o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I) a dále povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyni ve výši [částka] (výrok II), to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Takto soud prvního stupně rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení žalobní částky s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého žalované na úkor ochuzeného [jméno] [příjmení], který svou pohledávku z bezdůvodného obohacení postoupil žalobkyni smlouvu o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Bezdůvodné obohacení žalované (obohacené) na úkor ochuzeného postupitele vzniklo tak, že žalovaná jako úvěrující uzavřela s ochuzeným (postupitelem) jako úvěrovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě žalovaná poskytla postupiteli částku [částka] za poplatek [částka], tj. celková částka splatná postupitelem měla být [částka] ve 30 měsících, když výpůjční úroková sazba činila 148,15% ročně a [anonymizováno] činilo [anonymizováno]; úvěrová smlouva byla nadto provázena řadou smluvních sankcí. Postupitel se dostal do prodlení s plněním závazků z úvěrové smlouvy, pročež byla vůči němu vedena exekuce Mgr. [jméno] [příjmení], soudním exekutorem Exekutorského úřadu [okres], pod sp. zn. [spisová značka], na základě rozhodčího nálezu jakožto exekučního titulu. Exekuční řízení bylo vůči postupiteli následně pravomocně zastaveno ke dni [datum], a to usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], potvrzeným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a navazující rozhodčí smlouvy, tj. z důvodu absence pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu. V exekuci do doby jejího skončení bylo na postupiteli coby povinném vymoženo [částka] na jistině, úrocích a smluvních pokutách, z vymožené částky soudní exekutor vyplatil žalované jakožto oprávněné částku [částka], výše bezdůvodného žalované na úkor ochuzeného postupitele je pak tvořena rozdílem mezi plněním vyplaceným žalované ve výši [částka] a částkou, kterou je žalovaná skutečně oprávněna si z vyplaceného plnění ponechat, tj. úvěrovou jistinou [částka] včetně částky [částka] představující zákonný úrok z prodlení z částky [částka] ve výši 8,05% ročně ode dne [datum] do [datum].

3. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku vyšel ze zjištěného skutkového stavu (skutková zjištění jsou v podrobnostech popsána v bodech 3. – 28. odůvodnění, na něž se odkazuje), který posoudil tak, že předmětná úvěrová smlouva ze dne [datum] a na ni navazující rozhodčí smlouva byly absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, v důsledku čehož rozhodce neměl pravomoc rozhodčí nález vydat, a tento rozhodčí nález nebyl způsobilým exekučním titulem. V těchto závěrech soud prvního stupně vycházel z rozhodnutí exekučního soudu o zastavení exekuce (usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]), jež se přímo týká projednávané věci, jakož i z další soudní judikatury (viz body 34. – 41. odůvodnění napadeného rozsudku). Námitku promlčení vůči žalobnímu nároku vznesenou žalovanou posoudil soud prvního stupně jako nedůvodnou s tím, že nedošlo k promlčení žalobního nároku, když subjektivní tříletá promlčecí doba počala běžet až od okamžiku nabytí právní moci usnesení exekučního soudu o zastavení exekuce pro nezpůsobilý exekuční titul, tj. od [datum], když teprve tímto okamžikem mohl ochuzený postupitel vědět nezpochybnitelně, že k bezdůvodnému obohacení došlo a o osobě povinné k jeho vydání. Žaloba pak byla podána dne [datum], tj. v tříleté promlčecí lhůtě (viz body 42. – 44. odůvodnění napadeného rozsudku); námitku promlčení soud prvního stupně nadto posoudil jako uplatněnou v rozporu s dobrými mravy, kdy nemravnost jednání žalované spatřoval v okolnostech uzavření neplatné úvěrové a rozhodčí smlouvy, postupu žalované v rozhodčím a exekučním řízení, v důsledku provázání osob žalované, rozhodce a soudního exekutora. (viz body 45. – 47. odůvodnění napadeného rozsudku).

4. Proti napadenému rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, kterým navrhovala změnu napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Žalovaná namítala, že stále existuje rozhodčí nález rozhodce JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci a stal se vykonatelným, nebyl nikdy postupem podle zákona o rozhodčím řízení zrušen a veškeré přijaté plnění podle něj jsou plněním přijatým na základě platného právního titulu a jejich přijetím nevzniká bezdůvodné obohacení. Ze zastavení exekuce nelze vyvozovat, že by zanikl hmotněprávní závazek jím přiznaný, přičemž dle platné judikatury ani exekuční soud není oprávněn věcně přezkoumávat úvěrovou smlouvu. Poukázala současně na závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], v němž byla řešena obdobná situace s tím, že judikaturu dopadající výlučně na exekuční řízení zde nelze aplikovat, neboť její závěry řeší pouze přípustnost výkonu rozhodnutí, ale nikoliv existenci pravomocného rozhodčího nálezu. Žalovaná se znovu dovolala promlčení nároku s tím, že podle judikatury Ústavního soudu (rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]) zastavení exekuce na návrh povinného není předpokladem pro to, aby povinný mohl podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení, tedy i u vymoženého plnění plyne tříletá promlčecí doba od data uskutečnění tohoto plnění. Žalovaná zdůraznila, že i u plnění, které bylo vymoženo v průběhu exekuce, platí tříletá promlčecí doba, a to od data uskutečnění tohoto plnění. Převážnou část plateb z exekuce vedené proti právnímu předchůdci žalobce obdržela žalovaná více než tři roky před podáním žaloby. Z hlediska počátku běhu promlčecí lhůty je důležitá znalost konkrétních skutkových okolností, z nichž lze bezdůvodné obohacení dovodit, nikoliv obeznámení s právní kvalifikací. Tedy zda ochuzený měl k dispozici údaje a informace, které mu umožňují podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení u soudu. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně dovozoval neplatnost smlouvy o úvěru z výše úroků a smluvních pokut, tak je zřejmé, že skutkově o všem věděl. Pokud nebyl exekuční titul způsobilý, mohl právní předchůdce žalobkyně vymáhat vymožené plnění zpátky ihned a nic mu nebánilo podat žalobu. Svých práv se tak mohl právní předchůdce žalobkyně domoci už v průběhu exekuce – pokud zde nebyl řádný exekuční titul a plnění nemělo hmotněprávní základ, mohl se bezdůvodného obohacení domáhat kdykoliv. Konečně žalovaná nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně o rozporu námitky promlčení s dobrými mravy, zdůraznila, že pohledávku nevymáhá spotřebitel, ale společnost s ručením omezeným, podnikatel, který zjevně nabyl žalobní pohledávku za účelem zisku. Závěr soudu prvního stupně, že námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, je založena pouze na blíže nekonkretizovaných argumentech k úvěrové a rozhodčí smlouvě a k rozhodčímu řízení. Judikatura však říká, že aby námitka promlčení byla v rozporu s dobrými mravy, musel by žalovaný právního předchůdce žalobce nějakým způsobem ujišťovat, že mu něco uhradí, že dojde k dohodě, až by se nárok promlčel. Žalovaná nijak na právní předchůdkyni žalobkyně nepůsobila v tom smyslu, že by svým jednáním přispěla k promlčení nároku.

5. K odvolání žalované se vyjádřila žalobkyně tak, že považovala napadený rozsudek za věcně správný a navrhovala jeho potvrzení. K námitce žalované, že ve věci je vydán dosud nezrušený rozhodčí nález a jedná se tak o věc pravomocně rozhodnutou, uvedla, že se sama žalovaná tímto neřídí a podává soudům žaloby ve věcech, v nichž byla exekuce zastavena a nebyla dosud vymožena ani jistina z úvěru, aniž by se snažila o zrušení rozhodčího nálezu. Odkázala na platnou judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu, podle níž pokud vydal rozhodčí nález rozhodce, aniž by k tomuto měl pravomoc, nemůže takové rozhodnutí představovat překážku věci rozhodnuté. Navíc rozhodčí nález dle žalobkyně ani nevydal rozhodčí smlouvou stanovený rozhodce, ale fakticky Rozhodčí společnost [právnická osoba] Rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. [spisová značka], kterého se dovolala žalovaná, označila žalobkyně za exces, který bude napraven dovolacím soudem. K námitce promlčení žalobkyně uvedla, že počátek běhu promlčecí lhůty je třeba ztotožnit se dnem pravomocného zastavení exekuce, neboť k odpadnutí právního důvodu k plnění došlo až zastavením exekuce. Do té doby mohla žalovaná důvodně přijímat plnění. Nelze si podle ní představit, že by žalovaná na jednu stranu vedla exekuci a vymáhala peníze a současně právní předchůdce žalobkyně mohl úspěšně v exekuci vymožené peníze vymáhat jako bezdůvodné obohacení. Právní předchůdce žalobkyně se tedy sice mohl o protiprávnosti požadavku žalované dozvědět po první poradě s advokátem, nicméně v této věci bylo třeba nejdříve exekuci zastavit, protože představovala právní důvod k přijímání plnění, tedy toto plnění nebylo možné vymáhat jako bezdůvodné obohacení. Upozornila dále na to, že o skutečném rozsahu bezdůvodného obohacení se právní předchůdce žalobkyně mohl dozvědět nejdříve dne [datum], kdy bylo soudním exekutorem sděleno, kolik bylo celkově na účet žalované v průběhu exekučního řízení vyplaceno. Žalobkyně dále poukázala na judikaturu [anonymizováno] v totožné kauze (vedené proti [právnická osoba]), podle níž je promlčecí lhůta 3 let upravená vnitrostátním právem krátká a v rozporu se zásadou efektivity a lze vycházet z 10 leté objektivní lhůty, a dále na usnesení slovenského Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], který z tohoto rozhodnutí vyvodil aplikační přednost. Žalobkyně dále zopakovala rozpor námitky promlčení s dobrými mravy, neboť žalované jako členu nadnárodní skupiny s vlastním právním oddělením muselo být dlouhodobě známo, že smluvní ujednání odporují zákonu a sjednaný úrok je zjevně neplatný, proto také volila řešení sporů přes rozhodce. [příjmení] jí také být jasné, že rozhodčí nález vydaný rozhodčí společností nebude moci obstát a že exekuce vedená na základě takového exekučního titulu je zatížena vadou. Je tedy zřejmé, že vědomě a úmyslně jednala v rozporu se zákonem a obohacovala se na spotřebitelích, kteří takové vědomosti neměli. Při takovémto dlouhodobém úmyslném jednání je třeba konstatovat, že uplatnění námitky promlčení se příčí dobrým mravům.

6. Na toto vyjádření žalobkyně reagovala žalovaná dalším vyjádřením (replikou), jímž opětovně vyvracela argumentaci žalobkyně k počátku běhu promlčecí doby založené až dnem právní moci rozhodnutí o zastavení exekuce, a znovu argumentovala ve prospěch závěru o postupném promlčování nároku v důsledku jednotlivých (exekučně vymožených) plnění od právního předchůdce žalobkyně, když mu byly známy všechny skutkové okolnosti týkající se vzniku vydání bezdůvodného obohacení nikoli až v okamžiku, kdy došlo k pravomocnému zastavení exekučního řízení, ani až v okamžiku, kdy obdržel vyčíslení od soudního exekutora, jak se snaží dovozovat žalobce. V průběhu exekučního řízení bylo povinné straně známo, kolik mu bylo strháváno ze mzdy, pro koho bylo exekuční řízení vedeno a rovněž mu byly zasílány exekuční příkazy, kde bylo uvedeno, kolik již bylo na pohledávku vymoženo; právnímu předchůdci žalobce proto již u jednotlivých plateb v průběhu exekuce byly známy veškeré skutkové okolnosti, z nichž lze vznik práva z bezdůvodného obohacení dovodit.

7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a odst. 5 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně v projednávané věci provedl dokazování v potřebném rozsahu, dokazování směřovalo k objasnění rozhodných skutečností, výsledky tohoto dokazování řádně zhodnotil, přičemž dospěl na základě provedeného dokazování ke správným skutkovým zjištěním, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje a na něž pro stručnost odkazuje. Tento skutkový základ nedoznal změny ani v odvolacím řízení, ostatně proti skutkovému základu věci v zásadě námitky vznášeny nebyly, když spor v tomto případě v zásadě spočíval na právním posouzení věci – otázkách vzniku bezdůvodného obohacení v souvislosti se zastavením exekuce vedené na základě nezpůsobilého exekučního titulu (rozhodčího nálezu vydaného na základě neplatné rozhodčí smlouvy a tedy mimo pravomoc rozhodce) a otázek spojených s posouzením běhu promlčecí doby v takovém případě a posouzením nemravnosti vznesené námitky promlčení opřené o okolnosti pojící se uzavřením úvěrové a rozhodčí smlouvy, postupu žalované v rozhodčím a exekučním řízení a provázáním osob žalované, rozhodce a soudního exekutora.

9. Odvolací soud dále dospěl k závěru, že soud prvního stupně věc (zjištěný skutkový stav) správně právně posoudil ve všech rozhodných právních otázkách, jak bude níže rozvedeno.

10. Podle § 135 o. s. ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán [anonymizována dvě slova], přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení (odstavec 1). Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází (odstavec 2).

11. Podle [ustanovení pr. předpisu]“, každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

12. Pokud jde o právní posouzení první otázky, zda v projednávané věci skutečnost, že nikdy nedošlo ke zrušení rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], postupem podle zákona o rozhodčím řízení, má za následek, že řízení v projednávané věci je stiženo překážkou rei iudicate (věci pravomocně rozhodnuté), a dále, že veškerá přijatá plnění na základě tohoto rozhodčího nálezu jsou plněním přijatým na základě platného právního titulu a jejich přijetím nevzniká bezdůvodné obohacení, je posouzení učiněné soudem prvního stupně v napadeném rozsudku správné, dospěl-li k závěru opačnému, tedy že uvedený rozhodčí nález (jakožto rozhodnutí vydané na základně neplatné rozhodčí smlouvy mimo působnost rozhodce) nepůsobí právní účinky, nepředstavuje důvod pro zastavení řízení (pro překážku řízení), jakož ani právní titul žalované pro přijetí plnění od právního předchůdce žalobkyně. V tomto odvolací soud ve smyslu § 135 odst. 2 o. s. ř. vychází ze závěrů rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jež bylo vydáno přímo v exekuční věci vedené mezi žalovanou coby oprávněnou a právním předchůdce žalobkyně jakožto povinným o zastavení exekuce vedené na základě uvedeného rozhodčího nálezu coby exekučního titulu, podle něhož v tomto případě úvěrová smlouva a na ni navázaná rozhodčí smlouva zakládající pravomoc rozhodce k rozhodování sporů z úvěrové smlouvy byly pro rozpor s dobrými mravy a rozpor se zákonem absolutně neplatné, v důsledku čehož rozhodce neměl pravomoc rozhodčí nález vydat, a tento rozhodčí nález tak nikdy nemohl být způsobilým exekučním titulem v exekučním řízení. Jestliže o této otázce existuje rozhodnutí příslušného orgánu (zde exekučního soudu), není důvodu, aby z něj odvolací soud v této souzené věci nevycházel a řešil ji znovu samostatně, žádný důvod pro odlišné řešení se zde nepodává.

13. Zároveň odvolací soud konstatuje, že tato právní otázka byla řešena shodně zdejším soudem jako soudem odvolacím v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jakož i v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Jelikož jde ve skutkové rovině o případy obdobné, u nichž není důvod k odchylnému právnímu posouzení, odvolací soud se v této věci přidržuje již dovozených závěrů.

14. Lze tedy uzavřít, že plnění přijaté žalovanou od právního předchůdce žalobkyně na základě nicotného exekučního titulu a neplatné úvěrové smlouvy (v rozsahu uplatněném žalobou) bylo plněním přijatým bez právního důvodu, a tedy bezdůvodným obohacením.

15. Na druhou stranu se odvolací soud neztotožňuje s právním posouzením otázky promlčení žalobního nároku a běhu promlčecí doby tak, jak jej učinil Městský soud v Praze v obou citovaných rozhodnutích. Odvolací soud v této věci spatřuje důvod odchýlit se od uvedených rozhodnutí v tom, že výklad zastávaný v citovaných rozhodnutích vede k protichůdným, nepraktickým a ve svém důsledku k nespravedlivým závěrům, podle nichž na jednu stranu plnění vymožené od povinného a přijaté oprávněným na základě soudem nařízené (a soudním exekutorem prováděné) exekuce představuje právní (úřední) důvod k přijetí exekvovaného plnění, pro nějž však na druhou stranu z hmotněprávní podstaty neexistuje právní důvod. Přičemž takový výklad, jenž s právní mocí a důvody zastavení exekuce nespojuje žádné účinky ve vztahu k běhu promlčecí doby, pak vede k extrémnímu, problematickému a do jisté míry absurdnímu závěru, že povinný, vůči němuž je vedena exekuce na základě nezákonného (neplatného, nulitního) exekučního titulu, je na jednu stranu povinen strpět exekuci se všemi jejími důsledky, avšak na druhou stranu se po něm žádá, aby ihned po každé exekuční srážce účinně prosazoval své právo z bezdůvodného obohacení, aby podával žaloby k jeho uplatnění, a to za trvání takové exekuce, v jejímž důsledku mu bude případné získané (vysouzené a vymožené) plnění znovu exekvováno. Přitom logičtějším a veskrze praktičtějším výkladem ustanovení § 621 o. z o tom, jak v takovém případě posuzovat okolnost rozhodnou pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení (vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo), je vázat skutečnost spolehlivého dozvědění se ochuzeného o vzniku bezdůvodného obohacení až na okamžik právní moci zastavení exekuce – kdy je autoritativně a definitivně vyjasněno to, že exekuce byla vedena na základě nezpůsobilého exekučního titulu a zároveň je jasné, kdo se obohatil, a hlavně již exekuce dále nepokračuje.

16. Proto odvolací soud v této věci zaujímá opačný názor, že k promlčení žalobního nároku nedošlo, neboť právní předchůdce žalované se teprve okamžikem nabytí právní moci rozhodnutí o zastavení exekuce (v tomto případě dnem [datum]) dozvěděl definitivně a autoritativně všechny rozhodné skutečnosti nezbytné k uplatnění jeho nároku na vydání bezdůvodného obohacení – a to, že jde o plnění vymožené na základě neplatné smlouvy a nezpůsobilého exekučního titulu, jaká je výše bezdůvodného obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Byť je si odvolací soud vědom, že skutečnosti zakládající neplatnost úvěrové smlouvy a rozhodčí smlouvy nastaly v minulosti při jejím uzavření a rozhodnutí soudu o zastavení exekuce pro nezpůsobilost exekučního titulu má v závěrech o neplatnosti právního i exekučního titulu charakter deklaratorního rozhodnutí (tj. jen stvrzuje, že právní titul zde od počátku neexistoval), přesto takové rozhodnutí nastoluje jistotu, že se věci takto mají a zakládá definitivní a z pohledu všech zúčastněných objektivní vědění ochuzeného, že byl bezdůvodně ochuzen a jiný na jeho úkor obohacen.

17. Je tak tedy opodstatněn závěr soudu prvního stupně, že k promlčení žalobního nároku v tomto případě nedošlo. Zabývat se dále otázkou (ne) mravnosti uplatnění námitky promlčení ze strany žalované pak již bylo nadbytečné.

18. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek dle § 219 o. s. ř. považuje za věcně správný, proto jej potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky řízení navzájem.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s nimiž procesně úspěšnému žalobci náleží k náhradě částka [částka] sestávající z mimosmluvní odměny advokáta žalobkyně za 4,5 úkony právní služby (tři písemná vyjádření v odvolacím řízení, účast u jednání odvolacího soudu a účast při vyhlášení rozsudku odvolacího soudu) po [částka] (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k) a odst. 2 písm. f) advokátního tarifu), dále z paušální náhrady hotových výdajů souvisejících s tímto úkonem ve výši [částka] za úkon právní služby (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny za zastupování a náhrad, tj. [částka], kterou je advokát povinen odvést podle [ustanovení pr. předpisu], o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Lhůta k splnění povinnosti k náhradě nákladů je třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.); náhrada nákladů řízení se platí do rukou advokáta účastníka, jemuž byla přisouzena (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).