o odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. dubna 2024, č. j. 21 C 237/2022140

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že vlastníkem pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa], jehož součástí je stavba č. p. [číslo] a pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa], vše zapsané na LV č. [číslo] pro obec [místo], katastrální území [adresa], vše zapsáno u [správní orgán], katastrální pracoviště [adresa] (dále jen „předmětné nemovitosti“), jsou žalobci, kteří je mají ve společném jmění manželů (výrok I), dále uložil žalovanému povinnost předmětné nemovitosti vyklidit a vyklizené předat žalobcům do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a žalovanému uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalobcům ve výši 81 002,80 Kč to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobců (výrok III).

2. Takto rozhodl o žalobě žalobců o určení vlastnického práva k předmětným nemovitostech a jejich vyklizení z důvodu odvolání daru pro nevděk, když žalovaný (syn žalobců) nabyl k nim vlastnické právo darovací smlouvou uzavřenou mezi žalobci a žalovaným dne 17. 9. 2008, dopustil se vůči nim opakovaně hrubého porušení dobrých mravů (slovní urážky, fyzické napadení žalobkyně), pročež žalobci dopisy ze dne 12. 5. 2022 a ze dne 18. 5. 2022 vyzvali žalovaného k vrácení daru a poskytnutí součinnosti, ale žalovaný toto odmítl.

3. Žalovaný se proti žalobě bránil tím, že sice skutečně mezi ním a žalobkyní b) docházelo ke konfliktům, nicméně pouze ním a žalobkyní b), nikoli ve vztahu k žalobci a), s nímž žalovaný dobře vycházel. Podle žalovaného odvolání daru pro nevděk má směřovat k osobě dárce, a nikoli k osobám blízkým a vzhledem k tomu, že ke konfliktní situaci došlo mezi žalobkyní b), která se rovněž vůči žalovanému chovala dlouhodobě nemravně a není zřejmé, čí jednání konflikt vyprovokovalo a kdo se vůči komu choval v rozporu s dobrými mravy, a nikoliv mezi žalovaným a žalobcem a), nelze odvolat dar pro nevděk. Žalovaný tvrdil, že pokud nebyly nemovitosti žalovanému po darovací smlouvě fyzicky předány, nelze uvažovat o jejich vyklizení. Navrhoval zamítnutí žaloby.

4. Soud prvního stupně vyšel v napadeném rozsudku ze zjištěného skutkového stavu věci (popsaného v bodech 4. – 18. odůvodnění napadeného rozsudku), jež shrnul v závěru o skutkovém stavu (viz bod 20. odůvodnění), podle něhož bylo prokázáno, že žalovaný nabyl vlastnictví k předmětným nemovitostem na základě darovací smlouvy ze dne 17. 9. 2008 a že žalobci dopisem ze dne 12. 5. 2022 odvolali dar žalovanému z důvodu, že hrubě porušil dobré mravy tím, že dne 19. 4. 2022 fyzicky napadl žalobkyni b) a následně byl policií vykázán na 10 dnů z domu.

5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně věc posoudil dle ustanovení § 2072 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž dospěl k následujícím právním závěrům (viz body 21. – 30. odůvodnění). Soud prvního stupně se zabýval tím, zda byly naplněny všechny důvody pro odvolání daru a zda mají žalobci naléhavý právní zájem na požadovaném určení. S odkazem na citovanou judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 2 Cdon 756/97 a 22 Cdo 3234/2018) vyslovil, že žalobci mají naléhavý právní zájem na požadovaném určení jejich vlastnického práva k předmětným nemovitostem, neboť žaloba převodce o určení vlastnictví ke sporné nemovitosti vhodným prostředkem k dosažení soudního rozhodnutí jako podkladu pro nový zápis (záznam) vlastnického práva převodce do katastru nemovitostí a takovéto žalobě je třeba pro její jednoznačnost dát přednost před žalobou na plnění.

6. Dále se soud prvního stupně zabýval naplněním předpokladů pro odvolání daru pro nevděk dle § 2072 odst. 1 o. z., přičemž dospěl k závěru, že v tomto případě ze strany žalovaného došlo k úmyslnému zjevnému porušení dobrých mravů. Omluva žalovaného, že v době, kdy došlo ke konfliktu mezi ním a žalobkyní b), měl být opilý, není polehčující okolností, žalovaný dobře věděl, že se dopouští vůči žalobkyni b) fyzického násilí. Žalovaný nebyl v takovém stavu opilosti, že by nevěděl, co dělá. V důsledku tohoto vědomého a úmyslného jednání žalovaného došlo ke zranění žalobkyně b), což bylo v řízení prokázáno. Dále soud prvního stupně, že nebyla prokázána obrana žalovaného, že by žalobkyně b) konflikty vyvolávala účelově s úmyslem získat důvod pro odvolání daru, bylo prokázáno, že žalovaný po požití alkoholu býval agresivní, ve stavu opilosti agresivně zaútočil dne 19. 4. 2022 na žalobkyni b) a způsobil jí zranění, která si vyžádala lékařské ošetření a následně byla žalovaný vykázán ze společného obydlí na 10 dnů. Soud prvního stupně jednání žalovaného vůči své matce – žalobkyni b) posoudil jako jednání zjevně porušující dobré mravy; pokusy žalovaného zpochybnit, že ke zranění došlo, když tvrdil, že fotografie předložené žalobkyní b) jsou zmanipulované, neboť je na nich zraněné pravé oko, nebo že to byla žalobkyně, která žalovaného k takovému jednání vyprovokovala, soud prvního stupně posoudil jako vyvrácené. Soud uvěřil tvrzením žalobkyně b), že byl žalovaný vůči ní vulgární v době nepřítomnosti žalobce a) již před událostí dne 19. 4. 2022 a jeho fyzický útok na žalobkyni b) dne 19. 4. 2022 byl prokázán. Toto jednání žalovaného bylo zjevným porušením dobrých mravů vůči žalobkyni b), přičemž jako porušení dobrých mravů toto vnímá i žalobce a) jako manžel žalobkyně a) a současně druhý dárce. Soud prvního stupně proto žalobě vyhověl v celém rozsahu, jak co do žalobního požadavku na určení vlastnictví žalobců k předmětným nemovitostem, tak co do povinnosti žalovaného je vyklidit (s odkazem na § 1012 o. z.).

7. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle úspěchu žalobců ve věci a uložil žalovanému povinnost k náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve výši 81 002 Kč, kterou stanovil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a. t.” (v podrobnostech viz body 31–33. odůvodnění napadeného rozsudku).

8. Proti napadenému rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání, v němž namítal, že soud prvního stupně věc rozhodl nesprávně na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu. Žalovaný zopakoval, že do jara 2011 užíval předmětné nemovitosti s rodinou a se žalobci. Žalovaný s rodinou obýval podkroví domu, které si sám na své náklady upravil, a žalobci zbytek domu. Na jaře 2011 se žalovaný s rodinou odstěhoval do nájemního bytu a do předmětného domu docházel sporadicky. Od února 2020 žalovaný začal v podkroví domu, tedy v původních jím a jeho rodinou obývaných prostorách, opět častěji přespávat. Dne 19. 4. 2022 došlo mezi žalovaným a žalobkyní b) ke konfliktu, reakcí na něj pak byla výzva žalobců k vrácení daru. Žalovaný poukázal na rozpory ve vylíčení konfliktu mezi ním a žalobkyní b) a v důkazech, když žalobkyně opakovaně uvedla zranění levého oka, z důkazů provedených lékařskými zprávami byl zjištěn hematom v oblasti levého oka, avšak na fotografiích předložených žalobkyní b) je vyfocena podlitina oka pravého, což potvrdil i vyšetřovací pokus provedený právním zástupcem žalobců před soudem dne 13. 11. 2023, když soud zcela správně konstatoval, že při focení metodou „selfie“, kterou žalobkyně označila za použitou, by mělo být na fotografiích vidět oko pravé, ale na všech je s podlitinou vyfoceno oko levé. Další rozpor, kterým se soud prvního stupně odmítl vypořádat, vyplývá z výpovědi žalobce a), který opět v přímém rozporu s tvrzením žalobkyně uvedl, že před tou událostí ve vztahu k němu žalovaný agresivní nebyl, on sám se žalovaným žádné problémy neměl, kvůli práci žalovaného se ani moc často neviděli. Konečně žalobce dodal, že je nelogické, aby se žalovaný se svou rodinou ze svého domu odstěhoval do nájemního bytu, žalobci zůstali bez jakékoli úplaty bydlet v jeho domě, kdyby vztahy mezi účastníky byly standardní a kdyby žalovaný nebyl k odstěhování nucen jednáním a chováním žalobců vůči své osobě a jeho rodině. Žalobce uzavřel, že byl-li konflikt mezi žalobkyní a žalovaným ze dne 19. 4. 2022 důvodem pro odvolání daru a následně pro podání žaloby na vyklizení, pak mělo být v rámci dokazování postaveno najisto, co a jak se mezi účastníky odehrálo a kdo za vyvolání takové situace nese odpovědnost, a kdo se dopustil chování v rozporu s dobrými mravy, což se nestalo. Žalovaný namítal i vady řízení a dokazování, nepřipuštění otázek advokátu žalovaného v rámci výslechu žalobkyně, provádění důkazů přes koncentraci řízení. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek, žalobu v celém rozsahu zamítl a žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení.

9. Proti napadenému rozsudku podali včasné a přípustné odvolání žalobci, a to pouze v rozsahu výroku III o nákladech řízení. Žalobci namítali nesprávnost výše přiznané náhrady nákladů řízení, a to jak co do stanovení tarifní hodnoty sporu, tak co do nepřiznání mimosmluvní odměny a paušální náhrady výdajů za úkon právní služby (vyjádření ze dne 8. 2. 2024), které bylo účelným úkonem právní služby. Žalobci navrhli, aby odvolací soud výrok III napadeného rozsudku změnil a přiznal jim plnou výši náhrady nákladů řízení vedeného před soudem prvního stupně, jakož i odvolacího.

10. K odvolání žalovaného se vyjádřili žalobci tak, že považovali napadený rozsudek za věcně správný a navrhli jeho potvrzení. Žalobci uvedli, že v provedených důkazech nespatřují žalovaným namítané rozpory, že na fotografiích předložených žalobkyní a soudem k důkazu taktéž provedených (při ústním jednání dne 25.1.2023 a dále pak jako součást přestupkového spisu) se zranění žalobkyně b) jeví na pravém oku, důvodem pak je skutečnost, že při „selfie“ fotografii je objekt zachycen zrcadlově obráceně. Nejedná se o zásadní rozpor, jak tvrdí žalovaný, ale o záměnu fotografií z jeho strany, kdy na fotografiích pořízených Policií ČR je zachyceno zranění na levém oku, na fotografiích pořízených metodou tzv. „selfie“ se jeví, že je zachyceno zranění na pravém oku, což je zapříčiněno zrcadlovým otočením fotografie u tohoto způsobu pořízení fotografie. Podstatné ovšem je, že to dle názoru žalobců není nikterak zásadní, neboť soud provedl důkaz fotografiemi pořízenými na místě činu policií, kde jsou fotografie jednak datovány, jednak je zřejmé, jaké oko žalovaný žalobkyni b) poranil. Pokud šlo o tvrzení žalovaného, že měl žalovaný napadat i žalobce a), pak žalobci nic takového netvrdili. Od počátku uváděli, že od října 2021 žalovaný opakovaně hrubě slovně urážel a napadal žalobkyni b), stejně jako to, že fyzicky napadl taktéž žalobkyni b). Ostatně žalobce a) ve své výpovědi uvedl, že když už u toho byl, tak se snažil žalovaného nějak usměrnit. Uvádí-li žalovaný, že konflikt vyvolala žalobkyně b) záměrně a účelově, považují to žalobci za naprostou neomalenost. Je to pro ně skutečně velice těžké, poslouchat a číst vyjádření jejich syna, který zbil svou vlastní matku, která si za to může sama. Zpochybňuje-li nyní žalovaný, že žalobkyni b) napadl, pak žalobci zdůrazňují, že žalovaný dokonce opakovaně v přestupkovém řízení i v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] připustil, že žalobkyni b) fyzicky napadl, uváděl, že byl opilý, což ale není žádná omluva. K námitkám žalovaného o porušení zásady koncentrace řízení, pokud byl proveden soudem důkaz pokusem pořízením „selfie“ fotografie, potažmo výslechem zasahujícího policisty Zajonce, lze stručně uvést že šlo o výjimku ze zásady koncentrace řízení, že dokazování v obou případech – jak pokusem s pořízením „selfie“ fotografie při ústním jednání, tak i výslechem zasahujícího policisty Zajonce – jednoznačně nesměřovalo ke zjištění skutkového stavu jinak, ale pouze o ověření věrohodnosti již provedeného důkazu fotografiemi zranění žalobkyně, když žalovaný od počátku řízení namítal neautenticitu fotografií pořízených žalobkyní b). Žalobci uzavřeli, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že se žalovaný vůči žalobcům dopustil jednání, které hrubě porušuje dobré mravy, na základě čehož žalobci požádali žalovaného o vrácení daru, vydání všech předmětných nemovitých věcí, které mu na základě darovací smlouvy darovali, čímž zanikl darovací vztah z darovací smlouvy. Protože žalovaný neposkytl žalobcům součinnost v rámci vrácení daru, nadto žalovaný nemovitosti nadále užívá, soud prvního stupně žalobě zcela po právu vyhověl.

11. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání a v jejich mezích napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a odst. 5 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. V souladu s ustanovením § 214 odst. 3 o. s. ř. odvolací soud věc rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s tímto postupem souhlasili, případně se k výzvě odvolacího soudu opačně nevyjádřili.

12. Odvolací soud dospěl v první řadě k závěru, že napadené rozhodnutí z hlediska řízení vedeného před soudem prvního stupně není zatíženo žádnou vadou řízení ani dokazování. Namítané vady porušení principu koncentrace řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. odvolací soud neshledal, neboť prováděné dokazování bylo navrženo a směřovalo k objasnění (zpochybnění) věrohodnosti před tím provedených důkazních prostředků, respektive ke skutečnostem nebo důkazům, které byly uvedeny poté, co byli účastníci vyzváni k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 až 3. Šlo tak o dokazování přípustné v intenci § 118b odst. 1 o. s. ř., věta poslední.

13. Odvolací soud dále dospěl k závěru k závěru, že napadené rozhodnutí spočívá na řádně zjištěném skutkovém stavu objasněném na základě korektním způsobem provedeného dokazování. Odvolací soud má za to, že soud prvního stupně ve věci samé spolehlivě zjistil skutkový stav projednávané věci, tedy provedl dokazování v potřebném rozsahu k rozhodným skutečnostem pro právní posouzení věci, výsledky tohoto dokazování zhodnotil postupem podle § 132 o. s. ř. a dospěl na základě provedeného dokazování ke správným skutkovým zjištěním, jež nedoznaly změny ani v rámci odvolacího řízení. Na relevantní skutkové závěry soudu prvního stupně se proto odkazuje. Odvolací soud provedené důkazy hodnotí shodně se soudem prvního stupně, rozpory ve skutkových zjištěních nespatřuje, incident se zraněním oka žalobkyně nebyl vyvrácen, bez ohledu na to, zda žalovaný zpochybňuje zranění pravého či levého oka. Z hlediska právního posouzení je podstatné, že k fyzickému napadení žalobkyně b) ze strany žalovaného došlo, to má i odvolací soud za spolehlivě prokázáno, což pak vedlo k vykázání žalovaného z obydlí žalobkyně b).

14. Odvolací soud má rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně správné i v právní rovině, rovněž i na právní posouzení učiněné soudem prvního stupně lze odkázat.

15. Odvolací soud naprosto ve shodě se soudem prvního považuje předpoklady pro odvolání daru (odstoupení od darovací smlouvy pro nevděk) v intenci § 2072 odst. 1 za naplněné, když je jednoznačně prokázáno, že obdarovaný ublížil žalobkyni b) jakožto dárkyni úmyslně způsobem, jímž zjevně porušil dobré mravy. Za situace, kdy dárkyně je matkou žalovaného a žalovaný a) otcem žalovaného, který pociťoval fyzické napadení matky ze strany syna jako újmu sobě vlastní, není opodstatněná obrana žalovaného, že nemravné jednání mířilo jen vůči jednomu z dárců a nikoliv vůči oběma [vůči žalobkyni b) a nikoliv vůči žalovanému a)], když důvodem pro odvolání daru pro nevděk je i také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké (§ 2072 odst. 2 o. z.). Odvolací soud tak má napadené rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně správné, jak ve výroku I o určení vlastnictví žalobců k předmětným nemovitostem, tak co do uložení povinnosti žalovanému k jejich vyklizení, kdy na odůvodnění rozhodnutí soudem prvního stupně se zcela odkazuje jako na odůvodnění úplné, správné, spočívající na relevantních důvodech.

16. Odvolací námitky žalovaného tak nejsou způsobilé otřást správností napadeného rozsudku. K námitce, že šlo o jednání žalovaného vyprovokované žalobkyní b) v rámci dlouhodobě konfliktních vztahů odvolací soud uvádí, že nebylo prokázáno žádné negativní jednání ze strany žalobkyně b) vůči žalovanému, přičemž fyzické napadení matky synem je jednoznačně odsouzeníhodné jednání beze všech pochybností v hrubém rozporu s dobrými mravy. Na tom nic nemění argumentace žalovaného tím, že se z domu odstěhoval, ponechal v něm rodiče bydlet bezúplatně, což sám považuje za nelogické (a má to být důkazem konfliktních vztahů žalovaného s matkou); naopak odvolací soud považuje celkem za přirozené, že se děti v dospělosti osamostatňují, zařizují si vlastní bydlení a živobytí a rodičům navrací péči, kterou jim v dětství věnovali, třebas i formou zajištění bezúplatného bydlení.

17. Shrnuto, odvolací soud shledal napadené rozhodnutí věcně správným, přiléhavě odůvodněným, pročež jej dle § 219 o. s. ř. potvrdil ve výrocích o věci samé (výroky I a II).

18. Výrok o nákladech řízení (III) odvolací soud změnil jen co do výše přiznané náhrady nákladů, když odvolání žalobců je důvodné, tarifní hodnota sporu měla být správně určena dle § 12 odst. 3 součtem tarifních hodnot obou předmětů řízení (určení vlastnictví k nemovitosti a vyklizení), tj. částkou 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) a. t. za určení vlastnictví k nemovitosti a částkou 10 000 Kč dle § 9 odst. 1 a. t. za vyklizení, z níž se stanoví mimosmluvní odměna dle § 12 odst. 4 a. t. za každou takto zastupovanou osobu snížená o 20 %. Náhradu nákladů řízení vedeného před soudem prvního stupně tak tvoří mimosmluvní odměna advokáta za 2 provedené úkony právní služby za 2 zastupované osoby z tarifní hodnoty 50 000 Kč, dále za 9,5 úkonů právní služby ze součtu tarifních hodnot za oba předměty řízení (z částky 60 000 Kč po rozšíření žaloby) provedených za 2 zastupované osoby, dále 24 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Zároveň odvolací soud přiznal odvoláním namítaný úkon právní služby vyjádření k žalobě ze dne 8. 2. 2024 jako úkon potřebný k účelnému hájení práva žalobců. K náhradě nákladů řízení dále náleží náhrada daně z přidané hodnoty, jež je advokát povinen odvést, ve výši 14 767,20 Kč dle § 137 odst. 1 o. s. ř. stanovená z mimosmluvní odměny a paušálních náhrad a dále náhrada vynaloženého soudního poplatku ve výši 10 000 Kč. Celková výše nákladů řízení vedeného před soudem prvního stupně tak dosáhla částky 95 087,20 Kč

19. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle úspěchu žalobců v odvolacím řízení (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s nimiž procesně úspěšným žalobcům náleží k náhradě částka 7 502 Kč sestávající z mimosmluvní odměny advokáta za jeden úkon právní služby v odvolacím řízení – sepis vyjádření k odvolání ve výši 6 200 Kč [§ 7 bod 5, § 9 odst. 1 a odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1, písm. k), § 12 odst. 4 a. t.], dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 2x 300 Kč připadající na tento úkon (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny za zastupování a náhrad, tj. 1 302 Kč, kterou je advokát povinen odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

20. Lhůta k splnění povinnosti k náhradě nákladů je třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.); náhrada nákladů řízení se platí do rukou advokáta účastníka, jemuž byla přisouzena (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).