pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem pro uznání uložil soud prvního stupně žalovanému povinnosti zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.) a dále mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I tohoto rozsudku s argumentací, že žalobkyně je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, jež je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně zjistila, že motocykl se zdvihovým objemem válců nad [anonymizováno] cm³, [registrační značka] [VIN kód] (dále jen„ předmětný motocykl“), je evidován jako provozovaný a že žalovaný coby provozovatel neměl ode dne [datum] do dne [datum] k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena zákonem. Vozidlo tak nebylo 88 dní pojištěno, čímž žalovaný porušil zákonnou povinnost vozidlo pojistit. Žalobkyni proto vznikl nárok na příspěvek placený vlastníkem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Výše příspěvku se stanoví jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost a výše denní sazby podle druhu vozidla. Žalobkyně má dále nárok na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobkyně vyzvala žalovaného, aby příspěvek uhradil, splatnost příspěvku nastala dne [datum]. Žalovaný ničeho neuhradil, a to ani na základě předžalobní upomínky. Žalovaná částka sestává z příspěvku ve výši [částka] a poplatku spojeného s vymáháním pohledávky ve výši [částka].

3. Soud prvního stupně uvedl, že vydal ve věci elektronický platební rozkaz, který byl žalovanému doručen dne [datum], a ve kterém byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni dlužnou částku, a současně byl vyzván, aby v případě, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, neuznává, ve lhůtě do 15 dnů od doručení platebního rozkazu ve věci podal odpor. V elektronickém platebním rozkazu bylo žalovanému dále uloženo, aby se v případě podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu vyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s elektronickým platebním rozkazem. Zároveň byl žalovaný vyzván, aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud prvního stupně žalovaného poučil, že podá-li proti elektronickému platebnímu rozkazu včas odpor, a pokud se bez vážného důvodu ve věci samé včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává. Žalovaný dne [datum] podal blanketní odpor, ve kterém uvedl, že neví, za co má uvedené částky zaplatit, neboť z dokumentů jemu zaslaných se to nedozvěděl. Vyjádření k návrhu ani odůvodnění k odporu ve stanovené lhůtě do [datum] žalovaným podáno nebylo.

4. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na 153a odst. 3 a 4 [ustanovení pr. předpisu], občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“) a konstatoval, že žalovaný v tomto případě ve věci samé podal sice blanketní odpor, který však neodůvodnil, pouze uvedl, že mu není jasné, proč a na základě čeho by měl uvedenu částku platit. Dále ve třicetidenní lhůtě neuvedl již žádné další vyjádření k žalobě samé, neuvedl žádné skutečnosti svědčící o jeho obraně a neuvedl ani jediný vážný důvod, který mu ve vyjádření brání. Soud prvního stupně uvedl, že pečlivě zvažoval, zda lze uplatnit fikci uznání, když žalovaný se ve věci vyjádřil, byť zcela nedostatečně. Dospěl však k závěru, že za situace, kdy byl žalovanému dne [datum] doručen elektronický platební rozkaz včetně žaloby, měl žalovaný reálnou možnost zjistit, na základě čeho má zaplatit uvedené částky a z čeho tyto částky vycházejí. Každý průměrně inteligentní člověk, pokud není omezen ve svéprávnosti, je schopen pochopit obsah písemností, a alespoň laicky popsat, co se mu na uplatňovaném nároku jeví jako nesprávné nebo vznést protiargumenty. Žalovaný, který byl se vzniklou situací obeznámen, a věděl, že je v postavení žalovaného a žalobkyně po něm požaduje uhradit dlužnou částku, měl též možnost přijít nahlížet do spisu, aby si doplnil případné informace, pokud je nepojmul z podaného návrhu žalobkyně. Žalovaný takto neučinil, přičemž lze poukázat na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], které mimo jiné uvádí, že právní úprava fikce uznání je na místě v případech, kdy se jedná o naprostou lhostejnost či obstrukční pasivitu žalovaného. Soud prvního stupně má za to, že v daném případě se o lhostejnost ze strany žalovaného jedná, když byl ve výroku II vydaného elektronického platebního rozkazu řádně poučen o následcích nevyjádření se v dané věci, a to s ohledem na to, kdy by žalovaný měl písemnostem od soudu věnovat obzvlášť pozornost, když věděl, že mu může být uložena povinnost uhradit dlužnou částku, popř. měl alespoň svými slovy vyjádřit nesouhlas a popsat okolnosti vyvracející tvrzení uvedená v žalobě, přičemž žalovaný takto neučinil a dále se o věc nezajímal. S ohledem na výše uvedené tak věc uzavřel tak, že v důsledku procesní pasivity žalovaného nastala shora uvedená fikce uznání nároku žalobkyně, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl rozsudkem pro uznání, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír ve smyslu ustanovení [ustanovení pr. předpisu] a nárok uplatněný žalobou není v rozporu s hmotným právem. O výši úroku z prodlení rozhodl podle [ustanovení pr. předpisu], o lhůtě k plnění podle [ustanovení pr. předpisu], když neshledal podmínky pro její prodloužení, o nákladech řízení rozhodl podle [ustanovení pr. předpisu]

5. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání, ve kterém vznášel věcnou argumentaci, tedy že předmětný motocykl byl zřejmě nedopatřením nepojištěn v uvedeném období. Žalovaný by však očekával výzvu od žalobkyně k úhradě dlužného pojištění doručenou do datové schránky, k čemuž nedošlo. Jako průměrně inteligentní člověk se podáním odporu chtěl dozvědět, za co má zaplatit, proto nemohl uznat nebo neuznat nárok ani prokazovat svou obranu.

6. K odvolání žalovaného se vyjádřila i žalobkyně, která uvedla, že údaj o vlastnictví a provozování vozidla a jeho vlastnostech zjistila z registru silničních vozidel [číslo jednací], přičemž je oprávněna tyto údaje považovat za správné. Dle [ustanovení pr. předpisu], o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vodidla (dále jen„ [ustanovení pr. předpisu]“) při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Pokud jde o písemnou výzvu k zaplacení (§ 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb.), žalobkyně založila do soudního spisu zprávu [anonymizováno], s. p., o nepřevzetí [anonymizováno]. Výzvu postačovalo pouze odeslat, změna adresy jde k tíži žalovaného. Žalovanému byla odeslána i předžalobní výzva. Žalobkyně nebyla orgánem veřejné moci ve smyslu [ustanovení pr. předpisu], o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, tedy ve smyslu § 17 tohoto zákona nebyla povinna doručovat žalovanému do datové schránky a doručovala mu na adresu, kterou uvedl do registru motorových vozidel. Z uvedených důvodů navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo ([ustanovení pr. předpisu], a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

8. Obecná zmocněnkyně žalovaného při jednání odvolacího soudu namítala, že žalovaný dlužnou částku včetně nákladů a příslušenství zaplatil. Předložila odvolacímu soudu výpisy z účtu žalovaného u [příjmení] [příjmení], ze kterých skutečně vyplývá, že dne [datum] byla na účet č. [bankovní účet] poskytnuta z účtu žalovaného č. [bankovní účet] platba ve výši [částka], v kolonce detail je uvedeno„ [anonymizováno] ckp [variabilní symbol]“, a shodného dne platba opět na účet č. [bankovní účet] [částka] z účtu žalovaného, v kolonce detail je uvedeno„ [anonymizováno] ckp“. Dne [datum] byla na účet č. [bankovní účet] poskytnuta z účtu žalovaného platba ve výši [částka], v kolonce detail je uvedeno„ urok advok suzuki [variabilní symbol]“. Byť tedy variabilní symbol uváděný u některých plateb nesouhlasí s VS uvedeným na návrhu na [příjmení], kde je uvedeno [číslo], měla žalobkyně tvrzené platby alespoň ověřit a vysvětlit, proč na žalobě stále trvá, k čemuž ji vyzýval odvolací soud přípisem ze dne [datum]. Na tento přípis však žalobkyně nijak nereagovala.

9. Podle § 205b o. s. ř. v případě odvolání proti rozsudku pro uznání jsou odvolacím důvodem jenom vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání (§ 153b o. s. ř.). Věc po stránce skutkové a právní již přezkoumávána býti nemůže. I pokud by tedy žalobce skutečně prokázal uhrazení žalované částky včetně příslušenství a nákladů řízení, pro samotné nalézací řízení to již není rozhodné, neboť rozsudek pro uznání lze nyní přezkoumávat již jen (vedle závažných procesních vad) z důvodu, že nebyly splněny podmínky pro jeho vydání.

10. Z obsahu spisu se podává, že žaloba byla žalovanému spolu s platebním rozkazem a tzv. kvalifikovanou výzvou dle § 114b o. s. ř. doručena fikcí do datové schránky dne [datum]. Žalovaný podal sice dne 20. 3. 202 odpor, svou obranu však nijak věcně neodůvodnil. Za kvalifikovanou obranu nelze rozhodně považovat sdělení, že neví, za co a proč má zaplatit uvedené částky. Tato argumentace není namístě za situace, kdy žalovaný obdržel i žalobu, kde byl skutkový základ nárok uplatněného žalobkyni zcela jasně a srozumitelně popsán. Soud prvního stupně tak postupoval správně, pokud věc uzavřel tak, že za situace, kdy byl žalovanému dne [datum] doručen elektronický platební rozkaz včetně žaloby, měl žalovaný reálnou možnost zjistit, na základě čeho má zaplatit uvedené částky a z čeho tyto částky vycházejí. Odvolací soud souhlasí i s tím, že každý průměrně inteligentní člověk, pokud není omezen ve svéprávnosti, je schopen pochopit obsah písemností, a alespoň laicky popsat, co se mu na uplatňovaném nároku jeví jako nesprávné nebo vznést protiargumenty, což měl žalovaný učinit. [příjmení] ale reagoval jen tak, jak je uvedeno v odporu a věcnou argumentaci vznesl až v odvolání proti rozsudku pro uznání. To je však již pozdě, neboť rozsudek pro uznání lze napadnout jen z důvodu, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí vydal ve věci vyloučený soudce, soud byl nesprávně obsazen, a dále pro skutečnosti a důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Žádné ze skutečností, které by mohly být odvolacím důvodem, však žalovaný netvrdí a v odvolání jen namítá, že k neuhrazení tzv. povinného ručení za předmětný motocykl došlo nejspíše omylem a že mu výzvy k úhradě včetně předžalobní výzvy nebyly doručovány do datové schránky. Při jednání odvolacího soudu pak prostřednictvím své obecné zmocněnkyně uváděl, že požadované částky již byly uhrazeny. Tyto argumenty však nemohou být v daném případě odvolacím důvodem.

11. Odvolací soud proto uzavírá, že byly splněny všechny předpoklady pro rozhodnutí rozsudkem pro uznání dle § 153a odst. 3 o. s. ř. Odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil včetně správného výroku o nákladech řízení dle § 219 o. s. ř.

12. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 a [ustanovení pr. předpisu] a contrario. Je sice pravdou, že žalobkyně se vyjádřila k odvolání a argumentovala pro důvodnost nároku. Nevyjádřila se však k otázce podmínek pro vydání rozsudku pro uznání, které jsou jediné v odvolacím řízení o rozsudku pro uznání relevantní, ani k výzvám odvolacího soudu v otázce úhrady dlužné částky žalovaným před jednáním odvolacího soudu Odvolací soud tedy její vyjádření nepovažuje za účelný úkon a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.