o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně od [datum] do zaplacení (výrok I), žalobu zamítl co do částky [částka] s požadovaným zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení z částky [anonymizována dvě slova], [částka] za dobu od [datum] do [datum] (výrok II) a dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám advokáta žalobce (výrok III).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka] s příslušenstvím, která mu vznikla nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení vedeného před finančním arbitrem pod sp. zn. [spisová značka] [číslo] (dále též„ řízení před [anonymizováno]“ nebo„ posuzované řízení“) proti [právnická osoba], jejímž předmětem bylo určení neplatnosti smluv životního pojištění a vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] včetně úroku z prodlení.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Nesouhlasila s aplikací Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS] (dále jen„ Stanovisko“), neboť na řízení před [anonymizováno] nedopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluvy“). Od shromáždění veškerých podkladů pro vydání [příjmení] finančního arbitra č. j. [spisová značka] [číslo], (dále jen„ Nález“) uplynulo 223 dnů a finanční arbitr pochybil v tom, že překročil lhůtu pro vydání nálezu dle [ustanovení pr. předpisu], o finančním arbitrovi (dále jen„ [anonymizováno]“), u vydání rozhodnutí o námitkách pak finanční arbitr opět neprodloužil lhůtu k rozhodnutí. Žalobce je tak povinen prokázat existenci školního jednání, vznik újmy a příčinnou souvislost. Žalovaná se nedomnívá, že žalobci nedodržením lhůty (neinformováním účastníků řízení o případném prodloužení řízení) finančním arbitrem mohla být způsobena morální újma v tvrzeném rozsahu. Za dílčí porušení práva spočívající v neoznámení dalšího prodloužení lhůty se žalovaná již žalobci omluvila přípisem ze dne [datum].

4. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku činil zjištění ze spisu týkajícího se řízení před [anonymizováno]. Svá zjištění ohledně průběhu tohoto řízení podrobně popsal v bodě 3 napadeného rozsudku. Odvolací soud pro stručnost na tato zjištění soudu prvního stupně plně odkazuje. A jen rekapituluje, že řízení před [anonymizováno] bylo zahájeno dne [datum], finanční arbitr opakovaně žalobce vyzýval k doplnění návrhu, žalobce naopak opakovaně vyzýval k opatření proti nečinnosti. Nález byl vydán dne [datum], proti němu podal žalobce námitky. O námitkách rozhodl finanční arbitr dne [datum]. Žalobce uplatnil nárok na úhradu přiměřeného zadostiučinění u žalované dne [datum]. K výzvě žalované ze dne [datum] pak dne [datum] doložil žalované plnou moc ke svému zastupování advokátem Mgr. [jméno]. Za dílčí porušení práva spočívající v neoznámení dalšího prodloužení lhůty se žalovaná již žalobci omluvila přípisem ze dne [datum].

5. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na 13 odst. 1, § 31a odst. 1 až 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní [ustanovení právního předpisu EU] Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ OdpŠk“ a § 1 odst. 1 písm. e) a § [anonymizováno] odst. 1 [anonymizováno].

6. Nejprve se zabýval otázkou, zda na věc dopadá § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk nebo § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro zodpovězení této otázky považoval za nutné posoudit, zda na řízení před [anonymizováno] dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy či nikoliv. Zde odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dle kterého platí, že:„ Závěr, že nepřiměřená délka správního řízení způsobila účastníkům řízení nemajetkovou újmu, je dán, jestliže v posuzovaném správním řízení jde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, jestliže má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu a jestliže je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, soukromoprávní povahy. Nejsou-li splněny tyto předpoklady, pak na dané správní řízení čl. 6 odst. 1 Úmluvy nedopadá, a tudíž nelze aplikovat ani stanovisko Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS], uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.“ Předmětem řízení před [anonymizováno] bylo určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení. Je nepochybné, že se jednání o právo opravdové a vážné, mající přímý vliv na způsob výkonu práva. Toto právo má svůj základ ve vnitrostátním právu a má civilní povahu. Dále je i splněna podmínka na správní řízení navazujícího soudního přezkumu, když soudní kontrola rozhodovací činnosti arbitra ve věcech spadajících do jeho působnosti vymezené v [ustanovení pr. předpisu] (srov. rozsudek NSS ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Navíc žalobce proti pravomocnému rozhodnutí finančního arbitra podal žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 vedenou pod sp. zn. [spisová značka], jak je soudu známo z úřední činnosti. Shodný právní závěr o aplikaci čl. 6 odst. 1 Úmluvy na řízení před finančními arbitry zaujal Městský soud v Praze např. v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] či [spisová značka]. Na řízení před [anonymizováno] tak dopadají závěry Stanoviska. Předpokladem odpovědnosti žalované za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení je naplnění těchto předpokladů: a) nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřené délky řízení, b) nemajetková újma, c) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy. Výše uvedené předpoklady pak musí být naplněny kumulativně.

7. Dále se soud prvního stupně zabýval tím, zda je naplněn předpoklad nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení. Řízení před [anonymizováno] bylo zahájeno dnem [datum] a skončilo dne [datum], kdy bylo vydáno rozhodnutí o námitkách. Řízení před [anonymizováno] trvalo 34 měsíců a 6 dnů a s ohledem na zjištěný průběh tohoto řízení včetně zhodnocení složitosti předmětu řízení i charakteru řízení podléhajícího zásadě vyšetřovací a absence koncentrace řízení, dospěl soud prvního stupně k jednoznačnému závěru o nepřiměřenosti délky posuzovaného řízení. Pokud žalovaná ve vztahu k přiměřenosti délky posuzovaného řízení argumentovala rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. [spisová značka], kde odvolací soud shledal řízení před finančním arbitrem trvající 24 měsíců jakožto hraniční délku posouzení přiměřené délky řízení, pak tento argument je zcela lichý, resp. jednoznačně svědčí o nepřiměřenosti délky posuzovaného řízení, neboť v daném případě trvalo řízení o dalších 10 měsíců déle. Navíc s ohledem na zjištěný průběh řízení před [anonymizováno] je zřejmé, že v posuzovaném řízení byly průtahy, jež délku řízení negativně ovlivnily, např. žalobce k výzvě finančního arbitra doplnil svůj návrh dne [datum], přesto finanční arbitr informoval [právnická osoba], o zahájení řízení až podáním ze dne [datum]. Ta se k návrhu vyjádřila dne [datum], přičemž ve vztahu k žalobci učinil finanční arbitr úkon až dne [datum]. Dále finanční arbitr dne [datum] vyzval [právnická osoba], k vyjádření a prodloužil délku rozhodnutí do [datum] a i když ta na výzvu zareagovala podáním ze dne [datum]. Nález byl vydán až dne [datum]. Ostatně sama žalovaná se žalobci za nepřiměřenou délku řízení před [anonymizováno] omluvila. Pokud jde o předpoklad vzniku nemajetkové újmy, pak dle Stanoviska nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí a § 22 odst. 1 věty třetí OdpŠk je třeba tvrdit a není-li úspěšně popřena anebo nepostačuje-li konstatování porušení práva, přizná se za ni zadostiučinění. V daném případě tak nastala vyvratitelná domněnka vzniku nemajetkové újmy, kterou žalovaná nevyvrátila.

8. Pokud jde o výši přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu žalobci, soud prvního stupně konstatoval, že dle Stanoviska musí odůvodnění přiznaného zadostiučinění obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v § [anonymizováno] odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk. Nejvyšší soud v tomto stanovisku rovněž dospěl k závěru, že„ pro poměry [země] je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi [částka] až [částka] (cca [anonymizováno] až [částka]) za jeden rok řízení, tj. [částka] až [částka] za jeden měsíc řízení. Nejvyšší soud přitom ale považuje za nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba ji přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy [částka] až [částka] za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak [částka] až [částka]).“ S ohledem na výše uvedený právní názor Nejvyššího soudu soud prvního stupně vyšel ze základní částky [částka] pro rok řízení zejména s ohledem délku řízení, která sice byla nepřiměřená, nikoli však extrémně či velmi výrazně. S ohledem na skutečnost, že každé řízení vyžaduje určité trvání, tak snížil odškodnění za první dva roky o polovinu. Dle soudu prvního stupně řízení před [anonymizováno] trvalo 2 roky, 10 měsíců a 6 dnů, základní částka přiměřeného zadostiučinění tak činí za první a druhý rok trvání řízení [anonymizována dvě slova] [spisová značka], za následujících 10 měsíců činí [částka] (1 250 x 10) a za 6 dnů činí [částka] ( (1 250: 30) x 6), tj. celkem [částka]. Takto stanovenou základní částku soud prvního stupně modifikoval s ohledem na kritéria uvedená pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, a to následovně. Pokud jde o kritérium složitosti případu (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk), pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že v daném případě se typově jednalo o složitější řízení po procesní stránce, kdy finanční arbitr s ohledem na zásadu vyšetřovací a absenci koncentrace řízení musel řádně shromáždit všechny podklady pro rozhodnutí, přičemž i z věcného hlediska se po právní stránce jedná o složitější spor. Z tohoto důvodu tak soud snížil základní částku o 10 %. Pokud jde o kritérium chování poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk), z tohoto důvodu zvýšil základní částku o 10 %, neboť žalobce se v řízení před [anonymizováno] opakovaně domáhal odstranění průtahů v řízení a dokonce z tohoto důvodu podal i správní žalobu. Pokud jde o kritérium postup orgánu veřejné moci (§ 31a odst. 3 písm. d) zákona OdpŠk), pak dle soudu prvního stupně je z tohoto hlediska třeba navýšit základní částku o [anonymizováno], neboť v řízení před [anonymizováno] byly jednoznačně průtahy, navíc rozhodnutí ve věci nebyla učiněna v zákonných lhůtách dle § [anonymizováno] a 16 [anonymizováno] a tyto skutečnosti měly zásadní vliv na samotnou délku řízení. Pokud jde o kritérium významu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk), pak z tohoto důvodu soud prvního stupně základní částku nijak nemodifikoval, neboť význam řízení byl standardní. Soud prvního stupně rovněž přihlédl ke skutečnosti, že žalovaná se žalobci za nesprávný úřední postup již omluvila. Při zohlednění všech výše uvedených kritérií je tak třeba celkově základní částku navýšit o 15 %, tj. výše přiměřeného zadostiučinění v daném případě činí [částka]. Uvedenou částku soud prvního stupně tedy žalobci přiznal včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. K tomu jen uvedl, že žalobce uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy u žalované v rámci předběžného projednání dnem [datum] a podáním ze dne [datum] se žalovaná žalobci omluvila za nepřiměřenou délku, přičemž zároveň žalobci náhradu nemajetkové újmy nepřiznala. Prvním dnem prodlení je tedy den následující po doručení tohoto sdělení, tj. den [datum], neboť žalovaná návrh žalobce projednala před uplynutím 6měsíční lhůty.

9. Pokud jde o námitku promlčení vznesenou žalovanou, tu nehledal důvodnou. K tomu uvedl, že dle § 32 odst. 3 OdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Dle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. V daném případě řízení před [anonymizováno] skončilo rozhodnutím o námitkách dne [datum], přičemž dne [datum] byl nárok uplatněn u žalované, tudíž dle § 35 odst. 1 OdpŠk došlo ke stavení promlčecí doby a tato neběžela do dne [datum], kdy bylo předběžné projednání u žalované ukončeno. Žaloba byla podána k soudu dne [datum]. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že nárok žalobce promlčen není. Skutečnost, že žalobce v rámci předběžného projednání nároku u žalované doložil plnou moc svého zástupce až v průběhu tohoto předběžného projednání, nemá vliv na stavění promlčení dle § 35 odst. 1 OdpŠk. Nadto žalobce napadl pravomocné rozhodnutí finančního arbitra u soudu. O nákladech řízení pak rozhodl s odkazem na § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když žalobce měl v řízení úspěch jen částečný, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, a proto soud prvního stupně žalobci přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízené v plné výši.

10. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná včasné a přípustné odvoláním, a to do výroků I, kterým bylo žalobě vyhověno, a do akcesorického výroku III o nákladech řízení, a to z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř., tedy z důvodů, že soud prvního stupně nepřihlédl ke všem žalovanou namítaným okolnostem, nesprávně zjistil skutkový stav a tak věc nesprávně právně posoudil. Z důvodu až dodatečně předložené právní moci při uplatnění nároku u žalované (nárok byl uplatněn v 6 měsíční lhůtě, nicméně plná moc advokáta byla přiložena až na základě výzvy po uplynutí této lhůty) trvala také na námitce promlčení nároku. Pokud jde o nesprávnost napadeného rozhodnutí, soudu prvního stupně vytýkala jednak nesprávné posouzení okamžiku, od kdy začala finančnímu arbitrovi plynout lhůta k vydání [příjmení], neboť návrh podaný žalobcem vykazoval nedostatky v předložených podkladech a žalobce musel být opakovaně vyzýván k jejich doplnění a k upřesnění rozhodných skutečností. Dále namítala především nesprávné posouzení kritérií uvedených § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk, a to chování poškozeného, kdy nesouhlasila s navýšením základní částky o 10 %, a také § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk, postupu orgánu veřejné moci, kdy nesouhlasila s navýšením základní částky o [anonymizováno].

11. Žalobce ve svém vyjádření v rámci odvolacího řízení souhlasil s rozhodnutím bez jednání a zcela se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, na které plně odkázal, až tedy na chybný výpočet.

12. Odvolací soud odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal podle § 212 a 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

13. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění tak, jak byly popsány soudem prvního stupně, neboť průběh posuzovaného řízení před [anonymizováno] zjištěný soudem prvního stupně nebyl mezi účastníky sporný. Odvolací soud jen mírně korigoval délku řízení a upřesnil drobné početní nepřesnosti soudu prvního stupně. Odvolací soud zde konstatuje, že z obsahu spisu finančního arbitra je zřejmé, že posuzované řízení trvalo od [datum] do [datum], kdy nabylo právní moci rozhodnutí o námitkách ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [číslo], řízení tedy trvalo 2 roky a 11 měsíců.

14. Odvolací soud zcela souhlasí se závěrem soudu prvního stupně ohledně nedůvodnosti žalovanou uplatněné námitky promlčení, proto zde na výstižné odůvodnění soudu prvního stupně odkazuje (viz bod [anonymizováno] napadeného rozsudku). Pokud žalobce u žalované prostřednictvím svého advokáta uplatnil předmětný nárok v šestiměsíční promlčecí době (§32 odst. 3 OdpŠk), byť nedoložil plnou moc, tu však doložil, byť po uplynutí lhůty, v průběhu přezkumu nároku u žalované, nelze učinit závěr o promlčení nároku. [příjmení] moc jen prokazuje existenci zmocnění, které trvalo ke dni uplatnění nároku.

15. Odvolací soud také zcela souhlasí se závěrem soudu prvního stupně o aplikovatelnosti Stanoviska na toto posuzované řízení, zde lze opět odkázat na precizní a správné odůvodnění soudu prvního stupně (viz bod 10 napadeného rozsudku). S ohledem na novější rozhodovací praxi Nejvyššího soudu prezentovanou rozsudkem sp. zn. [číslo jednací], již navíc nyní není ani nutné, aby u věcí spadajících pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy na správní řízení navazoval soudní přezkum.

16. Správný je také názor soudu prvního stupně o nepřiměřené délce posuzovaného řízení, když v něm docházelo opakovaně k průtahům (viz argumentaci v bodě 12 napadeného rozsudku) a celkově trvalo 35 měsíců. Správná je i výše základní roční částky přiměřeného zadostiučinění [částka] za rok, resp. poloviční částka [částka] za první dva roky (viz bod 14 napadeného rozsudku).

17. Odvolací soud tak jen korigoval výpočet celkové částky přiměřeného zadostiučinění, neboť výstižnější je počítat s délkou řízení v trvání 2 let a 11 měsíců, což odpovídá základní částce zadostiučinění [částka] ([anonymizována dvě slova] + [anonymizována dvě slova] + ([anonymizováno] [číslo])). Odvolací soud i mírně odlišně hodnotil kritéria § 31a odst. 3 o. s. ř., kdy souhlasí se snížením základní částky o 10 % z důvodu složitosti věci zejména procesní (nutnost shromažďování podkladů, výzvy žalobci k doplnění podkladů) dle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk. Lze souhlasit i s navýšením základní částky o 10 % z důvodu kroků žalobce proti nečinnosti, neboť finanční arbitr z důvodu aktivity žalobce začal činit v řízení další úkony, jak je popsáno v bodě 3 napadeného rozsudku (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk). Odvolací soud však nesouhlasí s navýšením základní částky o [anonymizováno] z důvodu postupu orgánu veřejné moci (§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk). Je sice pravdou, že postupu finančního arbitra v posuzovaném řízení nebyl koncentrovaný a opakovaně docházelo k průtahům, to se však již částečně projevilo v závěru o nepřiměřené délce posuzovaného řízení, k dalšímu navýšení o 10 % tak odvolací soud přistoupil jen z důvodu opakovaných průtahů. Pokud je finančnímu arbitrovi vyčítáno nedodržení lhůt a jejich neprodloužení, lze souhlasit s žalovanou, že tyto běží až od shromáždění podkladů. Pokud ale žalobce zvolil odškodnění za celkovou délku řízení, není důvod nepostupovat obdobně jako při řízení soudním a hodnotit právě celkovou délku řízení, kdy samotné nedodržení lhůt či jejich neprodloužení již není relevantní. Kritérium významu řízení pro žalobce (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk) by pak odvolací soud posoudil shodně se soudem prvního stupně, jako řízení se standardním významem. Po korekci délky řízení, úpravě kritéria postupu orgánu veřejné moci a korekci výpočtu činí výsledná částka přiměřeného zadostiučinění [částka] ([anonymizována dvě slova] x [anonymizováno]). Vzhledem k chybě ve výpočtu soudu prvního stupně (jím vypočtenou částku měl dle odůvodnění správně navýšit o [anonymizováno], učinil tak jen o 15 %) je tak odvolacím soudem vypočtená částka přibližně shodná s částkou přiznanou soudem prvního stupně, která činí [částka] Odvolací soud tedy i tuto částky ([částka]) s ohledem na okolnosti případu považoval za přiměřenou a neshledal důvod napadený rozsudek měnit.

18. Z výše uvedených důvodů postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdil napadený rozsudek jako věcně správný včetně správného výroku o nákladech řízení.

19. V odvolání úspěšnému žalobci přiznal odvolací soud dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů odvolacího řízení, které jsou tvořeny odměnou advokáta za jeden úkon právní služby, který odvolací soud shledal účelným, se sazbou [částka] za úkon, (§ [anonymizováno] bod 5., § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) a jedné paušální náhrady hotových výdajů advokáta po [částka] (§ 13 odst. 4 a. t.), a náhrady 21% DPH z odměny a náhrad ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tak náhrada nákladů řízení činí [částka].