o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl takto:

I. Žaloba s návrhem, aby soud určil, že žalobce je vlastníkem pozemku parcelní [číslo] ostatní plocha, a pozemku parcelní [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], stavba občanského vybavení, a pozemku parcelní [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp/če, garáž, vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], u [anonymizováno] úřadu pro [anonymizováno] [část Prahy], se zamítá.

II. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalované k rukám právního zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, sídlem [adresa], na náhradě nákladů řízení [částka].

2. Z odůvodnění napadeného rozsudku se podává, že žalobce se domáhal určení, že je vlastníkem nemovitostí specifikovaných ve výroku I. napadeného rozsudku s odůvodněním, že účastníci řízení byli manželé, a to od [datum] do rozvodu manželství, které zaniklo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Z tohoto manželství se dne [datum] narodila společná dcera [jméno] [příjmení]. Žalovaná má ještě děti z prvního manželství, a to [jméno] [příjmení], nar. dne [datum], a [jméno] [příjmení], nar. dne [datum]. Žalobce (jako dárce) uzavřel se žalovanou (jako obdarovanou) dne [datum] darovací smlouvu týkající se id. 1/2 výše označených nemovitostí (dále jen„ dar“). Od této darovací smlouvy žalobce odstoupil, a to písemným prohlášením ze dne [datum] označeným jako„ odvolání daru pro nevděk“ spojeným s výzvou k vrácení daru, které bylo odesláno dne [datum] a doručeno dne [datum]. Důvodem k odvolání daru bylo jednání žalované vůči žalobci a jejich společné dceři [jméno] a dětem žalované z prvního manželství, tedy osobám žalované blízkým. Jednáním žalované byla jak žalobci, tak i všem dětem žalované způsobena újma. Tímto jednáním žalované má žalobce na mysli rozvrat a opuštění společné rodiny. Žalovaná byla žalobci za trvání manželství nevěrná a společnou domácnost opustila právě z důvodů přestěhování se ke svému současnému partnerovi. Žalovaná opuštění společné domácnosti oznámila žalobci a rodině dne [datum], kdy následně rodině sdělila, že již žádné děti ani rodinu nemá a zavrhla jak společnou dceru [jméno] [příjmení], tak i své děti z prvního manželství a přestala s nimi zcela komunikovat. Dalším důvodem pro odvolání daru je fakt, že žalovaná všechny děti v průběhu [anonymizováno] - [anonymizováno] [rok], tj. v době vrcholící pandemie koronaviru, vyhodila ze společné domácnosti, a dále i fakt, že dne [datum] fyzicky napadla žalobce v rodinném domě na adrese posledního společného bydliště žalobce a žalované. Ohledně tohoto fyzického napadení se vedlo přestupkové řízení před Městskou částí [obec a číslo], sp. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo] [rok]. Jednání žalované bylo úmyslné a sobecké, čímž žalovaná zjevně porušila dobré mravy. Odvoláním daru zaniklo vlastnické právo žalované a žalovaná je od [datum] nepoctivým držitelem, avšak dosud dar nevrátila. K odvolání daru došlo v zákonem stanovené lhůtě, kdy počátek této lhůty je dán dnem [datum], kdy žalovaná opustila společnou domácnost. Jednání žalované vůči žalobci, vůči jejich společné dceři i dětem žalované dosáhlo takové intenzity a hrubosti, že jej nelze považovat za jednání v souladu s dobrými mravy. Újmu společné dcery a dětí žalované pociťuje žalobce jako újmu vlastní, neboť všechny tyto osoby považuje za osoby jemu blízké. Na straně žalobce je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, a to s ohledem na existenci rozporů ve vlastnických vztazích, vlastnické právo žalobce je ohroženo a postavení žalobce je nejisté.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že nikdy neublížila úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, aby zjevně porušila dobré mravy, a to ani žalobci jako dárci ani osobám blízkým. Rozvrat manželství způsobil svým chováním žalobce, nikoli žalovaná. Žalovaná podala návrh na rozvod manželství, kdy důvodem bylo několik let trvající psychické [anonymizováno] a neúnosné omezování žalované. Další příčinou rozvratu manželství byly, a tyto skutečnosti žalovaná uváděla ve své výpovědi před rozvodovým soudem (Obvodní soud pro Prahu 9, sp. zn. [spisová značka]), opakované nevěry ze strany žalobce. Účastníci nežili jako manželé intimně již minimálně od r. [rok] a posledních 9 let spali odděleně v jiných místnostech, a to opět z důvodu na straně žalobce. Žalobce žalované a její dceři sám opakovaně doznal, že měl v průběhu manželství mimomanželské poměry. Žalovaná již před [anonymizováno] [rok] vrátila žalobci snubní prsten. Není pravdou, že by žalovaná opustila společnou rodinu. Dne [datum] žalovaná oznámila v průběhu oslavy svých narozenin, že se hodlá se žalobcem rozvést, a toto prohlásila za přítomnosti žalobce a všech tří dětí. Nejednalo se o žádné opuštění domácnosti, rodiny ani o vztah s jiným mužem. Toto jsou účelová tvrzení žalobce. Naopak to byl žalobce, kdo se v průběhu měsíce března [rok] odstěhoval ze společné domácnosti k synovi žalované do bytu v [anonymizováno] účastníků na adrese [adresa], [ulice a číslo]. Dne [datum] podala žalovaná návrh na rozvod manželství účastníků. Až v průběhu měsíce května [rok] se žalobce opětovně vrátil do trvalého bydliště účastníků. Jelikož se účastníci nedohodli na vypořádání [anonymizováno], začal žalobce opětovně psychicky týrat žalovanou, vyhrožoval jí mj. také fyzickou likvidací. Až po tomto neúnosném nátlaku začátkem měsíce června [rok] si žalovaná našla známost, resp. se jednalo o dlouholetého známého rodiny (účastníků), ke kterému se odstěhovala, neboť další soužití se žalobcem již nebylo možné a žalovaná se důvodně obávala o své zdraví a zřejmě i o život. Žalovaná tedy navázala známost s jiným mužem, ale až cca 3 měsíce po podání návrhu na rozvod manželství. Nejednalo se v žádném případě o důvod k podání návrhu na rozvod manželství, kdy po celou dobu trvání manželství zachovávala manželovi věrnost. Skutečnost, že známost navázala žalovaná až po podání návrhu na rozvod manželství, byla učiněna nespornou také v rámci rozvodového řízení. Dále žalovaná uvedla, že žádné ze svých dětí nevyhodila ze společné domácnosti účastníků. [příjmení] [jméno] [příjmení] má svůj byt a faktické i trvalé bydliště na adrese [adresa], kdy v tomto bytě bydlí již několik let a účastníci jí tento byt koupili v r. [rok] s tím, že na koupi bytu jí darovali [částka] a dále jí poskytli půjčku ve výši [částka]. [příjmení] [jméno] žalovaná v průběhu [anonymizováno] až [anonymizováno] [rok] nevyhodila. [příjmení] [jméno] má trvalé i faktické bydliště na adrese [adresa], kde bydlí již několik let, jedná se o byt ve vlastnictví účastníků. Je pravdou, že s dcerou [jméno] měla žalovaná konflikt dne [datum], kdy přítel dcery hodlal fyzicky napadnout žalovanou. Poté žalovaná vyzvala přítele dcery, aby opustil dům. Následně, díky popichování žalobce, se dcera [jméno] odstěhovala ke své sestře [jméno], žalovaná ji ze společného bydliště nevyhodila. Žalobce si uvedeným postupem získal na svoji stranu všechny děti, dceři [jméno] umožnil nesplácení půjčky, [jméno] finančně podporuje a nejmladší dceru manipuluje nepravdivými tvrzeními uvedenými v žalobě o rozpadu jejich manželství. Není pravdou, že žalovaná s dětmi přerušila kontakt, opakovaně kontaktuje děti prostřednictvím SMS nebo hovorů nepřijatých ze strany dětí. K tvrzenému incidentu ze dne [datum], kdy měla žalovaná fyzicky napadnout žalobce, žalovaná uvedla, že se jedná pouze o účelové tvrzení žalobce, kdy řízení o přestupku vedené před [anonymizováno] [obec a číslo] bylo zastaveno, neboť se nepodařilo prokázat, že by se žalovaná dne [datum] ve společném bydlišti nacházela, natož aby fyzicky napadla žalobce. Odvolání daru pro nevděk je tak neúčinné, když žalovaná neublížila nikdy žalobci jako dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, aby zjevně porušila dobré mravy, a to ani osobám blízkým.

4. Svá tvrzení žalobce dále doplnil písemně i při jednání soudu, kdy uvedl, že v rozvodovém řízení byla shledána příčina rozvratu manželství pouze v hlubokém a trvalém rozvratu mezi manžely. Tvrzení žalované, že se obávala o své zdraví a zřejmě i život, a proto opustila společnou domácnost, žalobce označil za snahu o zdiskreditování své osoby. Žalobce považuje tvrzení žalované, že si měl získat na svoji stranu všechny děti, za účelové. Děti v tuto chvíli v důsledku všech okolností spojených s rozpadem rodiny vnímají jako oporu právě žalobce. V noci z [anonymizováno] na [datum] žalovaná dceru fyzicky napadla, přítomen byl přítel dcery [jméno] [příjmení], tento svědek zabránil dalšímu napadení. Následně žalovaná vyhodila dceru z bydliště i s jejím přítelem. V březnu [rok] proběhla mezi žalovanou a synem [jméno] hádka, v důsledku níž byl syn vyhozen ze společného bydliště. Je pravdou, že jak dcera, tak syn žalované z prvého manželství již bydleli jinde, ale v důsledku pandemie se zdržovali v tomto společném bydlišti. Syn se pokusil o sebevraždu, čemuž zabránil žalobce. Pokud jde o vztah žalované ke starší dceři [jméno], tam byly dlouhodobější špatné vztahy a začátkem [anonymizováno] [rok] propukla také hádka, v důsledku níž žalovaná dceru vyhodila. Jednání žalované bylo úmyslné, vykazovalo znaky hrubého urážení žalobce i dětí (psychického i fyzického napadání) zjevně porušujícího dobré mravy a naplňujícího důvody pro navrácení daru.

5. Při jednání dne [datum] žalovaná uvedla, že předchozí návrh na rozvod manželství podávala již v březnu [rok], z důvodu nezaplacení soudního poplatku bylo řízení zastaveno.

6. Svá skutková zjištění na základě provedených důkazů soud I. stupně shrnul v odst. 8 až 15 odůvodnění napadeného rozsudku. Uvedl, že dále byli slyšeni žalobce, žalovaná, svědci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jejichž výpovědi pak zhodnotil v dalším odůvodnění rozsudku. Odvolací soud se s hodnocením důkazů provedených soudem I. stupně i s jeho skutkovými zjištěními zcela ztotožňuje a ve svém rozhodování z nich vychází.

7. Poté soud I. stupně zkonstatoval, že v daném případě se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem ve výroku rozsudku blíže specifikovaných nemovitostí, které daroval žalované, avšak od darovací smlouvy odstoupil a odvolal dar pro nevděk žalované. Soud I. stupně se tedy zabýval nejprve otázkou naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Dle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení podle § 80 o. s. ř. je u určovací žaloby nezbytnou podmínkou její přípustnosti. Soud I. stupně vyložil existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení v souladu s právní teorií i ustálenou judikaturou (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]). Uvedl, že původní vlastník nemovitosti poté, co ji převedl smlouvou na jinou osobu (nabyvatele), a poté, co došlo k vkladu vlastnického práva nabyvatele do katastru nemovitostí příslušným katastrálním úřadem, má vždy naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva k nemovitosti, jestliže uplatňuje určitý právní důvod, jehož existence by měla za následek zánik právních účinků dané smlouvy. Za dané situace, kdy v katastru nemovitostí je jako vlastník, resp. spoluvlastník, a to v rozsahu ½ předmětných nemovitostí, zapsána žalovaná a žalobce tvrdí, že došlo k obnovení jeho vlastnických práv k předmětnému podílu na nemovitostech z důvodu odstoupení od darovací smlouvy a odvolání daru pro nevděk, je na straně žalobce dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť rozhodnutím soudu o určení vlastnického práva by žalobce mohl dosáhnout zápisu svého vlastnického práva do katastru nemovitostí a souladu mezi stavem faktickým a stavem právním s tím, že žalobce nemůže dosáhnout účinné právní ochrany jinak. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je tak dle závěru soudu dán.

8. Poté, co soud uzavřel, že je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, zabýval se po věcné stránce, zda byly v daném případě naplněny hmotně právní předpoklady odvolání daru. Vyšel z ust. [ustanovení pr. předpisu]“), které ocitoval. V prvé řadě dovodil, že k odvolání daru ze strany žalobce došlo po formální stránce v souladu s výše citovaným ustanovením [ustanovení pr. předpisu] Při odstoupení od darovací smlouvy závazek z darování se zrušuje s účinky ex tunc, tj. od počátku. Pokud již byl předmět darování obdarovanému odevzdán, má dárce právo požadovat vydání daru. V těchto případech je nezbytné, aby dárce obdarovanému oznámil, že se domáhá vydání daru. Takové právní jednání žalobce učinil, a to písemně, když žalované zaslal dopis ze dne [datum], který byl žalované doručen dne [datum]. Ve výzvě musí dárce skutkově vymezit důvod, který jej vede k odvolání daru. Musí tedy uvést, v čem konkrétně spatřuje porušení dobrých mravů ze strany obdarovaného. Dopis žalobce ze dne [datum] obsahuje popis jednání, jímž mělo dle žalobce dojít k porušení dobrých mravů ze strany žalované, kdy dostatečně určitě a nezaměnitelně specifikuje, v jakém konkrétním jednání žalované žalobce spatřuje nevděk a porušení dobrých mravů za strany žalované, kdy se jej měla žalovaná dopustit a vůči komu s tím, že žalobce toto jednání žalované nepromíjí. Rovněž tak k odvolání daru došlo ve lhůtě uvedené v § 2075 odst. 1 o. z. Soud s ohledem na shora uvedené uzavřel, že právní jednání, jímž žalobce odvolal dar a vůči žalované uplatnil právo na vydání daru, nevykazuje obsahové či formální vady, ze kterých by bylo možno dovodit, že jde o právní jednání neplatné či nicotné.

9. Dále se soud zabýval otázkou, zda došlo k žalobcem vytčenému nevděčnému jednání, kterým mělo dojít ke zjevnému porušení dobrých mravů ze strany žalované, a zda případně dosahuje takové intenzity kvalifikovaného nevděčného chování, která zakládá právo dárce na vrácení daru ve smyslu § 2072 o. z. Uvedl, že dle aktuální právní úpravy k naplnění zákonného důvodu pro odvolání daru dochází za současného splnění tři předpokladů: 1) obdarovaný ublížil dárci (eventuálně osobě blízké) úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, 2) zjevně tím porušil dobré mravy, a 3) dárce toto chování obdarovanému nepromine. Pojem„ ublížení“ použitý v ustanovení [ustanovení pr. předpisu] lze vykládat velmi široce. Obdarovaný může ublížit dárci (či osobám blízkým) jak ve fyzické rovině, tak v rovině psychické. Důvodem k odvolání daru mohou být nejen protiprávní skutky postihované [anonymizováno] či [anonymizována dvě slova], ale i nemorální jednání nižší intenzity, a to za předpokladu, že se zjevně příčí dobrým mravům, přičemž tento pojem vyložil. Konstatoval poté, že tento obecný horizont musí být posuzován z hlediska konkrétního případu v daném čase, na daném místě a ve vzájemném jednání účastníků právního vztahu (viz rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. [ústavní nález]). Soud tak zjišťuje, zda se výkon práva příčí dobrým mravům v daném čase a na daném místě podle objektivního kritéria, nezávisle na vědomí a vůli toho, kdo právo nebo povinnost vykonává, a to nezávisle na jeho zavinění (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

10. Dále soud I. stupně vyšel z toho, že z hlediska naplnění podmínek pro možnost odvolání daru pro nevděk je třeba se zabývat tím, zda se obdarovaný vůči dárci dopustil jednání zjevně porušujícího dobré mravy, včetně toho, zda takovým jednáním úmyslně nebo z hrubé nedbalosti dárci ublížil. Pojmem zjevného porušení dobrých mravů zákonodárce patrně nezamýšlel synonymum pro dříve užívaný pojem„ hrubé porušení dobrých mravů“, ale jde-li o zjevnost, pak se tím míní jeho očividnost navenek, kterou není třeba bez dalšího hlouběji dokazovat. Je třeba komplexní hodnocení závadného chování, jež v sobě nese prvky subjektivního a objektivního vyhodnocení tvrzeného revokačního důvodu. Rozhodujícím má být především objektivní hledisko, teprve na místě druhém má nastoupit úvaha, jak nemravné chování pociťoval sám dotčený dárce. Důležité je i vyhodnocení, jak moc intenzivně dárce vnímá závadné chování obdarovaného, tj. jak moc se cítí být tvrzeným amorálním činem ublížen. Teprve vzájemným srovnáním a následným vyhodnocením obou hledisek lze dospět k závěru o naplnění důvodů revokace. Uvedené však neznamená, že pouhé subjektivní přesvědčení dárce o tom, že obdarovaný se vůči němu zachoval nevděčně (tj. vnímá skutek obdarovaného jako ublížení), samo o sobě postačuje k revokaci; závěr o patřičnosti revokace je třeba objektivizovat testem dobrých mravů. Je třeba posoudit všechny skutkové okolnosti chování jak obdarovaného, tak i samotného dárce - je třeba věc posoudit v závislosti na tom, jak k chování došlo, z jakých příčin a mezi kým (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka]). Z výše uvedených kritérií soud I. stupně vycházel při rozhodování dané věci. V obecné rovině lze dovodit, že chování obdarovaného (který je v rodinně právním vztahu s dárcem, je jeho manželem/manželkou), které by spočívalo v tom, že obdarovaný naváže mimomanželský poměr, opustí společnou domácnost, zřekne se svých dětí, vyhodí je z domu či fyzicky napadne dárce, je jednáním, které dárci ubližuje a odporuje dobrým mravům a dárce takové jednání nepochybně může vnímat jako nevděk vůči své osobě. Při posuzování otázky porušení dobrých mravů je však třeba v každém konkrétním případě brát v úvahu, jaké byly okolnosti takového případného jednání obdarovaného, co danému jednání předcházelo a jaké byly vzájemné poměry účastníků právního vztahu a případně osob blízkých, a to z objektivního hlediska. Soud I. stupně odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dále rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]).

11. Soud I. stupně se tak zabýval ve smyslu uvedené judikatury jednotlivými důvody pro odvolání daru tak, jak byly žalobcem vymezeny v dopise ze dne [datum]. V této souvislosti zdůraznil, že při posuzování jednání obdarovaného vůči dárci nelze, při zvažování, zda jde o nevděk ve smyslu ust. § 2072 o. z., tj. o ublížení naplňující kritéria zjevného porušení dobrých mravů, které dárce opravňuje dar odvolat, přihlížet k (jiným) útrpnostem, které obdarovaný dárci způsobil mimo dobu vymezovanou § 2075 o. z. Nelze proto kumulovat případné nevhodné počiny obdarovaného vůči dárci (či osobám blízkým) v řádu let a tyto pak v souhrnu označit za nevděk (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

12. V předmětné věci žalobce spatřoval jednání, kterým mu žalovaná ublížila, mj. v tom, že za trvání manželství byla žalobci nevěrná, rozvrátila manželství a společnou domácnost a rodinu opustila, kdy toto žalobci a rodině sdělila dne [datum] a následně rodině sdělila, že již žádné děti ani rodinu nemá.

13. Na základě provedeného dokazování pak soud I. stupně dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by důvodem rozvratu manželství účastníků byla nevěra žalované s novým partnerem a opuštění společné domácnosti a rodiny z daného důvodu (viz řízení u soudu I. stupně sp. zn. [spisová značka]). V řízení žalobce mj. uvedl, že někdy v květnu [rok] přijel domů a v domě byl pan [příjmení] (přítel žalované) v županu. Žalobce rovněž uvedl, že žalovaná neopustila dům v únoru [rok], pouze dne [datum] oznámila, že se chce rozvádět, kdy on se odstěhoval asi [datum]. Vypověděl rovněž:„ v únoru loňskýho roku se to zlomilo, paní se pohádala nejdřív se synem, pak s nejstarší dcerou, pak s nejmladší dcerou, já jsem musel odejít z domu, abych se postaral o syna, odstěhoval jsem se k němu na [část obce], a paní mezitím si našla přítele“. Ze samotné výpovědi žalobce tak plyne, že žalovaná navázala vztah s jiným mužem až po sdělení svého záměru se rozvést a po odstěhování žalobce ze společného domu. Žalovaná vypověděla, že v manželství nebyla spokojená od r. [rok], [rok], kdy mezi nimi vznikly už velké rozpory, kdy k manželovi neměla důvěru, věnoval se svým koníčkům, ona zůstávala sama,„ přestával k ní mít cit“, nebyly už mezi nimi žádné vztahy, na všechno byla sama. Datum odstěhování žalované ze společného domu, které bylo uváděno žalobcem, v podstatě koresponduje s výpovědí žalované, která uvedla, že se odstěhovala [datum]. Žalovaná dále vypověděla, že se svým novým partnerem p. [příjmení] žila ve společné domácnosti od července [rok] a až od července [rok] se jejich vztah stal intimním, poprvé jej pozvala do domu dne [datum]. Současný partner žalované [jméno] [příjmení] ve své svědecké výpovědi potvrdil, že ve společné domácnosti žije se žalovanou od července [rok], s tím, že od tohoto okamžiku spolu intimně žijí, když žalovanou i jejího manžela znal asi 12 - 13 let, pak se cca 10 let neviděli a žalovaná jej kontaktovala telefonicky před [datum], kdy potřebovala opravit zámek u dveří, dne [datum] ji navštívil a v polovině května [rok] se žalovaná přestěhovala do jeho nemovitosti, kde on v tu dobu nebydlel. Svědek [jméno] [příjmení] rovněž potvrdil, že několikrát se žalovanou byl v předmětném domě, asi 3krát až 4krát a pomáhal žalované, když si z domu brala věci. Svědek [jméno] [příjmení] rovněž potvrdil, že jedenkrát byl v domě účastníků v županu, když si polil montérky a vzal si jej na převlečení, bylo to v polovině května [rok]. Ve shodě s tímto byla výpověď žalované. Svědkyně [jméno] [příjmení], dcera žalované z prvního manželství, ve své výpovědi potvrdila, že vztahy mezi rodiči již několik let nebyly dobré, kdy„ ať táta udělal cokoliv, takto bylo špatně, máma na něj řvala, prostě se jí furt něco nelíbilo“, kdy v únoru [rok] žalovaná řekla, že se chce rozvést, že není spokojená a v dubnu či květnu [rok] měla svého nového přítele„ na baráku“. Přítomnost pana [příjmení] v domě účastníků v dubnu či květnu [rok] potvrdil i svědek [jméno] [příjmení] a svědkyně [jméno] [příjmení]. Svědek [jméno] [příjmení] ve své svědecké výpovědi shodně potvrdil, že v r. [rok] vztahy mezi žalobcem a žalovanou byly víceméně dobré, ale pak si začal všímat, že se„ nějak začali hádat“,„ v době posledních vánoc se začali hádat hodně“,„ paní [příjmení] furt nadávala na tátu, že furt někam jezdí a že se věnuje svým koníčkům“, v den svých narozenin žalovaná řekla, že se chce rozvést, že„ se jí táta nevěnuje, že je prej furt doma, ale že jí s ničím nepomůže, že jim to neklape v posteli“, už před únorem [rok] žalovaná svědkovi řekla, že„ táta pro ni není chlap a že ho nenávidí atd.“. Nesoulad v manželství svých rodičů před únorem [rok] potvrdila i dcera [jméno], která vypověděla, že„ máma si neustále stěžovala na tátu, kdy žalovaná v den svých narozenin jim řekla, že„ s ním už nechce vůbec být, že už nechce žádnou rodinu, že chce prostě pryč, že to už s ním nevydrží“,„ hádali se v průběhu let, většinou to bylo ze strany matky, kdy ona po tátovi furt vyjížděla“. Svědek [jméno] [příjmení] shodně potvrdil, že se žalobce a žalovaná hádali, žalovaná hodně nadávala, že by žalobce chtěl pořád někam jezdit, sdělila, že už se žalobcem nechce být, že„ to s ním nedává“,„ v manželství to prostě neklapalo a chtěli od sebe odejít“. Svědek [jméno] [příjmení] dále vypověděl, že žalovaná měla jiný vztah v květnu [rok]. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že jak žalobce, tak žalovaná svědkyni říkali, že manželé mezi sebou nemají nějaký fyzický kontakt již hodně let, žalovaná jí to říkala i před rokem [rok], žalovaná určitě neměla za trvání mimomanželský vztah.

14. S ohledem na shora uvedené z provedeného dokazování dle závěru soudu nevyplývá, že by žalovaná před svým sdělením o záměru se se žalobcem rozvést měla vztah s jiným mužem, který by byl příčinou podání návrhu na rozvod manželství a příčinou opuštění společné domácnosti. Z provedeného dokazování, výše citovaných výpovědí účastníků a svědků, dle názoru soudu I. stupně vyplývá, že žalovaná sice rozchod účastníků a jejich následný rozvod iniciovala a žalobce rozchod účastníků subjektivně mohl pociťovat tak, že je mu tímto ublíženo, avšak za situace, kdy nebylo v řízení prokázáno, že by příčinou manželské krize a manželského rozvratu byla nevěra a navázání mimomanželského vztahu žalovanou, nelze dané jednání žalované považovat z objektivního hlediska za daných okolností za jednání porušující dobré mravy, natož porušující je zjevně. Rozchod účastníků a jejich následný rozvod byl výsledkem vývoje jejich partnerského vztahu (účastníci spolu již několik let intimně nežili, docházelo k hádkám), nikoliv výsledkem porušení manželských povinností ze strany žalované, porušení povinnosti být si věrni, vzájemně si pomáhat a být si v manželství oporou. Nelze odhlédnout také od faktu, že žalovaná oznámila žalobci záměr se s ním rozvést dne [datum], následně podala návrh na rozvod a až poté navázala vztah s jiným mužem, který se stal intimním až po pravomocném rozvodu manželství účastníků. Žalovaná sice opustila společnou domácnost, ale učinila tak až v polovině května [rok], tj. až poté, co společnou domácnost opustil žalobce (březen [rok]), a to za situace, kdy již probíhalo rozvodové řízení účastníků a nic nenasvědčovalo tomu, že dojde k obnově manželského soužití. Subjektivní vnímání dětí žalované, že to byla žalovaná, kdo opustil rodinu a může za rozvrat manželství (výpověď svědkyně [jméno] [příjmení] a svědkyně [jméno] [příjmení]), není pro danou záležitost určující, protože rozvrat manželství je vždy citlivou otázkou, zejména pro děti, i když již zletilé. Zde rozvod iniciovala žalovaná a v očích dětí to tak může být, a je, že to byla právě žalovaná, kdo rozvod zapříčinil. Sám žalobce vypověděl, že„ děti to nepochopily“. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že žalovaná jí řekla, že po oznámení o záměru se rozvést byly děti z toho v šoku, děti na ni potom byly nepříjemné. I sama žalovaná vypověděla, že když dne [datum] všem sdělila, že se chce rozvést, tak byli všichni zaskočeni, vůbec to nečekali,„ pak byly řeči, abychom vše nějak urovnali, abychom šli do nějaké poradny“, kdy vztahy s dětmi byly dobré do doby, než podala žádost o rozvod, pak se děti postavily proti ní. Svědkyně [jméno] [příjmení] také vypověděla, že se je hlavně snažili udobřit, protože chtěli zůstat jako rodina. S ohledem na shora uvedené soud I. stupně uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by důvodem rozvratu manželství byla nevěra žalované a opuštění společné domácnosti žalovanou a že by se žalovaná dopustila tohoto jednání, které bylo uvedeno žalobcem jako jeden z důvodů pro odvolání daru ve smyslu ust. § 2072 o. z.

15. Dále soud I. stupně posuzoval žalobcem tvrzený incident ze dne [datum], kdy měla žalovaná žalobce fyzicky napadnout. Žalobce v daném případě tížilo důkazní břemeno a byl povinen prokázat, že k danému incidentu došlo, tj. že ho žalovaná fyzicky napadla. Tuto svou povinnost žalobce nesplnil, skutečnost, že se incident stal, neprokázal a jeho argumentace zůstala pouze v rovině tvrzení (viz obsah spisu [anonymizováno] [obec a číslo], sp. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo]). Ani v tomto směru tedy dle závěru soudu I. stupně nebyl naplněn důvod pro odvolání daru ze strany žalobce.

16. Následně soud I. stupně posuzoval, zda došlo k jednání, kterého se měla žalovaná dopustit vůči svým dětem, tedy osobám blízkým, a zda případně dané jednání splňuje předpoklady pro odvolání daru dle § 2072 odst. 2 o. z. Skutečnost, že nejen dcera [jméno], která je biologickou dcerou žalobce a žalované, ale i dcera a syn žalované z jejího prvního manželství jsou ve vztahu k žalobci osobami blízkými, byla v řízení prokázána. Žalobce jako další z důvodů pro odvolání daru uvedl, že žalovaná rodině sdělila, že již žádné děti ani rodinu nemá a zavrhla všechny tři děti, přestala s dětmi zcela komunikovat a všechny děti v průběhu [anonymizováno] - [anonymizováno] [rok], tj. v době vrcholící pandemie koronaviru, vyhodila ze společné domácnosti. Žalobce svá tvrzení o jednání shora citovaném a dopadu na děti účastníků prokazoval svou účastnickou výpovědí a svědeckými výpověďmi dětí žalované. Soud nicméně k těmto výpovědím přistupoval obezřetně, neboť se jedná o členy (bývalé) rodiny, v rámci které dlouhodobě nepanují dobré vztahy, a to jak mezi účastníky, tak mezi žalovanou a jejími dětmi. Navíc pak je třeba zohlednit to, že děti žalované měly v mnoha případech informace toliko zprostředkované od svých sourozenců či přímo od žalobce, případně naopak žalobce od dětí. Svědci měli i informace o předmětném soudním řízení. Žalobce o daném soudním řízení a jeho podstatě a důvodech vrácení daru s dětmi i se svědkem [příjmení] hovořil. Na druhou stranu je třeba uvést, že i svědek [jméno] [příjmení] měl informace o soudním sporu, dokonce přečetl žalobu, věděl, že jde o vrácení daru pro hrubé porušení dobrých mravů. Dle názoru soudu výpovědi svědků byly tak do určité míry poznamenány zprostředkovanými informacemi, negativními vztahy v rámci rodiny a potažmo informacemi o probíhajícím soudním řízení a jeho obsahu.

17. Soud I. stupně zhodnotil výpovědi žalobce, žalované, svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Uzavřel, že z uvedených výpovědí vyplývá, že po únoru [rok], kdy žalovaná oznámila v den svých narozenin, že se chce se žalobcem rozvést, byly v rodině žalobce a žalované napjaté vztahy, kdy děti účastníků byly vystaveny nelehké situaci, že se jim začala rozpadat rodina, zázemí, jejich„ životní jistota“ a docházelo ke konfliktním situacím a k hádkám mezi žalovanou a dcerou [jméno], synem [jméno] i dcerou [jméno]. V takových vypjatých situacích jsou často použita slova či výrazy, které jsou expresivní či druhého zraňující. Pokud žalovaná užila slova, že„ rodinu a děti již nemá“, toto jednání soud považuje za prokázané na základě shora uvedeného dokazování. Vždy k tomu došlo za vypjaté situace, která se týkala rozvodu účastníků, vztahů v rodině, přítomnosti a chování psa syna [jméno] v domě žalobce a žalované či přítomnosti pana [příjmení] v domě účastníků. Jakkoliv lze shora popsané počínání žalované vůči jejím dětem považovat za nešťastné či nevhodné, a je možno konstatovat, že vztahy mezi žalovanou a jejími dětmi v inkriminované době od [anonymizováno] [rok] neodpovídaly běžným zvyklostem a tomu, co vztah matky a dítěte zpravidla obnáší, nelze v něm podle názoru soudu, s ohledem na okolnosti daných konfliktů a jejich příčiny, spatřovat zjevné (očividné) porušení dobrých mravů tak, jak to má na mysli ustanovení [ustanovení pr. předpisu] Z provedeného dokazování jednoznačně vyplývá, že vztahy v rodině účastníků jsou od [anonymizováno] [rok] konfliktní (ve vztahu žalovaná - děti), přičemž v současné době panuje mezi nimi vysoká animozita. Soud vzal za prokázané, že situace v rodině eskalovala poté, co žalovaná oznámila své rodině záměr rozvést se s žalobcem. Chování žalované k jejím dětem v rámci jednotlivých konfliktů jistě nelze označit jako ideální, avšak dle názoru soudu jej nelze s ohledem na konkrétní okolnosti dané věci označit jako jednání zjevně porušující dobré mravy, kdy k tomu, aby šlo o jednání zjevně porušující dobré mravy, je nezbytné, aby osoba zjevně porušující dobré mravy se chovala natolik negativním (závadným) způsobem, a to co do rozsahu a intenzity, že je takové chování při poměření s dobrými mravy ve společnosti zásadně nepřijatelné. Soud I. stupně podtrhl, že je třeba uvést, že vztah rodič - dítě není vztahem jednostranným, ale vztahem dvoustranným a je třeba, aby obě tyto strany o tento vztah pečovaly, dbaly o něj a chovaly se náležitým způsobem. Konflikty mezi žalovanou a synem a dcerou [jméno] tak nelze ze dané situace přičítat toliko k tíži žalované. I děti žalované se měly náležitě chovat ke své matce,„ nesankcionovat“ ji za její rozhodnutí rozvést se se žalobcem a za tu skutečnost, že posléze navázala vztah s jiným mužem. Nelze odhlédnout také od faktu, že ani po opuštění domu žalobce a žalované děti žalované nezůstaly bezprizorní, resp. bez jiné možnosti bydlení. Porušení dobrých mravů ve smyslu ust. § 2072 o. z. je nutné posuzovat jednak z hlediska intenzity, ale i z hlediska četnosti závadového jednání obdarovaného. Z tohoto pohledu, při zohlednění i vzájemného jednání žalobce, žalované a dětí účastníků, nelze dle názoru soudu uzavřít, že by ze strany žalované se jednalo o ublížení žalobci a osobám jemu blízkým úmyslné nebo z hrubé nedbalosti tak, že by tím žalovaná zjevně porušila dobré mravy. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, totiž naplňuje znaky dle § 2072 o. z., kdy musí jít o porušení značné intenzity nebo o porušení dlouhodobé či soustavné, tedy o kvalifikované porušení morálních pravidel, a toto v daném případě naplněno nebylo.

18. Dle názoru soudu I. stupně na základě provedeného dokazování nelze uzavřít, že by se žalovaná dopustila jednání, které je podřaditelné pod jednání tak, jak je vymezuje § 2072 o. z., a které by svou intenzitou naplnilo důvod pro odvolání daru pro nevděk, to znamená, že by žalobci jakožto dárci či osobám blízkým žalovaná ublížila úmyslně či z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušila dobré mravy. Z daného důvodu soud žalobu na určení vlastnictví žalobce zamítl, protože nebyly naplněny důvody pro odvolání daru, nedošlo tak k revokaci vlastnictví žalobce k podílu na předmětných nemovitostech a žalovaná je nadále spoluvlastnicí předmětných nemovitostí v rozsahu ½.

19. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy podle úspěchu ve věci.

20. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání s tím, že podle jeho názoru soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním dle § 205 odst. 2 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a že napadený rozsudek rovněž spočívá na nesprávném právním posouzení věci dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Soud prvního stupně se ve svém rozhodnutí zabýval zejména tím, jak se žalovaná jako matka chovala k dětem, což byl jeden z důvodů pro odvolání daru ze strany žalobce. Soud prvního stupně uzavřel, že ačkoli bylo chování žalované k dětem nešťastné či nevhodné a v dané době neodpovídalo běžným zvyklostem a tomu, co vztah matky a dítěte zpravidla obnáší, dle názoru soudu prvního stupně v tomto chování nelze spatřovat zjevné porušení dobrých mravů, neboť bylo vyvoláno konfliktními situacemi. K tomu pak žalobce uvádí, že soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a zejména, že věc nesprávně právně hodnotil. V předmětném řízení bylo mimo jiné prokázáno závadné jednání žalované, které však soud prvního stupně zlehčil, resp. chování žalované určitým způsobem omlouval. Žalobce rekapituluje zásadní skutečnosti, které byly v předmětném řízení jednoznačně prokázány. Svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že žalovaná jí, jako matka, od útlého věku častovala nadávkami ve smyslu, že svědkyně je jen kurva, navoněná špína, svoloč atd., což právě vyvrcholilo v inkriminovaném období roku [rok]. Svědkyně potvrdila také to, co uvedl jako svědek syn žalované, tedy to, že v důsledku chování žalované chtěl spáchat sebevraždu. Zároveň svědkyně uvedla, že podle jejího názoru může za rozpad rodiny a manželství účastníků žalovaná a že ji matka zavrhla. To vyplynulo i z výpovědi přítele svědkyně [jméno], který vypovídal jako svědek, kdy také potvrdil fyzické napadení [jméno] ze strany žalované, u kterého byl přítomen, a také to, že ve chvíli, kdy se žalované pokoušel zabránit v dalším napadání [jméno], ho žalovaná vybízela k tomu, aby ji (žalovanou) sám praštil, což samo o sobě vypovídá o povaze a osobnosti žalované. Zásadní byl dopad jednání žalované na syna, který chtěl spáchat sebevraždu mimo jiné právě z důvodu, jak se k němu matka, tedy žalovaná, zachovala a že ho rodina nepodržela, kdy mu bylo ze strany žalované sděleno, že žalovaná už nemá syna, že je pro ni mrtvej syn a ať se k rodině nehlásí. Sám syn [jméno] vypověděl jako svědek, že ho matka nazývala sprostými slovy, například, že je čůrák, řekla mu, ať jde pod most a vypadne jí z očí. Žalovaná zároveň před svědkem mluvila o žalobci například slovy, že žalobce nenávidí a že to není chlap. Sám svědek uvedl, že žalovaná se nechovala jako matka a že ani není schopen jí odpustit po tom, co provedla nejen jemu, ale i jeho sestře a žalobci. V řízení byly v průběhu jednání provedeny další důkazy, a to zejména komunikací přes SMS a jiné zprávy, kterou je však spíše než cokoli jiného prokázána snaha dcer o udržení kontaktu s matkou, což koresponduje právě i s výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení], která uvedla, že se sestrou chtěly udržet rodinu pohromadě a udržet dobré vztahy. Soud prvního stupně mimo jiné výše specifikované důkazy vyhodnotil tak, že se údajně nemělo jednat o natolik závadné jednání žalované, které by založilo nevděk vůči žalobci. Žalobce uvádí, že se naopak jednalo o zcela nepřijatelné chování s dopady na všechny děti, potažmo pak žalobce. Jednalo se o jednání ve společnosti zásadně nepřijatelné, které se navíc opakovalo. Skutečnost, že se žalovaná snažila s dětmi komunikovat, na věci nic nemění. Pokud soud prvního stupně uvedl, že vztah mezi rodiči a dětmi je vztahem dvoustranným, o který musí obě strany tohoto vztahu pečovat, pak však již vůbec neuvedl, jakým způsobem děti o vzájemné vztahy pečovat neměly, když naopak to byly ony, které se snažily udržet rodinu pohromadě. K tomu je třeba navíc uvést, že se nikdy nemůže jednat o vztah vyrovnaný, neboť rodiče mají ve vztahu k dětem vždy podstatnou, svým způsobem„ vedoucí“ úlohu, a svým chováním mají pochopitelně jít dětem příkladem. Tuto otázku je v daném případě třeba posuzovat i z druhého pohledu. Pokud soud prvního stupně uvedl, že žalovaná byla k dětem hrubá či že její jednání lze považovat za nešťastné či nevhodné a v dané době neodpovídající běžným zvyklostem, pak je třeba v této situaci hodnotit, zda je vůbec spravedlivé očekávat od dětí péči a budování vztahu s matkou, která se k nim chová tímto způsobem. V inkriminované době zcela jistě vládla v rodině vypjatá atmosféra a byly zde konfliktní situace, nicméně je třeba si uvědomit, že taková atmosféra nedopadala pouze na žalovanou a nemohla tak v žádném případě ospravedlnit její chování. A to navíc za situace, kdy to byla právě žalovaná, kdo celé rodině sdělil, že již dál nechce v manželství se žalobcem setrvat a že žádnou rodinu nemá a kdo také následně podal návrh na rozvod manželství (bez ohledu na to, co bylo příčinou rozvratu manželství). Je zcela logické, že taková situace dopadla velice zásadním způsobem na děti, ač již zletilé, nicméně stále velice mladé, s úzkými vazbami na oba rodiče, resp. na oba účastníky řízení. Z provedeného dokazování vyplynulo, že i děti se snažily udržet rodiče pohromadě, podporovat je ve snaze o obnovení vztahu, doporučovat rodinnou terapii apod. V žádném případě tak nelze hovořit o tom, že by děti nepečovaly o svůj vztah s matkou. V tomto smyslu je třeba přihlédnout také k tomu, že žalovaná zcela jednoznačně nedohlédla důsledky svého jednání a jeho dopad na děti, neboť tato situace jednoznačně velice zatěžovala i je samotné, když to měl být v dané situaci právě rodič, který je pro děti oporou a pomáhá jim obtížnou situaci zvládnout. Je pochopitelné, že situace byla složitá a zatěžující i pro žalovanou, nicméně neodmyslitelnou součástí rodičovství je také odpovědnost vůči dětem, neboť narozením dítěte je toto s rodiči neoddělitelně spjato a rodiče by měli jakékoli své následné životní rozhodnutí posuzovat optikou dopadu na děti. Pokud se žalovaná rozhodla ukončit manželský vztah se žalobcem a rozhodla se ukončit rodinné soužití, což pochopitelně vedlo ke konfliktním situacím, v žádném případě ji to neopravňovalo k tomu chovat se k dětem způsobem, který byl v řízení prokázán. [příjmení] jiné i v souladu s ustanovením § 24 občanského zákoníku každý člověk odpovídá za své jednání, je-li s to posoudit je a ovládnout. To samozřejmě žalovaná byla. Existence konfliktní situace je vždy zatěžující, nicméně to, jak se s touto situací člověk vypořádá, je již otázkou jeho vlastního uvážení a zhodnocení. Nadto za situace, kdy se jedná o matku a její děti, kdy matka je nadána bezpochyby hlubšími životními zkušenostmi a je tak od ní zcela oprávněně očekáváno odpovídající jednání. Pokud soud prvního stupně uvedl, že se do jisté míry jednalo o reakci na jednání dětí, např. z důvodu jejich výčitek vůči žalované ohledně záměru se rozvést, nelze než konstatovat, že takové jednání dětí musela žalovaná zcela jednoznačně očekávat, zvláště za situace, kdy vztahy dětí se žalobcem byly velice dobré a bylo zřejmé, že jejich rozvod děti ponesou špatně. Jednání žalované spočívající v tom, že svému vlastnímu synovi sdělí, že je pro ni„ mrtvý syn“ a že již žádného syna nemá, není pro matku ospravedlnitelné ani konfliktní situací a už vůbec ne sporem o péči o psa. Žalovaná tak jednala zcela úmyslně, vědomě a její jednání bylo natolik závadné, že podmínka pro odvolání daru i z tohoto důvodu jednoznačně dána byla. V tomto případě je na místě hodnotit závažnost jednání žalované, které zcela jistě vůči dětem, ale i vůči žalobci, naplňuje znaky minimálně přestupku proti občanskému soužití (ublížení na cti jinému hrubou urážkou či úmyslné narušení občanského soužití jiným hrubým jednáním atd.). Z občanského zákoníku nevyplývá, že by závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo blízkým osobám muselo dosahovat takové intenzity, aby se dalo hovořit o trestněprávní či správně právní odpovědnosti, nicméně takové jednání, které této intenzity dosahuje, je zcela jistě vysoce závadné, společensky škodlivé a v hrubém rozporu s dobrými mravy, nadto v rodinném prostředí. Je právě nutno vyhodnotit také prokazatelné opakování takového jednání ze strany žalované a to, že se zcela jistě nejednalo o komunikaci, která by měla být v rodině běžná či která je běžná ve vyhrocených situacích, ke kterým může v rodině docházet. Z výpovědí svědků bylo prokázáno, že dcera [jméno] nesla takové opakované jednání matky velice těžce zejména po psychické stránce. O synu [jméno], který se kvůli chování žalované opakovaně pokusil o sebevraždu, ani nemluvě. Jednalo se tedy zcela jednoznačně o hluboké citové ublížení a vyčerpání psychických sil dětí i snahy o obnovení rodinného soužití. To vše právě z viny žalované a v důsledku jejího jednání, které žalobce považuje jak vůči sobě, tak vůči dětem za stojící v hrubém rozporu s dobrými mravy. Odkázal v tomto směru na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a [anonymizováno] Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Z uvedeného plyne, že samotná jediná slovní urážka nepostačí a postrádá předpoklad soustavnosti závadného jednání, nicméně zcela opačná situace nastane, jestliže by se takové urážky opakovaly, což je právě případ jednání žalované, kdy její v odvolání daru a žalobě specifikované jednání bylo úmyslné, vykazovalo znaky hrubého urážení žalobce i dětí (nejen psychického, ale i fyzického napadání), zjevně porušující dobré mravy a naplňující důvody pro navrácení daru dle ustanovení § 2072 občanského zákoníku, a to jak odst. 1, tak odst. 2. Jednání žalované dosáhlo takové závažnosti, že nevzbuzuje žádné pochybnosti o své kolizi s dobrými mravy, kdy jednání žalované vůči žalobci a vůči jejich společné dceři a dětem žalované dosáhlo takové intenzity a hrubosti, že jej nelze považovat za jednání v souladu s dobrými mravy. Újmu společné dcery a dětí žalované pociťuje žalobce jako újmu vlastní, neboť všechny tyto osoby považuje za osoby jemu blízké. V tomto směru má pak žalobce za to, že soud prvního stupně nesprávně právně věc hodnotil a na základě provedeného dokazování dospěl k nesprávným skutkovým závěrům a napadené rozhodnutí tak není řádně odůvodněno a jeho závěry nemohou obstát. Na základě výše uvedeného žalobce navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 změnil a sám rozhodl tak, že žalobě vyhoví v plném rozsahu a žalované uloží povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím.

21. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že rozvrat manželství způsobil svým chováním právě žalobce, nikoli ona. Důvodem bylo několik let trvající psychické [anonymizováno] a neúnosné omezování žalované, další příčinou rozvratu manželství byly opakované nevěry ze strany žalobce. Žádné ze svých dětí žalovaná nevyhodila ze společné domácnosti účastníků, to je mylné a účelově zavádějící tvrzení žalobce. Dcera žalované [jméno] [příjmení] (nar. [rok]) má svůj byt a faktické i trvalé bydliště na adrese [adresa], v tomto bytě bydlí již několik let. Účastníci tento byt [jméno] v podstatě koupili v roce [rok]. Na koupi bytu jí darovali částku ve výši [částka] a dále jí poskytli půjčku ve výši [částka]. Tuto půjčku měla dcera splácet, ale v současné situaci (rozvod rodičů) k návrhu nevlastního otce (žalobce) neplatí ničeho a tímto si žalobce získává její přízeň. Že by dceru žalovaná vyhodila ze společné domácnosti v průběhu [anonymizováno] až [anonymizováno] [rok] je nesmysl. [příjmení] [jméno] [příjmení] (nar. [rok]) má trvalé i faktické bydliště na adrese [adresa], [část obce]. Zde bydlí již také několik let, jedná se o bytovou jednotku ve vlastnictví účastníků. Oba výše jmenovaní ([jméno] a [jméno]) se ve společném bydlišti účastníků nezdržovali a stěží je mohla žalovaná z domu„ vyhodit“. Je pravdou, že se společnou dcerou [jméno] (nar. 1999) měla žalovaná konflikt dne [datum], kdy přítel dcery hodlal žalovanou fyzicky napadnout. Poté žalovaná vyzvala přítele dcery, aby opustil dům. Následně, díky popichování žalobce, se dcera [jméno] odstěhovala ke své sestře [jméno] na adresu [adresa] Ani tuto dceru žalovaná nikdy ze společného bydliště nevyhodila. Není pravdou, že žalovaná přerušila kontakt s dětmi. Žalovaná předložila při jednání soudu svůj mobilní telefon a prokázala, jak opakovaně kontaktovala děti prostřednictvím SMS nebo prostřednictvím nepřijatých hovorů ze strany dětí. O fyzickém napadení žalobce žalovanou, údajně ze dne [datum] na adrese společného bydliště, si udělal soud úsudek sám, a to jen s ohledem na fyzickou konstelaci účastníků. Žalobcem uváděné řízení o přestupcích vedené před [anonymizováno] [obec a číslo] bylo pravomocně zastaveno, neboť se nepodařilo prokázat, že by se žalovaná vůbec dne [datum] ve společném bydlišti nacházela, natož aby fyzicky napadla žalobce (viz. [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] ze dne [datum] pod sp. zn.: [anonymizována dvě slova] [číslo] [rok]). Odstoupení žalobce od darovací smlouvy ze dne [datum] je neúčinné, jakož i odvolání daru pro nevděk, neboť jak výše uvedeno, žalovaná neublížila nikdy žalobci jako dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, aby zjevně porušila dobré mravy, a to ani vůči osobám obdarované blízkým. Nad rámec uvedeného žalovaná uvádí, že v mezidobí mimo jiné došlo k jistému narovnání vztahů mezi účastníky, kdy se dohodli a následně společně prodali nemovitosti v [anonymizováno] (společný dům) na adrese: [adresa], [ulice a číslo], PSČ: [PSČ]. Závěrem žalovaná uvádí, že se plně ztotožňuje s odůvodněním napadeného rozsudku, neboť soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a správně právně také celou věc posoudil. Žalovaná proto navrhuje, aby odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil a žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady odvolacího řízení.

22. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a 212a o. s. ř., přičemž podle § 214 odst. 3 o. s. ř. k projednání odvolání nenařizoval jednání, a poté dovodil, že odvolání není důvodné.

23. Soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy správně hodnotil a jím zjištěný skutkový stav tak může být podkladem i pro rozhodování odvolacího soudu. Na základě takto zjištěného skutkového stavu pak soud I. stupně dospěl i ke správným závěrům právním, s nimiž se odvolací soud plně ztotožňuje a na pečlivé a podrobné odůvodnění napadeného rozsudku pro stručnost odkazuje, když jinak by pouze jinými slovy opakoval argumentaci odůvodnění napadeného rozsudku.

24. Soud I. stupně správně hodnotil, zda v daném případě byly splněny podmínky pro odvolání daru pro nevděk podle § 2072 o. z. Vzal za prokázáno, že žalovaná sice rozchod účastníků a jejich následný rozvod iniciovala a žalobce rozchod účastníků subjektivně mohl pociťovat tak, že je mu tímto ublíženo, avšak za situace, kdy nebylo v řízení prokázáno, že by příčinou manželské krize a manželského rozvratu byla nevěra a navázání mimomanželského vztahu žalovanou, nelze dané jednání žalované považovat z objektivního hlediska za daných okolností za jednání porušující dobré mravy, natož porušující je zjevně. Rozchod účastníků a jejich následný rozvod byl výsledkem vývoje jejich partnerského vztahu (účastníci spolu již několik let intimně nežili, docházelo k hádkám), nikoliv výsledkem porušení manželských povinností ze strany žalované, porušení povinnosti být si věrni, vzájemně si pomáhat a být si v manželství oporou. Správně pak soud I. stupně zhodnotil i chování žalované ve vztahu k dětem a své závěry podrobně shora vyložil. Je zřejmé, že chování členů různých rodin a jejich vzájemné projevy jsou na různé úrovni a z tohoto hlediska je třeba je posuzovat, zejména ve vypjatých situacích, jak také soud I. stupně učinil, když vyšel z toho, že při posuzování otázky porušení dobrých mravů je třeba v každém konkrétním případě brát v úvahu, jaké byly okolnosti takového případného jednání obdarovaného, co danému jednání předcházelo a jaké byly vzájemné poměry účastníků právního vztahu a případně osob blízkých. Soud I. stupně tak správně vzal v úvahu všechny předpoklady pro posouzení důvodů odvolání daru v souladu s právní teorií i judikaturou, v souladu s nimi jednotlivé důvody, kterými žalobce odvolání daru odůvodnil, hodnotil, své úvahy v odůvodnění rozsudku velmi podrobně rozvedl a správně pak uzavřel, že jednání žalované nebylo způsobilé vést k revokaci daru. Odvolací soud proto napadené rozhodnutí jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil, když dovodil, že odvolací důvody žalobce nejsou způsobilé správnost závěrů soudu I. stupně zvrátit.

25. náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] sestávající z odměny za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k odvolání) ve výši [částka] a z paušální náhrady [částka], vše s navýšením o 21% DPH.