o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I) a dále uložil žalované povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyni ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku do rukou jejího advokáta (výrok II).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení žalobní částky s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky z důvodu, že na základě objednávky na traktorbagr s obsluhou poskytla žalobkyně žalované traktorbagr s řidičem na stavbu v [obec], [obec] [část obce] a v [obec], a to za sjednanou cenu [částka] za den k provádění bagrovacích prací. Pohyb traktorbagru byl zaznamenáván pomocí systému GPS, kdy bez ohledu na počet najetých km či bez ohledu na počet hodin provozu bylo za každý den provozu účtováno zmiňovaných [anonymizována dvě slova] [spisová značka]. Žalovaná přes výzvy neuhradila cenu za provedené práce v měsíci [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [rok].

3. Žalovaná se proti žalobě bránila tím, že s žalobkyní uzavřela smlouvu o dílo k provedení zemních prací na stavbě v [obec], [obec] [část obce] a v [obec] [ulice] na stavbě v [obec] a ve [obec] [část obce] probíhala bez větších komplikací a žalovaná za provedené práce na základě žalobkyní vystavených šesti daňových dokladů zaplatila částku ve výši [částka]. Nicméně rozsah prací provedených na stavbě v [obec] neodpovídal dle žalované soupisu provedených prací a namítala, že dílo nebylo předáno řádně. Při jednání soudu konaném dne [datum] žalovaná uznala nárok žalobkyně co do částky [částka] s tím, že uvedená částka odpovídá výši bezdůvodného obohacení, které žalované vzniklo při úvaze [částka] za hodinu práce na stavbě, a ve zbývajícím rozsahu trvala na zamítnutí žaloby.

4. Soud prvního stupně zjistil v projednávané věci skutkový stav popsaný v bodech 4. až 9. odůvodnění napadeného rozsudku (na něž se pro stručnost odkazuje), jenž shrnul ve skutkový a právní závěr, podle něhož mezi účastníky byla uzavřena inominátní smlouva ve smyslu § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, která byla označena jako nájemní smlouva na pronájem traktorbagru s obsluhou, přičemž nesla znaky více smluvních typů. Žalovaná si objednala u žalobkyně nájem stroje, traktorbagru, s obsluhou, tj. osobou, jež umí se strojem manipulovat a bude jí v průběhu provádění stavebních prací k dispozici. Není pochyb, že mezi účastníky byla bez ohledu na počet bagrem najetých km a hodin provozu, sjednána sazba ve výši [částka] za den provozu stroje. Fakturace za dlužné období únor a [anonymizováno] [rok] byla v souladu s předchozími vystavenými a žalovanou uhrazenými fakturami, když v každé faktuře byl uveden rozpis dní, kdy byl stroj v provozu, násobený částkou [částka] za každý den provozu bagru. Žalovaná ve faktuře za práce prováděné v [anonymizováno] [rok] uhradila i tři dny prací v období od [anonymizováno] – [datum], jež byly již vykonány na stavbě v [obec], tedy uhradila vyúčtování vystavené na podkladě stejných podmínek, jako tomu bylo na stavbě v [obec] a [obec]. Žalovaná nevznesla ke sporným fakturám za období únor a [anonymizováno] [rok] nikdy žádné námitky. Uvedla-li žalovaná, že faktury vystavené žalobkyní musely být odsouhlaseny, z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že v e-mailové komunikaci potvrdila doručení sporných faktur, uvedla, že je se spoluprací s žalobkyní spokojena a dožadovala se toliko slevy, avšak nikdy se nebránila předmětu provedené fakturace, tedy z provedeného dokazování vyplynulo, že nikdy žalobkyni před podáním žaloby netvrdila, že faktury nebyly ze strany stavbyvedoucího žalované odsouhlaseny. Námitku žalované, že rozsah prací v [obec] neodpovídal fakturované ceně, nepovažoval soud prvního stupně za významnou, neboť ujednání stran založilo závazek žalované zaplatit za den provozu stroje částku [částka]. Skutečnost, že stroj nebyl v provozu celý den, resp. nevykonal tolik práce, kolik žalovaná očekávala, nelze klást k tíži žalobkyně, skutkově bylo zjištěno, že to bylo způsobeno nevhodnými klimatickými podmínkami, zejména povětrnostní podmínkami a spodní vodou, což v závěru vedlo i k přemístění místa stavebních prací. Zároveň ty dny, kdy bylo předem strojníkovi obsluhujícímu traktorbagr p. [příjmení] sděleno žalovanou, že nemá jezdit, nepřijel a takový den žalované účtován nebyl. Jelikož z provedeného dokazování vyplynulo, že stavbyvedoucí se vzhledem k množství jiných projektů žalované na stavbě v [obec] nenacházel každý den a nebyl schopen řádně uhlídat práce na stavbě v [obec], nejednou se stalo, že strojník dorazil na stavbu v [obec], kde však pro něj nebyla práce; minimálně dvakrát se stalo, že v ty dny, kdy pan [příjmení] na stavbu dorazil, ale stroj nebyl v provozu, žalobkyně žalované cestovné a náhradu za ztrátu času strojníka žalované neúčtovala. Námitku žalované, že byla mezi stranami uzavřena smlouva o dílo, soud prvního stupně rovněž nepovažoval za významnou, když ani sama žalovaná neuvedla, jaké dílo mělo předmětem smlouvy být, dále stavbyvedoucí pan [příjmení] své svědecké výpovědi potvrdil, že stroj byl na stavbě přítomen i kvůli převozu materiálu. Námitku žalované, že nelze pronajmout stroj s člověkem, soud prvního stupně vypořádal tak, že se nejednalo o čistě nájemní smlouvu, avšak nepojmenovanou smlouvu, jejíž součástí byla i služba – servis, obsluha stroje. Z provedeného dokazování měl soud prvního stupně za zjištěno, že i když nebyla podepsána mezi stranami pro účely poskytnutí traktorbagru s obsluhou na stavbu v [obec] žádná písemná smlouva, vycházely strany ze stejných podmínek, za jakých probíhala spolupráce mezi žalobkyní a žalovanou na předchozích stavbách v [obec] a [obec] [část obce]. Žalobní nárok shledal soud prvního stupně důvodný co do jeho rozsahu (počtu dní, kdy stroj s obsluhou na stavbě v [obec] vykonával práci) na základě dní zaznamenaných v knize jízd pomocí GPS systému, jež pro žalobkyni zpracovávala [právnická osoba] jako provozovatel tohoto systému. Namítala-li žalovaná, že ze stavebního deníku mělo vyplynout, že stroj s obsluhou ve dnech [datum] a [datum] žádné práce na stavbě neprováděl, měl soud prvního stupně za prokázaný opak právě i stavebním deníkem, který obsahoval zápis ze dne [datum], obsahující poznámku:„ pracovníci: [jméno] [příjmení]“ a zápis ze dne [datum] obsahující poznámku:„ strojník + 4 dělníci“. Nadto svědek [příjmení] připustil, že se strojník [příjmení] na stavbě nacházel i poslední den a svědek [příjmení] uvedl, že posledního dne pomáhal žalované pomoci traktorbagru s poruchou na jejím nákladním automobilu značky Liaz. Soud prvního stupně uzavřel, že žalované vznikla povinnost zaplatit žalobkyni sjednanou cenu za nájem stroje a služby za období únor a [anonymizováno] [rok], jež byly žalované řádně vyúčtovány předmětnými fakturami, pročež žalobě vyhověl a žalobkyni přiznal právo na zaplacení vyúčtovaných částek s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení se splatností založenou fakturami. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., právo na náhradu nákladů řízení přiznal úspěšné žalobkyni a jejich výši stanovil částkou [částka] (viz bod 17. odůvodnění rozsudku).

5. Proti napadenému rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, kterým namítala, že soud prvního stupně dílem nesprávně posoudil zjištěný skutkový stav a dílem skutkový stav neobjasnil dostatečně jasně pro vydání rozhodnutí. Žalovaná poukázala, že z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobkyně se žalovanou uzavřely smlouvu ohledně díla [obec] a [obec], které žalovaná prováděla, přestože žalovaná měla řadu výhrad ke způsobu a obsahu založeného závazkového vztahu mezi žalobkyní a žalovanou ohledně díla [obec] a [obec], plnění z tohoto vztahu nebyla předmětem soudního sporu a vzájemné závazky a pohledávky z provádění tohoto díla žalovanou byly mezi žalobcem a žalovanou vypořádány. Žalovaná ovšem zdůraznila, že žalobci se naopak vůbec nepodařilo prokázat založení obdobného vztahu pro dílo zhotovované žalovanou v [obec], mechanické převzetí podmínek z předchozího vztahu, aniž by existovala oferta a její akceptace, nebylo možné považovat za řádné založení zákonem aprobovaného právního vztahu mezi žalobcem a žalovanou. Z průběhu řízení vyplynulo, že žalobkyně nabyla dojmu, že podmínky budou stejné jako v předchozím případě, avšak s ohledem na naprostou odlišnost způsobu provádění prací v projednávaném případě nebylo toto spoléhání opodstatněné. Žalovaná tak měla za to, že obsah smlouvy nebyl ujednán a smlouva nebyla uzavřena, neexistovala žádná nabídka ani její akceptace pro dílo„ [obec]“, případný obsah smlouvy založený akceptací objednávky pro dílo [obec] a [obec] nebylo lze použít, neboť z povahy věci se jednalo o jiný, další právní vztah. Svůj nesouhlas s obsahem domnělé smlouvy vyjádřila žalovaná dostatečně jasně konkludentním způsobem, když fakturované částky neuhradila. Žalovaná poukázala na to, že žalobkyně svěřila vlastní techniku (předmětný traktorbagr) zaměstnanci úplně jiné společnosti a tento zaměstnanec třetí osoby pak vlastní vůlí prováděl práce dle pokynů nejen oprávněné osoby žalované, ale i dalších, kteří jej požádali o případnou činnost, například se jednalo o naložení poškozeného motoru, což byla jediná činnost traktorbagru v ten den, a za to vyúčtovala žalobkyně žalované částku [částka]. Žalovaná se dále neztotožnila s právním posouzením provedeným soudem prvního stupně, že mezi stranami byla uzavřena inominátní smlouva, neboť nebyl objasněn její obsah. Měl-li jím být nájem traktorbagru, tak ten žalované nikdy nebyl předán; šlo-li o nájem traktorbagru s obsluhou, tak strojník [příjmení] je fyzikou osobou, která není ve smyslu ustanovení § 489 o. z. věcí a nemůže být předmětem nájmu. Nadto nebylo prokázáno, že by strojník [příjmení] uzavřel se svým zaměstnavatelem smlouvu o převedení na práci k jinému zaměstnavateli, jak vyžaduje zákoník práce. Žalovaná uzavřela, že jako červená nit se celým sporem táhne problém ignorování pravidel zakládání právních vztahů, povinnosti postavit na pevno obsah případné smlouvy a zároveň aprobace postupu, který zákon považuje za možný. Žalovaná nepopřela, že jí vzniklo činností strojníka [příjmení] bezdůvodné obohacení, které uznala a je připravena je vydat. Otázkou jen zbývá, jaký podíl je oprávněným nárokem žalobce a jaký strojníka [příjmení] případně jeho zaměstnavatele. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k doplnění dokazování, popřípadě žalobkyni přiznal nárok na vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu uznaném žalovanou a ve zbytku žalobu zamítl.

6. K odvolání žalované se vyjádřila žalovaná tak, že považovala napadený rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a navrhla jeho potvrzení. Žalobkyně poukázala na to, že žalovaná v průběhu sporu střídala svá tvrzení, podle nichž dohoda mezi žalobkyní a žalovanou o přesunu traktorbagru na akci žalované do [obec] neexistovala, nebo že sice existovala, ale za úplně jiných podmínek, než za těch, dle kterých žalobkyně účtovala žalované v předcházejícím půlroce na stavbách ve [obec] [část obce] a v [obec], přičemž k tomu nepředložila soudu žádný důkaz. Žalobkyně zdůraznila, že žalovaná poptala telefonicky přesun traktorbagru do [obec], na dotaz jednatele žalobkyně žalovaná potvrdila, že spolupráce bude probíhat za stejných podmínek jako na akcích ve [obec] [část obce] a v [obec], tedy [částka] za den. Proto žalobkyně i u akce v [obec] odečítala pohyb traktorbagru z GPS předmětného traktorbagru. To byl pro žalobkyni dostatečný podklad k fakturaci, který žalované na akcích ve [obec] [část obce] a v [obec] jako příloha faktury vždy postačoval. Tato dohoda byla potvrzena i svědeckou výpovědí stavbyvedoucího pana [příjmení], který vypověděl, že traktorbagr pracoval na stavbě v [obec] za částku [částka] na den. Konstrukce žalované, že nelze sjednat nájem stroje s obsluhou, že nebyla uzavřena smlouva o dílo ani jiná inominátní smlouva, že vzniklo na čísi straně pouze bezdůvodné obohacení, je úsměvná, jakož i tvrzení žalované, že„ jako červená nit se celým sporem táhne problém ignorování pravidel smluvních vztahů, povinnosti postavit na pevno obsah příslušné smlouvy a zároveň aprobace postupu, který zákon považuje za možný.“ Žalobkyně opáčila, že pokud se celým sporem něco táhne jako červená nit, je to snaha žalované nezaplatit žalobkyni za únor a [anonymizováno] [rok], a využít k tomu slušnosti žalobkyně, které po půlroční dobré spolupráci se žalovanou stačila k uzavření smluvního vztahu na akci [obec] telefonická objednávka a telefonické potvrzení objednávky. Tvrdila-li žalovaná, že dílo v [obec] nebylo předáno, že soupis provedených prací neodpovídal očekávánému rozsahu zemních prací při akci [obec], pak tato tvrzení žalované nejsou pravdivá. Když se žalobkyně domluvila s žalovanou na přesunu traktorbagru se strojníkem do [obec], nebyla objednána ani dohodnuta žádná konkrétní práce, natož dílo, které by se mělo posléze předávat. Strojník žalobkyně prováděl s traktorbagrem od [datum] do [datum] práce, které mu zadával stavbyvedoucí žalované. Pracoval na části stavby, kde nová kanalizace měla vést korytem potoka, takže nabíral z koryta potoka mokrou hlínu a tuto odvážel k nákladnímu automobilu, na který hlínu vyklopil. Nejednalo se v žádném případě o dílo, které by bylo třeba žalované protokolárně předávat. Nikdo dopředu neznal ani rozsah prací, které zřejmě po odstěhování traktorbagru žalobkyně prováděla žalovaná svépomocí – vlastním traktorbagrem a strojníkem. To vše bylo před soudem prvního stupně spolehlivě prokázáno svědeckou výpovědí svědka [příjmení], který traktorbagr po celou dobu obsluhoval. Tvrdila-li dále žalovaná, že žalobkyně nebyla schopna prokázat existenci a obsah právního vztahu na akci v [obec], jde o další z absurdních a nehorázných tvrzení žalované. To, že po přesunu do [obec] pokračovala spolupráce mezi žalobkyní a žalovanou za stejných podmínek, jako ve [obec] [část obce] a [obec], bylo potvrzováno zejména skutečností, že žalobkyně v lednové faktuře [anonymizováno] [rok] vyúčtovala nejen převoz traktorbagru do [obec], jak bylo tvrzeno v žalobě, ale i tři dny práce traktorbagru v [obec] ve dnech [anonymizováno] – [datum] po částkách [částka] a žalovaná tuto fakturu uhradila.

7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a odst. 5 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

8. V první řadě odvolací soud konstatuje, že žalovaná výslovně uznala žalobní nárok co do částky [částka] při jednání soudu prvního stupně konaném dne [datum], jak plyne z protokolu o jednání a z přílohy protokolu k tomuto jednání vlastnoručně podepsaném advokátem žalované. Vzhledem k tomu, že v průběhu jednání odvolacího soudu advokát žalobkyně výslovně navrhl vydání rozsudku pro uznání v rozsahu části nároku takto žalovanou uznaného, shledal odvolací soud předpoklady pro rozhodnutí o této části žalobního nároku rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 1, věta druhá, odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.). Proto odvolací soud potvrdil napadený rozsudek soudu prvního stupně v jeho vyhovujícím výroku I co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] jako správný, a to na základě výslovného uznání žalovanou, přičemž nejde o věc, v níž by nebylo možno uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.).

9. Ve vztahu ke zbývající části předmětu řízení (co do částky [částka] a celého žalobou uplatněného příslušenství) odvolací soud rozhodoval na základě meritorního přezkumu napadeného rozsudku soudu prvního stupně.

10. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně ve vztahu k uvedené části předmětu řízení projednávané věci provedl dokazování v potřebném rozsahu, dokazování směřovalo k objasnění rozhodných skutečností, výsledky tohoto dokazování zhodnotil postupem podle § 132 o. s. ř. a dospěl na základě provedeného dokazování ke správným skutkovým zjištěním, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje a na něž pro stručnost odkazuje. Tento skutkový základ nedoznal změny ani v odvolacím řízení.

11. Zároveň odvolací soud považuje za správné právní posouzení, jak jej učinil soud prvního stupně, tedy že v projednávané věci strany ústně sjednaly nepojmenovanou smlouvu dle § 1746 odst. 2 o. z., jakožto smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Přitom není přiléhavá námitka odvolatelky, že nebyl prokázán jasný a určitý obsah smlouvy, neboť z provedeného dokazování plyne, že strany ústně s odkazem na svou předchozí obchodní praxi (stavby v [obec] a [obec] [část obce]) ujednaly vzájemná práva a povinnosti, tedy především to, že žalobkyně poskytne žalované na určitou dobu stroj s obsluhou (traktor bagr s bagristou) na stavbu v [obec] a žalovaná za to zaplatí sjednanou cenu [částka] za každý den, kdy bude předmět nájmu v provozu a konat práci, tedy stejnou cenu, jako na předchozích stavbách v [obec] a [obec] [část obce]. Na takovém ujednání není nic nejasného, byť se obsahově smlouva blíží smlouvě nájemní (§ 2201 a násl. o. z.), případně jejímu podtypu – podnikatelskému pronájmu věcí movitých (§ 2316 a násl. o. z.), jejímu uzavření nebrání to, že je předmět nájmu (stavební stroj – traktorbagr) pronajímán s nezbytnou obsluhou, tj. bagristou. Bezpochyby zde nejde o nějaký nepřípustný pronájem člověka, jak argumentuje odvolatelka, ale o poskytnutí dalších služeb spojených s provozem stroje, nezbytných k jeho ovládání a provozu. Není nic neobvyklého, je-li součástí nájmu věci vedlejší ujednání o dalších s tím spojených službách, obsluze, servisu, atd., je-li nepochybně (jasně a určitě) ujednáno, v čem konkrétně mají služby spočívat a jaká je jejich cena; konečná smlouva pak může mít povahu smlouvy nepojmenované. V tomto případě pak ani nebránilo uvedenému ujednání to, že sjednaná obsluha stroje (bagrista [jméno] [příjmení]) byl zaměstnancem třetí osoby, podstatné je, že žalobkyně splnila tuto část smlouvy prostřednictvím třetí osoby, přičemž pracovněprávní souvislosti vztahu [jméno] [příjmení] vůči jeho zaměstnavateli (jimiž argumentuje žalovaná v odvolání) v tom nehrají žádnou právní roli (rozuměno v právním vztahu mezi žalobkyní a žalovanou).

12. K odvolací námitce, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy, odvolací soud odkazuje na důkazy provedené soudem prvního stupně a jeho správné závěry, vskutku jako úsměvná se tato obrana žalované jeví ve světle toho, že předmětný stroj s bagristou na stavbě v [obec] byl používán k výkopovým pracím a dalším činnostem, stavbyvedoucím žalované byl bagrista úkolován, v následné korespondenci účastníků žalovaná vyjadřovala rámcovou spokojenost s jeho prací. By-li by předmětný stroj na stavbu poskytnut bez dohody účastníků a používán ke stavebním činnostem bez dohody účastníků, aniž by nad tím žalovaná vyjádřila byť jen údiv, jak se na její stavbě stroj ocitl, aniž by jej žalobkyni odeslal zpět či mu zamezila v práci, pak se nejeví obrana žalované v tom, že zde nebylo oferty ani akceptace, jako uvěřitelná.

13. Stejně tak odvolací soud považuje za lichou obranu žalované spočívající v tom, že byla mezi stranami uzavřena smlouva o dílo a nebyly naplněny podmínky pro zaplacení ceny díla, když nedošlo k řádnému dokončení a předání díla. Jednak si žalovaná sama odporuje, když argumentuje smlouvou o dílo a zároveň tím, že nebyl ujednán předmět díla, který pak nebyl řádně zhotoven a převzat (což obranná tvrzení opět značně znevěrohodňuje); především z provedeného dokazování i s odkazem na (nespornou) předchozí praxi stran plyne, že obsahem závazku žalobkyně nebylo zhotovit dílo (výkop či co se tak dá zhotovit bagrem), ale poskytnout žalované předmětný traktorbagr s obsluhou, aby vykonával práce dle zadání stavbyvedoucího žalované. Ani tuto námitku odvolací soud neshledal opodstatněnou.

14. Odvolací soud tak uzavírá, že bylo prokázáno uzavření nepojmenované smlouvy o dostatečně konkrétním obsahu, včetně ujednání o úplatě za poskytnutý traktorbagr s obsluhou, a to konkrétní výší denní sazby za každý den jeho provozu; bylo prokázáno i to, v kterých konkrétních dnech stroj byl v provozu. Odvolací soud tak shledává rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný, a to i ve vztahu k příslušenství žalobní částky a nákladům na uplatnění pohledávky.

15. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky řízení navzájem.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s nimiž procesně úspěšné žalobkyni náleží k náhradě částka [částka] sestávající z mimosmluvní odměny advokáta za dva úkony právní služby – sepis vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu po [částka] (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu), dále z paušální náhrady hotových výdajů po [částka] připadajících na každý úkon právní služby (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny za zastupování a náhrad, tj. [částka], kterou je advokát povinen odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Lhůta k splnění povinnosti k náhradě nákladů je třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.); náhrada nákladů řízení se platí do rukou advokáta účastníka, jemuž byla přisouzena (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).