o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. dubna 2024, č. j. 19 C 191/2023-80,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] (výrok II) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované náhrady škody ve výši [částka] odpovídající nákladům obhajoby a nemajetkové újmy ve výši [částka] z titulu nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u [veřejný orgán], služby [podezřelý výraz] [adresa] pod č. j. [číslo]

3. Žalovaná potvrdila, že žalobce u ní dne [datum] uplatnil nárok na náhradu škody spočívající v náhradě nákladů obhajoby a nemajetkové újmy v celkové výši [částka]. Žalovaná přiznala žalobci náhradu škody ve výši [částka] představující účelně vynaložené náklady na zrušení nezákonného rozhodnutí, na zadostiučinění za nemajetkovou újmu mu nepřiznala ničeho. Jako nezákonné posoudila pouze usnesení ze dne [datum] a tudíž přiznala náklady obhajoby vztahující se pouze ke zrušení tohoto usnesení. Vzhledem k tomu, že trestní stíhání žalobce pro totožný skutek bylo opětovně zahájeno usnesením ze dne [datum], náklady spojené s jeho obhajobou v rámci takto zahájeného trestního stíhání, které doposud trvá a nebylo zrušeno, nepřiznala. Ohledně náhrady nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním žalovaná uvedla, že žalobci nemohla v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním vzniknout, neboť na to jako na nezákonné dosud pohlížet nelze.

4. Soud prvního stupně popsal svá skutková zjištění k průběhu posuzovaného řízení v bodech 4 až 7 odůvodnění napadeného rozsudku, která není třeba z důvodu stručnosti opakovat.

5. Z nesporných tvrzení účastníků a uvedených skutkových zjištění potom soud prvního stupně učinil závěr o skutkovém stavu, v němž uvedl, že trestní stíhání žalobce pro totožný skutek nadále trvá a nelze tudíž dovodit příčinnou souvislost mezi původním usnesením o zahájení trestního stíhání, které bylo zrušeno, a jeho nemajetkovou újmou. Proto neprováděl další navržené důkazy týkající se nároku na náhradu nemajetkové újmy, stejně tak neprováděl dokazování ohledně úkonů právní služby žalobcova obhájce, které byly učiněny až poté, co došlo ke zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání.

6. Po právní stránce zjištěný skutkový stav posoudil podle § 5 písm. a, b), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 2, § 26, § 31a odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, a následně vyložil, že odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je ve věci dán, když usnesení [podezřelý výraz], služby [podezřelý výraz] [adresa] ze dne [datum] č. j. [číslo], kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání zločinu účasti na [podezřelý výraz] odst. 1 alinea 2 trestního zákoníku, [podezřelý výraz] odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku spáchaného ve prospěch [podezřelý výraz] odst. 1 trestního zákoníku a [podezřelý výraz] odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, bylo na základě žalobcovy stížnosti v části týkající se žalobce zrušeno usnesením Nejvyššího státního zastupitelství ze dne [datum], č. j. [číslo].

7. Ve vztahu k nároku na náhradu nákladů obhajoby přisvědčil obraně žalované, že jako účelně vynaložené náklady obhajoby lze posoudit toliko úkony směřující k odstranění tohoto nezákonného rozhodnutí, což je jeden úkon právní služby spočívající v přípravě a převzetí obhajoby (včetně první porady s klientem) a poloviční úkon spočívající ve stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Další úkony vykonal obhájce žalobce až po podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, proto nemohly být posouzeny jako náklady účelně vynaložené na zrušení nezákonného rozhodnutí.

8. Přisvědčil rovněž žalobci, že s ohledem na právní kvalifikaci zločinů, pro které bylo trestní stíhání vůči němu vedeno, je třeba vycházet z ustanovení § 10 odst. 3 písm. c) advokátního tarifu, neboť žalobci hrozil trest odnětí svobody s horní hranicí převyšující 10 let. Z tohoto důvodu pak této kvalifikaci odpovídá dle advokátního tarifu sazba odměny za 1 úkon právní pomoci ve výši [částka] a žalobci proto náleží náhrada nákladů obhajoby ve výši [částka] včetně DPH (1,5 x [částka] + 2 x režijní paušál po [částka] + DPH). Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobci dobrovolně plnila částku [částka], přiznal mu pouze částku [částka] a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

9. Protože trestní stíhání žalobce pro totožný skutek bylo opětovně zahájeno a nadále trvá, kdy původní usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] bylo zrušeno pouze pro jeho procesní nedostatky, měl soud prvního stupně ve vztahu k jeho nároku na náhradu nemajetkové újmy za to, že nelze dovodit příčinnou souvislost mezi původním zrušeným usnesením o zahájení trestního stíhání a vznikem nemajetkové újmy způsobené žalobcovým trestním stíháním. Proto žalobu v této části nároku zamítl bez zkoumání vzniku nemajetkové újmy a jejího rozsahu.

10. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a převážně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 2 režijních paušálů po [částka] podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za písemné vyjádření ve věci a účast na jednání soudu, tedy celkem ve výši [částka].

11. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v rozsahu jeho výroků II a III včasné a přípustné odvolání, v jehož doplnění upřesnil, že přestože napadá celý zamítavý výrok II, své odvolání směřuje toliko do zamítnuté náhrady škody ve výši [částka] a náhradu nemajetkové újmy ponechává mimo odvolací přezkum. Zopakoval, že po rozhodnutí Nejvyššího státního zastupitelství o zrušení jeho trestního stíhání na podkladě usnesení policie ze dne [datum], se podanou žalobou domáhal po státu náhrady škody ve výši [částka], která mu vznikla uhrazením nákladů za poskytnuté právní služby vynaložené na vedení obhajoby od zahájení trestního stíhání (mimo prvotní úkony ustanoveného obhájce ex officio) do pravomocného rozhodnutí o ukončení trestního stíhání, snížené o částku [částka], kterou mu žalovaná přiznala v rámci povinného mimosoudního projednání. S ohledem na výrok I rozsudku soudu prvního stupně žalobce ponížil předmět odvolání o částku [částka] na částku [částka], kterou soud prvního stupně výrokem II svého rozsudku zamítl.

12. Žalobce napadenému rozsudku vyčítal nesprávné právní posouzení, zejména v bodě 18 jeho odůvodnění, když není postaveno na jisto, z čeho soud prvního stupně při své úvaze vyšel, neboť výčet právního posouzení v bodech 9 až 16 odůvodnění rozsudku ani v jiných částech rozsudku hodnocení soudu v bodě 18 neodůvodňuje. Napadený rozsudek z tohoto důvodu považoval za nepřezkoumatelný.

13. Pro případ, že by snad byla připuštěna obrana žalované, která poukazovala na § 31 odst. 1 OdpŠk, žalobce vysvětlil, že veškerá žalobou uplatněná náhrada škody spočívající v nákladech vynaložených na jeho obhajobu spadá do této kategorie nároku, neboť tyto náklady vznikly právě a jedině v důsledku nezákonného trestního stíhání vůči jeho osobě a poté účelně směřovaly k nápravě nezákonného rozhodnutí. Žalobce přitom z důvodu ochrany svých zákonných práv nemohl vyčkat na rozhodnutí stížnostního orgánu, neboť v jeho trestní věci byly do doby vydání pravomocného usnesení o zrušení trestního stíhání nařízeny desítky úkonů trestního řízení, které souvisely s jeho později zrušeným trestním stíháním. Poukázal na to, že na svou obhajobu vynaložil náklady, které představují škodu vzniklou v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním, neboť tyto úkony vznikly jedině v návaznosti na zrušené trestní stíhání a nemohou být ani v rámci nového trestního řízení ve vztahu k žalobci použity, a naopak je nutné jejich opětovné provedení, čímž vzniknou další náklady na obhajobu. Uvedl, že soud prvního stupně pochybil, když v bodě 8 odůvodnění napadeného rozsudku nesprávně vyhodnotil, že úkony právní služby byly učiněny až poté, co došlo ke zrušení usnesení o zahájení žalobcova trestního stíhání, přestože tyto úkony byly učiněny před tím, než došlo k jeho zrušení.

14. Žalobce uzavřel, že jeho v současnosti nově vedené trestní stíhání nemůže mít vliv na odpovědnost státu za předchozí pochybení orgánů činných v trestním řízení. Dodal, že v případě zastavení tohoto nového trestního stíhání nebo skončení trestní věci proti jeho osobě zprošťujícím rozsudkem, by se zřejmě nemohl úspěšně domáhat náhrady nákladů z původního zahájeného trestního stíhání, neboť by šlo o náklady (škodu), které vznikly v souvislosti s jiným rozhodnutím, které bylo pravomocně zrušeno.

15. Protože považoval napadený rozsudek částečně za nepřezkoumatelný a také z důvodu, že jeho nárok nebyl uznán, aniž by k výši žalobou uplatněného nároku bylo provedeno dokazování, navrhl žalobce zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci k novému projednání.

16. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

17. Odvolací soud odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a odst. 5 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. V souladu s ustanovením § 214 odst. 3 o. s. ř. odvolací soud věc rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s tímto postupem souhlasili, případně se k výzvě odvolacího soudu opačně nevyjádřili.

18. K náležitostem rozsudku patří kromě záhlaví, výroku a poučení i odůvodnění, které je soud povinen účastníkům poskytnout a v písemné formě přesvědčivě rozvést. Ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. stanoví jak náležitosti úplného odůvodnění rozsudku, tak i pořadí, v jakém by měly být v odůvodnění rozsudku uvedeny. Soud je tedy povinen uvést čeho a z jakých důvodů se žalobce domáhá, jak se k věci vyjádřil žalovaný, jasně a stručně vyložit, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů, proč neprovedl další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu i jak věc posoudil po právní stránce.

19. Odvolací soud má v prvé řadě za to, že napadený rozsudek všechny tyto náležitosti splňuje, kdy je jednak přezkoumatelný jeho závěr o skutkovém stavu, ale zároveň je zřejmé, jakým způsobem a z jakých důvodů soud prvního stupně věc posoudil i po stránce právní. V bodě 18 odůvodnění napadeného rozsudku totiž přehledně a přesvědčivě vyložil, jaké náklady obhajoby považoval za účelně vynaložené v souvislosti se zrušením nezákonného rozhodnutí a proč za ně nepovažoval ty náklady, které byly vynaloženy až po podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Pokud v bodě 8 odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že „neprováděl dokazování ohledně úkonů právní služby obhájce žalobce, které byly dle žalobních tvrzení učiněny až poté, co došlo ke zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání“, jde o pouhou formulační nepřesnost, která nemůže mít vliv na jasně formulovaný závěr o nedůvodnosti odškodnění za úkony právní služby učiněné po podání stížnosti proti zahájení trestního stíhání, jenž byl dostatečně vysvětlen v bodě 18 napadeného rozsudku.

20. Konečně k nárokům na přezkoumatelnost odůvodnění rozsudku se odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle něhož měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, je především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody, a rozhodnutí není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Odvolací soud je přesvědčen, že odůvodnění napadeného rozsudku nebránilo nikterak žalobci v uplatnění jeho odvolacích námitek.

21. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

22. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

23. Je ustálenou soudní praxí, že podle zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu; protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje. Neposuzuje se tedy správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání (nejde o nesprávný úřední postup), rozhodující je výsledek trestního stíhání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. [číslo], publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 35/1991, rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Stát za škodu ani nemajetkovou újmu způsobenou v takovém případě trestním stíháním neodpovídá pouze tehdy, jestliže si poškozený trestní stíhání zavinil (způsobil) sám (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], Pl. ÚS 11/10-2), nebo tehdy, kdy byl poškozený zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován [§ 12 odst. 1 písm. a) a b) OdpŠk per analogiam).

24. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně v intencích shora uvedených zákonných ustanovení a citované judikatury zaměřil svou pozornost k rozhodným skutečnostem, provedl dokazování v potřebném rozsahu, výsledky tohoto dokazování náležitě zhodnotil postupem podle § 132 o. s. ř. a na jeho základě dospěl ke správným skutkovým zjištěním. Z těchto skutkových závěrů odvolací soud při právním posouzení nároku žalobce vychází, když skutkový stav nedoznal změny ani v odvolacím řízení. Kromě toho základní podstatná zjištění soudu prvního stupně nebyla ani sporná, platí tedy, že usnesením [veřejný orgán] ze dne [datum] bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání, přičemž nebylo zjištěno, že by si žalobce trestní stíhání zavinil (způsobil) sám. Toto trestní stíhání skončilo usnesením Nejvyššího státního zastupitelství o jeho zrušení ze dne [datum], které nabylo právní moci téhož dne. V takovém případě se rozhodnutí o zahájení žalobcova trestního stíhání považuje za nezákonné ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, a je tudíž dána odpovědnost státu za škodu, případně i nemajetkovou újmu způsobenou takovým trestním stíháním.

25. Odvolací soud se proto ztotožňuje se soudem prvního stupně v závěru, že odpovědnostní titul (vydání nezákonného rozhodnutí) je ve věci dán, neboť usnesení [podezřelý výraz], služby [podezřelý výraz] [adresa] ze dne [datum], č. j. [číslo], kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce, bylo odklizeno na základě žalobcovy stížnosti (stížnosti podané jeho obhájcem) usnesením Nejvyššího státního zastupitelství ze dne [datum], č. j. [číslo]. Předmětem odvolacího přezkumu tak zůstalo jen posouzení, zda žalobci vznikly ještě jiné, soudem prvního stupně nepřiznané náklady trestního řízení, které lze podřadit pod účelně vynaložené náklady na odklizení nezákonného rozhodnutí. V souvislosti s rozsahem odvolání pro věc nemá zásadní význam skutečnost, že žalobcovo trestní stíhání pro totožný skutek bylo znovu zahájeno usnesením policie ze dne [datum] a ke dni rozhodnutí odvolacího soudu nadále trvá. Soud prvního stupně právě z tohoto důvodu zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené jeho nezákonným trestním stíháním, žalobce však proti tomuto zamítavému výroku v odvolání nebrojil.

26. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

27. Podle § 31 odst. 3 OdpŠk náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

28. Co konkrétně náklady řízení představují, zákon neuvádí a je třeba v tomto ohledu vyjít z toho, jak jsou nahlíženy v jednotlivých procesních předpisech. V trestním řízení nese náklady nutné k provedení trestního řízení včetně řízení vykonávacího stát, nenese však vlastní náklady obviněného, ani vydání způsobená zvolením obhájce; náklady jsou charakterizovány obdobně jako v občanském soudním řízení. Zákon výslovně vymezil rozsah náhrady, která náleží jako kompenzace nákladů poškozeného na právní zastoupení. Současně se však zavádí limit rozsahu náhrady, a to podle výše mimosmluvní odměny podle advokátního tarifu. Protože se výše odměny určí podle ustanovení zvláštního předpisu o mimosmluvní odměně [§ 6 až 12 advokátního tarifu] a o výši náhrady hotových výdajů advokáta [§ 13 advokátního tarifu], je nyní nerozhodné, jaký způsob odměny byl případně sjednán mezi poškozeným a advokátem a zda poškozený v této souvislosti vynaložil vyšší částku, než by odpovídala uvedeným ustanovením advokátního tarifu (srov. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci, 4. vydání, 2017, s. 274-284: autor V. Bičák).

29. Odvolací soud se proto za situace, kdy žalobce vynaložil v trestním řízení náklady spojené s právním zastoupením v celkově účtované výši [částka], zabýval správností závěru soudu prvního stupně, podle něhož lze za účelně vynaložené náklady obhajoby považovat pouze úkony přímo směřující k odstranění nezákonného rozhodnutí. S tímto jeho závěrem se odvolací soud zcela ztotožňuje, kdy má za to, že žalobcem byly účelně vynaloženy právě a jen úkony právní služby výlučně související s podáním stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, neboť úkony provedené v průběhu dále probíhajícího žalobcova trestního stíhání (až do jeho ukončení usnesením ze dne [datum]) již neměly přímý vliv na odklizení nezákonného rozhodnutí o zahájení tohoto trestního stíhání.

30. Za správný odvolací soud považuje také závěr soudu prvního stupně o výši vzniklých nákladů řízení žalobce, kterou správně určil podle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).

31. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně vzal v úvahu všechna hlediska relevantní pro své rozhodnutí a správně je na daný případ aplikoval, odvolací soud napadený rozsudek v zamítavém výroku (II) jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Stejně postupoval i ve vztahu k nákladovému výroku (III), když prvostupňový soud přiléhavou aplikací ustanovení procesního předpisu (§ 142 odst. 3 o. s. ř.) v převažující části neúspěšného žalobce zavázal k náhradě nákladů řízení žalované, jejichž výši rovněž správně stanovil.

32. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a contrario, neboť procesně úspěšné žalované náklady této fáze řízení nevznikly.