o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení co do zaplacení částky [částka] a částky [částka] (výrok I), připustil změnu žaloby tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok II), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta (výrok [příjmení]) a uložil žalovaná povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náhradu nákladů řízení, jejichž výše bude stanovena v samostatném usnesení.

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení žalobní částky (po omezení žaloby ve výši [částka] s příslušenstvím) jakožto výplaty pojistného plnění z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla k odškodnění újmy na zdraví vzniklé žalobkyni při dopravní nehodě dne [datum], při níž došlo ke střetu osobního vozidla [příjmení] [anonymizováno], [registrační značka], řízeného [jméno] [příjmení], [datum narození] a motocyklu [příjmení], [registrační značka], řízeného žalobkyní. Řidič osobního vozidla při odbočení nedal přednost v jízdě po hlavní komunikaci jedoucímu motocyklu řízeného žalobkyní, čímž došlo ke střetu osobního vozidla s motocyklem, při dopravní nehodě došlo k těžkému poranění žalobkyně, která utrpěla pohmožděniny hrudníku, krční páteře a krvácení do mozku a ramene. Žalobkyně se nyní nachází ve [anonymizováno] odpovídajícímu vigilnímu kómatu, přičemž se její [anonymizována tři slova]. Osobní vozidlo [příjmení] [anonymizováno] přitom bylo podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla pojištěno u žalované. Znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], CSc., [příjmení], se ve svém znaleckém posudku ze dne [datum], [číslo] [rok], vyjádřil tak, že z obecného lékařského hlediska zde není reálná naděje na zlepšení [anonymizována dvě slova] žalobkyně, přičemž výši náhrady za ztížení společenského uplatnění stanovil na částku [částka]. Žalobkyně v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku vynaložila náklady ve výši [částka]. Žalobkyni bylo v době nehody [anonymizováno] let, vedla aktivní život, kdy svůj volný čas trávila se svou rodinou, rodiči a rodinou starší sestry zejména při společných akcích a výletech. Žalobkyně ráda sportovala a věnovala svůj čas své neteři. Dále měla žalobkyně ukončené středoškolské vzdělání, obor kadeřnictví s výučním listem, přičemž holičstvím se také až do okamžiku dopravní nehody živila. Nyní je žalobkyně vlivem dopravní nehody zcela imobilní a trpí poruchou vědomí charakteru permanentního vegetativního [anonymizováno], samostatně dokáže dýchat, pouze občas potřebuje podporu kyslíku. Očima žalobkyně nefixuje, potravu nyní přijímá pouze přes sondu [anonymizováno]. Vzniku celotělové atrofie je u žalobkyně předcházeno pravidelnou intenzivní rehabilitací za účasti fyzioterapeutů a rodiny žalobkyně. Za péči poskytnutou žalobkyni v souvislosti s dopravní nehodou uhradila zdravotní pojišťovna žalobkyně za rok [rok] částku ve výši [částka] a za rok [rok] částku ve výši [částka]. Žalobkyně by měla být v budoucnu [anonymizováno] v [anonymizována tři slova], [anonymizována dvě slova], přičemž svůj pobyt v tomto zařízení bude doplácet částkou ve výši [anonymizováno] [spisová značka], dále ubytování na jednolůžkovém pokoji [anonymizováno] [spisová značka] a např. kondiční cvičení s fyzioterapeutem, které stojí [anonymizováno] [spisová značka] min.

3. Žalovaná se proti žalobnímu nároku bránila tak, že sice nesporovala jeho právní základ, avšak jeho výši. Podle žalované nelze vyplatit pojistné plnění v plné výši znaleckého posudku předloženého žalobkyní, a to zejména proto, že v případě tzv. vigilního kómatu, kdy žalobkyně nijak nevnímá své okolí, nelze při stanovení výši náhrady ztížení společenského uplatnění vycházet pouze z Metodiky, neboť právo na tuto náhradu je vázáno výlučně na osobu poškozeného a účelem peněžité náhrady je poskytnutí finančních prostředků, za které si může poškozený opatřit náhradní požitky, které mají zmírnit jeho strádání. S ohledem na [anonymizována dvě slova] žalobkyně, která své okolí nijak nevnímá a je zcela apatická, nemůže poskytnutí peněžité náhrady fakticky sloužit uvedenému účelu. Není pak přiměřeným, aby soud přiznal žalobkyni náhradu v identické výši, která by náležela poškozenému, který je obdobně jako žalobkyně vyřazen ze všech sfér společenského života (vyřazen ze 100 %), avšak svou situaci na rozdíl od žalobkyně vnímá a prožívá. Náhrada za ztížení společenského uplatnění v případě, kdy je žalobkyně ve [anonymizováno] vigilního kóma a své okolí nijak nevnímá, plní svou zákonem definovanou funkci jen omezeně a je nutné zkoumat, do jaké míry plní tato náhrada svůj účel.

4. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem vyšel v projednávané věci ze skutkového závěru (co do základu věci mezi stranami nesporného), podle něhož dne [datum] došlo k předmětné dopravní nehodě, kterou způsobil řidič osobního vozidla tovární značky Suzuki, [registrační značka], s tím, že vozidlo bylo v době pojistné události pojištěno pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla u žalované. Žalobkyně v důsledku dopravní nehody utrpěla vážená poranění, v jejichž důsledku se nyní nachází v tzv. vigilním kómatu. Znaleckým posudkem znalce doc. MUDr. [jméno] [příjmení] [anonymizováno], [číslo] [rok], vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalobkyně utrpěla v příčinné souvislosti s výše uvedenou dopravní nehodou závažné poranění mozku s [anonymizována tři slova], žalobkyně se nachází ve [anonymizována dvě slova] celkovém [anonymizována dvě slova], je extrémně nepravděpodobné, že by se mohla někdy posudkově významným způsobem zlepšit. U žalobkyně se její neurologický a [anonymizována dvě slova] v poúrazovém období dokonce žádným způsobem nezlepšil. Ztížení společenského uplatnění znalec ohodnotil částkou [částka] s tím, že s ohledem na věk žalobkyně byla částka navýšena o 30 % na celkových [částka]. Dále co se týče významného zlepšení, není reálná naděje na posudkově významné zlepšení [anonymizována tři slova], který lze v případě žalobkyně charakterizovat jako již déle než rok trvající tzv. vigilní kóma. Dále soud prvního stupně měl za prokázané, že žalobkyně před dopravní nehodou žila šťastným, aktivním a rodinným životem, přičemž ráda jezdila na výlety, na kole, měla ráda grilování a na dovolenou jezdila celá rodina třikrát ročně. Žalobkyně bydlela ve dvojdomku se svou sestrou, o jejíž dceru se aktivně starala. Žalobkyně sama plánovala založit svou rodinu v rámci následujícího roku. Žalobkyně byla vystudovanou kadeřnicí.

5. Skutkový základ věci soud prvního stupně posoudil dle ustanovení § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a § 6 odst. 2 písm. a) a d) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, přičemž při nesporném skutkovém základu věci ohledně existence žalobního na náhradu za ztížení společenského uplatnění dopěl k závěru o jeho výši, tak jak byla stanovena znaleckým posudkem znalce doc. MUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení] [příjmení], který výši náhrady za ztížení společenského uplatnění vyčíslil částkou [částka]. Přitom se neztotožnil s argumentací žalované, že účelem institutu zakotveného v § 2958 o. z. je toliko poskytnutí finančních prostředků, za které si může poškozený opatřit náhradní požitky, které mají zmírnit jeho strádání, což u žalobkyně ve [anonymizováno] vigilního kómatu v podstatě není možné. Soud prvního stupně s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu vyslovil, že účelem náhrady za ztížení společenského uplatnění je odškodnění nemožnosti žít plnohodnotný život a pro odčinění této nemajetkové újmy tak není podstatné subjektivní hledisko poškozeného, jakým způsobem je nebo není způsobilý prožívat útrapy ztížení společenského života, nýbrž hledisko objektivní, tedy jak se okamžikem, který zapříčinil vznik nemajetkové újmy, fakticky změnil život poškozeného do budoucna. Soud prvního stupně tak vzal za prokázané, že žalobkyně v době před úrazem žila aktivním společenským i rodinným životem s dobrými výhledy do budoucího života a plně se přiklonil k závěrům znalce, který vypočtenou částku náhrady za ztížení společenského uplatnění vzhledem k věku žalobkyně navýšil o 30 % na celkových [částka], když žalobkyně následkem nezaviněné dopravní nehody o veškeré tyto vyhlídky přišla.

6. Výrokem III soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky, podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku, mimosmluvní odměnu stanovil z tarifní hodnoty [částka] za úkony provedené do částečného zpětvzetí žaloby, které zapříčinila žalovaná, a od částečného zpětvzetí z tarifní hodnoty [částka], celkem soud žalobkyni přiznal na nákladech řízení částku v celkové výši [částka]. Výrokem IV rozhodl soud prvního stupně o základu náhrady nákladů státu s tím, že dle § 155 odst. 14 o. s. ř. ponechal stanovení výše náhrady samostatnému usnesení.

7. Proti napadenému rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, kterým napadla vyhovující výrok III o věci samé a akcesorické výroky IV a V o nákladech řízení. Nemeritorní procesní výroky I a II odvoláním nebyly dotčeny a nabyly samostatně právní moci. Žalovaná proti vyhovujícímu výroku ve věci samé namítala, že soud prvního stupně nesprávně věc posoudil tím, že neprávně vyložil ustanovení § 2958 o. z. Žalovaná zdůraznila, že náhrada za ztížení společenského uplatnění má pokrývat útrapy [anonymizováno] s přetrvávajícím narušením tělesné integrity, ztrátu životních příležitostí a možností, ztrátu schopností, obtíže a [anonymizována dvě slova] s [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], že jde o odčinění nemajetkové újmy [anonymizováno] s trvalým poškozením zdraví, právo na náhradu ztížení společenského uplatnění je právem vázaným výlučně na osobu poškozeného a účelem peněžité náhrady je poskytnutí finančních prostředků, za které si může poškozený opatřit náhradní požitky, které mají zmírnit jeho strádání. S ohledem na [anonymizována dvě slova] žalobkyně, která své okolí nevnímá a je apatická, nemůže poskytnutí peněžité náhrady sloužit uvedenému účelu. Za této situace, kdy žalovaná současně poskytuje pojistné plnění na další související nároky (k náhradě vytrpěných bolestí, k náhradě nákladů zdravotní pojišťovny vynakládané za [anonymizováno] péči o žalobkyni, řeší nároky nejbližších příbuzných na pojistné plnění k odčinění duševních útrap), nepovažuje za přiměřené, aby soud žalobkyni přiznal náhradu v plné výši, která by náležela poškozenému, který je vyřazen ze všech sfér společenského uplatnění (100 % vyřazení), avšak svou situaci vnímá a prožívá. Žalovaná uvedla, že v případě tzv. vigilního kómatu, kdy žalobkyně nevnímá své okolí, nelze při stanovení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění striktně vycházet pouze z Metodiky, ale je nutné zohlednit i reálné využití náhrady. Žalobkyně uzavřela, že částka ve výši [částka], která již byla žalobkyni vyplacena, je zcela postačující, pokud žalobkyně neprokázala, k jakému účelu byla použita již vyplacená částka a příp. za jakým účelem je požadována i zbývající částka (jak bude využita). Proti výroku IV o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky namítala žalovaná, že mimosmluvní odměna advokáta měla být stanovena z tarifní hodnoty [částka] dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Proti výroku V o nákladech státu sice žalovaná své odvolání rovněž směřovala, žádnou argumentaci k tomu však nepřipojila. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím zamítl.

8. K odvolání žalované se vyjádřila žalobkyně tak, že považovala rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a navrhla jeho potvrzení. Zdůraznila, že žalovaná odvolání odůvodňuje právním názorem, který prezentovala v celém prvostupňovém řízení, přičemž považovala za správný právní názor soudu prvního stupně, že odčinění ztížení společenského uplatnění představuje do budoucna trvale ztracené nebo omezené možnosti seberealizace poškozeného ve sféře rodinného, kulturního, společenského či sportovního života, a že účelem je tedy poskytnout náhradu za nemožnost žít plnohodnotný život. Pro odčinění této nemajetkové újmy tak není podstatné subjektivní hledisko poškozeného, jakým způsobem budou finanční prostředky použity. Žalobkyně nesouhlasila s názorem žalované, že u osob s tak závažným poškozením zdraví jako u žalobkyně, by mělo být tvrzeno a prokazováno, k jakému účelu budou finanční prostředky použity. Žalobkyně uvedla, že jí zcela nepochybně vznikla překážka lepší budoucnosti ve smyslu ustanovení § 2958 o. z., Metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví v části A. Preambule explicitně stanoví, že rámcovou částkou pro případy absolutního vyřazení ze všech sfér společenského zapojení je částka [částka]. [příjmení] výše této částky nemusela být opakovaně revidována a aby reflektovala vývoj hladiny cen a ekonomické ukazatele je rámcová částka pro případy absolutního vyřazení ze všech sfér společenského zapojení vyjádřena 400 násobkem průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na propočtené počty zaměstnanců v národním hospodářstvím za kalendářní rok předcházející roku, v němž se ustálil [anonymizována dvě slova] poškozeného. K posouzení míry omezení a vyloučení poškozených z životních aktivit slouží část C. Aktivity a participace Metodiky. Dle těchto kritérií bylo u žalobkyně shledáno vyřazení ve 100 % činností a sfér společenského zapojení. Výše žalobkyní požadovaného plnění je zcela v souladu právě s Metodikou Nejvyššího soudu. Žalobkyně se neztotožnila s argumentací žalované, že poskytnutí žalované částky v jejím případě nemůže sloužit účelu nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění. Žalovaná vykládá účel náhrady za ztížení společenského uplatnění jako„ poskytnutí finančních prostředků, za které si poškozený může opatřit náhradní požitky, které mají zmírnit jeho strádání.“ Tento výklad žalobkyně považuje za zcela lichý. Žalobkyně s odkazem na odbornou komentářovou literaturu k ustanovení § [číslo] uvedla, že účelem je poskytnout náhradu za nemožnost žít plnohodnotný život, náhrada za ztížení společenského uplatnění má pokrývat útrapy [anonymizováno] s přetrvávajícím narušením tělesné integrity, ztrátu životních příležitostí a možností, ztrátu schopností, obtíže a [anonymizována dvě slova] s [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a uzavřela, že náhrada za ztížení společenského uplatnění je náhradou imateriální újmy a ze své povahy je náhradou za nemožnost žít plnohodnotný život. Žalobkyně dále uvedla, že žádné hledisko využitelnosti prostředků získaných jako náhradu za ztížení společenského uplatnění není v zákoně ani [anonymizováno] zmíněno. V rámci rozhodování o výši náhrady za ztížení společenského uplatnění by jen z důvodu, že žalobkyně je ve vegetativním [anonymizováno], nemělo být hodnoceno, či dokonce žádáno specifikovat a prokazovat, jak bude s náhradou naloženo a k čemu bude využita, a to právě s odkazem na účel náhrady za ztížení společenského uplatnění, jež je náhradou za imateriální újmu spočívající v nemožnosti žít plnohodnotný život nikoliv náhradou za zajištění náhradních materiálních požitků. Tento požadavek žalované vnímá žalobkyně jako zcela nelegitimní, neboť u osob nenacházejících se v takto vážném [anonymizováno] není kritériem pro poskytnutí plnění či určení jeho výše prokázání možnosti a formy její spotřeby. Žalobkyně uzavřela, že to, jak je částka využita, je plně v kompetenci poškozeného a v případě osob omezených na svéprávnosti v kompetenci ustanoveného opatrovníka, a to za dohledu opatrovnického soudu, kdy tento dohled nemá býti suplován již při samotném rozhodnutí o výši plnění.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a odst. 5 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. V souladu s ustanovením § 214 odst. 3 o. s. ř. odvolací soud věc rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s tímto postupem souhlasili, resp. se k výzvě odvolacího soudu opačně nevyjádřili.

10. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně v projednávané věci provedl dokazování v potřebném rozsahu, dokazování směřovalo k objasnění rozhodných skutečností, výsledky tohoto dokazování zhodnotil postupem podle § 132 o. s. ř. a dospěl na základě provedeného dokazování ke správným skutkovým zjištěním, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje a na něž pro stručnost odkazuje. Tento skutkový základ nedoznal změny ani v odvolacím řízení.

11. Zároveň odvolací soud považuje za správné právní posouzení, jak jej učinil soud prvního stupně, odvolací soud k němu nemá co dodat; ostatně v rovině skutkového základu věci nebylo mezi účastníky sporu, těžiště námitek žalované proti žalobnímu nároku, respektive jeho výši (a podle toho i odvolacích námitek) směřovalo do právního posouzení – přičemž ani vlastní závěry znaleckého posudku o výši náhrady za ztížení společenského uplatnění nebyly zpochybněny. Veškerá argumentace odvolatelky se soustřeďovala do právního posouzení otázky, zda osoba nacházející se ve vegetativním [anonymizováno] vigilního kómatu, zcela neschopna pohybu, řeči i schopnosti vnímat své okolí, stoprocentně omezená a vyřazená z aktivního života, má právo na náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši odvíjející se od znaleckého posudku, aniž by bylo tvrzeno a prokázáno, jak bude taková osoba poskytnuté plnění schopna využít.

12. Odvolací soud se s právním posouzením provedeným soudem prvního stupně naprosto ztotožňuje a argumentaci žalované, podle níž permanentní vegetativní [anonymizováno] poškozené osoby – tj. hluboké bezvědomí, v němž je zcela závislá na komplexní ošetřovatelské péči – by měl být důvodem pro snížení či odepření náhrady za ztížení společenského uplatnění z důvodu, že není prokázáno, jak náhradu ke zkvalitnění života využije, považuje za až absurdní. Tuto logiku, kterou žalovaná dospívá k závěru, že tento permanentní vegetativní [anonymizováno] poškozené osoby nezasluhuje plné odškodnění, považuje odvolací soud za naprosto nesprávnou, neboť je nepochybné, že ve [anonymizováno] vegetativního kómatu dochází k úplné a naprosté ztrátě společenského uplatnění, jde o nejtěžší následek, který z hlediska společenského uplatnění může nastat, přitom by se mělo jednat o okolnost snižující právo na odškodnění. Za té situace odvolací soud neshledal odvolací argumentaci žalované za opodstatněnou, konstatuje, že v intenci relevantní soudní judikatury (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), soud prvního stupně správně zjistil předpoklady pro určení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění na základě znaleckého posudku, který v tomto případě vytvořil pro soud dostatečně podrobný, strukturovaný a pochopitelný skutkový podklad, obsahující [anonymizována tři slova] o míře vyřazení poškozené žalobkyně ze životních činností definovaných v [anonymizováno]. Soud prvního stupně následně učinil odpovídající právní [anonymizováno] o výši náhrady za nemajetkovou újmu, s nímž se odvolací soud ztotožňuje.

13. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky řízení navzájem (výroku [příjmení]), jakož i výroku o nákladech státu (výroku V), který je opřen o ustanovení § 155 odst. 3 o. s. ř. Odvolací soud neshledává v tomto případě za přiléhavou argumentaci žalované, že výše tarifní hodnoty pro stanovení mimosmluvní odměny má být stanovena dle § 9 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), když se jedná o žalobu o náhradu škody (újmy) vzniklé na zdraví, přičemž výše nároku se odvíjí od znaleckého posudku. Odvolací soud má za to, že tarifní hodnota byla správně určena z výše peněžitého plnění, o nějž ve věci šlo, dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Výše náhradové povinnosti tak byla stanovena správně.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s nimiž procesně úspěšnému žalobci náleží k náhradě částka [částka] sestávající z mimosmluvní odměny advokáta žalobkyně za jeden úkon právní služby – sepis vyjádření k odvolání ve výši [částka] (§ 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu), dále z paušální náhrady hotových výdajů souvisejících s tímto úkonem ve výši [částka] (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny za zastupování a náhrad, tj. [částka], kterou je advokát povinen odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

15. Lhůta k splnění povinnosti k náhradě nákladů je třídenní od právní moci rozhodnutí (§ [anonymizováno] odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.); náhrada nákladů řízení se platí do rukou advokáta účastníka, jemuž byla přisouzena (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).