pro zaplacení 810 000 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně řízení zastavil co do částky 458 411 Kč s úrokem z prodlení z částky 317 161 Kč ve výši 14,25 % od 22. 3. 2024 do zaplacení (výrok I), dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,25 % ročně z této částky od 22. 3. 2024 do zaplacení a s 14,25% úrokem z prodlení ročně z částky 141 250 Kč od 22. 3. 2024 do 2. 4. 2024 do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II), dále zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 301 589 Kč spolu se 14,25% úrokem z prodlení ročně z této částky od 22. 3. 2024 do zaplacení a konečně rozhodl o nákladech řízení tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na jejich náhradě 60 178,67 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 810 000 Kč z titulu odpovědnosti státu za újmu způsobenou žalobci nezákonným trestním stíháním (vedeným u [Orgán veřejné moci] pod sp. zn. [spisová značka], v jehož rámci byl žalobce stíhán pro zločin [podezřelý výraz] dle § 265 odst. 1 trestního zákoníku, které skončilo pravomocným zproštěním žalobce obžaloby z důvodu že obžalobou označené skutky nejsou trestným činem). Žalobce uplatnil dva nároky se samostatným skutkovým základem, a to nárok na zaplacení 300 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním a nárok na zaplacení 510 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení. Žalobce tvrdil, že trestní stíhání bylo nezákonné, vedlo k zásadnímu zásahu do jeho osobního, profesního i rodinného života, bylo silně medializováno a trvalo více než 5 let.

3. Žalovaná se proti žalobě bránila tvrzením, že jednak žalobní nárok částečně uznala a žalobci mimosoudně poskytla zadostiučinění ve výši 100 000 Kč za nezákonné trestní stíhání a ve výši 41 250 Kč za nepřiměřenou délku řízení a nad rámec dobrovolného plnění považovala žalobní nároky za neopodstatněné, uvedla, že trestní stíhání trvalo 4 roky a 8 měsíců, žalobce nebyl zadržen ani vazebně stíhán, delikt nebyl společensky stigmatizující, medializace se projevila až po zproštění obžaloby a nelze ji přičíst žalované a dopady na profesní život byly spíše hypotetické.

4. Soud prvního stupně řízení částečně zastavil (co do částky 458 411 Kč s příslušenstvím) pro částečná zpětvzetí žaloby ze strany žalobce, a to co do částky 141 250 Kč s příslušenstvím, kdy důvodem zpětvzetí bylo dobrovolné plnění žalované po podání žaloby; dále vzal žalobce zpět žalobu co do částky z částky 317 161 Kč s příslušenství z důvodu na jeho straně.

5. Ve věci samé pak soud prvního stupně v napadeném rozsudku vyšel ze skutkových zjištění uvedených v bodech 4. – 34. odůvodnění napadeného rozsudku, na něž se pro stručnost odkazuje, který shrnul ve skutkovém a právním závěru (viz body 48. – 51 odůvodnění), podle nichž žalobce byl trestně stíhán od [datum] do [datum] (celkem 4 roky a 8 měsíců) za pokus o nelegální vývoz vojenského materiálu, byl pravomocně odsouzen, ale po zásahu Nejvyššího soudu byl zproštěn obžaloby, trestní stíhání tak bylo nezákonné (zahájení stíhání bylo zrušeno), řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, i když bez průtahů. Soud prvního stupně měl za prokázáno, že žalobce v důsledku trestního stíhání trpěl stresem, nespavostí, omezením volnočasových aktivit, poklesem příjmů, ztrátou důvěry klientů; medializace případu byla prokázána, ale nebyla způsobena excesem orgánů činných v trestním řízení.

6. Výši přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce stanovil soud prvního stupně tak, že (ve vztahu k nároku z nezákonného trestního stíhání) provedl srovnání projednávané věci s obdobnými případy (viz bod 49. odůvodnění napadeného rozsudku) a uzavřel, že žalobci by se mělo dostat na přiměřeném zadostiučinění částky 150 000 Kč, jelikož žalovaná již žalobci poskytla odškodnění za nezákonné trestní stíhání ve výši 100 000 Kč, vyhověl soud prvního stupně žalobě (výrokem II) co do částky 50 000 Kč s úrokem z prodlení od prvního dne prodlení žalované s předběžným vypořádáním nároku žalobce.

7. Ohledně žalobního nároku z nepřiměřené délky trestního řízení soud prvního stupně uzavřel, že řízení trvalo celkem 4 roky a 8 měsíců. V řízení se nevyskytly průtahy, soudy postupovaly v pravidelných, přiměřených lhůtách a jejich činnost víceméně směřovala k rozhodnutí ve věci samé. Docházelo však k opakovaným zrušením rozhodnutí nalézacího soudu pro vady nalézacího řízení či rozhodnutí. Řízení vykazovalo zvýšenou náročnost jak po stránce skutkové, tak po stránce právní i procesní. Žalobce se svým procesním chováním zásadně nepodílel na celkové době řízení. Význam řízení pro žalobce soud prvního stupně hodnotil jako (typově) zvýšený. Soud prvního stupně stanovil základní částku odškodnění v rozsahu 15 000 Kč za rok trvání řízení (za první dva roky trvání řízení pak z částky v poloviční výši), celkem 56 875 Kč. Tuto částku pak modifikoval na základě zákonných kritérií [§ 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk], základní částku zadostiučinění ponížil o 20 % z důvodu skutkové, právní i procesní složitosti věci a o dalších 10 % s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, které ve věci rozhodovaly, z důvodu chování žalobce v průběhu řízení soud základní částku nemoderoval a ani z důvodu postupu soudu, když právě tento postup vedl soud k závěru, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Základní částku nakonec soud rovněž nemoderoval z důvodu zvýšeného významu daného řízení pro žalobce, když žalobce současně uplatnil svůj nárok na zadostiučinění nezákonného trestního stíhání a toto kritérium by tak bylo započítáváno duplicitně. Celkem tak soud prvního stupně základní částku ponížil o 30 % (17 063 Kč) a uzavřel, že žalobci náleží na přiměřeném zadostiučinění částka 39 813 Kč. Jelikož žalovaný mimosoudně žalobci hradil částku ve výši 41 250 Kč, hradil tak částku vyšší, než by žalobci z tohoto titulu poskytl sám soud. Soud prvního stupně proto žalobě ve výroku II vyhověl co do úroku z prodlení z již vyplacené částky a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou výrokem III napadeného rozsudku zamítl.

8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala včasné a přípustné odvolání žalovaná, a to v rozsahu výroku I o zastavení řízení (proti němuž namítala jen to, že mělo být zastaveno i co do příslušenství z celé jistiny, ohledně níž bylo zastavováno, když takto žalobce bral žalobu zpět), v rozsahu výroku II, jímž bylo žalobě vyhověno co do částky 50 000 Kč a příslušenství) a konečně v rozsahu akcesorického výroku III o nákladech řízení.

9. Jelikož žalobce odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně nepodal, zůstal tak zamítavý výrok III odvoláním nedotčen a nabyl samostatně právní moci (§ 206 o. s. ř.).

10. Žalovaná ve svém odvolání namítala, že výše žalobci přiznaného zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání je nepřiměřená, že byla soudem prvního stupně nepřiměřené navýšena o 50 % oproti srovnávacím případům kvůli údajně vyšší životní úrovni, takové navýšení nemá oporu v judikatuře a je paušální a neodůvodněné. Soud prvního stupně měl podle žalované konkrétně hodnotit individuální okolnosti případu, nikoli mechanicky navyšovat částku. Žalovaná kritizovala i výběr srovnávacích případů soudem prvního stupně, namítala, že soud prvního stupně porovnával případ žalobce s jinými rozsudky, ale nezohlednil případ vedený u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou (sp. zn. 6 C 9/2020), který žalovaná považuje za relevantní, naopak soud prvního stupně použil případ vedený u Obvodního soudu pro Prahu 2 (sp. zn. 10 C 284/2011), který žalovaná označila za zcela nepřiléhavý kvůli výrazně vyšší intenzitě zásahu do života poškozeného.

11. Ve vztahu k výroku I o zastavení řízení ve spojení s vyhovujícím výrokem II napadeného rozsudku žalovaná namítala, že žalobce vzal žalobu zpět co do částky 141 250 Kč včetně příslušenství (z této částky), přesto mu soud prvního stupně přiznal (výrokem II) úrok z prodlení z této částky od [datum] do [datum], tedy nesprávně zastavil řízení jen co do částky 317 161 Kč namísto správné částky 458 411 Kč s úrokem z prodlení. Konečně žalovaná odvoláním napadla výrok III o nákladech řízení a namítala, že soud prvního stupně přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši, protože byl zcela úspěšný, avšak žalobce nebyl úspěšný v části týkající se nepřiměřené délky řízení, protože soud mu nepřiznal žádnou další částku nad rámec již vyplacených 41 250 Kč, pročež měl být poměr úspěchu ve věci zohledněn při rozhodování o nákladech řízení. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, aby řízení bylo zastaveno i co do úroku z prodlení počítaného z částky 141 250 Kč a ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.

12. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil tak, že souhlasil s rozhodnutím soudu prvního stupně a odmítl tvrzení žalované, že částka 100 000 Kč (poskytnutá žalovanou jako dobrovolné plnění) představuje dostatečné a přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním. Navýšení této částky o 50 %, tedy o 50 000 Kč, jak provedl a zdůvodnil soud prvního stupně, je podle žalobce zcela namístě vzhledem k vysoké inflaci (desítky procent ročně), jakož i vzhledem k obecně nízké úrovni odškodnění za nezákonné trestní stíhání. Žalobce dále důrazné odmítl bagatelizaci utrpěné újmy, ohradil se proti tvrzení žalované, že trestní stíhání je spojeno jen s „diskomfortem“, zdůraznil, že v jeho případě šlo o intenzivní zásah do osobního, rodinného i profesního života, včetně zdravotních potíží. Odmítl, že by mu nehrozil nepodmíněný trest, když trestní sazba odnětí svobody činila až 10 let. Žalobce dále nesouhlasil s tvrzením, že jeho případ nebyl medializován celostátně, uvedl, že byl zmiňován v hlavním zpravodajství [právnická osoba] a na mnoha zpravodajských portálech. Připomněl, že šlo o advokáta jako domnělého pachatele. Žalobce označil postup orgánů činných v trestním řízení za neuvěřitelný, svévolný a nezákonný, trestní stíhání trvalo téměř 5 let, rozhodovalo se v osmi instancích, včetně Nejvyššího soudu, stát podle žalobce neprojevil slušnost, když nekompenzoval újmu férově a bez průtahů. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný a přiznal žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.

13. Odvolací soud odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal v rozsahu podaného odvolání podle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné.

14. Odvolací soud předesílá, že meze odvolacího přezkumu byly v tomto případě založeny tím, že odvoláním (žalované) byly napadeny toliko vyhovující výrok II napadeného rozsudku v rozsahu přiznané nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč i příslušenství (přiznaný úrok z prodlení ve výši 14,25 % ročně z částky 50 000 Kč od [datum] do zaplacení a dále úrok z prodlení ve výši 14,25 % ročně z částky 141 250 Kč od [datum] do [datum]); a to v souvislosti s výrokem I o částečném zastavení řízení, vůči němuž žalovaná namítala nesprávný rozsah zastavení řízení u příslušenství – že bylo opomenuto zastavení řízení co do úroku z prodlení ve výši z částky 14,25 % ročně z částky 141 250 Kč od [datum] do [datum], v němž bylo žalobě výrokem II vyhověny, ačkoliv v tomto rozsahu byla žaloba rovněž vzata žalobcem zpět). Naopak stranou přezkumu odvolacího soudu zůstal zamítavý výrok III (co do jistiny i příslušenství), když nebyl napaden žádným z účastníků řízení.

15. Nejprve, jde-li o přezkum výroku I napadeného rozsudku o částečném zastavení řízení, odvolací soud konstatuje, že tímto výrokem bylo nesprávně rozhodnuto o zastavení řízení co do částky 458 411 Kč s úrokem z prodlení z částky 317 161 Kč ve výši 14,25 % ročně od [datum] do zaplacení, když žaloba byla žalobcem vzata zpět podáním ze dne [datum] co do částky 141 250 Kč z důvodu dobrovolného plnění této částky ze strany žalované žalobci v době po podání žaloby, přičemž z petitu omezeného zpětvzetím vyjádřeného v citovaném podání plyne jednoznačně, že žalobce trvá na žalobě v rozsahu částky 668 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,25 ročně z této částky od 22. 3. 2024 do zaplacení. Následně pak podáním ze dne 12. 12. 2024 vzal žalobce žalobu dále zpět ještě co do částky 317 161 Kč včetně příslušícího úroku z prodlení, čímž omezil předmět řízení na konečnou částku 351 589 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,25 % ročně z této částky od 22. 3. 2024 do zaplacení. Pokud za této situace soud prvního stupně výrokem I napadeného rozsudku nezastavil řízení v rozsahu odpovídajícím shora popsaným zpětvzetím žaloby (tj. opomněl řízení zastavit co do úroku z prodlení ve výši 14,25 % ročně počítaným z částky 141 250 Kč od 22. 3. 2024 do zaplacení) a místo toho právě i v tomto rozsahu žalobě vyhověl výrokem II, ačkoliv byl vzat zpět, rozhodl nesprávně v rozporu s ustanovením § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. a § 153 odst. 2 o. s. ř., neboť tím překročil žalobní návrh žalobce a přisoudil více, než čeho se žalobce domáhal. Proto odvolací soud napadený výrok I změnil dle § 220 o. s. ř. tak, že se řízení zastavuje v rozsahu odpovídajícím zpětvzetí žaloby, tak jak bylo provedeno žalobcem jeho shora citovanými podáními (tj. co do částky 458 411 Kč s úrokem z prodlení z částky 458 411 Kč ve výši 14,25 % ročně od 22. 3. 2024 do zaplacení).

16. Šlo-li pak o vyhovující výrok II napadeného rozsudku, který byl napaden odvoláním žalované, odvolací soud konstatuje, že byla uplatněn proti němu jediný důvod nesprávnosti rozhodnutí soudu prvního stupně, a to nesprávné právní posouzení věci spočívající v tom, že soud prvního stupně nesprávně posoudil právní otázku, zda lze zohlednit při stanovení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci nárůst životních nákladů (vyšší míru inflace).

17. Vzhledem k tomu, že otázkou případné valorizace částek přiznávaných v rámci odškodňování nesprávného úředního postupu státu spočívajícího nepřiměřené délce (soudního) řízení se zabýval v nedávně době Nejvyšší soud i Ústavní soud, lze judikatury těchto soudů vyjít i v projednávané věci.

18. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 16. 1. 2025, č. j. 30 Cdo 2356/2024-72, řešil otázky valorizace částek vyčíslených ve stanovisku ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 (pro účely odškodňování nepřiměřené délky řízení) s ohledem na dobu, jež od jejich stanovení uplynula. Přitom dospěl k závěru, že důvody pro případné navýšení částek zadostiučinění nad rámec daný Stanoviskem je nutno hledat jednak ve srovnání s aktuální judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, aby částky přiznávané českými soudy nepřestaly naplňovat minimální standard ochrany práv vyplývající z Úmluvy a judikatury ESLP, jednak ve srovnání s částkami zadostiučinění přiznávanými českými soudy na náhradu jiných nemajetkových újem, nesvědčí-li i bez toho pro navýšení zadostiučinění, a to i základní částky za jeden rok řízení, potřeba spravedlivého rozhodnutí ve věci daná konkrétními okolnosti případu, zvláště pokud se tyto zjevně vymykají obvykle posuzovaným skutečnostem. Pokud tedy odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně neshledal důvod pro navyšování základní částky zadostiučinění pouze z důvodu růstu životní úrovně ve společnosti, je jeho právní posouzení věci správné.

19. Ústavní soud nálezem ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], zamítl ústavní stížnost proti shora citovanému rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], v dotčené části týkající se právě otázek valorizace odškodnění nemajetkové újmy, přičemž uzavřel, že zde není důvod pro případný zásah Ústavního soudu, ten nastane až tehdy, kdy přiznaná částka bude ve světle částek přiznávaných ESLP nepřiměřeně nízká, nebude plnit satisfakční funkci, a sám Nejvyšší soud nápravu takového neústavního stavu nezjedná. Ústavní soud v tomto ohledu vyzdvihl jako ústavně souladný závěr Nejvyššího soudu v bodě 81 napadeného rozsudku, podle něhož důvody pro případné navýšení částek zadostiučinění nad rámec daný stanoviskem je nutno hledat též „ve srovnání s částkami zadostiučinění přiznávanými českými soudy na náhradu jiných nemajetkových újem, nesvědčí-li i bez toho pro navýšení zadostiučinění, a to i základní částky za jeden rok řízení, potřeba spravedlivého rozhodnutí ve věci daná konkrétními okolnosti případu, zvláště pokud se tyto zjevně vymykají obvykle posuzovaným skutečnostem.“

20. Jakkoliv si je odvolací soud vědom, že uvedená judikatura se vztahuje k odškodňování nemajetkové újmy spojené s nepřiměřenou délkou řízení, a v tomto případě jde vedle toho i o nárok z nezákonného trestního stíhání, u něhož bylo soudem prvního stupně přiznáno navýšení zadostiučinění v částce 50 000 Kč z důvodu růstu životní úrovně společnosti oproti době minulé, je zřejmé, že nadále určujícími kritérii pro posuzování přiměřenosti zadostiučinění jsou konkrétním okolnosti případu, zvláště pokud se tyto zjevně vymykají obvykle posuzovaným skutečnostem, a to tak, aby výsledné odškodnění těmto okolnostem odpovídalo a poskytovalo spravedlivé odškodnění právě i při srovnání s obdobnými případy. Proto sama o sobě skutečnost, že došlo ve společnosti v poslední době k nárůstu životní úrovně jakož i k nárůstu životních nákladů, nepředstavuje důvod k paušálnímu navýšení zadostiučinění, jak právě učinil soud prvního stupně napadeným rozsudkem.

21. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku II v tom rozsahu, jímž bylo ze shora uvedených důvodů přiznáno žalobci navýšení odškodnění za nemajetkovou újmu, změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a žalobu v uvedeném rozsahu zamítl.

22. O povinnosti k náhradě nákladů řízení vedeného před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 151 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaná měla v řízení převažující úspěch. Žalobce uplatnil žalobou své nároky ve výši 810 000 Kč s příslušenstvím, z toho 141 250 Kč s příslušenstvím vzal zpět pro plnění žalované po podání žaloby (pročež mu vzniká v této části právo na náhradu nákladů řízení dle § 146 odst. 2, věta druhá o. s. ř.), částku 317 161 Kč s příslušenstvím vzal zpět z důvodu čistě na jeho straně (pročež žalované vzniká v této části právo na náhradu nákladů řízení dle § 146 odst. 2, věta první o. s. ř.) a ve zbytku (co do 351 589 Kč) nebyl úspěšný, neboť žaloba byla zamítnuta. Žalobce se tak po podání žaloby dobral dobrovolného plnění ze strany žalované v rozsahu 17,5 % svého žalobního požadavku a žalovaná uhájila 82,5 %. Poměr úspěchu žalované vůči neúspěchu žalobce tak činí 65 % ve prospěch žalované, která má tak právo na náhradu nákladů řízení v tomto rozsahu. Výše náhrady nákladů řízení v obou stupních vzniklých žalobkyni je představována 10 paušálními náhradami nákladů po 300 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., tj. za vyjádření k žalobě, přípravu a účast na jednání soudu prvního stupně ve dnech [datum], [datum], [datum], sepis odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a přípravu a účast u jednání odvolacího soudu dne [datum], tj. celkem 3 000 Kč. Z nich má žalovaná právo na náhradu 65 %, tj. 1 950 Kč. Povinnost k náhradě nákladů řízení odvolací soud uložil žalobci v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).