o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20 C 18/2020-129,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení (výrok I). Dále uložil neúspěšné žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení žalované [částka] 134,40 do tří dnů od právní moci rozsudku do rukou advokáta (výrok II).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení žalobní částky s tím, že jí nebyly zaplaceny pozastávky ze smlouvy o dílo [číslo] ze dne [datum] včetně dodatku. Cena za dílo byla sjednána ve výši [částka] po odečtení méněprací. Žalovaná zaplatila po fakturaci pouze částku [částka] a částku [částka]. Žalobkyně má za to, že pozastávku uplatnila včas dle všeobecných smluvních podmínek. Žalovaná se bránila proti žalobě tím, že žalobkyně neprokázala nezaplacení pozastávky, tedy, kolik žalovaná za dílo zaplatila a jakou částku nikoliv, a že žalobkyně neuplatnila pozastávku způsobem a ve sjednaných lhůtách dle všeobecných smluvních podmínek. Žalovaná dále poukázala na to, že nelze pohledávku postoupit bez souhlasu žalované. Namítla promlčení nároku.

3. Soud prvního stupně dospěl v projednávané věci ke skutkovému závěru, podle něhož žalobkyně ještě pod označením firmy [právnická osoba], jako zhotovitelka uzavřela se žalovanou jako objednatelkou smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla„ revitalizace panelového domu v ulici [ulice a číslo] [obec a číslo]“ za cenu díla [částka] bez DPH. Součástí smlouvy byly všeobecné smluvní podmínky (dále jen„ VOP“), jejichž obsah soud zjistil (viz bod 4. odůvodnění). Dodatkem ke smlouvě o dílo byly sjednány méněpráce, celková cena za dílo byla snížena na [částka] bez DPH. Dílo bylo předáno dne [datum]. Žalobkyně vyúčtovala žalované cenu díla fakturou č. 2013 částku [částka] bez DPH za dodání a montáž zábradlí na základě smlouvy o dílo„ revitalizace panelového domu v ulici [ulice a číslo] [obec a číslo]“ se splatností dne [datum] a fakturou [číslo] částku [částka] bez DPH za vícepráce dle dodatku ke smlouvě o dílo„ revitalizace panelového domu v ulici [ulice a číslo] [obec a číslo]“ se splatností dne [datum]. Žalované byla doručena výzva k uvolnění pozastávky ze dne [datum] na jejím formuláři znějící na částku [částka] ze smlouvy o dílo„ revitalizace panelového domu v ulici [ulice a číslo] [obec a číslo]“ od společnosti [právnická osoba] Žalované byla doručena výzva k uvolnění pozastávky bez data a bez podpisu na jejím formuláři znějící na částku [částka] ze smlouvy o dílo„ revitalizace panelového domu v ulici [ulice a číslo] [obec a číslo]“ od žalobkyně, a to do datové schránky dne [datum]. Soud prvního stupně uzavřel závěr o skutkovém stavu tak, že v řízení bylo prokázáno, že strany uzavřely smlouvu o dílo, dílo bylo předáno dne [datum], cena za dílo byla sjednána ve výši [částka] bez DPH. Žalobkyně tvrdila, že cena za dílo nebyla zaplacena celá, ale že si žalovaná ponechala pozastávku. Toto tvrzení je postačující, žalobkyně není povinna prokazovat, v jaké výši byla cena za dílo zaplacena. Další břemeno (tvrzení i důkazní) k zaplacení ceny díla v základu tíží žalovanou. Žalobkyně následně nese břemeno o řádném uplatnění pozastávky dle VOP.

4. Zjištěný skutkový stav po právní stránce posoudil soud prvního stupně dle § 3028 odst. 3 o. z. a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), neboť smlouva byla uzavřena v roce 2013. Soud prvního stupně vyšel z toho, že si strany ve VOP sjednaly právo pozastávky a způsob jejího řešení. První pozastávku ve výši 5 % byla žalobkyně oprávněna uplatnit po uplynutí šesti měsíců od předání bezvadného díla (článek [číslo] podmínek), tedy od [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaná namítla promlčení nároku, zabýval se soud prvního stupně námitkou promlčení. Vyložil, že obecná čtyřletá promlčecí lhůta dle § 397 obch. zák. počíná běžet tehdy, kdy mohlo být právo poprvé uplatněno u soudu (§ 391 odst. 1 obch. zák.). Uzavřel, že pohledávka z první části pozastávky se tak promlčela již v srpnu 2018 a od té doby právo na plnění nemůže být přiznáno či uznáno soudem (§ 388 odst. 1 obch. zák.). Žalobkyně nebyla oprávněna žádat uvolnění pozastávky podle pravidel pro druhou část pozastávky, neboť právo této volby náleží pouze žalované jako objednateli (věta třetí bodu [číslo] VOP). Šlo-li o druhou část pozastávky, tu byla žalobkyně oprávněna uplatnit po uplynutí záruční doby, nejpozději však 6 měsíců od uplynutí záruční doby. Žalobkyně tedy byla oprávněna uplatnit pozastávku v rozmezí od [datum] do [datum]. V této době uplatnila pozastávku u žalované společnost [právnická osoba], které byla pohledávka v rozporu s všeobecnými smluvními podmínkami postoupena. Na toto uplatnění pozastávky proto soud nebral zřetel. [jméno] žalobkyně uplatnila pozastávku až výzvou bez data, doručenou žalované prostřednictvím datové schránky dne [datum]. Strany si však sjednaly, že v případě nedoručení výzvy k uvolnění pozastávky v termínech sjednaných ve všeobecných obchodních podmínkách, bude tato část pozastávky použita na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s evidencí takové pozastávky. Marným uplynutím lhůty (ke dni [datum]) tak nárok žalobkyně na uplatnění pozastávky zanikl, zároveň vzniklo právo žalované na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s evidencí takové pozastávky. Žaloba byla proto jako nedůvodná zamítnuta.

5. Proti napadenému rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, kterým nesouhlasila se závěrem, že její nárok je promlčen ve vztahu k první části pozastávky. Namítala, že první část pozastávky uplatnila stejným způsobem jako druhou část pozastávky, nemohla-li uplatnit první část pozastávky způsobem dle článku [číslo] VOP, mohla ji uplatnit způsobem sjednaným pro druhou část pozastávky, a to dle článku [číslo] VOP, tedy až po uplynutí záruční doby, což mělo jediný dopad, že musela čekat na vyplacení po dobu pěti let. Promlčecí doba pro uplatnění první části pozastávky tak nezačala plynout dne [datum], ale začala plynout až dne [datum]. Ohledně druhé části pozastávky žalobkyně nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že marným uplynutím lhůty (ke dni [datum]) nárok žalobkyně na uplatnění druhé části pozastávky zanikl. Žalobkyně uvedla, že je pravdou, že sama uplatnila první i druhou část pozastávky až dne [datum], když bylo prokázáno, že dříve byly pozastávky uplatněny společností [právnická osoba], na kterou byly pohledávky postoupeny, avšak neplatně, což vyšlo najevo až v průběhu řízení, když i samotná žalovaná se po celou dobu chovala a jednala tak, že pozastávky, které u ní uplatnila společnost [právnická osoba], byly uplatněny oprávněně a vůči těmto pozastávkám provedla právní jednání jednostranného započtení. Námitka promlčení je tak tak v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně nesouhlasila ani s tím, že ke dni [datum] vzniklo právo žalované na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s evidencí takové pozastávky. Soud prvního stupně nezkoumal výši a oprávněnost nákladů vzniklých v souvislosti s evidencí takové pozastávky a ze strany žalované nebyla učiněna námitka započtení a ani tyto náklady nebyly doloženy a prokázány. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí ve věci.

6. K odvolání žalované se vyjádřila žalovaná tak, že ohledně první části pozastávky soud prvního stupně zcela správně uzavřel, že ji byla žalobkyně oprávněna uplatnit po uplynutí šesti měsíců od předání bezvadného díla, tedy od [datum]. Vzhledem k tomu, že žalované byla ze strany žalobkyně doručena výzva k uvolnění pozastávky až dne [datum] je zjevné, že byla uplatněna opožděně, k promlčení došlo již ke dni [datum]. Žalovaná dále uvedla, že věta třetí Článku [číslo] VOP, stanoví, že v případě nedoručení výzvy v termínech dle tohoto ustanovení je objednatel oprávněn (nikoliv však povinen) tuto část pozastávky uvolnit podle Článku [číslo] VOP. Soud tedy správně uzavřel, že žalobkyni nevznikl nárok na uvolnění pozastávky podle pravidel pro její druhou část (podle Článku [číslo] VSP), neboť se jedná pouze o možnost podle práva volby žalované jako objednatele. Ve vztahu k druhé části pozastávky je podstatné to, že to byla právě žalobkyně, která v řízení navrhla připuštění záměny původní žalobkyně [právnická osoba], za současnou žalobkyni [právnická osoba], nešlo tak o žádné jednání žalované, natož o její jednání v rozporu s dobrými mravy. Odvolací námitka žalobkyně proti závěru, že marným uplynutím lhůty ke dni [datum] vzniklo právo žalované na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s evidencí takové pozastávky, měla být uplatněna v řízení před soudem prvního stupně, nikoli až v odvolacím řízení. Žalovaná navíc takové vyúčtování soudu prvního stupně předložila a své náklady doložila a byl jím proveden důkaz. Je tak správný i závěr soudu prvního stupně, že žalobkyni nevznikl nárok ani na výplatu druhé pozastávky. Konečně žalovaná uzavřela, že žalobkyně přes poučení dle § 118a o. s. ř., netvrdila a neprokázala, zda byla z její strany splněna podmínka existence a doložení proběhnutí úspěšného provedení letního a zimního zkušebního provozu v souladu s ustanovením Článku 8.8 VOP zakončeným v obou případech zápisem potvrzeným oprávněným zástupcem žalované coby objednatele. Je přitom zřejmé, že v případě nesplnění oboustranně odsouhlasených a smluvně stanovených podmínek nemůže žalobkyni svědčit právo domáhat se úhrady požadované částky. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a odst. 5 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. V souladu s ustanovením § 214 odst. 3 o. s. ř. odvolací soud věc rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s tímto postupem souhlasili, resp. se k výzvě odvolacího soudu opačně nevyjádřili.

8. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně v projednávané věci provedl dokazování v potřebném rozsahu, dokazování směřovalo k objasnění rozhodných skutečností, výsledky tohoto dokazování zhodnotil postupem podle § 132 o. s. ř. a dospěl na základě provedeného dokazování ke správným skutkovým zjištěním, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje a na něž pro stručnost odkazuje. Tento skutkový základ nedoznal změny ani v odvolacím řízení. Ostatně námitky proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně nebyly odvoláním uplatněny.

9. Zároveň odvolací soud považuje za správné právní posouzení, jak jej učinil soud prvního stupně, odvolací soud k němu nemá co dodat, odvolací námitky nejsou s to zvrátit správnost závěrů soudu prvního stupně. Rovněž na toto posouzení se pro stručnost odkazuje, je zbytečné je opakovat, lze shrnout, že právo na zaplacení první části pozastávky bylo promlčeno ve čtyřleté promlčecí lhůtě dle § 397 obch. zák. a právo na druhou část pozastávky zaniklo v důsledku pozdní výzvy žalobkyně a naplnění smluvní hypotézy čl. 7 VOP.

10. K odvolacím námitkám uvádí odvolací soud následující. Jde-li o námitku, že žalovaná mohla uplatnit první část pozastávky způsobem sjednaným pro druhou část pozastávky, tento výklad neodpovídá jasnému znění článku [číslo] VOP, podle něhož byl objednatel toliko oprávněn (a nikoliv povinen) tuto část pozastávky uvolnit podle čl. 7 (nedošlo-li k uplatnění podle čl. 7) Smysl ustanovení vyvstává ve spojení s tím, co je upraveno v čl. 7, tedy, že nedoručením účinné výzvy k uvolnění pozastávky ve sjednaných termínech objednatel může pozastávku použít na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s evidencí takové pozastávky. Je tedy zřejmé, že článkem [číslo] nemohla být založena povinnost k výplatě části pozastávky podle čl. 7, neboť výslovně počítal s tím, že část pozastávky, k níž nebude včasné výzvy, bude použita na úhradu nákladů spojených s evidencí pohledávky. Namítala-li žalobkyně, že promlčení žalobního nároku je v rozporu s dobrými mravy, souhlasí odvolací soud se závěry soudu prvního stupně, že zde není zřetelné nemravné jednání ze strany žalované, v jehož důsledku by bylo jednáním žalované ztíženo či znemožněno řádné uplatnění žalobního nároku ze strany žalobkyně. Skutečnost, že došlo k postoupení žalobní pohledávky na [právnická osoba], v rozporu se zákazem postoupení vtěleným do smlouvy o dílo (čl. 14 VOP), a k následné s tím spojené procesní záměně účastníků, poté, co tato skutečnost vyšla v řízení najevo, jen těžko může jít k tíži žalované; stejně tak jako skutečnost, že v důsledku toho nebylo uplatnění nároku účinné, neboť se tak nestalo aktivně legitimovaným subjektem. Námitka rozporu promlčení s dobrými mravy není opodstatněná. Konečně jde-li o odvolací námitku proti závěru, že marným uplynutím lhůty pro výzvu k vyplacení druhé části pozastávky (ke dni [datum]) nárok žalobkyně na uplatnění druhé části pozastávky zanikl (když není sporu, že žalobkyně sama uplatnila první i druhou část pozastávky až dne [datum]), odvolací soud konstatuje, že bylo právně možné ujednat, že tato část pozastávky použita na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s evidencí takové pozastávky (čl. 7 VOP), a nastolit právní režim, že zanikly jak nárok zhotovitele na pozastávku, tak (případný) nárok objednatele na náhradu nákladů s evidencí takové pozastávky. Není tak podstatné, zda a v jaké výši takový nárok existoval, ale to, že strany pod autonomií své vůle svobodně ujednaly, že se tyto nároky takto navzájem vykompenzují. Bylo věcí žalobkyně, aby včas a řádně právo na pozastávku uplatnila u žalované výzvou předvídanou VOP, v intencích klasické právní zásady vigilantibus iura scripta sunt, tedy že právo svědčí bdělým.

11. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky řízení navzájem.

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s nimiž procesně úspěšné žalované náleží k náhradě částka [částka] sestávající z mimosmluvní odměny advokáta za jeden úkon právní služby – sepis vyjádření k odvolání ve výši [částka] (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu), dále z paušální náhrady hotových výdajů souvisejících s tímto úkonem ve výši [částka] (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny za zastupování a náhrad, tj. [částka], kterou je advokát povinen odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

13. Lhůta k splnění povinnosti k náhradě nákladů je třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.); náhrada nákladů řízení se platí do rukou advokáta účastníka, jemuž byla přisouzena (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).