pro [část Prahy] dne 15. dubna 2021, č. j. 30 C 102/2020-28,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně a) domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a žalobci b) až d) částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.), a žalobcům uložil společně a nerozdílně zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.).

2. Takto rozhodl o uplatněném nároku žalobců na peněžité zadostiučinění za duševní útrapy, kterými prošli v souvislosti s dopravní nehodou, ke které došlo dne [datum] a která byla zaviněna řidičem vozidla tov. zn. Škoda Octavia, [registrační značka], jež bylo pojištěno z titulu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla u žalované. Při této dopravní nehodě došlo ke zranění žalobkyně a). Po uplatnění nároku u žalované tato částečně odškodnila z tohoto titulu jen žalobkyni a), a to částkou [částka], na což bylo ze strany žalobkyně a) reagováno částečným zpětvzetím žaloby a ze strany soudu prvního stupně částečným zastavením řízení. Ve zbývající části uplatněných nároků žalovaná tyto nepovažovala za důvodné.

3. Soud prvního stupně při svých skutkových zjištěních vyšel jednak z nesporné skutečnosti, že dne [datum] v 20:50 hodin došlo k dopravní nehodě, při které řidič [příjmení] [příjmení] jel s osobním vozidlem Škoda Octavia, [registrační značka], po silnici II/150 ve směru jízdy od [obec] směrem na Obec Načeradec. V km 20,829 nepřizpůsobil rychlost svým schopnostem a vlastnostem vozidla přejel do protisměru, kde se bočně střetl s protijedoucím vozidlem [anonymizována dvě slova], [registrační značka] řidiče [jméno] [příjmení]. Následně sjel vlevo mimo komunikaci, narazil do kořene stromu a poté havaroval v travnatém porostu. Při dopravní nehodě byla zraněna [jméno] [příjmení], žalobkyně a), která seděla na místě spolujezdce (dále též„ předmětná dopravní nehoda“). V době dopravní nehody bylo vozidlo tov. zn. Škoda Octavia, [registrační značka], pojištěno z titulu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla u žalované. Dále bylo mezi stranami sporu též nesporné, že ještě před podáním žaloby žalovaná poskytla žalobkyni a) náhradu za ztížení společenského uplatnění v souvislosti s uvedenou dopravní nehodou a za znalečné v částce [částka], náhradu za cestovné a náklady léčení v částce [částka] a odškodnění duševních útrap v částce [částka], spolu s náklady právního zastoupení ve výši [částka].

4. Další skutková zjištění činil soud prvního stupně v bodech 12. až 23. napadeného rozsudku. Odvolací soud pro stručnost na tato skutková zjištění plně odkazuje. Soud prvního stupně svá skutková zjištění shrnul tak, že trestní stíhání viníka předmětné dopravní nehody bylo podmíněně zastaveno. Ohledně vývoje zdravotního stavu žalobkyně po předmětné dopravní nehodě uvedl, že žalobkyně a) byla dne [datum] přivezena na [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] nemocnice, po nehodě byla v [anonymizována dvě slova], 5 dní [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova], byla hospitalizována s [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], za 5 dnů byla nekomplikovaně [anonymizováno], hospitalizována byla do [datum], kdy byla propuštěna do ambulantní péče, v nemocnici strávila 17 dnů. Následně dne [datum] při kontrole uvedla, že se cítí dobře a je zcela bez obtíží, chodí již pevně, nekulhá, bez parestezií, dobře vidí, občasné výpadky dlouhodobé paměti skoro vymizely a krátkodobou paměť hodnotí jako dobrou. Dne [datum] na rehabilitaci v [anonymizováno] nemocnici uvedla, že zvládá jízdu na koloběžce, chůzi v terénu bez opory i na hřebenovce na horách cca 5 km, schody s více patry s lehkým bušením srdce, ráno se cítí naprosto zdravá, v průběhu výuky se po 2-3 hodinách dostavuje nesoustředěnost, je emočně labilní, jízdu na kole zvládá dobře. Dne [datum] na rehabilitaci [anonymizováno] nemocnici uvedla, že školu zvládá dobře, zkouší indiánský běh, 1x ji bolela hlava. Dne [datum] na rehabilitaci [anonymizováno] nemocnici bylo konstatováno, že žalobkyně a) je subjektivně zcela bez potíží a všechny pohyby pravé horní končetiny provede v normě. Teprve až dne [datum] uvádí žalobkyně a), že jí píchá na plicích při běhu a v noci špatně spí, bolí ji lopatka a nemůže ležet na zádech. Páteř byla shledána bez deformit, lopatky symetrické. MUDr. [příjmení] vyčíslila ztížení společenského uplatnění žalobkyně na [částka].

5. Ohledně vztahu žalobců b) až d) k žalobkyni a) soud prvního stupně uvedl, že všichni žalobci žili před nehodou a nadále žijí ve společné domácnosti. Žalobci b) a d) prostřednictvím svých čestných prohlášení deklarovali, že se dosud nevyrovnali s následky předmětné dopravní nehody. Očekávání zdravotního vývoje žalobkyně a) bylo pro žalobkyni b) a žalobce d) velmi útrpné. Po probuzení z [anonymizována dvě slova] byla žalobkyně a) osobnostně úplně jiná, pletla se jí slova, nepoznávala nejbližší příbuzné a kamarády a byla velmi agresivní. Žalobce c) byl vystaven strachu, jezdil za žalovanou a) i rodiči několikrát do týdne ze zahraničí, kde pracoval. [příjmení] a strach o život jeho sestry se podepsaly i na jeho zaměstnání. Po dopravní nehodě nemohla žalobkyně b) [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], byla nucena vyhledat lékařskou pomoc, užívala lék [anonymizováno], a dodnes se bojí jízdy jakýmkoliv dopravním prostředkem. Žalobce c) má obavy ze silničního provozu a neustále má pocit, že se při jeho pracovních cestách musí něco stát. Žalobce d) nemohl spát, probouzel se v obavách o život žalobkyně a), nemohl se věnovat práci ani jiným činnostem a každý telefonát nebo zpráva v něm vzbuzovaly děs. Žalobkyně b) i žalobce c) a d) trpí velkou obavou o zdravotní stav žalobkyně a), kdy žalobce c) i v současné době žalobkyni a) neustále volá a ptá se jí, kde je a zda je v pořádku. Žalobci uplatnili nárok na odškodnění duševních útrap vůči žalované jednak přípisem ze dne [datum] odeslaným na adresu žalované dne [datum] a následně přípisem ze dne [datum] odeslaným na adresu žalované dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] žalovaná sdělila právnímu zástupci žalobců, že obratem vyplácí plnění ve výši [částka] žalobkyni a), ostatním žalobcům nevznikl nárok na odškodnění

6. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil dle § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 2, § [číslo], § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Konstatoval, že žalobkyně byla za ztížení společenského uplatnění již odškodněna. Srovnáním období hospitalizace a dat narození žalobců nemohla žalobkyně ztratit příležitost strávit s rodinou vánoční či velikonoční svátky, oslavy narozenin. Již poskytnutá náhrada ve výši [částka] přiměřeně reparuje její další nemajetkovou újmu za 17 denní pobyt v nemocnici a vyloučený či omezený styk s rodinou ve smyslu ustanovení § 2958 o. z. Pokud jde o žalobce ad b) až d) soud prvního stupně pak hodnotil závažnost následků primární oběti (žalobkyně a/). Uvedl, že při vymezení pojmu„ zvlášť závažné ublížení na zdraví“ je tedy nutno vycházet zejména ze závažnosti následků primární oběti. Půjde zpravidla o ta nejtěžší zdravotní poškození, zejména o [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] o [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], tj. o následky srovnatelné s [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], kdy duševní útrapy sekundárních obětí dosahují určité vyšší intenzity. Jedná se o duševní útrapy (smutek, pocity zoufalství a beznaděje, strach) spojené s vědomím, že tato osoba byla trvale vyřazena z většiny sfér společenského uplatnění a změnila se v osobu trpící výjimečně nepříznivým zdravotním stavem. Soud prvního stupně též odkázal na principy evropského deliktního práva (PETL), představující nejvýznamnější dokument právní unifikace této oblasti, jejichž článek 10:301 hovoří o nároku osob majících blízký vztah k poškozenému, který utrpěl smrtelnou nebo velmi vážnou nesmrtelnou újmu. Z dikce uvedeného článku lze učinit závěr, že nesmrtelná újma musí být svou závažností srovnatelná s usmrcením blízké osoby. Za zvlášť závažné ublížení na zdraví (§ 2959 o. z.) nelze tedy bez dalšího považovat každou vážnou poruchu zdraví trvající nejméně šest týdnů vymezenou § 122 odst. 2 písm. i) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. V trestní soudní praxi je delší dobu trvající porucha zdraví vykládána jako vážná porucha zdraví trvající nejméně 6 týdnů. Takový přechodný stav poruchy zdraví však nelze označit jako zvlášť závažné ublížení na zdraví, které by bylo způsobilé vyvolat duševní útrapy osob blízkých poškozenému v intenzitě odčinitelné peněžitou náhradou podle výše citovaného ustanovení. Ani v projednávané věci nejde o případ zvlášť závažného ublížení na zdraví, jak jej má na mysli ustanovení § 2959 o. z. Byla-li dcera a sestra žalobců hospitalizována následkem [anonymizována dvě slova] po dobu 17 dnů, poté propuštěna do domácího léčení a následně sama cca po dvou měsících od úrazu uvedla před rehabilitačními pracovníky, že již zvládá chůzi bez opory, jízdu na koloběžce a chůzi v terénu i na hřebenovce bez závratí, bolestí hlavy a ráno se cítí subjektivně naprosto zdravá až na nesoustředěnost a emoční labilitu a po třech měsících od úrazu uvádí, že školu zvládá dobře, zkouší indiánský běh, nejsou následky jejího zranění natolik vážné, aby jí vyřazovaly z většiny sfér společenského uplatnění, a aby též ostatní žalobci měli objektivní důvody se obávat o její život, zdraví a budoucnost. Žalobkyně je s relativně mírnými omezeními zapojena do běžného života, nejedná se o zvlášť závažné ublížení na zdraví ve smyslu uvedeného ustanovení.

7. Soud prvního stupně dále dodal, že nijak nezlehčuje obavy a starosti žalobců o žalobkyni a) v době po dopravní nehodě, avšak poškození zdraví, které utrpěla, není ani z hlediska závažnosti následků, ani z hlediska doby, kdy byla ohrožena na životě a prognóza vývoje jejího stavu byla nejistá, tak vážným ublížením na zdraví, aby bylo podřaditelné pod § 2959 o. z. Neshledal ani důvod pro odškodnění duševních útrap žalobců b) až d) jako sekundárních obětí dle § 2971 o. z., neboť v projednávané věci žádné zvláštní okolnosti na straně škůdce tvrzeny nebyly a ani nevyplynuly z usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 2. 2. 2018, č. j. 10 T 6/2018-82 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

8. Proti tomuto rozsudku podali včasné a přípustné odvolání žalobci. V odvolání zrekapitulovali závěry soudu prvního stupně. Byť m. j. namítali, že soud prvního stupně vyhodnotil věc skutkově vadně, je zřejmé, že jejich hlavní námitky směřovaly do právního posouzení věci, neboť okolnosti průběhu předmětné dopravní nehody, zranění a léčby žalobkyně a), jakož i částky plněné žalovanou byly v zásadě nesporné. Žalobci tedy nesouhlasili se závěrem soudu prvního stupně, že závažnost následků úrazu u žalobkyně a) z hlediska nároku na jinou nemajetkovou újmu zahrnující duševní útrapy není takového rázu, aby jí mohla být přiznána částka vyšší než [částka], a dále s tím, že u žalobců b) až d) soud prvního stupně zamítl jejich nárok z tohoto titulu zcela. Namítali, že soud prvního stupně nezohlednil veškeré okolnosti daného případu, zejména nepřihlédl k tomu, že žalobkyně a) byla bezprostředně po dopravní nehodě v přímém ohrožení života, byla uvedena do umělého spánku a po probuzení si pamatovala zážitky jen útržkovitě a některé lidi nepoznávala. Do stavu umělého spánku byla přivedena z důvodu nejistoty, zda pro ni nebudou následky nehody zcela fatální, o čemž byli žalobci b) až d) informování a tato informace stejně jako informace o tom, že došlo ke zranění žalobkyně a) při dopravní nehodě jim způsobila šok, vyvolala trýznivé obavy o její život. Žalobkyně a) také musela prožívat silná traumata z obavy o svou budoucnost v běžném i profesním životě. Navrhli proto, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhoví.

9. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Setrvala na své argumentaci, že následky zranění žalobkyně a) nebyly natolik závažné, aby byly způsobilé vzbudit u žalobců b) až d) důvodné obavy, že jejich dcera, resp. sestra bude z důvodu výjimečně nepříznivého zdravotního stavu trvale vyřazena z většiny sfér společenského uplatnění. Podmínky pro aplikaci § [číslo] tak nebyl naplněny. Pokud jde o žalobkyni a) a její duševní útrapy ve smyslu § 2958 o. z. je pak částka [částka] zcela dostatečnou reparací za její pobyt v nemocnici, v důsledku kterého byl vyloučen či omezen její styk s rodinou.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav v míře dostatečné pro své rozhodnutí. Odvolací soud z jeho skutkových zjištění plně vychází. Soud prvního stupně takto zjištěný skutkový stav i správně právně posoudil. Odvolací soud proto na výstižné a podrobné právní závěry soudu prvního stupně odkazuje a s těmito závěry zcela souhlasí.

12. K námitkám žalobců odvolací soud jen dodává, že je pochopitelné, že informace o předmětné dopravní nehodě vyvolala u žalobců b) až d) šok a obavy o zdraví žalobkyně a), která byla při této dopravní nehodě zraněna, přičemž závažnost zranění a případných následků nebyla v době bezprostředně po této nehodě ještě zcela seznatelná a jen skutečnost, že došlo k poranění hlavy a žalobkyně a) byla uvedena do umělého spánku, byla způsobilá u žalobců vyvolat jimi popisované útrapy. Tato reakce na zprávu o zranění blízké osoby je však zcela běžná. Naštěstí se případná závažná prognóza žalobkyně a) následně nepotvrdila, a tato se po vyléčení až na výjimky vrátila k obvyklému způsobu života, její omezení tedy není takové, aby byla např. závislá na péči třetích osob, rozhodně tedy nejsou naplněny podmínky pro aplikaci § 2959 o. z., neboť jak vyplývá z komentářové literatury, utrpěná nesmrtelná újma primárně poškozené blízké osoby musí být srovnatelná s jejím usmrcením a jsou jí míněna zpravidla ta nejtěžší zdravotní poškození. Nepostačuje ani, že zranění naplňuje definici závažného ublížení na zdraví dle trestněprávních předpisů (srov. komentář k ustanovení § 2959, JUDr. Petr Vojtek in Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI, § [číslo], relativní majetková práva 2. část, Nakladatel: Wolters Kluwer, [obec a číslo], autoři prof. JUDr. [jméno] [příjmení], [titul za jménem] a kol.). Správný je tedy závěr soudu prvního stupně, že se žalobci dle tohoto ustanovení zadostiučinění za duševní útrapy domáhat nemohou, a to bez ohledu na skutečnost, že u nich prvotní zpráva o zranění žalobkyně a) a jeho povaze určité duševní útrapy vyvolala.

13. Pokud jde o žalobkyni a), vytrpěné bolesti a s tím spojená omezení, a nevratné omezení v dalším životě by shodně jako za staré právní úpravy mělo být odškodněno poskytnutím bolestného a ztížení společenského uplatnění. Jak vyplývá z obsahu spisu i nesporných tvrzení stran sporu, náhrada za ztížení společenského uplatnění již byla žalobkyni poskytnuta. Tato náhrada by měla kompenzovat právě omezení žalobkyně v dosud vedeném životě způsobená utrpěným zraněním. Pokud jde o jinou újmu utrpěnou v důsledku poranění (§ 2958 o. z.), její existence je v posuzovaném případě diskutabilní, neboť zdravotní stav žalobkyně se po [anonymizována čtyři slova] zlepšoval, do 14 dnů byla propuštěna z nemocnice do domácího ošetřování, a z lékařských zpráv, z nichž soud prvního stupně činil zjištění, není zřejmé, že by u ní byl důvod k trýznivým obavám. Lze tak souhlasit s žalovanou i soudem prvního stupně, že pokud žalobkyně a) byla v důsledku utrpěného zranění připravena o možnost trávit čas se svou rodinou v důsledku hospitalizace, přičemž však nezmeškala žádnou významnou rodinnou událost, jeví se odškodnění jiné nemajetkové újmy v částce [částka], vedle jejího nároku na bolestné a ztížení společenského uplatnění, jako zcela dostačující. Odvolací soud zde opakuje, že případné trvalé následky úrazu je třeba odškodnit v rámci odškodnění ztížení společenského uplatnění.

14. Správný je i závěr soudu prvního stupně o tom, že nejsou naplněny podmínky pro aplikaci § 2971 o. z., neboť žádné zvláštní okolnosti způsobení újmy škůdcem nejsou objektivně dány a ani nebyly tvrzeny.

15. Odvolací soud proto postupoval dle ustanovení § 219 o. s. ř. a meritorní výrok (I.), včetně akcesorického nákladového výroků (II.) jako věcně správné potvrdil, když i při rozhodování o nákladech řízení soud prvního stupně aplikoval přiléhavá ustanovení procesního i prováděcího předpisu.

16. O nákladech odvolacího řízení pak rozhodoval rovněž podle zásady úspěchu ve věci vyjádřené v ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalované přiznal za vyjádření k odvolání paušální náhradu za jeden úkon ve výši [částka]. Vzhledem k pluralitě na straně žalobců jim tuto povinnost uložil společně a nerozdílně.