o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. listopadu 2023, č. j. 28 C 134/2023-90,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl tak, že zamítl žalobu o určení, že zde není pohledávka oprávněné [právnická osoba]., z exekučního titulu, kterým je rozsudek Krajského obchodního soudu v [město] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] spolu s rozsudkem Vrchního soudu v [město] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], která představuje 16% úrok z prodlení od [datum] do zaplacení z částky [částka] a že výše této pohledávky činí [částka] (výrok I), dále zamítl žalobu o vyloučení pohledávky oprávněné [právnická osoba]., z exekučního titulu, kterým je rozsudek Krajského obchodního soudu v [město] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], spolu s rozsudkem Vrchního soudu v [město] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], která představuje 16% úrok od [datum] do zaplacení z částky [částka] z rozvrhu výtěžku (z rozdělované podstaty) prodeje nemovitých věcí (pozemku parc. č. [číslo], pozemku parc. č. [číslo] a pozemku parc. č. [číslo], vše v kat. území [adresa], obec [adresa]) v dražbě provedené dne [datum] soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], pod sp. zn. [spisová značka] (výrok II), dále zamítl žalobu, aby byla vyloučena pohledávka oprávněného [právnická osoba]., z exekučního titulu, kterým je rozsudek Krajského obchodního soudu v [město] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] spolu s rozsudkem Vrchního soudu v [město] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], která představuje 16% úrok z prodlení od [datum] do zaplacení z částky [částka], z uspokojení z rozvrhu výtěžku (z rozdělované podstaty) prodeje nemovitostí (pozemku parc. č. [číslo], pozemku parc. č. [hodnota] a pozemku parc. č. [číslo], vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa]) v dražbě provedené dne [datum] soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], pod sp. zn. [spisová značka] (výrok III) a konečně rozhodl o nákladech řízení tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na jejich náhradě [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky žalované (výrok IV).

2. Zamítl tak jednak požadavek žalobce na určení, že pohledávka žalované z exekučního titulu specifikovaného ve výrocích tohoto rozsudku není oprávněná, a dále nevyhověl jeho žalobnímu návrhu, aby vyloučil ve výrocích specifikovaná příslušenství pohledávky žalované z uspokojení z rozvrhu výtěžku prodeje nemovitostí v dražbě, provedené dne [datum] v exekučním řízení, vedeném soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO] pod sp. zn. [spisová značka]. Prvostupňový soud do výrokové části převzal celé žalobcovo žalobní žádání formulované do tří výroků, přestože výroky II a III jsou téměř identické. Této formulace žalobních žádání se žalobce domáhal jen s tím rozdílem, že v návrhu výroku II požadoval vyloučit 16% úrok od [datum] do zaplacení z částky [částka] a výrokem III požadoval vyloučit příslušenství ve stejné výši označené jako úrok z prodlení.

3. Jako žalobní důvod označil žalobce nejasnost vykonávaného exekučního titulu, rozpor mezi příslušenství přiznaným prvostupňovým a odvolacím soudem (rozsudky Krajského obchodního soudu v [město] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a Vrchního soudu v [město] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]), který v této části – v rozsahu jemu uložené povinnosti zaplatit 16% úrok – způsobuje jeho materiální nevykonatelnost (nevykonatelnost celého příslušenství – jakéhokoli úroku).

4. Odporovou žalobu využil tedy s tvrzením, že exekutor prostřednictvím rozvrhu uspokojuje jinou pohledávku, než pro kterou byla exekuce nařízena, když nalézací soudy (soud prvostupňový a odvolací), jejichž výsledkem je vykonávaný exekuční titul, označily příslušenství dlužné částky rozdílně (obvodní soud jako úrok a odvolací soud jako úrok z prodlení). Akcentoval jednak, že tento nedostatek (rozpor v označení příslušenství) je důvodem pro úplné vyloučení pohledávky v rozsahu přiznaného příslušenství pro materiální nevykonatelnost exekučního titulu, a žalovaná tak nemá na uspokojení úroků z jistiny přiznané exekučním titulem vůbec nárok, tedy ani nemohou být rozvrhem výtěžku z prodeje nemovitosti uspokojovány, a dále, že oprávněná není ani aktivně legitimovaná k jejich uplatnění, když při postoupení pohledávky z [právnická osoba] nebylo příslušenství z důvodu nejasné specifikace na oprávněnou (žalovanou) převedeno. Argumentoval i tím, že v průběhu exekučního řízení již byl vykonávaný nárok zčásti uspokojen, když částečná úhrada dluhu byla započtena na dlužné úroky a úroky z prodlení.

5. Žalovaná se bránila tím, že všechny nyní uplatněné námitky byly již v rámci probíhající exekuce žalobcem jako povinným vznášeny a pravomocně v exekučním řízení příslušnými exekučními soudy i vypořádány. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], čj. [spisová značka] byl zamítnut návrh povinného na odklad exekuce, ve kterém je mimo jiné uvedeno, že skutečnost, že rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], má ve výroku uvedenou povinnost znějící na úrok z prodlení, kdežto rozsudek Vrchního soudu v [město] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ukládá povinnost znějící na úrok, nezakládá sama o osobě nemožnost materiální vykonatelnosti exekučního titulu jako celku. Toto rozhodnutí pak bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v [město] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo dovolání žalobce zamítnuto a usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1497/23, byla ústavní stížnost soudem odmítnuta. Navíc námitkou neexistence pohledávky se zabývaly i nalézací soudy, když žalobce tuto námitku jako žalobní argument neúspěšně uplatnil i v nalézacím soudním řízení o určení, že předmětná pohledávka již zanikla zaplacením (rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [město] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] byla tato žaloba pravomocně zamítnuta).

6. Soud prvního stupně vyšel ze skutečností popsaných v bodech 4 a 5 rozsudku. Vzal za prokázané, že Obvodní soud pro [adresa] usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], pověřil provedením exekuce na majetek povinného soudního exekutora k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši [částka] s 16 % úrokem od [datum] do [datum] a s 16 % úrokem od [datum] z částky [částka] do zaplacení, nákladů předcházejícího řízení [částka], a to podle vykonatelného rozsudku Krajského obchodního soudu v [město], ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v [město] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a k uspokojení pohledávky [částka] s 24 % úrokem od [datum] do zaplacení z částky [částka] a nákladů předcházejícího řízení [částka], a to podle vykonatelného rozsudku Krajského soudu v [město] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a k uspokojení nákladů této exekuce, které budou určeny. Soudním exekutorem pak v rámci rozvrhového jednání na základě uvedeného exekučního titulu týkajícího se uspokojení z rozvrhu výtěžku prodeje nemovité věci (pozemku parc. č. [hodnota], pozemku parc. č. [hodnota] pozemku parc. č. [hodnota], to vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa]) v dražbě provedené dne [datum] bylo rozhodnuto mimo jiné tak, že výtěžek dražby ve výši [částka] bude projednáván při dalším rozvrhovém řízení; vyzval žalobce jako povinného k podání odporové žaloby ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozvrhového usnesení podle § 267a odst. 1 o. s. ř.

7. Rovněž vyšel ze zjištění, že Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], potvrdil usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým prvostupňový soud zamítl návrh na částečný odklad exekuce, kterého se žalobce jako povinný dožadoval s tím, že dojde k zastavení části exekuce týkající se vymáhaného příslušenství (úroků), a to z důvodu materiální nevykonatelnosti exekučního titulu a z důvodu, že oprávněná není v této části vymáhatelného nároku aktivně legitimována (tj. stejné důvody jako v tomto řízení).

8. Konstatoval, že exekuční soudy argumenty povinného (žalobce) jako nedůvodné odmítly a zcela se s jeho námitkami již vypořádaly, když odvolací soud uzavřel, že „na materiální vykonatelnosti titulu nemění nic skutečnost, že v jeho výroku byl oproti petitu žaloby obsahující pojem „úrok z prodlení“ pouze pojem „úrok“, byl-li tento „úrok“ specifikován z hlediska požadavku určitosti výroku dostatečným způsobem, totiž sazbou a vymezením doby, za kterou má být zaplacen, jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Tedy jinak řečeno, uvedení pojmu „úrok“ na místo pojmu „úrok z prodlení“ v exekučním titulu jeho materiální nevykonatelnost podle odvolacího soudu nezpůsobuje, když tento „úrok“ byl specifikován sazbou, částkou, z jaké je požadován, a rovněž dobou, za kterou je požadován.“ Nedůvodné shledal i argumenty povinného (žalobce) stran nedostatku aktivní legitimace oprávněné (stran postoupení pohledávky) s tím, že „v uvedeném případě nebylo pochyb, s jakým příslušenstvím byla pohledávka z úvěrové smlouvy za povinným postoupena a že právě tento úrok z prodlení je v dotčeném exekučním řízení vymáhán.“ Neopodstatněnou hodnotil i námitku povinného, že ohledně úroku z úvěru již byla exekuce zastavena.

9. Uvedená zjištění právně posoudil dle § 52 odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb., o exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), § 267a, § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. a dospěl k závěru, že žalobce není v daném řízení aktivně legitimován, když v exekučním řízení je v procesním postavení povinného, který má možnost se úspěšně bránit proti předmětu výkonu rozhodnutí jen v rámci probíhajícího exekučního řízení. Institut odporové žaloby slouží primárně k ochraně oprávněného či dalších osob, jejichž pohledávky mohou být uspokojovány z výtěžku dosaženého ve výkonu rozhodnutí proti jiné osobě, která uplatňuje nárok na uspokojení z téhož výtěžku. Lze se jí tak domáhat popření konkrétní pohledávky, která by měla být ve výkonu rozhodnutí uspokojena spolu s nárokem, pro který je exekuce vedena. Odporovou žalobou se tedy žalobce vůči věřiteli domáhá určení konkrétních skutečností ohledně popírané pohledávky, se kterou se do rozvrhu výtěžku exekuce přihlásil jiný věřitel. Ve vztahu k oprávněnému tak povinný nemůže popírat jeho pohledávku formou odporové žaloby, neboť se jedná o účastníka řízení o výkonu rozhodnutí a vůči němu může povinný jako účastník řízení uplatnit svá práva právě formou návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce). Žalobce tak uvedenou žalobou de facto popírá existenci (části) exekučního titulu, k čemuž, jak soud vyložil shora, odporová žaloba neslouží. Pokud tedy soudní exekutor v rozvrhovém usnesení ze dne [datum] vyzval žalobce, jako povinného k podání odporové žaloby, je tato jeho výzva (poučení) nesprávná.

10. Nad rámec uvedeného pak soud prvního stupně konstatoval, že všechny žalobcem tvrzené výhrady proti exekučnímu titulu byly již exekučními soudy v jeho neprospěch vyřešeny, a tedy ani v případě, že by bylo možné je odporovou žalobou opětovně uplatnit, pak s ohledem na vázanost nalézacího soudu pravomocnými exekučními rozhodnutími ohledně těchto předběžných otázek (materiální vykonatelnosti vykonávaného exekučního titulu i absence důvodů vedoucích k částečnému zastavení exekuce) by nebylo možné žalobě vyhovět.

11. Žalobu proto jako nedůvodnou zamítl a podle zásady úspěchu ve věci přiznal úspěšné žalované plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

12. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, ve kterém se ohradil proti závěru, že mu nesvědčí aktivní legitimace k uplatnění námitek proti vykonávanému exekučnímu titulu prostřednictvím odporové žaloby. Setrval na své žalobní argumentaci, když zopakoval či parafrázoval svá dosavadní žalobní tvrzení o tom, že k uspokojení příslušenství nebyla exekuce nařízena, vykonávaná pohledávka v tomto rozsahu již zčásti zanikla a že exekuční titul není v části vymáhaného příslušenství materiálně vykonatelný, když vynucovaná povinnost uhradit spolu s jistinou i 16% úrok je s ohledem na rozdílnou formulaci výroků soudu prvního stupně a odvolacího soudu nejasná a neurčitá. Navrhl, aby odvolací soud dotčený rozsudek změnil tak, že určí, že oprávněná nemá vykonatelnou pohledávku, představující 16% úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a že se tato neexistující pohledávka vylučuje z uspokojení z rozvrhu výtěžku prodeje nemovitých věcí. Zároveň uplatnil požadavek, aby mu jako úspěšnému účastníku byla přiznána plná náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

13. Žalovaná se ve vztahu k zamítavým meritorním výrokům plně ztotožnila s napadeným rozsudkem. Opravného prostředku využila ve vztahu k nákladovému výroku (IV), když se vymezila proti způsobu propočtu hodnoty úkonu právní pomoci, při kterém prvostupňový soud aplikoval § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Namítla, že soud prvního stupně měl při výpočtu mimosmluvní odměny advokáta vycházet z § 8 vyhlášky a hodnotu jednoho úkonu určit z tarifní hodnoty [částka], která představuje rozsah jejího předpokládaného uspokojení z výtěžku dražby předmětných nemovitostí. Navrhla proto, aby odvolací soud meritorní zamítavé výroky potvrdil a nákladový výrok změnil tak, že jí za řízení před soudem prvního stupně přizná náklady řízení ve výši [částka]; obdobným způsobem pak stanoví žalobci povinnost uhradit jí i náhradu nákladů odvolacího řízení.

14. Vzhledem k tomu, že i odvolací soud nespatřuje mezi meritorními výroky napadeného rozsudku (II a III) zásadní rozdíl co do vymezení žalobního požadavku, přičemž posuzováno podle obsahu jednotlivých podání žalobce (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) se žalobce odporovou žalobou domáhá, aby z výtěžku prodeje nemovitostí v exekuční dražbě nebyl uspokojen nárok na příslušenství exekučním titulem přiznané jistiny (díky vyjasněnému žalobnímu požadavku by soud mohl enunciát rozhodnutí formulovat i sám), přezkoumal odvolací soud rozsudek v celém rozsahu. Pro tento postup svědčí i skutečnost, že za situace, kdy výroky mají jen drobné formulační rozdíly a sledují stejný žalobní požadavek (vyloučení příslušenství z rozvrhu) nemůže jeden z nich nabýt samostatně právní moci. V obou případech se jedná o příslušenství pohledávky, u které je podstatné stanovení procentuální výše úroků, hodnoty jistiny a vymezeného období, nikoli specifikace jeho hmotněprávního důvodu, a tedy ani odvolacímu soudu se nejeví podstatné označení, zda se jedná o úrok či úrok z prodlení, které má význam jen při posouzení hmotněprávní podstaty tohoto nároku v nalézacím řízení (obdobně soud ve výroku rozsudku neuvádí, zda přiznaná částka je dluhem z úvěru či představuje škodu nebo jiný nárok). Učinil tak dle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

15. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy řádně hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř. a učinil správný skutkový závěr, když v odůvodnění rozhodnutí v souladu s ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. uvedl, které převážně nesporné skutečnosti má za prokázané a z jakého důvodu. V jeho odůvodnění jsou skutková zjištění jasná, přehledná, z nich učiněný skutkový závěr je jejich logickým, výstižným shrnutím a je i dostatečným podkladem a východiskem pro právní hodnocení věci.

16. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se skutkovými závěry soudu prvního stupně i jejich právním posouzením a v plném rozsahu na ně odkazuje. Své skutkové i právní závěry prvostupňový soud účastníkům natolik dostatečně zprostředkoval, že odvolací soud, aniž by parafrázoval či opakoval části dotčeného rozhodnutí, již prakticky nemá k věci co dodat. V této souvislosti je třeba poukázat na skutečnost, že žalobce ve svém odvolání jen opakuje své dosavadní žalobní argumenty, ke kterým se již soud prvního stupně dostatečně vyjádřil.

17. Lze plně přisvědčit prvostupňovému soudu, že odporová žaloba slouží k ochraně oprávněného či dalších osob, jejichž pohledávky mohou být uspokojovány z výtěžku dosaženého ve výkonu rozhodnutí či exekuci (a ve výkonu rozhodnutí/exekuci prodejem nemovitosti nebo prodejem podniku i k ochraně povinného) proti jiné osobě, která uplatňuje nárok na uspokojení z téhož výtěžku. Lze se jí domáhat popření konkrétní pohledávky, která by měla být ve výkonu rozhodnutí uspokojena. Popření pravosti pohledávky znamená zpochybnění její existence, a typickou je tak námitka, že uplatněná pohledávka nikdy nevznikla, tedy odporující samotnému právnímu základu pohledávky. Nejedná se proto o institut, který slouží povinnému ke zpochybnění vykonávaného exekučního titulu, k jeho obraně proti nařízenému výkonu rozhodnutí (prováděné exekuci). Oprávněný se do rozvrhu výtěžku nepřihlásil s jinou než exekucí vymáhanou pohledávkou, a žalobce tedy odporovou žalobu nepřípustně využil k uplatnění námitek, které jako povinný může vznášet jen v rámci vykonávané exekuce, o kterých je oprávněn rozhodovat výlučně pověřený exekutor či příslušný exekuční soud. Navíc jak přiléhavě poukázal i soud prvního stupně, výše uvedené důvody již žalobce jako důvody pro zastavení exekuce v předmětném exekučním řízení uplatnil.

18. Správný je tak závěr soudu prvního stupně, že žalobci nesvědčí aktivní legitimace k uplatnění žalobního požadavku, a jeho žaloba je tedy ve všech jím formulovaných (prvostupňovým soudem převzatých) žalobních výrocích nedůvodná. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a meritorní výroky jako věcně správné potvrdil. Stejně postupoval i ve vztahu k akcesorickému nákladovému výroku (IV), když aplikace ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. odpovídá výsledku řízení, a soud prvního stupně nepochybil ani při stanovení výše těchto nákladů. Ty úspěšné žalované přiznal dle vyhl. č. 177/1996 Sb., přičemž při stanovení hodnoty jednoho úkonu právní pomoci správně aplikoval ustanovení § 9 odst. 1 vyhlášky, když předmětem řízení není penězi ocenitelné plnění nebo cena věci či práva v době započetí právní služby, a určil i správný počet úkonů, které žalovaná účelně vynaložila k obraně svého procesního postavení.

19. O nákladech odvolacího řízení rozhodl rovněž podle zásady úspěchu ve věci vyjádřené v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Ty představují dvě mimosmluvní odměny advokáta po [částka] podle ust. § 7, bod 4 a ust. § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (2 úkony právní služby – vyjádření k odvolání a účast na jednání), z náhrady hotových výdajů ve výši [částka] podle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) ve spojení s ust. § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z náhrady za promeškaný čas ve výši [částka] podle ust. § 14 odst. 1 písm. a) cit. vyhl. (10 započatých půlhodin á [částka] v souvislosti s cestou k jednání konaném dne [datum] na trase [adresa] a zpět), z cestovného ve výši [částka] podle ust. § 1 písm. b), ust. § 4 písm. c) vyhl. č. 467/2022 Sb. (při cestě [adresa] a zpět tj. 416 km, spotřebě 6,1 l/100 km, průměrné ceně motorové nafty [částka]/ l a sazbě za použití motorového vozidla [částka]/km), a daně z přidané hodnoty ve výši [částka] (21% DPH), jíž je právní zástupkyně žalobkyně plátcem. Celkem tak činí částku [částka].