o odvolání žalobkyně i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení [anonymizováno] výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na jejich náhradě [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku do rukou advokáta žalobce (výrok III).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu [anonymizováno] výši [částka] s příslušenstvím, která mu vznikla nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku, pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“). Žalobce byl účastníkem posuzovaného řízení týkajícího se žaloby o neplatnost veřejné dražby nedobrovolné a uvedl, že pan [jméno] [příjmení] podal dne [datum] žalobu na neplatnost dražby konané dne [datum]. Posuzované řízení trvalo 7 let a 16 dní nebylo skutkově ani právně složité, bylo zatíženo průtahy u jednotlivých stupňů soudní soustavy, význam předmětu posuzovaného řízení byl [anonymizováno] žalobce vysoký, když žalobce se účastnil zmíněné dražby a vydražil nemovitosti s tím, že dojde ke spojení takto vydražených nemovitostí s jeho přímo sousedícími nemovitostmi. Průběhem posuzovaného řízení došlo k výraznému zásahu do majetkového a vlastnického práva žalobce, který nebyl vůbec schopen vydražené nemovitosti po dobu několika let užívat, nemohl do vydražených nemovitostí investovat ani je opravovat. Proti žalobě se žalovaná bránila tím, že sporovala existenci nesprávného úředního postupu jakož i vznik nemajetkové újmy na straně žalobce. Považovala celkovou délku řízení za přiměřenou okolnostem zejména co do právní složitosti a četnosti rozhodování soudů.

3. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku vyšel ze skutkových zjištění uvedených v bodech 3. – 5. odůvodnění napadeného rozsudku, na něž se [anonymizováno] stručnost odkazuje.

4. V rovině právního posouzení dospěl soud prvního stupně na základě kritérií uvedených v § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ OdpŠk“ k závěru, že celková délka řízení byla nepřiměřená, řízení bylo zatíženo průtahy nejméně v období od [datum], kdy byl spis předložen k rozhodnutí o dovolání Nejvyššímu soudu do [datum], kdy bylo [anonymizováno] věci rozhodnuto, když Nejvyšší soud také dne [datum] vrátil spis zpět soudu prvního stupně z důvodu nezaplacení soudního poplatku ze strany prvé žalované. Byl tak shledán jednak chaotický postup soudu prvního stupně při vybírání soudního poplatku a následně déletrvající časový úsek do následného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Naopak soud prvního stupně neshledal důvody na straně jednání poškozeného, [anonymizováno] něž by bylo možno délku řízení akceptovat, ani význam předmětu řízení nebyl marginálním. Na základě toho dospěl soud prvního stupně k závěru, že došlo k porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, v důsledku toho vznikla nemajetková újma, kterou je nutno odškodnit v penězích. Jako odškodnitelnou délku řízení posuzoval soud prvního stupně dobu trvání posuzovaného řízení od [datum], kdy byla žalobci (v řízení jako žalovanému) doručena žaloba do [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek odvolacího soudu ze dne [datum].

5. Výši přiměřeného zadostiučinění stanovil soud prvního stupně postupem podle stanoviska Nejvyššího sp. zn. [stanovisko NS], základní částku odškodnění posuzovaného řízení, určil částkou [částka] za každý další rok řízení (a za každý z prvních dvou let řízení její polovinou). Do celkové délky řízení soud prvního stupně nezapočítával navazující délku dovolacího řízení, které skončilo odmítnutím dovolání a také o ústavní stížnosti, která byla odmítnuta. Soud prvního stupně uzavřel, že takto stanovenou délku posuzovaného řízení nelze považovat za extrémní, a proto soud vycházel ze základní sazby [částka] za rok trvání řízení s tím, že za prvé dva roky se počítá částka poloviční. Následně základní částku odškodnění soud prvního stupně modifikoval na základě kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, tj. složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení [anonymizováno] poškozeného. Přitom dospěl k závěru, že posuzované řízení bylo do jisté míry složité z hlediska procesního i důkazního, soud rozhodl o ustanovení advokáta, opakovaně o osvobození od soudních poplatků, dále o opravných prostředcích, bylo provedeno rozsáhlé dokazování, jednání byla opakovaně odročována k žádostem účastníků, kteří také požádali o poskytnutí lhůty k mimosoudnímu vyřešení celé věci. Soud prvního stupně z hlediska složitosti posuzovaného řízení snížil základní částku odškodnění o 20 %. Dále soud prvního stupně uvedl, že složitost řízení byla dána i počtem stupňů soudní soustavy (třemi stupni), na nichž se řízení odehrávalo, včetně dovolacího soudu, který rozhodoval [anonymizováno] věci opakovaně, pročež soud prvního stupně základní částku snížil o dalších 20 %. Z hlediska postupu soudů během posuzovaného řízení soud prvního stupně základní částku odškodnění ani nesnižoval, ani nezvyšoval, když přihlédl ke skutečnosti, že„ postup soudů v posuzovaném řízení je zohledněn tím, že pouhé konstatování porušení práva se v daném případě nejevilo jako dostačujícím prostředkem nápravy, a proto bylo přistoupeno k poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v peněžité formě.“ Rovněž z hlediska podílení se žalobce na délce posuzovaného řízení soud prvního stupně základní částku nesnižoval, ani nezvyšoval, když žalobce se na délce posuzovaného řízení nepodílel. Při posouzení kritéria významu řízení [anonymizováno] poškozeného vycházel soud prvního stupně v intenci citované judikatury z toho, co bylo [anonymizováno] účastníka„ v sázce“, přičemž uzavřel, že význam řízení [anonymizováno] žalobce byl běžný a z tohoto důvodu základní částku nezvyšoval, ani nesnižoval. Argumentaci žalobce, že nebyl schopen vydražené nemovitosti po dobu několika let užívat tak, jak by je za normálních okolností užíval a nemohl do nich investovat ani je opravovat, nepředstavuje okolnost zvyšující standardní význam řízení. Celkově tedy soud prvního stupně základní částku odškodnění snížil o 40 % a uzavřel, že výsledná částka [částka] představuje přiměřené a vnitrostátní úrovni odpovídající finanční zadostiučinění za žalobci vzniklou nemajetkovou újmu v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. O nákladech řízení rozhodl dle výsledku podle úspěchu [anonymizováno] věci, výši náhradové povinnosti určil částkou [částka] (viz bod 22 odůvodnění napadeného rozsudku).

6. Rozsudek soudu prvního stupně napadli včasným a přípustným odvoláním žalobce i žalovaná, žalobce v rozsahu výroku II, jímž byla žaloba v části zamítnuta a v akcesorickém výroku III o nákladech řízení, žalovaná pak v rozsahu výroků I a III, jimiž bylo žalobci vyhověno a přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

7. Žalobce [anonymizováno] svém odvolání namítal, že soud prvního stupně pochybil, když posuzoval délku řízení jen za období od [datum], kdy byla žalobci v posuzovaném řízení jako žalovanému doručena žaloba do [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek odvolacího soudu ze dne [datum] (tj. 4 roky a 4 měsíce) a nezapočítal dobu od podání žaloby, kdy již byl žalobce účastníkem posuzovaného řízení, jakož ani délku dovolacího řízení a řízení o ústavní stížnosti, přičemž žalobce nebyl tím, kdo řízení o neúspěšných opravných prostředcích zahajoval. Žalobce tedy namítal, že posuzované řízení vůči němu [anonymizováno] skutečnosti trvalo od podání žaloby dne [datum] do [datum], kdy mu bylo doručeno rozhodnutí Ústavního soudu o odmítnutí ústavní stížnosti, tedy zhruba 6 let a 7 měsíců. Dále žalobce namítal nesprávnost stanovení výše přiměřeného zadostiučinění soudem prvního stupně a posuzování jednotlivých kritérií, na jejichž základě soud prvního stupně snižoval odškodnění žalobce, poukazoval, že nutnost projednání věci na více stupních soudní soustavy byla dána nesprávným právním názorem odvolacího soudu, pročež Nejvyšší soud rušil jeho rozhodnutí a vracel věc k dalšímu řízení; dále namítal, že soud prvního stupně nedostatečně zohlednil nesprávný postup soudů, jakož i zvýšený význam řízení [anonymizováno] žalobce, když jím bylo významně zasaženo do jeho vlastnického práva k vydražené nemovitosti a podstupoval nejistotu, zda jej nebude zbaven. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek v zamítavém výroku změnil a žalobě v celém rozsahu vyhověl.

8. Žalovaná [anonymizováno] svém odvolání především namítala, že v odškodňovacím řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] se manželka žalobce [jméno] [příjmení] domáhala odškodnění téže nemajetkové újmy z nesprávného úředního postupu z téhož posuzovaného řízení vedeného Okresním soudem ve Frýdku-Místku pod sp. zn. [spisová značka], jehož se účastnila stejně jako žalobce v postavení žalovaného vydražitele. Přitom rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který byl následně byl potvrzen rozsudkem Městského soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla žaloba zamítnuta, nebyl shledán nesprávný úřední postup [anonymizováno] s tím, že průběh posuzovaného řízení byl plynulý, koncentrovaný a bez průtahů, a že řízení bylo procesně složité. Odvolací soud uzavřel, že s ohledem na všechny okolnosti posuzovaného případu lze délku řízení v trvání 6 let a 7 měsíců považovat ještě za přijatelnou a odpovídající její složitosti a významu řízení [anonymizováno] žalobkyni. Dále žalovaná poukazovala, že soudem prvního stupně posuzovaná délka řízení od [datum] byla správná, žalobci (v posuzovaném řízení jako žalovanému) byla žaloba doručena dne [datum], soud tedy stanovil počátek řízení [anonymizováno] žalobce správně. Dále žalovaná poukazovala na to, že řízení bylo složité, v řízení vystupovalo celkem pět účastníků (jeden na straně žalující a čtyři na straně žalované); [anonymizováno] věci bylo opakovaně meritorně rozhodováno na všech stupních soudní soustavy (jednou Okresním soudem ve Frýdku-Místku, dvakrát Krajským soudem v Ostravě, dvakrát Nejvyšším soudem a jednou Ústavním soudem); [anonymizováno] věci bylo opakovaně rozhodováno o osvobození od soudních poplatků a o žádosti o ustanovení právního zástupce; v důsledku procesní aktivity účastníků a četnosti jejich opravných prostředků, se kterými se musely soudy vypořádat, došlo objektivně k prodloužení řízení. V posuzovaném řízení bylo prováděno větší množství obsáhlých listinných důkazů, a to i v rámci řízení o odvolání. Skutková složitost vyplývala zejména z obsáhlosti listin, prováděných k důkazu, a množství skutkových zjištění, které musely soudy v rámci jejich hodnocení učinit. Řízení bylo složité i po hmotněprávní stránce, spočívalo na vyřešení dosud Nejvyšším soudem neřešených právních otázek, nešlo tak pouze o běžné a jednoduché posouzení neplatnosti dražby. S posouzením významu řízení [anonymizováno] žalobce jakožto standardního se žalovaná ztotožnila. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený vyhovující výrok napadeného rozsudku změnil a žalobu v celém rozsahu zamítl.

9. Žalobce se k odvolání žalované ještě vyjádřil a zopakoval svou argumentaci.

10. Odvolací soud odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je z části důvodné, naopak odvolání žalované důvodným neshledal.

11. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění tak, jak byly popsány soudem prvního stupně, neboť průběh posuzovaného soudního řízení zjištěný soudem prvního stupně nebyl mezi účastníky sporný, spornou zůstala pouze otázka, zda v posuzovaném řízení vzhledem k jeho okolnostem došlo k nesprávnému úřednímu postupu či nikoliv, a dále otázka stanovení výše přiměřeného zadostiučinění.

12. Jde-li o první otázku, zda v předmětném řízení vůbec došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, odvolací soud shledává rozhodnutí soudu prvního stupně správným. Z provedeného dokazování vyplývá, že v řízení došlo k několikerým průtahům v řízení, popsaným soudem prvního stupně, ať už v bezdůvodné nečinnosti soudu, či v nekoncentrovaném procesním postupu – v tomto se odkazuje na skutkové závěry soudu prvního stupně (jež odpovídají provedenému dokazování soudním spisem vedeném v rámci posuzovaného řízení), podle nichž bylo zatíženo průtahy nejméně v období od [datum], kdy byl spis předložen k rozhodnutí o dovolání Nejvyššímu soudu do [datum], kdy bylo [anonymizováno] věci rozhodnuto, když Nejvyšší soud také dne [datum] vrátil spis zpět soudu prvního stupně z důvodu nezaplacení soudního poplatku ze strany prvé žalované. Uvedené skutečnosti nelze hodnotit jinak než okolnost zakládající bezdůvodné prodloužení řízení a tedy nesprávný úřední postup soudu.

13. Odvolací soud si je vědom, že již v tomto závěru se v této věci rozchází s posouzením případu manželky žalobce [jméno] [příjmení], jak bylo učiněno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], potvrzeným rozsudkem Městského soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který naopak spočíval na závěru, že okolnosti řízení celkovou délku posuzovaného řízení v trvání 6 let a 7 měsíců opodstatnily, když průběh posuzovaného řízení byl plynulý, koncentrovaný a bez průtahů, nadto řízení bylo procesně složité, pročež lze celkovou délku řízení považovat ještě za přijatelnou a odpovídající složitosti věci. Jakkoliv si je odvolací soud vědom zákonného požadavku, aby obdobné případy byly rozhodovány obdobně (§ 13 o. z.), a zde vskutku není [anonymizováno] skutkové rovině žádná odlišnost, přesto odvolací soud nemůže v této věci přehlížet bezdůvodné prodloužení posuzovaného řízení, k němuž by za korektního postupu [anonymizováno] věci nemohlo dojít.

14. Je-li shledán nesprávný úřední postup, poskytuje se zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobená nepřiměřenou délkou řízení jako celku, nikoliv jen období, o něž nesprávný úřední postup (průtah v řízení) dobu řízení prodloužil. To plyne z ustanovení § 13 odst. 1, věta první a třetí, OdpŠk, jakož i z konstantní judikatury Nejvyššího soudu a stanoviska Nejvyššího sp. zn. [stanovisko NS].

15. Odvolací soud dále konstatuje, že napadený rozsudek soudu prvního stupně je nesprávný v posouzení celkové délky posuzovaného řízení potud, nebyla-li zohledněna délka řízení po právní moci rozhodnutí odvolacího soudu v posuzovaném řízení, tj. délka řízení dovolacího a o ústavní stížnosti (tj. období od [datum] do [datum]). V tomto nezbývá než konstatovat, že šlo o řízení o mimořádném opravném prostředku a o ústavní stížnosti, jež žalobce nezahájil, jejich neúspěšnost mu nemůže být kladena k tíži; je-li předmět odškodnění nemajetkové újmy reparace prožité úzkosti o výsledek řízení (v podrobnostech viz stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. [stanovisko NS]), pak výsledek řízení těmito opravnými prostředky, jež žalobce nevyvolal, dotčen být mohl, respektive žalobce mohl oprávněně dál vnímat nejistotu, jak celá věc dopadne. Proto měla být správně posuzována délka řízení až do doručení rozhodnutí Ústavního soudu žalobci dne [datum]. Naopak není přiléhavá odvolací námitka žalobce, že zohlednitelná délka řízení počíná vůči němu již podáním žaloby, kdy se formálně stal účastníkem řízení; opět, je-li odškodňována úzkost z výsledku řízení, pak do doby doručení žaloby (žalobci jako žalovanému) neměl žalobce o řízení povědomost a těžko mohl mít obavy o jeho výsledek. Odvolací soud v tomto uzavírá, že rozhodnou je v tomto případě délka řízení od doručení žaloby dne [datum] do doručení rozhodnutí o ústavní stížnosti [datum], tj. 6 let, 7 měsíců a 5 dní.

16. Jestliže byl (shora) shledán nesprávný úřední postup [anonymizováno] v řízení, pak nezbývá než konstatovat, že uvedená celková délka řízení přiměřená není a je dán základní předpoklad [anonymizováno] odškodnění nemajetkové újmy na straně žalobce. Ta se v intenci stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. [stanovisko NS] předpokládá (presumuje). Vzhledem k uvedené délce řízení je správný závěr soudu prvního stupně, že v tomto případě k odškodnění újmy nepostačuje poskytnutí zadostiučinění formou morální satisfakce (viz § 31a odst. 2 OdpŠk) a je na místě poskytnutí zadostiučinění v penězích.

17. Jeho výši dále odvolací soud stanovil stejným způsobem, jako soud prvního stupně, na základě téhož hodnocení základní částky odškodnění ([částka] za rok řízení a polovinou za první dva roky), rovněž i na základě téhož posouzení modifikace základní částky podle kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk, jako bylo učiněno soudem prvního stupně. Jeho úvahy v tomto směru odvolací soud považuje za správné. Odvolací soud tedy oproti soudu prvního stupně přistoupil pouze k té změně, že posuzoval celkovou délku posuzovaného řízení od [datum] do [datum]. Námitky žalobce co do provedené modifikace soudem prvního stupně neshledal odvolací soud opodstatněné, a to ani co do zvýšeného významu řízení [anonymizováno] žalobce, když běžné majetkoprávní spory (o vlastnické právo) se v soudní praxi považují významem za standardní.

18. Základní částku odškodnění řízení trvajícího od [datum] do [datum] tak odvolací soud stanovil částkou [částka], po snížení o 40 % na základě soudem prvního stupně uváděných kritérií činí výsledná částka [částka]. [jméno] odvolací soud považuje v tomto případě za přiměřené zadostiučinění. Jelikož soud prvního stupně žalobě vyhověl co do částky [částka] s příslušenstvím, změnil odvolací soud dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítavý výrok (II) napadeného rozsudku tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci ještě částku [částka] s příslušenstvím, [anonymizováno] zbytku pak zamítavý výrok (II) a vyhovující výrok (I) potvrdil dle § 219 o. s. ř., jako věcně správné.

19. O povinnosti k náhradě nákladů řízení vedeného před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 151 odst. 1 o. s. ř., [anonymizováno] spojení s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce uspěl v řízení vedeném před soudy obou stupňů, neboť mu bylo přiznáno zadostiučinění nemajetkové újmy v penězích (bez ohledu na výši přiznaného zadostiučinění se považuje za plný úspěch [anonymizováno] věci, dosáhne-li poškozený satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu anebo poskytnout mu morální satisfakci, popř. dosáhne konstatování porušení práva, viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Výše nákladů řízení žalobce sestává ze soudního poplatku za žalobu [anonymizováno] výši [částka], dále z mimosmluvní odměny advokáta žalobce za 6 úkonů právní pomoci s plnou sazbou a 2 úkony se sazbou poloviční po [částka], (§ 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., [anonymizováno] znění pozdějších předpisů), 8 paušálních náhrad hotových výdajů advokáta po [částka] (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., [anonymizováno] znění pozdějších předpisů), cestovného [anonymizováno] výši [částka] (dle vyúčtování advokáta žalobce viz č. l. 129 a 131 spisu, které je správné), náhradu za promeškaný čas [anonymizováno] výši [částka] dle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu a náhrady 21% DPH z odměny a náhrad [anonymizováno] výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tak náhrada nákladů řízení činí [částka]