zatížil dluhy i byt předmětný, které za něj hradil žalobce a jejichž úhradu požaduje v rámci tzv. širšího vypořádání, je zde tedy i nebezpečí, že by mohl být předmětný byt zatížen dluhy i v budoucnosti. Žalobce navíc vyjádřil vůli, pokud by byl žalovaný schopen platit řádně úhrady za předmětný byt, nechat tohoto v bytě ještě po nějakou dobu bydlet. Z této situace všechna relevantní kritéria svědčí skutečně pro způsob vypořádání, který zvolil soud prvního stupně. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. dle § 219 o. s. ř. potvrdil, a ve výroku II. jej dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil jen tak, že snížil vypořádací podíl na aktuální cenu spoluvlastnického podílu žalovaného stanovenou aktualizovaným znaleckým posudkem a výslovně vyjádřil, že se jedná o vypořádací podíl.

19. Podle § 1148 odst. 1 o. z. při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí.

20. Podle § 1128 odst. 1 o. z. o běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů. Podle odst. 2 téhož ustanovení rozhodnutí má právní účinky pro všechny spoluvlastníky pouze v případě, že všichni byli vyrozuměni o potřebě rozhodnout, ledaže se jednalo o záležitost, která vyžadovala jednat okamžitě. Spoluvlastník opominutý při rozhodování o neodkladné záležitosti může navrhnout soudu, aby určil, že rozhodnutí o neodkladné záležitosti nemá vůči němu právní účinky, nelze-li po něm spravedlivě požadovat, aby je snášel. Podle odstavce 3 téhož ustanovení není-li návrh podle odstavce 2 podán do třiceti dnů od přijetí rozhodnutí, právo podat jej zaniká; nebyl-li spoluvlastník o nakládání uvědoměn, běží lhůta ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Pokud jde o otázku širšího vypořádání (výrok III) napadeného rozsudku, ten byl žalobcem napaden jen co do bezdůvodného obohacení v částce [částka]. Žalovaný v odvolání uváděl, že tuto částku napadá i s příslušenstvím. Při jednání odvolacího soudu však bylo vyjasněno, s ohledem na obsah rozšíření žaloby o širší vypořádání, které bylo žalobcem učiněno dne [datum], že z této částky, t.j. [částka], nebylo příslušenství požadováno. Pokud jde o samotný nárok na zaplacení částky [částka] za užívání celého předmětného bytu nad rámec spoluvlastnického podílu, žalobce a žalovaný neuzavřeli dohodu o tom, že by žalovaný měl předmětný byt výlučně užívat, natož bezplatně, ani žalobce nebyl seznámen s rozhodnutím žalovaného jako většinového spoluvlastníka o tom, že tento bude byt výlučně užívat žalovaný (§ 1128 odst. 2 o. z.). Je tedy možné souhlasit se soudem prvního stupně, že žalobce má nárok na bezdůvodné obohacení vyčíslené podle obvyklé hodnoty nájemného za předmětný byt, a to při obvyklé výši nájemného [částka] měsíčně, z čehož na podíl žalobce připadá částka [částka] (16 [číslo] [číslo]), kdy za období od [datum] do [datum], tedy za 44 měsíců, činí tato částka právě [částka]. Žalovaný proti způsobu vyčíslení bezdůvodného obohacení ničeho nenamítal, jen uváděl, že žalobci nabízel, aby v předmětném bytě bydlel, což však žalobce popíral. Odvolací soud tedy stejně jako soud prvního stupně vyšel z vyčíslení provedeného žalobcem a co do částky [částka], v níž byl výrok III rozsudku soudu prvního stupně žalovaným napaden, tento výrok potvrdil.

23. Pokud jde o odvolání žalobce do výroku III, je nutné konstatovat, že soudem prvního stupně nebylo rozhodnuto o části příslušenství, a to právě o té části, která byla odvoláním napadena. V rozšíření žaloby ze dne [datum] totiž žalobce v petitu navrhoval, aby mu bylo přiznáno příslušenství, m. j. úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, soud prvního stupně však přiznal žalobci úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], aniž by důvod tohoto postupu v odůvodnění vysvětlil, nebylo tedy rozhodnuto o části příslušenství, a to úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Odvolání žalobce do výroku III je tedy formálně z procesního hlediska nepřípustné, byť je tedy zřejmé, jaké administrativní pochybení chce žalobce napravit, neboť tento výrok je ve vztahu k žalobci zcela vyhovující a on jej nemůže napadnout odvoláním. Odvolací soud byl tak nucen v této části odvolání žalobce odmítnout (§ 218 písm. b) o. s. ř.). Navíc tím, že nebylo rozhodnuto o části příslušenství definované výše, nezbylo odvolacímu soudu než věc vrátit soudu prvního stupně k vydání doplňujícího rozsudku a rozhodnutí o uvedené části příslušenství a k opětovnému rozhodnutí o nákladech řízení a nákladech státu, proto byly nákladové výroky IV a V zrušeny (§ 219a odst. [anonymizováno] písm. a) ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.).

24. Na soudu prvního stupně tedy dále bude, aby rozhodl i o zbývajícím předmětu řízení, a to části příslušenství definované v předchozím odstavci, a dále aby rozhodl o nákladech řízení a nákladech státu. Zde odvolací soud upozorňuje soud prvního stupně na aktuální vývoj judikatury v řízeních judicium duplex reprezentovaný nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 404/22, který se opět přiklání k rozhodování o nákladech řízení v těchto typech řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. (což ostatně soud prvního stupně učinil) a užití zásady úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř. připouští jen výjimečně (viz bod 19 uvedeného nálezu), byť dosavadní rozhodovací praxe Ústavního soudu i Nejvyššího soudu byla spíše opačná.

25. Dále soud prvního stupně zváží, zda z hlediska nákladů řízení nerozhodne samostatně i o nákladech tzv. širšího vypořádání uplatněného žalobcem až dne [datum], neboť byť byla projednávána od tohoto data společně (zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a tzv. širší vypořádání), jde o práva se samostatným skutkovým základem. Zde odvolací soud odkazuje na komentář k občanskému zákoníku vydaný nakladatelstvím C. H. Beck, Občanský zákoník III. Věcná práva (§ [číslo]), 2. vydání, [rok], s. 791 - 800: M. Králík (body 31 a 32 komentáře k § [číslo]).

26. Soud prvního stupně rozhodne i o nákladech státu, přičemž zohlední, že znalecký posudek byl primárně zpracováván pro účely samotného zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, nikoliv pro účely širšího vypořádání. Dále též zohlední veškeré složené zálohy a z hlediska účelnosti zřejmě stanoví i výši náhrady nákladů státu, když o výši znalečného bylo v mezidobí již rozhodnuto.