pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 59 C 188/2020-63,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně v převážné míře vyhověl žalobnímu nároku, když žalované uložil povinnost zaplatit žalobci [částka] spolu s 10% úrokem z prodlení z od [datum] do zaplacení (výrok I) a žalobu zamítl pouze v rozsahu požadovaného příslušenství za období od [datum] do [datum] (výrok II). S ohledem na výsledek sporu žalovanou zavázal k plné náhradě nákladů řízení ve výši [částka] (výrok III).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal vrácení zbylé části kupní ceny, kterou mu žalovaná po odstoupení od smlouvy odmítla uhradit s tím, že představovala část uhrazeného pojistného ke smlouvě o pojištění zakoupeného vozidla a že v dodatku ke kupní smlouvě se pro případ jejího zrušení tohoto nároku výslovně vzdal.

3. Mezi účastníky tak nebylo sporu o tom, že došlo k uzavření předmětné kupní smlouvy a že žalobcovým odstoupením od ní pro podstatné vady vozidla došlo k jejímu zrušení ex tunc, spornou se stala otázka, zda mu vznikl nárok na vrácení i části kupní ceny označené jako pojistné.

4. Vyšel ze zjištění, že žalobce s žalovanou uzavřeli [datum] kupní smlouvu na koupi ojetého vozidla. V rámci této smlouvy se žalovaná zavázala žalobci poskytnout i doplňkové služby, mimo jiné pojištění vozidla [příjmení] [jméno] za roční pojistné ve výši [částka], které sjednala jako pojistník se [právnická osoba] Europe Insurance Company Limited jako pojistitelem (zastoupenou [právnická osoba]). Žalobce ve stejný den podepsal Dodatek ke kupní smlouvě a Předpis pro vrácení pojistného, které obsahovaly ujednání o případném vrácení (nevrácení) pojistného. Jím uhrazená kupní cena včetně pojistného a dalších služeb činila [částka]. Celková částka sestávala z kupní ceny vozidla [částka], služby střežení a monitorování vozidla v ceně [částka] a pojistného ve výši [částka]. Při podpisu kupní smlouvy žalobce zaplatil žalované [částka], zbylých [částka] jí uhradil prostřednictvím úvěru od společnosti [právnická osoba] Dne [datum] odstoupil od pojistné smlouvy [příjmení] [jméno] a požadoval vrácení částky [částka], dne [datum] odstoupil od Smlouvy o střežení a monitorování vozidel. Následně doplatil částkou [částka] svůj závazek z úvěrové smlouvy, která tak byla ukončena [datum], a v květnu [rok] odstoupil od smlouvy kupní a vyzval žalovanou k vrácení kupní ceny oproti vrácení vozidla. Žalovaná mu vrátila kupní cenu za vozidlo ve výši [částka], částku [částka] za monitoring vozidla a část pojistného ve výši [částka] za pojištění vozidla. Zbylou část pojistného ve výši [částka] mu odmítla vyplatit.

5. Uvedená zjištění hodnotil zejména podle § [číslo], § [číslo], § [číslo], § 2001, § 2005, § 2758 a § 2766 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.).

6. Konstatoval, že v daném případě měl žalobce při právním jednání se žalovanou postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. (tj. jednal s podnikatelem mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání), tedy jejich právní vztah je podřízen příslušným ustanovením občanského zákoníku o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (§ 1810 a násl. o. z.) a veškerá smluvní ujednání je nutné posuzovat dle ustanovení na ochranu spotřebitele.

7. Přestože žalobce nebyl účastníkem pojistné smlouvy, soud prvního stupně dovodil, že mu vzniklo právo na vrácení pojistného poté, kdy odstoupením od pojistné smlouvy dal žalované jako pojistníkovi jednoznačně najevo, a to i následně vrácením předmětu pojistné i kupní smlouvy, že nemá zájem na trvání pojistné smlouvy, a tedy již nechce být pojištěným. Za situace, kdy pojištění konkrétního vozidla je zcela závislé na existenci kupní smlouvy, pak v případě jejího zrušení pozbývá smyslu i uzavřená pojistná smlouva.

8. Odmítl rovněž argumentaci žalované, že žalobce nemůže s úspěchem popírat právo na vrácení části hrazeného pojistného, neboť nebyl účastníkem pojistné smlouvy, a nesvědčilo mu tak právo od pojistné smlouvy odstoupit.

9. V této souvislosti poukázal i na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3009/18, který se zabýval otázkou, zda pojištěné osobě – spotřebiteli – svědčí právo domáhat se pojistného plnění z pojištění hypotečního úvěru, ke kterému přistoupila podpisem přihlášky k pojištění. V něm Ústavní soud dospěl k závěru, že pojištěná osoba„ sice de lege lata nemá (přímo) právo na plnění z pojistné smlouvy, ale má, s ohledem na to, že je osobou, která vše financuje (a tudíž z toho očekává prospěch), zájem na tom, aby bylo z pojistné smlouvy plněno (v konečném výsledku) v její prospěch“. Dovodil, že ačkoli předmětem řešené věci byl spor ohledně výplaty pojistného plnění, lze ze závěru Ústavního soudu uzavřít, že i pojištěná osoba, která není v pozici smluvní strany, má právo domáhat se nejen pojistného plnění, ale i vrácení hrazeného pojistného.

10. Neplatným pak shledal ujednání dodatku kupní smlouvy, kterým se žalobce vzdal nároku na vrácení pojistného, když z hlediska jeho obsahu je třeba ho hodnotit jako nepřiměřené, uzavřené v neprospěch spotřebitele ve smyslu § 1813 o. z. i v rozporu s ustanovením § 1814 písm. c) o. z.. V souladu s § 1815 o. z., proto k němu nepřihlédl.

11. Akcentoval rovněž, že Předpis pro vrácení pojistného má v rozporu se skutečností navodit dojem, že žalobce z celkové ceny pojistného ve výši [částka] uhradil pouze [částka] a zbylou částku uhradila žalovaná jakožto pojistník z vlastních prostředků. S přihlédnutím k následnému jednání žalované, která po ukončení smluvního vztahu počala tvrdit, že částka [částka] představovala slevu z kupní ceny vozidla, ačkoliv z listinných důkazů nic takového neplyne, dovodil, že svědčí o jejím účelovém, klamavém a s dobrými mravy rozporném jednání s cílem zajistit si pro sebe finanční prospěch i v případě, že zákazník (žalobce) důvodně odstoupí od kupní smlouvy a ukončí i navazující právní vztahy.

12. Dospěl tak k závěru, že odstoupením od smlouvy kupní, pojistné smlouvy i o střežení vozidla došlo ke zrušení celého právního vztahu účastníků, který byl těmito smlouvami upraven, a žalobci tak přísluší mimo jiné právo na vrácení celého uhrazeného pojistného. Žalobě proto co do žalované jistiny [částka] vyhověl. Spolu s ní žalobci výrokem I přiznal dle § 513 o. z. i zákonný úrok z prodlení od [datum] s tím, že žalovaná se dostala do prodlení se splněním peněžitého závazku dne [datum], když až třetím dnem po odeslání odstoupení lze podle § 573 o. z. usuzovat na jeho doručení a přiměřenou lhůtou ke splnění této povinnosti je sedm dní (odstoupení odesláno [datum], doručeno [datum], přiměřená sedmidenní lhůta k vrácení finančního plnění uplynula [datum]); příslušenství ve zbylém rozsahu (od [datum] do [datum]) výrokem II zamítl. O nákladech řízení rozhodl dle poměru úspěchu účastníků ve věci, když přihlédl k zcela nepatrnému nezdaru žalobce v řízení, a přiznal mu plnou náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši [částka].

13. Proti vyhovujícímu výroku I a akcesorickému nákladovému výroku III podala žalovaná včasné odvolání, ve kterém v převážné míře zopakovala či parafrázovala svou dosavadní obranu. Akcentovala zejména, že nesprávný je závěr prvostupňového soudu o možnosti žalobce, který v pojistném vtahu vystupoval pouze v pasivní roli pojištěného, odstoupit od pojistné smlouvy, a tedy i požadovat finanční nároky vyplývající z ukončení tohoto závazkového vztahu. Byla to ona, kdo byla pojistníkem a ve smyslu § 2766 o. z. jako účastník rámcové pojistné smlouvy měla povinnost pojišťovně hradit pojistné, a také tak činila. Výpovědí pojištění, které učinil žalobce, proto nemohlo dojít k zániku pojistného vztahu, ani ke vzniku jeho nároku na vrácení částek poskytnutých na zaplacení pojistného. Ohradila se rovněž proti závěru o svém zavádějícím jednání při uzavírání smluvního vztahu se žalobcem. Namítla, že žalobce byl srozuměn s podmínkami nákupu vozidla a z celého procesu uzavírání kupní smlouvy je zřejmé, že cena vozidla činila pouze [částka] a byla mu poskytnuta sleva [částka] na technický stav vozidla (uvedený v zápise o technickém stavu vozu) a že při zakoupení dostal i slevu [částka], když místo celkových [částka] za vozidlo zaplatil [částka]. V této souvislosti odkázala i na Předpis pro vrácení pojistného, který byl žalobcem podepsán v den podpisu kupní smlouvy. Uvedla rovněž, že k prokázání způsobu jejího jednání při uzavírání kupní smlouvy navrhla důkazy, které však soud odmítl provést. Navrhla, aby odvolací soud změnil napadený vyhovující výrok tak, že i v tomto rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítne a přizná jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

14. Žalobce se ztotožnil s napadeným rozsudkem a navrhl jeho potvrzení. Opětovně zdůraznil, že odstoupením od kupní smlouvy došlo i k zániku dodatku této smlouvy, a tedy jakákoli argumentace žalované tímto ujednáním je nesprávná a nedůvodná. Obdobně je irelevantní poukaz na Předpis pro vrácení pojistného, který byl žalovanou uzavřen jen ve snaze vyhnout se vrácení celého přijatého finančního plnění pro případ odstoupení od smlouvy. Setrval rovněž na tvrzení, že proces uzavírání kupní smlouvy a jeho nepřehlednost je důvodem pro správný závěr soudu prvního stupně o účelovém jednání žalované v rozporu s dobrými mravy. V této souvislosti poukázal na měnící se skutková tvrzení žalované o poskytnutých slevách, která měla ospravedlnit rozporné údaje uvedené v kupní smlouvě a v navazujících písemných dokumentech. Akcentoval, že již tato skutečnost svědčí o účelovosti jednání žalované, když nelze akceptovat, aby žalovaná jako podnikatelka specializující na prodej vozidel neuvedla v kupní smlouvě tak podstatné skutečnosti jako údaj a důvod poskytnutých slev. Navrhl proto, aby odvolací soud dotčený rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení.

15. Odvolací soud přezkoumal rozsudek v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

16. Soud prvého stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy řádně hodnotil v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. a učinil správný skutkový závěr, když v odůvodnění rozhodnutí v souladu s ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. uvedl, které skutečnosti má prokázány a proč. V jeho odůvodnění jsou skutková zjištění jasná, přehledná, z nich učiněný skutkový závěr je jejich logickým, výstižným shrnutím, a jsou tak dostatečným podkladem a východiskem pro právní hodnocení věci. Odvolací soud se ztotožňuje i s tímto právním hodnocením a v převážné míře (s níže uvedenou výhradou) na ně odkazuje.

17. Lze souhlasit se soudem prvního stupně, že výpovědí pojistné smlouvy spolu s odstoupením od kupní smlouvy dal žalobce jednoznačně žalované najevo, že ruší veškeré závazkové vztahy založené kupní smlouvou i na ně navazujícími dokumenty (související poskytnuté služby).

18. V této souvislosti je zcela nerozhodné, zda žalobce byl či nebyl účastníkem pojistné smlouvy, a zda tedy byl oprávněn pojistnou smlouvu, jejímž nebyl účastníkem, vypovědět. Podstatné je, že v řízení bylo jasně prokázáno, že žalovaný produkt pojištění poskytl žalobci jako další službu vázanou na prodej vozidla, obdobně jako službu jeho elektronického střežení.

19. Jinými slovy v daném případě šlo při vypovězení této služby výhradně o ukončení vztahu mezi žalobcem a žalovanou, a proto není podstatné jaká práva a povinnosti vznikly kontrahentům pojistné smlouvy (žalované a pojišťovně), zda žalovaná pojistnou smlouvu mohla vypovědět, a zda ji vypověděla. Žalobní nárok vznikl nikoli v důsledku vypovězení pojistné smlouvy uzavřené mezi žalovanou a pojišťovnou, ale z ukončení vztahu účastníků tohoto sporu.

20. Nerozhodné je i to, zda smluvní vztah mezi žalovanou a jí vybranou a preferovanou pojišťovnou nadále trvá, neboť tuto skutečnost nemohl žalobce ovlivnit, a bylo zcela na žalované, jakým způsobem si smluvní vztahy s pojišťovnou upravila, zda minimalizovala rizika spojená s předčasným ukončením pojistného vztahu či nikoli. Stejně tak žalobce nemusí zajímat, zda si účastnice pojistné smlouvy sjednaly smluvní překážky či sankce za předčasné ukončení pojistné smlouvy.

21. Tím, že žalobce odstoupil od kupní smlouvy dle § 2001 o. z., kterou byla tato služba sjednána a cenově ohodnocena, a ze které je nepochybné, že byla žalobcem žalované uhrazena, pak odstoupením od kupní smlouvy a výpovědí této služby došlo k zániku vztahů založených mezi účastníky smlouvy, a bylo na žalované, aby vrátila podle pravidla o bezdůvodném obohacení žalobci vše, čeho se jí od žalobce dostalo.

22. Vzhledem k tomu, že žalobce odstoupil od kupní smlouvy krátce po jejím uzavření, když podstatné vady vozidla se projevily bezprostředně po jeho převzetí, nejeví se odvolacímu soudu důležité přihlédnout ani ke skutečnosti, že službu pojištění v postavení pojištěného po takto krátkou dobu konzumoval. Není tedy důvod nárok na navrácení pojistného o spotřebovanou (poměrnou) část jakkoli snižovat. Tím, že účastníci kupní smlouvy si vzájemně plnili, jsou povinni si v režimu § 2991 a násl. o. z. vrátit poskytnutá plnění.

23. Odvolací soud se pak ztotožňuje se závěrem prvostupňového soudu, že prodlení žalované se splněním povinnosti vrátit kupní cenu, jejíž součástí byla i cena služby ve formě uhrazeného pojistného, nastalo poté, kdy žalovaná byla žalobcem marně vyzvána ke splnění této povinnosti.

24. Rovněž lze plně souhlasit i s hodnocením dodatku kupní smlouvy, když je nepochybné, že ujednání, kterým se žalobce jako spotřebitel„ neodvolatelně“ vzdal případného nároku na vrácení pojistného je dle § 1813 o. z. nepřiměřené, jednostranné, představuje významnou nerovnováhu práv a povinností stran v jeho neprospěch a ve smyslu § 1814 písm. c) o. z. je i zakázané, a nelze k němu dle § 1815 o. z. přihlížet.

25. Správná je také úvaha soudu o netransparentnosti jednání žalované při uzavírání kupní smlouvy, když údaje v kupní smlouvě jsou v rozporu s tvrzením žalované o způsobu jednání a obsahu dojednaných práv a povinností. Tento závěr je navíc dostatečně jasně podpořen i snahou žalované v tomto řízení vysvětlit evidentní rozpory mezi textem kupní smlouvy (tato svá tvrzení v průběhu sporu měnila) a Předpisem pro vrácení pojistného, která svědčí spíše o její snaze v kontraktačním procesu znepřehlednit, z čeho sestává kupní cena vozu, a v případě odstoupení od smlouvy jí tak umožnit, aby část finančního plnění nemusela kupujícímu vracet.

26. Rozpory v jednotlivých písemných dokumentech, které žalovaná při podpisu kupní smlouvy žalobci předkládala, svědčí o tom, že jako podnikatelka nejednala natolik transparentně, aby z písemných smluv bylo kupujícímu spotřebiteli nepochybné na jaké nároky v případě odstoupení od smlouvy má právo. Naopak tyto nejasnosti využila k tomu, aby se právními konstrukcemi účelově bránila oprávněnému požadavku kupujícího na vrácení celé kupní ceny spolu s cenou služeb, které jsou navázány na vlastnictví vozidla, a bez něhož nemají pro kupujícího žádný význam.

27. Skutečnost, že nákup ojetých automobilů je většinou společnosti vnímán právě pro nepoctivost některých prodejců jako rizikový, by měl být pro žalovanou důvodem, aby jako profesionální prodejce, který má dbát na svoji dobrou pověst a spokojenost svých zákazníků (spotřebitelů), kladla zvýšené nároky na jednoduchost, jasnost, srozumitelnost a transparentnost svých smluv, a zamezila tak jejich možnému různému výkladu. Pokud tak nečiní, nelze tento nedostatek klást k tíži žalobci spotřebiteli, a je třeba smluvní ujednání vyložit v její neprospěch (§ 1812 o. z.).

28. Napadený výrok o věci samé (výrok I) proto odvolací soud hodnotil jako věcně správný a za situace, kdy prvostupňový soud nepochybil ani při rozhodnutí o nákladech řízení (výrok III), když aplikoval přiléhavé ustanovení procesního předpisu a výši účelně vynaložených nákladů správně propočetl, dotčené výroky jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. v plném rozsahu potvrdil.

29. O nákladech odvolacího řízení rozhodl podle zásady úspěchu ve věci vyjádřené v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalobce v tomto stadiu řízení byla plně úspěšný. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní pomoci po [částka] za vyjádření k odvolání, účast na jednání ve dne [datum] (§ 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z tarifní hodnoty [částka]), jednoho polovičního úkonu za účast při jednání [datum] dle § 14 odst. 2 vyhl. a dvou náhrad hotových výdajů v paušální výši po [částka] (§ 13 odst. 3 vyhlášky). Celková částka s připočtením 21 % DPH ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) tak činí [částka].