o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce na žalované domáhal zaplacení náhrady škody vzniklé žalobci při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím. Žalobní nárok spočíval na následujícím skutkovém základě. Žalobce coby soudní exekutor byl pověřen usnesením Okresního soudu v Náchodě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], provedením exekuce k vymožení povinnosti povinného [jméno] [příjmení] k placení pohledávky oprávněnému [právnická osoba], ve výši [částka] s příslušenstvím a nákladů exekuce a nákladů oprávněného. V rámci provádění exekuce žalobce dne [datum] uskutečnil dražbu nemovitých věcí ve vlastnictví povinného, kdy bylo dosaženo nejvyššího podání [částka] a příkazy k úhradě nákladů exekuce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci [datum] a ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], žalobce vyčíslil náklady exekuce ve výši [částka]. V mezidobí však bylo dne [datum] zahájeno insolvenční řízení vůči povinnému [jméno] [příjmení] u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] a usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] [číslo], byl zjištěn úpadek povinného spojený a prohlášen konkurzu na jeho majetek. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], žalobce rozhodl o vydání výtěžku exekuce insolvenčnímu správci ve výši [částka], kdy z vymožené částky [částka] odečetl náklady exekuce ve výši [částka]. Proti tomuto rozhodnutí insolvenční správce podal odvolání, usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], odvolací soud změnil usnesení žalobce tak, že jej zavázal vydat výtěžek exekuce v plné výši [částka] insolvenčnímu správci. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum], načež žalobce dne [datum] vyplatil insolvenčnímu správci výtěžek exekuce v plné výši [částka] bez odpočtu nákladů exekuce. Proti rozhodnutí odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], podal žalobce dovolání, které však bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], odmítnuto bez nároku na náhradu nákladů účastníků dovolacího řízení. Následně žalobce dne [datum] podal ústavní stížnost, ve které se domáhal zrušení citovaných usnesení Nejvyššího soudu a odvolacího soudu Ústavní soud stížnosti vyhověl a nálezem ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], byla obě citovaná rozhodnutí zrušena s tím, že jimi bylo porušeno základní právo žalobce na soudní ochranu. Žalobce uplatnil náhradu škody vůči státu dne [datum] s tím, že škoda byla tvořena částkou [částka], kterou byl žalobce povinen podle nezákonných a zrušených rozhodnutí původně vydat do insolvenčního řízení, další škodu tvořily náklady žalobce vynaložené na dovolací řízení ve výši [částka] a na řízení před Ústavním soudem ve výši [částka]; celkem [částka].

3. Žalovaná se proti žalobě bránila tím, že pokud šlo o nárok na náhradu škody [částka] [anonymizováno] představující náklady exekuce, které soudní exekutor vyplatil na základě nezákonného rozhodnutí insolvenčnímu správci, že odpovědnosti státu jako posledního dlužníka předchází nárok vůči insolvenčnímu správci úpadce [jméno] [příjmení], jemuž byla částka na podkladě později zrušeného rozhodnutí, vyplacena. Zároveň žalovaná tvrdila, že žalobce měl povinnost přihlásit pohledávku nákladů exekuce do insolvenčního řízení jako podmíněnou, když po podání odvolání insolvenčního správce proti rozhodnutí žalobce o vydání výtěžku exekuce usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], se stala jeho pohledávka spornou. Tím by zabránil zahrnutí své odměny do majetkové podstaty úpadce [jméno] [příjmení] a vydání rozvrhového usnesení, protože konkursní řízení nemůže být ukončeno, dokud nejsou ukončeny všechny incidenční spory. Ohledně nároku na náhradu škody ve výši [částka] představující náhradu nákladů právního zastoupení v dovolacím řízení žalovaná namítala, že se nejednalo o náklady řízení, které byly žalobcem účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí, když dovolací řízení ke zrušení nezákonného rozhodnutí nevedlo; pokud šlo o nárok žalobce na náhradu částky ve výši [částka] představující náhradu nákladů právního zastoupení ve věci podání ústavní stížnosti Ústavnímu soudu, pak náhrada za právní zastoupení při řízení před Ústavním soudem žalobci nepřísluší dle stanoviska Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS].

4. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku vyšel ze zjištěného skutkového stavu (uvedeného v bodech 3. až 17. odůvodnění napadeného rozsudku, přičemž relevantní skutkový závěr je shrnut v bodě 18. odůvodnění), které právně posoudil dle § 1 odst. 1, § 5 písm. a), b), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ OdpŠk“, přičemž vyslovil následující právní závěry (podrobně uvedené v bodech 22. až 30. odůvodnění napadeného rozsudku). Soud prvního stupně shledal existenci odpovědnostního titulu státu v citovaných rozhodnutích Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které byly pro nezákonnost zrušeny Ústavním soudem (nálezem ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). Soud prvního stupně odmítl argumentaci žalované, že žalobce jako soudní exekutor měl a mohl svou pohledávku na náklady exekuce ve výši [částka] přihlásit do insolvenčního řízení úpadce [jméno] [příjmení] vedeného Krajským soudem v Hradci Králové, pod č. j. [insolvenční spisová značka], když tato pohledávka vznikla až dlouho po prohlášení daného konkursu a po uplynutí lhůty k přihlašování jakékoliv pohledávky a k takové pohledávce by se stejně v insolvenčním řízení nepřihlíželo. Na žalobce nebylo možno hledět jako na věřitele, kvůli nezákonným rozhodnutím žalobce žádnou pohledávkou nedisponoval a neměl co přihlásit do insolvenčního řízení; v době po nálezu Ústavního soudu, kdy byla nezákonná rozhodnutí odstraněna, již bylo konkurzní řízení pravomocně ukončeno. Žádný incidenční spor nemohl být úspěšně zahajován, o věci bylo rozhodnuto pravomocně a dovolací řízení bylo navíc ukončeno. Žalobce vyčerpal všechny pro danou věc dostupné prostředky, jak je požaduje vyčerpat ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] [číslo], kterým byl zrušen konkurz na majetek [jméno] [příjmení] pro nedostatek majetku, nabylo právní moci dne [datum], tj. ještě předtím, než byl dne [datum] vydán nález Ústavního soudu, jímž byla předmětná rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zrušena. Soud prvního stupně dovodil, že vznik škody na straně žalobce je v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové, neboť právě jím bylo znemožněno žalobci uspokojit se z výtěžku dražby provedené v rámci předmětné exekuce povinného [jméno] [příjmení]. Soud prvního stupně uzavřel, že jakékoliv uspokojení pohledávky žalobce je nemožné, když veškeré dříve exekucí vymožené prostředky byly spotřebovány na základě zrušených nezákonných rozhodnutí; dále veškeré exekuce vedené na majetek povinného [jméno] [příjmení] jsou dlouhodobě bezvýsledné a nadto byl pro nedostatek majetku zrušen i konkurs na jeho majetek. Soud prvního stupně shledal opodstatněný žalobní nárok i v části požadovaných nákladů řízení vynaložených žalobcem k odstranění nezákonného rozhodnutí s tím, že jejich náhrada mu nebyla v řízení před Nejvyšším soudem ani Ústavním soudem přiznána.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, jímž napadla rozsudek v celém jeho rozsahu. Žalovaná obsáhlé odvolací námitky soustředila do následujících důvodů. Jednak namítala, že není pravdou, že pohledávka žalobce vznikla až po nálezu Ústavního soudu, kdy již bylo konkurzní řízení pravomocně ukončeno. Žalobce jako soudní exekutor měl a mohl svou pohledávku v podobě nákladů exekuce ve výši [částka] přihlásit do insolvenčního řízení úpadce [jméno] [příjmení] vedeného Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], s tím, že nárok na úhradu nákladů exekuce má soudní exekutor vůči povinnému již od okamžiku nařízení exekuce, příkazem k úhradě nákladů exekuce pouze autoritativně určuje konkrétní výši nákladů exekuce, nejde i rozhodnutí, které by zakládalo povinnost povinného k jejich úhradě, neboť tato povinnost povinnému vznikla již nařízením exekuce. Žalobci sám uvedl, že odvolání insolvenčního správce dlužníka [jméno] [příjmení] proti rozhodnutí soudního exekutora o vydání výtěžku zpeněžení sníženém o náklady exekuce mu bylo doručeno dne [datum], již tímto dnem se žalobce dověděl, že jeho pohledávka v podobě nákladů exekuce vyplývající z exekučního řízení vedeného u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. [spisová značka], ve výši [částka] se stala spornou. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové o prohlášení úpadku dlužníka [jméno] [příjmení] č. j. [insolvenční spisová značka] 13/celk.5 bylo vyhlášeno dne [datum], věřitelům úpadce byla stanovena lhůta 2 měsíců k přihlášení jejich pohledávek a uplynula dnem [datum]. Žalobce tak po doručení odvolání insolvenčního správce proti rozhodnutí o vydání výtěžku zpeněžení zcela jistě ještě před uplynutím lhůty k podání přihlášek do insolvenčního řízení věděl, že jeho pohledávka v podobě nákladů exekuce ve výši [částka] byla insolvenčním správcem učiněna spornou, a přesto ji do výše uvedeného insolvenčního řízení nepřihlásil. Žalobce měl možnost dále podat incidenční (například vylučovací) žalobu proti insolvenčnímu správci ohledně částky [částka]. Tím, že si žalobce jako soudní exekutor tuto pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásil, je přetržena příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Žalobce měl dále možnost domoci se své pohledávky žalobou z lepšího práva, a to s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] Náklady exekuce ve výši [částka] byly vydány na základě zrušeného a nezákonného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], do majetkové podstaty dlužníka. Na toto plnění je tak nutno pohlížet jako na plnění z právního důvodu, který odpadl. O částku [částka] tak byla zhodnocena majetková podstata dlužníka. V daném případě se bezdůvodně neobohatil dlužník [jméno] [příjmení], ale zajištěný věřitel [jméno] [příjmení], kterému bylo v insolvenčním řízení vedeném vydáno zpeněžení ve výši [částka], případně též insolvenční správce, kterému byla vyplacena odměna ve výši [částka] (9 % z částky [částka]). Správně však měla být rozdělována nikoliv částka [částka], ale částka [částka], tedy výtěžek zpeněžení snížený o náklady exekuce ve výši [částka], které náležely žalobci jako soudnímu exekutorovi. V takovém případě by zajištěnému věřiteli připadla částka [částka], a jako insolvenčního správce insolvenčnímu správci dlužníka [jméno] [příjmení] [právnická osoba] [obec], v. o. s., částka [částka]. Je tomu tak proto, že tyto osoby získaly plnění z jiného majetku než majetku dlužníka [jméno] [příjmení], konkrétně z majetku žalobce. Zajištěný věřitel [jméno] [příjmení] se tak získal bezdůvodné obohacení z právního důvodu, který odpadl, ve výši [částka], a insolvenční správce ve výši [částka]. Žalovaná dodala, že byť uvedená judikatura se týká zejména výkonu rozhodnutí, analogicky ji lze vztáhnout i na daný případ s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], z něhož se podává, že se žalobního nároku bylo možno dobrat vůči zajištěnému věřiteli či insolvenčnímu správci žalobou z tzv. lepšího práva. Ohledně části nároku tvořeného náklady dovolacího řízení a řízení před Ústavním soudem odvolatelka namítala, že na ně není nárok dle § 31 odst. 2 OdpŠk, neboť o nákladech dovolacího řízení žalobce bylo v posuzovaném řízení nakonec rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tak, že žalobci jejich náhrada nebyla přiznána s tím, že původní zrušená rozhodnutí obecných soudů nebyla zapříčiněna chováním žádného z účastníků, a proto po žádném z účastníků nemůže být náhrada nákladů spravedlivě požadována. Odvolatelka argumentovala, že podmínkou přiznání náhrady škody je nemožnost poškozeného náhradu nákladů řízení uplatnit v původním řízení na základě procesních předpisů; tedy že je možno náhradu škody přiznat jen u těch nákladů řízení, které procesní předpis nahradit neumožňuje a pokud jejich náhradu procesní předpis umožňuje, je náhrada škody vyloučena, bez ohledu na to, že poškozenému v původním řízení přiznány nebyly, například z důvodu jeho procesního neúspěchu nebo čistě proto, že mu je rozhodující orgán v rámci své diskrece nepřiznal. Zejména ohledně nákladů řízení vynaložených na řízení před Ústavním soudem platí, že tyto náklady sice byly vynaloženy na odstranění nezákonného rozhodnutí, ale jelikož ustanovení § 62 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jejich přiznání úspěšnému stěžovateli zákon o Ústavním soudu umožňuje, pak náklady řízení o ústavní stížnosti nepředstavují odškodnitelnou škodu, neboť jejich přiznání úspěšnému stěžovateli zákon o Ústavním soudu umožňuje (s odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. [stanovisko NS]). Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu v celém rozsahu zamítl.

6. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil obsáhlým vyjádřením, v němž vyvracel odvolací námitky žalované, považoval napadený rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a navrhoval jeho potvrzení. Žalobce zdůraznil, že svou pohledávku na náklady exekuce nemohl přihlásit do insolvenčního řízení úpadce [jméno] [příjmení], protože žádná pohledávka v té době neexistovala, přičemž vzhledem k tomu, že insolvenční řízení skončilo zrušením konkurzu pro nedostatek majetku úpadce usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum], č. j.: [anonymizována dvě slova] [spisová značka], jež nabylo právní moci dne [datum], tedy více než měsíc před tím, než byl vydán nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. US [číslo], jímž byla zrušena nezákonná rozhodnutí dovolacího soudu a odvolacího soudu o povinnosti žalobce vydat celý výtěžek exekuce insolvenčnímu správci, od čehož se teprve odvozuje nárok žalobce na náhradu škody, jak byl uplatněn v tomto řízení. Argumentaci žalované žalobou z lepšího práva, jejímž prostřednictvím měl být žalobcův nárok z náhrady škody uplatněn vůči těm, kdož se z výtěžku obohatili, jež měla předcházet uplatnění nároku vůči státu, oponoval žalobce, že v tomto případě pro to nebyly splněny podmínky stanovené zákonem či dovozované judikaturou. Ani nedošlo k zpeněžení jakékoliv věci úpadce v insolvenci, ani zde nebyl exekutorem postižen na základě exekučního příkazu účet třetí osoby, žádný oprávněný z exekučního řízení nezískal čehokoliv vymoženého exekutorem, k čemuž by bylo možno uplatnit nárok třetí osoby z lepšího práva. V tomto případě žalobce jako soudní exekutor neměl nikdy žádného lepšího práva k nějaké věci, měl jen procesní právo na náklady exekuce, jenž měl být uspokojen z majetku povinného zpeněženého v exekuci; nešlo o právo k nějakému zpeněženému majetku někoho třetího. Pokud šlo o nárok spočívající v nákladech dovolacího řízení a řízení vedeného před Ústavním soudem, žalobce zopakoval svou argumentaci z řízení vedeného před soudem prvního stupně, připomněl, že zastoupení advokátem bylo povinné v obou řízeních, žalobce náklady na zastoupení advokátem vynaložil, přičemž je zjevné, že zde není žádného rozhodnutí, jímž by byla žalobci náhrada takových nákladů řízení, přiznána. Tedy poslední část věty § 31odst. 2. OdpŠk je naplněna. V dovolacím řízení žalobce právo na náhradu nákladů řízení uplatnil, ovšem dovolací soud v důsledku svého nezákonného rozhodnutí o dovolání„ neúspěšnému“ žalobci právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Vzhledem k tomu, že pro nějaké následné dovolací řízení v této věci není prostoru ve fázi po zrušení rozhodnutí o dovolání Ústavním soudem, proto již dovolací soud své rozhodnutí nemůže napravit a rozhodnout ve prospěch žalobce. Šlo-li o náklady vzniklé v řízení před Ústavním soudem, platí, že tyto si hradí sám účastník řízení a právě z ustanovení § 31 odst. 1 OdpŠk plyne, že jsou škodou, když byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a odvolání žalované shledal částečně důvodným, a to pouze ve vztahu k části žalobního nároku v rozsahu ve výši [částka] (s příslušenstvím) představovaného náklady řízení žalobce vynaložené na řízení před Ústavním soudem; ve zbytku neshledal odvolání důvodným.

8. Odvolací soud konstatuje, že napadené rozhodnutí spočívá na náležitém skutkovém základě, tedy spolehlivě zjištěném skutkovém stavu dokazováním provedeným v potřebném rozsahu, jehož výsledky byly řádně hodnoceny postupem podle § 132 o. s. ř. a vedly ke správným skutkovým zjištěním. Z těchto skutkových závěrů odvolací soud v této věci vychází při právním posouzení nároku žalobce, skutkový stav nedoznal změny ani v odvolacím řízení, ostatně ve skutkové rovině nebylo mezi účastníky ani o rozhodných skutečnost sporu, když spor spočíval v právním posouzení naplnění předpokladů odpovědnosti za škodu státu za škodu uplatněnou žalobcem vzniklou při výkonu veřejné moci z citovaných nezákonných rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které byly zrušeny Ústavním soudem pro nezákonnost.

9. Odvolací soud považuje napadený rozsudek za věcně správný i v rovině právní (až na část týkající se části žalobního nároku v rozsahu [částka] představujícího náhradu škody v podobě nákladů řízení před Ústavním soudem); pokud soud prvního stupně shledal ve zbytku uplatněného nároku všechny předpoklady odpovědnosti státu naplněnými, odvolací soud toto posouzení sdílí.

10. Základním předpokladem vzniku odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím ve smyslu [ustanovení pr. předpisu] je skutečnost, že účastníku řízení, v němž bylo vydáno pravomocné rozhodnutí, jež bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem, vznikla škoda. Předpoklady jsou tedy existence nezákonného rozhodnutí, vznik škody a příčinná souvislost mezi těmito skutečnostmi.

11. V projednávané věci není pochyb, že odpovědnostní titul státu existuje, jsou jím citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], o odmítnutí dovolání žalobce podaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jakož i toto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž bylo změněno soudního exekutora ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tak, že se insolvenčnímu správci povinného vydává výtěžek exekuce ve výši [částka]. Citovaná rozhodnutí byla nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], zrušena s tím, že postup obecných soudů, který v případech vydávání výtěžku exekuce do insolvenčního řízení nevychází z kogentního ustanovení § 46 odst. 7 exekučního řádu, je porušením práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 95 odst. 1 ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky. Tím je naplněn základní předpoklad, že pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno orgánem k tomu příslušným.

12. Pochybnost (ve skutkové rovině) není ani ohledně naplnění druhého předpokladu, jímž je vznik škody na straně žalobce. V důsledku nezákonného rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo žalobci uloženo vydat insolvenčnímu správci povinného [jméno] [příjmení] výtěžek exekuce ve výši [částka], a to včetně částky [částka] představující nákladů soudního exekutora na exekuci. Zrušením usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání a především usnesení odvolacího soudu o povinnosti žalobce vydat výtěžek exekuce do insolvence nastal stav, kdy pro vydání výtěžku neexistoval právní podklad a uvedená částka ušla z majetku žalobce protiprávně. Jde tak jednoznačně o zmenšení jeho majetkové sféry a vznik skutečné škody.

13. Konečně naplněn je i třetí předpoklad v podobě příčinné souvislosti mezi vznikem této škody a nezákonným rozhodnutím, když je zřejmé, že bez toho, aby nezákonné rozhodnutí bylo vydáno, nedošlo by ke zmenšení majetkové sféry žalobce vydáním uvedené částky do insolvence, když původní rozhodnutí soudního exekutora – usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], před jeho změnou nezákonným rozhodnutím odvolacího soudu znělo tak, že se insolvenčnímu správci vydává výtěžek exekuce ve výši [částka] a že se soudnímu exekutorovi přiznávají náklady exekuce v celkové výši [částka]. Nebýt nezákonného rozhodnutí, náklady exekuce ve výši [částka] by zůstaly v majetkové sféře žalobce coby soudního exekutora.

14. Odvolací námitka žalované, že odpovědnosti státu jako„ posledního dlužníka“ za škodu předchází odpovědnost jiných osob (insolvenčního správce, zajištěného věřitele [jméno] [příjmení]), které se z výtěžku bezdůvodně obohatily, a jejichž povinnost vydat obohacení státu předchází odpovědnosti státu za škodu, a že tím příčinná souvislost je přetržena, není podle odvolacího soudu důvodná, a to ani ve vztahu k argumentaci žalobou z lepšího práva. V tomto odvolací soud odkazuje na přiléhavé právní závěry soudu prvního stupně a dodává, že vzhledem k tomu, že uvedené osoby přijaly plnění z insolvence na základě řádných titulů, nedošlo k jejich bezdůvodnému obohacení, tyto osoby chrání i princip přijetí plnění v dobré víře, pročež by žaloba na vydání jakéhokoliv bezdůvodného obohacení těžko mohla být úspěšná. Podstatné je ovšem to, že ke zrušení nezákonných rozhodnutí Ústavním soudem došlo dne [datum] až v době pozdější, tedy poté, co insolvenční řízení úpadce [jméno] [příjmení] bylo ukončeno usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum], č. j.: [anonymizována dvě slova] [spisová značka], jež nabylo právní moci dne [datum], jímž byl konkurz na jeho majetek zrušen pro nedostatek majetku, k rozdělení výtěžku v insolvenci (zajištěnému věřiteli, insolvenčnímu správci) došlo na základě řádných a účinných titulů, jež nebyly nijak otřeseny a pro nezákonnost zrušeny, ze strany těchto osob se o bezdůvodné obohacení jednat nemůže, plnění byla přijata na základě právních titulů a v dobré víře. Nic na tom nemění to, že následně došlo ke zrušení nezákonných rozhodnutí o vydání výtěžku z exekuce do insolvence včetně nákladů soudního exekutora, které sice díky tomu neměly být součástí majetkové podstaty, ale vydány byly řádně. Do úvahy nepřicházelo ani uplatnění nároku žalobou z lepšího práva, právě proto, že za trvání insolvence žalobce žádné lepší právo neměl, když jeho pohledávka neexistovala, a po jejím skončení již nebylo možné se uspokojení domoci, jak uvedeno výše. A konečně uspokojení pohledávky žalobce na náklady exekuce nebylo možno dosíci ani od povinného (úpadce) [jméno] [příjmení], když jeho majetek k tomu nepostačoval, pročež byla i jeho insolvence ukončena. Stát je tak skutečně tím„ posledním dlužníkem“, na něhož odpovědnost za škodu v tomto případě zbyla.

15. Součástí škody vzniklé žalobci jsou i náklady řízení vynaložené na zrušení nezákonných rozhodnutí, a to na dovolací řízení před Nejvyšším soudem, neboť jejich náhrada mu v dovolacím řízení přiznána nebyla a vzhledem k tomu, že již po zrušení rozhodnutí o dovolání k novému rozhodnutí dojít nemohlo (vzhledem k výsledku řízení), být přiznána nemohla. Odpovědnost státu dle § 31 OdpŠk je tak naplněna.

16. To ovšem neplatí o nákladech řízení vynaložených na řízení před Ústavním soudem, v tomto se zdejší odvolací soud přidržel závěrů vyložených ve stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. [stanovisko NS] výkladu § 31 odst. 1 a 2 OdpŠk ve vztahu k nákladům na právní zastoupení vynaloženým v řízení o ústavní stížnosti na odstranění nezákonného rozhodnutí. Podle tohoto stanoviska náklady právního zastoupení vynaložené v řízení o ústavní stížnosti nejsou odškodnitelnou újmou ve smyslu § 31 odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb. Proto odvolací soud neshledal důvod k odškodnění žalobce v části jeho nároku týkající se těchto nákladů, tj. co do částky [částka] s příslušenstvím.

17. Na základě shora uvedeného odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že zamítl žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím, jinak jej dle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný.

18. O povinnosti k náhradě nákladů řízení vedeného před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 151 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobce uspěl v řízení vedeném před soudy obou stupňů s tím, že část, v níž byla žaloba zamítnuta, se považuje za nepatrný neúspěch. Výše nákladů řízení žalobce sestává z nákladů řízení vedeného před soudem prvního stupně ve výši [částka] (k tomu viz odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, které je co do rozhodnutí o nákladech řízení správné), dále z nákladů řízení vedeného před odvolacím soudem za 2 úkony právní pomoci po [částka], (§ 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), dvou paušálních náhrad hotových výdajů advokáta po [částka] (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), cestovného ve výši [částka] (dle vyúčtování advokáta žalobce viz č. l. 220 spisu, které je správné), náhradu za promeškaný čas ve výši [částka] dle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu a náhrady 21% DPH z odměny a náhrad ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Náklady odvolacího řízení dosáhly výše [částka], spolu s náklady řízení vedeného před soudem prvního stupně celkem náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů činí [částka].