o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 65 C 134/2021-14,

1. Napadeným rozsudkem pro uznání soud prvního stupně vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku [částka], to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení žalobní částky s tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byly dne [datum] uzavřeny dvě rezervační smlouvy (téhož data), jimiž se smluvní strany zavázaly k uzavření kupních smluv na nemovitosti nacházející se v obci a k. ú. [obec] do [datum]. Žalobkyně složila k datu [datum] ve prospěch vlastníka dvakrát částku ve výši [částka], tj. celkem [částka], jako„ rezervační depozitum“ na bankovní účet žalované. Ve sjednané době rezervace nicméně nedošlo k uzavření kupních smluv, čímž nedošlo k naplnění účelu, za jakým byla rezervační smlouva sjednána, a to z důvodů na straně žalované. Ujednáním čl. 2 6. smluv pak bylo sjednáno, že v případě, kdy nebude uzavřena kupní smlouva na výše uvedené pozemky nejpozději v poslední den doby rezervace z důvodu na straně žalované nebo prodávajícího, bude rezervační depozitum vráceno žalobkyni, a to do pěti pracovních dnů, což se však nestalo. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána ke splnění smluvní povinnosti předžalobní výzvou ze dne [datum], avšak na požadovanou částku ničeho neuhradila.

3. Rozsudek soudu prvního stupně byl vydán jako rozsudek pro uznání dle § 153a odst. 3 o. s. ř. na základě fikce uznání žalobního nároku žalovanou dle § 114b odst. 5 o. s. ř.. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že jsou dány předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, když žalovaná, jíž byla dne [datum] řádně doručena výzva k vyjádření žalobě dle § 114b odst. 1 o. s. ř. provedená usnesením soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 65 C 134/2021-11, s poučením o následcích řádného a včasného nevyjádření se k podané žalobě, se ve věci ve stanovené třicetidenní lhůtě nevyjádřila ani neuvedla, jaký vážný důvod jí v podání vyjádření ve věci samé brání. Soud prvního stupně tak měl dle ust. § 153a odst. 3 o. s. ř. za to, že žalovaná uznala nárok, který je proti ní uplatňován a žalobě vyhověl rozsudkem pro uznání, když šlo o věc, v níž žalobní nárok nebyl v rozporu s hmotným právem ani zjevně bezdůvodný, a v níž by bylo jinak možno uzavřít a schválit soudní smír.

4. Proti rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, jímž napadla rozsudek soudu prvního stupně v obou jeho výrocích. Žalovaná namítala, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle ust. § 153a odst. 1 o. s. ř. s a § 114b odst. 5 o. s. ř. Žalovaná uvedla, že nepopírá, že se v důsledku opožděného převzetí výzvy soudu podle ust. § 114b o. s. ř. ve lhůtě třiceti dnů ode dne doručení tohoto usnesení ve věci písemně nevyjádřila, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, nicméně tak učinila podáním ze dne [datum] označeným jako žádost o prominutí zmeškání lhůty, ve kterém zároveň kromě závažných důvodů, ze kterých došlo ke zmeškání lhůty, vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojila listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označila důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k novému řízení.

5. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila tak, že rozsudek je věcně správný a podmínky pro vydání rozsudku pro uznání splněny byly. Žalobkyně uvedla, že žalovaná nemůže těžit ze své pasivity v řízení k tíži žalobkyně. Shrnula, že žalované byl doručen elektronický platební rozkaz dne [datum] s tím, že ve stejné době lze důvodně předpokládat i dodání do datové schránky žalované. Elektronický platební rozkaz byl zrušen pro nedoručitelnost. Žalovaná byla vyzvána k vyjádření se opět usnesením, které ji bylo dodáno do datové schránky ve středu [datum] a fikcí doručeno [datum]. Žalovaná namítá, že její jednatel byl na zahraniční cestě, která měla být překážkou vyzvednutí pošty v jeho datové schránce, od středy [datum], tedy více jak týden po dodání výzvy do schránky. Žalovaná tak zřejmě záměrně nevybírá svou datovou schránku a toto jednání nepožívá právní ochrany – právě proto instituty fikce doručení do datové schránky existují. Zároveň, pokud by se žalovaná v době od [datum] do [datum] do datové schránky přihlásila, v tuto dobu by ještě mohla dohledat v datové schránce i původně doručovaný elektronický platební rozkaz. Žalobkyně dále uvedla, že důkaz o okamžiku, kdy opadla překážka učinění jednání a počala běžet lhůta pro uplatnění žádosti o prominutí zmeškání lhůty je pouze v rovině tvrzení bez zcela jasného přímého důkazu (např. letenkou). Je tedy možné, že i tato žádost byla podána opožděně. Tvrzení žalované ohledně vydání rozsudku„ už následující den“ je nutné vnímat i v časovém sousledu, kdy žádost žalované byla soudu prvního stupně doručena v 15:3 5:42 hod. a rozsudek byl vydán v 8:57 hod., tedy ve velmi krátkém časovém sousledu. Do této situace se však žalovaná vůbec dostat nemusela a je nutné opět zdůraznit, že při vybírání její datové schránky byla pasivní po několik měsíců. Žalobkyně ke svému nároku uvedla patřičná tvrzení a předložila takové důkazy, aby oprávněnost svého nároku dokázala, a má za to, že tento je po právu a důvodný. Tvrzení žalované, které toto mají vyvrátit, jsou však pouze obecná a nijak nereflektující povahu závazku tak, jak byl smlouvami uzavřen. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212a odst. 4, § 205b o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Odvolacím důvodem proti rozsudku pro uznání mohou být jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. (tj. nedostatek podmínek řízení, věcná nepříslušnost soudu prvního stupně, vyloučení soudce nebo nesprávné obsazení soudu prvního stupně) a dále to, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání (§ 205b o. s. ř.). Předpokladem pro vydání rozsudku pro uznání na základě fikce uznání nároku (§ 153a odst. 2, 3 a § 114b odst. 5 o. s. ř.) je jednak to, že jde o věc, v níž lze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.) a dále, že se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle § 114b odst. 1 o. s. ř. včas nevyjádří k žalobě a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání.

8. Žalovaná v odvolání existenci vad uvedených v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. netvrdila a ani odvolací soud tyto vady neshledal. Proto se odvolací soud dále zabýval pouze tím, zda byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání.

9. V projednávané věci je předmětem řízení pohledávka žalobkyně vůči žalované z titulu rezervační (nepojmenované) smlouvy. Žalobou uplatněný nárok je v žalobě dostatečně individualizován a ve skutkové rovině vymezen.

10. Nejvyšší soud již rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 1951/2004, vyslovil, že má-li se za řízení ve smyslu ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. za to, že žalovaný nárok uplatněný proti němu žalobou uznal, soud rozhodne podle ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání, i když se žalovaný ještě před vydáním rozsudku pro uznání ve věci písemně vyjádřil tak, že nárok žalobce zcela neuznává, a i když ve svém opožděném vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji procesní obranu. Dále Nejvyšší soud v témže rozhodnutí dodal, že podal-li žalovaný vyjádření ve věci až po uplynutí lhůty určené v usnesení o výzvě k vyjádření vydaném podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř., nenastane fikce uznání nároku uplatněného proti žalovanému v žalobě jen tehdy, jestliže žalovaný prokáže, že mu v podání vyjádření bránil vážný důvod, a současně, jestliže takový vážný důvod alespoň sdělil soudu ve lhůtě stanovené pro podání vyjádření nebo jestliže šlo o tak vážný důvod, který mu zabránil v tom, aby soudu byť jen sdělil, že u něj tento vážný důvod nastal (§ 114b odst. 5 o. s. ř.).

11. V tomto případě není pochyb o tom, že žalovaná se v projednávané věci ve věcné (skutkové) rovině vyjádřila až podáním ze dne [datum], doručeným soudu téhož dne. Třicetidenní lhůta k vyjádření stanovená usnesením soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 65 C 134/2021-11, (dále jen„ kvalifikovaná výzva“), jež byla doručena žalované dne [datum], uplynula marně dnem [datum]. Vyjádření žalované ze dne [datum] tak bylo doručeno soudu opožděně. V intenci shora citované judikatury Nejvyššího soudu žalovaná ve lhůtě stanovené pro podání vyjádření nesdělila soudu žádný důvod, jež by jí bránil v podání vyjádření, ani důvod, který by jí zabránil v tom, aby soudu byť jen sdělila, že u ní tento vážný důvod nastal.

12. Odvolací soud tedy konstatuje, že žalovaná se ve stanovené lhůtě k nároku uplatněnému návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl dostatečně individualizován a ve skutkové rovině vymezen (a bylo tak zřejmé, na základě jakých skutečností se žalobkyně domáhá zaplacení žalobní částky) nijak nevyjádřila a nesdělila ani důvody, které by jí v tom bránily, neuvedla žádný skutkový důvod, pro který by žalobní nárok nebyl opodstatněný. Uplynutím třicetidenní lhůty stanovené kvalifikovanou výzvou tak nastala fikce uznání nároku žalovanou dle § 114b odst. 5 o. s. ř. a byly naplněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání a dle § 153a odst. 1 o. s. ř. Zároveň odvolací soud spatřuje naplnění podmínek pro vydání kvalifikované výzvy (okolnosti případu) v tom, že žalované se nepodařilo doručit platební rozkaz prostřednictvím datové schránky právnické osoby, žalovaná se do své datové schránky v úložní době vůbec nepřihlásila, platební rozkaz musel být z toho důvodu zrušen a řízení pokračovalo doručením žaloby žalované a vydáním řádné kvalifikované výzvy k vyjádření. Jestliže za tohoto stavu rozhodl soud prvního stupně rozsudkem pro uznání dle § 153a o. s. ř., kterým žalobě vyhověl, jde o rozhodnutí správné.

13. Odvolací námitky žalované neobstojí. Žalované byla poskytnuta zákonná lhůta kvalifikovanou výzvou k vyjádření k žalobě, z procesní aktivity žalované před jejím uplynutím nebylo patrné, jaké věcné důvody hodlá uplatňovat na svou obranu a zda vůbec nějaké; ke skutečnostem uváděným žalovanou v opožděném vyjádření přihlížet nelze, jak uvedeno výše. Stejně tak nelze prominout zmeškání lhůty k vyjádření – k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 23 Cdo 3/2015.

14. Povaha věci vydání kvalifikované výzvy nebránila, neboť pro její vydání svědčily okolnosti případu. Byla-li věc z pohledu žalované jednoduchá, o to víc není zřejmé, proč se v zákonné lhůtě k ní nevyjádřila, či alespoň neuvedla, co jí v tom brání. Odvolací soud v průběhu řízení nespatřuje ze strany soudu prvního stupně žádný mechanický postup přehlížející procesní aktivitu žalované, neboť žádná taková aktivita se nekonala.

15. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (§ 219 o. s. ř.) jako věcně správný, a to včetně správného výroku o nákladech řízení.

16. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že povinnost k jejich náhradě uložil žalované podle výsledku odvolacího řízení, v němž žalobkyně zaznamenala plný úspěch. Výše nákladů odvolacího řízení tvoří odměna za právní zastoupení žalobkyně za dva úkony právní služby učiněné v odvolacím řízení dle § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu – vyjádření k odvolání a účast u jednání soudu, dále dvě paušální náhrady hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 1 advokátního tarifu, náhrada 21% daně z přidané hodnoty ve výši [částka], celkem [částka].

17. Lhůta ke splnění povinnosti k náhradě nákladů řízení je třídenní a běží od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.); náhrada nákladů řízení se platí do rukou advokáta účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).