o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl takto:

I. Určuje se, že výpověď z nájmu bytu [číslo] o velikosti 0+1 s příslušenstvím o celkové výměře 39,88 m2 nacházejícího se v 6.podlaží domu [adresa] na adrese [adresa], ze dne [datum], daná žalobkyni, je neplatná.

II. Žalobkyni se právo na náhradu nákladů soudního řízení nepřiznává.

2. Z odůvodnění napadeného rozsudku se podává, že žalobkyně se domáhala vydání rozsudku, jímž by byla určena neplatnost výpovědi z nájmu bytu [číslo] (byt shora) s tím, že žalobkyně dostala tuto výpověď od [anonymizována tři slova]. Uvedla, že výpověď datovanou [datum] obdržela v červenci 2020, [datum] podala žalobní návrh na určení neplatnosti této výpovědi. Žalovaná uvedla důvody výpovědi z nájmu bytu ve smyslu § [číslo] písm. a,d a ve smyslu § 2256/2 občanského zákoníku (účinného od 1. 1. 2014), a sice, že žalobkyně se měla dopouštět hrubého porušení povinností vyplývajících z nájmu bytu jednak tím, že vedle druha žalobkyně [jméno] [příjmení] měl byt užívat i syn žalobkyně [jméno] [příjmení], [datum narození], svého syna přitom žalobkyně neměla uvést na evidenční list pro výpočet měsíční úhrady za užívání bytu, tedy nebyly na něj placeny naměřené služby. Žalobkyně však má za to, že pokud by i tyto tvrzené skutečnosti byly prokázány (syn žalobkyně tam ale fakticky nebydlel), pak by se ani nemohlo jednat o hrubé porušení povinností vyplývajících z nájmu bytu a tuto skutečnost není možno podřadit pod výpovědní důvod dle § 2288/1 a) občanského zákoníku. Její syn bydlel na adrese [adresa], a ve výpovědi ani nebylo přesně vymezeno, v jaké konkrétní době měl snad syn žalobkyně v bytě bydlet a za jaké období nebyly hrazeny poplatky. Žalovaná dále jako důvod rozhodující uvedla výpovědní důvod daný v ust. § [číslo] d) a § 2256/2 občanského zákoníku, který měl spočívat v tom, že nájemkyně bytu, tedy žalobkyně, neměla dodržovat pravidla pro náležité chování v domě tím, že umožnila svému synovi zásadním způsobem narušovat pořádek v domě, především tím, že jej nezvládala. Býval často opilý, pod vlivem drog, obtěžoval ostatní nájemníky v domě ať již hlukem či nepořádkem, či jiným závadovým chováním. Žalobkyně i toto tvrzení popřela. Syn v bytě především vůbec nebydlel a navíc žalobkyně se zcela distancuje od jeho chování, za které těžko může být zodpovědná, je-li její syn již dávno zletilý. Naopak, on sám je zodpovědný za své jednání. Žalobkyně tedy vychází z toho, že výpověď z bytu dostala pro kriminální jednání syna v obvodě žalované, ale za to žalobkyně nemůže a nenese žádnou odpovědnost a žalovaná si nemůže tímto způsobem s žalobkyní vyřizovat účty tím, že jí dá výpověď jenom proto, jak se chová její syn, který navíc v bytě nebydlel. Uvedla, že chování jejího syna nelze podřadit pod výpovědní důvody shora uvedené, které se staví pouze a jen na nájemce; [jméno] [příjmení] žádným nájemníkem nebyl, sama žalobkyně se žádného závadového jednání nedopustila, nájemné platí a náležité soužití v domě dodržuje. Konečně žalobkyně poukázala na skutečnost, že jí byla výpověď z bytu dána v době mimořádné situace v důsledku nákazy [anonymizováno], což nepovažuje za morální, když výpověď je navíc bez náhradního bydlení a znamenalo by to pro žalobkyni vyklizení na ulici. Žalobkyně je starobní důchodkyní a její druh rovněž, navíc ještě po [anonymizována dvě slova].

3. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta jako nedůvodná. Má za to, že žalobkyně výpověď z [datum] dostala důvodně, a to právě proto, že syn žalobkyně [jméno] [příjmení] v rozhodné době v bytě bydlel, aniž byl hlášen jako člen domácnosti a spolužijící osoba a nebyly za něj placeny naměřené služby, jednalo se o dlouhodobý a neřešený stav od [anonymizováno] [rok], a toto žalovaná považovala za hrubé porušení povinností nájemce. Syn žalobkyně žil se žalobkyní ve společné domácnosti, než se přestěhoval někdy v r. 2017 ke své družce [jméno] [příjmení] do bytu v [anonymizováno] ulici, kde si zařídil trvalý pobyt. Oba jmenovaní byt zdevastovali, brali drogy a po skončení sjednaného nájmu byl byt vyklizen dne [datum]. [jméno] [příjmení] měl a má pobyt v [anonymizováno] ul. [číslo] evidován jako trvalý, ač byl byt po vyklizení a rekonstrukci přidělen jinému nájemci. Nemůže být tedy pravdivé tvrzení žalobkyně, že její syn bydlí v [anonymizováno] ul. [číslo], [obec a číslo]. Naopak po vyklizení tohoto bytu se syn žalobkyně k žalobkyni vrátil do bytu v [anonymizováno] ul. [číslo] (předmětný byt), kde také má evidovanou doručovací adresu. Dalším a hlavním výpovědním důvodem bylo nedodržování pravidel obvyklých pro chování v domě a respektování rozhodných pokynů pronajímatele pro zachování náležitého pořádku, když za [jméno] [příjmení] do domu v [anonymizováno] ul. docházela jeho přítelkyně [jméno] [příjmení] a další přátelé a všichni dělali v domě značný nepořádek. Žalobkyně na výstrahu ze dne [datum] reagovala tím, že syn není členem její domácnosti, že jeho chování nemůže ovlivnit a těžko může být za něj odpovědná. Žalovaná žalobkyni vytýká, že není schopna zamezit nezákonnému jednání jejího syna jak v [anonymizováno], tak i v [anonymizováno] ulici, a k tomu ještě sama svého syna [jméno] [příjmení] do svého bytu (předmětného bytu) pouštěla, ač věděla, jak se chová. Situace se zhoršovala a dokonce se v domě vyskytly štěnice a deratizační firma označila za původ výskytu hmyzu právě předmětný byt, kde žalobkyně bydlí, tj. byt [číslo]. Žalovaná tvrdí, že syn žalobkyně [jméno] [příjmení] žil v bytě žalobkyně od [anonymizováno] [rok] cca do července či srpna 2020, neboť teprve po obdržení výpovědi z nájmu bytu v červnu 2020 druh žalobkyně [jméno] [příjmení] zasáhl a synovi zakázal vstup do domu. Ten tam však nadále občas docházel, házel na okna rodičů kameny a požadoval po žalobkyni peníze. Ta pak dávala synovi jídlo a cigarety, když se do domu dobýval, nepouštěla jej však dovnitř. Žalovaná uvedla, že měla pro žalobkyni pochopení, a to i dříve, kdy vázl určitý dluh např. na nájmu nebo na úhradě za služby či byly problémy s vykázanou spotřebou vody. Nejde o žádné vyřizování účtů se žalobkyní pro synovo kriminální chování, jde pouze o pořádek v domě a řešení problémového nájemce, který ztrpčuje život ostatním. Žalovaná uzavírá, že chybou žalobkyně a potažmo výpovědním důvodem je to, že toto synovo jednání umožňovala, ač si musela být vědoma jeho závažnosti a nebezpečnosti.

4. Soud I. stupně čerpal svá skutková zjištění ze smlouvy o nájmu bytu ze dne [datum], výpovědi z nájmu předmětného bytu ze dne [datum], usnesení MČ [obec a číslo] z [datum] se schválením výpovědi z nájmu bytu [jméno] [příjmení], korespondence mezi žalobkyní a MČ [obec a číslo], dopisu MČ [obec a číslo] s pěti podpisy nájemníků domu, výstrahou - dopisem ze dne [datum] MČ [obec a číslo] určeným žalobkyni, odpovědí žalobkyně z [datum], stížnosti Mgr. [jméno] [příjmení] na správcovskou organizaci [anonymizováno], e-mailovou komunikací s touto institucí týkající se výskytu hmyzu v domě, z výpisu z evidence obyvatelstva ohledně [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] o jeho [anonymizována dvě slova], z výslechu žalobkyně, svědka [jméno] [příjmení] a z výpovědí svědků [příjmení] [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení].

5. Po právní stránce soud I. stupně hodnotil věc podle ustanovení § [číslo] odst. 1 písm. a), § [číslo] a § 2290 občanského zákoníku.

6. Zkonstatoval, že žalobkyně byla upozorněna výstrahou na jednání, které se pronajímateli (MČ [obec a číslo]) nelíbí, s tím, že za stěžejní důvod je považováno chování syna žalobkyně ve vymezeném období v prostorách předmětného domu, příp. před domem. Bylo jasně specifikováno, o jaké závadové jednání se jedná a že žalobkyně má tento stav odstranit. Dále vzal za prokázáno, že nájemníci v domě si na žalobkyni stěžovali; stěžovali si ale fakticky na jejího syna, jehož jednání nájemníky v domě obtěžuje, a to především za období let [rok] 2020, což je podepsáno pěti neztotožněnými nájemníky na příslušné listině, ale tento stav ostatně potvrzují i dva slyšení svědci, kteří v domě bydlí. Šlo o značné výhrady vůči chování syna žalobkyně, který má obtěžovat nájemníky nevhodným chováním ve dne i v noci a poškozovat zařízení domu. Žalobkyně se vůči těmto výtkám opakovaně vymezovala, když uváděla, že některé skutečnosti jsou pravdivé, některé nikoliv, nicméně s tím, že její syn je dospělý, ona nemá faktické možnosti, jak jeho chování korigovat, občas jej do bytu pustila, zejména proto, aby se umyl a dostal od ní jídlo. Připustila, že někdy hádky v noci byly, zejména, když společně se svým druhem (otcem syna žalobkyně) jej z bytu vyhodili.

7. Soud I. stupně hodnotil jako podstatné, jaký byl stav ke dni okamžiku výpovědi, kterou žalobkyně obdržela od MČ [obec a číslo], tedy stav ke dni [datum], kdy následně byla výpověď žalobkyni doručena a kdy jsou uvedeny jako výpovědní důvod důvody spadající pod ust. § [číslo] a), tj. že nájemce má hrubě porušovat svou povinnost vyplývající z nájmu bytu, což je ve výpovědi specifikováno jako„ nevhodné chování syna žalobkyně, kterému ona nezamezila“. Výpovědním důvodem také bylo to, že syn žalobkyně měl v bytě bydlet, aniž tam byl hlášen a byly za něj placeny poplatky. Dalším výpovědním důvodem měl být zjištěný výskyt štěnic v domě, přičemž místem původu výskytu štěnic měl být byt žalobkyně.

8. Soud I. stupně se tedy v dokazování zaměřil na to, zda výpověď má všechny formální náležitosti hmotněprávního úkonu, zda tato výpověď obsahuje všechny náležitosti, které obsahovat má dle zákona, zda tato výpověď byla doručena řádným způsobem žalobkyni, zda žalobkyně v zákonné lhůtě uplatnila svá práva u soudu, pokud brojí proti výpovědi, a pokud se toto vše stalo, zda výpověď obstojí vzhledem ke všem zjištěným skutečnostem. Dovodil, že výpověď má veškeré náležitosti, naplňuje zákonná kritéria, jsou v ní vymezeny všechny důvody, které jsou žalobkyni kladeny za vinu, a je i doloženo, že MČ [obec a číslo] dala souhlas k této výpovědi.

9. Soud I. stupně tedy dále zkoumal, zda skutečně žalobkyně„ porušila hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu“ a dospěl k závěru, že s udělenou výpovědí z nájmu bytu bez dalšího souhlasit nelze. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně a její druh, který je otcem syna žalobkyně, jistě nebudou v domě oblíbení nájemníci, a to ani ze strany pronajímatele MČ [obec a číslo], ani ostatních nájemníků, minimálně těch, kteří vypovídali před soudem, a těch, kteří se podepsali na příslušnou listinu, kde jsou zaznamenány výtky vůči jednání žalobkyně, resp. jejímu synovi. MČ [obec a číslo] brojí proti žalobkyni a jejímu synovi, považuje jednání uvedené ve výpovědi z nájmu bytu za neakceptovatelné, poukazuje na kriminální minulost syna žalobkyně a likvidaci jiného nájemního bytu. K osobě syna žalobkyně nebylo prováděno žádné dokazování ohledně jiných skutečností než těch, které se bezprostředně vážou k bytu, kde žalobkyně bydlí společně se svým druhem. Bylo zjištěno, že v minulosti, především v letech [rok] 2020, syn žalobkyně se skutečně v domě dopouštěl jednání, které není slučitelné se zájmy ostatních nájemců jednotlivých bytů, že se jednalo o jednání netolerovatelné, narušující veřejné soužití. Nasvědčují tomu jednotlivé listiny, ve kterých jsou uvedeny stížnosti, jednání MČ [obec a číslo] proti žalobkyni a taktéž výpovědi slyšených svědků, kteří s uvedenou věcí měli v minulosti co do činění. Žalovaná nemá za to, že by žalobkyně porušila svou povinnost související s nájmem bytu zvlášť závažným způsobem dle § 2291 o. z. Takto výpověď nestojí, tedy žalovaná jako pronajímatel bytu nevolila tento krajní institut, kdyby dokonce ani neběžela výpovědní doba a bylo by možno požadovat vyklidit byt bez zbytečného odkladu. Tak by tomu bylo v případech uvedených v § 2291/2 o. z., kde takové zvlášť závažné porušení povinnosti nájemce by spočívalo v neplacení nájemného a služeb déle než tři měsíce, příp. poškozování bytu či domu závažným nebo nenapravitelným způsobem či způsobení obtíží jiným nájemníkům apod. Tento postup žalovaná nevolila, volila postup dle § 2288/1 a) o. z., tj. výpověď s tříměsíční výpovědní lhůtou s tvrzením, že žalobkyně porušila hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu. To ovšem bez dalšího nelze konstatovat.

10. Předně žádným důkazem není spolehlivě prokázáno, zda a ve které době syn žalobkyně v předmětném bytě skutečně bydlel, tedy trvale se zdržoval s úmyslem v bytě bydlet, když je zřejmé, od které doby bydlel v jiném v bytě v [obec] se svou přítelkyní, kdy se z tohoto bytu odstěhoval, s tím, že další okolnosti nasvědčují tomu, že syn žalobkyně dle tvrzení žalobkyně jako bezdomovec žít mohl, nasvědčují tomu pak výpovědi nájemníků a jednotlivé stížnosti, že v prostorách domu občas přespával, příp. že matka jej pouštěla do bytu se umýt a pak ho doprovázela dolů a dávala mu jídlo. Je prokázáno, od které doby se syn nacházel v ústavním léčení a od kdy bydlí v tzv. chráněném bydlení. Z výpovědí slyšených svědků před soudem, tj. dalších nájemníků z domu, je zjištěno, že v poslední době v r. 2022 se syn žalobkyně v domě opět objevuje, je zfetovaný, nebylo tvrzeno, že by v domě něco ničil. Pokud jde o zjištěný hmyz v domě, což je také součástí uvedené výpovědi, pak závěr o tom, že tento hmyz je z bytu žalobkyně, je podložen domněnkami slyšených svědků, kterým to měl sdělit technik, který ohledáním dospěl k takovému závěru. Pokud se objevil v předmětném domě hmyz, který musel být likvidován deratizační službou, pak skutečnost, jak se takový hmyz do domu dostal, je skutečností, která nebyla v řízení prokázána, je opřena pouze o závěry jednoho ze svědků, že„ syn žalobkyně je feťák a takovým způsobem to mohl do domu přinést“. To bez dalšího nelze považovat za jedinou možnost, způsobů takového přenosu mohla být celá řada, zjištěny nebyly. Těžko tedy lze považovat tuto skutečnost za kvalifikovaný výpovědní důvod dle § 2288/1 a) o. z.

11. Konečně skutečnost, že syn žalobkyně bydlel fakticky v bytě žalobkyně„ nepřihlášen“ a ve které době tomu tak bylo a že byt užíval a bydlel v něm, aniž byly za něj placeny naměřené služby, nebyla prokázána, bylo prokázáno pouze to, že syn žalobkyně v rozhodné době (před udělením výpovědi z nájmu bytu) do bytu skutečně docházel, což ovšem ještě neznamená, že ale díky tomu musel být bez dalšího také v bytě hlášen a měly by být za něj placeny služby. Nebyla prokázána ani intenzita takových docházek, bylo pouze prokázáno, že jeho občasné docházky a jeho nevhodné chování značně rušily nájemníky, a to zejména hlukem v nočních hodinách. V řízení nebylo prokázáno, že sama nájemkyně bytu – žalobkyně – porušila hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu, neboť takové jednání, které by se připínalo pouze k osobě žalobkyně, nebylo stranou žalovanou ani tvrzeno, pouze bylo poukázáno na to, že žalobkyně v minulosti měla něco dlužit na nájmu, příp. za vodu, a pak to doplácet, pro MČ [obec a číslo] žalobkyně ani v současnosti a ani v minulosti nebyla zcela optimálním nájemníkem. Jediné, co je fakticky prokázáno, je nevhodné chování syna žalobkyně v předmětném domě, příp. přímo v bytě, který žalobkyně užívá, a to za dobu před výpovědí z nájmu bytu, neboť následná doba po udělení výpovědi již není pro posouzení výpovědi relevantní.

12. Soud I. stupně tak dospěl k závěru, že nelze vzhledem ke zjištěným okolnostem považovat výpověď z nájmu bytu žalobkyně za opodstatněnou, neboť je prokázáno, že sice svého syna do domu občas pustila, jakož i to, že ten se posléze v domě či v předmětném bytě choval nevhodně (není tvrzeno ani prokázáno, že ve všech případech), přičemž těžko lze žalobkyni jako matce svého syna vytknout, že ve všech případech, kdy se domáhal vstupu do domu, jej neodmítla, že ho nechala v bytě se umýt a dala mu jídlo, že s ohledem na život syna žalobkyně se při takové příležitosti strhla hádka, je vcelku logické a je prokázáno, že jak žalobkyně, tak otec syna žalobkyně se jej poté pokoušeli z bytu vyhodit. Je obtížně představitelné zakázat rodičům dítěte, aby je nikdy nevpustili do svého bytu, zejména tehdy, jedná-li se o sociální důvody, jak ostatně žalobkyně tvrdila, když její syn byl na ulici. V tu chvíli není úplně nejpodstatnější, zda to bylo za situace, kdy si toto syn žalobkyně zavinil sám nebo nikoliv, ale těžko lze žalobkyni toto jako matce dítěte vyčítat. Je také zřejmé, že žalobkyně těžko mohla svého syna psychicky či fyzicky přinutit ke změně jeho jednání, je přitom prokázáno, že určitou dobu, kdy situace byla nejhorší, jej do domu, a tím pádem ani do bytu, nevpouštěla a docházela před dům přinášet mu jídlo. Je proto obtížné konstatovat, co více žalobkyně mohla udělat v dané situaci, než udělala, a nebylo možné po ní spravedlivě požadovat, aby jednala jinak či zásadně razantněji vůči svému synovi. Pokud by žalobkyně měla svého syna absolutně odmítat, nikdy jej do domu nevpustit a snad se s ním ani nekontaktovat, znamenalo by to faktické zpřetrhání vztahů matka – syn. Pokud toto žalobkyně neudělala, nezavdala bez dalšího důvod k výpovědi z nájmu bytu.

13. Podle soudu I. stupně bylo také třeba přihlédnout k tomu, v jakém věku se žalobkyně nachází, stejně tak jako její druh, a jaký je zdravotní stav obou jmenovaných. Je z toho zřejmé, že možnosti obou byly značně omezené a v rámci omezených možností se na syna určitým způsobem působit snažili, byť toto vzhledem ke všem zjištěným okolnostem se s úspěchem neshledalo. Je proto obtížně představitelné, aby žalobkyně společně se svým druhem vzhledem ke všem zjištěným okolnostem v důsledku výpovědi vyklízeli byt a šli tak de facto„ na ulici“. Nebyla totiž zjištěna v chování žalobkyně žádná očividná svévole hrubě porušovat své povinnosti vyplývající z nájmu. Bylo shledáno pouze to, že žalobkyně fakticky díky svým omezeným možnostem a schopnostem nebyla schopná svého syna usměrnit či zcela paralyzovat jeho nežádoucí jednání tak, aby k uvedeným událostem nemohlo docházet.

14. Z uvedených důvodů soud proto návrhu žalobkyně vyhověl.

15. Výrok o nákladech řízení soud I. stupně odůvodnil ustanovením § 150 o. s. ř., když soud žalobkyni právo na náhradu nákladů soudního řízení nepřiznal, byť byla ve [anonymizováno] zcela úspěšná. Nepřiznání nákladů řízení žalobkyni je odůvodněno specifickými okolnostmi případu a důvody, proč žalobě nakonec bylo vyhověno, kdy opačné rozhodnutí by soud považoval za nepřiměřenou tvrdost proti [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], která nenese žádný podíl na tom, jaká neuspokojivá situace v předmětném domě vznikla, a žalovaná se fakticky zastala nájemníků, kteří v domě bydlí.

16. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná. Předně uvedla, že ačkoliv poté, co [jméno] [příjmení] opustil byt v [anonymizováno] ulici, který byl devastován, vrátil se v únoru [rok] zpět do předmětného bytu k matce, která ho zde nechávala žít i přespávat, spoluužívání bytu nehlášenou osobou však žalovaná za podstatný výpovědní důvod nepovažuje. Trvá však na naplnění výpovědního důvodu podle ust. § 2288 odst. 1 písm. a) a d) a 2256 odst. 2 obč. zákoníku, a to nedodržování pravidel obvyklých pro chování v domě a rozumných pokynů pronajímatele pro zachování náležitého pořádku obvyklého podle místních poměrů, když syn žalobkyně [jméno] [příjmení] chodil za žalobkyní v noci domů opilý, pod vlivem drog, dělal v domě hluk, hádal se hlasitě s rodiči a budil nájemníky v domě. Do domu si vodil přátele, kteří se chovali obdobně, dělali v domě nepořádek, čmárali po zdech, ničili zařízení domu, zdržovali se na chodbě, popíjeli a brali drogy. Hrubé porušování povinností vyplývajících z nájmu bytu ze strany žalobkyně spatřovala žalovaná v tom, že žalobkyně syna do domu pouštěla, tím mu toto jednání umožňovala. Přes stížnosti obyvatel domu a skutečnost, že byla ze strany žalované žalobkyně na nepřípustnost tohoto jednání upozorňována, žalobkyně jednání syna bagatelizovala a odmítala za ně odpovědnost s tím, že syn je zletilý. Toto chování syna žalobkyně předcházelo podání výpovědi z nájmu, teprve poté jej otec vykázal, ovšem syn nadále za matkou docházel, dobýval se do domu, matka mu nosila jídlo ven. Přes pobyt v léčebně a následné chráněné bydlení a zaměstnání [jméno] [příjmení] recidivoval. Epicentrum výskytu hmyzu v bytě žalobkyně bylo potvrzeno vyjádřením pracovníka dezinsekční firmy. Žalovaná se domnívá, že soud I. stupně rozhodl s ohledem na věk a zdravotní stav žalobkyně a jejího druha a vztah matky a syna, žalovaná je však přesvědčena, že odpovědnost rodičů za chování syna nelze negovat. Žalovaná se pak pouze snaží zajistit obyvatelům domu nerušené bydlení, proto na výpovědi trvá a navrhuje zamítnutí odvolání.

17. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání uvedla, že napadené rozhodnutí považuje za správné, neboť správné jsou jak jeho skutkové, tak i jeho právní závěry. Žalobkyně se proto s napadeným rozhodnutím zcela ztotožňuje i co se týká jeho odůvodnění, které obsahuje všechny zákonné náležitosti včetně popisu úvah, kterými byl soud I. stupně veden při svém rozhodování. Žalobkyně proto nemůže souhlasit se závěry žalované, že by soud I. stupně nesprávně právně posoudil předmětnou věc, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Soud I. stupně zcela v souladu s o. s. ř. zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci řízení. I proto je odůvodnění napadeného rozhodnutí naprosto přesvědčivé. Žalobkyně proto nemůže souhlasit se závěry žalované, že by se soud I. stupně nevypořádal se vším, co v řízení vyšlo najevo a co účastníci tvrdili. V odvolání se navíc neobjevují žádná nová tvrzení či argumenty, které by žalovaná nevznesla již v rámci dosavadního řízení před soudem I. stupně. Žalobkyně má za to, že žalovaná ani v průběhu soudního řízení neprokázala, že by se žalobkyně jako nájemkyně osobně dopustila takového jednání, které by zavdalo naplnění zákonných důvodů pro ukončení nájemního vztahu. Žalobkyně je rovněž přesvědčena o tom, že výpověď nesplňuje po formální stránce zákonné podmínky. Žalovaná v písemné výpovědi z nájmu bytu, kdy důvody podřazuje pod § [číslo] odst. 1) písm. a), písm. d) a pod § 2256 odst. 2) občanského zákoníku a uvádí, že výpovědním důvodem dle § 2288 odst. 1) písm. a) občanského zákoníku je údajné hrubé porušení povinností vyplývajících z nájmu bytu, kdy údajně v bytě žalobkyně bydlí vedle druha [jméno] [příjmení] i syn [jméno] [příjmení], [datum narození], přičemž syna žalobkyně neuvedla na evidenční list pro výpočet měsíční úhrady za užívání bytu, přičemž za něj nejsou placeny naměřené služby. Žalobkyně má za to, že toto odůvodnění nelze podřadit pod výpovědní důvod dle § [číslo] odst. 1) písm. a), neboť i kdyby připustila tuto skutečnost, nejedná se o hrubé porušení povinností vyplývající z nájmu bytu. Žalobkyně k tomu uvádí, že se nezakládá na pravdě, že by syn [jméno] [příjmení] v bytě se žalobkyní bydlel. Ostatně skutečnost fyzického bydlení [jméno] [příjmení] v předmětném bytě nebyla ani v průběhu soudního řízení prokázána, když žalovaná v tomto bodě neunesla důkazní břemeno. Žalobkyně uvádí, že ve výpovědi chybí tvrzení, v jaké době údajně syn v bytě měl bydlet a za jaké období a v jaké výši nebyly hrazeny poplatky. V tomto smyslu je odůvodnění výpovědního důvodu nedostačující. V průběhu soudního řízení navíc bylo prokázáno, že žalovaná neeviduje žádné dluhy žalobkyně. Dále žalobkyně uvádí, že výpovědním důvodem dle § [číslo] odst. 1) písm. d) a dle § 2256 odst. 2) občanského zákoníku je, že je tu jiný obdobně závažný důvod pro vypovězení nájmu, a dále skutečnost, kdy údajně nájemkyně nedodržuje pravidla pro chování v domě. Žalovaná ve výpovědi tvrdí, že nájemkyně jmenovaného syna nezvládá, že tento bývá opilý, je drogově závislý, obtěžuje ostatní uživatele v domě hlukem, nepořádkem. Údajně jmenovaný syn ničí společné prostory. Žalobkyně se proti těmto tvrzením tvrdě ohrazuje, neboť syn v bytě nebydlí, a zcela se distancuje od jeho chování, když syn je zodpovědný sám za své činy. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že výpověď z bytu dostala pro kriminální jednání syna v obvodě žalované, ale za toto jeho jednání nemůže a nenese žádnou odpovědnost, přičemž žalovaná si tímto způsobem, kdy vypovídá nájem z bytu žalobkyni, nemůže vyřizovat„ účty“ s [jméno] [příjmení]. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že shora popsané jednání syna nelze podřadit pod výpovědní důvody shora uvedené, které se vztahují pouze a jen na nájemce. [příjmení] přitom rozhodně nebyl [jméno] [příjmení], který navíc v bytě nebydlí, přičemž shora popsaného jednání se žalobkyně, která je nájemkyní, nedopustila. Nad rámec výše uvedeného rovněž žalobkyně uvádí, že ve výpovědi z nájmu absentuje určení data, kdy ke shora uvedeným jednáním mělo dojít.

18. Žalobkyně vždy řádně platila nájemné a žalovaná nevede za její osobou žádné nedoplatky či dluhy. Žalobkyně dodržuje pravidla soužití v domě a nikdy se žádného neslušného chování v domě nedopustila, což ostatně potvrdil svědek [příjmení] [příjmení]. Svědek [příjmení] [příjmení] dále rovněž vypověděl, že v domě byly zamořeny 4 byty štěnicemi (včetně bytu žalobkyně), přičemž nebylo najisto postaveno, kdo ono zamoření způsobil. Žalovaná nepředložila žádný důkaz zprávou technika, že to byl právě byt žalobkyně, který měl zamořit další byty v domě tímto hmyzem.

19. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že výpověď nebyla podána po právu. Navíc lze v době koronavirové tuto výpověď označit za nemorální, kdy výpověď je bez náhradního bydlení. De facto výpověď znamená vyklizení žalobkyně na ulici. Žalobkyně je přitom starobní důchodkyní, její druh, který je v bytě řádně nahlášen a řádně evidován, je po [anonymizována dvě slova], invalida III. stupně.

20. Žalobkyně dále uvádí, že pakliže Ing. [příjmení] svědecky vypověděl, že v únoru 2022 viděl na videozáznamech závadné chování syna žalobkyně, pak došlo k neomluvitelnému omylu, neboť její syn řádně pracuje, řádně bydlí na adrese v [obec a číslo] – [část obce] a je již přes rok a půl zcela vyléčen. K těmto tvrzením žalobkyně založila do spisu posudek ke [anonymizována dvě slova] svého syna, pracovní smlouvu svého syna a nájemní smlouvu, kdy účastníkem nájmu je její syn.

21. S ohledem na vše výše uvedené proto žalobkyně navrhla, aby odvolací soud odvolání žalované odmítl.

22. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a 212a o. s. ř., a poté, co dokazování doplnil, dospěl k závěru, že soud I. stupně rozhodl ve výroku věcně správně, i když odvolací soud dospěl k jiným závěrům, o které své rozhodnutí opřel.

23. Ze [anonymizována dvě slova] z. ú. ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že [jméno] [příjmení], [datum narození], byl od [datum] do [datum] klientem chráněného bydlení [anonymizována dvě slova], z.ú., které zajišťuje následnou resocializační péči o osoby, které v minulosti užívaly návykové látky. Od [datum] do současné doby zdárně pokračuje v doléčování v ambulantním programu. Podrobil se namátkovým testům, a to [datum], [datum], [datum] a [datum] – multitest a alkotest, s negativním výsledkem, a [datum] a [datum] – multitest s výsledkem negativním.

24. Ze [anonymizováno] téhož zařízení ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že klient během léčby velmi dobře spolupracoval. V první i druhé fázi léčby pečlivě plánoval jednotlivé cíle doléčování a svědomitě činil kroky, které si stanovil jako nutné pro dosažení zvolených cílů potřebných pro dlouhodobou abstinenci. Díky tomu se mu daří stabilně abstinovat. V tuto chvíli se pracovníci zařízení domnívají, že pan [příjmení] je úspěšně začleněn do společnosti. Ukončením druhé fáze [datum] úspěšně skončil povinnou část doléčování, pokračování v doléčování proto nepovažují za nutné. [příjmení] docházku do psychoterapie ve třetí fázi může klient kdykoli ukončit dle svého uvážení. Abstinence návykových látek včetně alkoholu je podmínkou pro účast klienta v doléčovacím programu a je namátkově kontrolována toxikologickými testy a dechovými zkouškami na přítomnost alkoholu. Všechna testování po dobu docházení klienta byla negativní.

25. Ze [anonymizováno] probační a mediační služby v [obec a číslo] ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že toto středisko ([anonymizováno]) bylo pověřeno výkonem probační a mediační služby [datum], když [jméno] [příjmení] s [anonymizováno] již spolupracuje od [anonymizováno] [rok] v jiné [anonymizována dvě slova] ([příjmení] [obec a číslo] sp. zn. [spisová značka]). V této [anonymizována dvě slova] zahájil spolupráci [datum], kdy byl poučen o podmínkách dohledu a byl sestaven úvodní probační plán. Interval konzultací je stanoven 1x za 1 – 2 měsíce, dostavil se [datum] a [datum], dostavuje se řádně a včas. Bylo mu uloženo, aby se podrobil léčení závislosti na návykových látkách, léčbu vykonává v organizaci [anonymizováno] Doložil pracovní smlouvu na dobu neurčitou, pracuje pro [právnická osoba] [příjmení] jako skladník od [datum]. V prosinci [rok] se přestěhoval z chráněného bydlení do pronájmu, bydlí v bytě 3+1 ve spolubydlení, má zde vlastní pokoj. Nebylo zjištěno, že by se od září [rok] dopustil přestupkového jednání či protizákonného jednání. Je svobodný, má dceru, se kterou není v kontaktu, je v pěstounské péči. Aktuálně řeší svoji dluhovou situaci, žádá o oddlužení. Podmínky dohledu plní řádně. [právnická osoba], k tomu, že má zaměstnání s pravidelným příjmem, kde je spokojen, a stabilní zázemí i motivaci spočívající v zájmu o obnovení kontaktu s dcerou hodnotí u něho [anonymizováno] míru recidivy jako spíše menší.

26. Soud I. stupně jinak provedl v řízení dostatečné dokazování, které může být základem i pro rozhodování odvolacího soudu. S některými závěry soudu I. stupně však odvolací soud nesouhlasí.

27. Soud I. stupně shledal výpověď z nájmu po formální stránce jako bezvadnou, avšak jeho rozhodnutí spočívá v podstatě na závěru, že tato výpověď není důvodná. Odvolací soud se ztotožňuje s tím, že samotné nepřihlášení [jméno] [příjmení] ke spotřebě služeb jako výpovědní důvod nepostačuje a pokud jde o výskyt hmyzu, soud I. stupně správně uzavřel, že nebylo prokázáno, že by jeho zdrojem byl právě byt žalobkyně. Ostatně, bohužel, v současné době výskyt tohoto hmyzu není ničím výjimečným. Konečně z odvolání žalované je zjevné, že tyto důvody jako zásadní rovněž nehodnotí.

28. Odvolací soud však nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, který sice zjistil závadové chování syna žalobkyně, dovodil však, že na straně žalobkyně nebyla žádná očividná svévole vedoucí k porušování pořádku v domě, pouze neschopnost a nemožnost účinně bránit závadnému chování syna, a proto žalobě vyhověl, když zjevně dovodil, že uplatněný výpovědní důvod není dán. Odvolací soud s tímto závěrem, jak shora uvedeno, nesouhlasí. Za nedílnou součást povinností nájemce odvolací soud považuje i to, že je na něm, aby zabránil chování narušujícímu pokojné užívání bytů ostatními obyvateli domu i osobou jemu blízkou, která jej v domě navštěvuje a chová se nevhodně. V tomto směru však žalobkyně až do podání výpovědi adekvátní snahu nevyvíjela, od chování syna se distancovala, a i když i odvolací soud chápe složitost situace dané vztahem mezi matkou a synem, bylo na ní, aby adekvátně zasáhla, např. přivoláním policie. Koneckonců po zásahu otce [jméno] [příjmení], vyvolaném zjevně podáním výpovědi, se situace změnila a na rozdíl od žalované není odvolací soud přesvědčen, že by i poté docházelo ze strany [jméno] [příjmení] k recidivě, resp. tato nebyla prokázána (viz [anonymizováno] shora). Vzhledem k tomu, že soud řešil důvodnost výpovědi k době jejího podání, nebyly důkazy k době následující relevantní, a tedy nebyly ani podrobně prováděny. Nelze tedy zcela přisvědčit tvrzení žalované, že po ukončení léčení se chování [jméno] [příjmení] v domě opakuje. Slyšení svědci (vypovídali 1,5 roku po podání výpovědi) hovořili spíše pouze o obavách z opakování, a pokud jde o podezření na jeho fetování, je vyvráceno shora citovanými zprávami.

29. Odvolací soud přes tento svůj nesouhlas napadený rozsudek jako ve výroku věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Na rozdíl od soudu I. stupně totiž odvolací soud výpověď z nájmu danou žalované bezvadnou neshledal. Žalobkyni je totiž nutno přisvědčit, že ve výpovědi nejsou její důvody dostatečně specifikovány, když není časově ohraničeno období, kdy měl [jméno] [příjmení] v bytě bydlet a [anonymizováno] odebírat služby a také ve kterém období mělo ze strany jeho a jeho přátel docházet k rušení klidného bydlení v domě. Až z provedených důkazů vyplynulo, že šlo o dobu cca 1,5 roku ([rok] až červen 2020), což je období poměrně dlouhé, přitom stížnost nájemníků je datována již [datum], jiná předložena nebyla. Z popisu jednání [jméno] [příjmení] ve výpovědi nelze zjistit ani četnost, ani intenzitu incidentů ani konkrétní následky tvrzeného poškozování domu. Pro tyto nedostatky výpovědi jako hmotněprávního úkonu, které jej činí neplatným, protože se týká zásadní specifikace výpovědního důvodu, odvolací soud přistoupil k potvrzení napadeného rozsudku.

30. Jako správný potvrdil podle § 219 o. s. ř. odvolací soud i výrok o nákladech řízení, když k závadovému jednání nepochybně docházelo a ze strany žalované šlo o snahu zajistit klid a pořádek v domě. V těchto skutečnostech lze spatřovat důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšné straně podle § 150 o. s. ř. a podle téhož ustanovení při použití § 224 odst. 1 o. s. ř. rozhodl odvolací soud i o náhradě nákladů řízení odvolacího.

31. Nad rámec uvedeného odvolací soud uvádí, že závěry soudu I. stupně, které jej vedly k vyhovění žalobě, by bylo spíše na místě podřadit hledisku dobrých mravů, a to nejen vzhledem k věku a [anonymizována dvě slova] žalobkyně a jejího druha a skutečnosti, že nebyli mocni zabránit jednání svého syna, ale také pro dobu, která od podání výpovědi uplynula, a pro následné chování [jméno] [příjmení] Odvolací soud pouze upozorňuje, že při opakování uvedených problémů by již aplikace hlediska dobrých mravů nebyla na místě.