o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 8 C 40/2019-258, ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 8 C 40/2019-263,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I řízení co do částky [částka] s příslušenstvím zastavil, výrokem II uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a výrokem III zbylou část žalobního požadavku ve výši [částka] s příslušenstvím jako nedůvodnou zamítl. O nákladech státu a účastníků řízení rozhodl podle poměru jejich úspěchu ve věci, když výrokem IV zavázal žalovanou, aby zaplatila žalobkyni na náhradu účelně vynaložených nákladů částku [částka], a výrokem V uložil žalobkyni povinnost zaplatit na účet tamního soudu poměrnou část nákladů v rozsahu [částka] a žalované ve výši [částka].

2. Rozhodl tak o požadavku žalobkyně na úhradu pojistného plnění za škodu, kterou jí pojištěnec žalované způsobil na obytném vozidle, když ta mu odmítla plnit nad rámec již poskytnutého plnění s tím, že vyplacená částka [částka] plně saturuje náklady na uvedení vozu v předešlý stav (do stavu před nehodou).

3. Mezi účastnicemi je nesporný nehodový děj i skutečnost, že v době nehody byl škůdce u žalované pojištěn na škodu, kterou způsobí provozem svého vozidla (pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). V průběhu řízení byl vyjasněn i rozsah uplatněné škody na vozidle, když žalobkyně uznala námitku žalované, že poškození čelního skla bylo předmětem jiné škodné události, řešené jinou pojišťovnou, a proto v rozsahu specifikovaném výrokem I vzala žalobu zpět.

4. Spornou tak zůstala pouze výše pojistného plnění, která odpovídá přiměřeným nákladům na opravu obytného vozidla, a otázka, zda provedením opravy se jeho hodnota dostala na úroveň původní obvyklé ceny (obvyklé ceny v době nehody). Obě sporné otázky vyvstaly z požadavku žalobkyně, která se domáhala úhrady jak účelných nákladů na opravu, tak náhrady škody způsobené snížením obvyklé ceny jejího vozu v důsledku jeho poškození při dopravní nehodě. Rovněž požadovala úhradu [částka], které vynaložila za znalecký posudek, a částky [částka] jako dvou paušálních náhrad po [částka] za uplatnění pohledávky.

5. Ke stanovení výše škody, vyjádřené jako náklad na uvedení obytného vozidla v předešlý stav, soud nechal zpracovat revizní znalecký posudek, který měl mimo jiné zhodnotit správnost posudku předloženého žalobkyní.

6. Ze závěrů tohoto expertního posudku vzal za prokázané, že levnější varianta opravy prosazovaná žalovanou není s ohledem na rozsah poškození způsobilá uvést vozidlo do původního stavu, a že náklady na opravu vozidla, při které dojde k plnohodnotnému navrácení vozidla do stavu před nehodou, představují částku [částka]. Ta odpovídá opravě vozu, při které dojde k plnohodnotnému navrácení vozidla do původního stavu přímo ve výrobním závodě Dethleffs v Isny, a nebude tak mít za následek žádné jeho znehodnocení.

7. Uvedená zjištění hodnotil zejména dle § 6 zákona č. č. 168/1999 Sb. a § 513, §1970 a § 2951 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Dospěl k závěru, že žalobkyni vznikl nárok na doplatek pojistného plnění v rozsahu rozdílu mezi již poskytnutou částkou ([částka]) a revizním znaleckým posudkem stanovenou hodnotou přiměřených nákladům na opravu ([částka]), sníženou o částečné omezení žalobního nároku ([částka]), když i v tomto rozsahu byla stanovená škoda již uhrazena. Spolu s těmito náklady přiznal žalobkyni i požadavek na úhradu nákladů, které vynaložila za znalecký posudek ([částka]), když jej hodnotil jako potřebný náklad pro uplatnění pohledávky, neboť jím stanovený odhad se blížil soudem zjištěné škodě. Výrokem II tak uložil žalované uhradit žalobkyni částku [částka] spolu s požadovaným zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. (706 881 – 44 094 – 35 652 + 5 082 = 632 217).

8. Ve zbylém rozsahu výrokem III žalobu zamítl, když důvodným neshledal jak zbylou část žalobního nároku na uvedení vozidla do stavu před nehodou, tak požadavek žalobkyně na úhradu dvou paušálních náhrad po [částka] za uplatnění pohledávky.

9. Konstatoval, že účelem práva na úhradu paušálních náhrad je ochrana podnikatelů v podnikatelských vztazích proti dlužníkům, kteří v obchodních vztazích neplní řádně a včas. Za situace, kdy vztah mezi pojišťovanou a poškozeným nelze hodnotit jako vztah podnikatelský, nemá žalobkyně na částku [částka] právo.

10. O nákladech řízení i nákladech státu pak rozhodl podle poměru úspěchu ve věci (§ 142 odst. 2, § 148 odst. 1 o. s. ř.).

11. Proti zamítavému výroku III a akcesorickým nákladovým výrokům IV a V podala žalobkyně včasné odvolání. Vymezila se proti závěrům revizního znaleckého posudku, který stanovil, že částka [částka] zcela nahradí náklady na opravu tak, aby se vozidlo dostalo na úroveň jeho obvyklé ceny před nehodou. Argumentovala vlastním expertním posudkem s tím, že znalec v něm dospěl sice ke shodné ceně plnohodnotné opravy, navíc však stanovil, že předmětné vozidlo bylo pod vlivem nehody znehodnoceno snížením jeho obvyklé hodnoty o [částka]. Poukázala na rozhodnutí dovolacího soudu, která řešila otázku znehodnocení obvyklé ceny vozidla v důsledku jeho účasti na dopravní nehodě, a akcentoval, že je prakticky notorietou, že bourané vozidlo vždy ztratí na hodnotě oproti prodejní ceně nebouraného vozu stejného stáří a kvality. Ohradila se i proti rozhodnutí o nákladech řízení, když soudu vytkla aplikaci § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že v daném případě jí přísluší plná náhrada nákladů řízení dle § 142 odst. 3 o. s. ř., když výše plnění závisela na znaleckém posudku. Navrhla, aby odvolací soud změnil napadený zamítavý výrok III tak, že uloží žalované povinnost uhradit jí [částka] s příslušenstvím i náklady řízení, a rovněž žalovanou zaváže k povinnosti uhradit náklady státu.

12. Odvolací soud odvoláním dotčené výroky III, IV a V přezkoumal včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), se závěrem, že odvolání není důvodné.

13. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy řádně hodnotil, a to jak každý jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti. Správný je i jeho skutkový závěr, který v odůvodnění napadeného rozhodnutí v souladu s ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. jasně rozvedl, když ujasnil, které skutečnosti má za prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se řídil a proč. V odůvodnění napadeného rozsudku jsou jeho skutková zjištění jasná a přehledná, z nich učiněný skutkový závěr je jejich logickým a výstižným shrnutím, a je i dostatečným podkladem a východiskem pro právní hodnocení věci. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se skutkovými i právními závěry prvostupňového soudu a v plném rozsahu na ně odkazuje.

14. Odvolací námitky žalobkyně se týkají zejména hodnocení provedených důkazů, když odvolacímu soudu předkládá vlastní verzi tohoto hodnocení. Uvedené výhrady však odvolací soud nesdílí; prvostupňový soud důkazy hodnotil v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř., svá zjištění učinil z poznatků a dojmů získaných z důkazů, které v řízení správně provedl, a napadený rozsudek obsahuje řádné zhodnocení znaleckých expertíz.

15. Správný byl jeho postup, když za situace, kdy strany v řízení předložily dvě opačná odborná posouzení (znalecký posudek a odborné vyjádření s odlišnými závěry o výši škody a nezbytných nákladů na uvedení vozidla do stavu před nehodou), zajistil zpracování revizního znaleckého posudku. Dostatečně pak účastníkům zprostředkoval své úvahy o tom, proč vyšel ze závěrů revizního znaleckého posudku ze dne [datum]. Při posouzení sporné otázky znehodnocení obvyklé ceny vozidla nehodou plně akceptoval závěry revizního znalce, který uzavřel, že za situace, kdy oprava spočívá v komplexní, nikoli jen dílčí, opravě pláště, nedojde k poklesu obvyklé ceny vozu. Jeho obvyklá cena se tak po opravě oproti stavu před opravou a poškozením nezmění.

16. Lze přisvědčit odvolatelce, že soudy vyšších stupňů opakovaně judikovaly názor, podle kterého„ jestliže byly poškozenému nahrazeny náklady na opravu vozidla po nehodě, avšak po provedené opravě se hodnota vozidla nedostala na úroveň původní obvyklé ceny, je zde stále majetková újma poškozeného, způsobená na vozidle, a to v rozsahu rozdílu mezi obvyklou cenou vozidla před poškozením a obvyklou cenou vozidla po opravě, k jejíž náhradě je škůdce povinen“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 2782/2017, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] nebo rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 861/2018).

17. Tuto rozhodovací praxi však nelze zjednodušeně zobecňovat, a dovozovat tak, že v důsledku každé dopravní nehody (pojistné události) dojde – bez ohledu na rozsah a povahu poškození, způsob a kvalitu provedených oprav, stáří vozidla i jeho dostupnost na trhu – vždy ke snížení obvyklé ceny poškozeného a následně opraveného vozu.

18. Jak ostatně konstantně judikuje [ulice] i Nejvyšší soud zásadní pro hledání spravedlivého řešení sporu je vždy nezbytné zvážení všech konkrétních okolností dané věci a snaha vyhnout se zobecňujícím soudům, které mohou být příčinou vzniku nespravedlnosti.

19. Tento individuální přístup, jako jediný možný pro nalézání spravedlivého rozhodnutí, se nepochybně projevil i v judikatuře vyšších soudů, ze které lze rovněž citovat následující:„ Byly-li po nehodě poškozenému nahrazeny náklady na opravu, jíž se hodnota vozu opět dostala na úroveň původní obvyklé ceny, nepřichází v úvahu kromě takto určené peněžní náhrady ještě nějaká další náhrada z důvodu ‘snížené prodejnosti’ či ‘obchodního znehodnocení‘“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 567/2007).

20. Uvedené judikáty nejsou rozporné, když náhrada za sníženou prodejnost vozidla je vždy podmíněna konkrétní situací (skutkovým zjištěním), kdy po provedené opravě se hodnota vozidla nedostane na úroveň původní obvyklé ceny.

21. V projednávané věci je zřejmé, že soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že kalkulace ceny opravy byla znalci velkoryse provedena tak, aby obvyklá cena sedm let starého vozidla před poškozením a po jeho opravě byla nulová, když zpracovatelé revizního znaleckého posudku vzali v úvahu cenu komplexní opravy ve výrobním závodě předmětného obytného vozu v Isny im Allgäu, při které by byla provedena celková výměna panelu skříně vozidla i čelního skla. Způsob opravy, při které jsou využity originální technologie a materiály jako při stavbě vozidla nového, u vozidla tohoto stáří zaručuje, že nedojde k znehodnocení jeho prodejnosti. Zbytková životnost před i po opravě by se nezměnila, když hlavní části vozidla (motor, převodovka, nápravy, atd.) nebyly poškozeny, nedoznaly žádných změn, a poškozené části nástavby by byly výrobním způsobem nehrazeny.

22. Za situace, kdy skutkovému závěru soudu prvního stupně i jeho právnímu hodnocení není možné nic vytknout, postupoval odvolací soud dle § 219 o. s. ř. a napadený zamítavý výrok III jako věcně správný potvrdil. Stejně postupoval i ve vztahu k nákladovým výrokům, když prvostupňový soud aplikoval přiléhavá ustanovení procesního předpisu (§ 142 odst. 2, § 148 odst. 1 o. s. ř.), a jejich výši správně stanovil (v souladu s vyhláškou 177/1996 Sb.). Využití zásady poměru úspěchu účastníků ve věci je s ohledem na výsledek řízení na místě, když rozsah neúspěchu žalobkyně představuje zcela neoprávněně uplatněné požadavky na opravu čelního skla (částečné zpětvzetí žaloby zaviněné žalobkyní) a na další náhradu z důvodu snížené prodejnosti předmětného vozidla.

23. O nákladech odvolacího řízení pak rozhodl podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalované žádné účelně vynaložené náklady v tomto stadiu řízení nevznikly.