o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. června 2024, č. j. 8 C 325/2023-181,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku částku [částka] s 15% úrokem od [datum] do zaplacení (výrok I) a na náhradu nákladů řízení [částka] (výrok II).

2. Vyhověl tak zcela požadavku žalobce (dále též jako „společenství“), který se domáhal z titulu bezdůvodného obohacení vrácení částky [částka] s příslušenstvím s tím, že žalovaný si tuto částku vyplatil z jeho účtu jako odměnu za výkon funkce předsedy společenství v měsících září až listopad 2022 (4 x [částka]), přestože na její výplatu již nárok neměl, když funkce předsedy společenství mu zanikla uplynutím funkčního období dvou let v dubnu 2022 a v souladu se stanovami společenství mohl tuto placenou funkci vykonávat nejdéle po dobu dalších tří měsíců, tedy do [datum]; nejdéle do konce července mu tak příslušela i odměna za výkon předsedy společenství. Smlouva o výkonu funkce, ze které žalovaný svůj trvající nárok na odměnu dovozoval a kterou také sám signoval, nebyla schválena shromážděním vlastníků, když při konání tohoto vrcholného orgánu žalovaný předložil vlastníkům ke schválení smlouvu jiného znění.

3. Žalovaný požadavek žalobce ani z části neuznal. Namítl, že nárok na vyplacení odměny v předmětném období (do listopadu 2022) mu vznikl na základě smlouvy o výkonu funkce, kterou sám schválil jako jediný statutární orgán žalobce. Z této jím uzavřené smlouvy vyplývá, že předseda společenství vykonává funkci až do zvolení nového statutárního orgánu (nový předseda byl zvolen až dne [datum]). Kompetenci k uzavření smlouvy o výkonu funkce předsedy jako předseda společenství – jediný jeho statutární zástupce měl, když vrcholný orgán žalobce, kterým je shromáždění vlastníků, jednal pouze o výši odměny za výkon této funkce a další podmínky, tj. i dobu po kterou mu odměna přísluší, upravovala jím platně uzavřená smlouva. Nárok na výplatu odměny za dobu po zvolení nového předsedy (po [datum]) si z účtu žalobce nechal vyplatit oprávněně, když funkci vykonával fakticky až do [datum], kdy nově zvolený předseda zajistil zápis změn v rejstříku společenství vlastníků. Navíc proti celému žalobnímu nároku uplatnil i námitku započtení z titulu smluvní pokuty ve výši [částka] za každý den prodlení se splněním povinnosti zajistit výmaz bývalého předsedy společenství do pěti dnů od zániku jeho funkce, která je rovněž upravena v jím uzavřené písemné smlouvě o výkonu funkce.

4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění popsaných pod body 5. až 29. rozsudku, ze kterých dospěl ke skutkovému závěru, zprostředkovaného účastníkům v bodě 32. konečného rozhodnutí. Po právním posouzení dle § 245, § 558, § 2991 a § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) uzavřel, že smlouva o výkonu funkce, ze které žalobce dovozuje nárok na výplatu své odměny i po zvolení svého nástupce (nového předsedy) v září 2022 [a z níž dále uplatňuje (v rámci kompenzační námitky) po žalobci smluvní pokutu [částka] denně za nezajištění svého výmazu v obchodním rejstříku], nebyla shromáždění vlastníků coby vrcholnému orgánu žalobce předložena ke schválení (nebyla projednána). Shromáždění vlastníků na jednání konaném dne [datum] se smlouvou podle předem avizovaného programového bodu zabývalo (viz i pozvánka ze dne [datum] s odkazem i na přílohou č. [hodnota]). Schvalovalo však jinou než žalovaným předloženou verzi, která neobsahovala ani právo předsedy na odměnu i po zániku jeho funkce, ani smluvní pokutu za nezajištění výmazu předsedy společenství po zániku funkce z obchodního rejstříku.

5. Konstatoval, že je nezbytné vycházet ze stanov společenství vlastníků jednotek a z verze smlouvy o výkonu funkce projednané a odsouhlasené nejvyšším orgánem žalobce na jednání v červnu 2020. Vlastníci na shromáždění schválili odměnu statutárního orgánu ve výši [částka], na kterou má předseda nárok po dobu výkonu funkce, která zaniká uplynutím funkčního období, ale může se prodloužit až do doby zvolení nového předsedy, nejdéle však na dobu tří měsíců. V posuzovaném případě tato situace nastala, když nový předseda po skončení dvouletého funkčního období žalovaného (jeho funkční období trvalo do [datum]) nebyl do tří měsíců zvolen, když žalovaný před koncem svého mandátu shromáždění vlastníků neinicioval, a tedy po celou dobu 3 měsíců (do konce července 2022) funkci předsedy dále vykonával a náležela mu za to i odměna.

6. Prvostupňový soud rovněž přisvědčil žalobci, že žalovaným předložená a výhradně jím podepsaná verze smlouvy o výkonu funkce předsedy je ve smyslu ustanovení § 245 a § 588 o. z. neplatná. Důvodem je skutečnost, že nebyla projednána shromážděním a že je uzavřena zástupcem (statutárním orgánem) v rozporu se zájmem zastupovaného – zcela jednostranně ve prospěch žalovaného.

7. Dospěl tak k závěru, že žalovaný se na úkor žalobce v rozsahu požadovaného finančního plnění obohatil, tedy žalobní požadavek na vrácení takto protiprávně získaného majetkového prospěchu je důvodný (§ 2991, § 2993 o. z.). Nedůvodný je pak žalovaným kompenzovaný nárok, když smluvní pokuta nebyla platně sjednána, a tedy tento nárok ani nevznikl.

8. Žalobě proto v plném rozsahu vyhověl, když v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. shledal důvodným i nárok na příslušenství žalobní částky. O nákladech řízení rozhodl podle zásady úspěchu ve věci vyjádřené v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšnému žalobci přiznal plnou náhradu nákladů, které na uplatnění svého žalobního nároku účelně vynaložil.

9. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Předně se vymezil proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, když namítl nesprávné hodnocení provedených důkazů a nabídl odvolacímu soud svou skutkovou verzi. Setrval i na svém dosavadním právním posouzení, které v převážné míře zopakoval či parafrázoval. Akcentoval pak zejména, že pokud z ustanovení § 1208 písm. c) o. z. a z článku VII odstavce 8 stanov žalobce vyplývá, že do působnosti shromáždění patří jen volba a odvolání členů volených orgánů a rozhodování o výši jejich odměn, pak z absence výslovného zákonného požadavku je možné dovodit, že smlouva o výkonu funkce může být sjednána i ústně a bez souhlasu nejvyššího orgánu společenství. Pokud tedy usnesením shromáždění byla schválena jiná než podepsaná verze, pak rozhodnutím nejvyššího orgánu společenství došlo ke schválení výhradně výše odměny (částky [částka]), a bylo v jeho kompetenci jako jediného statutárního orgánu, aby za žalobce smlouvu sám se sebou uzavřel. Měl tak právo nejen inkasovat měsíční odměnu shromážděním schválenou ve výši [částka], ale mohl tak činit po dobu, než došlo k změně zápisu v rejstříku společenství vlastníků, respektive do předání celé agendy dne [datum]. Vyplácením odměny do tohoto okamžiku se tak na úkor žalobce nemohl bezdůvodně obohatit a žalobní požadavek je zcela nedůvodný. Navrhl proto, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobu jako nedůvodnou zamítne a přizná mu plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, popřípadě aby rozhodnutí zrušil a věc vrátil prvostupňovému soudu k dalšímu řízení.

10. Žalobce se ve vyjádření zcela ztotožnil s napadeným rozsudkem. Zčásti zopakoval či parafrázoval jak své žalobní argumenty, tak skutkové i právní závěry prvostupňového soudu, kterými vyvracel odvolací námitky žalovaného. Navrhl, aby odvolací soud odvoláním dotčený rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení.

11. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy řádně hodnotil v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. a učinil správný skutkový závěr, když v odůvodnění rozhodnutí v souladu s ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. uvedl, které skutečnosti má za prokázané a z jakého důvodu. V jeho odůvodnění jsou skutková zjištění jasná, přehledná, z nich učiněný skutkový závěr je jejich logickým, výstižným shrnutím a je i dostatečným podkladem a východiskem pro právní hodnocení věci. Odvolací soud se dále v zásadě ztotožňuje i s podrobným přiléhavým právním posouzením, jak je učinil soud prvního stupně, a v plném rozsahu na skutkové závěry i jejich právní posouzení odkazuje.

13. Odvolací námitky žalovaného se týkají zejména hodnocení provedených důkazů, když odvolatel odvolacímu soudu předkládá vlastní verzi tohoto hodnocení. Uvedené výhrady však odvolací soud nesdílí, když prvostupňový soud důkazy hodnotil v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř., svá zjištění učinil z poznatků a dojmů získaných z důkazů, které v řízení řádně provedl, a napadený rozsudek opřel i o řádné zhodnocení svědeckých výpovědí.

14. Správný je závěr soudu prvního stupně o délce funkčního období, které plně koresponduje s jednoznačnou úpravou platných stanov. Pokud žalobkyně ve stanovách umožňuje prodloužení funkce končícího předsedy o tři měsíce, pak tato úprava by nepochybně neměla být zneužívána tím, že dosluhující předseda si funkční období a své odměňování o toto období prodlouží tím, že včas neiniciuje svolání shromáždění za účelem volby nového statutárního orgánu, jak se stalo v tomto případě. V této souvislosti lze také plně přisvědčit závěru, že snaha žalobce využít svého statutárního postavení a schválit si odměnu a podmínky jejího vyplácení (délku nároku) i sankci, která je jednostranně koncipována v neprospěch společenství, za nějž žalovaný jednal, je v rozporu s dobrými mravy.

15. Nedůvodná není také námitka žalovaného, že shromážděním mohla být schválena pouze výše odměny (částku), když zákon v ustanovení § 1208 o. z. jinou kompetenci shromáždění nedává. Nelze souhlasit s tím, že ostatní podmínky odměňování si mohl jako jediný statutární orgán a zároveň odměňovaný upravit sám, a že do těchto otázek ostatním vlastníkům nepřísluší prostřednictvím nejvyššího orgánu, jehož jsou součástí, zasahovat. Tento výklad by vedl k absurdním důsledkům, kdy vlastníci by mohli rozhodnout pouze o částce, ale již by nemohli ovlivnit po jak dlouhou dobu bude vyplácena a za jakých podmínek. Projednávaný případ je právě výsledkem takového chybného výkladu. Právě proto zákon předpokládá, že otázky, které se týkají odměňování, a tedy majetkové sféry společenství (jehož prostředky jsou na odměnu vynakládány), je možné schválit výhradně prostřednictvím kolektivního rozhodování nejvyššího orgánu společenství (shromáždění vlastníků). Navíc žalovaný pomíjí ustanovení čl. VII odst. 10 stanov žalobce, podle něhož shromáždění vlastníků rozhoduje i v dalších záležitostech stanovených zákonem, nebo v záležitostech, které si k rozhodnutí vyhradí [obdoba § 1208 písm. h) o. z.]. Tato situace nepochybně nastala i v projednávaném případě, když do programu vrcholného orgánu, podle kterého bylo na shromáždění vlastníků v červnu 2020 postupováno, byl zahrnut i bod, který se týkal podmínek a odměňování jediného statutárního orgánu (nejen určení výše jeho odměny), a přílohou pozvánky na shromáždění byla i smlouva o výkonu funkce předsedy společenství.

16. Za neexistence jiných orgánů společenství není odvolacímu soudu jasná úvaha žalovaného o ústním uzavření smlouvy. Není zřejmé, jakým způsobem by mohla být jediným statutárním orgánem uzavřena smlouva ústně, jak by žalovaný jako jediný zástupce oprávněný za společenství jednat (statutární orgán) mohl sám se sebou jakožto fyzickou osobou uzavřít ústní smlouvu. Ani při využití břichomluveckých dovedností by nemohla být jedinou osobou zástupce a zároveň zastupovaného projevena konkrétní, jednoznačná, svobodná a vážná vůle dvou stran, která je nezbytná ke vzniku dvoustranného závazku. Obdobně nelze, aby sám se sebou uzavíral i písemnou smlouvu, přičemž jakékoli srovnání s obchodními korporacemi (stejně jako odkazy na judikaturu upravující jednání zástupců obchodních korporací), zde není na místě. Vnitřní vztahy společenství upravují stanovy, a lze je měnit pouze procedurou, která je změně stanov vyhrazena, tedy prostřednictvím vrcholného orgánu společenství. Není myslitelné, aby jeden z členů společenství, byť v postavení zástupce (jediného statutárního orgánu společenství), svévolně „měnil pravidla hry“ a zavazoval ostatní členy, které zastupuje (jejichž zájmy má hájit), k povinnosti vůči své osobě, a dokonce je zavazoval smluvní sankcí, kterou by si jako jejich zástupce (povinného společenství) mohl sám sobě i vyplatit. Tento postup představuje zjevný střet zájmů a je zneužitím postavení statuárního orgánu, a je neplatný nejen pro rozpor s dobrými mravy, ale i se zákonem (absence vůle jednajících stran).

17. Lze tak plně souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný podle stanov mohl finančně honorovanou funkci předsedy vykonávat nejdéle do konce července 2022, a tedy pokud inkasoval odměnu za další období, pak se na úkor žalobce bez právního důvodu obohatil a dle ustanovení § 2991 o. z. má povinnost mu požadované finanční plnění poskytnout (bezdůvodné obohacení vydat). Jak již je uvedeno shora, nic na tom nemění ani žalovaným signovaná smlouva o výkonu funkce, která je neplatná, když nebyla schválena vrcholným orgánem společenství na shromáždění vlastníků, a to ve formě přijatého usnesení. Tímto schvalovacím procesem naopak prošla jiná smlouva o výkonu funkce, kterou soud spolu s žalobcem označili jako nepodepsanou, podle níž nároky na výplatu odměny po [datum] a smluvní pokutu vůči zastupovanému společenství nemohly žalovanému vzniknout.

18. Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadený výrok o věci samé jako věcně správný potvrdil. Stejně postupoval i ve vztahu k nákladovému výroku, když prvostupňový soud přiléhavou aplikací ustanovení procesního předpisu (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) neúspěšného žalovaného zavázal k náhradě nákladů řízení, jejichž výši správně stanovil (v souladu s vyhláškou 177/1996 Sb.).

19. Obdobně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.), když i v tomto stadiu sporu byl žalobce plně úspěšný. Ty sestávají z odměny advokáta za 2 úkon právní pomoci po [částka] (z tarifní hodnoty [částka] dle § 7, § 8, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu, dvě náhrady hotových výdajů po [částka] (§ 13 odst. 4 vyhlášky) a 21% DPH ve výši [částka]; celkem tak činí [částka].

20. Lhůta ke splnění povinnosti k náhradě odvolacích nákladů je třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.), když odvolací soud neshledal žádné důvody zvláštního zřetele, které by svědčily pro stanovení delší pariční lhůty. Za situace, kdy odvolatel zastoupený advokátem již byl seznámen s právním posouzením soudu prvního stupně, musel být srozuměn i s tím, že využitím opravného prostředku podstupuje riziko hrazení dalších nákladů, které se s neúspěchem v tomto stádiu řízení pojí. Náhrada nákladů řízení se hradí do rukou advokáta účastníka, jemuž byla přisouzena (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).