o 828 876 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 828 876 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 828 879,01 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 95 202,80 Kč (výrok III).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou žalobkyně požadovala zaplacení částky 828 876,01 Kč jakožto bezdůvodného obohacení, jež vzniklo tím, že žalovaná na základě smlouvy ze dne 14. 6. 2021 prováděla pro žalobkyni stavbu, kterou měla dokončit do 17 týdnů od podpisu smlouvy o dílo, tedy do 11. 10. 2021. Žalovaná dílo dokončila s vadami až dne 21. 12. 2021, žalobkyni byla uložena povinnost dílo převzít rozsudkem (pro uznání) Okresního soudu v [adresa] ze dne 29. 3. 2023, č. j. [spisová značka]; fakticky tak žalobkyně dílo převzala až dne 21. 6. 2023. Žalovaná dne 16. 8. 2023 po žalobkyni požadovala zaplacení částky 960 215,96 Kč, žalobkyně dne 22. 8. 2023 u žalované uplatnila požadavek na zaplacení smluvní pokuty v žalované výši za prodlení se splněním díla. Toto vyúčtování žalovaná odmítla s tím, že staveniště jí bylo předáno s prodlením. Žalobkyně proto provedla dne 25. 8. 2023 jednostranný zápočet s tím, že vzájemné pohledávky ve výši 828 876,01 Kč zanikly. Žalovaná však podala u Okresního soudu v [adresa] návrh na vydání platebního rozkazu, v němž zamlčela provedení vzájemného zápočtu pohledávek, platební rozkaz byl dne 13. 9. 2023 vydán a nabyl právní moci dne 3. 10. 2023. Žalovaná poté podala u Okresního soudu v [adresa] exekuční návrh, v němž opět zamlčela existenci zápočtu pohledávek, soud exekuci dne 14. 11. 2023 pod č. j. [spisová značka] nařídil a celá požadovaná částka byla ve prospěch žalované vymožena. Zatajením vzájemného zápočtu pohledávek došlo k bezdůvodnému obohacení žalované minimálně v částce 828 876,01 Kč, přičemž pro případ neplatnosti zápočtu žalovaná stále dluží žalobkyni smluvní pokutu za prodlení se splněním díla ve výši 828 876,01 Kč.

3. Při vyčíslení smluvní pokuty žalobkyně vyšla z toho, že celková cena díla byla 2 334 862 Kč, smlouva o dílo byla podepsána dne 14. 6. 2021 a dílo mělo být dokončeno do 11. 10. 2021. K jeho dokončení však došlo nejdříve dne 21. 12. 2021, neboť toto datum uvedla sama žalovaná v jí vyhotoveném předávacím protokolu. Při sjednané výši smluvní pokuty 0,5 % denně, což odpovídá částce 11 674,31 Kč a 71 dnech prodlení, jde o celkovou částku 828 876,01 Kč.

4. Žalovaná v obraně proti žalobě uvedla, že dílo podle smlouvy řádně dokončila a dne 21. 2. 2022 vyzvala žalobkyni po předchozích osobních a telefonických jednáních k podpisu předávacího protokolu. Žalobkyně jej ale nepodepsala, nevznesla přitom žádné námitky proti kvalitě díla či termínu jeho dokončení. Proto se žalovaná obrátila na soud žalobou na uložení povinnosti žalobkyni převzít dílo dle smlouvy. Okresní soud v [adresa] této žalobě rozsudkem pro uznání vyhověl a teprve poté žalobkyně předávací protokol podepsala a formálně tak dílo převzala. Již dne 23. 2. 2022 žalobkyně vyzvala žalovanou k fakturaci ceny díla, což žalovaná učinila dne 24. 2. 2022 fakturou č. [číslo], vystavenou dne 24. 2. 2022, splatnou dne 25. 4. 2022, na částku 2 470 556 Kč a následně fakturou č. [číslo], vystavenou dne 5. 4. 2022, splatnou dne 4. 6. 2022, na částku 59 708 Kč. Žalobkyně obě faktury převzala, v termínech splatnosti je ale neuhradila. Po urgencích zaplatila dne 1. 6. 2022 částku 1 235 556 Kč, dle variabilního symbolu platby na fakturu č. [číslo]. Na základě dalších výzev zaplatila žalované dne 15. 8. 2022 další částku 500 000 Kč, a přestože sama připravila dohodu o uznání dluhu na částku 794 708 Kč včetně DPH a částku 59 708 Kč, což mělo představovat doplatek z obou faktur, nepodepsala jej. Následně na základě předžalobní výzvy žalované zaplatila žalobkyně dne 25. 8. 2023 další částku 131 339,95 Kč, zároveň dne 28. 8. 2023 doručila žalované oznámení o jednostranném započtení vzájemných pohledávek ke dni 25. 8. 2023. Žalovaná považovala zápočet za neplatný, neboť žalobkyní tvrzená pohledávka k započtení představovala smluvní pokutu za prodlení žalované s plněním díla. Tu však žalovaná neuznala s tím, že jakékoliv prodlení s plněním bylo vždy výlučně na straně žalobkyně. Na toto sdělení žalobkyně již nereagovala a zbytek dluhu neuhradila, proto se žalobkyně domáhala zaplacení zbývající části dlužné částky žalobou podanou Okresnímu soudu v [adresa], který platebním rozkazem ze dne 13. 9. 2023, č. j. [spisová značka], jenž nabyl právní moci dne 3. 10. 2023 a vykonatelnosti dne 3. 10. 2023, uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované částku 819 289,14 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 759 581,14 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 59 708 Kč od 5. 6. 2022 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 77 083,50 Kč. Dlužná částka byla vymožena až v rámci exekučního řízení, v jehož průběhu žalovaná nezatajovala existenci oznámení o jednostranném započtení vzájemných pohledávek ke dni 25. 8. 2023, neboť o této skutečnosti, včetně důvodů, pro které zápočet neuznává, informovala již nalézací soud.

5. Po této rekapitulaci vztahu mezi účastníky žalovaná namítla existenci překážky věci pravomocně rozhodnuté. V řízení vedeném Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] byla totiž posuzována oprávněnost nároku žalované, která se domáhala po žalobkyni splnění povinnosti převzít dílo. Základním předpokladem pro uplatnění takového nároku je řádné dokončení díla. Soud návrhu žalované vyhověl a sama žalobkyně svým procesním postupem uvedený nárok uznala. V následném řízení vedeném Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] byla posuzována oprávněnost nároku žalované na zaplacení ceny díla. I tomuto požadavku žalované bylo soudem vyhověno a žalobkyně proti tomuto rozhodnutí opět nebrojila. Provedla-li tedy žalobkyně zápočet svého údajného nároku na zaplacení smluvní pokuty proti nároku žalované na zaplacení ceny díla, bylo o tomto jejím nároku rozhodnuto již v řízení vedeném před Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná proto z důvodu překážky věci rozhodnuté navrhla řízení zastavit a pro případ, že nedojde k jeho zastavení, navrhla žalobu zamítnout.

6. K otázce tvrzeného prodlení s plněním díla žalovaná namítla, že veškerá prodlení byla vždy způsobena žalobkyní, neboť ta žalované řádně nepředala staveniště, a tudíž k prodlení žalované nikdy dojít nemohlo. Žalobkyně se navíc zavázala vyřešit problémy s geologickým podložím, což neučinila, a to mohlo posunout dokončení díla o řadu měsíců. Žalovaná ve snaze ochránit investora, kterým byl [právnická osoba]., vše zajistila sama. Investor díla rovněž žádné nároky z titulu pozdního dokončení díla neuplatnil, žalobkyni proto z tohoto důvodu ani nemohla vzniknout škoda.

7. Soud prvního stupně zjištění učiněná z jednotlivých důkazů popsal v bodech 8. – 20. odůvodnění napadeného rozsudku, přičemž tato zjištění není třeba v zájmu stručnosti opakovat. Poté je právně posoudil podle § 2586 odst. 1, § 2587, § 2590, § 2604, § 2610 odst. 1, § 2623, § 2628, § 2048 odst. 1, § 558 a § 6 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“) a nejprve se zabýval vyřešením otázky, zda je v daném řízení dána překážka věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu ustanovení § 159a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Protože předmětem řízení bylo zaplacení smluvní pokuty, o které dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, měl za to, že nejsou naplněny podmínky pro zastavení řízení dle § 104 odst. 1 o. s. ř., kdy uvedl, že v řízení vedeném Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] byla posuzována oprávněnost nároku žalované, která se domáhala po žalobkyni splnění povinnosti převzít dílo. Otázka smluvní pokuty v tomto řízení nebyla vůbec řešena a ze strany žalované nebyla ani zmíněna vznesená námitka započtení, neboť ta jí ze strany žalobkyně nebyla v době vedení tohoto řízení ani doručena. V řízení vedeném Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] byla posuzována oprávněnost nároku žalované na zaplacení ceny díla. Prvostupňový soud z uvedeného spisu zjistil, že žalovaná v žalobě popsala i skutečnost, že žalobkyně jí doručila oznámení o jednostranném zápočtu a že jej považuje za neoprávněné, okresní soud se však věcně otázkou smluvní pokuty nezabýval, neboť o návrhu rozhodl platebním rozkazem, proti němuž žalobkyně nepodala řádně a včas odpor.

8. Soud prvního stupně poté uzavřel, že účastnice řízení uzavřely smlouvu o dílo, jejíž uzavření a platnost v řízení nerozporovaly, a to včetně ujednání týkajícího se smluvních pokut. Ve smlouvě byl dohodnut termín zhotovení díla tak, že k zahájení stavby mělo dojít do 5 dnů od podpisu smlouvy, tedy dne 19. 6. 2023, a k ukončení stavby včetně vyklizení staveniště mělo dojít dne 11. 10. 2021, tedy do 17 týdnů od podpisu smlouvy. Současně se žalobkyně jako objednatel zavázala žalované jako zhotoviteli předat protokolárně staveniště nejpozději do 5 dnů před zahájením stavby. Za sporné prvostupňový soud považoval, zda vůbec a případně kdy přesně došlo k předání staveniště. Žalobkyně, ač byla v řízení poučena, nedoplnila skutková tvrzení ohledně data předání staveniště a ani tuto skutečnost neprokázala. Tvrdila a stavebním deníkem prokázala pouze to, že žalovaná dne 10. 8. 2021 předala staveniště třetí osobě, firmě [právnická osoba]. Smluvně ujednané protokolární předání staveniště žalované tak prokázáno nebylo a ani žádná z účastnic řízení netvrdila, že by k předání došlo.

9. Soud prvního stupně tak dovodil, že pro úspěšné domáhání se zaplacení smluvní pokuty je třeba na jisto postavit počátek jejího běhu, neboť žalobkyní požadovaná smluvní pokuta se odvíjela od počtu dní prodlení žalované. Žalobkyně však byla schopna předložit pouze svůj výpočet výše smluvní pokuty, který vycházel ze lhůt ujednaných ve smlouvě. Neprokázala přitom, že protokolárně předala žalované staveniště nejpozději do 5 dnů před zahájením stavby. V řízení bylo zároveň prokázáno, že právě žalobkyně odmítla dílo převzít, přičemž žalovaná se musela domáhat splnění této její povinnosti v soudním řízení vedeném Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Soud prvního stupně tak uzavřel, že není postaveno na jisto ani přesné datum předání zhotoveného díla, když pro prokázanou nesoučinnost žalobkyně nelze vzít za den předání díla datum uvedené v předávacím protokolu ze dne 21. 6. 2023, neboť ten byl vyhotoven až po proběhlém soudním řízení. Na tomto závěru podle prvostupňového soudu nemůže změnit nic ani to, že žalovaná po určitou dobu na stavbě prokazatelně nepracovala, což bylo zjištěno stavebními deníky a výpovědí svědka [jméno FO]. Byla to tak žalobkyně, kdo nesplnil své smluvně převzaté povinnosti vztahující se k předání staveniště a převzetí díla, proto soud prvního stupně žalobní částku žalobkyni nepřiznal, a nepřiznal jí ani žalované úroky z prodlení, neboť nebyla postavena na jisto data předání staveniště a předání dokončeného díla. Navíc tato data byla nejistá právě z důvodu chování žalobkyně, která tudíž nemůže těžit ze svého nepoctivého činu. Náhradu nákladů řízení soud prvního stupně přiznal plně úspěšné žalované (v bodě 40. odůvodnění napadeného rozsudku uvedl „žalobkyni“, leč z výroku II vyplývá, že správně se mělo jednat o žalovanou), přičemž výši těchto nákladů vyčíslil.

10. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, ve kterém namítala, že žalovaná měla začít dílo provádět do 5 dnů od podpisu smlouvy, nic jí ale nebránilo v tom, aby staveniště převzala dříve. Práce na díle však neprováděla, či je prováděla se zpožděním, jednoznačně proto způsobila prodlení se zhotovením díla. Žalobkyně popsala dny, ve kterých podle záznamů ve stavebním deníku práce na díle neprobíhaly, celkem šlo za dobu od převzetí staveniště do dokončení díla o 102 dnů. Žalovaná dokončila dílo s vadami a pozdě, nejdříve dne 21. 12. 2021, nejspíše ale až v únoru 2022, čímž došlo k prodlení o 71 dnů, spíše však až o 131 dnů.

11. Vady napadeného rozsudku žalobkyně spatřovala zejména v nesprávném závěru, že neprokázala předání staveniště žalované. Sama žalovaná totiž uvedla, že dílo provedla v době od července 2021 do února 2022, s ohledem na podpis smlouvy dne 14. 6. 2021 tak bylo s prováděním díla započato nejpozději 16 dnů po jejím podpisu, což svědčí o předání staveniště včas, byť se nepodařilo dohledat předávací protokol. Ze stavebního deníku také plyne, že žalovaná dne 10. 8. 2021 předala staveniště nabíjecí stanice třetí osobě, v té době jej tedy již musela od žalobkyně převzít. Skutečnost, že žalovaná řádně nevedla stavební deník, nelze přičítat k tíži žalobkyni, přesto však ve stavebních denících chybí záznam o tom, že by žalovaná převzala staveniště pozdě.

12. Za vadný žalobkyně považovala rovněž závěr soudu prvního stupně o odmítnutí převzetí dokončeného díla žalobkyní, neboť smluvní pokuta nebyla požadována za období, kdy nebyl podepsán předávací protokol, ale za dobu prodlení s dokončením díla. Následná nevůle žalobkyně dílo převzít, ať již pro vady nebo z jiného důvodu, na tom nemůže nic změnit. Termín dokončení díla navíc nebyl vázán na datum předání staveniště, ale na datum podpisu smlouvy o dílo. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů.

13. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně navrhla napadený rozsudek potvrdit, když zopakovala svou obranu, že žalobkyně neprokázala předání staveniště žalované smlouvou ujednaným způsobem. Ve smlouvě bylo přitom dohodnuto, že žalobkyně jako objednatel předá žalované jako zhotoviteli staveniště protokolárně nejpozději do 5 dnů před zahájením stavby, tato hmotně-právní podmínka však nebyla nikdy splněna, pročež se žalovaná po dobu trvání tohoto prodlení žalobkyně s předáním staveniště sama nemohla dostat do prodlení s dokončením díla.

14. Podle žalované přitom žalobkyně v řízení předložila k důkazu torza tří stavebních deníků, netvrdila však, jaká skutečnost jimi má být prokázána, kdo tyto deníky vedl a zejména proč by na jednu stavbu měly být vedeny tři stavební deníky. Žalovaná navíc tyto deníky považovala za nevěrohodné, neboť obsahovaly rozdílné záznamy pro jednotlivé dny, a to jak ve vztahu k prováděným činnostem, tak například ve vztahu k počasí. Žalobkyně v odvolání rovněž tvrdila, že jí bylo dílo předáno s vadami, žádné vady však žalované před zahájením řízení, ani v jeho průběhu, nevytkla, nespecifikovala a ani neuplatnila žádné nároky z vadného plnění.

15. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

16. Odvolací soud se nejprve zabýval námitkou žalované, že jde o věc pravomocně rozhodnutou.

17. Podle § 159 o. s. ř. doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je v právní moci.

18. Podle § 159a odst. 4 o. s. ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.

19. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v žádném z předchozích soudních řízení se otázka smluvní pokuty či jejího zápočtu na cenu díla neřešila, a to zejména v důsledku nečinnosti žalobkyně. Žalobní požadavek na zaplacení smluvní pokuty nebyl předmětem řízení o uložení povinnosti převzít dílo, protože jej sama žalobkyně uplatnila formou zápočtu až dne 25. 8. 2023, tedy až několik měsíců po právní moci rozsudku nařizujícího jí dílo převzít (Okresní soud v [adresa] rozhodl ve věci rozsudkem pro uznání ze dne 29. 3. 2023, č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 16. 5. 2023). A nebyl ani předmětem obrany proti žalobě, kterou se žalovaná domáhala po žalobkyni zaplacení ceny díla, neboť žalovaná se o tomto zápočtu v podané žalobě sice zmínila, neuznala jej však a žalobkyně se proti této žalobě nijak nevymezila a nebránila a věc pro její nečinnost skončila dnem právní moci elektronického platebního rozkazu. Námitka žalované týkající se věci pravomocně rozhodnuté proto neobstojí, soud prvního stupně tuto otázku posoudil správně.

20. Odvolací soud se dále zabýval tím, zda žalobkyni mohl vzniknout nárok na smluvní pokutu v důsledku prodlení žalované se zhotovením díla.

21. Podle § 2586 odst. 1 o. z. se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu (odstavec 1).

22. Podle § 2587 dílem se rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Dílem se rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části.

23. Podle § 2604 o. z. dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno.

24. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

25. Mezi účastníky bylo ujednáno, že žalovaná dokončí dílo do 17 týdnů od podpisu smlouvy o dílo, která byla podepsána dne 14. 6. 2021. K zahájení stavby mělo dojít do 5 dnů od podpisu smlouvy, tedy 19. 6. 2021, žalobkyně se však zavázala předat žalované staveniště nejpozději do 5 dnů před zahájením stavby, což bylo opět dne 19. 6. 2021, a to formou předávacího protokolu. Takový předávací protokol však žalobkyně v řízení ani po poučení soudem prvního stupně nepředložila s tím, že jej nenalezla; připustila i možnost, že nebyl nikdy sepsán. Dílo mělo být potom podle smlouvy dokončeno do 17 týdnů od zahájení stavby, což je 119 dnů, k dokončení mělo proto dojít do 11. 10. 2021. Předání dokončeného díla mělo být opět provedeno prostřednictvím protokolu o předání a převzetí díla. V tomto případě žalobkyně takový protokol nepodepsala, byť byl k podpisu připraven, žalovaná se proto musela domáhat splnění této smluvní povinnosti žalobkyně prostřednictvím soudního řízení, neboť ve smlouvě o dílo byla na sepis předávacího protokolu zhotoveného díla navázána fakturace jeho ceny.

26. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně v závěru, že pro úspěšné uplatnění smluvní pokuty je třeba na jisto postavit počátek jejího běhu. Nebyl-li protokolárně zachycen termín, kdy bylo žalované předáno staveniště, což ostatně žalobkyně přiznává tím, že tento protokol buď nebyl vyhotoven vůbec anebo se ztratil, měla sama tato skutečnost, tedy toto zásadní porušení smluvních povinností ze strany žalobkyně, vliv na splnění povinnosti žalované dílo zhotovit ve sjednaném termínu. Pro stanovení počátku běhu nároku na smluvní pokutu přitom nelze vyjít, jak to činí žalobkyně, z jiných provedených důkazů, které mají svědčit o tom, kdy se na stavbě zřejmě začalo pracovat. Není-li tedy prokazatelně postaveno na jisto, kdy žalovaná skutečně zahájila stavbu, neboť k tomu mělo dojít formou protokolárního předání staveniště, nelze ani přesně dovodit termín, do něhož měla být stavba dokončena. K porušení smlouvy ze strany žalobkyně protokolárním nepředáním staveniště se potom přidalo ještě porušení další, kdy žalobkyně zcela bezdůvodně odmítla zhotovené dílo převzít, aniž by vůči způsobu zhotovení díla cokoliv namítala, přestože byl předávací protokol žalovanou k podpisu připraven. Žalovaná se proto musela splnění tohoto smluvního závazku žalobkyně domáhat prostřednictvím soudního řízení a teprve po dvou letech od okamžiku, kdy dílo bylo podle obou stran dokončeno, došlo v důsledku této nesoučinnosti žalobkyně k jeho protokolárnímu předání.

27. Podle § 1975 o. z. věřitel je v prodlení, nepřijal-li řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl-li dlužníku součinnost potřebnou ke splnění dluhu.

28. Odvolací soud uzavírá, že neposkytnutí součinnosti potřebné ke splnění dluhu je prodlením věřitele, přičemž typickým příkladem vyžadované součinnosti ze smlouvy je příprava staveniště objednatelem, má-li zhotovitel provádět dílo. A jestliže se žalobkyně dostala do prodlení se splněním svého závazku (zde dokonce opakovaně), nemohla být v prodlení ani žalovaná, byť zhotovené dílo nabízela žalobkyni k převzetí až po uplynutí doby, ve které mělo být dílo podle smlouvy dokončeno (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2023, sp. zn. 23 Cdo 577/2022).

29. Všechny tyto skutečnosti vedou odvolací soud k závěru, že žalobkyně, která neposkytla žalované součinnost při provádění díla, nemůže požadovat smluvní pokutu za případné prodlení žalované s jeho splněním v dohodnutém termínu. Není totiž jasné, jakým způsobem se nepředání staveniště prostřednictvím předávacího protokolu promítlo do prodloužení sjednané doby zhotovení díla, na čemž má ovšem zásadní vliv právě nesoučinnost žalobkyně s předáním staveniště. Soud prvního stupně s termíny, kdy došlo započetí díla a k jeho dokončení, pracoval, přičemž dospěl ke správnému závěru, že z nich nelze dovodit, zda a případně po jakou dobu trvalo prodlení žalované. Protože se odvolací soud s tímto hodnocením ztotožnil, výrok I napadeného rozsudku podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil a ve výroku II o nákladech řízení jej korigoval pouze co do výše přiznané náhrady nákladů řízení a místa plnění, jinak bylo v tomto výroku jako správné podle § 219 o. s. ř. rovněž potvrzeno (co do platební povinnosti a pariční lhůty).

30. Výši přiznané náhrady nákladů řízení totiž soud prvního stupně nestanovil správně, neboť žalované sice správně přiznal sedm paušálních náhrad hotových výdajů podle § 13 odst. 1 a 4 a. t., přehlédl však, že čtyři z těchto náhrad souvisí s úkony vykonanými v roce 2024, tedy ještě za účinnosti vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2024. V takovém případě však výše paušální náhrady výdajů činila pouze 300 Kč za jeden úkon právní služby, soud prvního stupně tak měl správně přiznat čtyři náhrady hotových výdajů po 300 Kč a tři po 450 Kč. Správný výpočet náhrady nákladů řízení je tedy 94 476,80 Kč (75 530 Kč odměna advokáta, 2 550 Kč náhrada hotových výdajů a 16 396,80 Kč na náhradě DPH). Soud prvního stupně potom ve výroku II rozsudku povinnost k náhradě těchto nákladů sice správně uložil žalobkyni, avšak do rukou advokáta žalobkyně; i tuto nepřesnost proto odvolací soud rovněž napravil.

31. O nákladech odvolacího řízení pak rozhodl podle zásady úspěchu ve věci vyjádřené v § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Tyto náklady sestávají ze dvou úkonů právní pomoci po 11 620 Kč (§ 7, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – dále jen „a. t.“) za vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu a dále ze dvou náhrad hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 a. t.). Celkové náklady žalované ve výši 29 209,40 Kč (zahrnující rovněž dle § 137 o. s. ř. náhradu DPH ve výši 21 %) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).