o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl takto:

I. Zamítá se žaloba, aby soud určil, že vlastníkem [anonymizováno] vlečky - koleje [číslo] jakožto součásti pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [část obce], která na severozápadě končí na hranici pozemku parc. [číslo] označíme-li východní hranici na parcele parc. [číslo] za staničení 0, pak na severozápadě, na hranici parcely parc. [číslo] její délka končí po [anonymizováno] m, byla od [datum] do [datum] žalobkyně,

in eventum, aby soud určil, že vlastníkem [anonymizováno] vlečky - koleje [číslo] situované na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [část obce], která na severozápadě končí na hranici pozemku parc. [číslo] označíme-li východní hranici na parcele parc. [číslo] za staničení 0, pak na severozápadě na hranici parcely parc. [číslo] její délka končí po [anonymizováno] m, byla od [datum] do [datum] žalobkyně.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M.Eur.

2. Z odůvodnění napadeného rozsudku se podává, že žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že vlastníkem [anonymizováno] vlečky - koleje [číslo] jakožto součásti pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [část obce], která na severozápadě končí na hranici pozemku parc. [číslo] označíme-li východní hranici na parcele parc. [číslo] za staničení 0, pak na severozápadě, na hranici parcely parc. [číslo] její délka končí po [anonymizováno] m, (dále jen vlečka) byl od [datum] do [datum] žalobce in eventum, aby soud určil, že vlastníkem vlečky, byl od [datum] do [datum] žalobce. Tvrdila, že vlečku, která je součástí [anonymizována dvě slova] systému, provozoval právní předchůdce žalovaného, [právnická osoba], na základě [anonymizována dvě slova] k [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] vlečky [číslo jednací] [číslo] ve znění [anonymizováno] z [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací]. Žalovaná je vlastníkem vlečky, jak potvrdil dne [datum] soud I. stupně rozsudkem pro uznání vydaným pod č. j. [číslo jednací] potvrzeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Chybou v petitu nebylo vlastnictví určeno počínaje [datum]. Vlečka, která propojuje hostivařské nádraží a odbočky ke vstupům do jednotlivých areálů, byla vystavěna za pomoci sdružené investice, generálním investorem byl [ulice] podnik hl. m. [obec], k.p. – [anonymizováno] dopravních staveb. Vlečka byla ve správě [anonymizována dvě slova] a přešla na jeho právního zástupce [příjmení] [jméno], státní podnik v likvidaci, od kterého jej nabyla žalovaná dne [datum] ve veřejné dražbě, což plyne i ze skutečnosti, že neoddělitelnou součástí [anonymizováno] pozemku je dráha. [právnická osoba] vlečku užíval bez právního důvodu. Přesto drážní úřad uznal vlastnictví [anonymizováno] k vlečce a vydal [anonymizováno] k provozu vlečky. Svůj naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k vlečce za období od [datum] do [datum] dovozovala žalobkyně z toho, že má zájem na posouzení, zda byl při vydávání [anonymizováno] k [anonymizováno] vlečky [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], a z toho, že určení vlastnictví je potřebné pro správní věc a dva probíhající soudní spory, které budou pravomocným soudním rozhodnutím vydaným v tomto řízení urychleny. Žalobkyně se od roku [rok] bezúspěšně domáhá u [anonymizována dvě slova] zrušení vlečky, k podání žádosti o zrušení vlečky je aktivně legitimován pouze vlastník. Probíhá soudní spor o vydání bezdůvodného obohacení za užívání nemovitosti za roky [rok] – [rok], ve kterém dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Neoprávněným vydáním [anonymizováno] k provozu drážní dopravy na nemovitostech žalobkyně a jeho nezrušením [ulice] úřad znemožnil jakékoliv využití pozemků žalobce. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhá po [země] zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup [stát. instituce] a [anonymizována dvě slova], které za vlastníka vlečky považují žalovanou. Ve věci dalších, již skončených řízení, byly podány návrhy k Evropskému soudu pro lidská práva ve [anonymizováno].

3. Žalovaná namítala, že žalokyně nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Stav ohrožení práva či nejistoty v právních vztazích účastníků řízení neeexistuje a ani do minulosti jej není podaná žaloba způsobilá eliminovat. Vlastnické právo bylo určeno citovanými rozsudky a žalovaná je uznává již od [datum], kdy je žalobkyně měla nabýt vydržením. Neexistuje žádný důvod, aby otázka vlastnického práva nebyla řešena v řízení o náhradu škody či v jiném nespecifikovaném řízení. Ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení vydal Vrchní soud v Praze ve zrušujícím usnesení závazný právní názor, toto řízení představuje jen nepřípustnou snahu žalobce závazný právní názor Vrchního soudu v Praze zvrátit. Pokud jde o zrušení vlečky, je [ulice] úřad vázán rozsudkem pro uznání. Od vydání [anonymizována čtyři slova] ze dne [datum] žalovaná pozbyla oprávnění k [anonymizováno] vlečky a ani o něj nemá zájem.

4. Soud I. stupně zkonstatoval, že svým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], určil, že vlastníkem vlečky je žalobkyně. Rozsudek byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]. Dále zjistil, že usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], Vrchní soud v Praze zrušil výroky II., III. a IV. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení [částka] s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, kterého se dostalo žalovanému jako provozovateli vlečky. Vrchní soud v Praze uzavřel, že původní vlastnické právo k vlečce nabyl stát, v rámci privatizace bylo vlastnické právo převedeno na [právnická osoba], právního předchůdce žalovaného. V řízení nebyly tvrzeny ani zjištěny skutečnosti, které by zakládaly ztrátu vlastnického práva žalované k vlečce jako liniové stavbě. Rozhodnutím ze dne [datum], [ústavní nález], [ulice] úřad povolil [právnická osoba] [anonymizováno] vlečky. Rozhodnutím ze dne [datum], sp. zn. OU – [spisová značka], byla žádost o zrušení vlečky zamítnuta. Rozhodnutím sp. zn. OU- [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] [ulice] úřad po zrušení svého předcházejícího rozhodnutí rozhodl o zrušení vlečky.

5. Soud I. stupně se poté nejdříve v souladu s ustanovením [ustanovení pr. předpisu], zabýval otázkou, zda je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Vycházel přitom z toho, že naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde bez tohoto určení by bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým. Určovací žaloba má preventivní povahu a jejím účelem je poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce, dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva. Určovací žaloba má místo tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, nebo tam, kde určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků.

6. Dovodil pak, že o takovou situaci však v daném případě nejde. Určovací žaloba tu preventivní funkci plnit nemůže. O vlastnickém právu žalobce ke dni právní moci rozhodnutí rozhodl pravomocným soudním rozsudkem Městský soud v Praze a není ani mezi stranami sporu sporné. K tvrzenému porušení tvrzeného práva žalobce v předcházejícím období již došlo, samotným určením existence práva k nemovitosti žalobce zaplacení tvrzených závazků žalovaného dosáhnout nemůže. Pokud by mělo být rozhodnutí v tomto řízení vydané použito k objasnění předběžné otázky ve sporu na plnění, pak ani v tomto případě nelze prostřednictvím podané žaloby dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Jestliže [ulice] úřad chybným rozhodnutím znemožnil žalobci užívat pozemek, je v řízení o náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím dle § 8 rozhodné, zda bylo pravomocné rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Proto není existence rozsudku o určení vlastnického práva vydaného v občanském soudním řízení pro výsledek sporu relevantní. Otázku správnosti [anonymizováno] postupu správních orgánů posoudí civilní soud v odškodňovacím řízení. Občanské soudní řízení neslouží k nápravě vadných rozhodnutí správních orgánů, tato práva je třeba uplatňovat pořadem správního práva ve správním řízení a posléze případně v soudním správním řízení. Ve zmíněných civilních řízeních bude otázka vlastnického práva řešena jako otázka předběžná. [ulice] úřad již o zrušení vlečky rozhodl, na toto skončené řízení nemůže mít určení vlastnictví vliv. Žalobcem požadované určení tak nemůže bez dalšího předejít dalším sporům, když tyto již vznikly nebo již byly vyřešeny pravomocnými rozhodnutími. Sluší se podotknout, že pro závěr, zda je pro určení právního vztahu nebo práva naléhavý právní zájem, je rozhodný stav v době vyhlášení rozhodnutí (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]), naléhavý právní zájem tak může pominout (rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka]). Z těchto důvodů soud žalobu zamítl, aniž prováděl dokazování, vyjma důkazů vztahujících se k otázkám naléhavého právního zájmu shora zmíněných.

7. O nákladech řízení bylo soudem I. stupně rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.

8. Tento rozsudek napadla žalobkyně odvoláním směřujícím do všech jeho výroků. Uvedla, že důvodem zamítnutí žaloby na určení vlastnického práva byl nalézacím soudem shledaný nedostatek naléhavého právního zájmu na určení vlastnického práva, což soud I. stupně odůvodnil mimo jiné tím, že rozhodnutím o žalobě by nemohl být vytvořen„ právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků“, neboť„ tyto již vznikly nebo již byly vyřešeny pravomocnými rozhodnutími“. Uvedené je zjevnou reakcí na odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], obsažený ve vyjádření žalobkyně, které bylo soudu předáno při jednání krátkou cestou, dle kterého je určovací žaloba preventivního charakteru a naléhavý právní zájem je dán mimo jiné v případech, kdy tato žaloba„ účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu, a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec (onen "pevnýprávní základ"), který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků“. Z citované pasáže výše uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu vyplývá, že má-li určovací žaloba potenciál vytvořit pevný právní základ pro budoucí spory účastníků, je tím dán naléhavý právní zájem na určení takového právního poměru. To je logické, protože výrokem určovací žaloby bude na jisto mezi účastníky vyřešena sporná otázka, v důsledku čehož už další spory buď vůbec nevzniknou (v důsledku dohody mezi účastníky učiněné s ohledem na vytvoření pevného právního základu) nebo budou spory rozhodnuty mnohem rychleji, jelikož v nich nemusí být neustále duplicitně řešena otázka vyřešená určovací žalobou, která v každém řízení o žalobě na plnění tvoří předběžnou otázku, jejíž řešení není pro účastníky závazné. Ve světle tohoto judikátu naopak není logické uzavřít, jak učinil nalézací soud v rozsudku, že svou preventivní funkci nemůže předmětná určovací žaloba plnit, neboť spory již vznikly. Pokud pojmem„ spory“ má nalézací soud na mysli soudní řízení, pak právě pro tato řízení by určovací žaloba vytvořila pevný právní základ, kde by nemuselo být duplicitně řešeno vlastnictví vlečky jako předběžná otázka. Pokud měl pojmem„ spory“ nalézací soud na mysli odlišný pohled dvou či více osob na určitou problematiku, který teprve může vygenerovat soudní řízení, pak je k tomu nutné uvést, že právě prevence podání dalších žalob na plnění či zjednodušení jejich řešení je jedním ze smyslů určovací žaloby, zakládající naléhavý právní zájem, a z neexistence podaných žalob logicky nelze usuzovat, že by nemohlo být jejich podání rozhodnutím o určovací žalobě zabráněno (v opačném případě by nebylo možné uvažovat o preventivní funkci určovací žaloby). Přitom z usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] vyplývá, že předmětem je žaloba na bezdůvodné obohacení za neoprávněné užívání nemovitosti Žalobkyně v období od [datum] do [datum]. Žalobkyně dále bude požadovat bezdůvodné obohacení i za následující období, a tomu, stejně jako již probíhajícím řízením, má předmětná žaloba vytvořit pevný právní základ. Na tuto argumentaci, uplatněnou ve vyjádření, které bylo soudu předáno krátkou cestou při jednání, přitom nalézací soud nereagoval. K tomu lze pak pouze dodat, že pro rozhodnutí v řízení o žalobě na vydání bezdůvodného obohacení je důležité i to, zda vlečka tvoří součást pozemku, nebo se jedná o samostatnou nemovitou věc, jak plyne právě z usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] Ani názor nalézacího soudu o vlivu určovací žaloby na výsledek řízení o náhradu škody požadované po státu nepovažujeme za správný, když jednak v daném řízení nejde o škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, ale nesprávným úředním postupem, navíc otázka vlastnického práva k vlečce bude v tomto řízení posuzována jako jedna z předběžných otázek, a tedy výsledek tohoto řízení by i pro řízení o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem vytvořil onen potřebný právní základ. Vyřešení otázky, zda je nebo není daná vlečka samostatnou nemovitostí, bude navíc určující i pro úvahy o vzniku škody, která by v souvislosti s odstraněním vlečky nacházející se na pozemku žalobkyně vznikla.

9. Žalobkyně je dále toho názoru, že nalézací soud nepostupoval správně, pokud jí, přes její žádost učiněnou při ústním jednání, neposkytl lhůtu k zajištění právního zastoupení a doplnění žaloby, čímž založil vadu řízení, která mohla mít vliv na rozhodnutí věci. Až s ohledem na průběh ústního soudního jednání totiž žalobkyně zjistila, že není pro složitost případu schopna náležitě hájit svá práva. Takový postup, kdy soud s ohledem na průběh ústního řízení a takové zjištění účastníka řízení neposkytne účastníkovi řízení prostor k zajištění právního zastoupení, považujeme za rozporný s ustanovením § 2 občanského soudního řádu, podle kterého mají soudy dbát na to, aby„ nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů“ účastníků řízení a zejména s čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dle kterého má každý právo na právní pomoc před soudy. Toto právo bylo žalobkyni upřeno, pokud ta zjistila potřebu tohoto zastoupení až v průběhu ústního jednání a ze strany soudu jí nebyl poskytnut odpovídající prostor k realizaci tohoto práva.

10. S ohledem na výše uvedené žalobkyně navrhla, aby byl napadený rozsudek odvolacím soudem zrušen a věc byla vrácena nalézacímu soudu k dalšímu řízení.

11. Žalovaná vyvracela důvody odvolání a navrhla, aby napadený rozsudek byl jako věcně správný potvrzen. Označila za správný závěr soudu I. stupně o nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení s tím, že podaná určovací žaloba nemůže plnit svůj preventivní charakter. Mezi účastníky řízení v současné době probíhá soudní řízení o vydání bezdůvodného obohacení za neoprávněné užívání pozemků pod vlečkou v období od [datum] do srpna [rok] (t.č. probíhá před Vrchním soudem v Praze odvolací řízení pod sp. zn. [spisová značka]). V tomto řízení již byla vyřešena otázka vlastnického práva k vlečce a pozemkům pod ní a v současné době se vede spor zejména o výši obvyklého nájemného za užívání předmětných nemovitostí. V tomto řízení tedy rozhodnutí o určovací žalobě žalobkyně rozhodně pomoci nemůže. Naopak, žalobkyně se domáhá určení odlišného od závěrů Vrchního soudu v Praze a pouze se snaží prostřednictvím určovací žaloby zvrátit pro ni nepříznivé rozhodnutí před Městským soudem v Praze. Pokud jde o deklarovaný úmysl žalobkyně podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení, ať již za užívání vlečky či pozemků, jejichž je vlečka případně součástí, i za období po [anonymizována dvě slova] [rok], ani tohle tvrzení nemůže založit naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení, a to již jen pro to, že případná pohledávka žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení za užívání vlečky (či pozemků) za období od srpna [rok] do [anonymizováno] [rok] je již promlčena. Žalovaná přitom uznala vlastnické právo žalobkyně k vlečce od roku od roku [rok] a vlečku ani pozemky pod ní již mnoho let neužívá. K [anonymizována dvě slova] [rok] nadto o vlastnickém právu žalobkyně k vlečce pravomocně rozhodl Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem č. j. [číslo jednací]. Žalobkyně tedy nemůže mít vůči žalované žádný nepromlčený nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souvislosti s užíváním vlečky. Předmětná určovací žaloba tedy neplní žádný preventivní charakter. Naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení nemůže založit ani úmysl žalobkyně domáhat se po ČR náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem, a to již jen proto, že rozhodnutí o určovací žalobě je závazné pouze pro účastníky tohoto soudního řízení a nemůže vyřešit předběžnou právní otázku ve sporu žalobkyně se státem o náhradu škody. Žalovaná poukázala na ustálenou judikaturu, zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Dále podle žalované řízení před soudem I. stupně nebylo zatíženo žádnými vadami a k žádnému porušení práv žalobkyně nedošlo. Žalobkyně se sama rozhodla, že v řízení nechce být zastoupena advokátem, žalobu i všechna vyjádření ve věci činila bez právního zastoupení. Nedostatkem naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení argumentovala žalovaná od počátku, při ústním jednání nebyl z její strany přednesen žádný nový a zásadní argument, soud I. stupně se toliko s jejím právním názorem ztotožnil. Teprve poté žalobkyně požádala o lhůtu k zajištění advokáta, dle žalované pouze ve snaze obstruovat řízení.

12. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a 212a o. s. ř., přičemž v souladu s ust. § 214 odst. 3 o. s. ř. ve věci nenařizoval jednání, a poté dovodil, že odvolání není důvodné.

13. Soud I. stupně dostatečně zjistil skutkový stav věci, provedené důkazy správně hodnotil a dospěl i ke správnému právnímu závěru, že není dán naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení. Se závěry a jejich zdůvodněním, které soud I. stupně vtělil do čl. 4 napadeného rozsudku, se odvolací soud plně ztotožňuje a na tyto závěry také plně odkazuje. Otázku existence naléhavého právního zájmu na určení soud I. stupně vyřešil zcela v souladu s ustálenou judikaturou i komenmátářovou literaturou. Tak podle Praktického komentáře k § 80 o. s. ř. určovací žaloba představuje jistý doplněk soudní ochrany; přichází na řadu v případech, kdy sice již objektivně došlo ke vzniku právní nejistoty, kdy ovšem ještě není možné žalovat na splnění povinnosti. V takto vymezených hranicích je třeba zkoumat žalobcův naléhavý právní zájem na požadovaném určení. V teorii ani v justiční praxi není sporu o tom, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení musí být dán v okamžiku vyhlášení rozhodnutí ([spisová značka]; dříve již Vážný [číslo] a [číslo]). Existenci naléhavého právního zájmu zkoumá soud z úřední povinnosti, tj. bez toho, že by žalovaný tento nedostatek namítal ([příjmení] [číslo]). Soud není ovšem povinen, aby ze všech možných hledisek pátral po tom, zda by právní zájem mohl být opodstatněn i jinak, než to učinil žalobce ([příjmení] [číslo]). Závěr o existenci naléhavého právního zájmu přitom lze přijmout i na základě výsledků provedeného dokazování (SoJ [číslo], [spisová značka]).

14. Podle komentáře [anonymizována dvě slova] k § 80 o. s. ř. žalobou na určení, zda tu právní poměr nebo právo je, či není, se zahajuje řízení, v jehož rámci soud rozhoduje o tom, zda určité právo nebo právní poměr (dřívější terminologii právní vztah) existuje, či nikoliv; přitom svým rozhodnutím pouze deklaruje, zda tu právo či právní poměr je, či není, nekonstituuje jím právo (nezakládá, nemění, neruší), neboť skutečnost, od níž se odvíjí konstituování práva (která založila jeho vznik, změnu, zánik), nastala v minulosti, v době před rozhodnutím soudu. Soudní praxe dospěla ke konstantnímu závěru, že jde o rozhodnutí preventivní, které má smysl jen tehdy, pokud může přinést účelnou ochranu práva či právního postavení žalobce před tím, než dojde k porušení práva. A naopak tam, kde již k porušení práva došlo a jeho reparace lze dosáhnout uložením povinnosti, nemá určovací rozhodnutí smysl a je třeba se žalobou domáhat určitého plnění (viz např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Proto jsou žaloby na určení existence či neexistence práva a právního poměru podmíněny naléhavým právním zájmem žalobce na požadovaném určení, jehož posouzením soud dospívá k závěru, zdali právě rozhodováním o určovací žalobě vůbec může být naplněn smysl občanského soudního řízení, jak je vymezen v ustanovení § 6, tj. aby ochrana práv účastníků řízení byla rychlá a účinná. Určovací návrh má tedy preventivní povahu, je prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právnímu postavení žalobce dříve, než jeho právní postavení bylo porušeno, v situaci, kdy je tu konkrétní chování žalovaného, které nasvědčuje úmyslu žalovaného porušit právo žalobce nebo způsobit žalobci újmu na jeho právním postavení. Viz rovněž stanovisko Ústavního soudu ze dne [datum], sp. [značka automobilu] [anonymizováno] [číslo]. Právě v poskytnutí preventivní ochrany žalobci spočívá rozdíl určovacího návrhu od návrhu na plnění povinnosti, jehož uplatnění přichází v úvahu tehdy, když bylo právo žalobce porušeno, takže jeho cílem je reparace. Jakmile již bylo právo žalobce porušeno, ztrácí prevence (v podobě určování práva či právního poměru) jakýkoliv smysl a žalobce již nemůže mít žádný právní zájem na určování daného práva, nýbrž má už jedině zájem na odstranění následků porušení práva, tedy na plnění. Pak se může v rámci žaloby na plnění zkoumat otázka existence práva či právního poměru jako otázka předběžná, ale už není vlastním předmětem řízení. Soudní praxe dovodila, že naléhavý právní zájem musí existovat u žalobce nejen v době podání žaloby, ale i v době, kdy soud vyhlašuje rozsudek, což ostatně plyne i z ustanovení § 154 odst. 1, podle něhož je pro rozsudek vždy rozhodující stav v době jeho vyhlášení.

15. Odvolací námitky žalobkyně nejsou s to správnost závěrů soudu I. stupně, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje, zvrátit, ostatně soud I. stupně se s těmito námitkami vypořádal v odůvodnění napadeného rozsudku.

16. Důvodnou neshledal odvolací soud ani namítanou procesní vadu. Za situace, kdy žalobkyně byla seznámena s obranou žalované, která se nijak nezměnila, měla dostatečnou možnost včas zvážit, zda pomoc právního zástupce vyhledá.

17. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a contrario ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalované přiznal náhradu za jeden právní úkon po [částka] (vyjádření k odvolání) a jednu náhradu hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou [částka] k úkonu, vše dle vyhl. č.177/96 Sb., s připočtením 21% DPH dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem [částka].